S málokterými pojmy je dnes nakládáno v současném veřejném prostoru s takovou lehkomyslností a svévolí, jako je „levice“ a „pravice“. Přední mluvčí údajně „pravicového“ hnutí obviňuje představitele jiné „pravicové“ formace z „bolševismu“. V Bruselu se údajně usadila nová „komunistická internacionála“. Americký prezident varuje před vzestupem „komunismu“. Nikoliv čínského, vietnamského nebo kubánského, ale ryze amerického (a možná i velkého a krásného). Jsme svědky naprostého vyprázdnění pojmů, které více než dvě století dávaly západnímu politickému životu smysl, étos a kompas.
Číst celý textAUTOŘI
KLIKNĚTE NA VYBRANÉHO AUTORA PRO ZOBRAZENÍ JEHO ČLÁNKŮ.
Ivo Budil
Prof.
antropolog, vysokoškolský pedagog, spisovatel a politik
Praha
Zakladatel Fakulty filozofické Západočeské univerzity, autor knih o dějinách idejí, západním rasovém myšlení i kulturní evoluci. Muž, který se nebojí kritizovat ideologické módy dneška a zároveň hledá cesty, jak obnovit sílu, kreativitu a smysl Západu.
3 publikovaných článků
Modernita je často popisována jako epocha svobody, růstu a technologického pokroku. Současně je však charakterizována zrychlením, tlakem na výkon a proměnou lidské existence v měřitelný vstup do systému produkce hodnoty. Otázka, kterou tato kniha klade, nezní, zda je kapitalismus morálně dobrý či špatný, ani zda je efektivní či nespravedlivý. Ptá se po něčem základnějším: Jaký ontologický režim kapitalismus ustavuje a jak proměňuje samotný horizont lidské důstojnosti. Tato kniha není historií kapitalismu v tradičním smyslu. Nepopisuje sekvenci událostí ani vývoj institucí. Takový projekt byl již realizován v rozsáhlých dějinách světového systému. Tento text míří jinam. Zajímá jej způsob, jakým kapitál strukturuje společenské bytí, temporalitu a uznání — tedy jak se různé historické konfigurace liší v míře, v níž proměňují samotný rámec lidské existence. Základní rozlišení, které tato práce zavádí, není historické ani geografické, nýbrž ontologické. Rozlišujeme mezi latentním a manifestním kapitalismem. Nejde o vývojové stupně, ale o strukturálně odlišné konfigurace vztahu mezi kapitálem, státem a principem společenské mediace. Latentní kapitalismus označuje režim, v němž kapitál, směna a akumulace existují, avšak abstraktní práce se nestává univerzální normou uznání. Manifestní kapitalismus naproti tomu představuje konfiguraci, v níž se abstraktní práce stává všeprostupujícím principem společenské legitimity. Čas měřený produktivitou proniká do všech oblastí života a stát je strukturálně vázán na reprodukci hodnoty. Tato dichotomie není teleologií. Latentní kapitalismus není „předstupněm“ manifestního, ani manifestní kapitalismus neimplikuje nutně svou vlastní negaci. Jde o analytické rozlišení, které umožňuje nahlédnout do modernity nikoli jako do přirozeného vývoje, ale jako do specifické konfigurace ontologických předpokladů. Struktura textu odpovídá tomuto záměru. První část zavádí ontologický rámec a historicky ilustruje rozdíl mezi latentní a manifestní konfigurací. Druhá část analyzuje strukturální logiku manifestního kapitalismu: čas, růst, autopoietickou reprodukci systému a jeho antropologicko-existenciální hranice. Třetí část zpochybňuje „stanovisko práce“ a předkládá myšlenkový experiment: za jakých podmínek by existence, nikoli výkon, mohla být zdrojem společenské platnosti. Tato práce není politickým programem ani historickou teleologií. Neformuluje manifest ani plán společenské transformace. Zkoumá strukturální možnosti a limity. Pokud se v závěru objevuje pojem kairos, není označením nevyhnutelné budoucnosti, ale situací, v níž se určité možnosti stávají myslitelnými. Text neusiluje o morální soud nad kapitalismem. Ukazuje, že manifestní kapitalismus dosáhl bezprecedentní produktivity, avšak současně proměnil lidskou existenci v nositele abstraktní práce. Tato proměna není primárně etickou otázkou, nýbrž ontologickou.
Číst celý textExtremismus, který znepokojuje moderní civilizaci, není především politickým jevem, ale stavem ducha. Extremista je zajatcem určité ideje, kterou nadřazuje světu, jenž jej obklopuje. Nepřistupuje na žádný kompromis, smír či modus vivendi s lidmi, společností a institucemi, které nesdílejí jeho víru. Chce je přetvořit, přesvědčit nebo zničit. Tolerance představuje pro extremistu projev slabosti a kapitulace.
Číst celý text