Noční vlci v Lidicích - Vyrobila TV Raptor

Jo, já vole, rozhrnutí zníká brejlatá šťov vypadá. Ahoj, ten děvšel.

>> Náčelníku, tak jste dorazili. Ahoj. Jaká byla cesta? >> Výborná. Perfektně všecko. Tak jak vždycky. >> Děkujeme, ani nemáme na klubov. >> Ahoj ve vysílání. >> Něco pro diváky.

Je krásný den a my jsme přijeli do Lidic, jako jezdíme každý rok, abychom uctili památku obětí fašismu, obětí německého fašismu a abychom řekli, že neodpouštíme, ale ani nezapomínáme. Takže to jakoby rozdělíme rovnou. Rozdělíme to rovnou. Připravím ti věci. Kti někam.

>> Je rozdělte karafiáty půl napůl. Jedny budou dětskému, jedny budou ke dětskému. Telefon. Tak vidíš, tady nám přijel. >> Blbý logo. Kurňa, ale dobrý. Prosím tě ku. Jasný. To zem srand. To by se tak jako ry. >> Nedělám, ale jak se máš? Tak jenom takhle. >> Ú se známe ještě. >> Komu to dám do rů? Tak ve finále, ale když tam dá muzika nebo něco, tak ono ne, toíšej, takže tam vole, vole, byli minek pozovat rád. Ani doprostřed samozřejmě doprostřed a to lepší z nás doprostřed. Nazdar pana Luke. >> Ahoj paní. >> Ahoj. >> Děkujeme vám. >> Dík. >> Jak se máme?

Toho medvěda, zde jsem tě nepoznal. Dobrý. Jestli bylo chtít, nevím. Dobrý. Dej to.

>> Teď jdeme k hlavnímu, že jo? Jeden, jeden, jeden. Nemáš co budeš. Máme krásnou krásná čestka. To moh, ale tam až a bude dělat potom teď nebudeme, víš, berš. Čauky. Okamžitě sejte. Hele, já tady pozdravíme lidi. >> Dobrý den, pane. >> Zahrádky. Budu červená. Nedělej. >> Pomalu. Dobrý den. Já vás zdravím všechny. Dobrý den.

Do noci se neodvládí. Je černý vlak na cestu bez návratu. Správně do ty vole. To je vrch normálně naše dopravy. Ty vole, už musíšě... 10 kg dole.

>> Tak jeď, jeď, jeď. Jo, nej samotné, ale jo, jo. >> Dobrý den. Takože obělí drona, da? Hele, musíme až dolů, dolů, dolů.

Č, potom poč...

Dobrý den, všechny vás vítám na dnešní naší pijetě nočních vlků. Vítám všechny za noční vlky. Motokloubnu vlci, Evropa, Československo. Eh, všem velké díky za to, že jste přijeli za náma, že jste přijeli uctít památku dětských obětí – 192 mužů, 60 žen, 88 dětí. Zde zabilo nacistické Německo. A pokud si nebudeme tuhletu historii připomínat, nejenom každý rok, ale každý den vzpomínat na ty, co tady padli, tak se nám tady stro bude vracet. Prosím ticho vzpomínku za tyto padlé a obrovské díky všem, kdo dneska přijeli ctít tuto památku. Poprosím, jste ještě poinu do toho pár slov.

>> Děkuju za tu možnost vám říct pár slov. Především musím říct stejně jako Marek – díky, že jste přišli. Přišli jste v době, v situaci, kdy v Evropě se relativizuje to, co se odehrálo před 80 lety. Relativizuje se druhá světová válka. Zdá se, že začínají platit slova Maršála Žukova, který říkal: "Osvobodzili jsme Evropu od fašismu, ale oni nám to nikdy nezapomenou." Zdá se, že ta slova jsou prorocká a že mají pravdu. Jsou politici a státy, ve kterých dokonce uctívají jednotky, které dřív bojovaly po boku fašistického Německa. Dneska usilují o to, aby byly součástí evropského společenství.

Já si myslím, že v tyto dny, ale nejenom v dny, si musíme tyto věci připomínat. My nesmíme zapomenout, můžeme odpustit. My to nemůžeme vyčítat lidem dneška, ale všichni víme, že DNA se nemění. Nesmíme na to nikdy zapomenout, co se odehrálo. Že obětí německého nacismu a fašismu bylo 360 000 našich spoluobčanů. Že Lidice, Ležáky, Oraniembenburg a další a další místa ve světě byly zlikvidovány jenom kvůli určité ideologii a moci peněz. Jsme svědky toho, že se některé věci relativizují, některé se snažíme zapomenout, některé se snažíme především nevyučovat naše děti, aby už ony neměly nic společného s tím, co se tady odehrálo před 80 lety.

A proto každá účast lidí dnes na takových akcí je velkým, velkým obětováním, protože najdou se ti, kteří se vám dnes budou smát a budou vás označovat za všechno možné. Ano, i Adolf Hitler označoval lidi v 20. a 30. letech, když nastupoval k moci, za různé bacily a snažil se ty bacily likvidovat. Já se domnívám, že pokud bude paměť národa sloužit, nebudou mít šanci, aby nás porazili. Takže příští rok tady budeme zase. A já vám chci z celého srdce poděkovat, že jste přišli. Vezměte s sebou svoje děti, své vnuky, aby oni přišli příště se svýma dětma, se svýma vnukama, abychom nikdy nezapomněli na to, že tady stály Lidice a že je zlikvidovali Němci jenom kvůli své ideologii a že jim pomáhali čeští kolaboranti jenom kvůli tomu prospěchu.

A bohužel, bohužel někdy mi některé věci připomínají tu dobu minulou. Děkuju, že jste přišli. Děkuju moc. Já vám snad ještě málo připomenu k tomu, co říkal Tiardo k té ideologii rychlosti. Tak jsem si vzpomněl, když jsme dávali na Facebook vlastně pozvánku na tuto pietu, tak absolutně nechápu lidi, jak tam dávali komentáře usopie 68, dál a tak dál. Nikdo nedal komentář, že to je náš český chlapík v obětech Lidic. Jak to jsme? Co se to děje? Strašné. Takže samozřejmě ten, kdo ten, kdo ví, zná, tak oponoval, jo, ty komentáře ani neštu, protože to je něco neskutečného a je potřeba proti tomu bojovat. Prostě je hotovo. Takže jsme tady, budeme tady každej rok a co se děje, děje se a krok zpátky nikdy nedáme. Děkuji vám.

Amen.

Tak děkuju ještě jednou moc všem. Vážím si to, že jste přijeli ctít památku, vždycky v oběti, a doufám, že se uvidíme na dalších našich akcích. A ještě jednou vám respekt. Děkuji moc. Díky.

Teď uděláme ještě, kdo by chtěl společnou fotku nějakou, tak kdo chce, tak se sejde. Pojďte vidět pamáž. Prosím ostanitá, klidněji předmete, ať si třeba sedne. Eh, poprosím ale trošku, ať vidět máš. Ano, poprosím vás, pojďte, pojďte tady pojete pamčík z dálky věšná zle. Poprosím vás trošičku pořádně, děkuju ještě jednou a vidíme se. Díky vám, děkuju. Díky.

Čím to dá vidět? Tady někde nějaká hospoda na náměstí nebo co? Já mám trošku. Já mám před sebou spousty cest. Tak děkuju.

>> Kam se chystáš? >> V pohodě. >> Taky jsem nadal. To je aspoň originál, víš, jak to otevřen nebo teďka... já jedu Vichnu pozdravit s dnem narození. A ty? >> Všechno, zavíráme.

Zdravstvuj. Zdravstvuj, mladá přátelství.

>> Pozor, máš tam pozorku. Čau, čau, čau. >> Čau. >> Ahoj. >> Ahoj. Jo, v pořádku. >> Já jsem volal v pořádku. Doma leží teda. Jak to zvonáže doý? Povari, 7 km. 7 km, jedeme tady.