Ing. Ivan Kratochvíl - Nedělní chvilka poezie - ještě není po všem

Krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé. Vám všem, kteří jste dorazili na dnešní nedělní poetickou seanci, s kým jiným než se zástupcem slovních umělců a equilibristů, Bristi.

Tady v odborných kruzích zvaných Homer — Ivan Kratochvíl.

Ahoj.

>> Ahoj.

Krásný večer všem, kteří nás poslouchají a >> kteří se na nás dívají.

>> Se na nás dívají a kteří pravděpodobně nás mají rádi.

>> Mhm.

>> Protože jinak by se dívali na něco jiného.

>> A >> no tak otázka je, za jakým účelem se na nás dívají, víšte?

Tak těch lidí, který nám chtějí ublížit, snad tolik nebude.

Nicméně, ano, vy, kteří jste v kurzu díla, jak se říká, kteří víte, o co jde, tak víte, že dneska poezie nebude.

>> No jasně.

Jestli ještě půjde vůbec, >> protože to bude prostě >> něco tam leze.

>> Eh, prosím tě, jenom si tam u toho mikrofonu přepni na sluchátka, jo?

Teď tě slyšíme z dálky.

Teď to možná bylo lepší, >> ale normální hru bysme si nezahráli a >> neslyšíme vůbec.

No, seš tady?

>> Jo, snad jo.

>> Teď už seš tady úplně přímo.

Díky.

>> Já poděkuju tady Marii.

Marie, Marušce, děkuju moc za příspěvek a vůbec vám všem, Hinkovi a dalším.

Díky.

No a pojď, pojď. Eh, tak ty máš za sebou — a tím bysme asi začali, protože teď — vlastně zhruba 15 minutami skončila závěrečná řeč tvého advokáta a ty máš za sebou týdenní maraton.

>> A šílený maraton.

>> Tak nám o tom něco řekni, ne každý tam byl.

>> V první řadě chci poděkovat, opravdu poděkovat všem lidem, kteří vydrželi psychicky tam chodit.

Jo.

Eh, byla to perfektní podpora, bylo to důležité, že ti lidi tam byli.

Já vám opravdu od srdce děkuji, že jste to vydrželi, že jste tam seděli, že jste byli ukáznění — až na pár malých výjimek.

Nicméně, ano, byli jste tam.

Děkuji za to.

Díky tomu, že jste tam byli, tak i Honza byl vrácen na milost a mohli jsme brát tam odsud online to, co se tam povídalo.

To bylo obrovské důležité, velmi důležité.

A tím bych teda začal a pak i skončil.

V pátek bude vyhlášení rozsudku.

Bude to v místnosti 101.

To je ta místnost, ve které se začínalo, ta obrovská místnost.

A byl bych opravdu rád, byl bych velmi rád, kdyby ta místnost byla zaplněná.

Buďte z lásky a dobroty a přijďte.

Přijďte i vy, kteří jste nechodili.

Ať to máte i s tou atmosférou, která tam je, ať to vidíte na vlastní oči, >> ať víte, >> jak to tam vypadá.

Ještě jednou upozorňuju — sedmý měsíc, to znamená červenec, ne teď v červnu, >> ale až za šest neděl, >> jo, takže prostě v polovině prázdnin, ale do té doby se ještě určitě uvidíme.

A >> já jsem taky byl smutný, kdyby ne, ale já doufám, že to je všechno.

A je to zajímavá situace.

Zatím teda musím říci, že ta soudkyně a vůbec ten proces podle mého laického názoru probíhá korektně.

Nice.

Já jsem si nevšiml takových těch excesů, jako třeba měl Skála Josef, kdy měli dopředu napsaný rozsudek a soudce odpovídal slovy: "To mě nezajímá, to sem netahejte, todle vůbec na to nebudu reagovat." Jo, a tak dál.

A prostě důkazy obhajoby vůbec nebral v potaz — tam mohli navrhnout cokoliv a prostě automaticky už dopředu tu zkušenost chodil ze stolu.

Jo.

>> A rozsudek měl vyhotovený pan soudce za asi 10 minut včetně vypití kafe.

Jo, takže to bylo docela zajímavé.

Tohle se mi zdá na můj laický pohled >> víc jako fér, nebo že to prostě >> ten senát taky — asi je to tím, že to není soudce samosouce, je to senát, že jo.

Že to bude >> je to něco jiného.

No, samozřejmě.

Víš co, mně se >> Jaké máš pocity s tímhletím, jestli o tom chceš mluvit — takhle?

>> Jo, tak o tomhletom mluvit ještě můžu.

Jo.

Eh, takže — hele, to, co jsi říkal, to je pravda, >> jo, protože paní předsedkyně senátu opravdu se maximálně snažila dodržovat to, co by mělo být.

To znamená, aby ten průběh byl maximálně korektní.

Proto jsem mluvil o Honzovi, proto jsem mluvil o tom, jak je důležité, aby tam byli lidi, aby tam byli přímí svědkové toho, jak to probíhá, protože ten proces má nějaká pravidla a jde o to, aby se ta pravidla dodržovala a dodržovala se korektně, což velmi nevyhovovalo panu státnímu zástupci, protože ten tam zkoušel spoustu věcí — zkoušel vyhodit Honzu odsud. To se teda senát musel usnášet extra.

To nás vyhodili z místnosti a rozhodli se teda, že — protože je to veřejný proces — to může být veřejné a že tam ten Honza to může natáčet.

Myslím si, že to bylo perfektní, to byl perfektní tah.

Takže z toho hlediska jsem úplně v pohodě.

Já, co se týká procesu — jí můžu jenom poděkovat, protože po zhruba pěti letech, necelých pěti letech mě pustila na Slovensko.

Jo, rozhodnutím jejím — díky jejímu rozhodnutí — já jsem mohl na Vánoce po pěti letech navštívit svoji slovenskou část rodiny.

Že to — z toho lidského hlediska — já jsem rád, že se chovala velmi korektně.

Ovšem to neznamená, že nevyjde vstříc státnímu zástupci a že mi nenapaří tak, jak on chce — 10 let ve věznici se zvýšenou ostrahou.

To znamená na Mírov, jo?

Takže podle státního zástupce patřím mezi vrahy a násilníky.

Tak to je otázka názoru.

Pokud by to bylo jenom o názor, tak proč ne, ať si myslí, co chce.

Ale on bohužel není osoba samostatná — on je státní zástupce, to znamená zastupuje stát a měl by se podle toho chovat a měl by se chovat podle trestního řádu, jak je to tam napsáno.

A jak je vidět, evidentně to ten pán nedělá, ale nemohu ho zatím konkrétně kritizovat, protože bude vynesen rozsudek.

Teprve po vynesení rozsudku — když bude ten rozsudek v náš prospěch — tak se odvolá.

Pokud senát půjde na jeho ruku, tak se budeme odvolávat samozřejmě my.

A pokud to zůstane v těch intencích soudu jako takového, tak to půjde k vyšší instanci na odvolání — tam proběhne nějaké jednání, buď se to vrátí zpátky, aby to senát dořešil, nebo se tam rozsudek potvrdí, nebo se rozsudek zmírní a potvrdí.

Ale to jsou všechno spekulace.

Takže když budu brát tu nejhorší variantu, tak — zhruba podle těch různých lhůt, které mají k dispozici — únor březen, bych nastupoval na Mírov, podle těch představ pana státního zástupce, které doufám nebudou naplněny.

Eh, tenhleten náš proces, ačkoliv byl velmi korektní, tak má spoustu takzvaných min v sobě schovaných.

Jednu už dneska nebo včera odpálil obhájce Růžička.

Já se omlouvám, já fakt jsem utáhl, i když už je neděle, tak ještě pořád ten obhájce Růžička. Eh, ten prostě naplno řekl, co viděl v tom spisu, což není nic, co by mělo státním justiční orgánům sloužit ke cti, protože tam jednoznačně uvádí, že to, co tam je, je dáno tím, že vlastně celý ten proces byl vyvolán na zakázku od SBU, od tajné služby Ukrajiny. A že vlastně na základě jejich požadavků celý ten proces byl zahájen. A vlastně celá ta akce, to naše mediální, pod kamerou demonstrativní uvedení do vazby a další akce, které tady byly, tak v podstatě byly na objednávku z ukrajinské strany, ne?

Ale ani ne od ukrajinské justice, ale od ukrajinské tajné služby.

Je na internetu video, kde se k tomu vyjadřuje. Můžete se na to podívat. Určitě to tam najdete.

>> No, se mi přidává.

>> Dobře, počkej.

Ale to je jakoby názor toho advokáta.

Eh, >> to je názor toho advokáta.

Mě by zajímalo, proč by to dělala SBU. Jako, co by tím sledovala? Co mělo být cílem? Jako, kromě toho, že >> eh zavřou několik jednotlivců, tak eh myslíš, že jde o to prostě odradit lidi od toho, aby se tím těmi událostmi na Donbasu zabývali? Nebo eh to nějak jako, co bylo cílem?

>> Hele, tady můžu jenom spekulovat, jo?

Ale my jsme přinášeli objektivní informaci o tom, jak to na Donbasu vypadá, a přinášeli jsme ji v roce 17, 18, 19, kdy se tady tvrdilo, že se tam nic neděje, že je tam klid, že jsou to výmysly, že je to propaganda, že se tam nestřílí, že tam je normální život.

Pak už to bylo neudržitelné, tak se začalo tvrdit, že agresoři jsou tam ti místní separatisté a že jsou to lidi, kteří se jenom brání. To jako nikdo nebral do úvahy.

Eh, v podstatě bylo to v nějakém, řekněme, politickém směru. Tam byla nějaká politická potřeba a my jsme se tomu vymykali. Navíc jsme se vymykali i tím, že jsme začali tady zvedat problematiku, výchovu pro obyvatelstvo naše. A v té době to bylo něco prostě, co bylo nepřípustné.

Ano, protože v té době celá migrační vlna, která byla, tak byla správná, byla vhodná. Paní Merkel vykřikovala, jak je to dobře, že oni k nám přijdou, protože nás obohatí.

Eh, dneska vidíme realitu. Měli jsme pravdu. Sem přinášejí všechno možné, jenom ne obohacení.

Takže eh to jsou dvě věci, které prostě dohromady někomu vyhovovaly.

A eh bohužel tahleta organizace dneska už je po světě známá tím, že se svými oponenty nemazlí.

Na Ukrajině v podstatě dneska neexistuje opozice, protože ta opozice je většinou mrtvá nebo zavřená.

Takže není to zrovna jako dobrá vyhlídka. Z dlouhodobého hlediska je dobře, že s tím pan advokát vylezl, protože když už nic jiného, eh, tak oni by si teď měli dát větší pozor na to, abych snad neupadl pod tramvaj, jo, nebo kdokoliv z nás, co jsme na té lavici obžalovaných.

Takže eh je to takovej řekněme sebeobranný chod.

No, k vlastnímu průběhu já můžu mluvit o emocích, ale doporučuju, koho to trošičku zajímá, aby opravdu obětoval tu hodinku a poslechl si závěrečnou řeč pana doktora Dvořáčka, mého advokáta, který excelentním způsobem, v podstatě výukovým profesorským způsobem, vysvětlil, jak to vlastně je. Eh, je to krásně pochopitelně popsané. Rozebral celý ten případ a eh v podstatě každý normální člověk z toho jednoznačně může pochopit, jaký je to nesmysl.

Nesmysl, který nás stál pět let života.

Nesmysl, který mi dal zkušenost dvou a půl měsíců na samotce, který mi dal osobní zkušenost z té špatné strany s orgány justičními. Takže mám na čem stavět do budoucna.

Jo, takže ty zkušenosti opravdu ty jsou k nezaplacení, které jsem obdržel už teď.

A eh pokud budu mít někdy možnost do této oblasti nějak zasáhnout, tak jednoznačně vím, co je základní a zásadní. A to je celá struktura státního zastupitelství, protože ta je prohnilá.

To je postavěné takovým způsobem, aby byla nekontrolovatelná.

A je to ostuda našeho státu, že máme takovéhle státní zástupce.

Teď nemluvím o osobních hodnotách, ale o tom systému, který neumožňuje kontrolu, neumožňuje zpětnou vazbu a vytváří prostor státním zástupcům, aby si mohli dělat, co chtějí, a nemohou být za to postiženi.

To je prostě šílené, jo.

Ta zpětná vazba tam nefunguje.

Takže eh to jsou dojmy.

Ano.

Můžu pak ten proces někdy, jestli bude ještě zájem, potom rozebrat detailněji.

Nicméně eh to, jak to udělal doktor Dvořáček, je výborný, fantastický. Eh, doporučuju každému, aby si to poslechl, protože z toho i pochopíte, proč je důležité mít opravdu zkušeného advokáta a nejenom člověka, který říká, že ví, jak to chodí u soudu.

Jo, protože vědět, jak to chodí u soudu, z vás nedělá advokáta a neumožní vám to najít ty věci, které vám pomohou v případě, že nařízení z té druhé strany je řekněme neoprávněné nebo nedostatečné.

Má to tu důkazní nedostatečnost. Tak na tom doktoru Dvořáčkovi je jednoznačně vidět, jak to má zmáknuté.

Ano.

Eh, já jsem mu opravdu vděčen.

Jsem vděčen každému z vás, kteří jste přispěli na to, aby tenhleten řekněme gigant advokacie mohl mi stát za zádami.

Já bych na to neměl, přiznám se, bez vašeho přispění.

Takže ještě jednou děkuju každému, kdo nám na to přispěl.

On ještě není konec, jo, protože říkám, ještě můžeme předpokládat, že budou odvolací soudy a budou tam ještě nějaká jednání. Ale s tímhle člověkem se toho nebojím.

Eh, dám konkrétní případ, který už je víceméně za námi.

Eh, podle zákona, podle té sazby, protože chce po mně deset let, tak eh někdy v lednu vypršela lhůta, kdy mě státní zástupce mohl omezovat.

Jo, zákon mu dal nějaký prostor, kdy nás mohl zavřít do vazby, kdy nám mohl nařídit, že budeme v deset hodin doma, kde nám mohl zakázat, že nesmíme do zahraničí, že nesmíme do Prahy a takovéhle věci.

To to prostě eh mu ten zákon umožňuje.

Nicméně mu tam dává mantinely, časové mantinely.

Ano.

A ty časové mantinely skončily. Ale pan státní zástupce se vůbec jako nenamáhal. Vůbec ho netrápilo, že ty časové mantinely už jsou fuč.

Vůbec mu to nevadilo a dál trval na těchletěch omezeních, že nesmím do zahraničí, jo, že dál bude ležet kauce a další takovéhle věci.

Takže soud, zaplať pánbůh, soud rozhodl místo státního zástupce, kterému to má v povinnostech, protože on když ukládá, tak to má taky zrušit. Tomu ukládá zákon.

Tak soud rozhodl místo něho a vrátili mi pas.

Sice to trvalo měsíc, než jsem ho dostal, jo, protože to je prostě byrokracie, jo.

Soud rozhodne. Máte to na papíru. Ale na pasové řeknou: „No, ale tady jste zablokovaný." Říkám: „Tady mám papír, že to." „No, ale nám to ještě neprošlo."

Měsíc to trvalo.

Nicméně pan státní zástupce se proti tomuto rozhodnutí soudu, kterému ten rozhodl, vlastně mu zachraňoval zadek, protože on porušil zákon v tom okamžiku, tak si ještě stěžoval. Poslal stížnost na vyšší instanci.

Prostě to člověk toho nechápe.

On je v takové pozici, tak si myslí, že je nedotknutelný, že všichni musejí dodržovat zákony a on ne, že si tohle dovolí.

Takže můj pan advokát napsal, jak se tomu říká, ústavní žalobu.

Podal ústavní žalobu na pana státního zástupce a dalo se to na Ústavní soud.

Děkuji vám.

Díky vám, protože ústavní žaloba není levná záležitost.

Jo, tam jsou poplatky, protože právo u nás není pro každého.

Takže jsme podali i ústavní žalobu.

Jak to dopadne?

To ví pánbůh.

To, že se senát na nás ke konci usmíval. Senát první den se nás bál. Chodili tam kolem. Na každém rohu stál ozbrojený příslušník justiční stráže a samozřejmě tam stály kamery mainstreamových sdělovacích prostředků, protože čekali senzaci.

Tak v průběhu celého procesu kamery zmizely.

Justiční stráž se zmenšila na jednoho člověka v soudní síni, což je minimum, které musí být při každém jednání. Kdyby náhodou tam někomu ruplo bedně, tak aby tam byl někdo, kdo ho zpacifikuje.

A soudci chodili mezi námi do práce na oběd, takže to jednání se řekněme zlichotilo, ale to neznamená, že nedostaneme plnou pálku, jo.

Takže to je, co se týká zhruba těch pocitů, tak jak to vidím.

Říkám, poslechněte si to, protože je to opravdu poučné.

Rozebral tam všechny ty věci, které mi státní zástupce klade za vinu.

Když domluvil, tak celé auditorium začlo tleskat, takže paní soudkyně musela samozřejmě zahrozit, že nechá vyklidit sál, protože to jsou nepřípustné projevy v soudní síni.

Tak jsme si to pak na chodbě ujasnili.

Já jsem se pak paní předsedkyni omluvil a slíbil jsem jí, že už se to opakovat nebude.

Takže přijďte, ale chovejte se slušně, prosím.

Ale přijďte.

Určitě přijďte.

Budeme potřebovat, aby ta síň byla plná, aby bylo vidět, že národ nespí, že jsme schopni držet pohromadě, i když jsou samozřejmě věci, na kterých se neshodneme.

A ještě jednou děkuji a v pátek 247 vás očekávám.

—

Je to povolené zpívat třeba, aspoň když...

Ne.

Není vůbec povoleno hlučet, jo.

Takže ani šoupat nohama, prosím tě, ne.

Ani potichu zpívat.

Ani potichu.

Nic.

I na chodbě jsme byli několikrát napomenuti.

Ano, napomenuti, že jsme příliš hluční.

No jo.

No, to je fakt, ale ten potlesk spontánní, ten tam byl fakt hezký.

Málokdy se stává, že v soudní síni někdo takhle tleská. Ale i když se to nemá samozřejmě a nechceme tímto nikoho... tak samozřejmě byl to projev takový, ten bezprostřední. Takže ona to i tak brala, protože když jsem koukal, když mluvil Dvořáček, tak soudcům se kouřilo od tužek, jak se dělaly poznámky na papír, protože on to opravdu vzal komplexně. Vzal to z mezinárodního práva vůbec, jak se definuje terorismus, a proč to přišlo, a jaké jsou filozofická východiska pro tenhleten trestní čin a proč jsou tam tak obrovské sazby.

Protože když se zákon odsouhlasí, když se přijme, tak to, co vidíme my, jsou jenom čistě paragrafy. Změní zákona. Ale u toho zákona, když se přijímá, tak je u každého paragrafu nebo u toho trestného činu takový filozofický rozbor, proč, jak, co tím zákonodarce chce dosáhnout, co tím zamýšlí, proč je to takhle.

Jo. Takže a tohle oni mají k dispozici. Hele, advokáti a soudci, jo, protože když někdo vykládá zákon, tak ho má vykládat právě ve smyslu té filozofie zákonodárce, aby si to každý nevykládal jinak.

Jo.

K tomu ale my jako normální lidi se nedostanem.

Pro nás je to zbytečné, jo? Ty tam máš: nesmíš. Na červenou stůj, na zelenou jeď teď.

Jo. A ty tyto, samozřejmě na internetu, ty rozbory, judikatury, všechno to jsou veřejné informace, to není nic tajného, jo.

Akorát, že prostě my se tím jako občané neobtěžujeme, nezatěžujeme se, protože prostě proč?

No. Takže on to rozebíral vlastně až do morku kostí.

Jo, dobře to rozebral.

Jo, opravdu šel od podstaty od OSN, která se s tím zabývala. Tam byl měl rozsudek z soudu z Hágu, který je orgánem, justičním orgánem OSN.

No, poslechněte si to.

Opravdu to stojí za to.

Jo.

Na druhou stranu teď mě napadlo, já jsem zhruba před rokem, když končil Nejvyšší státní zástupce Stříž, tak byla konference na půdě parlamentu, kde byli jednak trestní soudci z jednotlivých krajů. Byly tam nějaké z těch právnických fakult, páni profesoři.

A padla tam právě taková věc, kdy si tento končící nejvyšší státní zástupce stěžoval, že u případů, které soudí naše soudy, které jsou vyvolány akcemi nebo podněty od tajných služeb, tak že soudy většinou víc jak 90 procent rozhodují ve prospěch obžalovaných. A prostě krokodýlí slzy, že by parlament měl zvážit, že tyto podklady tajných služeb by se měly brát jako důkazní materiál.

Jo, takže jsem se ptal pánů profesorů o přestávce, kdy jsme se vraceli ze záchodů a začali jsme si dávat kafíčko, co si o tom myslí.

No a budete se divit, oni mi přesto, že to byli učitelé právníci, tak ke mně promluvili, jak se říká, jazykem mého kmene.

To znamená jasně, stručně a zřetelně.

Usměli se, řekli: to nepřichází do úvahy, protože zpravodajské služby pracují s informacemi, s informacemi všeho druhu, včetně informací jedné paní povídala... a těch je víceméně většina, protože to vypovídá o náladě obyvatelstva, o tom, jestli to obyvatelstvo v té dané zemi je nakloněno provládně, protivládně, jestli jim něco vadí. Nějaké výroky, jaký je vztah k sousedům a tak.

A to všechno se sbírá v podstatě na ulici, to se sbírá v hospodě, to jsou nálady. A s tím pracují tajné služby, to mají vyhodnocovat.

No jo. Ale informace takhle vzatá z hospody nebo z kavárny není věrohodná informace, to není výpověď svědka.

Jo, to je prostě výkřik někoho někde.

Takže o to se soud opírat nemá, nesmí.

Protože pokud se soud o tohle bude opírat, tak máme posudek, máme po právním státě a nemusíme soudce platit, protože pak si někdo něco vymyslí, strčí to Frantovi, protože ví, že Franta je práskáč, a Franta to napráská, a jdeme někoho zavřít.

Což když si to vezmeme, když poodstoupíme, tak to mi to připadá tu naši kauzu trošku.

No, takže jo, i naši páni profesoři, co se týká těchto právnických záležitostí, tak jsou jednoznačně proti tomu, aby se takové věci děly.

Jenom já ještě k tomu dodám, jo, taková drobnost, co si ještě pamatuju ze školy.

Orgány činné v trestním řízení a orgány státu jsou takzvané přísně podzákonné.

To znamená, že co není v zákonech jim umožněno, nesmějí dělat.

A tajné služby, tyto informační, těmito mohou nakládat i s daty a skutečnostmi, které se zjistily nelegálně, jo, protizákoně. Například v době, když někoho někde mučili nebo pomocí lstí a tak dál. Uvádění jiných v omyl.

Jo, nemluvím tady o vydírání a dalších věcech, ale prostě vím z historie, že tydle služby se neštítěj ničeho a proto nemůže se o to nikdo opřít, protože nevíš, jak za jakejch okolností.

Nemáš tam tu jistotu, že ta informace nebo ty data nebo ty věci byly získány legálně.

Proto má policie jít a všechno znova prověřit.

Jo, můžeš dát podnět prostě, hele, vypadá to podle našich informací a tak dál. Jo, je tady podezření, že by to mohlo být tohle.

Ale od toho jsou potom orgány činné v trestním řízení, které na základě operativní techniky a tak dál a tak podobně prostě tydle věci znova prověřují a dodají nezvratné důkazy, že se věc stala, pokud to tak bylo, a nebo že se věc nestala, ale nebo operativně zabrání něčemu a tak dál. Jo, ale je to věc, která musí podléhat zákonům přísně.

A policie už musí jednat zákonně.

Tak jo, přesně.

Takže to nemůže vynucovat doznání tím, že ti nedá najíst nebo že dělá waterboarding a podobný šílenosti.

No, tak máme nějaký dotazy, Péťo?

Ty vole, ty jsi mě zaskočil, popravdě, protože jinak teda přejeme Donaldu Trumpovi k narozeninám.

Ano, ano, děkuji, žes to připomněl. Ano, po Vladimíru Putinovi. Putin byl první státník, který Donaldovi popřál, člověče, kterej a přitom Zelenskej měl bejt první, kdo mu popřeje.

No a ono podívej, ono když on mu nebere do sebe telefon.

No to je pak těžký.

On mi aspoň napsal SMSu, víš co?

Tak Květoslava píše, že to, co dnes napsalo panu Kratochvílovi, je zahraně a ty komentáře taky.

Ano.

Tak mainstream, prosím vás, tak ten diskill, že jo, v klidu.

Víš, co je zajímavý? Že tady vůbec nikdo neřeší presumpci neviny.

A už jsem si všimnul, že tohle jako prosakuje i do těchletěch komentářů někde tady pod videama občas.

A je to docela zajímavý, že oni se tím vůbec neřídí.

To znamená, že v případě, že to vyhrajete, tak se můžete vlastně vozit po všech těchletěch novinách a ty budou vám muset vyplatit pěkný peníze, protože jinak fakt nevím, jako tohle, co si dovolujou, je opravdu zahraně.

No, to je sice pravda.

Nicméně že by naše média něco, to v žádným případě nepřichází do úvahy. To maximálně napíšou omluvu, jo, někde na předposlední stránku dole v rohu, aby to nebylo vidět.

Jo.

Hele, Kobil Kejda píše: „Mám pocit, že systém liberální demokracie chce pana Kratochvíla uštvat jako pana Kapala."

No.

No, v podstatě ano.

Jo, protože vlastně u Vladimíra jsem začínal, takže jsme v jednom seznamu. Mimochodem jsme všichni na seznamu mírotvorce.

Takže to je vlastně takový seznam lidí určených odstřelení, jo.

Takže nevím, jestli už seš tam Péťo taky.

Já už nevzrušuju se takovými věcma, ale prostě to neovlivním, tak proč bych to měl řešit.

Hele, asi tam budeš taky musíš.

A tak to. Jinak to, co tady mluvilo, prosím vás, to bylo mé dítě. Tady hrají nějakou hru, takže se omlouvám, už jsme ho snad tlumili.

A jinak tu řeč teda přátelé, samozřejmě máte na YouTubu, jo? Mám to tady na kanále, takže potom se na to podívejte, protože to stojí za to.

A nebo já vám v mezičase ještě pošlu nějak vrh link třeba do chatu a nebo pod video.

Pod video to bude.

Dobře, dám ho pod video, aby to bylo.

Tak jo, tohle jsme probírali. A prosím tě, tady Kosmonaut Křupka dnes u kýblu v županu na přímě byl zase liberálně demokratické formě. Tristoval festovní cipoviny a divím se, že dole neví taxík s nápisem ambulance.

To není řeč mého kmene.

Jo jo.

No.

Maxime, spíš SBU v nich jako ve vás vidělo velké ryby. Páč pukovníka a jihle. Oni jsou to jen malé ryby. Teď se už ukázal z UA se tím zaobírat nikdo nebude.

No.

No, byla jiná situace, jo.

Tenkrát oni se snažili, aby nikdo nemluvil o Donbasu. To byl zájem Ukrajinců.

Mhm.

A zájem některých lidí u nás v té době bylo, aby lidi uměli zacházet se zbraní, jo, což byl druhý prohřešek, kterého jsme si dovolili.

To znamená, že jsme zvyšovali, jak se tomu říká, povědomost národu, jo, prostě brannou přípravu, kterou by měly dělat školy ve spolupráci s ministerstvem obrany. Ale na ministerstvu obrany pro toto jsou asi tři lidi na celou republiku, takže si umíte představit, v jakém je to stavu.

Tahleta branná příprava.

Nicméně já jsem tím kurzem prošel. Já jsem si ten kurz schválně udělal, abych ho měl, abychom jako organizace, jako spolek měli, jak se tomu říká, krytí, zákonné krytí, že jsme oprávněni, že můžeme dělat brané dny a brané tábory pro děti.

Jo.

No, tak Loza tady píše: „Háje, Ivane, přijedeme 24/7, neboj, jsme s tebou rychští vlastenci."

Děkuju, děkuju.

Eh, tady otázka od Matěje: „Pomůže poslat hromadně stížnosti na chování státního zástupce?"

No, já nevím, jak to v té hierarchii státních zástupců funguje. Opravdu nevím.

Jo, spíš bych řekl, že by stálo za to na ten právní výbor na parlamentu, aby parlament do toho šáhnul. Proto jsou lidi, kteří by se tím měli zabývat.

Takže iniciovat to spíš přes parlament, jo, protože to, že si někde budete stěžovat, tak když to nepošlete tomu správnýmu člověku, tak oni to v rámci své kolegialikty hoděj do koše.

No, prosím tě, ještě se zeptám. Zatím teda výlohy na soudní spor jsou pokryty. Zatím jsme v pohodě. Žiju v této představě.

Ano.

Jo.

Jo.

To jenom tady pro vás přátelé, který píšete, kam poslat a tak dál. Hele, nechte to zatím, si to stranou. Všechno vyhlásíme včas, jak budeme něco vědět, jak jsme na tom, až bude nějaký další vyúčtování a aby to šlo jakoby, abysme věděli přesně.

Jo, ale pokud chcete pomoct s něčím, máme tady jednu věc, kterou představila Míra Suchopár. Je to projekt, respektive věc svobodné matky, která má talentovanou dceru, která se jmenuje Adél, Adéla. Ta se dostala na konzervatoř a sháníme peníze na školné pro ni.

Je tam video, které máte teďka v archivu nebo na komunitě určitě najdete a i pod tím videem potom jsou napsaný všechny ty věci.

Pokud pomůžete jakoukoli částkou, myslím si, že dáme smysl jedné mladé holce splnit si sen.

Hele, nestálo by za to té svobodné matce sehnat chlapa?

Eh, ten její chlap, se kterým se před lety rozešlo, tak jednu zkušenost už má.

No, hele, je to prostě naše vlastenka, náš člověk, která požádala, respektive s Mirkem Suchopárem požádali o pomoc. A holky to Jitka natočila, prostě máte to tam k dispozici.

A tak si myslím, že pokud můžete, tak samozřejmě jakákoli částka je fajn, jo. Řekněme, máme na to týden zhruba, když se platěj ty školné, jak rychle to má jít.

Tak eh díky dopředu.

A já hledám pořád, hele, je tady toho, je tady dobrá poznámka ze Slovenska.

Ano, že na Slovensku maj podstatě to samé.

Eh, vím. Byl jsem, byl jsem ve styku s lidmi kolem pana Harabina a tak vím, že tam to taky není jednoduché.

E dokonce tam jeden psal, že je třeba na Slovensku zlikvidovat prokuraturu a udělat státní zastupitelství, jako je to v Čechách, tak jsem mu tam právě psal, že to není o změně názvu, ale je to o tom, jak to funguje, jaké jsou tam zpětné vazby.

Je úplně jedno, jak se to jmenuje, protože my nemáme prokuraturu, máme státní zastupitelství, ale eh ta práce, opravdu je, to těmi podmínkami, které ti lidé mají k dispozici. Pokud eh není hodnocena jejich práce, pokud není tam zpětná vazba v tom, že když udělám něco špatně, tak za to dostanu eh, po létech, jo. Když ve fabrice něco zničíte, tak to dostanete k náhradě.

Státní zástupce, případ, který je absolutně k ničemu, tak ho žene k soudu, protože je pro něho lepší, když to shodí soud, než kdyby to měl zastavit on. Protože kdyby to měl zastavit on, tak musí napsat eh zdůvodnění, proč a to je moc práce. Takhle to zdůvodnění napíše soud, že to stát stojí o spoustu peněz víc. To nikoho nezajímá, že ty lidé jsou taháni k soudu a vůbec ten soudní proces je věc, která není taková, po které by lidi toužili.

Řeknu to slušně. Ano, je to opravdu psychická zátěž. Ono to není sranda, když tam máte být a ještě máte mluvit a máte mluvit e rozumně, tak opravdu to není jednoduché.

Takže eh, no, takže asi k tomu, k práci těchto orgánů je třeba to prostě předělat. Je to jedna ze zásadních reforem, kterou je třeba v našem státě udělat a je jí potřeba udělat velmi rychle.

Víte, jako pokud lidi přestanou věřit tomu, že právo funguje, když přestanou věřit tomu, že se pravdy domůžou u soudu, tak nastává revoluční situace. Protože když to nemůžou lidi řešit zákonným způsobem, tak berou do ruky vidle a násady.

Koukněte se, jak to dneska vypadá v severním Irsku. Takže eh asi takhle.

A co se týká tam té poznámky, že se stát má starat o nadané děti. Eh, stát, kterému záleží na rozvoji svého obyvatelstva, kterému záleží na tom, aby jeho národ prosperoval, tak se snaží, aby lidé měli děti a aby ti nadané děti se v tom směru, ve kterém mají nadání, tak aby se v tomto směru rozvíjeli, aby se jim vytvářely podmínky k tomu, aby mohli dosáhnout úspěchu a zpětně státu přinesli rozvoj ve vědě, ve výzkumu, v průmyslu, v zemědělství.