LADISLAV VERNER O ČESKÉM HOSPODÁŘSTVÍ - Kam míří český stát?

Áno, moje přednáška nemá charakter pouze nějakého akademického nebo výzkumného charakteru, ale je ze života, ze života mojí firmy, mně osobně.

A nějakou schopností tím, že jsem objel s tou firmou celý svět několikrát, tak samozřejmě se člověk dívá, poslouchá a může určité věci aplikovat na národnohospodářskou, hospodářskou rovinu.

Ano.

Na těchto obrázcích velmi rychle. Na začátku vlevo rok 92, skupina asi 500 lidí. Když jsem to privatizoval, 330 bez výrobního programu, respektive s výrobním programem, o který nikdo neměl zájem. Dělali jsme vývoj, výrobu jednoúčelových strojů pro Teslu na výrobu kondenzátorů a odporů. Nebyly to špatné technologie, naopak velmi vyspělé, ale bohužel byly to kondenzátory průměru takovýho a Siemens a Philips byly prostě desítky let v té elektrotechnice před námi. Takže kdo by kupoval stroje na zastaralé elektrotechnické součástky.

Nahoře pár obrázků. Rekonstrukce po nějakých letech, 12 nový závod, technologické centrum v Lančkrově. To je vpravo dole technologické centrum v Atlantě, 20 minut od letiště.

Tady se to stalo. Co se stalo a proč se to stalo?

Koukejte, tohle velmi, velmi krátce je to na těch obrázcích vidět. A bude-li to k dispozici, tak se na to dá trošku podívat podrobněji.

Ale v tom 90. roce se potkaly dva světy. Západní část Evropy a východní část Evropy. Na obou dvou stranách byly finální výrobky, protože pro tu železnou oponu nešlo kupovat kondenzátor od Siemensu nebo auto od Volkswagenu a tak dále. A ty světy se potkaly. Železná opona padla. Co se stало?

Začali jsme mluvit o transformaci naší ekonomiky a ta proběhla u nás z pohledu dvou druhů nebo dvou způsobů globalizace. Já nazývám jednu západoevropský princip a druhou východoevropský princip.

Západoevropský princip znamená, že jsem si vědom toho, že musím najít strategický program s vlastním finálním výrobkem a pokud možno v době globalizace samozřejmě ho nabízet do celého světa.

Východoevropský princip, který jsme my tady použili, se nese pod heslem: "Najdi svého strategického partnera a buď dobrý, levný, kvalitní subdodavatel." Tečka.

Výsledky se dostavily.

Paní docentka mluvila o průmyslové politice. Toto je návrh průmyslové politiky ve formě jakéhosi programového prohlášení Německa. Zrovna tak úplně stejný mají Švýcaři, mají ho Holanďané, mají ho Rakušané. Všichni ze skutečných tržních ekonomik nemají v principu jinou průmyslovou politiku, než která je tady.

Ano. Drží se toho západoevropského principu, jak to nazývám. Musíme mít vlastní finální výrobky prodejné, pokud možno v době globalizace do celého světa.

Výsledkem je potom tedy jakýsi perspektivní kruh prosperity země, tisíců domácích podnikatelů. Ano, hlavním atributem je hrubý národní produkt, protože vyrábí doma nebo v zahraničí. Samozřejmě to jim zvyšuje hrubý národní produkt. Je tam vysoká přidaná hodnota, míra lidského umu, vysoce pracovně vzdělané pracovní síly, místa pro kvalifikovanou pracovní sílu a zároveň je tam samozřejmě tomu odpovídající vyšší průměrná mzda.

No, pár obrázků. I Karel Gogel zpívá v jedné písni, že člověk zvládá sílu větru, sílu moří, jen když tvoří, inovuje. Paní Merkelová se směje, až se za břicho popadá.

Toto je průmyslová politika, která byla v principu.

Ano, pozor, princip. Pak se můžeme bavit na co se zaměříme víc, jestli na nanotechnologii nebo čipy, ale princip je furt stejný. A my tady celých 35 let aplikujeme východoevropský princip. Hledáme stále donekonečna nějakého strategického, v tomhle případě mnohokrát dominantně zahraničního partnera a stáváme se českým subdodavatelem.

Za všech premiérů všichni se drží jednoho závěru, podle kterého poměřujeme výsledek, efektivitu, rentabilitu té hospodářské transformace. A to je nízká míra nezaměstnanosti. Jestli si vzpomenete z historie, otroci, zajatci nikdy neměli nouzi o práci, nikdy nebyli nezaměstnaní. Nic nenaznačuju, jenom se bavím skutečně černá, bílá, abyste věděli, o čem je řeč.

Všichni premiéři, ano, dodnes, a ten příští bude zase mluvit o tom, že máme nízkou nezaměstnanost.

Za jakou cenu?

Nikdy nikdo v posledních 35 letech nezhodnotil, nedal veřejnosti k dispozici zhodnocení, jak dopadla ta naše transformace. Nic jsem takovýho neslyšel, kromě paní docentky, když to říká v těch svých srovnáních, které jsou samozřejmě pro ně velmi nevítaná.

To, co vám říkám dneska, vidíte, jsem přednesl v roce 2018 na Pražském hradě na setkání 400 lídrů exportu. Ano, na panelu seděl pan premiér Babiš, pan Rusnok, guvernér České národní banky. Takže nic z toho, co tady říkám, není pro veřejnost nové. Vůbec ne. Tohle se dá dohledat na YouTubu, na webech a tak dále.

Toto je sice z roku 2017 nebo 18, kde vidíte, že roční obchodní přebytek Německa, tady ta tečka, je vlastně větší než součet všech ročních obchodních přebytků zbývajících 26 států Evropské unie.

Ano, Německo je průmyslovým lídrem, má své problémy, samozřejmě teď třeba větší než před pěti roky, ale je to proto, že tam jsou stovky tisíce firem, vždycky s vlastním finálním výrobkem. A tu nejjednoduší část, tu nejméně náročnou na vzdělání, na peníze, na lidskou míru umu, na vzdělání, poslali na otevřený nenasýcený trh východní Evropy po 90. roce.

Tady vidíte od roku 99, tuším do roku 24, možná na konci nebo 25, jaksi vývoj státního rozpočtu v České republice. Tuším, že ve třech letech jsme nebyli v deficitu. Někde tady 97, pak za Babiše, tuším jednou nebo dvakrát. Jinak vždycky tady to máte v té červené linii, vždycky jsme měli deficity. Pozor, v době, kdy všechno bylo státní a my jsme všechno privatizovali. To znamená, měli jsme bilionové příjmy z té privatizace. Jsme je projedli. Hned vám ukážu, na čem jsme je hlavně projedli.

Ano, toto je výsledek deficitu posledních 10 let, nebo od roku 2019, že jo. To už všichni známe.

Ano. Tady to je rychlý, názorný zobrazení, co se stalo se společností.

Jablko nebo hruška?

Jablko je tedy obrázek struktury společnosti třeba v Německu nebo ve Švýcarsku, kde navrškuje nějaké procento velmi bohatých lidí. Pak je nějaká silná skupina, větší skupina, největší skupina střední třídy. A pak je nějaká vyšší střední, nižší střední, to tady mají napsaný. A pak je nějaká míra lidí, kteří jsou prostě blíž té chudobě.

U nás je to hruška.

Pár jedinců zase velmi bohatých, velmi bohatých, i s přičiněním té formy privatizace, která tady prošla. Velmi slaboučká střední třída a zbytek je skupina lidí, kteří nejsou z kategorie chudých, protože stále umíme přizpůsobit tu metodiku na výpočet té chudoby, tak aby to nebylo, že jsou ještě chudí. To je můj názor.

Ale stooprocentně ti lidi nemají nejmenší šanci se stát někdy v budoucnosti střední třídou. Nemají.

Oni to jsou ti operátoři u těch lisů, ti operátoři u těch e-linek automatických zahraničních firem, kde jste skutečně jenom ruční manipulátor. A v tom má paní docentka úplně svatou pravdu.

Ano, tady je jakýsi koláč Somy a vedle pár z vás tady bude znát firmu Frentech.

Znám se velmi dobře s panem Sobotkou. Oba dva jsme začínali jako těžcí subdodavatelé v roce 92 pro Philipse. Philipse z Áchenu, z Holandska, z Belgie.

Ano, já jsem se vydal cestou vlastních finálních výrobků. On zůstal v tom subdodavatelství té nejvyšší kvality profesně — ano, obrábění světové na světové třídě.

On se tudíž — já začnu tím u nás — čím se musíme zajímat? Tak se musíme zabývat samozřejmě vývojem, výrobou, prodejem, marketingem. Ano, vlastní finální výrobky. Musíme mít obchodní zastoupení. Máme obchodní zastoupení asi v 37 zemích. Buď vlastní lidi, nebo deléra, který zase obsluhují více zemí kolem.

Prodáváme — tole je starší obrázek ze 68 — 94 zemí.

A jak jsem říkal, naši zákazníci jsou z oblasti potravin, farmaceutiky, kosmetiky. Tak se podívejte, co tam je příležitostí. 94 zemí, stovky firem v těchto zemích, uživatelé toho tohoto finálního výrobku, dokonce do čtyř oborů průmyslové produkce.

U něho — on je velmi úspěšný. Slyšíte o něm mnohem víc než osobně, protože on dělá do kosmického průmyslu, že jo. To je dneska největší life motto tady pro jakéhokoli ministra průmyslu.

Doposud bylo — nevím, jak to bude za Karla — no, ale on se zabývá výrobou, prodejem. Žádný marketing velký nemusí dělat, vývoj čeho a tak dále.

No, toto je struktura. Letem světem, jak je to u mě ve firmě — 360 lidí. Z toho je 105 vysokoškoláků, 108 středoškoláků, 129 vyučených.

To znamená, tady vlastně ukazuju, jaký profese, jakého vzdělání, co musíte mít, abyste mohl být úspěšný ve světové konkurenci — Švýcaři, Němci, Italové — abyste měl šanci.

Na druhém vrázku je zase obrázek, kde je to mezi TH pracovníky. Zelená je TH. Tý žlutý je dělník.

Tady vlastně to vypadá, že jsme špatná firma, protože máme více TH pracovníků — jakoby z toho prvního na první pohled ekonomicky. Ale z ekonomicky naivního pohledu — protože pro mě třeba tady celá skupina vývojářů, konstruktérů — to jsou jedničoví pracovníci, jo.

Ale když někdo chce to TH a dělnický profese, tak je to tady.

Eh, toto je podle mého názoru skutečně, kam krátí ta Evropská unie. Něco i u nás, jak je to u nás v České republice. Něco se povedlo — to je ta čára nahoru — něco se nepovedlo.

Teď jsme někde tady a toto je průběh. Já si myslím, že — já nemám ty údaje, co má paní docentka — tak tole je stále klesající hrubý národní produkt. Eh, samozřejmě v té rovině, kdy jsme totální subdodavatelé.

A kdybysme dneska, zítra změnili, přehodili to kormidlo, tak vám garantuju, že minimálně 30 let — tak jak je — bude trvat v celé té společnosti, ekonomice, než se dostane do nějakého komfortnějšího stavu a začne produkovat peníze, výsledky, z kterých budeme platit i naše školství, důchody.

Co je příčinou té stagnace? Klientelismus v politice — absolutně totálně se vším všudy. Na začátku je to ono. Klientelismus lidí, který nenesou vůbec žádnou zodpovědnost za to, co řídí. Vůbec žádnou. Nikdy nenesli.

Ano.

Nebo příčinou té naší stagnace — nebo příčinou je COVID, nebo válka na Ukrajině, nebo snad chybějící čipy? Ani omylem.

Starý pan Baťa věděl, že je to morální devastace společnosti. A k tomu já doplňuju absolutně totální absence národohospodářského přístupu. Kdy se díváme na to jenom ekonomicky. Eh, poslední — poslední — jako je tam tři čtyři sledy. Opravdu se to vyplatí mně ten čas dát.

Tyhle zkušenosti nikdo nemá. A kdo je má, tak je neřekne nahlas. Jo, to si buďte jistý. To mám odzkoušený.

Eh, tady vidíte, co je i příčinou toho našeho stavu — investiční pobídky. Říkám já, tenhleten kraft znáte. Podívejte ty deficity. Kromě tří let stále deficity.

Toto jsou investiční sumáry investičních pobídek z jednoho mého destisícového města, kde je pět zahraničních firem, který — všichni to — vám neptejte se mě na to, kde jsem tydle informace získal. Já bych nemohl odpovědět. Ano, ale jsou ze zdrojů, kde jsou prostě ověřené.

Za 17 miliard 300 milionů prokázali, že přinesli zahraniční investici. Z toho samozřejmě všichni dostali daňový prázdniny. Eh, z toho samozřejmě dostali z těchto peněz 2,5 miliardy v cash penězích na výstavbu těch nových závodů, který si tam začali stavět. A ne jenom na 10 let. Některé firmy — dvě z nich dokonce každých 10 let. Ano.

To znamená, tady není rok, není období, že by oni tady platili daně, protože stále si odebírají a k tomu cash peníze.

Poslední příklad, co já znám — pamatuju — dva 390 milionů, tuším — eh — na výstavbu nového závodu ve Svitavách.

Tu firmu asi jmenovat nebudu, protože to není nic špatného vůči ní, ale vůči tomu, jak my tady hospodaříme z národních peněz. To nejde nic z jakýchsi evropských peněz nebo toho toho.

Ano.

No, takže to je — to je fakt.

Eh, důsledek — totální úpadek českého školství.

České školství není v úpadku proto, že to někdo někde podělal nějakou inkluzí. Vůbec ne. Ten je přesně z toho důvodu, protože ubývá místa, kde uplatníte vyšší míru lidského umu, kde uplatníte vyšší vzdělání.

Kdybysme teď byli kouzelníci skutečně a za tři roky učňovské školství, za čtyři roky maturanti plus dalších pět let univerzity a všude by vyšly jenom červené diplomy — víte, co se stane?

Drtivá většina z nich nebude mít šanci najít místo pro uplatnění, protože v těch firmách vůbec nikdo nedělá žádný vývoj, jenom o něm povídá. Žádné inovace, žádný marketing, žádný servis, žádný prodej. To jsou všechno profese, s kterýma musíte mít kontakt s trhem.

Nemáte kontakt trhem — nemluvme o žádné tržní ekonomice, nebo o nějaké suverenitě, samostatnosti, nezávislosti.

Poslední.

Tohle nechci vzít téma tady panu profesoru Václavíkovi, ale podívejte se, jak se dneska zachází u nás s těmi penězi do vědy.

Je všeobecně známo, že peníze investované do vědy samozřejmě vytvoří znalosti a ty znalosti by se měly vrátit do té ekonomiky přes ty inovace. Desítky, stovky finálních výrobků ve stovkách firem.

U nás je strašně málo finalistů, takže není co inovat. Takže ty peníze — ano, oni skutečně vytvoří znalosti — ale ty znalosti nám shramstne zahraniční investor jako nic.

A to ještě — tole je informace od pana Václavíka — pět let osm let stará — kde peníze — 75 % jsme dávali do základního výzkumu. On vám to upřesní. A 25 % jenom do aplikovaného.

No, toto je — toto je náš princip.

Němci úplně stejně jdou. Samozřejmě, možná jsou bohatší, možná dají více peněz do vědy. Zase mají znalosti. Ale drtivou část z nich oni majoritně použijí v inovacích vlastních německých věcí, do svých vlastních finálních výrobků. Vytvoří zase více peněz a zas mají peníze na to, aby to mohli dát do vědy.

Už jsem na konci.

Koukejte, toto je — já se znám s Karlem Havlíčkem velmi dobře, asi jako většina z vás tady — ale tohle je jeho inovační strategie České republiky z toho předchozího působení na ministerstvu. V rámci nějakého poděkování a anotace děkuje firmám, s kterými konzultoval tuhle strategii.

Mezi Siemensem, Škodovkou jsou tři české firmy. Ta Přerov, Siko myslím, a Soma — Somalitown — jo, to znamená, ano, měly zájem. Ptaly se nás na hospodářské strategii, kterou teďka samozřejmě vypracovali. Takže už žádná česká firma nikde uvedená není.

A můj malý, velmi malý vítězství, který já mám — my jsme samozřejmě členové svazu průmyslu, který hájí zájmy svých členů. Takže jestliže jsou dominantně členy zahraniční firmy, no, tak logicky hájí dominantně zájmy zahraničních firem víc než těch českých. Ale podařilo se mi do programového prohlášení svazu průmyslu na letošní rok vložit větu v kapitole posilování národního hospodářství — podpora, všechno finalizovat — podpora finálních výrobků.

No, tak budu chvíli čekat, jestli se tam něco nestane. Nestane se nic.

Udělá to, aby měli klid.

Poslední slajd.

Návrh je samozřejmě jediný. Spojme celou tu komunitu, společnost tou cestou, jak popisovala paní docentka, do českého národního zájmu. Sjednoťme tu politickou scénu českým národním zájmem.

S tím a respektujme tedy ten princip, kde půjdeme po vyšší míře lidského úsilí, které vložíme — naši lidi šikovné vložit do svých vlastních výstupů, své práce, do vlastních finálních výrobků.

Děkuju panu docentu Petru Drulákovi, spolku Svatopluk a vám za trpělivost, že jsem překročil čas.