Ing. Jaroslav Štefec - Nepříjemná pravda

Když takhle mluvím na podobných sezeních, tak většinou tam uvádím takový zajímavý postřeh můj, že jsem nikdy netušil, že se dožiju realizace komunistické ideje, takového svatého grálu, zániku státu.

To reálně existuje.

To o tom se mluvilo.

Nikdo nevěděl, jak to bude vypadat.

Nikdo nevěděl, jak to proběhne, a my sedíme v první řadě a máme to tady, kde nám ten stát zanikl.

A vlastně ta institucionální realizace jakéhosi vzkříšení toho státu, ta je nezbytná, protože český stát jako takový zanikl reálně, protože nejsou funkční ministerstva.

Spousta lidí si myslí, že když vymění politiky, že to je přesně to pravé řešení a že od teďka to bude jinak. No, ono by to šlo, ale mělo by to jednu zásadní zádrhel.

Musely by se v podstatě realizovat další myšlenka a to je myšlenka, která je popsaná v nádherné knize Zákony profesora Parkinsona, kde se hovoří o takzvané neschopné instituci.

Neschopnost je kombinace neschopnosti a apatie, a to je prostě definice, která přesně popisuje současný český stát a jeho instituce.

On to svého času říkal Andrej Babiš velmi dobře, když říkal, že stát je nutné řídit jako firmu.

A on měl pravdu, protože každá firma má svá oddělení. Má finanční oddělení, má nějakého bezpečnostního ředitele, má tam samozřejmě dneska se tomu říká human resources, což je nějakého personalistu. Má tam lidi zodpovědné za obchod, má tam lidi zodpovědné za výrobu.

Tohle všechno tam musí fungovat a úplně přesně. Stejně musí fungovat stát a jeho ministerstva.

Každé ministerstvo je za něco zodpovědné.

Nám tady v České republice chybí jedna zásadní věc.

Nevím, nakolik jste seznámeni se seriálem Ano, pane ministře. To je jedna z klíčových věcí, kterou by se měli seznamovat politici. To je naprosto geniální.

Ale přitom málokdo si uvědomuje, protože neví, jak funguje britský stát. Málokdo si uvědomuje, že to je jenom kouřová clona.

Protože klíčovým prvkem v celém tom fungování té konstrukce od shora dolů nejsou ministerstva ani státní tajemníci a podobně, ale je to ten takzvaný tajný kabinet.

Je to úzká rada, kterou řídí aktuální král v podstatě.

A ti rozhodují o směrování státu, rozhodují o tom, kdo budou státní tajemníci na jednotlivých ministerstvech.

To znamená, že kdo, protože ti zodpovídají za chod, za funkci ministerstva, za politické směrování země, konkrétně za realizaci konkrétních politických názorů a tak dále, zodpovídají ministři. Oni jsou politici.

Ale za to, aby to ministerstvo fungovalo, jakékoliv, včetně ministerstva obrany, za to samozřejmě zodpovídá ten státní tajemník, kterého má prakticky dneska každé ministerstvo.

Naprosto jednoznačně, ale oni neplní svoji roli, protože nemají řídící centrální orgán.

To znamená, chybí tady něco jako státní rada.

Kdysi dávno to byla státní plánovací komise a ta fungovala naprosto perfektně, protože synchronizovala a koordinovala činnost všech ministerstev.

Stejně tak, protože tohle nemůžou dělat politici.

Politici pouze určují, jak se bude realizovat to, co ta ministerstva generují, a jakým způsobem se to bude více či méně používat na prospěch lidí ve státě.

Ale tohle prostě tady nevidíme. Takhle to nefunguje.

Česká republika v současné době funguje úplně přesně podle definice takzvané exploatované kolonie.

To je terminus technicus, který říká: ano, daný stát, danému státu je umožněno ponechat si instituce, které tento stát formálně představují jako stát, ale jejich pozice a funkce je omezena na pouze deklarativní roli a nevykonávají nic, co by bylo neschváleno z úrovně kolonizátora.

Přesně takhle funguje v současné době Česká republika.

Aspoň já to tak vnímám. Samozřejmě ne každý to tak musí vidět.

A já jsem, když jsem psal vlastně tu kapitolu o obraně, tak to byla hned jedna z prvních myšlenek, kde jsem hovořil o tom, že vlastně nám České republice chybí dva zásadní atributy, a to je samostatná zahraniční politika a samostatná obranná politika.

Protože sílu státu určují navenek její diplomaté a jejich schopnost, a její diplomatická síla.

A samozřejmě na druhou stranu je to i ta vojenská síla a schopnost prosadit si svoje, ochránit svoje obyvatele a prosadit si svoje v zahraničí, i silou.

Protože armáda, dneska už to tak není. Definice armády na Wikipedii se v posledních deseti letech radikálně změnila.

To mě až překvapilo, protože tam úplně zmizelo to, když se tam říká, že armáda slouží například prosazení jakýchsi zájmů státu i v zahraničí ve smyslu, že stát tam pošle armádu, to území obsadí a udrží.

Jo, což Česká republika rozhodně není schopná.

Ona není schopna nejen vyslat jakoukoli armádu kamkoliv, ale není schopna ani ubránit své území.

To jde.

Ačkoliv, a přesně tohle ukládá zákon o ozbrojených silách. Paragraf 9, odstavec 1.

Cituji téměř doslova: "Základním úkolem ozbrojených sil České republiky je bránit Českou republiku před vnějším napadením."

Aniž se kdekoli ovšem definuje, co toto vnější napadení je. Protože to vnější napadení nemusí být jen vojenské, může být mimo jiné i ekonomické.

A může to být i vlastně něco, čemu se říká vyšší moc, katastrofa, která vlastně je zásadním a zásadním způsobem ohrožuje chod.

Keringtonská událost například, nebo Kringtonova událost, abych byl přesný. Což je obrovský výboj energie ze Slunce, který svého času zničil kompletně telegrafní síť na půl Země.

Dneska by to znamenalo absolutní a totální katastrofu, protože na to nejsme vůbec připraveni.

Znamenalo by to kompletní zničení prakticky veškerých spojovacích sítí, počítačů, internetu, telefonů.

Logistika by se zastavila, obchod by se zastavil, bankovnictví by nefungovalo, nic. Absolutní totální chaos, který by během několika dnů předvedl totální kolaps.

Nikoho to nezajímá v současné době.

V kterém roce to bylo? V kterém roce se to stalo?

1835, 1836, tak nějak. Kringtonova událost.

On to popsal ten Krington. Ono se to jmenuje podle konkrétního člověka.

Takže ta armáda. Nám chybí úplně něco, čemu se říká obranná nebo bezpečnostní doktrína tomuto státu.

Ta bezpečnostní nebo obranná doktrína, ono to je, ta bezpečnost je širší, není to jen o obraně.

Ta vlastně definuje rizika nebo hrozby.

Jedinou hrozbu, kterou byla schopna definovat Fialova vláda, bylo Rusko. Nic ostatního hrozba nebyla.

A samozřejmě Green Deal, to bylo to zásadní. Tady ten se, jo, pardon, dámy, prominou.

Jo, to byla další věc, která tady byla strašlivá.

Takže v Holandsku chtěli vybít chovy krav.

Naštěstí holandští zemědělci navezli dostatečně vysoké hromady hnoje před ministerstvo zemědělství holandské, aby jim to došlo, že to není úplně optimální.

A takže tohle nám chybí.

Jaké tady máme vůbec hrozby? Bez jakéhokoliv ideologického náboje? Prostě musíme je pojmenovat.

Co nám hrozí?

Mezi námi Rusko je pro nás skutečně strašlivá hrozba. Víte proč? Když kopete do medvěda, musíte si být jistý, že máte kudy a kam utéci. No, my nemáme. My do toho medvěda furt kopeme, jak západ kompletně. [smích]

A Česká republika, když si vzpomenete, byla jako první zapsaná hned po Spojených státech jako vlastně nepřátelská země Ruské federace. Z naprosto logických důvodů, protože my jsme vyváželi na Ukrajinu zbraně jako první. My jsme byli jediná země v té době, když to všechno začínalo, ještě před rokem 2022, která netrvala na tom, že naše zbraně nebudou použité proti civilním cílům a tak dále. Takže to jsou věci, které samozřejmě to Rusko vnímá jako konkrétní hrozbu.

A pokud by skutečně došlo k tomu, že ten medvěd se fakt naštve a zvedne se, tak je potřeba si uvědomit, že Rusko má víc než 6 000 jaderných hlavic různých ráží. A Amerika řekla, válka v Evropě je váš problém, ne náš.

A Trump to totiž nebylo jenom Trump. Oni už i demokraté předtím došli k názoru, že Amerika se bude držet bokem, protože proč by si oni měli nechat zničit svoje území ruskými raketami pro zájmy, které nejsou jejich? Tak úplně jo?

A to je ten základní problém, což tady vzniklo v té době po roce 2022 a zvlášť poté, co se vrátil Trump, který to řekl naprosto jasně. Nevyměním Detroit za Manchester, a řekl to naprosto přesně a pregnantně, jo? Nechceme jít do války, do jaderné války s Ruskem a s Čínou, protože Číňani by se připojili. Oni vědí, že by byli další na řadě. Číňani by do toho vstoupili okamžitě. To je prakticky jisté. [frknutí]

A tak to nechali na nás. A my jako západní Evropa se chováme jako totální blázni, protože na zničení, na kompletní zničení Evropy by stačilo zhruba 20 jaderných hlavic odpálených ve výšce kolem 80 km. Znamenalo by to, nikdo by to nezabilo na zemi.

V podstatě tam radioaktivita se pohltí v té vesmírné vrstvě, pokud to jsou termojaderné hlavice. Rázová vlna vám tam nevzniká. Tepelné záření se pohltí v atmosféře. Co se nepohltí, je elektromagnetický impulz.

Totální zničení veškerých družicových zařízení, všeho, co je na zemi. Elektromagnetický impulz by zničil přesně tak, jak jsem mluvil o té keringtonské události, tak Evropa by se ocitla během půl hodiny totálně v době kamenné s tím rozdílem, že my neumíme ulovit a stáhnout nejen mamuta, ale ani tu krávu, která by tady možná zbyła. Teda něco nám tady zbyło.

Nikdo neřeší problém distribuce potravin, nikdo neřeší problém nějakých náhradních zdrojů elektrické energie. Oni existují něco, to umí přežít i tyhle věci, i tyhle události, ale samozřejmě musí to být připraveno a to by měla být třeba věc té armády.

Můžu vás, můžu jenom technickou otázku k tomuhle přesně, abysme pak neskákali? Mě by strašně zajímalo, protože já si to taky uvědomuju, že my se tváříme, jako že nic z toho nenastane. Ani blackout nenastane, ani tohle. Všechno se tváříme, že nějak ještě nějak vydrží.

Ale to, o čem ty mluvíš, to znamená pak nepojede ani auto. Nejenom, že se nedovoláme, ale nepojede dneska jediný auto v podstatě, protože skoro všechny jsou elektronicky totálně závislé, že jo. Nebude fungovat opravdu nic. Odpady, nic.

Mě by zajímalo a to je ta tvrdá otázka, je na zemi nějaká země, myslím jako země velikosti třeba naší, která to dělá dobře, která je takhle připravena? Je to třeba Švýcarsko, je někdo, kdo je připraven na takovýhle problém?

Island. To jsou asi deset tisíc lidí, co tam cítí. Island jede v tomhle režimu už zhruba 15 až 20 let, možná déle, od té krize, co tam vypukla. Oni v tomhle režimu jedou a teď se do tohodle režimu začíná dostávat Rusko. Proč myslíš, že oni odřezávají ten internet a podobně omezují? Oni vlastně učí lidi se chovat tak, jako kdyby nic takového nebylo.

Je to velmi zajímavé, ale oni se na tu válku fakt připravují, protože Rusko ví, že ta válka přijde. My to taky víme, ale děláme, že ne.

Protože to není politicky jakoby únosné to říct na plnou hubu.

Evropská unie se chová, jakoby v pohodě. Víte, co je nejhorší? A to je i krize u nás strašlivá. Evropská unie nemá jakoukoliv, v sebemenší pozitivní vizi. My nemáme vizi, nevíme, kam jdeme.

Nemáme. Absolutně tady není řečeno: „Hele, dobře, kráčíme ke, jsme kráčeli ke šťastným řídkům," že jo, ale zhruba jsme měli nějakou představu, že nějak někam, že ty věci se zlepšují, že na těch vesnicích postupně se objevovaly obchody, objevovaly se tam ordinace a dneska to všechno mizí, jo? Musíme jezdit čím dál tím dál k doktorům a já nevím co všechno. Léky jsou čím dál dražší.

Mizí nám vlastně. Teď jenom dám takovej příklad, veselá story. Od příštího roku Evropská unie ruší ty plomby klasické, které se používá ta rtut, jo, amalgamy. Přitom nikdo nikdy nevymyslel nic lepšího na zuby, než jsou amalgamy, protože oni třeba nemusejí vypadat hezky, ale ten amalgam vám tu díru vyplní a zabrání jakékoliv infekci, která by se tam mohla dostat. Zatímco ty bílé plomby tomu nezabraňují, protože oni nemají ten materiál, ty vlastnosti nemá, ale výroba těch plomb bílých a jejich aplikace je pětkrát dražší než aplikace amalgámu.

To je přesně to jde se na ruku vlastně té zdravotnické, té lékařské, farmaceutické louby, která to vyrábí. A to jsou konkrétní rizika, že nám mizí dostupné materiály.

Další hrozba, která tady je, já jsem mluvil o tom Rusku, ale těch hrozeb je tady neskonale víc. Samozřejmě to Rusko je hrozba, která je, já nevím, jak bych to nazval, indukovaná, jo, to není hrozba, kterou my bysme přímo bezprostředně vyvolávali, ale máme tady hrozby typu obrovského blackoutu, celoevropského. Máme tady hrozby, které souvisí s imigrací.

V současné době tady máme prakticky 200 000 bojeschopných ukrajinských mužů na území České republiky. Velmi významná část z nich je reálně ozbrojena. Policie nemá sebemenší potuchy, kolik těch lidí je. Takhle ozbrojených.

Jsou organizovaní. Ačkoliv se nikdo o tom nemluví, mají vytvořenou několik organizací na našem území a ty organizace mají velmi blízko ke zločineckým strukturám. Když se podíváte po Praze, tak různá pozlacená vozidla a tak dále, která tam jezdí, mají ukrajinské značky. Nejluxusnější vozidla mají Vietnamci a Ukrajinci a hned po nich Vietnamci, teda abych byl přesný.

Takže tohle tam normálně, regulérně funguje a my toto nemáme definované, co s tím. Nemáme definované, co by se stalo, pokud by skutečně třeba ve Francii nebo v Německu došlo k občanské válce. Ono k tomu dojde.

Teď už je to prakticky neodvratitelné.

Podívejte se, co se děje dneska v severním Irsku.

>> Severní Irsko je část Irska okupovaná Británií.

O tom nikdo nemluví. To je normálně okupovaný stát. Naprosto regulérně. Stejně jako Skotsko je okupovaný stát. Británie okupuje Skotsko, okupuje Severní Irsko, ale o tom se nemluví. Mluví se v první řadě o Krymu, jo? Přičemž Krym vůbec nemá nic společného s jakoukoliv okupací. Tam došlo k regulérnímu referendu, ve kterém vlastně vyhráli ti lidé, kteří chtěli odchod z Ukrajiny. Oni ani nic z Ukrajiny neodešli. Oni nebyli integrální součástí Ukrajiny, což je na tomto zajímavé, protože měli vlastní ústavu a měli specifické postavení v rámci Ukrajiny.

To jsou všechno věci, které prostě musíte brát do úvahy, když zvažujete, jak by měla vypadat obrana České republiky, jak by měly vypadat české ozbrojené složky.

Víte, co tvoří české ozbrojené síly? To je fascinující totiž. To ví málokdo. Když bych si vyzkoušel někoho. Třeba vás.

>> Co tvoří české ozbrojené síly?

>> Ne.

>> Armáda České republiky.

>> Policie. Ne.

>> Hradní stráž.

>> Armáda, hradní stráž a prezidentská kancelář. Tam to jsou vlastně tři ozbrojené síly České republiky.

Hradní stráž mě fascinuje, protože ta má téměř 1000 mužů a žen. Ona funguje jako naprosto samostatná armáda. Má svoje vlastní vrtulníky, má svoje průzkumné jednotky, já nevím co všechno.

>> To je jedno pro obyvatele toho města, kde ten hrad je.

>> No jistě.

Tvoří hradní stráž. Což je fascinující, protože celý Bílý dům, což je centrum moci amerického impéria, střeží 250 speciálně vybraných mariňáků, kteří vlastně ukončili tu aktivní službu v těch bojových jednotkách a za odměnu a po přezkoušení a ověření jejich bezpečnosti mohou hlídat amerického prezidenta. My máme 1000 mužů na to a to je co říci. Pan prezident má vlastní armádu.

>> Tak je to voják, že jo.

>> Je to voják. No a nebyli tam vždycky vojáci.

A teď vás se vás zeptám, jestli má někdo potuchy. Kolik bojeschopných mužů má to, čemu se říká armáda České republiky? To je čistě z nedostatku jiného označení. To je takový historický.

>> Můžeme hádat i my tady.

>> Můžete. Vy to budete vědět.

>> Já nevím, já bych řekl 30 000.

>> Já 4000.

>> 4200, 4300 mužů. Ne všech lidí, ale mužů bojeschopných. Máme zhruba 4500. Když to shnu, 4500 bojeschopných jednotek nebo bojeschopných lidí. Zbytek jsou všichni personál. To jsou včetně civilních zaměstnanců a já nevím čeho všeho možného.

Takže tahle složka by měla bránit Českou republiku. A je zajímavé, když si vezmete, kolik se třeba nakupuje různých obrněných transportérů. Každý bojeschopný voják armády České republiky bude mít buď obrněný transportér, nebo tank, nebo stíhačku. Takhle to bude u nás fungovat, ale fóra je v tom, že nebude mít kdo sedět v těch prostorech pro posádky vzadu pro ta družstva a tak dále. Protože to, co se nakupuje na ministerstvu obrany, se říká, že se tam krade. Není to pravda. Nekrade se na ministerstvu obrany, ale prostřednictvím ministerstva obrany. To je něco úplně jiného.

To je něco, co málokdo taky chápe, jak to vlastně funguje. A pořád je zajímavé, že ta armáda, ten generální štáb se pořád brání, aby nás nezatahli do té korupce a podobně, ale přitom ti generálové, kteří sedí na těch sekcích generálního štábu, jsou klíčovými prvky korupčních řetězců kolem armády.

Armáda České republiky obvykle nakupuje různé zbraňové systémy, včetně F35, dvakrát, půltorát až čtyřikrát, dokonce i pětkrát dráž než jiné země. A pak nám tady vznikají takové zajímavé paradoxy, kdy britský majitel firmy Jackal si stěžuje, že největší problémy má s českou stranou, které prodává svoje supakaty, což jsou nějaká obrněná vozidla. Prodává je stejně draho jako britské armádě a pořád to nemůžou uzavřít tu smlouvu a neví proč.

No a pak zjistíte, že armáda České republiky ta vozidla koupila třikrát dráž než britská armáda. Samozřejmě, protože tam byly konkrétní linie překupníků a samozřejmě byly tam i odpovídající korupční řetězce, které je potřeba nakrmit, které je potřeba nějakým způsobem sanovat finančně, různými požitky a tak dále.

Takže takhle to funguje v současné době kolem rezortu obrany a já myslím, že bych to jako ukončil své antré.

Maďarsko je na tom o něco málo personálně líp a je na tom podstatně lépe i v tom, že neposlalo všechny zbraně na Ukrajinu, což se povedlo paní ministryni Černochové a Fialově vládě prakticky kompletně poslat všechny zbraně, jak oni říkají, zastaralé a podobně na Ukrajinu. Maďarsko je na tom líp jak z hlediska vybavení té armády, tak personálně a samozřejmě i tím, že oni sledují dění velmi dobře. O Maďarech se moc nemluví, ale oni tu armádu si pěstují. Oni byli vždycky bojovníci.

Na Slovensku teď řeší ten problém po právní stránce, protože pan Fico tam poslal. Oni zjistili, a to by bylo zajímavé zjistit i u nás. Podle mě to taky poslali zadarmo naši politici, takže oni to tam poslali asi taky zadarmo a bylo by dobré to vyšetřit, protože to jsou konkrétní věci, na to jsou konkrétní paragrafy. Správa majetku, ne jen správa majetku. Je to i konkrétní zásadní narušení obranné schopnosti státu, což jsou věci, které souvisí s bývalým zákonem o zločinech proti míru. Dneska to je v trestním zákonníku přímo integrované.

Takže to jsou konkrétní věci, které pořád čekají na řešení. A takové ty náznaky jako kampeličky pana Fialy, kde přes kterou šly vratky, takzvaných 97 milionů si někdo odnesl v igelitkách a nikdo neví, kam se podělaly. Údajně to bylo určené na zbraně pro Ukrajinu. Takže to jsou takové příběhy, protože já jsem právě čekal, že se někdo zeptá na historku, ale nikdo se neptal, tak jsem to takhle uvedu.

A ještě Švédsko. To Švédsko si tu nějakou tu bojeschopnost taky udržuje. Oni tam vždycky válčili. Švedové byli například když si vezmeš Rusko, když si vezmeš počet zemí, se kterými Rusko válčilo, které je postupně různě napadaly a podobně, tak Švédsko je hned na druhém místě po Turecku. Takže to jsou takové historické detaily. Oni mají poměrně dobrou zbrojní výrobu a výzkum. Gripeny jsou vynikající stroje, mimo jiné ideální pro Českou republiku jako malý stát.

Protože existuje filozofie zbraní pro velké země, filozofie zbraní pro malé země a gripeny jsou typická zbraň pro malé země, zatímco F35 jsou typická zbraň pro velké mocnosti.

>> Jo, jasný.

>> Pro nás naprosto jednoznačně.

Takže oni si to tam udržují. Dokonce jsou to pořádky, které vynucují službu v armádě ve Švédsku.

Mimo jiné je to tam dané i tím, že pokud neodsloužíš nějakou dobu v armádě, tak nemůžeš zastávat jednak vysoké pozice ve státní správě, ale ani v některých firmách.

Jo.

To znamená, že oni se starají o to, aby lidi, kteří tam přijdou, prošli nějakou výchovou ke kázni. Tady to dneska vidíme na těch firmách. Já například pracuji pro jednu firmu, pracuji ve firmě a ti lidi, kteří tam chodí mladí, tak jejich představa o tom, jak je to s pracovní kázní a takovými věcmi, je velice specifická, takhle bych to řekl.

Jardo, a ještě to Německo chápu, že tam je to specifické tím, že tam je americká armáda, že jo, nebo v nějakých fázích se tam různě objevovali a mizeli Američané. Tak tam je to zajímavé z hlediska počtu obyvatel a obranyschopnosti.

>> Hele, je to tam podobné.

Německá armáda chtěje zvyšovat počty lidí a najednou zjišťují, že nemají kam šahnout.

To je ten samý problém u nás. Protože pokud to bude soutěž na trhu práce, tak ta armáda to bude vždycky prohrávat. Stejně tak jako ta policie.

Policie je to trochu jiný případ, ale ta armáda to bude prohrávat, protože v momentě, kdy to není něco, co by bylo prestižní, a nikdo to nepěstoval jako prestižní povolání a nikdo vlastně tu armádu nerozvíjel za uplynulých... Hele, jak se to posunulo od doby, kdy existovaly tankové prapory nebo tyhle filmy, které známe z té minulé doby a byly realitou, tady se to nijak neposunulo.

Pořád tam existuje šikana, ačkoliv to jsou profesionálové. Pořád tam existují nějaké vnitřní boje a možná je to o to horší, že to jsou profesionálové.

Ten morálně psychologický stav těch lidí je šílený v mnoha ohledech. Existují tady dvě jednotky, které jsou velmi rizikové pro Českou republiku.

Jsou to Pardubice a 601.

>> Paragraténci v Pardubicích.

Jo, >> a 601 je v Krudimě.

To jsou typické převratové jednotky věrné Severoatlantické alianci, ochotné prostě cokoliv udělat, pokud se jim zavelí. Když tam přijde náčelník generálního štábu, který si dovolil přijít v zválené uniformě dokonce do Sněmovny, měla tam nastat okamžitě reakce šéfky Sněmovny tehdejší, když ta na inteligenci rozhodně nedosáhla.

Měla okamžitě vykázat jak Černochovou, tak toho řechka, protože jednání má znesvěcení. Má přímo napsáno, jak má chodit do Sněmovny, má být oblečen slavnostní uniformě, protože předstupuje před tvář zástupců lidu, kteří ho platí a jeho slavnou armádu.

Takže tohle to jsou rizika, která tady jsou. I ten převrat hrozí za určitých podmínek a ten převrat se dá zorganizovat velmi rychle.

Mimochodem, já jsem si dělal model kdysi dávno, který vlastně vygeneroval, že pouhých 400 lidí, lehce ozbrojených, rychle se pohybujících a připravených bojovat a zabíjet, by dokázali totálně rozvrátit Českou republiku během necelých tří dní.

Jo, >> to je další riziko vedle toho blackoutu, vedle >> mluvili jsme o těch imigrantech, kterým teď velmi vzrostly ambice poté, co zjistili, že dobýt cíle je otázka dvou týdnů. Kdy 50 000 chlapů na pár autech dokázalo zlikvidovat 125 000 armádu.

Já jsem nedávno napsal takový článek. Mě zaujal vtip, že kdyby Čínu pozvali do České republiky, aby dostavěla dálnici, respektive kdyby se stavěla dálnice Peking–Praha, že by se potkali u Kolína.

[smích] Já jsem... No, počkej, to není sranda. Já jsem si udělal analýzu.

>> To je dobré.

Ano, udělal jsem analýzu, reálnou analýzu rychlosti stavby dálnic v Číně a v České republice. Potkali by se napůl cestě mezi Kolínem a Prahou.

[smích] >> Fakt nekecám.

>> Takže to je fakt dobrý vtip.

Já >> to není Ford, to je vývoj.

Tož to platí v podstatě i v obraně.

Mimochodem, tam ty ministři... Ono to tam je ještě možná komplikovanější, protože máme námořnictvo, chemiky, letectvo, pozemní vojska a tak dále. Takže teď s těmi ministrama, který by to měl být?

Ale víš, kdy toto všechno začalo? Já ti to řeknu přesně. Začalo to v roce 1990.

Tuším, že byl tehdy ministrem vnitra pan Langoš a tehdy vystoupil v televizi jeho náměstek, tehdejší náměstek ministra a později ministr Jan Ruml.

>> Co?

>> Ruml.

>> Ruml?

Ano. Říkali mu Jan Ruml.

Tak Jan Ruml vystoupil v televizi a ptala se ho redaktorka: „Pane náměstku, myslíte si, že pan Langoš je dostatečně profesionální na to, aby zvládl tak složitý rezort, jako je rezort vnitra?"

Ten se takhle zaklonil hlavu, ty fousy... Řekl: „Paní redaktorko, uvědomte si laskavě, že profesionalitu získáváte jmenováním do funkce."

Já jsem spadl ze židle a řekl jsem: „S tímhle státem je konec."

>> Jo.

A přesně o tom to je.

>> Hm.

Je tady spousta lidí, kteří kecají z titulu jakési pozice nabité úplně nesmyslně do věcí, kterým absolutně nerozumějí. Jenom vlastně přenášejí cizí myšlenky. V mnoha ohledech jsou to takzvaní větrníci. Válka o větrníky je typický příklad.

>> [frknutí] >> A přitom jde jim čistě jenom o jejich osobní profit a nejsme schopni těmhle lidem postavit jasnou bariéru a poslat je tam, kam si opice strčí pecky v třešni.

[smích] Já pevně doufám, že se nedostaneme do toho stavu, jehož jméno si teď přesně neuvědomuju, ale je konkrétně pojmenovaný. Kdy jestliže odchází jeden systém a druhý nastupuje, tak v 90 % případů to vede k válce.

>> Thúkydidova past.

>> Thúkydidova past.

Ano, přesně.

[frknutí] Takže doufám, že se do thúkydidovy pasti nedostaneme. Těch 10 % mi dává jakousi naději.

>> Kdo to byl Thúkydid?

>> Kdo to byl Thúkyd?

To byl jeden chlap.

>> Tak také genderově vyvážený.

[smích] >> Genderově vyvážený.

>> Prodával pasti.

>> Prodával pasti.

Nočky.

>> Takže on to definoval tak, že ty dvě mocnosti se hlídají stále. Jedna posiluje, druhá zeslabuje a ta, co zeslabuje, vyvolá ten konflikt, protože si chce udržet svoje postavení.

>> Takže já doufám, že do tohoto se nedostaneme, do této situace.

Je to trošičku... Mě v tom utvrzuje takový rozvoj vlastně těch protiválečných hnutí, který je v současné době v Evropě a ke kterému se Češi zatím příliš nepřipojili, což je na tom taková trošku smutná kapitola. Ale my stojíme stále mimo spoustu dění, které jsou v současné době v Evropě.

>> Mhm.

A ono je to dáno do značné míry způsobem, jakým fungují naše média, protože vlastně média formují v mnoha ohledech názory lidí. A u nás my nejsme úplně nastavení na nějakou revoluci.

To tady příliš nebylo u nás.

I když, jak všichni víme, Jára Cimrman napsal známou knihu „Defenstr Politic", což popisuje význam oken v našich politických dějinách.

>> Defenestrace.

>> Defenestrace.

Ano. Defenestrace.

A víš, já si myslím, že můžeme se tomu vyhnout velmi pravděpodobně z jednoho prostého důvodu. My se zhroutíme ekonomicky, nikoliv vojensky, protože Evropa nemá na to, aby vedla válku. Nemá na to ekonomicky.

A problém je v tom, že my jsme si podřezali tu větev až natolik, že ona je těsně před prasknutím a už se to nedá slepit.

Právě nemáme zdroje, nemáme konkurenceschopnost, nemáme kvalifikované lidi, a to je ten největší problém.

Víš, jak nastala ta obrovská změna za těch posledních 35 let? To je otázka vzdělání lidí, mladých lidí, protože nastoupili probovoliči několik generací. Dvě generace probovoličů už tady máme.

A tihle lidé začali ovlivňovat vlastně politiku tím, že jsou snadno ovlivnitelní, nemají názor na svět reálný, nedokáží si pojmenovat věci konkrétně. Ne všichni samozřejmě, ale ta pohodlnost toho prostě sledovat ten pohled na svět, který ti je vštípen jako děcku, a postupně to s tebou roste.

A to byl ten problém ovládnutí školství. Když chceš ovládnout systém, ovládni srdce jeho dětí.

>> Ano.

>> Jo.

Něco, když chceš ovládnout…

Takže takhle u nás to bohužel funguje.

Postřehl jsem jisté změny ve školství, které mě potěšily. Mimo jiné řeč kolonizátorů se začala vytrácet z oblasti první třídy. Posunuje se do vyšších úrovní až od třetí třídy angličtina.

>> Mhm.

Ještě to není rozhodnuté, Jardo.

>> Já vím, že to není rozhodnuté, ale už se o tom debatuje a bylo by to rozhodně rozumné.

>> To jo, to určitě.

A tady vlastně takové to dvojí – ten dvojí pohled na zákony, které tady máme. Eh, můžeš plivat na Rusy, můžeš na ně šlapat a já nevím co všechno, ale třikrát běda, když si votřeš nohu o nějakého muslima nebo něco takovéhoto. To je vyloučené, jo?

>> Hm.

A to jsou věci, které nejsou hezké, ale začíná se to pomalu pohybovat.

Začínáme pojmenovávat věci, protože nám nic jiného nezbývá, víš?

Takže myslím, že se probudíme, ne?

To já zkusím jednoduchou, relativně jednoduchou odpověď, která zřejmě nebude postihovat všechno, ale možná bude stačit.