Petr Pavel je kariérista a převlékač kabátů. Superhrubá mzda byla hrozný podfuk. | Thomas Kulidakis

[hudba] [hudba] Tomáš Kulidakis je naším hostem.

Vítám vás na Fix TV.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

>> Tomáš Kulidakis je novinář a politický komentátor. Vystupuje v řadě médií. Také přednáší na vysoké škole ekonomické. Mám správné informace zatím.

Dále také natáčí, pravidelně natáčí s šéfredaktorem deníku To Markem Stonishem pořad "Řek a Chachar."

[smích] A poněvadž ten pořad sleduju, tak mi neunikla vaše, no, kritika Petra Pavla. Je ta kritika z vašeho pohledu tak významná a tak velká, že byste stál o to, aby se změnila hlava státu za rok a půl? A ještě doplním jednu otázku. Vidíte někoho, kdo má reálnou šanci, kdo by měl reálnou šanci Petra Pavla porazit?

[frknutí] Eh, já tohle nechám na voličích. Jestli voliči se rozhodnou, že se má vyměnit nájemník Pražského hradu, tak je to jejich vůle. Jestliže ne, tak ne.

>> Kdybych se zeptala přímo vás...

>> Mně, jestli...

>> Tomáš, kvůli Dakisovi...

>> Já respektuju voliče. Takže když je tam zvolený, tak tam je. Ale není to posvátná kráva, takže je možné ho kritizovat.

Ale to bylo na otázku, jo?

To bylo na otázku. Já jsem na tu otázku odpověděl poctivě. To znamená, mně osobně vadí, když moralizuje, když nám káže morálku někdo, kdo dle mého soudu je charakteristický karrierista a převlékač kabátů.

>> No, za co byste pochválil Petra Pavla? Je něco, co vám imponuje?

>> No, já myslím, že to, jak dokáže poslouchat svůj tým PR a marketingový a tak dále. Jak mu to jde. Takže když mu řekli třeba v kampani, že nemá moc mluvit, tak moc nemluvil. A když mu teďka říkají, co má říkat, tak to říká. Tak mu to jde. Nechal se pěkně učesat, na Rusy vousy, fotit se. Prostě to všechno je hezké. Možná to někomu [povzdech] imponuje. Tak já bych ho pochválil za to, že asi dělá to, co se od něj očekává.

>> No, asi to funguje, protože Starosta má relativně vysokou podporu. Tuším, že 56 %. Měl naměřil medián nedávno.

>> Kolik?

>> 56.

>> 56. No, vidíte to.

Ale nemyslím si, že strategicky je to dobré. Podle mě dělá všechno pro to, aby si naštval ty vládní voliče, a podle mě už to dost přehání. Takže k tomu znovuzvolení případnému potřebuje prostě ty voliče stávající vlády. A z jakého důvodu by mu měli dávat hlas, když budou přemýšlet ekonomicky a politicky? To netuším.

Čili podle vás se teď připravuje o voliče tím, jak funguje s tou současnou vládou?

>> No, spíš jak nefunguje.

[smích]

>> Tak nefunguje.

>> Tak nefunguje.

No jo, tak určitě. Protože sliboval v kampani, že bude nadstranický prezident, padni komu padni. Nebude se motat do politiky. Jmenuje ministry, když mu je navrhne předseda vlády.

Eh, jednou řekne, že si myslí, že je ekonomická hospodářská politika v rukou vlády - tím myslím rozpočet. Podruhé to popře tím, že se vetuje změnu zákona o rozpočtových pravidlech. Když už ta vláda nastupovala, chtěl po předsedovi vlády, aby se někde veřejně vypořádal s údajným střetem zájmu. Pak mu poslali, slušnosti, první vláda, návrh programového prohlášení.

>> Ale Andreje by ještě mohl odmítnout.

>> Počkejte, nechte to doříct.

No, mohl samozřejmě. Eh, tak tam mu vzkázali, že to měnit nebudou. Potom samozřejmě nevím. Tak třeba teďka víme, že máme napnutý rozpočet, peníze nejsou, pokladna je vybraná. Tak zase přišel s tím, že by chtěl další desetinky na obranu, lomeno zbrojení. Což může být legitimní požadavek. Ale je třeba k tomu říct B.

Tak kde se tedy má opravdu odříznout? Komu vezmeme? Myslím jako daňoví poplatníci, že se smíříme s tím, že naše daně půjdou na něco jiného? Tak já nevím. Ať si každý může vybrat.

>> My se možná dostaneme k rozpočtu, ale teď k té druhé otázce. Vidíte teď v současné době nějakého kandidáta, nějakou osobnost politickou, občanskou, která by mohla porazit Petra Pavla?

>> Tak vzhledem k tomu, že nikdo neohlásil kandidaturu...

>> Ale tak už se něco třeba Miloše Zemana mluví. Měl by šanci Miloš Zeman?

>> Určitě. A myslím, že Miloše Zemana by řada lidí volila. Ale Miloš Zeman tomu také řekl - ještě v tom, to bylo souvětí v podstatě - takže řekl, že na druhou stranu ten věk prostě člověk nezapře. Tak jako všichni víme, že intelektuálně je prezident Zeman na tom velmi dobře. Eh, my jsme se ostatně potkali na křtu jeho knihy a tam jsme se dohodli, že uděláme tento rozhovor. Tady to prozradím.

>> Vy jste emigroval potom?

>> No, a pak jsem reemigroval, takže jsem se vrátil do své domoviny. Tak to tady říkám. My jsme si utahovali, že jo? Tak jsem říkal, že emigruji do Řecka na nějakou chvíli a pak jsem se zase vrátil tam, kde jsem se narodil, tudíž v Česku.

E, určitě tak.

Miloš Zeman je nositelem originálních myšlenek politických, ekonomických. Dá se s tím souhlasit, nesouhlasit. Je svůj. Stávající vláda by to s tím taky neměla jednoduché. Ale mělo by to určitě rácio. [frknutí] Stávající opozice by to taky s ním neměla jednoduché. Ale mělo by to rácio. Je to zkrátka dobrý politik, politický velikán.

No, eh, řada lidí by ho volila určitě. Ale jestli do toho půjde, je otázka. Protože přece jenom ten věk - 82 let - jak sám říkal, nechce být český Biden. Eh, byť mu všichni přejeme, protože jsme humanisté. Jako každému přejeme pevné zdraví.

>> Myslíte, že všichni?

>> Co myslíte, že všichni mu přejí pevné zdraví?

>> Tak já jo. Vy.

>> Já rozhodně.

>> No, tak jsou samozřejmě. Každý si může přát, co chce. Každý si může říkat, co chce. Podle mě myslet, co chce. Protože pokud to nejsou výzvy násilí a podobně.

A také může každý každému přát, co chce, nebo nepřát. Jo. Ale svět je kulatý. Takže co člověk udělá, to se mu většinou v tom světě vrátí. Takže myslím si, že přát někomu neštěstí, třeba z hlediska zdravotního, si myslím, že takovou karmu bych mít nechtěl.

Jo, ale abych o to neodběhl. Jo.

Eh, Miloš Zeman měl velkou šanci. Ale otázka je věk.

No, jinak ti ostatní skloňovaní... Tak eh za mě. Já si myslím, že kdyby to byla nějaká žena, eh, která už je známá, která by zároveň konvenovala i těm vládním voličům, ale dokázala by i těm stávající opozice, tak by to bylo. Ale podle mě je to nejlepší. Jo. Jako já si myslím, že by nám to slušelo mít ženu prezidentku vzhledem k těm prezidentským pravomocím. Že jo. Protože největší úloha u nás prezidenta je, když se sestavuje vláda a když teď už jmenuje, tak pak v podstatě téměř nic.

No, a tudíž chceme, aby dobře ten člověk vypadal, aby jaksi pronášel ty velké myšlenky sjednocující, nebo alespoň nerozdělující. Aby se nestavil, pokud možno, na žádnou stranu. Což Petr Pavel to opravdu přehání tím, jak se staví na jednu stranu politického spektra. To říkal jsem o tom rozpočtu. Jo. Teď já jsem to plně pochopil, protože se teďka to projednávalo a teď jsem to ještě komentoval v televizi na Prima News.

Pravdou je, že opozice, obzvláště třeba pan Jakub, který za nich mluvil docela hodně, ale nebyl sám, tak v podstatě tam jenom opakovali to, co bylo napsané v tom vetu a rozvíjeli to.

Jo, napadla mě taková metafora.

Pak když jsem viděl tu tiskovku po pevném hlasování, jsem si říkal, že oni vypadají normálně – mě to napadlo asi z ničeho nic.

Jo, nebylo to plánovité.

Ale jak se tak poslouchal, jsem věděl, že jich je tam pět. Si říkal: „Ježíšmary, o ní budou mluvit všichni." Tak jsem spočítal, kolik to bude trvat.

Ale proč jsem byl takhle, jo? Protože oni začínají být uniformní, jo, jako ty argumenty jsou v podstatě stejné, jenom tváře se liší a ty jednotlivé tváře.

Jak jsem normálně najednou přede mnou se objevil takovýto obraz: Jo, viděl jsem pět kolovrátků se stejnou přízí, které se liší jenom těmi ornamenty. Jsou vyzdobené. Jo, takhle mi to přišlo.

Ty argumenty se daly shrnutí – to mohu klidně říct – jeden.

No a prostě Petr Pavel je s tím spojen pupečí šňůrou. To je pravdou.

No, tak vy slyšeli Petra Pavla, který říkal právě vládě, že se měla více zabývat důvody jeho letiště, tak ho vyslyšela aspoň opozice.

No, však vláda říkala – paní ministryně Šivarová, ta tím strávila docela dost času v tě sněmovně. No, tak jestli chceme do podrobností, vyvracela jeden ten argument za druhým.

Jenom je to – a navíc je to dichotomie. Tak buď tedy trvá na tom, že to je v rukou vlády hospodářská politika, tak nevetuje ani rozpočet ani tento návrh zákona, nebo to není v rukou vlády a větuje oboje. A ne, že jedno jo a druhé ne. Rozumíme si.

Ale tak to vás asi nemůže překvapit, ne?

Vzpomeň – tehdy říkal, že delegaci na summit jmenuje vláda.

Myslíte ten historický summit?

Ano, ten historický summit – a slova Petra Pavla. Co ho pravděpodobně zaznamenají jenom fanoušci historie, že to byla tak zásadní dějinná událost, že to asi tak zaznamenaj jenom fanoušci historie nebo ti, kteří musí.

No a dobře, když jsme skočili k tomu rozpočtu a zmiňovali jste to do rozpočtu, promiňte. Jo.

No. Tak jste ráda, že jste ze svých daní mohla zaplatit druhé letadlo, ne? Na ten dějinný summit, o kterém nakonec se tam nic moc nestalo.

No, nejde ani o to, jestli já jsem ráda nebo nejsem ráda, ale když někdo takhle vznesl tu námitku „Ježíš, proč letí dvěma letadly", tak se hned objevily informace nebo komentáře o tom, že vlastně je to z bezpečnostních důvodů – aby když letadlo spadlo, tak abychom neměli dva představitele, premiéra a prezidenta. Připomínali Polsko vždycky, že Slovensko – jako že by u nás nikdy nelítal prezident s předsedou vlády v jednom letadle v historii.

Eh, ne, vždycky se to tak dělalo. Ostatně Miloš Zeman to sám říkal, že když chtěl letět Andrej Babiš na summit s ním, tak prostě letěli spolu.

No, tak to jsem taky na to narážel.

No, tak to bychom měli.

Ale teď k tomu rozpočtu a ještě zůstaneme u Miloše Zemana, protože on ten rozpočet a ten velký schodek kritizuje a naráží na ono zrušení superhrubé mzdy, které mu bylo slíbeno pouze na dva roky tehdy.

Jak vy se na to díváte – na obnovení superhrubé mzdy? Bylo by to pro ten rozpočet zásadní? Byl by to přísun peněz a snížení schodků? Tím pádem.

Rozumím.

Tak já se běžně – většinou jsme si velmi blízí v názorech na politickou ekonomii s panem prezidentem Zemanem. Taky si z nás pak dělá šouky pan prezident Klaus, že prý nejenom já a Zeman, ale ještě pár dalších – nebudeme jmenovat – jsme jako ze stejné té podle něj chybné líhně ekonomické.

Já se v tomto ale rozcházím s Milošem Zemanem. Podle mě to účetní myšlení se neplatí – v případě superhrubé mzdy to neplatí.

Všimněte si, že ti lidé, co o tom mluví, tak se postupně dostávají dál a dál – zvyšují tu částku. Oni začínali někde u sto miliard, že prý vypadli, pak sto deset, sto dvacet, teďka už někteří říkají sto padesát.

Prostě to vypadá trošku jako takové zkreslení té paměti, jo, taková kognitivní disonance, že bych řekl.

Pravdou totiž je: sto miliard sem, sto miliard tam. No, tak mně by stačila jedna.

[smích] No, ne, ale to je hrozný, jo. To je hrozný, jak se pak v tom lidi mají vyznat.

Tak já to teďka jednou doufám, tak já to tady opět znovu rozseknu. Já se v tom rozcházím s prezidentem Zemanem i s jinými a shoduju se zase asi s jinými, jo?

Tak to prostě ti lidi si vzali – aby se to dobře pochopilo – pro některé a účelově samozřejmě si to vzali. To chápu, proč to udělali. Že vzali prostě procento příjmu z přímých daní, tam si to viděli, o kolik se přišlo tou superhrubou mzdou, když se zrušila.

No a tak řekli, že to chybí v rozpočtě. Tam nemáme. Je to prostě naprostý nesmysl podle mě, protože ti lidi tím zůstalo více peněz, co si koupili. A když si něco koupili, tak sáděli více z nepřímých daní, z DPH, případně z pobytu daně.

No, takže ty peníze zkrátka nezmizely. V ekonomice zůstaly. Nezmizely.

Takže určitě – a kdybych ho i já řekl dobře, tak abych byl smířlivý – tak řeknu dobře, nic na tom argumentu není, tak to nebude sto ani sto padesát, ale třeba třicet max podle mě. Jo.

Že by se ním tak významně pletl, ne?

Já si nemyslím, že se plete. Akorát tedy superhrubou mzdu – mám za opětovné zavedení – tak ať to řeknou všichni, kteří to znovu chtějí. To není jenom Miloš Zeman. Takové výčitky tady má – já nevím – třeba Stan, že jo, nebo Piráti se k tomu taky hlásí. Ať to řeknu popravdě – superhrubá mzda – to je jenom jiný název, možná pro někoho hezčí, pro vyšší daně.

Jo, podle mě superhrubá mzda byla hrozný podfuk, protože mi neříkalo vyšší daně, ale superhrubá mzda.

No a kdo si to uvědomí?

No, tak asi ti, kteří tomu trošku rozumí nebo se nad tím zamyslí. Tak jako když vím, že před superhrubou mzdou bylo takové zdanění na výplatnici a po ní bylo tolik, tak je to logické, ne?

Já nejsem pro zvyšování daní. Já si myslím, že máme vysoké dost. Podle mě je důležité, jak se s těmi penězi hospodaří, více než zvyšovat daně.

Jinými slovy – zvýšit schodek státního rozpočtu je menší zlo, než třeba to opatření, vy tomu říkáte tedy zvýšení daní. Teďka co myslíte s tím zlem?

No, menší. Co je menší zlo, protože vláda jde cestou toho, že zvýší schodek státního rozpočtu.

Jo, já jsem myslel – jako zlo. Jestli se bavíme v eskatologickém slova smyslu nebo v jiném. Já bych nepoužíval tady zlo.

Jo, podle mě používal dobro.

Ani dobro.

[smích] Já se jdu teďka budu snažit mluvit trošku odborněji, ale pořád ještě tak, aby to bylo srozumitelné.

Základ je v ekonomické teorii – zadlužení je v podstatě neutrální. Jo, není důležité. Důležité je, jak se ten dluh využije.

To ještě nevíme.

A to ještě nevíme. A to budeme vědět, až paní ministryně Schillerová předloží rozpočet. Pak proběhne celé září jednání vlády, tam se budou nějak pohybovat, a pak budeme vědět, jak vypadá rozpočet v říjnu.

Tak se uvidíme, kolik je tam investičních.

Jo a teďka řeknu důležitou věc.

Jsou totiž dvě pasti možné, jo?

Ta jedna past, kdyby to bylo být na těch 150 miliard původně načvrkaných Čáry Fukem, bývalým ex-ministrem Stanurou, tak to je jedna past.

To by znamenalo zaškrcení té ekonomiky.

Hotovo, konec, šmitec.

Nevím, co bysme vypínali dřív, jestli veřejné osvětlení nebo já nevím, co, zastavili by se dálnice, zastavily by se stavby.

No tak, ono zakonzervovat takovou stavbu taky není jen tak.

Jo, to vám řeknu, já nevím, jestli jste někdy něco stavěla nebo opravovala na domě nebo bytě, ale když to rozvrtáte ty stěny a pak zastavíte a přijde mezitím déšť, tak potřebujete tam mít aspoň to ucpané, ne?

Takže taky není jen tak zastavit, že jo.

Tak asi jsme vázáni i nějakými smlouvami a podobně, ne?

Tak jako jste svázáni, jo, tak co oni si na vás vezmou, že jo, no.

Eh, nebo tak mohou se s vámi soudit na penále třeba.

Jo, ale dobře, dejme tomu, že by to prošlo, zakonzervovat stavbu, něco stojí, jo.

Pak jsou ta různá penále a podobně.

To by museli smlouvu po smlouvě.

Nebudeme to komplikovat, jo.

Prostě zastavit ty stavby bylo ještě nákladnější možná než pokračovat, jo.

A to ani mluvíme o tom, že snad my občané si zasloužíme, abysme konečně měli hotové dálnice, ne?

Vy jezdíte, já vím, že vy jezdíte na Moravu a asi si nebudeme vykládat o tom, jaké to je.

Já jezdím, víte, že já jezdím dál, jezdím až do AT, jo, tak já vždycky o kousek, jo, teďka přískoky, jo, přískoky doslova se musím dostat na československou hranici, abych mohl pak jet po dálnici rovnou 2000 km.

Jo, v tu chvíli už to není 2000, ale 1700 asi 50, jo.

Eh, ta alternativa D35 cash byla, jo, že by si to mohla vzít horem.

Ti, co by potřebovali jet, já nevím, Olomoucem nahoru, tak by mohli jet horem.

Tím pádem se to uvolnilo třeba na Brno.

Jé, kéž by to bylo.

Jo, to bych přebíhal debatu, co byla teď v nějaké sněmovně, tak oni říkali: "A co z toho zadlužení budou mít?" A vypadalo, že ta opozice u vnoučat je, jo, jako děti, vnuci a tak.

Já si říkal, tak když se podaří konečně dostavět dálnice, to něco budu mít.

Já chci se projet konečně jako člověk.

Eh, no, když jsi zmínil tu D35, ono někdy je skutečně ta D1 tak náročná na projetí, že je lepší jet vrchem.

No, ale pak si No a teď si vemte, že si tam zamotáte v těch městech, které budeme jmenovat, kde na každých 20 metrů máte kameru, že jo.

Nemůžete se zamyslet, protože co když náhodou jedete 52.

E, ale ty dvě pasti, jo.

Tak první past a druhá past.

Past první je zaškrcení investic, jo.

Těch 150 miliard úplně bylo mimo.

Druhá past je příliš investic, jo, přeinvestování.

Jo, to lze, to lze a to je taky hrozné.

Jo, protože si představte, že vy si jako narozpoštujete, že budete dělat ještě více třeba těch dálnic plus stavět nemocnice, školy, školky, ale máte omezený počet pracovníků i firem, které to můžou dělat, takže pak začnou nestíhat, nebudou lidi, nebude materiál, začne se to zdražovat, jo, to je přeinvestování.

Takže vlastně to, co my budeme sledovat teďka, až konečně uvidíme rozpočet, je, protože to jsou dvě krajnosti.

Udělám zase metaforu.

My jdeme cestou a teďka tady je sraz končící v bažině naprostého ekonomického nerozvoje a tady je hluboká propast přeinvestování, které končí přehřátím ekonomiky, které v důsledku povede k ekonomickému nerozvoji.

A my potřebujeme samozřejmě uprostřed.

Počkej.

A tak řekněte, kolik procent z toho státního rozpočtu by mělo být na investice, aby to bylo řekněme tak akorát.

Tak a tady se musíme spočítat multiplikátory, tože bychom to komplikovali.

Takže neumíte říct, jestli to má být 20 %, 30 %? Když máme rozpočet 2 biliony, no, takže 2 biliony je to neboli 20 % je kolik?

No, 400 miliard.

A já bych to viděl někde si myslím, že tak akorát eh mezi 250 až 350 miliardami.

Jo, ale záleží, jaké investice to jsou.

Takže ještě k tomu, kam se investuje, do čeho se investuje.

No, no, no.

A to je to, co jsem chtěl vysvětlit, jo?

Takže potřebujeme sledovat, jestli se jako držíme u té zlaté, u té střední cesty v podstatě, jo.

Eh, podle mě dopravní stavby, to je zase debata ekonomická, jo.

Já nevím, kdyby tady byli eh jiní kolegové, tak ti by tvrdili, že třeba dopravní stavby nemají multiplikátor větší než jedna.

Jiní by tvrdili, že má.

Já si myslím, že ano.

Jo, protože jsou tam dodavatelské firmy, zase jsou mzdy těch pracovníků, ti si něco koupí a podobně.

To už je trošku složitější debata, jo.

Eh, samozřejmě věda, výzkum, zase jako bádání, probádání je k něčemu, ale kdyby se podařilo třeba, já nevím, vyrábět satelity nebo jiné přidané vysoké hodnoty, že jo, to už se počítá ke vzdělávání obyvatel.

Další otázka.

Takže uvidíme, do čeho se bude investovat.

Teďka to, co víme, tak je, že prostě dostalo třeba ministerstvo dopravy víc než v loni a to má teda docela dost rozestavěno.

Teďka je ta uzlina otevřená dálnice, tak na vlastní riziko to otevřel ministr, protože tam furt soudní spory, že jo, eh, Bednárek, myslím.

Takže to je jedna věc.

Víme, že Karel Havlíček průmyslu, že tam dál bude pokračovat placení za obnovitelné zdroje.

Eh, to je dobré.

Ono to drží inflaci, ale zároveň ty vstupy pro firmy.

A teď se vracíme k tomu, co jsme se bavili.

To jsou ty nabídkové šoky.

Když se třeba zase někdo rozhodne eh bombardovat někde nějaké země, které čelo náhodou sedí, ať už na těch surovinách a nebo na cestách suroviny k nám, tak jako s tím nedaděláte prakticky nic.

Jo.

A tak všimněte si, že třeba ti, co to rozpleskávali, už se nerozpleskávají, jo?

Radši myslíte teďka útok na Írán?

No, nejenom a nebudeme zabíhat do třídy bík, nejenom.

Eh, jako ten Írán, ten Írán, to je jasnej, ale tak já vidím, že to už se to mele i ohledně Ománu, že jo.

Eh, zároveň nestabilní situace na severu Afriky, že jo, má být, ale zas pozitivní informaci máme, že u Kypru se má těžit plyn nebo za dva roky, že jo.

Tak uvidíme.

Eh, to je jsou všechno jako vnější nabídkové šoky asi přitíkáme, no.

Tak jsme to nekomplikovali, ne?

Ještě chci jedno téma, protože taková ta politická sezóna ještě nezačala, ještě neskončily ani prázdniny.

Nicméně Petr Pavel už šel do takového menšího sporu, eh, s Petrem Macinkáčem ohledně dvojí zahraniční politiky.

Petr Pavel určitě jste zaregistroval, zmínil, že nechce, nepřeje si mít dvě zahraniční politiky.

Petr Macinkáč mu na to reagoval, že žádné dvě zahraniční politiky nemáme, že máme jenom jednu, kterou určuje vláda.

Takže i na takové, řekněme možná i drobnosti, eh, se ti dva prostě zkrátka nepotkají, nenaleznou společné slovo.

A já se vás vlastně chci zeptat, jestli i tento nadcházející politický rok, když to tak nazvu, bude opět plný boje.

Tak a kdo z toho bude těžit a jestli veřejnost už toho nemá takzvaně plné zuby.

No, eh, ještě k tomu, co jste říkala, to je moc hezká otázka.

To se mě ještě nikdo neptal, protože to je čerstvé.

Já jsem si tam všiml ještě jedné věci, jak mluvil ten Petr Pavel a pořád hodnoty, hodnoty.

I tohle to v kuloárech taky zaznělo těch velvyslanců, že tam přehodnocováno bylo dost, ale jo, tak má na to právo.

Jenom jsem si říkal, jak on říkal, že jsou důležitá ta funkční, že funkční a stavební spojenství tedy jsou ta, která jsou založená na těch společných, sdílených hodnotách.

Tak mě v tu chvíli napadlo, jestli má společné sdílené hodnoty tedy s tím spojencem za velkou louží, o kterém tvrdil, že to je odpudivá bytost, že by jí ruku nepodal.

Jo, tak to jsou takové perličky.

Zahraniční politiku máme jednu, protože určuje vláda. No tak to má být. Tak to máme v ústavě.

Samozřejmě, že to bude zase plné konfliktů, leda že by se na Pražském hradě rozhodli, že ne.

Zda toho mají lidi dost. Myslím si, že toho dost mají, ale já tady bych byl asi abych byl úplně spravedlivý, tak si myslím, že to není přehnané jenom z jedné strany, ale že třeba i u motoristů, kdyby to nebylo každý den, ty štuce, ale třeba jednou za 14 dní, za tři týdny pořádný štulec, tak by to bylo lepší. Že už teďka i tohle vlastně lidi trošku unavuje.

No, ale v konečném úseku to je tak, že najednou všichni jako ukazují na ano, jak je pragmatické, praktické, prostě jak se snaží vládnout, že jo. SPD je na svém.

Myslím si, že ze všech stran toho mají lidi dost a měli by mít toho docela dost, protože jaký to má vliv na naši každodennost, která rozhoduje? Máme budeme mít více silnic, opravenější silnici, budeme mít konečně ty dálnice, budeme mít nižší schodky rozpočtu, bude levnější chleba.

Ale na druhou stranu přiznám zase, jo, fakt se snažím být férov v tom. Já se toho taky pobavím, jako co ten Petr Macinka nebo i Filip Turek nebo Otak Lempíř nebo kdokoliv z těch motoristů, tak taky se zasměju.

Jen si myslím, že by to nemuselo být každý den.

Vy jako komentátor politický, na co vy jste nejvíce zvědav na rozhodnutí Ústavního soudu ohledně té žaloby, kterou podal Petr Pavel, nebo na ten rozpočet? Co vy očekáváte? Na co se těšíte třeba?

Já jsem myslel, že si co nejvíc jako nesnáším a můžete klidně dodat: nesnáším nejvíc převlékání kabátu a lichoměrnost za pokrytí. Ale na co já se těším nejvíc, tak to je například to nové penzijko.

Víte, všimla jste si? Já nevím, jestli jste si všimla. Já jsem si teda všiml, ono to bylo teďka na tiskovce.

To dokonce i část opozice podporuje ten návrh Helen Schillerové, protože to vypadá fakt dobře. Jakože se sníží ty bankovní poplatky penzijním společnostem, že tam bude vyšší příspěvek státu a podobně.

Tak to si myslím, že třeba na to se těším.

Samozřejmě se těším na rozpočet, jo, protože ono stejně nakonec v konečném důsledku jsou důležité samozřejmě ty velké myšlenky a podobně, ale myslím si, že pro naprostou většinu lidí je stejně nejvíc rozhodující, jak žijí každý den, jo.

Jestli prostě se bojí či nebojí jít na ulici, jestli jsou ty ulice opravené nebo nejsou, jestli jsou bezpečné, jestli prostě nakrmíš sebe, děti, jestli na ně neprší a podobně.

Samozřejmě se těším na rozpočet, kolik k tomu bude investic a podobně, ale asi nejvíce, na co jsem nejvíc zvědavý, jo, jestli stávající politická opozice nebo bývalá vláda se vymaní z Einsteinovy definice šílenství.

Na to jsem zvědavý.

Jo, já bych hrozně rád byl, kdyby ano, jako komentátor, protože by mě to pak bavilo víc, jo, protože dělat vlastně stejné věci a čekat jiný výsledek je opravdu šílenství.

A šílený jako ať přijdou s vlastním ekonomickým programem, ať řeknou prostě, jak oni by sestavili rozpočet, prostě měl to penzijko.

Není to něco, u čeho si teďka třeba škubují vlasy, že oni s tím nepřišli sami?

Tak nejvíc škod vlastně asi u toho sucha, že jo, ne?

Tak určitě u penzijka si taky musíš kupat vlastně a to není jediné, ale vemte si, na čem oni prohráli volby, že jo.

Jo.

Zatímco nás krmili, naše hlavy se měly podle nich vznášet ve velkých otázkách zahraniční politiky, na kterou, a to mi přiznal, kromě mám chuť moci, kam mi chodí politici a ta místa šel on teda přiznal se ptát, jaký máte vliv Brusel, Washington, Moskva? Řekla prakticky žádný, největší v Bruselu a to je minimální, nebo Peking, kdekoliv.

Tak zatímco naše hlavy byly drženy v tom, že se jako v těch velkých otázkách geopolitických a obecné morálce, etice a войně, míru, tak jsme se brodili ekonomickým marazmem a čekali jsme na tanky z Ruska.

No, ještě k tomu a vystoupení za vystoupením se vždycky stále více lišilo od reality.

A víte, co je příznak sociologické krize, kdy opravdu začíná ta největší krize obecná? Když stále větší procenta obyvatel vidí, že ten politik, který mluví a slyší to, jeho vystoupení se vůbec nepotkává s tím, co oni žijí.

A proto volby dopadly tak, jak dopadly.

No tak samozřejmě, protože když vám někdo slibuje, že nezvýší daně a pak je zvýší, když vám a tak dále.

Jediné, co jste neřekl a už opravdu musíme končit, co jste nezmínil: volby. Vlastně že nás čekají volby.

Budou nějakou budou volby teď senátní, komunální nějakou zpětnou vazbou na ten necelý rok vládnutí současné vlády nebo vůbec?

Trošku jenom jako tak samozřejmě nám všem, až na ty billboardy, které jeden trapnější než druhý mi přijde.

Tak ale já třeba na Praze pět jsem úplně z toho hotovej, když jezdím, jak tam nějaký pán, myslím, teď nevím, nechci říkat stranu, jedna z opozice, nevím, jestli ODS nebo Stan, si nepamatuji.

Tak ten tam říká, že chce jinde tu přistávací dráhu na letišti. Ona je teďka změněná kvůli tomu, že tam něco zase opravují.

Chápu, jo, jenom ať řekne, kde, ať si to můžou spočítat v té jiné městské části.

Nebo když pan Portlík nám tam slibuje, že dá v Praze tempo a teďka člověk sleduje na tý jižní spojce, kde jede čtyři km/h, nebo zase jiný, že si zasloužíme dobrou Prahu pět a on je to starosta Prahy pět, kterej si prostě říkal, že si zaslouží, aby to bylo dobré, tak co tam dělal ty čtyři roky?

Jako to je plné absurdity teďka, jo, ale tak to říkají i trať, že budou stavět byty, ne?

No, tak dobře, no. Snad ani nemá smysl komentovat, ne?

Ale no, poslední věta, poslední slovo.

Ne, jsem tak jsem zamyšlený, jestli to mám vůbec dokomentovat ty Piráty.

Tak já k tomu mám, já ani nevím, to snad ani nestojí za to.

Jo.

Dobře.

No tak Piráti stavět byty.

No tak já doufám tedy, že já nebudu bydlet v bytě, který mi tak jako... No, když vy jste viděl, jak dopadla ta digitalizace.

Poslední věta, jo, k těm volbám.

Myslím si, že jenom trošku: zaprvé to vypadá, žádná kampaň není. K těm senátkám jako chodí tradičně málo lidí.

Tam jako jediné, co může nalákat, je obě strany.

Tak jako vládní voliče, aby vládě usnadnili život, tak by měli jít volit ty kandidáty vládní.

No a ty opoziční, aby vládě dál komplikovali život, tak by měli volit ty opoziční.

No tak jako třeba to lidi jako takhle vezmou ty komunálky, tam jako jde často i osobní o ty osobní vztahy, ale všude se odrazí podle mě celostát a jsme krátko vlastně od té bývalé vlády.

Jsme poměrně na začátku té nové vlády, takže na to bude mít vliv i celostát, ale zatím jako spíše menší než větší, protože jsme kousek od sněmovních voleb.

Jo, tak to je spíš jiná debata, jestli mají být ty senátní volby dvoukolové, jestli vůbec senát potřebujeme a tak dále, ale to už asi patří na další debatu.

To probereme někdy příště.

Moc vám děkuju, že jste tu byl.

Já vám děkuju a mějte se hezky. Všichni se mějte hezky a doufám, že se to nikomu nebude moct nudit a všem přeji vše dobré a pevné zdraví.

Tak do kamery jsem měl asi říkat — perfektní, ovládáte to skvěle.

Naším hostem byl Thomas Kulidakis. Děkuji za pozvání na stranu.