Pokušení kandidovat potřetí mám, Pavel není neporazitelný. | Miloš Zeman

Miloš Zeman je naším hostem.

Zdravím tě, pane prezidente.

Zdravím tě, Kovedere.

No, mám dnes několik velmi důležitých věcí. Například, kdo bude příštím prezidentem naší země? Ptám se na to proto, že ty jsi v médiích nevyloučil svoji kandidaturu, což já jsem si s potěšením přečetl.

Děkuju za to potěšení. Mohl bych se tajemně tvářit, že jsem černý kůň prezidentských voleb, ale kdyby sis ten rozhovor v Mladé frontě přečetl do konce, tak na otázku redaktora Koláře, zda nemám pokušení znovu potřetí kandidovat, tak jsem jako člověk, jemuž vše lidské není cizí, odpověděl, že pokušení samozřejmě mám. A současně jsem dodal, že moje alter ego říká mému egu na toto téma: „Zaprvé, Miloši, je ti 82 let a za druhé, Miloši, nechtěj být českým Bidenem."

Dobře, tak to je taková průpovídka. Bonmot. Já vím z běžného života a ví to každý, kdo nás teď sleduje, stejně i ty, že právě to pokušení, které v nás někde roste, tak jednoho dne nám řekne: „Jdeme do toho. Proč ne?" Pokušení z nás sice dělá člověka, ale je mi opravdu 82 let.

No a co?

Nic. Taky bych mohl říkat svému alter egu, že Šimon Peres dělal prezidenta v 90, takže z toho by vyplývalo, že počkáme ještě pět let, až mě bude 87 nebo kolik, tak do toho možná opravdu půjdu.

Miloši, vylučuješ to teď, prosím? Vylučuješ tedy kandidaturu?

Jsem téměř profesionální politik a jedno z axiomat politiky zní: „Nikdy nelze nic vyloučit."

Dobře. No, za chvilku to začne, protože ta prezidentská volba se blíží. Dá se odhadnout a ty jako prognostik bys mohl, jaká vlastně nálada je v té společnosti? Jak to může dopadnout?

No, podívej se, Pavel je silný soupeř, ale žádný, byť sebesilnější soupeř není neporazitelný. A místo úvah o své kandidatuře vytrvale opakuji, že ideální kandidát proti Petru Pavlovi by byl Radek Vondráček. Je na rozdíl ode mě zakotvený v politických strukturách. Je místopředseda hnutí. Má ještě poměrně nedávnou parlamentní zkušenost jako předseda poslanecké sněmovny a navíc je to slušný člověk. Proč schválně říkám slušný člověk? Protože Tomáš Masaryk, když mluvil o jednotlivých lidech, měl jednotlivé stupně jejich hodnocení a nejvyšší stupeň byl, když o někom vzácně řekl: „Je to slušný člověk."

Mhm.

No, je nutné, aby budoucím prezidentem byl politik nebo kariérní politik?

Ano, já se to domnívám a tvrdím, že politika je řemeslo jako každé jiné, jako truhlář, jako kameník, jako zedník a tak dále. Trošku složitější, to je pravda, ale pořád řemeslo. A když to řemeslo neumím, tak sice mohu kandidovat, mohu dokonce i zvítězit, ale potom to dopadne špatně.

Sledujeme stále od akce Ankara to neustálé soupeření nebo špičkování, možná mezi vládou, zejména ministrem zahraničí a prezidentem republiky. A v posledních dnech čtu někde v médiích, že se jedná o snahu to urovnat. V čem, v zájmu koho je snaha toto urovnat?

V zájmu obou. Já jsem kdysi říkal, že oba si dělají ostudu, o čemž jsem hluboce přesvědčen. No a oba dva by se měli této ostudy zbavit. A nejrozumnější je, aby se začali pravidelně scházet. Nemuselo by to být extrémně často. Stačí jednou za měsíc. My jsme se s Babišem, s Fialou i se Sobotkou, to byli moji tři premiéři, taky scházeli tak v průměru jednou měsíčně na pracovní večeři. To úplně stačilo. A protože tím škodí svým kariérám v obou případech, tak to je hra. Já tomu říkám jako protiklad win-win strategie, loss-loss strategie.

Jo.

No, tak oba dva si snad konečně uvědomili, že prohrávají oba.

Mhm.

Na druhou stranu obě ty strany mám pocit, že neumí přistoupit na nějaký kompromis. Takže jak se taková věc uvnitř politiky, ptám se praktika politiky, jak se to dělá, jak se to uhlazuje?

No, v okamžiku, když zjistíš, že ti něco škodí a oba dva jsou dostatečně inteligentní, aby to zjistili, tak nenápadně naznačíš svému protivníkovi, že by bylo dobré – a nenazval bych to kompromis, ale změnu postojem – se začít jednou měsíčně scházet a dát veřejnosti najevo. A to už oba dva nedávno udělali, že proti sobě nic nemají a že počítají s nějakou budoucí komunikací.

Ty jsi říkal, Miloši, jmenoval ty premiéry, kteří byli za tebe. Bylo to asi s každým jiné, ta práce, ta komunikace. Kdo ti nejvíc vyhovoval z nich?

No, mně vždycky vyhovuje profesionál a to byl jedině Babiš. Ti zbývající dva byli amatéři.

Mhm.

No, pojďme ještě jednu věc k té záležitosti volby prezidenta České republiky. Je možné, že se prezidentem stane někdo, jehož jméno ještě teď neznáme, nikdy jsme neviděli, neslyšeli? Zkrátka, že se objeví nějaký kandidát zázračný s těmi miliardami za sebou a stane se prezidentem?

I kdyby měl miliardy za sebou a dnes, to znamená ani ne dva roky před prezidentskými volbami o něm nikdo nevěděl, tak za ty dva roky si popularitu ani známost, natož popularitu nezíská. Doba, kdy jsi ty kandidoval v jedné volbě a v druhé volbě, byla trošku jiná, než jak je to teď. Myslíš si, že kdyby někdo přišel za tebou pro radu – chci kandidovat na prezidenta, co mě, pane Zemane, radíte – tak která věc funguje z té tvé doby? Co bys mu poradil?

No, záleží na tom, jestli by to byl, jak jsme řekli předtím, známý nebo neznámý člověk. Kdyby to byl neznámý člověk, tak bych mu řekl: „Pane, já vás vůbec neznám. Jestli chcete kandidovat na prezidenta, tak si půjčte 20 milionů na volební kampani. No a až ta volební kampaň skončí, tak ty volby prohrajete."

Mhm.

Pojďme k další věci. My teď pozorujeme v médiích diskuse o tom, jak bude vypadat rozpočet pro naši zemi na příští rok. Dozvídáme se některé překvapivé věci, některé rádoby optimistické, například, že schodek nepřeskočí 400 a tak dále. Co ty si myslíš, plní vláda Andreje Fialové s Alenou Schillerovou to, co slíbili před volbami stran veřejných rozpočtů?

Určitě to bohužel neplní a můj názor na rozpočtový deficit se dá vyjádřit dvěma adjektivy. Za prvé ten deficit je šílený a za druhé, což tě možná překvapí, ten deficit je zbytečný. A já teď asi nemusím obhajovat tvrzení o šílenosti deficitu, ale pokusím se ti vysvětlit, proč si myslím, že ten deficit je zbytečný. Ty bohužel, Kovedere, nesleduješ moje veřejné vystoupení s výjimkou těch, kdy jsem u tebe.

No, to bys koukal, to teda sleduju.

No, takže téměř v každém z těchto vystoupení jsem říkal, že hrubou chybou bylo zrušení superhrubé mzdy.

Ano. To jsi říkal na primě.

No, mimo jiné na primě. Říkal jsem to ve svém prezidentském projevu v poslanecké sněmovně a asi při 10 jiných příležitostech. No a jak dobře víme, zrušení superhrubé mzdy prosedělo rukou společnou a nerozdílnou hnutím ano a Občanskou demokratickou stranou. To samozřejmě znamenalo výpadek daňových příjmů. V tom roce, kdy se to odehrálo, byl ten výpadek asi 120 miliard. Na konci tehdejšího volebního období už asi 150, protože rostly nominální mzdy. A teď se tento výpadek odhaduje na 200 miliard Kč, tedy o něco více než polovinu rozpočtového deficitu.

No a teď ti řeknu jednu citaci.

Slíbili jsme panu prezidentovi, že tento zákon bude platit pouze dva roky. Mimochodem je to i v důvodové zprávě. Bylo to řečeno na mikrofon. Kdo si myslíš, že je autorem tohoto citátu? Velmi lichotivé jako citátu. Slíbili jsme panu prezidentovi. To je...

>> Petr Fiala.

Alena Schillerová.

>> Alena Schillerová.

No to už je totiž hodně dávno, víš, co se tenhle zákon schvaloval. A já říkal: tak dobře, ale maximálně na dva roky, protože jednak to vyhodí deficit do astronomických částek. A proč na dva roky? Protože bylo po covidu. Lidi se potřebují snížením daně z příjmu zhruba o 7 % zahodit. No, ale ta kompenzace nemůže trvat věčně kvůli deficitu.

No a stalo se a slib nebyl splněn. No, abys mi nevyčítal, že nesleduješ moje rozhovory a má vystoupení, ty jsi říkal, a teď už nevím, jestli na Primě nebo kde to bylo, ale říkal jsi, že ten deficit je obhajitelný jenom tehdy, jedná-li se o investiční projekty, jedná-li se o něco, co podporuje hospodářský růst. Tak nějak to bylo.

>> Samozřejmě.

No, ale i ve chvíli, kdy ten deficit je takto vysoký, platí tato věta?

>> Platí, pokud je odpovídající objem investic. Ale znova opakuji: jestliže máš zhruba 95 % mandatorních výdajů, to znamená můžeš uspořit pouze 5 % z výdajů, jinak bys musel změnit příslušné zákony. A jestliže máš tuto kouli na noze, kterou jsem ti teď, řekněme, plasticky popsal, pak samozřejmě jinak sympatický závazek zvýšení investic je na vodě, protože ta koule tam bude pořád.

>> Ano, ono také určité procento z těch mandatorních výdajů jsou mzdy ve státní správě. Samozřejmě, ve chvíli, kdy by se razantně zvyšovala řekněme počet úředníků, a často se mluví o tom, jaký nadbytek jich máme, tak i v těch mandatorních výdajích se dá šetřit. Mám pravdu?

>> Tak zaprvé, v některých případech je to spíše takzvaný kvazi mandatorní výdaj, ale tohle jemné rozlišení pro naši diskuzi nemá velký význam. No a z toho vyplývá, že v rozpočtové projekci se očekává až 8 % růst nominálních platových a mzdových výdajů. A jak jsem ti před chvílí vysvětloval, protože deficit je do značné míry funkcí rychlosti zvyšování platů a mezd, tak by to znamenalo další a další dluhy.

>> Mhm.

>> Tvůj výhled do budoucna, 400 miliard, je podle tebe už strop? Je to kulminační bod?

>> Ne, to je řetězová reakce, jako v uranu, jo. Když začíná atomová bomba, tak je tam štěpná neboli řetězová reakce, a na to se nabalují další a další problémy. Znovu opakuji, že kdyby byl splněn slib, že to bude platit jenom dva roky, no, tak v tomhle problému vůbec nejsme. To za prvé.

Za druhé: kdyby tento slib splněn alespoň dnes, tak deficit je zhruba poloviční. Takže ty prorokuješ, že už to dál nepůjde, že to je kulminační bod. Tak je možné mít politickou odvahu a konečně ten zákon podle důvodové zprávy a slova předkladatelů na mikrofon tento zákon konečně zrušit a vrátit se k původnímu stavu. Že tady o to jde – neskáčeš do neznáma, vracíš se ke stavu, který existoval druhou půlku devadesátých let a fungoval.

A nemlač tou knihou. Je to vzácná kniha, protože jsem ji napsal já.

>> No, ale bohužel tato odvaha není, protože šéfem opozice je předseda ODS, která to tenkrát schvalovala, a premiér je šéf hnutí ANO, které to také schvalovalo a dokonce snad i navrhlo.

Pojďme, Miloši, k téhle věci – reedice tvého bestselleru, tvé knihy, která byla doteď populární. Jmenuje se „Jak jsem se nemýlil v politice". Pojď říct pár slov.

>> Nevím, na co bych se zeptal, protože o té knize vlastně vím... Mohl bys říct, že jsi ji nečetl, nebo že jsi ji četl tak dávno, že už to zapomněl.

>> Já jsem četl. Když měla takovou tu modrou obálku a pokud vím, tak tady je předmluva, jinak je to ta samá kniha.

>> Přesně tak. A tu předmluvu napsal, tvořit s námi Radim Padanka z Parlamentních listů.

>> Mhm.

>> A je tam kromě předmluvy nový rozhovor, který se v podstatě týká českého sklonu poddanosti – ať už poddanost vůči Bruselu, vůči Berlínu, vůči Moskvě. Pořád je to ta samá poddanost, ale 90 % stránek této knihy je skutečně reedice.

Tato knížka vyšla před pár dny nebo před pár týdny. Je na trhu a jak se říká, já to nemám rád, ale když musím to říct: u každého dobrého knihkupce. No, je to hezké a je to klasická součást reklamy.

Já se trochu obávám, jak se to bude prodávat, protože v drtivé části domácností už tato kniha je, protože ono vyšlo několik tisků, ale dohromady bylo prodáno – nikoli vydáno, ale prodáno – 135 tisíc. Takže ta kniha dostala cenu bestselleru roku a dostal jsem za to takovou hezkou sovičku z porcelánu.

>> Mhm.

>> No, takže vzhledem k tomu, že už spoustu lidí tu knihu má, tak to trochu omezuje prodejnost.

>> Na čem literárním se teď pracuje u Zemanů?

>> Na ničem. Já už jsem tak líný, že jenom dávám rozhovory a už ani nic nepíšu. A pan Macháček, pokud vím, ten dopisuje můj životopis a já mu do toho samozřejmě nemluvím. Je to jeho autorské právo.

>> Už jsi něco z toho četl?

>> Ne.

>> A je to tak, že vy spolu sedíte, ty mu říkáš věci, on dohledává v archivech? Na začátku to tak bylo, ale teď už se rozjel. Teď mi přinesl ukázat titulní stránky několika novin z roku 2003. Zemanovo Vatrlo se to jmenovalo, když jsem kandidoval na prezidenta za sociální demokracii, a jak známo, neuspěl jsem zásluhou sociální demokracie. Havel by řekl: to jsou paradoxy.

>> Těším se na příště, Miloši. Děkuji za návštěvu.

>> Bylo mi u tebe velmi dobře a těším se na příště.

>> Ahoj.

>> Ahoj.

Naším hostem byl Miloš Zeman.