Za sucho nemůže oxid uhličitý, ale špatná péče o krajinu. | Jan Skalický

[hudba]

Jan Skalický je naším hostem.

Dobrý den.

>> Dobrý den a moc děkuju za pozvání.

>> Pan Jan Skalický je vodohospodář, odborník na dopravu, zejména na tu vodní lodní. Říkám dobře, kandidát do zastupitelstva a také kandidát do senátu hlavně.

A teď to, že jste vodohospodář, to se pane Skalický tak nějak hodí, protože my sledujeme ty diskuse o tom suchu, protože máme velké sucho. A když pozoruju třeba vás, jak se vyjadřujete a co máte na Facebooku, jako byste věděl, co s tím, tak nám to řekněte.

[smích]

>> Celá řada lidí ví, co s tím. Otázka je, nakolik se to potom transformuje do konání politiků a lidí, kteří to potom mohou ovlivnit, protože voda je po vzduchu vlastně druhá nejdůležitější látka, kterou potřebujeme k životu.

No a dneska tím, že vidíme velké sucho, tak se nabízí dvě věci. Zaprvé otázka, proč to tak je, proč vlastně neprší. To prostě je otázka, kterou si musíme položit a musíme se pokusit na ni správně odpovědět.

No a ta druhá otázka je, co s tím dělat, abysme do budoucna čelili tomu problému se suchem.

>> Tak počkejte. Vy tvrdíte, případně mě opravte, že to sucho není důsledkem CO2, ale že je důsledkem špatné péče o krajinu.

>> Ano, jednoznačně. Určitě to CO2, CO2 je v tuto chvíli absolutně zneužitá záležitost. A dokonce já jsem mluvil s odborníky, kteří řekli: my jsme to na začátku zkoumali, to CO2, a hledali jsme, jakou má příčinnou souvislost s čím. No, ale netušili jsme, že to bude takhle vylomeno a zneužito a všechno se pojede na CO2.

>> A co je tedy vašima očima viděno ta špatná péče o krajinu?

>> Je to jednoznačně to, že naše krajina, aby měla schopnost vyčesávat ze vzduchu vodu. Protože nám se voda dostane tak, že k nám přijde například v mracích od moře a musí u nás vypršet. No a jedna věc je, že mrak pustí vodu a vyprší. A druhá věc je, že strom, zejména jehličnatý strom, takzvaně vyčeše tu vodu z toho vzduchu.

No a na to potřebuju... Promiňte, já nechci skákat do řeči, ale to je zajímavé. Vy říkáte, jeden vzrostlý smrk rovná se délka kondenzačních hran na jehličkách 8 km. To se mně nezdá, pane S.

[smích]

>> Je to tak. Když vezete, že ta jehlička má řekněme 2 až 3 cm, někdy 1 až 3 cm, a vezete, že má vlastně ty hranky po celé své délce, a dal byste ty jehličky do řady, skutečně to věci takhle zkoumali a velmi pečlivě se tomu věnovali, tak vyjde, že ta délka je od 6 do 10 km té kondenzační hrany.

No a to, co je na tom velmi podstatné, je, že ta hrana je mnohem delší než u lisnatého stromu. Lisnatý strom má jednu hranu vlastně podél celého listu a tady máme mraky těch jehliček na stejné ploše. A tudíž dá se říci, že třeba takový jehličnatý strom vytáhne ze vzduchu asi 50krát víc vody než ten listnatý.

To je jedna věc.

A potom, co je velmi podstatné: lisnatý strom vlastně polovinu roku ty listy tam nemá. To znamená, nevyčeše se prakticky nic.

Nejste dezinformátor.

No, rozhodně nejsem.

[smích]

>> Vy říkáte, že jehličnatý strom vyčeše, utrží, získá – to je jedno – 50krát víc než listnatý.

Jo.

>> Ano, je to tak. Protože jak říkám, také vlastně funguje celý rok, až na Modřín, tak jak známo. Žádný jiný jehličný strom neztrácí jehličky, čili může to dělat celý rok.

Ale to, co je, pane, velmi podstatné, je to, že ta voda, která se vyčeše ze vzduchu, tak ta zaprvé se nějakou formou z toho stromu zase odpařuje, ale to je jenom menší část, a většina může skapat pod ten strom a vlastně zavlhčuje, i v dobách sucha, kdy neprší, tak zavlhčuje to území.

A vlastně tady máte jasnou odpověď na to, proč když dneska v dobách absolutního sucha jdete do lesa, tak tam běžně teče potok. Ten by tam netekal, kdyby tam nebyly stromy.

>> Dobře, než se budeme bavit, co s tím a co s tím můžete dělat případně jako senátor, tak ještě řekněte jednu věc. Vy tvrdíte, že to je způsobeno nedobrým zacházením s krajinou, ale já všude vidím, kde jedu, že se začíná posledních 10, 20 let o tu krajinu pečovat výrazně. Všude vidím nějaké – vysázené stromy, když někdo staví developerský projekt, musí u toho být park. Jak to jde dohromady?

>> V České republice každý den ubyde 11 ha zemědělské půdy. Každý den 11 ha. To znamená, to je půda, která je zastavěna – řekněme, ano, i obydlími – ale v totální většině se z ní stane parkoviště, betonová plocha, hala, skladová plocha. Čili my přicházíme o tu půdu, která je schopna vlastně korespondovat nebo nějakým způsobem komunikovat se vzduchem, s oblaky.

To ta střecha – pokud není zelená, což ve většině případů není – tak když svítí slunce, ten povrch má kolem 60 i více stupňů a jediné, co ten povrch dělá, je že nad sebe, jak známo, lehký vzduch je teplejší, pouští vlastně velké vzduchové proudy, které sebou unáší právě oblaka, z kterých prší.

Lidé, kteří se věnují například létání, vám potvrdí, že před 30 lety a dneska jsou úplně jiné výšky oblaků. Oni to vědí proto, protože ty vzdušné proudy, které nadnáší třeba větrné vrtule, velmi dobře sledují. No a ta oblaka jsou dneska mnohem – jsou několikanásobně výš, než bývala za našeho dětství, když to tak řeknu.

A tudíž potom zaprvé i to vyčesávání vody z těch oblaků, déšť a tak dále funguje jinak, než fungoval za našeho dětství. A je to právě ta špatná péče o krajinu. Je to způsobeno právě tím, že my se zbavujeme té přirozené schopnosti krajiny s vodou pracovat, protože ta betonová plocha s ní prostě nepracuje. Ta tu vodu odvádí pryč.

>> No a teď si teda představme, že vy kandidujete do Senátu za Jindřicha Rajchla. Dostanete se tam a co s tím uděláte tedy jako zákonodárce?

Já jsem přesvědčený o tom, že zákonodárce, ať už to je člen poslanecké sněmovny – Dolní nebo Horní komory – nebo ať je to i třeba volený ministr nebo ten, kdo prostě má tu schopnost v podstatě promlouvat, přesvědčovat, ale také navrhovat řešení, takže musí v tuto chvíli zastavit to, co se u nás děje, a to je ztráta lesa.

My totiž máme v České republice jednu zajímavou vlastnost. My deklarujeme stále větší lesní plochu. Čili lidé, kteří si přečtou čísla lesní plochy, řeknou: „Nikdy jsme neměli víc lesů, všechno je úplně v pořádku." Akorát že my máme vytěžené ty lesy. My tam máme sice deklarovanou lesní půdu, máme tam možná zasázenou novou sadbu malých stromků, ale už tam nejsou ty velké jehličnany, které právě s tou vodou pracují.

A tam naopak dochází k tomu, že ta krajina přestává být pro ten malý vodní oběh, ale i pro ten velký – případně to pak můžu vysvětlit – přestává být vlastně tím motorem toho pohybu.

No a my se musíme dostat zpátky do situace, kdy si – jak naši, můžeme si říci i lesníci, ale zejména majitelé těch lesnických firem, kteří na tom vydělávají na prodeji dřeva, na vývozu dřeva a tak dále – si musí prostě uvědomit, že stát toto sleduje. Stát musí být schopen garantovat to, aby ta krajina se dál chovala tak, jak se chovala dřív.

To znamená, že fungoval malý vodní oběh.

To je například otázka legislativy, kterou já jako senátor budu moct ovlivňovat.

Já si to neumím představit.

Vy byste chtěl prosadit zákon, který by šel vlastně proti developerům.

Samozřejmě development, já jsem člověk, který má rád rozvoj. Mým heslem je prolomení neudržitelného nerozvoje.

To znamená, já to nemám tak, že bych řekl, developer je někdo, kdo je špatný. Developer musí prostě být, řekněme, nějak omezován.

To jsou betonové plochy.

Ale ano, ale přece, zaprvé Česká republika, která byla vždycky výrobnou celého spektra výrobků, tak najednou dneska byla většina podniků zavřena nebo se odstěhovaly někam jinam a my jsme ty plochy často použili na skladování, protože naše centrální poloha v rámci Evropy to nabízí.

To znamená, že u nás mají sklady všechny globální firmy a to je věc, která je pro tu krajinu velmi neblahá. Podívejte se kolem Prahy, Čestic a tak dále – tam se třeba o třetinu zmenšila schopnost té krajiny pracovat s vodou, protože tam je obrovské množství hal a není důvod, abychom my to pro náš průmysl nepotřebovali, pro naše hospodářství to nepotřebujeme.

Čili jinými slovy omezit tyto neblahé věci, ale také trvat na tom, aby byly postaveny správně.

Na halách může být ano, jsou to větší náklady, můžeme říct, že stát se to musí nějak postavit, třeba pomoct podnikatelům, ale na ty střechy můžeme povinně dávat vlastně zelený povrch a ten už se chová jinak. Řeknu to jednoduše – už taková tráva, třeba deset až patnáct centimetrů, sníží teplotu povrchu té střechy ze šedesáti stupňů třeba na třicet.

Už takhle malá tráva.

No, to je veliký rozdíl, jestli tam máte šedesát stupňů, který jako radiátor ten vzduch žene nahoru, nebo jestli tam máme třicet stupňů.

A já jsem si nevšiml, že by toto bylo téma.

Téma je CO2, téma je zavírání elektráren, ale přitom tato věc má z hlediska fungování krajiny – a to říkám klidně na kameru – mnohem, mnohem větší vliv a význam než třeba ty uhelné elektrárny, které dneska jsou odsouzené a vlastně negativní vliv už nemají.

Bude lepší, když to budete říkat mně než na kameru.

Ale řekněte mi, pane Skalický, ona je taková móda nebo trend – řeknu raději – v různých třeba centrech měst dělat ty betonové, všelijaké dlažbové plochy a tak.

Jo, máme tady příklady.

U nás v Česknově je teď nově otevřené náměstí, což je betonová džungle se vším všudy.

Hm.

Možná tam budou nějaké dva stromy nebo něco.

Já mám pocit, že ten trend musí z ničeho pramenit.

Tak je to levnější nebo na to nemá vliv třeba jenom náměstí? Kdyby byl místo náměstí park, což byste chtěl, tak řekněte mi – jak chcete otočit ta kola těch dějin, když je trend takový – buchnout na náměstí beton, dlažbu, beton a dlažbu, beton?

Začít se musí tím a děkuju mockrát za pozvání do dnešního pořadu, protože když se o tom mluví, tak se to lidé dovědí.

Začít se musí tím, že lidé musí vědět, že například taková betonová plocha jako je náměstí Jiřího Svoděbrada – to je tady jedno z největších náměstí v Praze – které je kritizované za to, že právě z relativně zeleného náměstí se po rekonstrukci za mnoho set milionů vlastně stalo totálně – dalo by se říct – betonově kamennou plochou. Když by se to měřilo termokamerou, tak by se zjistilo, že vyzařuje mnohem více tepla než to původní náměstí.

A pokud lidé budou vědět, že jim nejenom tam není dobře, na tom náměstí si prostě neposedíte, ale že to je i větší negativní vliv na schopnost krajiny pracovat s vodou, než třeba jedna malá elektrárna nebo jedna uhelná elektrárna, tak potom budou lidé po svých politicích – já předpokládám – požadovat, aby se chovali jinak.

Já vím.

Ale já se ptám na to – na ten důvod. Protože ti lidé, kteří zadávají rekonstrukci náměstí – promiňte, že to tak říkám – u nás v Tišnově asi jsou stejně chytří jak vy, bych řekl, ale asi něčemu podlehnou.

To je móda, nebo to je cena – diktát ceny – nebo je to, pane Skalický, jednoduše tak, že většině občanů se líbí betonová džungle a o tu se nemusí starat, nemusí zalívat.

Rozumím, rozumím.

Začnu odzadu.

Já si nemyslím, že se to většině lidí líbí.

Stačí se podívat na reakce na ten iřák.

Ten se vyprázdnil, odlidnil se v podstatě, jo.

Potom, co se otevřel v tom novém tvaru – neřekl bych.

No, já když jsem tam byl, je občas okolo, jsou tam takový hospůdky.

Teď přes léto tam byly stoly.

To jo, ale to je podél těch domů a vypadá to, že lidé pracující po vykonané práci tam užívají si svého léta.

No, tak se vás na to ptám.

Já vám to řeknu, jak to vidím tam, kde to znám.

Přiznám se, že na to vaše náměstí se rád podívám.

To tam zajedu.

Ale když vezmu tady ten příklad toho Jiřáku nebo Jiřího Svoděbrada, který je velmi známý s tím krásným plečnikovým kostelem, tak toto náměstí je dílem autorů – vlastně, dalo by se říct, profesorky z architektonické fakulty ČVUT.

To znamená, je to vlastně prestižní dílo profesní a oni – to si zase přiznejme – architekti často dělají takové minimalistické akce, mají rádi taková prostě výrazná řešení a podobně.

A ta přírodě blízká lokalita vyžaduje trošku jiný přístup – takový více krajinářský, jo.

A ti architekti prostě mají rádi toto.

Architekt má rád prostě velkou plochu, na které něco realizuje, třeba pomocí, jak oni říkají, landártu, pomocí sochy.

No a výsledkem je to, že oni jsou na to pyšní, ale já jsem přesvědčen, že jistě máte pravdu – že to náměstí žije okolo. Ale na té ploše, zejména teďka v létě, tak těch lidí prostě moc být nemůže.

No a to jsme u toho.

My oba dva víme asi, že každý architekt se chce zapsat do dějin.

No, jednoznačně plečníkovi se to povedlo.

Jednoznačně, tak se to povedlo.

I jiným se to povedlo – což o to. Ale já se domnívám naivně, že velí ten, kdo to platí.

Ano, určitě jednoznačně.

Tak a teď se ptám – co vy, když se dostanete do toho senátu, tak do toho vletíte nebo řeknem, půjdete jim to rozmlouvat, protože ti lidé vás zvolí tehdy, když od vás uslyší jasné slovo?

Ano.

Já do Senátu – ta otázka tady ještě nepadla, ale ono to s tím souvisí.

Proč vlastně kandiduju do Senátu, že jo?

Já kandiduju u nás na severu v Děčíně, protože tam žijou – a chci mít prostě vliv.

A já bych to řekl – děkuju, že jste mě takhle předběhl.

Já si myslím, že politik se za to nemá stydět.

Má normálně přiznat, že chce mít vliv na věci, o kterých je přesvědčen, že ví, jak by se měly ubírat – o tom trendu například o nějakém směru rozvoje společnosti.

Mým termínem je prolomení neudržitelného nerozvoje, protože jsme se dostali za třicet let v řadě oborů – energetika. Nepostavili jsme ani jeden blok řádné elektrárny.

Možná jsme zrekonstruovali některé v Ledvicích a v Mělníku, ale to je všechno.

Už vůbec nemluvím o jaderných elektrárnách.

V dopravní infrastruktuře stavíme jenom dálnice, což já vítám, je to dobře pro rozvoj země, ale jak v železnicích, tak ve vodních cestách, ale i v letectví jsme absolutně selhali.

Ve vodohospodářství: kdyby jsme neměli od našich předků vybudovaný případ – mám na mysli například Orlík, který vybudovali naši předkové, 70 km dlouhý tunel podzemím, kudy projede vejtrška – dneska by se v žádném případě takový tunel už nedal postavit. Prostě by to nedolovající, by to nedokázal.

Jak nedokázal, musí by se postavit.

Ano, až bude opravdu nouze, ona by už asi byla bez toho. Ale já tím chci říct, že ten nerozvoj jsme si mohli dovolit proto, protože naši předkové – za toho neblahého komunismu já zvonil klíčem a se přiznám v 89 a těšil jsem se na lepší zítřky – ale nedocházelo mě, že za toho komunismu hospodářství, budování, rozvoj mělo svůj nějaký řád. Prostě existovaly výzkumáky, ty se tomu věnovali, strana zavelela: potřebujeme vodu, postavíme přivaděč, postavíme třeba například ochranu Prahy ve formě Orlíku. A za šest let stál Orlík.

A když vezmu druhou největší, pardon, přehradu, která se má stavět teďko v době – dá se říct – jakby nejbližších třeba 20 let – tak je to přehrada Křimice, která je asi tak stokrát menší, možná 300krát menší, než je Orlík, a její kolaudační datum je 2042 až 2045.

Čili my dneska v klidu řekneme občanům: my první velkou přehradu postavíme za čtyřikrát delší dobu, než naši předkové postavili Orlík, který byl stokrát větší. Čili já – to je to nekorektní druh počet, ale – my stavíme jako 400krát neefektivněji.

Jo.

A to je velice zvláštní věc, když se to týká něčeho, co je voda, která má jak tu vlastnost, že ji potřebujeme, tak ji potřebujeme krotit v době například extrémních povodní, že jo.

No a ten stát v tom selhává. A já jsem přesvědčenej, že todleto strašně souvisí s legislativou, ale nejenom – teď vás možná překvapím – ale souvisí s tím, co mají ty politici tady v mozku, co vlastně jako vědí, chtějí, znají, ale hlavně co mají v srdci.

A v srdci není jenom nějaká láska – i když samozřejmě je to základ – ale je tam odvaha. A ty politici nemají odvahu. Oni se prostě bojí říct: ale my jsme zvoleni, máme tu zodpovědnost – jak to řekli ty politici kdysi. My prostě musíme řešit na vodě ten a ten a ten projekt a my je prostě postavíme, uděláme, zrealizujeme a pokud to bude špatně, no tak nás příště nezvolíte.

Tak já nejsem vodohospodář a těm věcem nerozumím, ale vás vnímám jako odborníka a věřím, jak to popisujete. A jestli chcete, tak vám vysvětlím, proč to tak je, že my stavíme v dnešní době tu přehradu 400krát na – není efektivně.

Stojí to za rok.

Je to daň za demokracii, pane Skalický.

To je pravda. Je vysoká, ale je. Ale já bych teda raději platil tu daň, než tady mít diktátora.

Já tomu rozumím. Ale mně se zase na druhou stranu líbí ten váš razantní přístup a já bych ho rád u vás viděl i v okamžiku, kdy už si budete sedět na pohodlném křesílku v senátu. Protože vy takhle to možná říkáte teď, ale nevím, jestli máte plán.

Jasně, nemám. Já to nevnímám jako pohodlné křesílko. Já to vnímám. Tak se zeptejte občanů. Občané vnímají senát v takovém tom spektru: „Zrušte senát. Není vůbec potřeba. Až protože to je úlož na trafikantů, že jo."

Jo, já jsem přesvědčenej, že senát je reformovatelný. Protože když ho máme, říká se pojistka demokracie – tak je to orgán, který je reformovatelný. Ale hlavně si vemte: je tam jenom 80, pardon, 81 senátorů, ne 200, že jo.

A tyhle senátoři – v případě, že člověk tam je výrazný, to znamená má téma, umí ho prosazovat, umí být viditelný, protože politika je o tom sdělení lidem – tak ten senátor má poměrně výrazný vliv.

Také se vlastně obecně říká, že to je druhý nejvyšší ústavní činitel – šéf senátu. Předseda – to je tudíž viditelná role. A senátor je člověk, který když má vizi a ví, co chce, tak se prostě dostane k ministrům, dostane se k – má vliv na sněmovnu. Čili může velmi radikálně – a když to řeknu tvrdě, a to neberu jako negativní slovo – radikálně tahat za brzdu a naopak šlapat na plyn v projektech, které ho zajímají.

Vy budete kandidovat do senátu na Děčinsku. Mám tomu rozumět tak, že vy jste ten, který má to téma, jak jste říkal, to téma a teda měníte šlapat na plyn?

Určitě. Například to, že Labe na Děčínsku – to dolní Labe – je ten největší, kam teče prakticky všechna voda z celých Čech. Morava teče do Odry a do Moravy a do Dunaje, ale všechny řeky, ať se to týká Sázavy, ale taky Vltavy a taky Jizery – všechno to teče tam přes nás, jo. To znamená přes Děčín, přes Ústí nad Labem. Čili je to mocný tok.

A teď si vemte, pane Veselý, že letos tam tudy teklo vteřinově pouze asi 67 kubíků. Mělo teď, jak byla ta sucha, normálně by tam mělo téct asi 180, čili už je to jenom zlomek. A ten zlomek je kousek od toho – no.

Zlomek. Půlka?

E, méně. Méně. 180 až 67 je to méně než.

Jo.

A je to tak, že už jsme jenom kousek od toho, aby ty průtoky například v Praze už nestačily na to, aby se ředily kaly čističky. Jinými slovy, už může nastat problém s čističkou. Prahou musí protékat takzvaný sanitační průtok 35 kubíků. Bylo to 40, už to snížili na 35.

A kdyby teklo to, co by normálně teklo – kdyby nebyla kaskáda přehrad, mám na mysli Slapy, Orlík a Lipno – tak by teklo, nebudu vás zkoušet, nedovolím si to, sedm kubíků. Už teď v tom suchu by teklo jenom sedm kubíků. Ale my potřebujeme vteřinově sedm... Ne, to já tak hloupě vypadám. Jenom – některý věci vnímám – a my potřebujeme 35.

Tak se tak si vemte: jak už vlastně ta příroda a krajina – tím, jak je změněná, jak neprší a tak dále – jak už vlastně by si bez těch vodohospodářských děl prakticky nepodařilo. Ona sama se sebou – jo – ale už by si ne, už by si neporadila s tím, co od ní my potřebujeme.

A to je tady například, abysme mohli mít na Císařském ostrově čističku, jo. A ta potřebuje těch 35 kubíků.

No, ale my na tom máme ten Orlík, který je největší zásoba vody v České republice. A státní podnik Povodí Vltavy – pardon, Povodí Labe – už pomalinku pouští ten Orlík. On je v podstatě vypuštěn ze dvou třetin. A Praha má pořád vodní komfort. Jo.

A já tím chci říct, že todle se prostě musí dál jakoby uchopovat, budovat infrastrukturu připravovat a realizovat.

Já tomu rozumím. A protože nás tlačí čas, tak vás požádám o stručnou odpověď. Vy jste byl pověřeným ředitelem vodních cest.

Ano. Ano.

Proč jste s tím něco neudělal?

[smích]

Dobrá otázka.

No to je výborná otázka. Výborná otázka.

Protože ředitelství vodních cest spadá pod ministerstvo dopravy, kdežto povodí spadají pod ministerstvo zemědělství. To je třeba jedna z věcí, kterou bych chtěl i jako senátor řešit – že v České republice narůstá do jiných zemí.

My máme tu vodu rozdělenou mezi ministerstvo životního prostředí, ministerstvo dopravy, ministerstvo zemědělství, které spolu málo spolupracují, naopak spíše spolu bojují.

Proto jsem navštívil – protože jsem ještě také odborný garant pro dopravu a pro vodu – jak ministra Červeného, tak ministra Bednáříka, ministra dopravy a životního prostředí a pracuji s nimi už teď na tom, aby ty rezorty spolu více spolupracovaly, protože řeknu vám to, pane Veselý, velmi otevřeně.

Já jsem například bojoval – dostal jsem za to dokonce cenu Ropák roku za rok 2018 – za plavební stupeň Děčín. A výsledek je, že ministerstvo životního prostředí kanibalizuje ten projekt proti ministerstvu dopravy, pod něž spadá Ředitelství Odnice, které jsem já šéfoval a které ho má realizovat. A vlastně kanibalizuje ten projekt už asi třicet pět let – ten projekt se odsouvá, odsouvá, odsouvá, dělá se už několikrát. A to je věc, která se dá řešit. Má to řešení, ale prostě to musí řešit ze shora, to znamená nastavením vlastně těch kompetencí těch jednotlivých rezortů.

A k tomu bych já chtěl velmi přispět. Mimo jiné to je i důvod, proč chci být senátorem, který bude mít vliv.

>> Držím palce, těším se na příště. Na shledanou.

>> Děkuju mockrát za pozvání a děkuju divákům, že se na nás dívali.

>> Naším hostem byl Jan Skalický.

[hudba]