Je Praha bezpečná? Nebo se vracíme do devadesátek? Debata ve Slovenském domě #bezpečí #Praha #mafie

Zinamaž.

Tak vás vítám.

Jednak vás, který jste přišli s náma besedovat. Ne, neměli jste strach, protože někteří mají strach, kdyby přišli mezi nás. Takže vám děkuju, že jste přišli. Vítám i ty, co přišli mezi nás.

Já chápu, že většina mi píše, vždy to na raptoru poslouchá druhej den v Bačkodách, ale myslím si, že v dnešní době, pakliže chceme ještě něco změnit, tak by měli chodit lidi mezi nás.

No a teď vám řeknu něco k programu, protože ten bude trošku dneska jinej.

Takže nejdřív budeme mít vlastní besedu, to znamená do kolečka včetně pana Kozára, kterýho tady mezi náma vítám za městskou policii, Malá Strana.

A poté, když se dostaneme zhruba do 18 hodin, tak požádáme pana Kozára, aby poradil těm, co jsou tady, nebo i těm, co se bude natáčet, aby věděli, jak se mají na léto připravit, aby jim nesebrali občanku, řidičák a tak dále, protože je z Malé Strany, takže ví, vo čem to je.

A následně budeme dále pokračovat v tom, že buď budeme, uvidíme, jak pan Kozár bude dlouhej, pak dáme možnost dotazů a poté zhruba kolem 18:40 děvčata skončí, protože jsme si zvolili do Středočeského kraje paní už dneska prý kandidátku na senátorku, která omezila dopravu. Takže musej děvčata odjet domů a necháme to k tomu, že od toho 18:40 zhruba 20 minut, protože tady máme jednak všichni někde kandidují a zároveň tady máme jednoho kandidáta na primátora a druhej pana doktora Urbana a následně má přijít i pan Ondřej Prokop.

Takže se máte možnost se všema diskutovat zhruba do té doby, než to rozsvítíme, zhruba někdy do 19:10 a pak už musíme skončit.

Jo, souhlasíte, doufám, všichni.

Takže dneska vám ještě představím samozřejmě, který už znáte, naše moderátorky, Nichču.

>> Dobrý den.

>> A Viky.

>> Dobrý den.

>> a předám jim slovo, ať už si to celý řídí sami.

>> Tak dobrý večer ještě jednou.

Tímto bych chtěla zahájit dnešní besedu a seznámit vás s besedujícími.

Tak za Trikoloru tady máme Milana Kryštofa Čecha.

>> Dobrý večer.

>> Za PRO Zdeňka Vyskočila.

>> Dobrý večer. Děkuju za pozvání.

>> Za SPD Milana Urbana.

>> Dobrý večer. Děkuju za pozvání.

>> Také za ANO Miloslava Ondru.

>> A za KSČM Helenu Kočovou.

>> A my vám tedy děkujeme.

Budete nám odpovídat na otázky během intervalu dvou až tří minut, abysme se vešli do dalších otázek. A já se tedy děkujeme a mohli byste se nám taky v tom intervale trochu představit.

Tak jmenuju se Čech, pracuji jako interní auditor. Poměrně dlouhou dobu jsem pracoval jako policista. Prošel jsem všechny funkce od základního útvaru a skončil jsem na analyticko-legislativním oddělení jako právní poradce bývalého prezidenta policejního sboru. Takže tu službu policejní znám v podstatě ve všech těch patrách až po to páté řídící, a proto jsem si to taky vzal. Neposlal jsem nikoho od nás, aby tady s váma vysedoval.

>> Já vás ještě poprosím, abyste ten mikrofon drželi blíž u pusy a víc takhle v rovině, aby vám bylo rozumět až tam dozadu. Prosím.

>> Dobře, já se pokusím.

>> Děkujem.

>> Děkuju za upozornění. Ještě jednou dobrý večer. Dobrý podvečer. Mé jméno je Zdeněk Vyskočil. Stejně tak jak můj předřečník, já jsem působil v rámci různých složek ministerstva vnitra. Pohyboval jsem se v justici přes 15 let. Takže dejme tomu, že o té problematice bezpečnosti, která byla nazvána pro dnešní večer jako program, tak něco málo si troufám říct, že taky tuším, řekněme víceméně.

No a v současné době již působím jako vedoucí oddělení ochrany přírody a krajiny, takže ty motýly, kytky a ovzduší, tak daleko řekněme stimulující společnost než nějaká drogová kriminalita a podobné věci. Takže to je za mě. Děkuju.

>> Eh, děkuji krátce za mě. Já jsem Milan Urban. Jsem lídrem kandidátky SPD na magistrát. Jsem zastupitel hlavního města Prahy a předseda klubu SPD na magistrátě. My vidíme, co je dnešní téma tady, bezpečí, dnešní diskuze, a podle průzkumu bezpečí a nazvíme to pocit bezpečí, protože to je mnohem širší pojem, tak Pražané to vnímají jako jeden ze tří hlavních témat, co je trápí. Ano, je to bydlení, bezpečnost a doprava. Takže i tady toto my vidíme jako klíčové téma. Věřím, bude na to dneska zajímavá diskuze.

Já jsem povolání architekt, urbanista, takže pro mě je právě klíčové to téma bydlení a rozvoj Prahy. Takže víte, že nyní na zastupitelstvu jsme schválili metropolitní plán, který já vidím jenom jako takovou základní kuchařku, a teďka doopravdy nastane ta vlastní práce na studiích a na rozvoji města, tak aby po všech stránkách to bylo město pro nás.

>> Dobrý, dobrý večer. Jmenuji se Ondra Miloslav. Jsem kredibilitou bezpečnostní analytik a krizový manažer. Pracoval jsem v ochranné službě ústavních činitelů. V současnosti jsem člen výboru pro bezpečnost a prevenci kriminality hlavního města Prahy. Zároveň zabezpečuju kompletně výjezdy v hnutí ANO. Nejsem člen žádné politické strany. Snažím se, aby ta bezpečnost byla na prvním místě, a chtěl bych poděkovat Petrovi Urmanovi za tuhle besedu a pak ještě řediteli městské policie panu Klimovi. Díky němu přišel vlastně tady kolega, kterého tady ještě jednou vítám. Děkuji.

>> Eh, hezký večer všem. Já se uzavřu celé kolečko. Moje jméno je Helena Kočová. Eh, jsem novinářkou, tudíž trošku vypadávám z toho kolečka těch praktiků, kteří tu bezpečnost mají ze své praxe. Na druhou stranu, moje rodina patří k letitým policistům, kteří žili touto prací celý život, takže lidi, co znam a znám. A můj brácha už 15 let, nebo 17 let dokonce, pracuje u městské policie na Praze 7, takže mám dost zdrojů informací na to, abych věděla, jaká situace skutečně je a s čím se například policisté setkávají.

Na druhou stranu jsem ta, která kouká jak policistům, tak politikům pod prsty a snažím se hledat realitu tam, kde bývá občas skrytá. A co se týče bezpečnosti, naopak upozorňovat na to, co by třeba mohlo se zlepšit. Takže doufám, že i tahle beseda k tomu bude plodná. Děkuju.

>> Tak já poprosím i vás o krátké představení.

>> Dobrý večer, jmenuji se Jan Kozár, jsem vedoucí okrskové služebny na Malé Straně a po skončení se na mě můžete obrátit s nějakýma dotazema, co budete potřebovat. Děkuju za pozvání.

>> Děkujeme.

Takže ještě jednou děkujeme za krátké představení a rovnou bych se vrhla na první otázku, což bude: Jaká bezpečnostní rizika považujete letos v létě za největší z celkového hlediska?

>> Tak jako největší bezpečnostní riziko se vidíme v drogové kriminalitě nebo v kriminalitě svázané s konzumací drog. Možná jste zaznamenali, že je tady řada drog, které si mohou i nezletělci koupit třeba legálně v automatu bez jakékoli kontroly věku. To je třeba Kratom a různé náhražky Marihuana, čili syntetická droga podobná THC.

A je to velký problém, protože už po několika dávkách se vytváří silná závislost a ti lidé propadají do té závislosti natolik, že už je přestává zajímat prakticky život, školní docházka, běžná zábava a vlastně žijí jenom tou drogou. Pochopitelně, přestože ty drogy nejsou až tak drahé, tak peníze na to potřebují.

Ty peníze, které jim dávají nebo mohou dávat rodiče, v řadě případů na to nestačí a budou se snažit si ty peníze na pořízení té drogy, na které se staly závislí, pořídit nebo obstát jiným způsobem.

To je jedna věc.

Druhá věc je, že je tady spousta agrese mezi mladými.

Ta agrese zřejmě vychází z toho, že chybí jakékoli mantinely.

Ti mladí nemají často ani prostředky, aby dělali něco smysluplnějšího.

Nenašli si nějakou legální zábavu, která by je naplňovala, takže zevlují a bloumají po párcích, po městě a hledají, jak se zabavit.

A často tou zábavou je to, že napadají jiné vrstevníky.

Teď se to třeba objevilo na tom dětském hřišti, kdy surově brutálním způsobem zmlátili 11letou školačku.

Ty gangy těch mladistvých, blízkých věků mladiství mezi řekněme 15, 17, 18 lety, už si často dovolí i napadat na dospělé.

Takže je to obrovský problém.

Ten problém je de facto neřešitelný, protože řada rodičů z té mladší generace odmítá děti posílat na tábor, ať už z ekonomických důvodů nebo protože v tom nevidí žádný smysl.

Takže chodí přitom do práce, a ti mladiství po dobu těch školních prázdnin v podstatě nemají jakékoli jiné vyžití, než někde bloumati po ulicích, bloumati po těch parcích, po těch dětských hřištích a hledat nějaké dobrodružství.

A bohužel to dobrodružství často je buď drogové, alkoholové nebo násilí.

Naprosto souhlasím tady s tím, co zaznělo.

Problematika trestné činnosti či přestupku páchané pod vlivem omamných psychotropních látek, to je vlastně to, co v létě v Praze, zejména v rámci turistiky a podobných aktivit, je celkem vysoký procent nápadu.

Nicméně je potřeba si také uvědomit, že se stáváme obětmi trestných činů, které jsou páchány takzvanou kriminální turistikou.

To znamená páchané cizinci na našem území, kteří sem přijíždí původně jako turisté.

Jsou to dále osoby, které sem jedou za památkami, čili jsou to i občané naší republiky z jiných koutů republiky, z jiných měst.

Páchají tady trestnou činnost majetkovného charakteru.

To jsou takové klasické věci – kapesní krádeže v turisticky lákavých destinacích, Václavské náměstí, případně bytová kriminalita a podobně.

To je celá řada těch aspektů té kriminality, na které bychom si měli dát pozor, zvlášť v létě, protože to léto vždycky sem přitahuje podivné asociály a kriminální živly, kriminálně závadové osoby. Ale bohužel si musíme uvědomit, že my bychom se měli chovat v první řadě tak, abychom nepřitahovali tyto osoby vůči sobě.

To znamená chovat se na prvním místě, pokud možno – ne vždy to tak samozřejmě lze – ale chovat se preventivně a vyvarovat se určitých míst v určitou dobu nočních a podobně.

Nějakým způsobem reagovat na situace, které se kolem nás mohou dít, a samozřejmě nelákat různé návštěvníky, jak to dneska bývá hitem v rámci třeba problematiky těch bytů Airbnb, což je také problematika, která je pro kriminalitu jako stvořená.

Čili záleží, jak se budeme chovat – jestli se chováme jako vlastníci těch bytů, které pronajímáme pro Airbnb, nebo jsme turísté v Praze na nějaké exkurzi, nebo jsme občané, tady žijeme a jdeme po ulici a zrovna vidíme nějakou trestnou činnost, která se zrovna děje, nebo nějakou přestupkovou činnost – tak samozřejmě je potřeba také vyhodnotit, jak se k tomu zachováme a postavíme.

Jinak ta škála té kriminality, která tady byla naznačená, je od teroristických útoků, nedejbože až po nějaké výtržnictví. Je celkem pestrá v Praze, bohužel o to víc.

Děkuji.

Ďakuji.

Já bych rád krátce navázal.

Nejprve na začátek bych zmínil, že my máme v našich řadách v SPD Stanislava Šimka.

Ten je celoživotní policista z Prahy 10.

Pracuje také jako bezpečnostní manažer, expert v rámci Prahy 10, takže já vždycky takto, když diskutuji, tak mám rád fakta. Já jsem s tím právě hovořil, takže mám také řadu faktů přímo od policisty.

Ano.

K tomu bych chtěl říci třeba přesně ta drogová kriminalita.

Ano, co se děje?

Nejsou to jenom takzvané měkčí drogy, ale neustále sem do této krásné země stoupá dovoz kokainu, prostě tvrdých drog.

Ano.

A právě v letních měsících, když máte různé slavnosti, koncerty, prostě velké hromadné akce, tak tady je třeba velké nebezpečí, že právě zde tato tvrdá droga se mnohonásobně může nebo významně se může zvýšit její konzumace a tito díleři se budou stahovat do Prahy.

A to samé má co dočinění s nelegální migrací.

Ano, víme všichni, že Praha má nejvyšší počet nelegálních migrantů zde v Praze.

Víme, jakým způsobem se podílejí na trestné činnosti, kriminální činnosti, ale samozřejmě v letních měsících se očekává, že jejich počet se tady v Praze zvýší, protože z různých lokalit napříč zemí se budou sem do Prahy stahovat.

A pak celkově, co se dá říci o letních měsících – že jak je léto, lidé si chtějí užívat, jsou méně obezřetní, méně pozorní – tak samozřejmě v těch letních měsících, kdy jsou takzvané měkké cíle, je na to potřeba si dávat opravdu větší pozor.

Určitě o tom budeme diskutovat následně.

A co by také policie měla si mnohem více sledovat.

Ty měkké cíle jsou právě letní a příměstské tábory, letní divadla, kina, koncerty, festivaly, různé slavnosti, muzejní noci. Toto je všechno aktivity v letních měsících, které jsou příležitostí pro různé, jak se nazývá, party crime a další. Toto navyšuje nápady.

A to má pak společné s tím, že bohužel procento objasnění kriminální činnosti je na 24 %.

Což je relativně nízké.

Takže tady o tom zřejmě budeme hovořit, jakým způsobem navýšit stavy policistů a jakým způsobem navýšit ty stavy právě během těchto letních měsíců z jiných policejních útvarů.

Já vlastně, když o tom přemýšlím, tak zástupci politických stran si říkám a jsem přesvědčen, že bezpečnost je apolitická.

Pokud hledáme body tam, kde nejsou, tak si myslím, že je to špatně.

My jako člen výboru pro bezpečnost hlavního města Prahy každý měsíc vlastně analyzujeme za účasti krajského ředitele pana generála a městské policie pana Kléie problematiku v hlavním městě Prahy.

Ono ta problematika je složitá, protože když se podíváme — ano, léto, ale když se podívá konflikt na Ukrajině, v Izraeli — eh, ta nevraživost prostě, jo, ta agresivita. Prostě dětská kriminalita, jo, to je obrovský problém, protože ono se to utrhlo. A když vidíte, že ty útoky prostě přibývají, a tento rok vlastně je navýšení o 100 % dětské kriminality — prostě sebevraždy, napadení — tak nějakým způsobem pak řešíme i ten problém kriminality cizinců. A když pak slyším, že kriminalita Ukrajinců prostě děsivá není, jako já ty čísla mám prostě. A v každém případě je to o tom, abysme se snažili tu bezpečnost prostě řešit, abysme si sedli, abysme si řekli — teda, co pro to můžeme udělat.

Třeba bezpečnostní škola Trivis připravuje nové policisty, což je skvělá věc. Řešíme s panem Klemou dobrý projekt. Je prevence — asistenti prevence kriminality — což je nedostatek policistů prostě. A když se podíváte prostě, že nástup k armádě je 50 000, i k mě, i k polici České republiky, tak ono nějakým způsobem jako — kdo by chtěl jako jít v této době, kdy nasazuje život do těchto složek.

Já se vrátím i k tomu meritu věci — co v létě dělat. Já jsem přesvědčen, že je dobré začít u sebe, začít v rodině. Je to o tom si říct, co proto můžeme udělat. A v každém případě eh — já bych to nepodceňoval, protože když vidím, taky jsem byl mladší, když vidím i ty skupiny mládeže, drogy — je potřeba to eliminovat. A my se snažíme jednu drogu prostě zakázat, ale pak přijdou ty deriváty a ono prostě — to je boj s větrnými mlýny.

Třeba teďka návrh, který vlastně jsem na vládě zaznamenal, je, že drogy, které vložíte eh někomu do nápoje, bude trestným činem. To je správná věc. A opravdu prostě je potřeba říct i politikům — teda. A když mluvím s těma klukama, kteří pracovali nebo pracují v těch složkách, tak oni tvrdí — jako, občas, co ty politici za ty blbosti se omlouvám — vymýšlí. A je potřeba přijít mezi ty kluky, zeptat se jich, co je trápí, proč to dělají.

A ono jako — kdo to zažil a má nějaké zkušenosti — tak prostě dobře ví, že jako kdo by obětoval život, protože ono nějakým způsobem každej někde pracuje, každej má nějakou rodinu. Ale opravdu ta světová problematika bezpečnosti si myslím, že nás bude trápit. Tak když se aspoň začneme k sobě chovat slušně jako lidi, budeme ohleduplní, budeme prostě k sobě trošičku vstřícnější. To je možná začátek.

A pak jako — když se vrátím k takové té drobné kriminalitě — ale když pak řeším prostě velký problém a malý problém, jak tady řekl kolega, měkké cíle — to těch fakturů je více. Ale když začneme u sebe, když se budeme chovat trošičku morálněji. A já tím, že vlastně se věnuji filantropii, každý týden pořádám humanitární potravinové pomoci prostě pro samoživitele, seniorům, lidem bez domova, tak ne jenom, že jim nabídnu potravinu či pomoc, ale bezpečnostní, právní, sociální. A teďka třeba projekt, a pak budu eh stručný, což myslím, že je skvělá věc.

Je na Praze 5 — andělů za účasti eh městské policie, peček, eh městské části Praha 5. Je to o tom, že ty lokality v té Praze začínají být občas trošičku složitější. Ale nedivte se — já znám za svou dvacetiletou praxi ve filantropii i lidi, kteří eh mají dva doktoráty, prostě mají vysokou školu, eh měli úspěšné firmy. A ono se to obrátí a pak jsou na ulici. A když pak nějakým způsobem řešíme, proč, jak, a snažíme se nejenom jim pomoci.

A ono pak se stává — a už bych budu velice stručný — že ten člověk uteče z té společnosti. Eh, nikdo nechce bydlet na ulici, nikdo nechce prostě, aby na něho pršelo. Takže určitě je to i jedna z věcí, které je potřeba věnovat. A chtěl bych poděkovat jako všem i těm organizacím, včetně tady Petra Urbana, která pomáhá začleňovat vlastně i ty lidi do té společnosti.

Takže říkám — začít je potřeba u sebe. A občas je potřeba i říct politikům: pojďte se podívat, pojďte si to vyzkoušet tu službu. Jo, takže děkuji a předávám slovo.

>> Eh, já tedy děkuju za slovo. Já dneska nebudu mluvit tak úplně e jako politik. Nejsem politik — eh, i když jsem tady za politickou stranu, za levicovou KSČM. Takže eh, mám hodně — řekněme — v něčem trošku levicovější názory. To každopádně. Ale budu spíš mluvit jako matka, protože mám 18letou dceru a 12letého kluka.

A eh, upřímně — když vezmete děti na výlet do centra — zamysleli jste se někdy nad tím, kolik je tady těch kanabis obchodů? Ty děti procházejí ulicemi centra Prahy a přijde jim to naprosto normální, že ta marihuana na ně bliká na každém rohu. My tady bojujeme proti drogám, ale na druhou stranu ty drogy jsou dneska naprosto běžnou součástí života v centru — a nejenom v centru. Tyhlety obchody jsou samozřejmě i na různých periferiích. Koupit si kraton v automatu není problém.

Jak chcete dětem vysvětlovat, že je něco špatně, když to na druhou stranu je tak snadno dostupné a není problém — eh, jen jako — jen s marihonou. Problém jsou právě ty deriváty — eh, různá chemická složení — na které obzvlášť dětský organismus může reagovat naprosto jinak, než řekněme na čistou drogu, jestli se o tom dá takhle mluvit.

A je tady obrovské nebezpečí. A já moc dobře vím od holky, která je na střední škole, ale i od dalších jejich kamarádek a mých známých — eh — že ta drogová problematika na těch školách je poměrně vysoká. Dneska je naprosto běžné, že každá druhá třída má svého dealera. A teď je otázka: kde se stala chyba?

Je to chyba systému? Je to chyba toho, že teda je to tak snadno dostupné? A je to politický krok, který to nedokázal ovlivnit? Nebo je to nedostatečná práce policie — o což já teda tvrdím, že ne. To určitě ne.

A eh ne — o tom jsou nějaké ekonomické zájmy, že tady ty cannabis shopy máme teda v centru a nikdo proti tomu nebojuje. To je možná otázka na magistrát. Kdo je vlastně — kdo jim vlastně dává povolení?

Na druhou stranu jste tady zmiňovali dětské gangy a děti, které nemají jaksi v létě co dělat a tudíž jsou agresivní, tudíž můžou sklouzávat k tomu, že na ulicích pijí a nebo fetují. Eh, upřímně — v mladé generaci vidím, že jejich priority se mění. My jsme byli generace, která se ráda opíjela — ruku na srdce — eh, ale tahle ta generace vidí, nevidí v alkoholu nějaké velkého — eh — velkého pozitiva. Pro ně je ta droga něčím mnohem zajímavějším. Oni možná vidí občas rodiče nebo někde opilce a nepřipadá jim to nějak zajímavé se někde válet špinavý po ulici.

Ta droga ji může teoreticky přinést do nějakého jiného světa. Eh, a každopádně — možná je to i tou dostupností a tou zajímavostí, kterou vlastně ten trh buduje sám o sobě. Protože ty děcka mají informace, které já vůbec netuším, kam k nim přicházejí. Ale mají přehled o tom, co kde se kde dá sehnat, jak jaký derivát jak funguje, eh na co si eventuálně dát pozor a co naopak brát neomezeně.

Je to strašně nebezpečná situace a tuhle situaci jsme možná zavinili i my rodiče. Já musím zaklepat na dřevo, že naštěstí doma s tím problém nemám. Ale vím, že jsou rodiče, kteří třeba pracují od nevidím do nevidím, budují si kariéru a na ty děti nemají čas.

Ten systém je teď nastavenej tak, že ty děti jsou bohužel samy, protože rodiče strávějí v práci mnohem víc času než dřív, a tak na ty děti nemají čas.

Ale to samozřejmě souvisí i s výchovou a informovaností těch rodičů. Oni vůbec nemusejí mít přehled o tom, k čemu se to dítě může dostat.

Takže ta prevence je podle mě taky velmi důležitá, a je to podle mě právě role státu, který by měl nějakým způsobem jak politicky zákony zasáhnout, tak ale i investovat do té prevence, která by neměla být mířená jen na děti, ale hlavně na ty dospělé, aby vůbec věděli, s čím se ty děti setkávají.

Netuším vůbec, co byste chtěli slyšet ještě ode mě, když už jste slyšeli takovou škálu názorů. S někým souhlasím, s někým nesouhlasím.

Mluvíte globálně. Já jsem tady za Prahu, a já si myslím, že na Praze 1 až takovej velkej problém s bezpečností není, nebo myslím si to ze svého vlastního pohledu.

Sloužím tady 28 let, a bylo to tady mnohem horší. Myslím si, že se to mnohem víc zlepšilo, než to bylo.

Samozřejmě problémy tady jsou, ty jsou všude, jsou v každém městě větším, jsou v celé Evropě, v celém světě. Ale myslím si, že z toho pohledu bezpečnosti je Praha a centrum Prahy jedno z nejbezpečnějších míst, co vůbec je.

Samozřejmě problémy jsou, jak tady všichni předřečníci říkali, určitě jsou a určitě budou. Ale jak policie, tak městská policie se snaží tomu všemu předejít.

To je asi tak všechno, co k tomu můžu říct. Děkuju.

Taky děkujem. Dobře, tak my tedy děkujeme.

A abychom šli trošku do konkrétna, tak na která místa v Praze a Středočeském kraji by se lidé měli dávat největší pozor?

Tak v té Praze, já jsem tedy zastřelčeský kraj, bydlím v malé vesnici až za Labem, takže nejsem odborník na Prahu. Nicméně v Praze jsem sloužil a za dva roky jsem tady žil, takže vím, jak vypadá pověstný šéfův. Já teda mohu říct ze své zkušenosti jednu věc.

Já neznám park, který by byl v noci nebezpečný, kterým bych v noci neprošel a neprošel jsem si úplně klidně a nikdo by po mně nechtěl peněženku, nevytáhl nožík a všichni jsou tak slušní, že mi udělají cestu.

Zapomněl jsem dodat, že po těch cestách se pohybuji i po půlnoci, když jdu vyzvednout manželku na nádraží, chodím se 70letým kafetázákem bez košíku u nohy. Takže potom ty problémy nenastávají. To byl takový bonmó.

Ale já pamatuju samozřejmě dobu, kdy ten park před hlavním nádražím byl daleko nebezpečnější, než je teď. Ale já s ním dvakrát týdně chodím krátce před půlnocí z tréninku na vlak, abych se dostal domů.

A mohu říct, že to, co tam vždycky vidím, když přijedu do Bolzanovy ulice a procházím ten kousek buď od pětky nebo od devítky směrem k tomu portálu, tak je poměrně zarážející. To prostě není velkoměsto, to je žumpa.

A nic nepomohlo ani to, že tam byly nainstalovány lavičky, které mají takové ty zábrany, aby se tam na nich nedalo spát. To nejsou všechny lavičky, a ti lidé tam teda sedí v tom svém hnízdu, které je vytvořeno těmi mantinely a stejně tam pospávají, pořvávají tam, popíjejí tam.

Často procházím kolem lidí, kteří zřejmě kouří marihuanu. Prostě rozhodně to není hezká vizitka pro Prahu.

Co se týká těch dalších míst v Praze, tak je to především to centrum, ale jsou to i některé okrajové části. Kupříkladu, jak se dřív říkalo, Karlín a Libeň — radějí se vyhni — to už zdaleka neplatí, protože se z toho staly velmi hezké a velmi bohaté čtvrti, takže tam je poměrně bezpečno.

Co se týká těch okrajových částí, k tomu bych se nerad vyjadřoval, protože to spíš bude skutečně otázka pro někoho, kdo tu žije a v té Praze se pohybuje jinde, než se pohybuju já, což je noční centrum.

Co se týká Středočeského kraje, tak bych řekl, že největší problémy jsou místa, kde se konají různé hudební festivaly a podobně.

My jsme kousek od Neratovic měli něco, co se dřív jmenovalo Beach Park a pak se to jmenovalo Freeder Bardy Beach Park. To bylo v podstatě vřed na krajině, kde se scházeli lidé, kteří chtěli jednak bezvýrazně, chtěli nadměrně konzumovat alkoholické nápoje a chtěli se tam poměrně nehezky bavit.

Ten hluk se šířil po celé naší vesnici. Já jsem se to řadu let snažil zarazit. Bohužel bývalá starostka Neratovic jim prodala ještě další pozemky, takže nevím, co jí k tomu motivovalo, když ti návštěvníci tohoto místa demolovali i městský mobiliář v Neratovicích.

Jednal jsem o tom i s ředitelem městské policie a nepomohlo ani to, když jsem to oznamoval. Vždycky mě předem upozornil, že to nahrávám a ptali se proč. Já říkám: proto, abych na vás mohl dát testní oznámení, protože jste opět nezakročili.

Pomohlo až to, když jsme s jedním sousedem začali zkoumat stavební stav těch objektů a povolení na ty objekty, a touhle cestou se jim podařilo tak znepříjemnit život, že to letos zavřeli. Otázka, kde ten areál koupí dál a kdo ho bude provozovat.

Takových míst je v celém Středočeském kraji poměrně hodně. Naštěstí zkrachoval festival Otvírák v Milovicích. To bylo velmi podobné problém. Čímž nechci říct, že by se neměli lidé bavit. Problém je, že se na to nabalí vandalové, kteří nám třeba zapálili zastávku ve vesnici. A všude se tam válely injekční stříkačky. A z místa, kam se lidé chodili koupat, se stalo místo, kam slušný člověk nejde.

Oni dokonce už tábořili i na dětském hřišti v naší vesnici a tam vykonávali potřebu na tom dětském hřišti.

Takže si myslím, že to je taková ta druhá strana těch kulturních akcí, které ty města tak ráda organizují a chlubí se tím, co dělají pro své občany. Tak já bych řekl, že to spíš dělají pro ty nájezdníky, který se tam jedou bavit tímhletím způsobem a dělají to proti svým občanům. Protože ty lidi, kteří tam žijí, musí druhý den — když ty akce jsou v podstatě každý den přes to léto — musí jít druhý den do práce, musí přes ta místa, kde se povalují tahle individua. Projít jejich děti do školy. Tak je to spíš akce proti vlastním občanům.

Takže to jsou ta místa, kterým je třeba se vyhnout a bohužel to mnohokdy není ani možné. A ti, kteří by s tím měli něco dělat — to jsou ti starostové a ti zastupitelé — tak úplně nechápu, proč nekonají.

A já si osobně jako člověk, který léta vyšetřoval korupci, nedovedu představit jiný důvod a jinou motivaci, než že z toho plynou do jejich kapes nějaké nelegální peníze. Protože nikdo soudný by něco takového na svém území prostě trpět nemohlo.

Děkuju.

Kterým místům se máme vyhnout, jo? Nebo která jsou... No, jak je slyšet z mého akcentu, z mého projevu, já nejsu, nejsu Pražák. Já jsem původem z Moravy. Eh, pro mě nebezpečná je Praha celá bez ohledu na centrum nebo krajové části.

Když to nadneseně takhle řeknu, já do Prahy jezdím pracovat s nutností a pak zase z ní strašně rád utíkám pryč, protože ten vývoj kriminality tak, jak se vyvíjí ve všech svých aspektech – dětská kriminalita, drogová kriminalita, v letošní době kriminalita těch cizinců, hospodářská kriminalita – která bez ohledu na časový podnebet půjde, to je prostě problém, který je vidět na každém rohu.

Kdo z nás se někdy setkal s trestnou činností nebo s přestupkovou činností, tak vidí na každém rohu prostě něco, co se děje.

Je to úplně jedno, jestli to strážníci Prahy 1, ten Sherwood – já si pamatuju dobu, kdy strážníci Prahy 1 se strážníky Prahy 2 a státní policií měli problém na hlavním nádraží zasáhnout u určité trestné činnosti, protože v určitém patře u hlavního nádraží v Praze se lámou Praha 1:2 a teď se řešilo, kdo je kompetentní. Státní policie, která je kompetentní na celém hlavním nádraží, tak ta zas je tam podle mě za trest. To je nejhorší místní oddělení celé České republiky.

To jsou opravdu strážníci, jsou tam opravdu jenom za trest podle mě. Tak ti nechtěli zasahovat vůbec a přehazovali to vždycky na tu konkrétní hlídku té městské policie, aby měli klid a zbavili se toho.

Já vidím, že tady jsou lidi třeba z Ostravska, z Ostravy, takže chápu, že pro člověka toho velkoměsta je to město specifické samo o sobě. A jak se říká, když 20 let se dívám každý den na sprejery, narkomany, tuláky, asociály a kriminálně závadové osoby, tak si na to vlastně zvyknu a jako civil, jako občan to už ani neřeším.

Prostě rezignuji na to, co s tím kdo udělá.