Jiří Jaroš Nickelli: Proč ze zámků zmizely informace, že v nich za války byli nacisté?

Víte, na začátku byla otázka mé dcery. "Tati, proč tam nenapíšou, že byli nacisti?" Tuhle otázku mě položila moje dcera. Dnes má sice 40 let, ale tenkrát jí bylo nevím 30 let. Když jsme navštívili zámek Lysice, totiž za socialismu byly — já záměrně neříkám za totality, protože žádná totalita nebyla — za socialismu byly sílaby pro ty návštěvníky zámku, kteří si chtěli přečíst něco víc a ne právě neposlouchali výklad kastelána. A tam bylo třeba napsáno: V roce 1945 Československý stát podle dekretu prezidenta zabavil zámek, protože jeho poslední majitelé byli členové NSDAP.

Jo, toto bylo v řadě zámků. A najednou po roce 90 všechny tyhle strojopisné sílaby — tenkrát ještě nebyla počítačová technika rozšířená — najednou všechno zmizelo. Já to znám z Moravy. Vím od kolegů památkářů, že to bylo na mnoha českých zámcích taky. Takže najednou vznikla dějepisná díra. A ta se zaplňovala větami jako: "Po osvobození zámek přešel na stát." Čili je to prostě nic neříkající věta, že? Tam se neříká, zámek zabavili komunisté — což už je úplná lež — protože třeba v tom případě Salmu nebo Thun-Hohensteinu to bylo zabaveno hned v roce 45 právě pro nacistickou kolaboraci.

No, takže vidíte, co všechno se v tom státě po převratu. Neříkám revoluce, protože to žádná revoluce nebyla, ale šlo o převrat, který nebyl ani revolucí, ani sametu, jak by řekl Voltaire, že? No, to je můj názor, osobní. Někteří mě budou oponovat, ale já v tom nic revolucího jsem neviděl. Ale za to jsem v tom viděl kamarilní převrat, kdy jedna skupina nahradila druhou.

No, ale tím jsme se dostali zas do jiných souvislostí. Skutečně dnes vlastně od té doby, kdy nastaly ty restituce, se děje doslova středověká hagiografická — tomu se říká hagiografická literatura jako životopisy svatých. Takže ti šlechtici se adorovali jako by byli nevinné obětí protektorátních poměrů. A ono to vůbec nebyla pravda.

Dneska probíhá v Ruičovicích jedna restituce, kde my jsme dokázali — uvedu jenom jeden fakt — že oba bratři, šlechtici, kteří byli předkové těch dnešních restituentů rakouských šlechticů, oba vstoupili do takzvaného Volkssturmu. Toto byl Volkssturm, byla paravojenská složka Wehrmachtu. Byla zřízená Hitlerem osobně v roce 1944, kdy čtyři výzvy k obyvatelstvu provedl Hitler a byla to dobrovolnická složka. To znamená, že v Protektorátu, kde bylo 2 miliony 800 tisíc Němců, se do Volkssturmu přihlásilo 300 tisíc Němců. Čili vidíte, že ne všichni. Polovina z nich, půl milionu, byla na východní frontě, takže ten zbytek se přihlásil do Volkssturmu.

A co tam bylo důležité? Vždyť to nebyl jenom zápis formální, tak jako nebyl zápis formální do Wehrmachtu. Proč nebyl formální? Tam byly přísahy ne německé říši, ale přímo Adolfu Hitlerovi. Víte, máte těžké, když potom vykládáte těm soudcům, kteří vůbec nevědí, oč jde, protože většina z nich je mladá, takže neví, že skutečně byly ty přísahy. Já bych se pokouším teď najít texty té přísahy. Chvilku vás požádám o strpení, než to najdu.

[>> No a já mezitím poděkuju Pavlovi Sichrovi ještě. Děkujeme moc za příspěvek. Zase, aby to tady se hezky rozblikalo a až domluvíte, tak máme ještě další záležitosti, takže můžeme potom pokračovat. Takže krásný. To nemám.]

Jste skvělý, přátelé. Bohužel to nemůžu teď momentálně najít, ale tam se říká asi totéž. Byly ty přísahy podobné a obě říkaly, že "Při svaté přísaze skládám svatou přísahu říšskému kancléři a vůdci Adolfu Hitlerovi."

Takže každý Němec, který přísahl takto Hitlerovi, se dopustil velezrady vůči Československé republice, pokud to byl československý Němec. Protože nemohl v žádném případě být považován za loajálního k Československé republice, protože jak říkají právníci — například pan docent Šele z Masarykovy univerzity — přihlásil se k vojenskému agresorovi, který rozvrátil a zničil republikánsko-demokratickou podstatu státu ČSR.

Čili my jsme jako legionáři dokázali, že ti chlapi byli ve Volkssturmu a přisáhli Hitlerovi. A oni — ten Alois — dostal občanství v Rušícovicích už jako mrtvý, po smrti. A bylo nám řečeno: "Soudy, kdybyste našli cokoliv dalšího, my se tím už nebudeme zabývat, protože úřednice jednou rozhodla a to bude platit."

Takže úřednice je víc než dekretální právo státu. Já k tomu nemám co říct, protože bych se musel hrozně rozčílit.

Tak přejedem na další otázku. A co rodina Havlů? Jsou o tom taky nějaké záznamy? Byli taky to taky kolaboranti?

Bohužel o tom jsou jenom ústní svědectví, protože zjevně se všechny dokumenty odvezly do Německa.