Rajchl, Kobza a další na pietní vzpomínce Lidicích 2026: Paměť národa se nesmí přepsat

[hudba] Ahoj.

Ve vysílání.

Jendro, zdravím.

Zdravím všechny diváky Raptor TV.

Moc je všechny doufám, že se díváte na tenhle pátý akt a sledujete to.

Aspoň já jsem tady neviděl jednoho jediného opozičního poslance, což je za mě naprosto neuvěřitelná hanba, že jsou to lidi, kteří jedou na sjezdu, jde to německému lancmanu, ale nejsou schopni.

No ano, ale to je předseda senátu.

Ten sem jde z pozice své funkce.

Ale neviděl jsem tady jednoho jediného opozičního senátora, jednoho jediného opozičního poslance.

To, že pan Matěj Ondřej Havel si jede tamhle na sjezu do toho německého lancmanu do Brna a nemá odvahu se ukázat tady, to je jenom ukázka, za koho skutečně bojuje.

Je to hanba, hanba všech opozičních poslanců.

[hudba] Já bych jenom připomněl jednu věc.

Tady na tom místě, který je prosáklý vlastně českou krví, tak ten, kdo to nařídil tu likvidaci, ty vraždy, které tady proběhly, byl jistý knihkupec z Karlových Varů, K. H. Frank, místopředseda sudetoněmecké strany.

Jo, takže když někdo mluví o lancmanu a o milých krajanech, tak by si měl vzpomenout na K. H. Franka, kolik ten měl krve na rukou.

A ne jenom, že měl krev, ale taky ho nějakým způsobem museli zvolit do tak zvané sudetoněmecké strany, která měla vyloženě za úkol rozbít Československo.

Henlein se s tím vůbec netajil, takže bych to připomněl, protože tohle je důležité místo tady právě proto, abysme na to nezapomněli, abysme to připomínali všem, všechny ty lži, které teďka slyšíme, všechny ty fabulace o tom, jak Banderovci byli hodní strýcové, kteří občas navštívili Slováky z Polska, že jo, pojedli, popili, zase odešli.

Sudeťáci vlastně tady budovali průmysl v pohraničí a takovýhle kecy.

Hele, není to pravda.

Není to pravda.

Ten odsun, který proběhl, byl rozumný, plně po zásluze a je dobře, je dobře, že jsme se jich zbavili.

Určitě.

Já za sebe říkám jenom to, že jsem velmi rád, že tady jsou dneska lidé, kteří prostě nezapomněli na to, co se lidi představují, že to není jenom ten tragický okamžik, kdy byly fakticky vyhlazeny, vypáleny, ale že je to odkaz pro nás, pro všechny lidi, kterým záleží na České republice, aby prostě nezapomněli na ty hrůzy, které se tady odehrávaly a aby ten odkaz zůstal dál, abychom je předávali i našim dětem, protože skutečně dnes jsme v situaci, kdy žijeme v době revizionismu, revančismu, kdy se snažíme přepisovat historii a myslím, že všichni dnes bychom měli svým dětem říct, co znamenaly Lidice, co se tady stalo a jaký to má dopad i do dnešního života.

A znovu říkám prostě pro mě lidé, kteří jsou ochotni dát přednost sjezdu sudetoněmeckého lancmanu před tímto vzpomínkovým aktem, tak to jsou lidé, kteří jednoduše nemají na srdci zájem České republiky.

To jsou lidé, kteří prostě otevřeně kolaborují s Německem a s Evropskou unií, která se nás snaží připravit o naši suverenitu a samostatnost.

Tak to je, a myslím, že ten dnešek je toho dokonalým důkazem.

A dobrý den, přátelé.

Tak jsme tady v Lidicích a měli bychom si tento svátek připomínat, protože to, co se děje na politické scéně v České republice, kde vlastně opozice fandí Němcům, sudetským Němcům, a není schopna si připomenout památku zabitých lidí tady v Lidicích, tak je něco katastrofálního.

To jsou lidé, kteří prostě už nejsou ani Češi.

Díky.

Ještě něco můžeš dodat?

Pojď, pojď pozdravit diváky Raptor TV.

Pěkně dobrý den.

To je moje dcera, prosím.

Je úžasná.

Vzal jsem ji sem, aby taky viděla část našich dějin, i to, že nezapomínáme na krev, která tady byla prolitá, a je to důležité právě i pro mladou generaci, protože v dnešním informačním šumu a tom, jakým způsobem vlastně probíhá ta propaganda všechno, tak tyto věci jsou zapomínané a je naším úkolem, naší zodpovědností to poselství předávat dál a nést ho dál, protože nesmíme dopustit, aby na to bylo zapomenuto.

Ještě nějaký, ne?

Tak já myslím, že asi bylo řečeno vše, že se tady skutečně sešli lidé, kterým záleží na naší zemi, a vele doporučuju možná ještě jednu věc. Když už jsme byli u těch dětí, abychom je vedli i k té skutečné kultuře, která připomíná tyhle okamžiky, já mohu opravdu doporučit naprosto ze srdce vidět inscenaci Petra Zuzky v divadle Mladé Boleslavi, která se jmenuje pan Theodor Munštok.

Je to adaptace románu Vladislava Fukse a je z doby, kdy vlastně tady se organizoval odsun občanů židovské národnosti do koncentračního tábora a dokonale to ukazuje zoufalost té situace.

Myslím si, že by každý tohle měl shlédnout, takovéhle dílo, [hudba] aby viděl, co se tady ve skutečnosti dělo.

A to, že prostě dnes ta marginalizace těch hrůz, které tady spáchala nacistické Německo, je nedůstojná a je nedůstojná vůči všem našim předkům, je nedůstojná vůči naší zemi a myslím si, že každý, kdo se na ní podílí, tak opravdu jednoznačně podráží to, co se tady dělo.

A naše předky, [hudba] kteří bojovali za tuhle zemi a kteří svojí vlastní krví, svojí vlastní obětí [hudba] vybojovali suverenitu.

A myslím, že to poplyvání jejich odkazů, kdy oni byli opravdu ochotni nasadit naprosto všechno včetně svojí svobody, včetně svého života, abychom dnes tady mohli mluvit česky, abychom měli vlastní zemi, vlastní vlajku, vlastní hymnu, vlastní hranice, a dnes tohle všechno v podstatě zpochybňovat a relativizovat.

To je za mě obrovská urážka památky našich předků i České republiky jako takové.

Děkuju, ještě ještě k tomu taky něco dodám.

Indra mě inspiroval.

Tady je zapotřebí si všimnout jedné věci.

Naše masmedia se tváří, jako kdyby ty věci, které byly před odsunem sudeťáků, jako kdyby vůbec nebyly, jako kdyby nebyla druhá světová válka, nebyl tady žádný Sudetendeutsch partei, nebyli ordneři, nebyl habartovský masakr, nebylo těch 50 000 členů SS, kteří se rekrutovali právě z českých Němců, jako kdyby nebyla ta spolupráce sudeťáků s gestapem při výsleších českých vlastenců, při infiltracích těch odbojových skupin, při spolupráci vlastně na potlačování jakéhokoliv odboje až po těch 150 000 členů Vermachtu, kteří se dopouštěli válečných zločinů na východní frontě.

Takže oni se tvářej, že tohle nebylo, že prostě o tom se vůbec nemluví.

Teďka všichni, všichni brečej nad tím, jak trpěli, trpěli Němci při pochodu do Pohořelic.

Ale kdo si vzpomene, kolik lidí umřelo při pochodech smrti, když Němci stěhovali koncentrační tábory?

Kdo z těch aktivistů dělá nějaké památkové akce, aby se připomnělo, kolik lidí vlastně zemřelo tam naprosto zbytečně?

Jo, takže to je věc, která mě celkem řekl bych, ne jenom uráží, ale ale prostě nutí mě k zoufalosti, protože vím, že dochází k obrovskému tlaku na přepisování dějin.

A když si uvědomíte, že většina patentátů z Evropské unie pochází z rodin vysokých důstojníků Vermachtu nebo přímo SS, tak potom to začíná dávat smysl.

Jo.

A taky to, že vlastně nejvíc do boje proti Rusku volají představitelé zemí, který už to zkusili, ať už je to Británie, Německo, Francie.

A vždycky to bylo s podporou všech států, které obsadily, které nějakým způsobem, eh, že jo, s Napoleonem táhla půlka Evropy, eh, s Hitlerem to samý.

A nakonec to dopadlo taky blbě, ale přesto všechno oni se nedají poučit prostě a ženou nás do té války, jo.

A to je všechno si musíme připomínat a říkat pánové, ne, ne, my nechceme válku.

Když jsem slyšel Starmera, jak vykládá o tom, že Británie je připravená bojovat s Ruskem ve střední Evropě, což znamená tady u nás.

No, tak to jako není možný tohle, to se na mě nezlobte.

Takže musíme si uvědomit, že mír není špatné slovo, že to není nadávka, že to je obrovská věc.

Já jsem byl ve válce, je to Honzo ví, že jo, půl roku, půl roku v Iránu a potom čtyři roky, když se ta země z té války vzpamatovávala a začali vidět ty rány vlastně nejenom na té zemi, ale i na těch lidech, co se sebou nesli. Kolik bylo válečných vdov, kolik bylo sirotků, mrzáků, jo, prostě takovýhle věci.

A to všechno se tvářej jako, že to není ten milion lidí, který padnul od té doby, co Boris Johnson zastavil mírová jednání v Istanbulu, tak to nikoho nezajímá.

A že Boris Johnson dostal milion liber od britských zbrojařů, jsem říkal, on dostal libru za každého padlého, který na Ukrajině padnul.

Vždyť jako tolik pokrytectví já jsem nezažil za svůj dlouhý život, jako vidím teď.

Tak já jenom bych chtěl možná ještě dodatnou věc, protože teď mě zase inspiroval Jirka na zájem, že je naprosto klíčová úloha médií, které vlastně v poslední době se na téhle relativizaci různých válečních rozů podílejí.

My už nežijeme v době objektivní informovanosti.

Eh, všichni víme, že v Istanbulu se dělo to, co se dělo, že tam ta jednání byla téměř hotová, byla u konce, ta dohoda byla parafována dokonce ukrajinskou delegací.

Eh, potvrdil ji David Arachamia, eh, vedoucí vyjednavač ukrajinské delegace.

Potvrdila ji teď bývalá mluvčí Volodimira Zelenského, že to všechno bylo na stole a že vlastně bylo to naprosto dohodnuto.

A pak přijel Boris Johnson a řekl: „Ne, my s nimi nic podepisovat nebudeme. Tady máte zbraně. Jděte bojovat."

A naše média vlastně to vykládají jako konspirační teorii, že nic takového se vlastně nestalo.

Budou nám říkat, že Rusko neusilovalo mír, že to bylo jenom nějaké povídání a tak dále a tak dále.

Ne, ten mír tady mohl být, mohl být dva měsíce po zahájení té války nejpozději a všechny ty oběti dneska prostě mohly být nadále naživu.

Kdo za to nese zodpovědnost?

No, zcela jednoznačně Boris Johnson a lidé, kteří ho platí, kteří prostě na té válce vydělávají.

Na té válce dneska nevydělává Ukrajina ani Rusko.

Ukrajina je oběť těchto geopolitických hrátek mezi bývalou administrativou Spojených států amerických pod vedením Joe Bidena a Ruskou federací.

A prostě tohle políčko dneska je likvidované a vlastně nikomu na tom nezáleží, jenom tečou další a další peníze.

Takže já musím říct, že právě ta úloha médií, která se zvrhla z nějaké objektvních informačních kanálů do propagandistických kanálů, a teď myslím kanály opravdu explicitně, tak ta je naprosto klíčová v současné době, protože oni fakticky šíří dezinformace, lži, manipulace na GBSovské úrovni.

Možná ještě mnohem lepší.

Myslím si, že kdyby GBS dneska viděl některá naša média, tak by zatleskal, protože to se mu ani nepovedlo, co oni jsou schopni vylhat.

Takže já za sebe říkám, prostě pojďme se informovat a nenechme se vláčet těmi médii, protože my dneska žijeme v postinformační době.

Oni už nám neříkají, co se děje.

Oni nám říkají, co si o tom máme myslet a jak se k tomu máme stavět.

A tohle je něco, proti čemu se musíme vzepřít a musíme vždycky se držet našeho zdravého vlastního selského rozumu a ne nějakých propagandistických frází, které nám se tady snaží jednotlivá média servírovat.

Prostě nenechme se jimi manipulovat.

To je naprostý základ.

Oni hlavně obviňují mladou generaci.

To je na tom to nejhorší, jednoznačně.

Tak eh vždyť vlastně i když jsme se báli o těch Sudetech, tak Krystof Liper, který tam byl na tom sudetoneměckém sjezdu, tak říkal, že změnili taktiku. Dříve se snažili prostě jít přes ty soudy a ty žalování, pak pochopili, že to nezafunguje.

Tak dneska vlastně jdou tou taktickou cestou.

On to řekl doslova, že se snaží zmanipulovat naši mladou generaci tak, aby na to zapomněla, aby si ty Benešovy dekrety zrušila sama.

Tak to není, že oni se změnili.

Ten jejich cíl je stále stejný.

Oni jenom změnili strategii, jak toho cíle dosáhnout – prostě zrušení Benešových dekretů a revizi poválečného majetkového uspořádání. To jejich hlavní cíl.

To prostě nemohou nikdy opustit.

To už by nikdy nebyl ten sudý německý lem.

Takže to je jednoznačný fakt, že tady k tomu ovlivňování mladých lidí dochází.

A tak jak říkal Jirka, západní Evropa strašně ráda válčí, ale strašně ráda válčí na jiném území s cizími státními příslušníky, s lidmi, kteří nejsou jejich.

Aby je to příliš nestálo, protože oni na tom ve finále vydělávají, oni si financují svůj vojenský průmysl a díky tomu samozřejmě si zvedají uměle i HDP a další věci.

A já prostě tyhle krvavé peníze považuji za naprosto šílené a myslím si, že i v rámci našeho dalšího směřování České republiky prostě tuhle hru na uzbrojování se k bankrotu odmítám hrát.

Prostě my musíme investovat v tuhle chvíli do jiných věcí.

A když si to vezmete na normální rodinu a budete mít doma zbraň a přijde soused a řekne, musíte si koupit ještě větší zbraň, protože může náhodou někdo přijít a může vám obsadit ten dům. A my budeme mít omezené množství peníz a musíme se rozhodnout, že budeme mít jedno dítě nemocné, druhé potřebujeme dát na školu a naše média, naši opoziční politici vám budou tvrdit: „No ale když vám ten dům obsadí, tak už je jedno, že máte nemocné dítě a že máte dítě na studiu."

No jo, ale ono to platí taky obráceně.

Prostě pokud ty peníze dáte do té další zbraně a nedáte to do léčby toho svého dítěte a nedáte to do vzdělání toho druhého dítěte, tak to také přece nemá cenu.

My musíme najít někde nějaké rozumné vyvážení a ne to jednoznačně prostě zvrátit na stranu toho zbrojení.

Tak takhle stejně funguje stát.

My tady máme tisíce lidí, kteří trpí vzácnými chorobami a říkáme jim: „My nemáme peníze na to, abychom vám tu léčbu zaplatili. Vy byste se mohli vyléčit, ale my vás necháme umřít, protože nemáme peníze."

A na druhou stranu tady kupujeme úplně zbytečnou techniku a včera jsme se zase dozvěděli to, co jsem říkal já od začátku nákupu F-35, že to bude o mnoho desítek miliard samozřejmě dražší, protože to bylo podhodnoceno.

Tehdy jsem to říkal, byl jsem pro to nazýván ruským dezinformátorem.

Včera to musel napsat deník.cz, protože to je prostě fakt. To je vždycky jenom to, že se snaží tu pravdu zamlčovat, ale nakonec ona stejně vyjde najevo.

Proto říkám, nepodléhejme médiím. To je dneska největší zlo, které tady je.

Já bych jenom rád zmínil jeden paradox z dnešní doby. Vlastně ještě, co se týče té Ukrajiny.

Uvědomme si, že v tom dubnu '22 byla fronta přibližně ve stejné pozici jako je teď.

Ano.

Jediný rozdíl je, že od té doby zbytečně umřelo čtvrt milionu lidí.

Jo, ale jinak v podstatě to nebylo o ničem. Jo, takže takže akorát možná o pár zlatých záchodů navíc.

Je tam asi dva a půl milionu zraněných a mrtvých.

Já tam jezdím s humanitární pomocí a jsem tam byl loni v srpnu. Vezl jsem tam nějakou sanitku a viděl jsem ty kluky z fronty, který jsou prostě vyhublý, mají prostřelené nohy, prostřelené ruce.

Jo a taky už tu ten válečný konflikt nechtějí. Oni na frontě jsou třeba tři dny bez jídla, bez pití, jo. Je to hrozné.

Jo.

A problém je ten, že na Ukrajině vládnou mocnosti, který prostě tu válku chtějí a vydělávají na ní, jo. Ale ty Ukrajinci běžní už tu válku prostě nechtějí.

Takže na nás je to, abychom tlačili, aby ta válka tam skončila.

No, prostě Rusko určitě neprohraje, protože Rusko, kdyby mělo prohrát, tak si musíme uvědomit, že je to jaderná velmoc. A tenhleten národ je tak hrdý, že je ochoten i tu atomovou zbraň prostě použít.

A jestli někdo chce s Ruskem válčit, tak může, ale prostě, jak jsem říkal na začátku, atomová velmoc nikdy neprohrává.

Já možná jenom doplním jednu věc, kterou říkám vždycky a kterou považuji za naprosto nejdůležitější imperativ.

Já vždycky říkám, navrhuji to, že když politici, ti, kteří chtějí válčit, tak by měli mít povinnost poslat do té války svoje děti jako první. A garantuju vám, že by žádné války nebyly.

Teď já tady vám to říkám, protože v momentě, kdy oni tam nechávají umírat jiné lidi, z cizí krve neteče.

Kdyby oni museli poslat svoje děti jako první, garantuju vám, že by žádné války nebyly. Žádné.

Hm.

Tak já, když poslouchám ty lidi a už jsem jim to řekl několikrát i v televizi, když tam pořád mluvili o válce, tak jsem říkal: "Vždyť vy jenom obchodujete s cizí krví, vy neděláte nic jiného."

Říkali: "No, ale musíme porazit toho Putina, že jo."

A tohle jsem říkal: "Prosím vás, za mnou do kanceláře poslanecké chodili Ukrajinci a říkali: Prosím vás, nám je úplně jedno, kudy povede hranice, ale hlavně ať už se nezabíjí."

No, jo, vždyť ty počty těch mrtvých, zraněných, zmrzačených, to jsou naprosto nepředstavitelné kvanta.

Jenomže ty aktivisté, se kterými jsem měl možnost mluvit, ať už to byli moderátoři v ČT nebo prostě kdokoliv jiný, tak prostě tohle nevidí.

Oni nevidí, že válka je bolest a velký chos. Ne, že to je jenom, že se poplácají někde nějací šeškové po ramenou a rozdají si nějaké medaile, jo.

Ti civilové, jo, ty to odnášejí, jo.

Takže oni furt říkají, že vždyť musíme přece to území se musí vrátit.

Jako já jsem říkal těm Ukrajincům, je jim to fuk. Oni chtějí prostě žít.

Protože, jak říkala Marie Terezie, je lepší být živý než mrtvý.

A i špatný mír je lepší než válka, protože dokud lidi žijou, tak se s tím dá něco dělat. Ale jak už jste ve válce a jste mrtvý, tak s tím nic nenaděláte.

Tím bych asi skončil.

Děkuju.

Odkud máš informace? Ty jsi přišel taky kvůli tomu, viď?

No, přišel jsem tady cítit památku obětí Lidic, protože dneska se zapomíná, co se dělo za války a dokonce po revoluci. Tady nechali spustit ten růžový sad. Byly návrhy z tehdejších zástupců OF, že by se ten památník měl zbourat, že jo. Protože vlastně v té době byl jakoby sametová revoluce, ale de facto se zrušila komise pro vyšetřování německých válečných zločinců, že jo.

To se zrušilo, nechalo se to rozkrást ty fondy, že jo.

Válečníci zločinci se přestali vyžadovat po Německu vydání a dneska vlastně se pomalu Němci omlouvají. Čili je to postupné vymývání mozku a je to o tom, že dneska chtějí nás znovu zahrát do války na východ a odmítají prostě to, že bychom měli pamatovat, jak se to tenkrát dělo.

A věřím, že to hodně lidí vzpomene, co se tenkrát dělo.

Jo, ještě tě poprosím s těma praporama až za věnce.

Poprosím s těma praporama až za věnce.

Ještě tam mám dva věnce.

Jeden, druhej.

Až musíš růže.

Tak kam jdeš? Kam jdeš? Těma růžema.

Pozor, pozor.

Pomalíme.

Takže vážení, jdeme bokem.

OK.

Proč myslíš, že tady nebyl nikdo z opozice?

Asi se stydí za to, co předvedli se Sudeťáky německým Luftwaffe.

Jo a to si tady lidi všímají, že tady není nikdo.

Viděl jsem tady Miloše Vystrčila, ale to je takový profesionální kladač věnců, že jo. Ten tady byl, ale jsem neviděl nikoho z trénu.

Ale to je zvláštní.

No, tak ono, co si budeme povídat. Lidovci se s nimi aktují, ti se nakonec pozvali, že jo, protože David Macek, předseda neziskovky Meeting Brno, tak je bývalý místopředseda lidovců.

A to, co předváděli piráti, že jo. Piráti by možná byli nejraději, kdyby Česko už dávno bylo součástí Třetí říše.

No a proč nepřijeli třeba nějací řadoví poslanci, tak ono je dneska hezké počasí, tak asi dali přednost zahádce.

No, jo, ale na druhou stranu, jako záležitost lidí si myslím, je otázka, na kterou bychom se měli shodnout na šíři celého politického spektra, bez ohledu na to, jestli jsme od SPD nebo jestli jsme od Rakušanova stanu, protože je to prostě tragédie českých dějin.

A já předpokládám, že ani v opozici by si nedovolili zpochybňovat tu tragédii, která se tady stala.

Že by si nedovolili ani zpochybňovat, kdo byl vlastně původcem téhle tragédie, protože při současné módě hledat vinu na obou stranách, běžní obyvatelé neměli žádnou vinu, jo. Nebo jestli někdo viděl jako vinu, že spolupracovali s odbojem, že na Horákově statku byla ukrytá vysílačka, jo, tak to při vší úctě bych za žádný problematický moment nepovažoval.

Všiml jsem si, že tady nebyl nikdo z opozice. Jaký máš na to názor?

No, nebyl tady nikdo z opozice ze dobré vůle. Jo, byl tady z povinnosti, je tady předseda Senátu, ale zrovna jsme se o tom s kolegou s Oldou Černým tady bavili, že tady není nikdo z těch stran, které se vydávají, že jsou opravdu vlastenecké a my ne, jo.

Celkově by měla být snaha napříč, aby přišli samostatně za hnutí. Nás tady je spousta, věděl jsem zástupce jiných stran vládních, ale nic.

No, takže oni byli v Brně asi před měsícem, před dvěma týdny.

Hm.

Smutné.

Já jsem myslel, že byli na sjezdu Lancšáka.

No jasně.

Hm, čau.

Ahá.

Všiml jsem si, že tady nebyl nikdo z opozice. Jaký máš na to názor?

Že tady nebyla opozice.

Nebyla tady nikdo.

Já si myslím, že to je úplně jednoduchá věc. Tady jedinej vyskočil, kterej tady byl teda s povinnosti.

Jako ústavní činitel vlastně číslo jedna tady byl jednička.

Já si osobně myslím, že opozice v tuto chvíli byli v Brně úplně kašle na všechno.

Opozice je v situaci, kdy neví, co má dělat. Neví, jak se k tomu má stavět, protože jasně podporovali sjezd lemaftu u nás.

A tady je potřeba říct, a nikdo to tady podle mě ani z řečníků neřekl. Tady je potřeba si přiznat, že je dneska u nás velká, velká — dá se říct, ještě pořád — většina politiků, kterí nejsou schopni si přiznat, že ty vrazi, kterí tady v Lidicích, ale taky v Ležákách a taky v Jevoříčku, prostě absolutně vyvraždili a prostě zneuctili v podstatě národ, kterej se jenom bránil.

Ty Němci v naší zemi zavraždili 5 % obyvatel. To se taky nepřipomíná. Přece přišli do cizí země a zabili 5 % lidí.

A tady pořád ještě — a je to mě to hrozně líto, že to říkám — velká většina politiků se toho bojí připomenout a poměrně výrazná skupina politiků je dokonce schopná tady blábolit něco o tom, že je potřeba mít pocit naději, že nám snad Němci odpustí.

Tady v Lidicích si uvědomuju úplně s absolutní silou, že my určitě nejsme v pozici, aby jsme měli chtít, aby nám Němci odpouštěli. Němci by měli 1000 let — 1000 let — být zalezlí v díře. Měli by se nám omlouvat a měli by doufat, že my odpustíme jim.

A to, že se nám tady roztahují nejenom na lancu, ale roztahují se nám tady ve firmách — v podstatě si z nás udělali kolonii, kasírují tady obrovské množství peněz a politici jako je Petr Fiala a další přísluhovači jim tady desítky let pomáhají.

To je věc, kterou prostě musíme bránit. Musíme soustavně bránit.

A musím říct, že tak silný pocit toho absurdního stavu jako tady v Lidicích jsem dlouho necítil.

Takže jsem hrozně rád, že jsem tady byl a jsem hrozně rád, že jsem mohl pocítit tu atmosféru místa, kde prostě si člověk má připomenout, čeho jsou Němci schopni. Je to prostě tak. Oni takhle přistupují k nám po mnoho, mnoho let.

No a prostě za druhé světové války, když mohli, tak ukázali ty zuby otevřeně.

Já jsem přesvědčený, že to smíření my máme dávno za sebou, protože nikdo z nás nechce bojovat s Němci, ale to smíření přece neznamená, že budeme zapomínat na to, co se stalo a lidi se to budou navždycky připomínat.

Děkuju.

Taky děkuju moc.