Jaroslav Novák – Myšlenková mapa 2/3: Biotická pumpa, CO2 a loď bláznů EU

Ve škole nás všechny učili jednu naprosto základní, neotřesitelnou pravdu o vodě, že déšť padá prostě shora dolů, voda se vypaří z oceánu, vytvoří to mrak, ten nějak dopluje nad pevninu a tam zaprší.

Zkrátka gravitace.

>> No jasně, takový ten klasický koloběh, co se učí snad už na základce.

>> Přesně tak.

Ale co když ty absolutně nejdůležitější řeky na naší planetě vůbec netečou po zemi?

Co když proudí horizontálně, neviditelně jako obrovské masy energie přímo nad našimi hlavami?

A co když ignorování těchto, no říkejme tomu létajících řek, není jen nějakým drobným vědeckým omylem, ale záměrnou manipulací a dokonce politicky motivovanou manipulací.

Tak to je přesně ten moment, kdy v dnešním hloubkovém rozboru narážíme na hranici mezi zavedeným konsenzem a naprosto radikálně odlišným pohledem na svět.

Dnes tu máme před sebou text od Jaroslava Nováka, >> který vlastně navazuje na jeho předchozí analýzy vodní bilance, že jo?

>> Jo, přesně tak.

A musím říct, že ten text nebere ohledy fakt vůbec na nic.

Začíná u fyziky atmosféry a končí u docela drsných obvinění z cílené destrukce evropské ekonomiky.

>> A naším úkolem dneska je projít přesně touhle, řekněme, myšlenkovou mapou.

Chci hned na začátek ujasnit jednu věc.

Ať už s autorem někdo souhlasí, nebo ten jeho text vnímá jako naprostou konspirační teorii, je nesmírně poučné sledovat, jak ty jednotlivé body propojuje.

>> Určitě.

Je hrozně důležité pochopit tu argumentaci zevnitř.

>> Přesně.

My tu nejsme od toho, abychom dělali soudce.

Nechceme se stavět ani na jednu stranu.

Chceme jen čistě pochopit tu vnitřní logiku toho textu.

Takže začneme u samotného fyzikálního fenoménu, kterému autor říká biotická pumpa a pokusíme se probrat k tomu, jak z něj vyvodí tu ekonomickou dystopii.

>> Tak jo. Novák staví celou tu svou úvahu na tom, že současná debata o suchu a vodě v krajině je vlastně úplně slepá k tomu hlavnímu – jakože řešíme špatné věci.

>> Vlastně ano, všichni řešíme, jak zadržet vodu, která už spadne na zem.

Takže stavíme poldry, remízky, zkrátka řešíme vertikální srážky, ale to je podle něj jenom hašení následků.

Ten skutečný problém leží v něčem, čemu on říká horizontální srážky.

>> Horizontální srážky?

Hele, to zní skoro jako nějaký oxymoron.

Jak může prostě déšť padat horizontálně?

>> Ono to právě není déšť v tom smyslu, jak si ho běžně představujeme.

Nejsou to kapky padající ze strany.

Je to proces neustálého vyčesávání vodní páry z ovzduší a jejího nasávání z oceánu směrem do vnitrozemí.

>> Aha.

Takže ta pára prostě putuje.

>> Jo.

A to je jádro té takzvané biotické pumpy.

Jde o obrovský mechanismus, který dokáže nasát – a to se bavíme o miliardách kubíků vodní páry z oceánů – a přesunout je hluboko nad kontinenty.

To je ten skutečný dodavatel vody pro pevninu, nejen ten lokální déšť.

Takže pojďme si to nějak rozebrat, protože ty miliardy kubíků se fakt špatně představují.

Běžně se k vysvětlení vlhkosti používá takové přirovnání ke koupelně, že jo – jakože zkoumáme vodu tekoucí ze sprchy, to je ten vertikální déšť, a úplně ignorujeme tu horkou páru, co se plazí po místnosti a sráží se na zrcadle.

>> Hm, jasně.

To je docela běžná metafora.

>> Jenže mně to k tomuhle nějak nesedí.

Z toho, co říkáš, to vůbec nezní jako nějaká pasivní pára v koupelně.

Zní to spíš jako – já nevím – nějaký masivní aktivní motor.

>> No vidíš.

A přesně proto ta metafora s koupelnou vlastně selhává.

Chybí totiž ten tah, ta dynamika celého toho systému.

Fascinující na tom je to obrovské měřítko.

Tenhle systém pracuje nepřetržitě.

Vedou to v loči na obrovských vzdálenostech >> jako přes celé kontinenty.

>> A to nejlepší na tom je, že nepotřebuje jedinou kilowatt lidmi vyrobené elektřiny nebo jiné energie.

Pohání ho čistě jenom přírodní fyzika.

>> A tady to začíná být opravdu zajímavé, protože – a to se musíme zastavit – tohle je jádro celého toho fyzikálního argumentu: kde se sakra bere ten tah?

Pokud to není jenom vítr, který by tu páru mechanicky odfoukl, co to je, co tenhle gigantický přírodní vysavač pohání?

Je to fyzika změn skupenství, konkrétně extrémní změna objemu, když voda přechází z plynu na kapalinu.

A to je něco, co se na první pohled zdá jako úplný detail, ale v tom planetárním měřítku to dělá doslova zázraky.

>> Změna objemu.

Dobře, jak extrémní změna to je?

>> Když se vodní pára mění na kapalnou vodu – tedy když prostě kondenzuje a tvoří se z ní mraky nebo padají kapky – zmenší svůj objem v poměru 1200:1.

>> 1200:1.

Počkej, pojďme to rozebrat.

Takže si představím nějakou pomyslnou obří krychli, ve které je 1200 litrů vodní páry, a v momentě, kdy ta pára zkondenzuje, tak z ní zbyde jenom jeden jediný litr vody.

>> Přesně tak, 1 litr.

A ta zásadní otázka zní: co se stane s tím zbylým prostorem v té tvé krychli?

>> No, vznikne tam prázdno, prostě podtlak.

>> Jasně.

A atmosféra vyloženě nesnáší vákuum.

Takže jakmile se těch 1200 dílů plynu smrskne na jeden jediný díl kapaliny, do toho náhle uvolněného prostoru se okamžitě a obrovskou silou nasaje okolní vzduch.

>> Ty jo, to je vlastně hrozně jednoduchý princip, že jo.

A protože se to děje nad zaleseněnou pevninou, kde stromy neustále odpařují další vlhkost a ta nahoře neustále kondenzuje, tak to vytváří permanentní zónu nízkého tlaku.

Ten podtlak pak funguje fakt jako vysavač, který tahá další a další vlhký vzduch od oceánů nad pevninu.

Počkej, tady ale musím hrát trochu skeptika. I když to zní krásně – když se ta pára smrskne a vytvoří podtlak, proč se ten okolní vzduch prostě jen tak lokálně nesune do toho prázdného místa?

Jako proč by to mělo sílu tahat mraky až z míst vzdálených tisíce kilometrů u oceánu?

Není to fyzikální nesmysl, že by nějaká lokální kondenzace vytvořila takhle globální proud?

To je výborná otázka a je to přesně to místo, kde hodně lidí s tímhle konceptem začne bojovat.

Nejde totiž o jednu ojedinělou událost, chápeš?

Není to jedna osamnělá kapka.

>> Dobře, takže je to nějak propojené.

>> Je to kontinuální, nepřetržitý řetězec kondenzace.

Ten probíhá na ploše milionů kilometrů čtverečních lesa.

Každý list stromu odpařuje vodu.

Ta neustále stoupá a neustále kondenzuje.

Vytváří se tak ohromně stabilní tlakový gradient – taková pomyslná řeka vzduchu – která teče od oblasti s vyšším tlakem, což je oceán, do oblasti s nižším tlakem, což je chladnější a vlhký les hluboko nad pevninou.

>> Aha, chápu.

Takže to není jako jedno cvaknutí a konec, ale je to spíš jako obří dopravní pás, který neustále běží, protože na něm pořád každou vteřinu něco kondenzuje.

To zní vlastně jako neuvěřitelně elegantní mechanismus.

Jenže aby nějaký motor takhle stabilně běžel, potřebuje něco jako pohon.

Potřebuje něco, co ten tlakový rozdíl udrží v chodu, ne?

A tím pohonem je něco, čemu se říká kondenzační teplo, což je ten druhý a nutno říct neméně důležitý prvek, o kterém Novák ve svém textu mluví.

>> Kondenzační teplo.

Zadrž na chvíli.

Když se pára mění na vodu, tak se přece ochlazuje, ne?

Když schladím páru nad hrncem, stane se z ní voda. Tak kde se tam jako bere nějaké teplo?

Je to trochu kontraintuitivní, to uznávám, ale vezmi si to takhle: aby se voda vůbec mohla vypařit, musí to teplo z okolí přijmout. Proto je nám zima, když vylezeme v létě z bazénu a voda se z naší kůže začne odpařovat.

>> Jasně. Bere nám to teplo.

>> Přesně.

Ale když se pak ta samá pára nahoře v atmosféře znovu srazí na kapalinu, musí tu nasbíranou energii zase odevzdat zpátky do okolí. Uvolní ji právě ve formě tepla a tohle uvolněné teplo ohřeje ten okolní vzduch, který se právě před chvílí nasal do toho podtlaku.

Aha.

A teplý vzduch logicky stoupá vzhůru, >> čímž zase uvolňuje místo dole, což ještě víc posiluje ten obrovský sací efekt vod oceánu.

Je to vlastně termodynamický cyklus, co se sám posiluje – takové perpetum mobile přírody.

>> Takže podtlak nás je vlhkost, ta kondenzuje, zmenší svůj objem. Tím pádem nasaje další vlhkost a do toho se uvolní teplo, které popožene vzduch nahoru a celé to jede pořád dokola.

>> Přesně takhle to funguje.

>> Ty jo.

Takže moje původní představa z té koupelny byla úplně mimo. Tohle není pasivní vysavač. Je to fakt spíš masivní neviditelný pístový motor přímo v obloze. Ta kondenzace je zapalovací svíčka. Zmenšení objemu a uvolnění tepla fungují jako tah toho pístu.

Zní to naprosto logicky. Je to vyloženě učebnicová fyzika. Je to nádherná fyzika, >> ale právě tady po tomhle elegantní vysvětlení ten zdrojový text z čista jasna nabírá úplně jiný směr.

Protože kdybychom četli standardní vědeckou studii, tak by teď logicky následovaly nějaké grafy, modely, měření. Jenže pan Novák tady dělá neuvěřitelný skok. Z pístové mechaniky přechází rovnou k ostré palbě do institucí.

>> A to je skok, který je pro pochopení autorova světonázoru vyloženě klíčový.

To otevírá hrozně důležitou otázku. Pokud je totiž tahle biotická pumpa tak obrovská a absolutně zásadní pro klima planety, proč o tom neslyšíme v hlavních zprávách? Proč veškerou debatu o klimatu opanovalo jedno jediné téma a tím je oxid uhličitý?

>> Jako jo, to se nabízí.

>> A Novák neříká, že by to byla jen nějaká nevinná akademická chyba v úsudku. On přímo věří a píše, že tento mechanismus je fanatickými ekology potlačován až odmítán.

>> Fanatickými ekology.

To už fakt není vědecká polemika. To je prostě obvinění z úmyslného podvodu.

A on v tom textu dokonce jmenuje konkrétní terče. On vyloženě ukazuje prstem. Jmenuje vědce z Akademie věd České republiky a pak taky Výzkumný ústav Czech Glob.

Znovu tady ale musím velmi jasně připomenout: my tyhle názory teď jen tlumočíme. Absolutně je nijak nehodnotíme.

>> Jasně.

Analyzujeme ten text a když to propojíme s širším obrazem toho, co tam píše, tak on tyhle instituce obviňuje z toho, že vědomě mylně vykládají příčiny oteplování.

>> Vědomě mylně.

To je docela silná káva.

>> Ten termín je tam stěžejní.

Podle autora nejde vůbec o to, že by ti vědci té fyzice nerozuměli nebo že by byli hloupí. Jde o to, že podle něj záměrně přesouvají veškerou pozornost z toho přirozeného gigantického vodního cyklu jen a pouze na CO2.

A to z jednoho jediného důvodu: aby mohli šířit strach.

>> Ale proč by to proboha někdo dělal?

Jakou dává logiku, aby se výzkumné instituce celého západního světa domluvily a tajily, jak fungují mraky a lesy, jen aby mohly ukazovat na CO2?

Přijde mi, že tady ten text hrozně rychle graduje. Před chvílí jsme se bavili o objemu vody a najednou jsme u teorie o globálním ovládání civilizace. Jak silný musí být pocit ohrožení, když autor takhle interpretuje obyčejný vědecký spor.

>> Hele, pokud chceme pochopit ten jeho argument, musíme se podívat na to, k čemu to absolutní zaměření na CO2 vede v praxi.

Představ si to: pokud se celosvětově shodneme, že hlavním problémem planety je změna vodního cyklu a úbytek lesů, co bude tím řešením?

>> No, sázeli bychom stromy, obnovovali krajinu, drželi vodu.

>> Přesně.

Jenže sázení stromů se hrozně těžko zdaňuje, že jo, a hůř se to centrálně řídí na nějaké globální úrovni. Ale pokud ukážeš prstem na CO2, což je plyn, který vzniká při spalování fosilních paliv, tedy de facto při každé průmyslové činnosti, >> Mhm.

>> tak ho můžeme změřit, můžeme mu dát cenovku a můžeme s ním obchodovat.

>> Bingo.

>> A přesně to je podle autora ten ultimátní cíl: zpoplatnění emisí CO2.

On to nevnímá jako nástroj na záchranu planety. Pro něj je to čistě mocenský nástroj. Je to způsob, jak zkrátka ovládnout ekonomiku západní civilizace a to všechno pod rouškou nějaké ekologické nutnosti.

>> Páni, to je vlastně docela fascinující psychologický obrat, protože voda – ta je hmatatelná. Když chybí voda, vidíme sucho, vidíme popraskanou zem. Ale CO2 je úplně neviditelný plyn, je všude přítomný a je spojený s produkcí prostě čehokoliv, co člověk dělá.

Takže vytvořením strachu z neviditelného plynu se dá kontrolovat produkce energií a veškerý průmysl. Alespoň takhle ten příběh konstruje Novák.

>> Přesně tak to myslí.

>> Takže vědci podle něj dodávají takovéto odborné alibi politikům, aby ti pak mohli zavést uhlíkové daně a emisní povolenky.

A tím se přesouváme do té třetí a řekla bych, že asi pravděpodobně nejradikálnější fáze celého toho textu.

Autor opouští jakoukoliv snahu o objektivní vědecký popis a z obvinění vědců přechází rovnou k plamenné analýze ekonomických dopadů.

>> Jo, tam začne létat spousta silných slov.

>> On vyloženě mluví o dystopii s CO2.

Tenhle systém, který je prý navíc podpořený masivním mediálním krytím, nás podle něj právě teď vede k naplosté ekonomické destrukci a varuje před povolenkami ETS1.

>> Jasně, všiml jsem si, že tam dost často používá termín destruktivní povolenky ETS1 a 2.

Takže co to všechno vlastně znamená? Pojďme si to zase trochu dekódovat pro posluchače.

Emisní povolenky asi většina lidí zná. To je ten nástroj, kvůli kterému nám zdražuje elektřina. Ale proč dává takový důraz zrovna na to rozdělení ETS1 a ETS2? Co ta dvojka představuje, že to vnímá jako takový zlom?

>> Dobře, takže systém ETS, což je European Trading System, je vlastně trh s emisemi v Evropské unii.

Ta jednička ETS1 – to je ten původní systém. Ten funguje už řadu let a týká se primárně těžkého průmyslu a velkých elektráren. Pravidlo je jednoduché: pokud chce uhelná elektrárna vypouštět CO2, musí si koupit povolenku.

>> Jasně. To se jí prodraží výroba.

>> Ano. Zvedne to náklady a to by jí mělo motivovat k tomu, aby přešla na nějaké zelenější technologie.

Takže ETS1 je v podstatě tlak čistě na velké firmy.

>> Jenže – a to je to jádro pudla – ETS2, který se má spustit v nejbližších letech, tento systém fakt dramaticky rozšiřuje a bude se vztahovat i na pohonné hmoty pro silniční dopravu a taky na paliva pro vytápění budov.

>> Počkej, takže to už nejde jen za elektrárnu.

>> Přesně.

Jinými slovy: zatímco ETS1 zvedala ty ceny spíš někde na úrovni velkoobchodu a těžkého průmyslu, ETS2 už sáhne přímo do peněženek úplně běžných domácností.

Spoplatní to, že člověk jede autem do práce nebo že si doma topí plynem či uhlím.

>> Aha.

Takže autor argumentuje tím, že už se to neměká jen na nějakých bezejmenných korporací, ale na naprosto běžných každodenních činností každého z nás.

A to je podle něj ten spouštěč té katastrofy.

Doslova tam píše, že to nepovede jen k nějaké deindustrializaci, ale přímo k hyperinflaci, protože to je obrovsky silné slovo.

Hyperinflace přece neznamená, že je chleba v krámě o 5 Kč dražší.

Znamená to naprostý rozpad hodnoty peněz.

Peníze se stanou bezcennými papírky.

Jak on vlastně přesně dovodí, že to zdanění uhlíku způsobí úplné zhroucení měny?

Ta jeho logika – a zase to říkám bez toho, abychom jim nějak hodnotili – je postavená na takovém dominovém efektu. Když přes povolenky ETS uměle a fakt razantně zdražíš ty úplně nejzákladnější vstupy do ekonomiky...

>> Tedy elektřinu, dopravu, vytápění.

>> Přesně tak.

Když zdražíš tohle, tak logicky zdražíš úplně všechny procesy v ekonomice.

Od vypěstování pšenice přes její převoz s kamionem až po to upečení chleba v pekárně, která taky musí něčím topit.

A když se k tomu přidá ještě ta deindustrializace, kterou tam zmiňoval...

>> ...tak to celé bouchne.

Kvůli extrémně drahým energiím ti zkrachují továrny nebo se prostě seberou a přesunou výrobu někam mimo Evropu.

Tím pádem tu přestaneš vyrábět věci.

Výsledek: máš najednou mnohem méně zboží na trhu, ale to málo, co zbylo, je drasticky dražší kvůli povolenkám.

>> No jasné.

Nedostatek zboží a vysoké náklady.

A tohle podle něj vede k takové spirále, kterou už žádné centrální banky nedokážou zastavit tím, že by prostě jen zvedli úrokové sazby.

Vzniká tak brutální inflační tlak, který podle Nováka nutně vyústí až v hyperinflaci.

>> To je vizualizace úplně dokonalé bouře a dává to smysl v kontextu toho, jakým tónem je ten text psaný.

To už zkrátka není nějaký klidný akademik, který si někde v papučích sepisuje připomínku k modelu atmosférického proudění.

Tohle je člověk, který vyloženě křičí, že hoří, protože je bytostně přesvědčený, že tenhle uměle vytvořený trh s emisemi zničí úplně všechno, na co sáhneme – ekonomiku, průmysl, a vlastně dost ironicky nakonec i to životní prostředí. Protože logicky schudlá společnost nebude mít žádné prostředky na to chránit přírodu.

>> V té další fázi Evropu, respektive to její současné směřování, označuje dost nekompromisně za loď bláznů EU.

Podle něj jsme totiž úplně ignorovali ty skutečné motory planety, jako je právě ta biotická pumpa.

A místo toho jsme naši civilizaci uvázali k nějakému umělému konstruktu snižování jednoho plynu, což nám prostě zlomí vás.

A z toho pak pramení ta jeho závěrečná výzva, která je úplně jasná.

Musíme prý opustit tuhle loď a přestat se nechat řídit šílenci z EU i ČR.

Ten oblouk, který jsme tady teď s posluchači prošli, je z narativního hlediska opravdové mistrovské dílo, ať už si o těch závěrech myslíme cokoliv.

Vezmi si to.

Začali jsme u nějaké malé kapky vody, která se sráží někde vysoko v atmosféře a uvolňuje přitom fakt nepatrné množství tepla.

Přes objemovou kontrakci a vznik podlaku jsme postupně vybudovali představu o obří neviditelné řece, která tahá vlhkost a napájí celé kontinenty.

>> Je to hrozně plynulý přechod.

>> A ve chvíli, kdy jsme tenhle krásný přírodní mechanismus pochopili, tak nás autor přesvědčil, nebo se o to aspoň pokusil, že pokud se o tak obřím mechanismu nemluví ve zprávách, musí zatím být prostě zlý úmysl.

Ten zlý úmysl následně identifikoval ve výzkumných institucích, které prý musí prosadit CO2 jako univerzálního viníka...

>> ...a pak už se to veze.

>> No jasně, ten vinník pak totiž slouží politikům jako perfektní ospravedlnění pro vytvoření trhu s emisemi, který přes ETS1 a 2 nakonec devastuje průmysl, zdraží život a uvrhne náš kontinent do hyperinflace.

Je to divoká jízda.

>> Je to naprosto celistvý narativ.

On vytváří kompletní, i když samozřejmě extrémně vyhraněný alternativní model k pochopení toho, co se právě děje kolem nás.

>> A proč je vlastně důležité se takovými texty vůbec zabývat?

>> Protože to skvěle odkrývá anatomii dnešní polarizace.

Ukazuje to, jak to vlastně vzniká.

>> Přesně.

Já jsem si vždycky říkal, že fyzika atmosféry to přece musí být ta absolutně nejnudnější, nejvíc apolitická debata na světě, a vidíme, kam jsme se dostali.

Ukazuje nám to zkrátka ten zlomový okamžik, moment, kdy se vědecké teze – a je teď jedno, jestli ty dominantní nebo ty alternativní, jako je právě biotická pumpa – začnou používat jako stavební kameny pro vyloženě radikální politická hnutí.

A pokud chceme aspoň trochu chápat tu obrovskou současnou společenskou tenzi kolem zelených politik a dekarbonizace, tak nám prostě nestačí jenom znát ty oficiální evropské směrnice.

>> Musíme jít víc do hloubky.

Musíme hlavně porozumět tomu, jak přemýšlí ti lidé, kteří tenhle směr vnímají jako bezprostřední existenční hrozbu.

Protože podívej, pro ně to není debata o tom, jestli zachráníme planetu pro nějaká naše pravnučata.

Pro ně je to hodně reálná debata o tom, jestli budou mít příští měsíc čeho zaplatit složenky, nebo jestli jejich továrna náhodou nezavře.

>> A tohle je, myslím nesmírně cenná lekce z empatie pro nás všechny.

Prostě pochopit, z čeho ten vztek v části společnosti vůbec pramení.

Ale než to dneska celé definitivně uzavřeme, mám tu na srdci ještě jednu takovou závěrečnou úvahu.

Zkusme teď aspoň na chvíli odstoupit od těch drsných politických obvinění.

Dejme stranou ty silné řeči o lodi bláznů a hyperinflaci.

>> Dobře, zpátky k přírodě.

>> Vraťme se k tomu prvotnímu impulzu celého toho textu, k té obrovské až nepopsatelné složitosti přírody.

>> Myslíš tím úzké zaměření na jednu jedinou metriku?

>> Ano, přesně k tomu mířím.

Pokud se moderní svět při tvorbě těch absolutně nejzásadnějších globálních politik – a bavíme se o politikách, které doslova přepisují celá průmyslová odvětví a přesouvají biliony euro sem a tam – pokud se tenhle svět zaměří téměř výhradně jenom na jeden indikátor, na emise CO2, nestáváme se zkrátka tak trochu slepými k tomu zbytku?

Když prostě optimalizujeme celý lidský systém jen a pouze na tu uhlíkovou stopu, co se stane s naším chápáním těch neuvěřitelně složitých a provázaných ekosystémů, které tu planetu tvoří?

Z tohohle mrazí, protože to je vlastně dost hluboký problém.

Občas se tomu v ekologii říká karbonové tunelové vidění.

Znamená to, že když se z té komplexní ekologie a ochrany přírody stane vlastně jen takové účetnictví tun uhlíku, může se hrozně snadno stát, že schválíme masivní projekty, které sice papírově krásně snižují emise, ale v reálu přitom třeba naprosto devastují lokální vodní režimy nebo likvidují biodiverzitu.

>> Je to tak.

Možná jsme vážně tak dlouho fascinovaně – a možná i dost úzkostlivě – zírali na ty naše Excelové tabulky s emisními povolenkami, až jsme si prostě úplně přestali všímat toho obrovského neviditelného motoru, který celou tu dobu bije v našich lesích a oceánech.

Možná, že ta naše lidská posedlost tím, co dělá člověk, nás nechtěně odřízla od chápání toho, co dělá sama planeta.

A to už teda rozhodně stojí za zamyšlení.

Mockrát díky, že jste s námi dneska absolvovali tento hluboký ponor docela kontroverzních vod a moc se na vás těšíme u dalšího rozboru.