Lidice - pietní akt s účastí poslanců a zástupců ze zahraničí - vyrobila TV Raptor

Šé zdravíč.

Vážení obyvatelé Lidic, vážené dámy a pánové.

Během druhé světové války a nacistické okupace vydal náš národ nelehké svědectví o své věrnosti Bohu a vlasti. Stojíme nad hrobem lidických mužů. Mezi nimi žije jejich duchovní otec, kněz Josef Stenberka. Když pohledu do tváří soch lidických dětí, však nemůžeme nevzpomenout ani na další nevinné oběti, které má na svědomí nacistická ideologie smrti.

Chci se dnes také s úctou poklonit k lidickým ženám, matkám, manželkám a babičkám. Mnohé z nich zažily utrpení ve stínu osnatých drátů nacistických táborů a vrátily se tam, kde z jejich domovů nezbylo nic. Svou osobní kalvárii si pak nesli až do konce života.

Utrpení matek ve válce, jak připomínal papež František, vždy představuje jednu z nejhlubších tragédií lidstva. Církev je vnímá jako přijatý útok na lidskou důstojnost a posvátnost života. Matky jsou proto těmi, kdo nejvíce nenávidí válku, protože ta zabíjí jejich děti, o které s láskou pečovali.

Když se papež Benedikt XVI. ve staré Boleslavy zamýšlel nad mučednictvím v české tradici, zdůraznil, že křik mučedníka nevolá po nenávisti nebo po mstě, ale spíše po odpuštění a míru. Řekl to v místech, kde téměř 1000 let působí naše kolegiátní kapitula svatého Kosmy a Damiána, která se modlí nad mučednictvím svatého Václava. Právě tam jsme minulý rok na jeho svátek uložili prst z kostela svatého Martina a z Horákova statku. A to právě, kde jinde by měla být uložena než tam, kde jinde, kde se téměř před 11 sty lety začala rodit naše státnost, kterou svou obětí chránili a spoluvytvářeli i zdejší obyvatelé.

Vzpomínáme a nezapomínáme. Křesťanský, společenský i lidský význam Lidic není jen připomínkou utrpení, ale také morální a duchovní výzvou proměnit tragédií této středočeské obce v modlitbu za lásku a pokoj mezi lidmi a v obnovenou úctu k důstojnosti každé lidské bytosti. Právě zde tyto prosby nabývají zvláštní naléhavosti.

Stojíme nad hrobem lidických mužů, kde byl po válce vztyčen jednoduchý dřevěný kříž s trnovou korunou z osnatého drátu. Je to silný symbol. Připomíná, že zlo nemá poslední slovo a že Boží láska je silnější než nenávist.

Velmi krásně to vyjádřil kardinál Jáchi Majsner v nacistickém táboře Auschwitz, když řekl: „Nezbavujme kříž jeho významu, je to pravda Boží lásky. Kříž je spása. Nechme se křížem požehnat. To znamená, buďme požehnaní křížem, abychom se sami stali požehnáním pro druhé."

Lidice nejsou jen místem tragédie. Je zde přítomna i naději, kterou dává Bůh. A právě proto má smysl do Lidic přicházet, abychom si připomínali cenu věrnosti, sílu lásky a skutečnost, že ani to největší zlo nemůže zvítězit nad Božím požehnáním.

V duchu lásky a naději se obraťme na našeho nebeského Otce. Slovy našeho Pána Ježíše Krista.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim vinníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zla. Amen.

Modleme se.

Bože, tys nám poslal svého syna, aby nám přinesl tvůj pokoj a on za nás prolil svou krev a tak přemohl naši lidskou zlobu. Proto ti s důvěrou svěřujeme oběti lidické tragédie, které položily své životy v čase druhé světové války. Věříme, že jim dáš svůj věčný mír.

Prosíme tě i za ty, kteří byli v důsledku války hluboce zraněni na těle i na duchu. Zahoj bolestné rány. Prosíme tě o smíření všude tam, kde se tímto hrozivým konfliktem zrodilo zlo. Odpusť viny lidí a národů a dopomož míru, neboť ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.

Odpočinutí věčné dej jim, ó Pane. Ať odpočívají ve svatém pokoji.

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám jménem památníku Lidice i přeživších poděkoval za to, že jste dnes přišli do Lidic, abyste se poklonili paměti 192 lidických mužů, 60 žen a 88 dětí, které byly zavražděny v letech druhé světové války.

Na závěr pětního aktu, kde děkuji zároveň všem, kteří se na jeho úspěšném průběhu podíleli, zazní státní hymna České republiky.

Jedážení přátelé, dámy a pánové, vždy po ukončení pětního aktu se scházíme tady u památníku dětských obětí války akademické sochařky Marie Chytilové. A už déle než 20 let součástí toho našeho setkání, tohoto mimořádného uměleckého díla je vystoupení dětí z japonské školy v Řepí, která má, s kterou má památník Lidice už léta trvající vynikající spolupráci.

Děti si stejně i v letošním roce připravili krátké vystoupení, které bude následovat po minutě ticha.

Děkuju, děkuju, děkuju. Taky přijmu všem budeme bojovat jako.

Děkuju.

Ano.

Děkuju.

Už myslím si, že tu nebyl nikdo z opozice. Nevíš důvod, nebo?

To nevím. To nevím. Proč tady nejsou?

Protože někoho jsem tady neviděl. To já nevím, jako jaký mají program, ale pro mě je prioritou být tady. Tak asi pro opozici, ne?

To nevím.