Vítězslav Pilmaier - Jak dnešek souvisí s minulostí?

Dobrý večer, vážení přátelé.

Dneska jsem tu zase opět já. Petr je pryč. To znamená, že já vám teďkon tady budu sbírat vaše dotazy a potom je Víťovi dám.

Takže koho jiného než Víťu Pilmajera tady vítáme. Ahoj.

Ahoj. Nic, jako strašně ráda tě vidím. Ty mě taky vidíš, takže je to úplně všechno v pořádku. Seš maličká taková — to já tam zůstanu, tak já nepotřebuju bejt. A diváci jsou teďkon tvoje. Tvoji diváci, jo? Je to tvoje. Díky zatím.

Já vás všechny zdravím a zároveň bych jsem chtěl se omluvit za opožděný odjezd vlaku, který odjel místo v 18:00 v 18:01, což bylo dáno tím, že máme interové obvody, které se táhnou přes kolem celé zeměkoule a doufejme, že nám je v Hormózu nepřetrhnou.

Takže to jenom tak na úvod a teď bych jsem rád se s váma podělil o některé myšlenky. Zaprvé, některí z vás jste mi poslali komentáře. Já si je najdu, jestli je najdu, jo?

A dřív než se k nim dostanu, tak jenom nechci se dneska zabývat speciálně Iránem a ne uhránskou válkou nebo ukrajinskou válkou. To z toho důvodu, že jsme toho všichni plníme. Je to ze všech strán a každej se vyjadřuje. Vojáci nám vysvětlují, jak to běží, jaké zbraně, jaké rakety, co se ještě objeví. A já už z toho mám takovou hlavu, protože se nějak zapomíná na jednu věc a to je na podstata věci — podstata, z čeho to bylo, jak to vzniklo, co s tím bylo.

Jo. A jenom tak pro vaši zajímavost, abych nebyl úplně bez informací pro vás, já nevím, jestli jste to zachytili, tak Irán ve svých vzdělávacích prostředcích oznámil, že jsou připraveni zaútočit na Kyjev, na Ukrajinu, že jo, což se hned nelíbilo ministrovi zahraničních věcí Ukrajiny, který hned začal vyhrožovat Iránu odvetou. A dřív, co se ještě nic nestalo, a už vyhrožoval odvetou.

Že jo, na což se rozběhla diskuze v zahraničním tisku. Kupodivu i v těch hlavních médiích potvrdili, že v zásadě potom, co Ukrajina zaútočila na iránskou loď, má Irán právo na odvetu, tudíž by neporušili mezinárodní právo, kdyby zaútočili na Ukrajinu.

No a samozřejmě, že to vyvolalo další reakce, takže některé státy, včetně Anglie, už volali ministra zahraničních věcí, že oni se nechtějí zúčastnit tohoto souboje a že by chtěli, aby se vědělo, že jsou mimo tuto hru.

A víte, já když vidím to, co se říká kolem té Ukrajiny a jak se to mele, tak chtěl bych vám připomenout asi jednu věc. My nějak zapomínáme na prapříčiny, na prapříčiny tohoto konfliktu.

Všichni velice rádi omlouvají nevyprovokovaný útok Ruska na Ukrajinu. Přitom vzniká otázka: když to byl nevyprovokovaný, tak proč o něm mluvíte, že byl nevyprovokovaný? Nebo jestli byl vyprovokovaný, tak zdůrazňujete, že byl nevyprovokovaný. A pokud byl vyprovokovaný, tak čím byl vyprovokovaný?

A my všichni dobře víme, že ta válka někteří říkají začala v únoru 22. Jiní říkají dokonce i na ukrajinské straně už se to objevuje, že se vlastně vláčí od roku 2014.

Víte, ale když se to tak vezme, tak ta válka těch nacistů, ona trvá mnohem déle. A tady bych se chtěl právě upozornit na to, že pěstování banderovského nacismu po válce, že na tom se právě podílely Spojené státy americké a Kanada.

A přitom bych jsem chtěl jaksi připomenout i projekt amerických tajných služeb, který byl schválen v roce 1948 na rozvrácení Sovětského svazu a vlastně podnikání kroků tímto směrem.

Američani mají ten zvyk, že většinou odstraňují vedení státu. To vidíme i dneska, že se jim to velice líbí — buď zabijou, nebo nějakým náhodným způsobem ten dotyčný zemře. A v podstatě podobné akce se chystaly i proti sovětským představitelům.

Přitom vydávali celý ten svůj projekt jako boj proti komunismu. Ale když se podíváme zase ještě víc do zpátky do historie, tak zjistíme, že proti komunismu, respektive proti bolševikům, bojovali v občanské válce spolu s Angličanama a Francouzema, kdy se muselo bolševické Rusko bránit těmto cizím vojskům.

A koneckonců se ubránili. Dá se říci, že oni měli šanci v tom roce 17, 18, respektive měli šanci na realizaci projektu Anglie na rozdělení Ruska.

A už jsme to dost hluboko v historii, ale my se budeme muset podívat ještě na něco jiného.

Já se teďko na chvilku takhle odpoutám. Já jsem si vzpomněl, milí zlatí, že nechci, aby nás něco přerušilo, a proto rychle jako správný sklerotik zapnu.

Hájte co?

Já to také promluvím a řeknu, že nám to. Já jsem to napsala do chatu, ale hodně nám to bouří, takže kdyby něco, přátelé, budu se snažit zase znovu to připojit, jo, kdyby se něco stalo. Máme tu opravdu nějaké velké bouřky.

Jo, jo.

A já tady rychle to přepnu na hotspot, protože my v minulosti vždycky jsme s tím měli potom problémy, jo, abysme mohli pokračovat. Tak doufám, že se neztratíme. Jenom přepnu příjem.

Potvrď mi, že tam jste ještě.

Jo, tak zatím to vypadá dobře.

Jo, počkej, teď je nervák. Teď to jdu na to.

Já si tady budu muset proběhnout, protože tam je slejvák jako hrom. Teď jsi se seknul. Slyšíš mě?

Aj ta krajta.

A to je logické, že to bude přepínat, že to Víťo nvidíme, neslyšíme.

No tak. Dobrý, dobrý, dobrý. Dobrý.

Jo, dobře. Jak se, tak to přeskočil.

Dobrý, dobrý. Jasně. To je super. Jo, takže já jsem se zastavil u toho u té občanské války a realizace projektu Anglie na rozdělení Ruska, kdy měly vzniknout takové ty čtyři základní území, které se měly podělit s účastí Japonska.

Ještě já jsem zapomněl na Japonce. Součástí Japonska by byla nějak taková malá Rusko by nechali jakoby loutkovnu uprostřed Evropy, teda respektive v Evropě, a všechno ostatní oni by si podělili.

Samozřejmě vám můžu prozradit, že i dneska existuje mapa, která koluje mezi nimi, která hovoří o Uralské republice a východozijské republice a ruské republice a prostě mají zase rozdělenou to na čtyři základní území, kam mají takovou představu si dosadit své loutky, nějaké ty guvernéry, kteří jim budou lízat z drobky, taky z dlaní, jo, budu sem slušný.

A v podstatě z toho, z tohoto důvodu, tenhleten projekt oni drží při životě a víceméně o něj bojují.

Řekněme si ale jednu otázku: Proč tak sveřepě momentálně o to bojují?

Uvědomme si, že koncem 19. století skončilo rozdělení kolonií ve světě. Jo, i takové Belgie měla, jak dobře víte, velkou kolonii Kongo, že jo. Německo mělo taky svojí kolonii, že jo.

Rakousko-Uhersko nemělo kolonii, aspoň já o tom nevím, že by mělo rakousku kolonii, ale Anglie a Francie si krásně podělily Afriku s tím, že nechaly tu západní polokouli ve smyslu dohody s Monroem, teda Monroe dohody z roku 1823. Ji nechaly Američanům, ať si s tím dělají postupně, co chtějí.

A teďko, když se na to podíváte, tak si říkáte: tak oni ty nenažranci kapitalistický, prostě jim bylo málo, a řeknete si: aha.

Takže hlavním důvodem bylo získat ty přírodní zdroje na tom úzkém území a tak dále.

Víte, já jsem šel ještě dál. Já jsem se podíval do jedné věci, na jednu věc, a ta věc se jmenuje globální světové obchodní cesty.

A díval jsem se na ty cesty zpátky do minulosti až nějakých 4 až 10 000 let.

A představte si, že mě překvapilo.

Já jsem to tušil, ale nevěděl jsem, neuměl jsem si to doložit, až když jsem to dohledal.

Tak si představte, že ty cesty hlavní z Číny, z východní Asie vedou stejným způsobem těch x 000 let, jako vedou i dnes.

To znamená, že vedou: jak jižním proudem pod Kaspíkem, tak vede i jedna cesta nad Kaspíkem.

Ale všechno jsou to cesty, které de facto Sovětský svaz pokrýval a carské Rusko mělo na ně dohled.

Takže tady vlastně najednou si říkáme: Aha, takže jim už tak nejde jenom o ty přírodní zdroje, protože v té době, kdy začaly tyto anglické pokusy rozdat si to s ruským císařstvím, tak začali vlastně dřív, než se bavilo, než to byla ropa nebo než to byl plyn.

Bylo to v době, kdy byly zajímavé sice zdroje v podobě sobolí kožešin, nebo to bylo dřevo a podobně, ale co bylo důležité, to byla kontrola právě těchto čínských cest, Hedvábných stezek.

A když si uvědomíte, že ty Hedvábné stezky konkurovaly v určité době právě mocenskému postavení ve smyslu kontroly světového obchodu.

A to bylo to, že když se v 15. a 16. století Angličané postupně převzali kontrolu nad oceány a moři, hlavně v 17. století, tak vlastně v té době se nejvíce přepravovalo všechno právě těmi loďmi a ty lodě, které pluly po těch námořních cestách, zabezpečovaly pro Angličany velkou obchodní a ekonomickou výhodu.

Takže Anglie měla pod kontrolou de facto světový obchod.

I když předtím se Holanďané snažili mít svoje obchodní foreprosty v určitých přístavy a tak dále.

Nicméně Anglie právě svojí mocenskou válečnou lodivou ovládla moře a vlastně tímhle způsobem si diktovala i podmínky obchodu.

No a tady jí právě začala konkurovat ta obchodní stezka po kontinentu a to bylo to, co bylo nejvíce v očích, co bylo nejvíc v oku Angličanů.

Ale samozřejmě, že úkolem obsazení, strategického obsazení kontinentu a teď budete říkat, že jsem konspirant, ale já si to rád nechám od vás vysvětlit, tak bylo i to, že najednou se objevuje v Rusku dynastie Romanovců.

Když se podíváte podrobně na dynastii Romanovců, ona nemá s Ruskem nic společného.

Když se podíváte důsledně na kořeny i Petra Velikého a na jeho předky, tak najednou zjistíte, že Romanovci byli vesměs Němci, kteří byli přiživováni přílivem stále nové německé krve od 17. století a pouze myslím žena Alexandra II byla Dánka, ale byla to Dánka s německou krví. Jo, takže to je úplně jedno.

Prostě německý rod a ten Petr Veliký, on to i dostal do vínku od Švédů a dostal do vínku i to, že má za úkol rozbít takzvanou moskevskou Tartarii a otevřít cestu k těm právě kontinentálním cestám.

Takže není pravda, že Petr žil v Moskvě, tam se učil s loďičkami, že jo, že potom přetlačil na válcích přes bažiny ty první lodě do ústí řeky Něvy a tak dále. Ne.

Právě to bylo naopak.

On dostal od švédského krále k dispozici pevnosti na pobřeží Baltského moře a odsud on dostal za úkol prostě proniknout.

Proto měla i ještě Kateřina II. problémy s moskevskou Tartarií a de facto i před údajným povstáním moskevské Tartárie utekla.

Ona jela do Moskvy a když zjistila, že to vypadá na povstání, tak utekla a odjela do bezpečí svého území a následně potom jela i navštívit vojska na jihu, která bojovala proti Osmanské říši.

Takže hlavním úkolem vytvoření románské dynastie německé krve byla kontrola nad tímto velkým územím.

Samozřejmě, Romanovci jako Němci vyhovovali Prusům, vyhovovali germánským národům, ale méně už se to líbilo Angličanům.

A Angličané vždycky neměli radost z toho, když se Rusové a Němci začali kamarádit.

Víte o tom velice dobře.

Mnozí vzpomínají Bismarka, který odmítl prostě se postavit do klubu protiruského klubu.

A v podstatě Bismark naopak vždycky chtěl rozvíjet.

A proč ne?

Protože když jsem hovořil o династii Romanovců, tak je třeba se i podívat i do těch pořádných záznamů a zjistíte, že jak Petr Veliký, tak i Kateřina II přivezla do Ruska desítky tisíc Němců, kteří byli řemeslně, technologicky, inženýrsky zdatní a kteří pomáhali de facto na ruském území rozvíjet průmysl, který technologicky dovezli z Německa.

Samozřejmě, že se to neobešlo bez odporu místních podnikatelů, místních majetných skupin, které vládly až do 19. století.

A jenomže tady se dostáváme k jedné věci.

Když jsem to zkoumal, tak jsem najednou zjistil, že i tam byl kapitalismus, když bych to takhle pojmenoval, a i tady byl kapitalismus.

Ale tyto dva kapitalismy se lišily a to nás nikdo neučí.

A lišily se především tím, že ten kapitalismus asijský, nebo jak bych řekl, jo, když se Kutuzova ptali, respektive Alexandra I se ho ptal, a táhneme teďko do Paříže, a on říkal: „Proč bysme tam šli?" A říkal: „No, vždyť jsme Evropa, tak to tam musíme jít." A Kutuzov říká: „Ale my nejsme Evropa." A Alexandr I mu říká: „Jsme my Asie, ne?

My nejsme Asie, my jsme Rusko."

Jo.

A tím jasně naznačil Alexandrovi I, že Rusko má zvláštní postavení a to zvláštní postavení hraje v té dlouhodobé historii velkou roli.

A v podstatě, když potom ten kapitalismus, abych řekl, se lišil především tím, že on se, já se dostanu ještě právě i k té věci, že ten kapitalismus se lišil i svojí ideologickou podstatou a tehdejší ideologii musíte chápat na základě víry a náboženství.

A když si vezmete západní kapitalismus, který teďko funguje u nás, tak jaké jsou jeho hlavní znaky?

Jsou to znaky egoismu, egocentrismu.

Jo, to znamená, že de facto likvidace konkurenta, zničit a tak dále. Prostě já, já a jenom já.

A víceméně hlavním ideologem, a teď se na mě nezlobte, jako někteří z vás, hlavním ideologem v této věci právě je Vatikán, který katolicismem právě tento egoismus, tento egocentrismus šířil a podmaňování si druhých národů a přivlastňování si jejich majetků.

To byla, podívejte se pořádně do dějin křižáckých tažení.

O co tam šlo?

Tam rozšiřování víry byla zámínka a materiální získávání statků byla podstata.

A proč mluvím o tomto?

Protože když si vezmu, že víra, která vznikala před 4 000 lety a která byla rozšířená na území Indie a Hyperborei a která ovlivnila i život v Tartárii, tak v podstatě tato víra nehovořila o egoismu.

Tato víra hovořila o společenství, o tom, že já jsem součást společnosti, já jsem součást kolektivu.

A právě v tom se lišil ten, kdybych to tak pojmenoval, ten východní kapitalismus od toho západního, že ano, byl tam kapitalismus, ale hrom z shromažďování nebylo jenom pro toho, kdo byl manažerem rozvoje a růstu bohatství.

Prostě se vytvářely na těch územích rezervy, které byly poskytovány v podobě rámci společnosti, občiny a podobně těm, kterým se nedařilo.

A právě todlecto dělení si myslím, že na to by se měli naši odborníci zaměřit a ne na nějaké pohádky o různých formách západního kapitalismu, ale především na základní členění právě toho té světové ekonomiky z hlediska přístupu k rozvoji materiální výroby.

A koncentrace, když to tak řekneme, kapitálu a především, co je nejdůležitější, způsob rozdělování a přerozdělování.

A tady právě na to narážíte, když je Jermak, šéf kozáků, který byl před Petrem Velikým. To bylo koncem 16. století. Tak šel takzvaně na Sibiř a dobyl Sibiř.

Žádné dobytí Sibiře se nekonalo, jak se píše v historii. Prosím vás, 450 až maximálně 800 kozáky nemohl dobít Sibiř. To je nesmysl.

Ale on se šel do centra, kde se shromažďovaly poplatky a daně, které se předávaly do správy chánovi a v podstatě těm výběrčím daní a těm, kteří platili ty poplatky. Jim bylo jedno, komu to platí.

Takže když Jermak obsadil centrum, tak vlastně zároveň dostával ty daně a poplatky, které převáděl dál do nitra ruského knížectví.

Takže to jsem jenom chtěl na to upozornit, že nešlo jenom o nějaké jednoduché vztahy. Ty vztahy se táhnou mnoha tisíciletí.

A když já vám řeknu ještě k té víře, mnozí jste mi říkali, že mám studovat svaté písmo. Tak to svaté písmo nejvíc odhaluje odklon od původní víry.

A v podstatě, když se podíváte, proč se rozdělila křesťanství? Proč se rozdělilo na pravoslavné a na katolické?

Právě proto, že to katolické stavilo nahoře jenom jedinou autoritu moci, kdežto pravoslavné sice má svého patriarchu, ale má kolektivní rady. Nemá absolutismus v té struktuře víry.

A de facto, když se podíváte na hinduismus a na islám, ti to taky nemají. Ty jsou taky postavené víc na ten kolektiv, na to společné.

Teď mi neberte úchylky islámské nebo cokoliv jiného, ale berme podstatu víry.

A ve své podstatě ten islám a ten hinduismus v tomhle jsou mnohem spravedlivější.

A myslím si, že toto, co bylo právě na východě, je oddělilo od toho, co se vytvářelo na západě.

A aby se určitým způsobem zamlčelo pravá skutečnost vývoje, který trvá přes 4000 let, tak se vlastně i psaly pro nás historické pohádky, které jsme se učili jako naše dějiny, dějiny Evropy, dějiny světa a podobně.

Takže myslím si, že i z tohoto hlediska je třeba se nad tím zamýšlet a můžete si myslet, že jsem vám teď navykládal nesmysly.

Ale když si to vezmete, že jsou to nesmysly, tak si vezměte, že jak nedávno jsme byli přesvědčeni o tom, že Sovětský svaz osvobozoval a měl hlavní podíl na osvobození Evropy proti fašismu. Dneska se mantruje, že jsou to Spojené státy, a když se zeptáte mladých lidí, tak oni tomu věří.

Tak jako Japonci si myslí, že atomové bomby na japonská města shodili Rusové.

Přesně takhle se překrucuje historie. Přesně takhle se překrucují dějiny.

A mluvím o tom i z toho důvodu, když jsem vzpomínal ten Sovětský svaz. Víte, když se v roce 91 rozpadl, tak mnozí jsme si dávali otázku, proč se to stalo.

A když jdete do té historie, tak najednou zjistíte, že ta aktivita Spojených států amerických se projevila.

Zaprvé si vezměme, že dneska se hovoří o tom, že Chruščov byl minimálně ovlivněn přímo agentem nebo jeho žena, a spolupracoval na návratu banderismu na Ukrajinu.

Ale on nejenom vrátil banderismus na Ukrajinu, on vrátil i maďarský fašismus, protože z těch gulagů v roce 55 je pustil.

A maďarští fašisté, kteří se vrátili do Maďarska, provedli v Budapešti to krveprolití. 2500 lidí oni zavraždili a o tom páni dnešní spisovatelé minulosti Maďarska nepíšou. Píšou jenom o ruských tancích a kdyby tam ten Koněv nepřišel, tak by to bylo ještě horší, protože ty Maďary nastoupili s tím, že si to s těma komunistama vyřídí. Proto tam bylo to krveprolití.

A co se týče ukrajinských banderů, tak já už jsem to tady vzpomínal v našem pořadu.

Že když Aber v listopadu 44 posílal zprávu do Berlína o počtu banderovců, tak hlásil, že téměř 500 000 banderovců je registrováno aberem.

A je zajímavé, že když na konci války se počítalo, kolik banderovců bylo zajato, kolik jich bylo zabito, tak se ty cifry lišily, protože jednu cifru uváděl Smerš a druhou cifru uváděl Chruščov.

A Smerš uváděl 60 000 zabitých, 60 000 zajatých.

Chruščov uváděl 90 000 zabitých, 90 000 zajatých. Ale teď vzniká otázka, kde je dalších víc než 300 000.

A to jsou ti, kterým bylo umožněno i přes naše, i přes polské území se dostat do oblasti Spojených států amerických a byli převezeni do Kanady.

Je tam silná ukrajinská enkláva dneska, která tam začala působit.

A poté, co byla provedena takzvaná rehabilitace Banderů, tak když se šlo po stopách, kde byli Banderovci umístěni na území Ukrajiny, tak se dostávali jak do Sovětů byly umísťovány ve státních institucích, ve školství, v kultuře, ale samozřejmě, že někteří se dostali i do komunistické strany.

No a to víte velice dobře. Když někde dáte nějakou infekci a není jí bráněno, tak ona se rozroste.

Navíc úkolem Chruščova bylo pošpinit Stalina.

Proč?

Protože způsob, jakým řídil Stalin ekonomiku Sovětského svazu se svými spolupracovníky, to nebylo o tom, jak se tady snaží každý vykládat, krvavý Stalin, kolik bylo lidí popraveno a tak dále.

Víte, prokurátor Lukjanov, který analyzoval 900 dokumentů týkajících se vlády Stalina od roku 1935 do roku 1953, zjistil, že poměr podpisů mezi Stalinem a Chruščovem na trestu smrti byl 1:10. Těch 10 to byl Chruščov a jeden to byl Stalin.

Takže jaký krvavý Stalin?

A kromě toho další podpisy podepisovali republikoví tajemníci.

A já si dobře vzpomínám na otázku, která byla položená. Tam byla jedna odpověď, že když to Stalinovi došlo, co se děje — že vlastně čeká válku a tady si likviduje lidi — tak on v roce 1938 zakázal represe doslova do písmene.

A co myslíte, že udělal Chruščov?

Chruščov v té době byl šéfem komunistické strany Ukrajiny a on prováděl tresty smrti ještě v roce 1939 a v roce 1940. A tam na Ukrajině na jeho konto šlo 300 000 trestů smrti.

Tak jaký krvavý Stalin?

A tohle všechno my polykal.

Víte, když ano, byly tam přehmaty, byly opravy, třeba i k nevinným, ale když si to řekneme na rovinu, to se dělo i v jiných režimech, to se dělo i v jiných státech, kteří takzvaně bojovali o ochranu svého státu.

Proč třeba bylo 130 000 Japonců za druhé světové války zavřeno v koncentračních táborech v Americe jenom proto, že byli Japonci?

Proč třeba McCarthy nechal podle některých popravit až 10 000 sympatizantů Sovětského svazu, jak uvádí Oliver Stone?

Víte, takže já teď neříkám, že jedni jsou lepší, druhý horší. V obou případech je to špatně.

Ale jenom říkám, že nám se do hlavy vtlouká a do hlav vnuků se vtlouká, jak ten socialismus, jak ti komunisti, jaký oni byli nerada, jaký byli zlí, jak byli nespravedliví, vždyť?

Byl jsem svědkem jednoho rozhovoru, kdy se prostě bavilo o názoru ve škole. No a přitom padlo samozřejmě, že naše učitelka Marta Vednářová byla pronásledována, byla odsouzená, pak byla osvobozená, pak byla znova odsouzená. Všechno to bylo proto, že ona řekla svůj názor, ale ona ho neřekla účelově. Když si přečtete ten rozsudek, tak se tam vykládá, že ona zneužila svého postavení a své autority, aby dětem řekla lež o Buči a o příčinách agrese Ruska na Ukrajinu.

Ale to není pravda.

Ona byla požádána těmi žáky. Oni se jí ptali, jaký má na to názor, a ona pouze odpovídala na otázky a samozřejmě řekla svůj názor.

A to, že mezi dětmi byl udavač, který jí udal, to svědčí taky o naší společnosti, jak se chová. A to nejsme v padesátých letech.

Když jsem se díval do minulosti Československa, tak jsem hledal, jestli byl za socialismu odsouzen jakýkoliv člověk za názor. Byli odsouzení lidi za politické procesy nebo za to, že ve jménu názoru prováděli činnosti, které se neslučovaly se Socialistickou republikou československou. Jo, ale aby někdo kvůli názoru byl odsouzen, nic takovýho nebylo.

Ano, byli učitelé, kteří rovněž byli potrestáni tím, že museli odejít ze školy. Ale víte, já jsem měl učitele, kterému nevadilo, když nadával na socialismus. A to bylo v roce sedmdesát. Měl jsem profesora, který taky byl velmi vyhraněný a vymezený a velmi nepřátelsky naladěný na socialismus. A to bylo v roce devatenáct seventy.

Samozřejmě tento profesor musel změnit působiště, ale ne odejít z profese. A přitom paralelně jsme věděli, že v Německu učitelé, kteří byli jenom členy nějaké německé komunistické strany, tak byli zbavováni práva na výkon povolání.

A my si tady necháváme líbit prostě tvrzení a pomlouvání socialismu jenom proto, že nemáme odvahu se ozvat. Víte, postavme se k tomu tak, že ano, nebyl to zázrak ten socialismus a nebyla to nejlepší společnost doposud, jaká v době otroctví existovala. Já jsem záměrně řekl otroctví, protože my jako lidi se nechováme jako lidi, kteří se chtějí zbavit otroctví. My se stále něčemu přizpůsobujeme, něčemu se podřizujeme. A to je to, co se myslím, že bychom si měli uvědomit a podle toho se i zařídit a chovat.

Takže tohle bysem jenom chtěl k tomudle.

A teďko se vraťme k té Ukrajině z toho historického hlediska, nebo dokončím Sovětský svaz, když už jsem začal s Chruščovem.

Víte, Chruščov si plnil úspěšně svůj agentský úkol, a proto plénem z roku 1957 zrušil řadu opatření, nebo věcí, které udržovaly na úrovni Sovětský svaz. Vezměme si znova připomínám, uvědomme si, že Rusko v roce 1920, nebo Sovětský svaz, byl na úrovni. Chruščov vždycky říkal, nebo se cituje Chruščov, že Stalin dokázal zemi vyzvednout z dřeváků na zemi, která lítá do vesmíru a má mírový atomový program. A byla na špici vědeckotechnického pokroku. Čím to asi bylo?

A ten Chruščov začal rušit věci, které dobře fungovaly. Uvádím často, že nechal zrušit dva a půl milionu farem, soukromých farem. Pro vás to bude překvapení, ale tam bylo soukromé vlastnictví. V Sovětském svazu fungovaly soukromé a polosoukromé podniky, které měly nejenom družstevní charakter. To všecko za Stalina fungovalo. Takže žádné státní diktátorské nic takovýho nebylo. Žádný státní plán nediktoval těmto výrobcům. To jsou všecko kecy a pohádky.

To až potom ty Chruščovy reformátoři a naši žáci těchto reformátorů to přinesli k nám ty opatření Chruščova. A v podstatě těch dva a půl milionu farem zabezpečovalo podle tehdejší statistiky až devadesát pět procent potravin sovětského trhu. A proto v roce 1959 najednou v Sovětském svazu nebylo nic jistého, nebylo nic, protože farmy byly zavřeny a žádné sovchózy a kolchózy je nedokázaly nahradit. Velký problém pan Chruščov udělá.

Zrovna tak zrušil různé zvýhodnění pro kreativní vynálezce, patentáře a tak dále, kteří byli právě tou kreativní masou, která tlačila zavedení vědeckotechnického pokroku do výroby. Takže pan Chruščov se podepsal na to, že klesla dynamika nejúspěšnější země. Po roce 1955 se dostal Sovětský svaz na takovou úroveň, že se v šedesátých letech dostal do velkého ekonomického maléru.

Chruščov ale tím to neskončil. On dělal kádrovou politiku a v podstatě je podezření, že úmrtí Stalina bylo koordinováno. Když už byl Stalin starý, hledal si místo sebe náhradu. Měl vytyčeného kandidáta. Myslel jsem si, že to byl Malinkov. A teď nedávno jsem poslouchal pamětníka jednoho a říkal: „Ne, byl to Ponomarenko."

Ponomarenko byl původně velitel partyzánských oddílů v Bělorusku, velký organizátor, manažer. A víte velmi dobře, pokud jste se někdy o to zajímali, že bělorští partyzáni sehráli velmi významnou úlohu ve druhé světové válce. A Ponomarenko čím byl pověřen po druhé světové válce? Stalin s tím byl spokojen, protože on nemluvil, on dělal. A v podstatě Stalin si ho vytipoval na budoucího šéfa, na člověka, který by se měl stát generálním tajemníkem.

A vlastně oni dávali na předběžné hlasování. Oni vždycky, když měli hlasování v plénu a v politbyru, tak dávali nejdřív předběžné hlasování. To se dělalo jakoby v předkolo. A teprve potom na výsledném zasedání se odhlasovala. A v tom předběžném hlasování Ponomarenko prošel.

No a bohužel k závěrečnému hlasování už nedošlo, protože zemřel Stalin. A jsou kombinátoři, kteří říkají, že dost možná, tak jak se hovoří o vraždě Stalina, že dost možná, že to nebyla souhra náhod. Protože poté, když byl pověřenej vedením, ale ještě ne zvolen, Chruščov. Když zlikvidoval Bérii a odstrčil Malinkova, tak vlastně on posunul nenápadně nejdřív Ponomarenka na ministra kultury. On byl úspěšnej, tak okamžitě ho posunul jako tajemníka do Uzbekistánu, nebo tam někam, ale každopádně byl vyslán co nejdál od Moskvy. A když se vrátil, tak už mu dovolili jenom učit. A on měl nádhernou knihovnu, o které se hovoří, že tam byly úžasné práce filozofické, ekonomické, politologické a podobně. A ta knihovna mu byla zabavena panem Chruščovem.

Takže pan Chruščov, který se vyznamenával takzvanými rehabilitacema, tak na druhé straně škodil Sovětskému svazu velmi silně. U nás se Chruščov podepsal pozitivně tím, že byli rehabilitováni lidi jako je Husák nebo jako byl Ludvík Svoboda. Jo, to je pravda. Za to bychom měli být poděční zejména za Ludvíka Svobodu.

No a Chruščov v té své kádrové politice prováděl jednu věc. On, aby mohl vládnout, potřeboval být zvolen většinou šéfů republikových stran. A on de facto to měl spíš na plichtu, než na výhru. A tvrdí se a někteří to mají i v memoárech, že udělal všechno proto, aby dostal ty hlasy zejména od asijských, ale zejména od Ukrajinců, kteří mu nechtěli dát hlas právě proto, že jim slíbil, že jim připojí Krym. A údajně to byl hlavní argument, kterým potom ho ukrajinské vedení strany podpořilo a stal se generálním tajemníkem.

Za další jsou poznámky pamětníků, kteří hovoří o tom, že Chruščov sliboval šéfům komunistických stran: „Já z vás udělám elitu, vy budete vládnout a budete mít všechny výhody a budete neporazitelní. Vždycky budete mít sílu." Neboli on si je korumpoval, on je kupoval.

A tady se dostáváme k tomu, že dostala na zadek komunistická morálka, protože kdyby oni byli praví komunisti, tak by toto nepřijali. Ale asi většina z nich měla trošku jinou minulost, než se předpokládalo, protože sám Chruščov byl maloměšťák, který prošel cestou z Charkova. O něm Celčinský řekl, že to je divný, to je nějaký divný bolševik. A ještě o tom psal i Leninovi. Lenin mu říká: „Hele, nech ho být, my tam potřebujeme komunistickou buňku, takže nech ho být, my ho budeme potřebovat." Tak Felix Dzeržinský se nad tím divil dobře.

No a potom vlastně Chruščov vyrostl právě díky své chytosti a svému velmi chytrému oblbování lidí, protože on se přes manželku Stalina stal moskevským tajemníkem a potom i členem předsednictva.