Hana Landová 2. díl: Nemovitost bez investic vám nezakáží, jen ztratí hodnotu a nedostanete hypotéku

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti.

Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová.

V Anglii se od roku 1696 platila daň z oken. Majitelé domů je proto zazdívali a raději žili v šeru.

Před časem se i u nás objevilo něco podobného. Otvory pro přívod a odvod vzduchu měly být na fasádě 10 m od sebe. V praxi to znamená, že by se zakázala otevírat okna, protože okno je otvor.

Upozornila vládní zmocněnkyně prochystanou novelu zákona Hana Landová v předchozím díle našeho rozhovoru.

Důvodem ministerstva se jen nedomluvila. Každý rezort si podle ní dosud píše požadavky po svém a nikdo je nesrovnává.

Novela stavebního zákona má tento zmatek uklidit.

Jenže z Bruselu už přichází další sada pravidel a míří na domy, které už dávno stojí.

Směrnice o energetické náročnosti budov tentokrát neřeší okna, ale to, kolik tepla jimi uteče a hlavně neřeší, kdo ten účet nakonec zaplatí.

Milí posluchači, i dnes je mým hostem paní Hana Landová. Je vládní zmocněnkyní pro zavedení novely stavebního zákona.

Vy si možná pamatujete náš dřívější rozhovor, kdy nás navštívila ještě v roli předsedkyně odborné sekce územního a regionálního rozvoje Hospodářské komory České republiky a varovala nás tehdy před dopady nové evropské směrnice o energetické náročnosti budov.

Ta směrnice je stále na stole a proto si o čem povídat.

Paní Landová, vítejte.

>> Hezký den. Eh, děkuju vám moc za pozvání a hezký den vám i všem posluchačům.

>> Pojďme se ale podívat na téma, které jsme tady spolu zvedli už asi před rokem a půl.

Eh, tehdy jste nás informovala o blížící se implementaci evropské směrnice o energetické úspornosti budov EPBD4. A říkala jste, že na tuto ďábelskou směrnici z Bruselu má český stát zhruba tak rok a půl, aby ji už implementoval do stávajícího zákonodářství. V jakém jsme tedy stádiu?

>> Eh, ta implementace pořád není hotová. Pořád se na ní pracuje. Ona ta směrnice jaksi vstupuje do toho načechraného a takového jak košatého systému tady pravidel už stávajících místních, do té normotvorby.

My jsme díky tomu, že v programovém prohlášení vlády je i zjednodušení norem, tak jsme dostali možnost podívat se na ty nároky, na ty stavby a zahájili jsme, budeme to spouštět někdy v průběhu srpna, takzvaný výzkumný úkol, kdy budeme revidovat a posuzovat ty požadavky na stavbě tak, aby byly zvládnutelné, únosné a to jak cenově, tak i technicky realizovatelně.

Takže já se na to těším. Mám z toho velkou radost.

Neříkám, že ta směrnice by se nám podařila zrušit. To asi bohužel doufat není reálné, ale začínáme pracovat na tom, že například zbytečné požadavky nebo zachované požadavky na kapacitnost vytápění budov, v které kolidují s požadavky na jejich zateplování a jsou tak kladeny neúměrné finanční nároky na tu výstavbu jako takovou, tak se nám podaří zredukovat.

Tehdy, když jsme si povídali před tím půl druhým rokem, tak jste z implementace této evropské směrnice byla vylekaná a říkala jste, že to může znamenat pro majitele nemovitostí obrovskou zátěž do budoucna, až takovou, že by třeba museli své nemovitosti opouštět, protože nebudou mít peníze na to, aby splnili podmínky této směrnice a že vlastně přesto nejede vlak.

>> Mhm.

>> Eh, na základě toho, co jste říkala teď, mám tomu rozumět tak, že přesto vlak jede a že je možnost do té směrnice nějakým způsobem vstupovat jako právoplatný hráč, myslím tím národní stát.

>> Je, je možné do toho vstupovat. Je to otázka vůle toho národního státu, co se vlastně s tím vytvoří.

Já jsem ráda, že se vlastně tahle možnost otevřela i u nás, že si máme tu možnost nastavit ta pravidla, jak se budou posuzovat splnění té energetické náročnosti a co se vlastně bude vyžadovat potom stavebníkovi nebo vlastníkovi té nemovitosti, aby v tom domě měl nebo neměl.

A je v tom zakopaný pes. Já věřím, že jsem to zmiňovala i minule. Už je to delší dobu, tak si přesně nepamatuju.

E, ono totiž bude záviset na té aplikaci a na tom výpočtu té energetické náročnosti při tom takzvaném energetickém štítku, co v něm všechno bude obsazeno a jakým způsobem a s jakými koeficienty se to bude posuzovat.

Já jsem myslím už i tehdy zmiňovala, že vlastně úplně stejný dům v Německu a úplně stejný dům u nás by vlastně měl možnost získat jiný energetický štítek. A to je právě to, co mohou ovlivnit ty národní státy.

To znamená, já vidím poměrně dobrou cestu v tom, že se otevřela možnost, jakým způsobem nastavit ty požadavky u nás, tak aby byly u nás validní, u nás splnitelné, nekolidovaly s našimi normami a aby vlastně ta celková náročnost na cenu a na to provedení byla prostě pro ty stavby únosná.

A tím, že se vlastně je otevřená cesta podnětům od těch stavebníků, je otevřená cesta podnětům od těch projektantů a máme za úkol jako resorty splnit programové prohlášení vlády, kde se ty revize těch norem vlastně mají uskutečnit ještě v tomto volebním období.

Tak já vidím cestu, že se ten nepříjemný dopad velmi výrazně sníží. To znamená, že se budou narovnávat ty poměry, jak jsou posuzovány budovy v jiných zemích Evropské unie a u nás.

Vy, jak jste tady zmiňovala Německo, tak už jste někde říkala, že budovu, která má v Německu na štítku béčko nebo ačko, tak u nás je hodnoceno mnohem horším písmenem, třeba gčkem.

>> Ano.

>> Eh, a proč to tak je? Protože eh já mám vlastně pocit, že věnujeme obrovské množství energie a peněz, abychom narovnali úplně nesmyslnou směrnici z Evropské unie namísto toho, abychom prostě řekli třeba ne, nám to nevyhovuje.

>> Bohužel ty směrnice fungují tak, že u nás platí jakoby rovnou. My si nemůžeme říkat, jestli je chceme akceptovat nebo nechceme akceptovat. My je prostě musíme zapracovat.

Ten systém té Evropské unie vlastně vede k nějaké harmonizaci přístupu k různým pravidlům, ale dává možnosti těm jednotlivým státům se v tom pohybovat a to, co vlastně novela stavebního zákona a s tím související věci přináší, je, že se chceme vyvarovat gold platingu. To znamená k tomu našemu už složitému nepřidávat ještě složitější, ale poprvé teďko vlastně se budeme snažit na to, aby to, co je příliš složité u nás, i to, co se třeba sem dá z té Evropské unie složitě převést, tak abychom si odbřemenili.

Já jako nejjednodušším tím příkladem je, že vlastně u nás platí 20 let stejná norma na to, jaké máme mít vytápění a současně se nám zpřísňuje norma na zateplování.

Dáváme do toho spoustu dotací. Stát vlastně podporuje různé výměny oken, výměny zastřešení, výměny polystyrénů na fasády a tak dále, ale vlastně přitom neuvolnil tu potřebu toho vytápění.

Takže pořád, když vám bude dělat projektant projekt na kotel, tak pořád budete potřebovat velkou rezervovanou kapacitu příkonu na tu dodávku.

Ať už je to horkovod, nebo ať je to plynovod, prostě na to médium, které je na vstupu, nebo na ten příkon pro tu elektřinu.

A my vlastně chceme se podívat i na ten způsob toho výpočtu toho štítku, tak aby odpovídal našim místním poměrům a abychom pořád nepřidávali další a další podmínky.

To je základem toho, jak dospějeme k tomu, že i údržba, i investice může jít cenově dolů.

Pokud si vzpomínám, tak už od roku 2026 jsem měla tato směrnice a ty podmínky, které stanovala, se měla vztahovat na veškerou novou výstavbu, na veškeré nové stavby.

To platí a nebo vlastně to pořád ještě není dořečeno?

Teďko v těchto dnech by měla vycházet nová vyhláška na technické požadavky na stavby, která vlastně ty podmínky už jaksi stanoví a která vlastně už počítá s nějakými dopady té směrnice.

A to, co my se teďko snažíme, je, že vlastně na základě novely stavebního zákona připravujeme aktualizaci.

Ta vyhláška bude v nějakém období zrušena a nahrazena nařízením vlády, které bude mít tu výhodu, že vlastně všechny požadavky na stavby, i ty z té energetické náročnosti se sjednotí na jediném místě.

To znamená, nebudou žádné požadavky na stavby roztříštěny mezi jiné předpisy a povede to k tomu, že se vlastně bude snažit ten stát ty regulace koordinovat, harmonizovat.

Nemůže se mu stát, že vlastně v té vyhlášce EPBD4 budou další požadavky navíc nad ty, které už jinde jsou.

>> A jaké požadavky tedy teď klade tato směrnice v tom stádiu, v jakém je?

Rozpracovaná na majitele nemovitostí, majitele bytů, a také ty, kteří hodlají stavět.

Je tam pořád celá řada těch požadavků třeba na tepelnou stabilitu místností uvnitř, na podmínky na větrání, podmínky na smart homes, zavedení vlastně řízení, elektronické řízení toho, jak vám fungují doma systémy.

>> Musí mít jako chytrou domácnost podle této...

>> No, vstupuje to do výpočtu toho štítku a prostě nějakým způsobem se to projevuje na tom celkovém hodnocení té vaší domácnosti.

Takže jako nikdo vám neříká, že nezbytně nutně musíte, ale prostě ten výsledek toho hodnocení té vaší nemovitosti to potom zohledňuje.

Potom jsou to prostě ty požadavky právě na to topení, jsou to požadavky na to zateplení, jsou to požadavky na umísťování fotovoltaik, na umísťování tepelných čerpadel a vlastně řeší ta ten přístup řeší tak, jak jsme si o tom povídali v tom minulém povídání.

To, jakým způsobem se ta nemovitost hodnotí a to, co my teďko měníme, ale co bude trvat ještě nějakou dobu, než se vlastně v těch předpisech v České republice projeví, je, abychom ty vystupňované požadavky, které pramení z toho, že si každý resort píše ty požadavky sám bez ohledu na to, co je v jiných požadavcích, tak abychom je sjednotili. To nám umožní některé ty jaksi přemrštěné požadavky nebo už neaktuální požadavky proškrtat a umožní nám to tu stavbu zlehčit, zlevnit.

Je to třeba zase na tom topení hezky vidět.

Budu moct mít prostě kotel s menší kapacitou, budu platit menší rezervovaný příkon, ušetřím tím 10 000 Kč ročně jenom na té fixní složce platby za teplo a současně ušetřím 10 000 Kč ročně na údržbě toho zařízení jako takového, protože bude prostě jednodušší, bude vyžadovat menší údržbu. A současně se budeme snažit přenastavit s kolegy i ten způsob toho počítání těch energetických zdrojů a těch požadavků na stavby, tak aby ten výsledný štítek vycházel tak dobře, jako třeba v tom Německu.

>> To, co jste všecko vyjmenovávala, se jeví jako poměrně slušný diktát.

Budu ještě mít možnost si třeba postavit srub s kamnami?

To je těžká otázka.

Srub, ano.

>> S kondenzačním kotlem.

To zní lákavě pro každého.

>> Kotlíkáře, přesně tak.

Kamny v něm určitě být budou. Budete mít možnost.

Dneska se zase připravuje už nějaká směrnice Evropské unie z oblasti životního prostředí, na tom, jakým způsobem budete moct vypouštět ty emise do vzduchu a tak dále.

Takže odpověď na vaši otázku: ano, za určitých podmínek ano. Ty podmínky nebudou úplně jednoduché, ale to vlastně, o co my se teďko snažíme, je, aby vlastně kombinace podmínek, ze kterých se budete moct vybírat, aby byla jaksi ekonomicky únosná, dlouhodobě udržitelná a nebyla jaksi odporující zdravému rozumu.

>> Hm.

Vy jste zmínila tu chytrou domácnost.

Já s tím spojením tak žongluju, ale vlastně si přesně neuvědomuji, co to teda znamená ta chytrá domácnost.

Co to na mě jako na majitele nemovitosti, no, třeba na člověka, který hodlá si postavit domek.

Co to na mě klade?

>> Chytrá domácnost je takový nenápadný nenápadný systém.

Ono se to dneska vlastně vidíte a můžete to prožívat třeba v těch kancelářských budovách.

Jsou to takové ty různé systémy, které konají místo toho člověka.

A v kancelářských budovách se to projevuje třeba tím, že se spouštějí žaluzie nebo naopak se vytahují podle toho, jak zrovna na tu stranu té budovy svítí sluníčko.

Ne vždy to jaksi ten komfort toho člověka v té místnosti úplně zvyšuje.

Mnohdy vám prostě při poměrně snesitelném slunečním svitu sjedou ty žaluzie dolů a současně se vám rozsvítí a pak najednou zase vyjedou nahoru a zhasne se vám, i když už je třeba šero.

Vlastně jsou to systémy, které mají nahrazovat lidský úsudek a mají vést k té šetrnosti nakládání s energiemi.

Oni něco předvídají.

Takže třeba některý ten systém začíná spouštět topení o něco dřív, než poklesne teplota, protože sleduje předpověď počasí a vlastně má za úkol postupně — vy si toho ani nemusíte všimnout — začít předtápět a pomalu přidávat na tom topení, aby pak nebyl ten teplotní šok a najednou si všichni nepřitopili, ne?

Vždycky ty systémy jsou prostě nastavený tak, že ten člověk jaksi cítí ten svůj komfort a nějaký rozměr by to ještě chtělo asi těch systémů, aby se v tom lidem dobře žilo.

Nicméně vlastně v rámci právě té energetické náročnosti se sledují jaksi optimalizace toho větrání, toho zahájení vytápění, toho otevírání oken, toho zahájení chlazení.

Třeba teďko v létě jedním z těch povinných bodů podle EPBD4 je i zajistit vlastně to chlazení v těch horkých obdobích.

Ono vlastně dneska se k tomu přistupuje tak, že máme předvídat změnu klimatu o plus mínus 8 stupňů a tomu přizpůsobit budovy, aby si s tím uměly poradit.

Nicméně tam samozřejmě to potom klade na tu náročnost investiční poměrně zvýšené nebo prostě zvyšuje se neúměrně.

O 8 stupňů máme.

A vzhledem k tomu, jak velká nejednotnost je ohledně globálního oteplování mezi vědci...

>> Není těch 8 stupňů také jednou z analýz, která dopředu ví výsledek a přizpůsobí tomu všechny vstupy?

Ehm, já vlastně právě tu analýzu, ne tu, ze které vyšlo, že to má být plus mínus 8 stupňů, neznám osobně. Ale tím, že máme ten úkol, který nám ukládá, abysme se podívali na to ještě jednou a zracionalizovali ty požadavky na stavby, tak je to jedna z věcí, kterou právě my v jedné z pracovních skupin řešit chceme a které se určitě budeme věnovat tak, aby prostě ty požadavky byly únosné. Protože pokud bysme to opravdu zavedli do praxe takhle, tak ty investiční náklady zase skokově stoupnou.

Ta opatření jsou prostě razantní. Jak na energiích, kterými byste měli chlad, nebo na zařízeních, kterými byste v těch domech chladili, na zařízeních, kterými byste v těch domech topili, na těch izolacích, na různých prostě obslužných systémech. Tam skutečně prostě by to znamenalo velmi významné investiční náklady navíc.

A skutečně se tady chceme bavit s odborníky z ČVUT, jak si s těmi projektanty a s těmi lidmi, kdo to potom v praxi užívají, co s tím udělat, jak k tomu přistoupit a jak to hodnocení, které se pak projeví v tom štítku vlastně uchopit.

Paní Holandová, když jste popisovala ty systémy, které mají vytvořit chytrou domácnost, tak mně to přijde, že jsou to přece jenom systémy, které mají nahradit zdravý rozum a svobodnou vůli. Protože při současné módě staveb, kdy se staví zásadně naprosto prosklené budovy, tak se můžeme vsadit, že tam budou sedět ti zaměstnanci a budou se jim stahovat žaluzie, oni rozsvěcet zářivkami, a oni si budou do kabelky chodit pro antidepresiva, protože jim to třeba nebude vyhovovat. Ehm, řekněte, opravdu si to musíme nechat líbit?

>> Ehm, no, tak třeba ty celoskleněné budovy si myslím, že si nemusíme nechat líbit. To je trošku český vynález. Vychází z nějakých požadavků na denní světlo v budovách, které v zápětí na to chytrá domácnost zatmavuje. Ano, které ano, přesně tak.

[smích]

Ehm, my jsme se o tom bavili a je to jedna z norem, o kterou se bavíme poměrně dlouho s agenturou Čas a pověřenými osobami. Je to právě přesně to, co jste pojmenovala. Je to právě to téma naší debaty, že prostě ty požadavky na stavby musí být celistvé, musí být ukotvené jako celek. Nedává smysl prostě jít po nějakém vydefinovaném parametru, jak doručit to denní světlo do prostoru uvnitř té budovy v nějakém rozsahu, a přitom vlastně nemyslet na ten komfort.

My jsme skutečně měli poměrně intenzivní diskuzi o tom, zda je rozumné zakazovat třeba lodie a balkóny, jo, protože to je vlastně nepřímý důsledek požadavku na denní světlo v budovách. Je vlastně zákaz lodí a balkonů, protože z principu to ten balkon a ta lodie vytváří nějaký stín pro ten prostor, který je pod ním nebo za ním.

A v podstatě ty požadavky byly nastaveny nebo dneska jsou nastaveny tak přísně, že to všechny tyhlety zařízení eliminuje. Do toho vám tam vlastně přijde povinnost mít ty žaluzie, kdyby náhodou svítilo moc. A v podstatě pak z toho právě vychází ze všech těchhle technických požadavků ten celoskleněný skelet, který vlastně umožní tam to světlo dávat, ale na druhé straně zase vás nutí, abyste si ho zatemňovala zrovna, když vám to třeba ani není příjemný.

Jo.

Takže toleto je skutečně ta debata, o které mluvím, že jsem vlastně ráda, že jsme ji mohli otevřít. I tenhleten požadavek se nepřímo projeví v tom energetickém štítku a má to prostě spoustu konsekvencí.

Roztříštěnost dnešního systému, kdy prostě sedí odděleně člověk, který připravuje normu na denní světlo, odděleně člověk, který připravuje normu na teplo, odděleně člověk, který připravuje normu na energetickou náročnost, prostě vede k těmto absurditám.

A moje funkce — tahle vláda ji udělala proto, že by v tom chtěla udělat trošku pořádek a trošku to pročistit. A říkám, nedělám si iluze, že bysme byli supermani, ani nemám kouzelný prsten a nepřeneseme vám to za týden, za 14 dní. Ale já jsem strašně ráda, že tahleta funkce vznikla, že vznikne ten jednotný úřad, který bude mít sjednoceny požadavky a bude vlastně rozhodovat o výstavbě sjednoceně a bude mít motivaci tyhlety rozporuplné požadavky prostě konsolidovat, harmonizovat a řešit.

Představme si, že mám chalupu na Šumavě a teď dostanu pokyn. Přestože se snažíte ty pokyny a jejich dopady na nás zmírnit, jak jste to teď popisovala, tak dostanu za úkol jí zateplit, dostanu za úkol si tam udělat nový kotel, dostanu za úkol vyměnit okna za eurookna, dostanu za úkol udělat novou střechu. A opravdu nemůže toto být jenom tlak na to, abych ji prostě prodala. Protože na to nebudu mít. Protože jestli má člověk po babičce chalupu na Šumavě, tak je to šťastný člověk, ale neznamená, že je to movitý člověk.

>> Co s tím?

No, ten tlak je vždycky takhle vytvářený nepřímo, jo. Oni všichni se potom jakoby všechny ty pokyny, které tam jsou, tak směřují k tomu, aby se to stalo. Ehm, říkají tomu pozitivní motivace, ehm, ale že vlastně oni vám nezakazují takový dům mít. Jen ten váš dům vlastně bude ztrácet v čase hodnotu a svým způsobem při jakémkoli převodu nebo při jakékoli změně prostě budete v uvozovkách trpět za to, že tam ty investice provedeny nejsou.

>> A pokud tam budou ještě nějaké pokuty, o kterých se také hovořilo, když to nenaplním, tak vlastně ta moje nemovitost bude svým způsobem vyvlastněna, protože bude neprodejná.

>> Bude neprodejná, je to tak?

Nebo prostě bude prodejná za cenu, která nebude odpovídat té hodnotě, kterou má pro vás nebo kterou by mohla mít.

>> A pak přijde někdo, kdo mi prokáže tu velkou službu a odkoupí ji ode mě. Třeba trošku dráž, než je ta cena, ehm, která kvůli tomu, že mám starou chalupu, tak klesla. Je to možné?

Je to možné, že je to vlastně proto, že u nás je poměrně velké procento vlastníků nemovitostí, ať už domů nebo bytů, a tak je nám co vzít.

>> Mhm.

Jo, já si myslím, že ehm ten systém takhle vlastně, ať už úmyslně nebo asi neúmyslně, prostě nastavený je, jo. Ten deklarovaný cíl, který je, tak je vlastně snížit energetickou závislost na fosilních palivech. To je deklarovaný cíl, ke kterému se mají pozitivní motivací přimět vlastně vlastníci nemovitostí.

Ehm, je velice složité tohleto jaksi nějakým způsobem vyhodnotit, kde je pravda. To bych tady spekulovala, ale ehm ano, k tomu to může vést. Ehm ano, ehm ten vlastník, který si bude chtít udržet cenu nemovitosti a její atraktivitu, tak bude vlastně ehm nějakým způsobem muset zvažovat investice do energetických náročností.

Já vidím pozitivní cestu v tom, že by se ta náročnost, ta věcná, ta opatření měla zličtit. Takže v tom já vidím nějakou jako rozumný kompromis.

A co je asi důležité ehm jakoby říct — existují i dneska celá řada investorů i fondů, myslím tím institucionální investory, pardon, ehm tak kteří prostě naopak ehm začínají prostě vyhledávat ty nemovitosti, které tu energetickou náročnost nemají.

E, v podstatě preferují jaksi ten minimalistický standard, investují do nemovitostí, ve kterých jsou lidé zvyklí žít a žijí dnes bez toho, aniž by toužili po té smart domácnosti.

Tak já to vnímám tak, že se můžou v podstatě vytvořit nějaké dva druhy standardů – jeden ten stávající a jeden ten technologicky nový.

Takže trošičku nám dáváte naději, že bychom mohli tu směrnici bypassovat?

Je život si svojí cestu vždycky najde. Když prorazí kytka asfaltem, tak život si svojí cestu vždycky najde.

Já to tak vidím a jenom se snažím vlastně ty dva světy k sobě trošku přiblížit.

Mým cílem v té roli je vlastně minimální nároky na technický standard budov udělat tak, aby byly skutečně minimální, ale ne maximální, a aby se v těch budovách dalo fungovat dlouhodobě.

A ještě poslední otázka. Když budu občansky neposlušná a řeknu: „Ne, je to můj dům, můj hrad, můj byt, nebudete mi do toho ani Evropská unie, ani Evropská komise, ani stát vstupovat." Je vlastně ještě možnost takto fungovat, nebo se tím člověk opravdu vlastně vyděluje z takzvané slušné společnosti?

>> Můžete tak fungovat?

Pravděpodobně na to nedostanete hypotéku.

>> [frknutí] >> Tomu se říká ta pozitivní pobídka, viďte?

[smích] >> Ano.

A co byste tedy radila lidem, kteří teď nás poslouchají a ukusují si nehty, protože se jich to třeba týká v bytě, kde žijí, a v chalupě, kterou mají?

No, co bych jim radila. Opravdu, ono záleží na tom, v jakém ekonomickém a technickém stavu mají tu svojí nemovitost třeba teď.

Nemovitosti, které budou vlastně pod tím financováním, pod nějakou hypotéční službou, tak prostě při každém termínu obnovy toho hypotéčního úvěru nebo té fixace té úrokové sazby, budou vlastně vystaveny tomu revidování, v jakém stavu ta nemovitost je.

Takže tam skutečně může na ně být vyvíjen nějaký tlak na to, aby ty úspory vlastně někde hledali, aby do nich investovali, protože záleží zase na velikosti té nemovitosti. Někde to může být rozdíl nepatrný, někde to potom může vést k tomu, že ty investice se v uvozovkách vyplatí, než aby se vám zvedla ta úroková sazba.

To se může týkat třeba druhů bytových domů, které používají hypotéku na celý dům. Tam vždycky ta výročí prostě nabíhají na celý dům jednotně. Těm se skutečně může v uvozovkách vyplatit dát si na střechu fotovoltaiku, protože jim to umožní nezvýšení té hypotéční úrokové sazby až takovým způsobem.

Jo. A to samozřejmě potom souvisí i s nějakým požárně bezpečnostním řešením. Navazují na to potom i ty další opatření.

Takže už to prostě nějaké rozhodování je. To rozhodování není úplně jednoduché. Vyžaduje nějakou poměrně sofistikovanou konzultaci s projektantem a vždycky vodítkem pro banku bude to ačko, béčko, céčko, déčko – velmi zjednodušený přístup banky.

Říkám, mým cílem teďko je vlastně zlehčit to přidělování těch štítků, aby se tam vlastně nedělala ta opatření třeba zbytečně drahá, když by tak drahá být nemusela.

Paní Hanolandová, já vám děkuji za to, že se snažíte ty nejpalčivější dopady od nás trochu odfiltrovat a že se snažíte, abysme mohli pod tíhou směrnic alespoň možná trochu žít a nejenom přežívat.

Díky moc.

Já moc děkuju za rozhovor s vámi, za tu příležitost o tom lidem něco říci a těším se, že se někdy možná zase uvidíme.

Milí posluchači, můžete si poslechnout celý dvoudílný rozhovor s vládní zmocněnkyní pro novelu stavebního zákona, ve kterém jsme se ponořili do absurdit českých předpisů a rozebírali, jak nás mohou decimovat evropské směrnice o energetické náročnosti budov.

Najdete ho na platformě Hero. Díly jsou vám také k dispozici na našem webu Rádio Univerzum, na Facebooku a YouTube.

Všem, kteří nás podporujete na účtu 10 349 16/2700, upřímně děkujeme. Bez vás by tyto rozhovory nevznikly.

Martina Kociánová se na vás těší zase příště. Zatím se mějte hezky a něco proto dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.