J. Schneider: Kdyby měl Babiš lepší tajnou službu, znal by Pavlovu misi v Ankařel.| I na verox.cz

Hezký večer.

Vítám vás po krátké letní přestávce u sledování pořadu Sme ve válce.

Dnes se zaměříme na pět klíčových témat, která hýbou domácí i světovou bezpečnostní scénou, ale také se dotkneme nového průzkumu agentury Sanep pod titulem Důvěra v prezidenta republiky a vnímání jeho role ve společnosti.

Tak začneme otázkou: Kdo řídí českou zahraniční politiku?

Nedávný summit NATO v Ankaře otevřel zásadní otázku fungování českého státu. Jak je možné, že klíčové body programu hlavy státu vznikají mimo koordinaci s ministerstvem zahraničních věcí? Podíváme se na to, zda má Česká republika skutečně jednotnou diplomacii, a rozebereme také ostrý vnitropolitický spor o financování programů PUR.

Polsko a Ukrajina – aktuální vztahy na pozadí jejich historické rivality. Ještě nedávno nejbližší spojenci, dnes rostoucí rivalové ve střední Evropě. Incidenty kolem odkazu UPA ukazují, že staré rány se snadno vracejí do předvolebního boje. Jde jen o symboly, nebo sledujeme reálné mocenské soupeření o budoucí pozici regionálního lídra?

Dál se budeme ptát: Ztratila Evropa bezpečnostní tabu?

Litva zvažuje zrušení ústavního zákazu rozmístění jaderných zbraní. Krok, který byl ještě nedávno nepředstavitelný, je dnes realitou debaty. Kde však leží hranice právního státu, když se vše obhajuje bezpečnostní hrozbou, jak ukázal i nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v kauze tajných detencí CIA?

Další téma: Slouží umělá inteligence jako alibi tajných služeb?

Manipulace veřejného mínění, hrozby deep fakes a bleskový nástup umělé inteligence. Stávají se tajné služby univerzální výmluvou pro naši vlastní nekompetenci a důvěřivost, nebo čelíme sofistikované informační válce, na kterou státy ani média nestačí reagovat?

A na závěr se dotkneme Izraele jako varování zevnitř systému. Když před radikalizací na západním břehu varuje OSN, je to politika. Když však před fenoménem židovského terorismu varují bývalí izraelští generálové, šéfové justice a zpravodajci, nelze to smést ze stolu. Mění se vnější hrozba ve vnitřní krizi izraelské státnosti?

Tak přiblížili jsme si stručným přehledem to, co nás v následující hodiny čeká. Naše povídání, otázky a odpovědi s bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem.

Já tě vítám po krátké letní pauze. Honzo, slyšíme se v Havlíčkově Brodě.

>> Slyšíme se. Vidíme se. Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

Tak půjdeme hned na to téma Ankara. Já bych na úvod se nejdřív ráda dotkla toho sumitu jako takového. My jsme byli prakticky udržováni v tom stavu, že jde o summit nesmírně důležitý, že bude svým způsobem výjimečný. A já bych chtěla slyšet tvůj komentář, tvůj pohled na to, co se odehrálo v Ankaře ve světle toho, že převážně se nesl ve válečném duchu, ve více zbrojení, v podpoře Ukrajiny, a samozřejmě Turecko si tam také upevnilo své postavení v rámci své pozice. Takže nejdřív obecně a teprve potom se dostaneme k těm našim domácím peripetiem.

>> Peripetie je slabé slovo. Já bych řekla dvojkolejnosti naší zahraniční politiky. Takže pojďme na to.

Co se týče té Ankary, abych pravdu řekl, já příliš nevím, co si o tom mám myslet, protože toho zjevného tam moc nebylo. A to, co bylo, nebylo překvapivé, protože se tam rozhodovalo o rozdělování peněz, které se vlastně neví, kde se seberou, ale už se počítají.

Tady platí prostě ten takový klíčový analytický klíč: sledovat stopu peněz. To znamená, kudy tekly peníze před Ankarou, kudy potečou po Ankaře. To je v podstatě asi celý sens.

O Ukrajinu tam celkem moc nejde, protože ty Trumpovy řeči nelze brát příliš vážně. Takže důležitější je tam spíš to, co se neříká, to, co se tam odehrálo.

Já si myslím, že kdyby měl Babiš dobrou tajnou službu, tak by mu ta tajná služba řekla, co tam prezident Pavel vlastně dělá, s kým mluví, aby věděl, za co zodpovídá. Protože za všechny jeho činy v zahraniční politice vlastně zodpovídá vláda i prezident. Čili tohle je velice nekomfortní situace pro něj a dává to prostor mnoha spekulacím. Určitě se tím budeme dlouho zabývat.

Co se týče rozdělení peněz, já jsem v podstatě spokojen, že se Česká republika nepřihlásila k těm sedmdesáti miliardám. Podobně jako se nepřihlásila k těm devadesáti miliardám z Evropské unie. Nicméně těch devadesát miliard jde vlastně i z naší kasy, do které my přispíváme. Tady je to trochu problém jiný.

>> Eh, a co se týče manévrovacího prostoru české vlády, ten je asi velice těsný. Já musím ale tady dopředu říci, že z toho, co se píše, že Babiš mluvil poslední, protože jsme nejhorší v tom plnění, tak já musím říci, že to je věc, na kterou jsem svým způsobem pyšný.

>> Mhm. Mhm. Mě by zajímalo. Protože my jsme často před tím summitem probírali tu obrovskou částku sedmdesát miliard eur, které chtěl protlačit kancléř Friedrich Merz za Německo. Já jsem pátrala, nedopátrala jsem se toho, které další státy podporují Merze, protože já si nemyslím, že to bylo tak jednotné. Zamlčují se nám tady v podstatě ty pozice těch zemí, které stále stojí v tom čele, v tom, že bude pokračovat ta válka na Ukrajině.

>> Víš o nějakých dalších?

No, tady postrádám plnění slibu od prezidenta Petra Pavla, kterej řekl, že tam vlastně jel do Ankary, aby sledoval, co se na konferenci děje, protože jinak by se to nedozvěděl. Čímž urazil novináře a média, protože vlastně nastěňuje, že když to on nezjistí, tak to vlastně nezjistí nikdo.

Takže já jsem teďka celý zvědavý, co nám vlastně o tom poví, co nám neřeknou veřejnoprávní média. Mohl by právě promluvit i o tomto tématu, jak silná byla podpora těch sedmdesáti miliard. A tam je nutno dodat, že oni to chtěli ještě každoročně. Takže to je prostě něco dost neuvěřitelného.

Já bych tady při příležitosti řekl, protože ono by se o tom dalo mluvit dlouho a já si myslím, že na to nemáme čas, i když se tomu budeme věnovat, tak to stejně nevyčerpáme to téma.

Tak já bych tady řekl jenom takový dva drobné body.

Trump slíbil, že dá licenci patriotů na Ukrajinu, aby nás nikdo nemohl obvinit z toho, že jsme Ukrajině nepomohli se zbraněmi. No, to je opravdu slibem neurazíš. To je věc. Papír jako tu Ukrajinu neochrání.

Realita je taková, že kdyby se teď začlo stavět, tak ty patrioty primeiro by vyjely. Prostě to je v řádu měsíců, spíše let. Takže to není vůbec k ničemu.

Druhá věc zajímavá je, že tu výstavbu a výrobu patriotů chce koordinovat Polsko. To je velmi zajímavá informace, protože vzhledem k tomu střetu ukrajinskopolskému, ke kterému se ještě dostaneme, tak tam to vypadá, že by ty Ukrajince Poláci drželi pod krkem. To znamená: chcete banderu nebo patrioty?

Třetí věc, kterou bych rád zmínil, je velmi pěkné shrnutí od Jana Kambela. Tři body. Udržet členy NATO ve strachu, nehledě na zaklínání o vzájemné pomoci při napadení.

Tady je znova vidět ta všeobecná negramotnost, protože oni nevědí, že článek pět neobsahuje žádný závazek a že je to jenom sdělení, že vlády si pomůžou, jak uznají za vhodné.

To znamená třeba, že tam pošlou deky a pitnou vodu.

Za druhé, udržet členy na to beze strachu na cestě vedoucí ke zničení Evropy s pomocí dluhového fiaska.

To je moc pěkný.

Takže nejdřív je držej ve strachu a pak je držej beze strachu, co se týče finanční sebedestrukce.

A za třetí převzetí břemene boje proti Rusku bez formálně aktivní účasti Spojených států.

Myslím si, že to je velmi výstižný, vel vyčerpávající režim toho, co se tam na tý Ukrajině vlastně na v tý Ankaře vlastně dělo.

>> Hm.

Víš, mně to přijde jako neskutečné pokrytectví.

Jedna věc.

Já jsem slyšela a ty se znáš s Oskarem Krenčím, e, tu jeho analýzu toho, že v podstatě ten institut, stokholmský institut vydal tu zprávu, e, která nikdy nebyla jakýmkoliv způsobem zpochybněna, o tom, že v podstatě státy NATO a Evropa jako taková jsou na to dvakrát lépe, co se týče zbrojení a vlastně i co se týče počtu vojáků, než je Rusko.

A tady se před našima očima odehrává summit, který nám říká všem občanům v Evropě musíte dávat víc a víc.

Takže o tom tam nepadlo ani slovo, teda respektive v našich médiích.

Takže já o těch médiích ani moc neočekávám, co nám řeknou o prezidentu Pavlovi prakticky, co by tam vlastně jsme se dozvěděli navíc.

A ještě když mluvím o tom stokholmském institutu a o tom, kolik má Evropa zbraní, tak tam naše média zcela vymlčela jednu věc, a to, že Andrej Babiš, ty jak říkáš správně, mluvil poslední, ale on byl snad jediný, který mluvil o míru, opět tak jako na tý gdaňské konferenci, kdy všechna média vymlčela ten projev.

A já už si někdy připadám fakt jak blázen, že alternativní média musí suplovat ty celostátní veřejnoprávní média, která si povinně platíme, aby se aspoň ten segment lidí, kteří jsou na internetu, naštěstí dneska náhodou, si přečetli projev našeho premiéra.

>> Máš pravdu.

Toto je nutno Andreji Babišovi přiznat, protože to promluvit o míru mezi těmi válečnými štváči, mezi těmi pošuky, kteří prostě nemají v podstatě tušení o tom, co je to válka, vyžaduje zřejmě větší statečnost, než když si my tady takhle volně povídáme, jo.

Takže to určitě je velmi důležitý.

Eh tam jsem chtěl ještě jednu věc říct.

To manévrovací prostor tý vlády je malej.

To znamená, že teď se tady hádali trošku o ten PURL, což znamená vlastně přesměrování finančních toků, e, které směřovaly do těch ukrajinských pozlacených toalet.

Tak ty peníze teďka nepůjdou na Ukrajinu, ale půjdou do amerických zbrojovek.

Z těch zbrojovek by se měly dostat ty zbraně na Ukrajinu, což je zase trošku otázka, protože tam je malá vůle ze strany Trumpa, kterej tomu moc nepřeje.

To znamená, že vlastně to přesměrování finančních toků je podle mě podstatný prostě z Ukrajiny do Spojených států.

Evropa bude platit peníze do Spojených států a bude se domnívat, že za to Spojené státy dodají na Ukrajinu nějaké zbraně.

Jestli se tak stane, je otázka, protože eh před chvílí mi Petr Žantovský říkal, že vlastně tam někdo poslal na Ukrajinu nějakou továrnu, nějaký průmyslový selek.

Byla to nějaká naše česká firma a zanedlouho se jí ozval zaměrovaný majitel, aby mu to pomohli rozchodit, že to dostal z Ukrajiny ještě nerozbalený.

Jo, takže takhle ono to tam vlastně celý chodí.

Čili já bych tomu docela rozuměl, že to znamená trošičku jako zkultivování těch finančních toků, i když mluvit o kultivaci v souvislosti se zbrojením asi není moc případný výraz.

Nicméně zabraňuje se tomu asi tomu bezbřehýmu rozkrádání, protože prostě na tu Ukrajinu tam toho opravdu moc nedojde.

Takže já si myslím, že tady byly postaveny určité zábrany, určité mantinely toku peněz, které prostě naprosto neskrývaně ústí do Spojených států a v tom je celá ta pointa Ankary - je prostě v tom, že Evropa bude krmit americký vojensko-průmyslový komplex.

>> To je mi - to je mi naprosto jasný.

Ty už jsi volně přešel k tomu PURLU.

Já jsem se k tomu chtěla dostat a teďka zůstanu na domácí stejně, protože já čtu sítě a taky mi psala spousta přátel a lidí, kteří to všechno sledují a ti byli naštvani na to, že jsme se to dozvěděli prakticky na letišti.

My jsme žili celou dobu v tom, že tato vláda se zavázala, že naše peníze nepůjdou na zbraně a nepůjdou na Ukrajinu.

A teď se dostávám k SPD, který to prostě měli jasně ve svých požadavcích.

Udělala se nějaké programové vládní prohlášení a došlo k tomu porušení.

Já bych byla schopna akceptovat, když se to dozvím, tu informaci, že v podstatě je to tak.

Musí se ty peníze takovýmhle způsobem nějakým způsobem zprocesovat a řeknou nám to, ale neřeknou nám to na letišti jako nějakou takovou informaci by the way.

My jsme se dozvěděli, že dnes se nekonala koaliční rada, protože chyběli někteří vicepremiéři, chyběl ministr Macinka, že je někde v Itálii, také chyběl zástupce SPD, kromě Tomia Okamury.

Ale já jsem se tě chtěla zeptat na to, jestli bysme se, když jsme té vládě dali důvěru, jí neměli říct, že chceme, aby věděla... aby nám to prostě řekli, kde je ten problém.

No, některé věci jsou v utajeném režimu, čili musíme se smířit s tím, že veřejnost opravdu z principu nebude vědět úplně všechno, co ta vláda dělá.

>> A tahle myslím není.

>> Tady jde o tu - nevím - tyhle ta částka vyčleněná.

V podstatě byla vyčleněna.

Oni tam padl takovej výraz jako mandatorní výdaj.

To je nesmysl, protože to by muselo být ze zákona.

Tam zřejmě byly nějaký peníze ještě s fialovou vládou určené pro tu Ukrajinu.

Že by to úplně nešlo s tím nic jiného dělat, tomu nevěřím.

Ale zřejmě ten Macinka s tím zahrál takovou hru, že těm Američanům, jak se říká, fouknul pod pytlík - prostě strčil to do toho jednoho velkýho pytle, PURL.

Neposlal to na Ukrajinu, protože tam ví, jestli by to tam vůbec došlo.

Takže si todleto nebezpečí tý korupce, toho rozkradení, odstranil.

U Američanů si udělal za dobře, protože z toho posledního místa asi cítil, jako že bysme něco měli udělat.

Takže já to vidím takový jako kompromis kompromisů.

Rozhodně si myslím, že je správně, že ten Okamura to neakceptuje, že chce vysvětlení, že to připomíná, protože ta vláda taky potřebuje, aby navenek mohla vysvětlit, že to byl kompromis, protože tady má ostrou reakci od svého koaličního partnera.

Čili ono to může vypadat, že to je nepříjemnost, ale ta vláda prostě potřebuje toto silné stanovisko k argumentaci, proč se zachovala tak a ne ještě nějak prostě odlézavěji, jo.

>> No, já jsem ráda, že naopak, že se dozvíme od střetu v tý vládě, protože to, co předváděla minulá vláda, kdy byli všichni ve shodě a přitom to byly strany, které šly absolutně proti sobě.

Tady máme vládní koalici, která má společné vládní programové prohlášení, které naplňují.

Ale k těm penězům, já jsem chtěla říct ještě jednu věc.

Já o něco vím, protože jsem to sledovala od dubna roku 2022, kdy fialová vláda oznámila v dubnu 2022, že bude každý rok posílat tuto částku 100 milionů Kč na Ukrajinu.

A já jsem se tehdy veřejně ptala, ať nám řeknou, kam ty peníze jdou, protože toto byly ty peníze na ty zlaté záchody. Protože já tím, že jsem u těch rozpočtů seděla osm let, tak vím, že každé peníze musí mít svoje číslo, musí být omašličkované, musí to někam jít.

A proto ty peníze dali na to za miny, protože tam se to nějakým způsobem rozplynulo do nějaké zahraniční pomoci. Byla to černá díra.

Souhlasím s Petrem Macinkou, že teď víme, kam ty peníze šly. Mně šlo čistě o to, že si myslím, že toto nebyly tajné peníze a že nám to měli říct dopředu, protože si myslím, že bychom tu vládu měli podržet a ne se teď hádat o tom, že na nás udělali třeba nějaký podraz, že to neřekli o Kámurově nebo tak. To je všechno.

Já se ještě vrátím úplně k té tvé první větě, když jsi mluvila o tom průzkumu, té firmy Sanep či agentury. Já si myslím, že to je dobré to uzavřít, protože ty taneчky předankarský mají aankarské vyznění.

A ta firma, ta agentura udělala vlastně ten průzkum, kde mě zaujaly věci, které nevycházejí příliš dobře pro prezidenta Pavla. A nejvíc, abych to zkrátil, protože lidi si to můžou najít. Určitě je to na prvních zprávách k nalezení. Určitě ta agentura to bude mít také na svých stránkách, ale jsou tam prostě taková statická čísla: důvěra, jestli sjednocuje, jestli je nadstranický, jestli se chová ústavně, jestli má řešit politické strany. Ale jak se změnil názor na prezidenta za poslední rok?

A tam si myslím, že to je velice zajímavé, protože kladně odpovědělo 15 %, neutrálně odpověděla třetina a negativně odpověděla téměř polovina. A to si myslím, že je docela zajímavé vyznění těchto všech tanečků.

Takže já myslím, že k té Ankaře by se dalo mluvit ještě dlouho, ale koukám, že jsme strávili už dost času.

Určitě ne. Já ti děkuju, protože jsi mi udělal velkou radost, že jsi mi ten průzkum poslal, protože jsme se o tom bavili před začátkem vysílání.

Dobře, takže končíme téma Ankara. Určitě ještě bude rezonovat. Ještě se o tom určitě budeme v budoucnu bavit.

A pojďme na téma Polsko a Ukrajina. Mně se moc líbilo, co řekl na prvních zprávách Petr Drulák, profesor Petr Drulák, náš kolega, který řekl, a já budu parafrázovat, že Ukrajina přichází o Donbas a přichází také o Polsko.

Takže pojďme si říct něco o tom, jestli ty problémy mezi Ukrajinou a Polskem jsou vyloženě na základě toho sporu, respektive velmi emocionálního výbuchu, který se projevil i na půdě Evropského parlamentu, kdy tam vystoupila polská poslankyně a roztrhala vlajku UPA. Chtějí postavit panteon UPA hrdinům a vytahují tuto velice příšernou minulost Ukrajiny na povrch. Vlastně prezident Zelenský. Jestli jde ten spor na základě těchto historických faktů, nebo se jedná o střet o postavení ve střední Evropě. Na to se tě chci zeptat.

Já myslím, že Zelenský dojíždí na to, že žije v určité bublině a jelikož není politik, je to prostě komediant, tak je zvyklý na potlesk a hvíždání neslyší. Čili si negeneruje nějaký pramen, který by mu přinášel špatné zprávy, takže žije v určité bublině a jede na plný plyn proti zdi.

Jestliže chtějí udělat národní panteon, který ostatně chtějí postavit na pozemku kyjevsko-pecherské lávry, to je naprosto něco neuvěřitelného. Tam to znamená, že tím tím chtějí dát vlastně takovou nejvyšší míru důležitosti.

No, já myslím, že ty Poláky asi neodhadli, protože Poláci na rozdíl od nás jsou mnohem temperamentnější a tam, jak psal Petr Drulák, v podstatě otevřenému nepřátelství zatím brání pouze existence společného nepřítele. Ale otázka je, jak dlouho to bude, protože ta geopolitická rivalita, která vlastně je za tím vším, ta dělá z toho sporu něco, řekl bych, téměř fatálního. Tam z toho jeden z toho nevyjde dobře.

Je velice zajímavé, že před mnoha lety George Friedman napsal tu knihu Příštích 100 let, kde predikuje spor mezi dvěma rostoucími takovými mocnostmi evropskými a to je Polsko a Turecko. Vzhledem k poslednímu vývoji, já na toho Friedmana myslím čím dál často, protože to byl skutečně prorockej odhad.

Ono to takhle opravdu vychází a ty Poláci teď těm Ukrajincům prostě berou vítr z plachet i s těmi patrioty. Takže tady myslím si, že přece jenom ta Evropa nemá takové úplně okno do historie a že si vzpomene na ten nacismus, na tu druhou světovou válku. Prostě k tomu se nikdo veřejně přiznat nemůže a Ukrajina si prostě řeže větev vlastníma rukama. Takže to je asi všechno, co se k tomu dá říct.

No, hodně tady naši takoví vojenští analytici mluví o tom, že by se, ale mluví o tom samozřejmě taky v Německu mluví o tom Friedrich Merz, že by se ukrajinská armáda měla stát tou armádou Evropy. A já si myslím, že to naši veřejnost spíš děsí a ne jen u nás, než to, že bychom to měli brát vážně.

Takže půjdeme k dalšímu tématu.

No, pojďme na tu Litvu, protože to je pro mě strašně strašně zajímavá věc. Já jsem, vůbec by mě ani ve snu nenapadlo, že Litva začíná uvažovat o tom, že by změnila svoje ústavní ustanovení, že nikdy nebudou na jejím území jaderné zbraně. Takže oni v podstatě přilévají olej do ohně za současného stavu tak dlouho trvající války, že to ještě eskaluje.

Přiblíž nám to, vysvětli nám to, o co tam vlastně jde, protože mně se to zdá naprosto neuvěřitelné.

Ten kontext je mnohem širší, protože země, která je obviňována z toho, že hodlá mít jadernou zbraň, to jest Írán, bez jakýchkoli důkazů je bombardována a pleněna a celý svět jenom přihlíží a jen málokdo zdvihá hlas, co to je za strašné zvěrstvo?

Takže to je země, která je obviněna z toho, že chce jadernou zbraň. A pak tady jsou země, které podepsaly tu smlouvu o nešíření jaderných zbraní, které deklarují, že přemýšlí o jaderných zbraních. To jest jak Litva, tak i Ukrajina, protože nezapomeň na Timošenkovou, že její výrok, že by se měla hodit atomová bomba na Moskvu, ale i Polsko a i my má takového pošuka. Jmenuje se Alexandr Vondra, který taky blábolil prostě něco o jaderných zbraních, že bychom o tom měli myslet.

To jsou lidi, kteří jsou v podstatě, řekl bych, nebezpeční a nejsem odborník, ale myslím si, že by se na to našla i nějaká diagnóza.

Prostě ty lidi jsou úplně odtržení od reality a když jsou soukromí, jsou nebezpeční svému okolí. Když jsou v politice, jsou nebezpeční v podstatě státu, potažmo celému světu.

V té Litvě ta situace je velmi špatná, protože jednak je tam ta nacistická minulost adorována a teď chtějí po těch jaderných zbraních.

A potom je tam ta druhá věc, kterou se asi chceš dostat, a to je ten výrok Evropského soudu pro lidská práva.

Ano, takže já to nepousnu.

Ano, ano.

Ne, jako já to tady mám. Současný Evropský soud pro lidská práva připomněl jinou kapitolu litvínské bezpečnostní politiky, když zemi odsoudil kvůli spolupráci na tajném detenčním programu CIA.

Bezpečnost tak znovu naráží na otázku právního státu.

To bych chtěla vysvětlit.

No, tak když se v Rusku stane někomu něco, šlápnou mu na kuří oko, tak dokonce i Chodorkovský, který byl Evropským soudem pro lidská práva odškodněn několika málo dolary, protože zřejmě nedostal teplou večeři. Jinak ten jeho proces nebyl shledán politickým, to každý ví. Byl to čistě daňový únik a za ten daňový únik by Chodorkovský třeba ve Spojených státech dostal, já nevím, 150 let třeba na život.

Jasně.

No, takže tento soud rozhodl proti té Litvě, protože tam vlastně zjistili, že oni participovali na systému tajných věznic a mučíren po celém světě.

Jo, byli v tom. Jeli v tom Rumuni, Poláci, dokonce některá letadla zřejmě přistávala i v České republice, čili nejsme tak úplně čistí.

Těch lidí byli označeni nebo byli zatčeni v rámci boje proti terorismu. Před dvaceti pětadvaceti lety jsou neustále drženi. Tento konkrétní případ, který byl před tím soudem pro lidská práva, se týkal člověka, který byl zatčen v roce 2005, tuším, a dodnes je na Guantanámu, aniž by byl obžalován. On je tam prostě držen.

A toto je v pořádku. Toto se prostě může dít, protože to dělají naši kamarádi. Kdežto kdyby to udělali prostě v Severní Koreji, tak to by byl řev. Kdyby to udělali v Rusku, to by byl řev. Kdyby to udělali v Číně, to by byl řev. Čili v tomhletom my jsme velmi na ploše morálně naš­ikme, a kloužeme čím dál tím víc dolů, a je to bohužel v náš neprospěch.

A měli by si to uvědomit i ti lidé, kteří na tom participují, protože jednou se na tom dolním konci mohou ocitnout i oni, protože oni tady budují takovou právní kulturu, že když po nich nastoupí lidé, kteří jsou stejného ražení, pouze jinak orientovaní, tak s nima zatočí podobným způsobem.

Takže to si myslím, že je velmi varovný případ a příklad toho, že my na jedné straně vynucujeme pouze pomyšlení na jaderné bomby, trestáme bombardováním, a tady tomu v podstatě zčásti až tleskáme.

Já to považuju taky za nesmírně nebezpečný, a vůbec já mám už od toho roku 2004, kdy to po Baltsku vstoupilo do NATO, pocit, že požívá jakési zvláštní ochrany a benevolence. A teď poslední čtyři roky to vidíme s naprosto brutální silou, když tam vidíme ty nacistické projevy a prostě ty jejich průvody a tohleto všechno.

A když ti to umocní a ty jsi správně, a za to ti moc děkuju. Když to umocní Alexander Vondra na ideové konferenci ODS, kde vystupují s tričky proti Putinovi jednotliví delegáti, tak to je opravdu varovné.

Já jsem ráda, že si tohleto připomněl. A já jsem tomu příliš nerozuměla, tak teďka už vím. Takže za to ti moc děkuju. A teď se dostaneme, jestli můžu, k dalšímu tématu, a to si myslím, že bude naše diváky zajímat.

Ale já, abych byla přesná, tak já to raději přečtu, protože ty turecké tajné služby... Jedná se o to, jestli vlastně pojďme na to. Já to přečtu.

Portál Nordic Monitor přinesl tvrzení bývalého vysokého tureckého policejního vyšetřovatele. Podle něhož měla turecká zpravodajská služba MIT dlouhodobě využívat známého novináře jako spolupracovníka na ovlivňování veřejného mínění ve prospěch vlády prezidenta Erdogana.

Využívání médií patří k nástrojům služeb. To víme. Jenže právě tady začíná ten druhý problém. A tady bychom se mohli dostat vlastně k nám a k tomu, kdy u nás se vyskytne nějaký fake, nějaká manipulace na základě AI, umělé inteligence, a všechno se to překryje tím, za tím stojí zpravodajské služby, a ona to není pravda. Tak jestli bys nám to mohl přiblížit?

Zpravodajské služby... Já si myslím, že je v podstatě degradace jakékoli debaty, blízkost tajným službám, protože to je nedokazatelné. To je prostě takové klišé: zdroj blízký tajným službám, že jo. No, jak můžu ověřit, že je skutečně blízký tajným službám? Někdo mi říká: „Hele, já znám tohodle. Já znám tohodle." Tak je blízký tajné. Možná bydlí ve stodolce, takže je blízký byce.

Jo, možná to tam bylo to sídliště, viď?

No, možná je to myšleno takhle.

Jo, já si to pamatuju. Tam pocházel jeden generální ředitel České televize, pan ředitel Chmelíček, si vzpomínám.

Takže byl blízký tajným službám.

No, takže to se ve slušné společnosti se o tom nemluví, protože tyhle informace jsou nedokazatelné.

Co se týče toho zneužívání novinářů tajnými službami, no o tom psal Ulfot docela dost. Ten taky podivným způsobem zemřel. Velmi dobře o tom psal Bitman v té knížce Mezinárodní desinformace. To byl profesor na bostonské univerzitě, čili opravdu to nebyl žádný ruský troll. Tam si myslím, že si lidi o tom můžou dost dočíst.

Ty manipulace jsou... Teď jsem četl takové články. Rusové plánují zaútočit na Moskvu, na Polsko. V tom článku je třináckrát použito slovo "by", pětkrát "mohl" a jedenkrát "není vyloučeno".

Jo, potom, že Švédové připravují ruskou invazi, se připravují na ruskou invazi klíčového ostrova Gotland.

Jo.

Takže a přitom ten armádní velitel toho ostrova říká, že v současné době neexistuje bezprostřední hrozba konvenčního útoku.

Jo, takže to jsou prostě neustálé masáže. Všichni se odvolávají na tajné služby. Prostě toto by měl slušný šéfredaktor, měl by prostě takovýho člověka skopat ze schodů, když mu tam přijde a řekne, že se odvolává prostě na tajné služby.

Mimochodem ty lži kolem Íránu... Teď se to zase množí. Že prej mají chemické zbraně, tak nemají jaderné zbraně, tak mají chemické zbraně. Takže další válka bombardování na to, jo.

Nebo prej, že chtěli udělat atentát na Trumpa, tak musel letět jiným letadlem. Jo, to je komické. Trump říkal, že pravděpodobnost atentátu na něj je prej asi pět procent, kdežto závodník prej má asi jedno promile.

Jo, prostě takovédle žvásty.

Trumpovi bych poradil takový slavný vtip. Když se zeptá toho svého šéfa tajných služeb, jaká je pravděpodobnost, že bude mít v letadle bombu, tak mu odpoví ten šéf CIA, pane prezidente, jeden ku milionu. A on řekne: i to je dost, jak to snížit. A on řekne: „No, pane prezidente, vezměte si svojí bombu, protože pravděpodobnost, že by v jednom letadle byly dvě bomby, je jeden ku miliardě."

Jo, takže to je asi nejlepší obrana na tyhle řeči.

Co se týče toho Trumpa, má žít a umírat hrdě, protože tak má šéf národa umírat jako Chomeini. Ten se neskrýval. Teď to zveřejnili. On byl doma. Žádné tajné služby ho nevypátraly. Prostě on byl doma, zemřel prostě jako chlap, protože on budoval to své nástupnictví jako člověk, který buduje demokratickou zemi. Takže hledá a buduje si systém.

Kdežto člověk totalitního ražení buduje stát na vlastním egu.

Teď ať si laskavý posluchač rozklichuje, co patří kam.

Já bych jenom na závěr řekl takovou obecnou radu, co se týče rozlišování těch fejků.

Zpráva, která se vám příliš líbí, která vám jde hodně po srsti, buďte na ní velice opatrní. Je velice možné, že je to něco podstrčeného, něco zmanipulovaného.

Pravda bývá povětšinou velmi nepříjemná a nečekaná.

A v této souvislosti bych se znovu obrátil na naši matematickou veřejnost, protože dlouhou dobu mám takovou ideu udělat jakýsi manifest na podporu výuky matematiky a dalších předmětů rozvíjejících logiku. Jedině tak můžeme vychovat generaci, která bude rezistentní vůči těmto nablblým fejkům.

Jo, když mluvíš o logice a matematice, tak jsem si hned vzpomněla, kdo byl tím hybatelem toho, že matematika dneska není povinná při maturitě.

No, tak to byla sociální demokracie a tu sociální demokracii si v tom půjčení v tom roce 97 dostali i ti, kterým dneska dělá lídra opozice prezident Pavel.

Ale víš co? Mně se teďka hrozně líbilo a za to ti děkuju, co jsi řekl.