Hana Landová 1. díl: Výstavbu zakázat, či znemožnit – nástroje, které poskytuje české stavební právo

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti.

Od mikrofonu vás zdraví Martěna Kociánová.

Postav dům, zasaď strom, sploť dítě, říkávali naši předkové. A to, co se jim zhusta dařilo, je pro nás ve všech punktech často nedosažitelné.

Stromům a dětem se dnes věnovat nebudeme. To si necháme do jiných dílů. Možnost postavit dům či spíše ta nemožnost v současné době hovoří za vše. A nebuďme maximalisté.

Nereálná je pro většinu lidí i představa, že by si ve velkých městech pořídili třeba garzoniéru. A když už nějaký starší domek či byt mají, protože se zadlužili na celý život, nebo něco zdědili, tak se v budoucnu rýsuje pravděpodobnost, že to s jejich vlastnictvím a správou bude velmi komplikované.

Václav Havel svého času řekl, že komunisté dokázali jen postavit pro lidi králíkárny. Ta dvoupokojová králíkárna v současnosti stojí v Praze tak 8 milionů Kč.

A tak se nabízí otázka, zda se v blízké budoucnosti najde tak odvážná vláda, která by nás králíky alespoň někde ubytovala.

Naposledy jsme s mým dnešním hostem mluvili před rokem a půl k vaší velké spokojenosti, milí posluchači. Tehdy byla v roli předsedkyně odborné sekce územního a regionálního rozvoje hospodářské komory České republiky a varovala před možnými katastrofálními dopady nové evropské směrnice o energetické náročnosti budov na vlastníky nemovitostí.

Dnes je tady v nové roli vládní zmocněnkyně pro zavedení novely stavebního zákona Hana Landová mým i vaším dnešním hostem. Jsem moc ráda, že vás tady mám. Dobrý den.

>> Moc ráda vás vidím. Dobrý den a dobrý den posluchačům.

>> Paní Hano Landová, proč se v minulých letech stal byt nedostupný luxus? Je potřeba zmínit především ve velkých městech nebo v lokalitách, kde je práce, že tam jsou byty téměř nedosažitelné. Máte na to odpověď?

>> Ta odpověď by mohla být velmi obsáhlá. Odpověď na to samozřejmě mám. Nemám na to jediný lék. Těch léků by mělo potom nastat nebo přijít trošku víc. Stalo se to v důsledku jednak příliš složitých povolovacích procesů, takže ty nové byty prostě nevznikají. Na trhu je velká poptávka, malá nabídka. V těch místech, kde neexistují byty, které by se daly koupit, pronajmout nebo jinak doručit lidem, a nevznikají nové, je tam prostě tahle situace. V těch velkých městech je to především proto, že povolovací procesy jsou strašně složité, trvají moc dlouho a jsou vlastně neprostupné a neprůchodné.

To české stavební právo funguje dneska bohužel spíš tak, že té stavební produkci brání, než aby jí podporovalo. Nedává pravidla pro to, jak stavět, ale dává spoustu nástrojů pro to, jak tu výstavbu vlastně zakázat.

Samozřejmě tam, kde je velká poptávka a malá nabídka, to vede k nedostižným cenám. Kumulovaly se nám tady různé další vlivy. Například zvyšování požadavků na stavby, rozmáchlé požadavky různých orgánů, které nebyly koordinované, takže spousta požadavků si vzájemně protiřečí a prostě je nejde splnit, nejde tím povolovacím procesem projít.

Je to nějaký účel, nebo byl, abychom nestavěli, aby se nestavěly nové byty, bydlení, aby se nestavěly veřejné budovy? Protože když třeba v Praze měly změny územního plánu trvat 16 let a dalších 16 let samotné povolení, tak když se člověk chce stát stavařem, má v podstatě šanci za celý svůj produktivní život postavit jednu stavbu.

V podstatě to tak dneska je. Já nevím, jestli to byl účel nebo nešťastná shoda okolností. Faktem je, že u nás existuje spousta ministerstev, spousta resortů. Každý do toho stavebnictví nějakým způsobem vstupuje a hovoří, ale vlastně u nás je za celou dobu od revoluce nikdo nekoordinuje, takže nikoho vlastně dneska netrápí, jestli soubor těch požadavků je aplikovatelný do praxe.

Když dám jeden příklad za všechny, tak v nedávné době se aktualizovaly prováděcí vyhlášky, to znamená požadavky na větrání. Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo pro místní rozvoj v těch svých předpisech udělali každý tak odlišný požadavek, že to nejde naplnit.

Jeden příklad zase za všechny. Jedním z požadavků bylo například, že otvor, kterým se nasává nový vzduch pro obytný nebo jiný vnitřní prostor, a otvor, kterým se ten vzduch zase vypouští, aby se obnovila ta kvalita vzduchu, měly být na fasádě vzdáleny od sebe nejméně 10 metrů. To v praxi znamená, že by se zakázalo otevírat okna, protože otvor je i okno a to ze své podstaty prostě nedokáže rozlišit mezi nasávaným a vypouštěným vzduchem.

>> Tady z toho, co říkáte, je markantní, že je to stonožka a žádná noha neví, co dělá ta druhá. Nemůžu ani říkat, že pravá ruka neví, co dělá levá, protože to by bylo ještě docela dobré skóre.

Čím to, že máme tak zbytnělý aparát? A já ještě zmíním, že naší zbytnělé administrativy a neprůstřelnosti si všimli i v Evropské unii, jak jste mě informovala, a někdy v prosinci Evropská komise vydala zprávu, že máme u nás velmi zbytnělou byrokracii. A když matka byrokracie říká, že to už je moc i na ní, tak by mě zajímalo, jak jsme k tomu dospěli a co se s tím dá dělat, kromě rušení, vyhazování nebo nevím.

>> My jsme k tomu dospěli postupně. My jsme vlastně v rámci každého svého resortu, třeba Ministerstva životního prostředí, v rámci těch svých pokynů z Evropské komise nebo i v rámci aktualizace z vlastní iniciativy, tak vyrábíme dlouhodobě jednotlivé dílčí požadavky, a ne vždy si ti úředníci uvědomí, že jsou to vlastně požadavky na stavby.

Takže třeba ministerstvo životního prostředí vyrobilo požadavek na osvětlení veřejného prostoru, což samozřejmě nějakým způsobem je požadavek na stavby, protože se to týká technického zpracování veřejného osvětlení, týká se to umísťování lamp, týká se to řešení veřejného prostoru jako takového.

Nebo když řeknu, tak třeba MPO, jako ministerstvo průmyslového obchodu, dává požadavky na energetickou náročnost staveb, a každý vlastně sleduje svůj vlastní cíl, aniž tuší, že tutéž, tentýž požadavek z jiného úhlu pohledu už aplikuje jiné ministerstvo.

Není tam vlastně nastavený žádný mechanismus, kde by na jednom místě seděl někdo, nějaký projektant, který ověřuje, jestli ty různé požadavky jsou vzájemně slučitelné.

A to je vlastně dlouhodobý proces, kdy se postupně každý rezort vybíhá z cesty k výstavbě svou vlastní cestou a ta věc se větví a narůstá a vlastně praskává.

Obětí jsou stavebníci, ale i lidé, protože toto všechno pravděpodobně nebývale zdražuje bydlení.

>> Je to přesně tak. To všechno se potom sčítá v nákladech.

To všechno se sčítá v penězích, které ve finále zaplatí ten člověk, nejenom na té investici, když si ten byt, dům chce pořídit, koupit nebo pronajmout v ceně nájmu, ale potom i v těch provozních výdajích.

Já slibuji posluchačům, že se budeme posléze věnovat i té směrnici o energetické náročnosti budov, kterou jsme trochu divoce říkali vyvlastnění 2. Jak jsme s tím daleko.

Ale teď bych se vlastně chtěla věnovat přece jenom té novele stavebního zákona, protože jste vládní zmocněkyně a tudíž pravděpodobně považujete ten nový stavební zákon za lék na tu současnou situaci, nebo alespoň řekněme nějakou medicínu.

Zmíním ještě důležitou věc. Měla nás spasit digitalizace. Celá jedna strana si na digitalizaci stavebního řízení postavila svoje promo do voleb a pak celá věc vyvanula, skončila fiaskem a zde stopa Járy Cimrmana i pana Bartoše mizí, protože vlastně já jakožto volič se najednou nedozvídám, co se s tou digitalizací děje dál. Funguje, nefunguje, bude fungovat, bude s ní počítat ta novela stavebního zákona, je postavená na tom, že funguje? Jak to vlastně je?

Hm, ta novela byla nešťastná. Já jsem tehdy vlastně ještě předtím, než se jako spustila, tak jsem se snažila to ilustrovat pro pochopení. Kdysi před zahájením zpracování té digitalizace prostě pan Bartoš v roli ministra avizoval, že ten stavebník si prostě až půjde do lesa na houby, tak si vezme mobil a vlastně z toho mobilu podá žádost o povolení stavby a ten úředník si to zase někde jinde na tom mobilu rozklikne a vlastně potvrdí to povolení, že to všechno bude fungovat.

Už z toho vlastně bylo patrné, že si zřejmě ti zadavatelé neuvědomili, jak složité to stavební řízení je, protože projektová dokumentace, rozsah těch výkresů, rozsah těch podkladů, který dneska existuje, prostě do mobilu nevěstnáte, z mobilu si neprohlídnete a z mobilu takovou dokumentaci prostě nepodáte.

To samo o sobě vyvanulo právě v tom, že ta digitalizace vlastně vůbec nepočítala s existencí dotičených orgánů, takže vůbec nepočítala s tím, že do toho promlouvají třeba hasiči nebo právě ten, kdo chrání ty stromy, tu přírodu a tak dále. A v podstatě vznikla jakási elektronická podatelna, která by měla evidovat ta řízení nešťastným způsobem.

Vlastně je to skutečně jenom elektronická, nikoliv digitální podatelna, takže vlastně funguje podobně. Funguje s PDF, nefunguje digitálně, jako jsme zvyklí dneska. Když píšete dokument ve Wordu, tak prostě pracujete s textem. Pokud si koupíte tištěné noviny, tak vlastně s tím textem se vám nepracuje dobře. Obdobným způsobem byla vlastně nastavená ta podatelna.

Je to elektronická podatelna, aniž by třeba uměla sama od sebe počítat počty těch provedených úkonů, počty těch řízení, neumí sledovat termíny, neumí sledovat lhůty. Je to jenom jakýsi elektronický nástroj, který neumí ani spočítat pořádně tu evidenci.

Nicméně s ohledem na to, že nějakým způsobem byla rozšířena a ty úřady s ní dneska pracují, tak tahleta novela si neklade za cíl, že by jaksi bez přípravy to nahradila nějakým nevyzkoušeným systémem. Říká, že ten nástroj digitální zůstane teďko zachovaný do té doby, než se podaří nastavit a odzkoušet něco skutečně v praxi, co bude fungovat.

Eh, nedokážeme teď identifikovat, jestli to bude za dva roky nebo za tři roky. Dáváme si cíl do roku 2030 a samozřejmě ten nástroj, který dneska nic nepomáhá vlastně ani těm stavebníkům, ani těm úředníkům, do nějaké doby nahrazen bude muset být.

To je taková otázka na okraj. Máme představu, kolik nás tento zmetkový produkt stál?

No, analýzy stále probíhají. To je mnohoznačné. Analýzy stále probíhají, stál řádově několik set milionů Kč.

Hm, dobré vědět.

Rozhodně to nebylo o nich avizovaných 20, 30 milionů Kč. Mě spíš mrzí to, že vlastně ty prostředky, které do toho byly investované, tak nepomohly k tomu zjednodušení té práce, ale jaksi byly vnikne.

Ano, a budou muset být vloženy nové, abysme se někam posunuli.

Vy jste řekla, že tehdejší novela stavebního zákona byla nešťastná. Předpokládám, že když jste vládní zmocněkyně pro zavedení novely stavebního zákona, tak novelu novely považujete za šťastnou.

Co tato novela nám lidem přinese? V čem nám uleví?

Ta novela je taková komplexní novela. Ono totiž na to, co to stavebnictví dneska má za nemoci, nejde prostě aplikovat jedna pilulka. Potřebujeme opravdu soubor opatření, aby se to trochu dostalo do podoby, ve které ty lidi, ty stavebníci jsou prostě schopni přežít, jsou schopni žít a jsou schopni v tom reálně fungovat.

Takže asi největší změna je, že poprvé po revoluci ten zákon má chránit potřeby lidí. Stavební zákon dneska ochraňuje a dává si za cíle chránit přírodu, chránit historii, kulturní památky a tak dále, ale nikoliv tu samotný obsah, tu výstavbu pro potřeby bydlení, pro potřeby práce, pro potřeby podnikání, vzdělávání a prostě pro ten život těch lidí.

Takže první novinkou je, že stavební zákon se bude zaměřovat na to, aby ochraňoval a dával pravidla pro tu výstavbu jako takovou. Eh, dává vlastně ten nový filozofický pohled. Znamená stavební zákon nebude nástrojem, jak zabránit výstavbě, ale bude informovat ty, kdo stavět chtějí, co mají dělat, aby stavět mohli, kam mají jít, kde tu stavbu mají umístit, aby to povolení dostali a dává jim k tomu spoustu návodů.

Dneska, když vlastně připravujete nějaký projekt, tak musíte oběhat spoustu úřadů a ptát se, co vlastně by si představovali, že jim máte předložit za dokumentaci. Novela zavádí takzvanou předběžnou informaci. Ona zintegruje dotčené orgány, takže třeba ta památková péče bude jaksi součástí toho jednotného úřadu rozvoje území. Oni budou vědět, co po vás mají chtít a oni vám dopředu řeknou, jaké dokumenty si máte připravit, aby ta stavba mohla být povolená.

A nebo vám taky řeknou, že v tomhletom území, například v národním parku Šumava, se prostě mrakodra postavit nedá a že tam ať přinesete cokoliv, tak vám ho prostě nepovolí. Ale budete dopředu vědět, jak dlouho to řízení bude trvat a co máte přinést za dokumenty.

Jednou z takových nenápadných, ale velmi užitečných úprav je třeba i to, že ten projekt se bude posuzovat k dni podání žádosti. Dneska žijeme v takovém podivném světě, kdy se ten předložený projekt posuzuje ke dni vydání rozhodnutí, ale když to řízení trvá třeba 10 let a mezitím se vám dvakrát, třikrát, čtyřikrát změní ta pravidla, tak vlastně výsledek je ten, že když se k tomu ten stavební úřad konečně dostane, tak vás znovu vyzývá, abyste měli tohle špatně, tamto špatně, máte znovu opravit, přeprojektovat, znovu projednat s dočinným orgánem a přinést nové povolení.

To samozřejmě zatěžuje jak ty dotčené orgány, tak ty stavební úřady.

Stojí to spoustu peněz, stojí to spoustu kapacit těch projektantů a stojí to jaksi i čas a energii těch stavebníků i těch úřadů.

Dneska se řekne, že prostě ten stavební úřad to posuzuje k tomu dni podání, a pokud se to nějakým způsobem prodlouží to povolování, tak prostě už nebudete znovu obíhat ty úřady a nebudete znova překreslovat tu dokumentaci.

Stižením filozofií reformy jsou vlastně tři slova: Jedno řízení, jeden úřad, jedno rozhodnutí.

Je to velmi líbivé, ale pokud z nás budou hovořit zkušenosti, tak několik vlád nám už slibovalo, jak zjednoduší podání daňového přiznání, a víme, jak je to jednoduché.

Jak už jsem tady zmiňovala, ti, co tvrdili, že internet změnit jejich moře, vlastně ani nevěděli, jak ta stavební novela bude fungovat. Nestane se i tady z tohoto jen replika, která vlastně bude líbivá, ale do praxe uvedena nebude?

>> No, já doufám, že ne.

Vláda schválila vznik takového implementačního týmu, který už dneska připravuje vlastně to propsání do praxe. Připravuje se postup, jakým způsobem vznikne ta jednotná stavební správa, jak se přestěhují úředníci, jakým způsobem bude fungovat to vydávání těch povolení. Připravují se vzorová rozhodnutí, vzorové postupy, tak aby si každý v tom území mohl se podívat a přečíst si, jak to rozhodnutí bude vypadat.

Těm úředníkům by to mělo tu práci usnadnit. Samozřejmě, pokud budou pracovat už s připraveným textem, tak se jim v tom bude postupovat efektivněji a rychleji.

Ale my nehodláme vlastně nebo nemáme v úmyslu ten text toho zákona opustit v okamžiku, kdy ho schválí sněmovna. On se musí naplnit i prováděcími předpisy. Musí se naplnit lidsky a kapacitně.

Budeme spouštět po schválení rovnou školení, přípravu těch dokumentů, návodů, aby se v tom každý vyznal a abychom se zbavili toho, že bazén povoluje jinak stavební úřad v Pardubicích a jinak stavební úřad v Táboře.

Připusťme, že se to opravdu zjednoduší, že najednou nám bude stačit tedy to jedno razítko, čekání na změny územního plánu a povolení stavby nebude trvat 32 let. Tak najednou bude spousta staveb, mnoho developerských projektů, ale omezené množství stavebních firem. Nemůže se stát, že vlastně jich bude nedostatek, čímž to bude znova stavbu prodražovat?

Tak někteří o tom hovoří už delší dobu, že prostě je potřeba ty stavební kapacity nějakým způsobem plánovat a korigovat.

Ono se to stát může, ale právě i v tomto smyslu ta novela je naprosto nezbytná.

Problém dnešního stavu je, že nedokážete plánovat ty kapacity, ani tu výrobu těch stavebních hmot, přípravu, ty objednávky. Pokud máte nepředvídatelné stavební řízení a jednou doběhne za osm let a jednou za devět, tak vlastně ta příprava projektů v tom čase je tak nepředvídatelná, že se s tím nedá pracovat.

Smyslem je vědět, že prostě do roka dostanu povolení na bytový dům. V některých případech ta novela umožní dostat celé povolení bez těch obíhaček předtím na rodinný dům třeba do 30 dnů jako první úkon v řízení.

Takže smyslem je umět plánovat tu přípravu staveb tak, aby byly plánovatelné i kapacity stavebních firem a i těch výrobců těch stavebních hmot.

Když bude cihelna mít pravidelný odběr nějakého množství cihel, bude se jí lépe plánovat výroba, nebude docházet k zastavení té činnosti, jejíž obnova, znovu uvedení cihlny v život prostě trvá měsíce, a není to otázka jednoho dne nebo jedné hodiny, a stojí velké množství finančních prostředků. Takže my potřebujeme vlastně ten proces předvídatelný.

Výstavba bytových projektů nad 10 000 metrů čtverečních hrubé podlahové plochy má být podle novely ve veřejném zájmu.

>> A tady mnozí spekulují nad tím, zda novela nejde vlastně na ruku především velkým developerům.

Ano, my tady plédujeme za výstavbu bytů, ale zároveň veřejný zájem může znamenat také vyvlastňování půdy nebo změny územního plánu způsobem, který třeba ochranářům přírody bude trnem v oku.

Tady se v tom veřejném prostoru mísí dohromady dva pojmy: ten veřejný zájem a vyvlastňovací titul.

Novela přináší veřejný zájem, který vlastně se identifikuje s ohledem na využití území už ten územní plán. To znamená, jakékoliv určení nově územním plánem k nějakému typu výstavby, tak už podle té novely jako celku bude fungovat jako vyjádření toho veřejného zájmu.

Vzhledem k tomu, že spousta zákonů dneska stanoví veřejný zájem třeba na ochraně dřevin rostoucích mimo les, na ochraně kulturních památek a tak dále, a ten stavební zákon a ta výstavba nikdy jako veřejný zájem chráněná nebyla, tak tam jaksi vznikla disbalance při porovnávání těch veřejných zájmů.

A když řeknu, že třeba vodovody jsou ve veřejném zájmu už dnes před novelou, ale nikoliv ten dům, do kterého ten vodovod vede, tak z toho je patrné, že prostě tady vzniká taková divná situace, kdy mohu postavit vodovod, ale nemám stejnou ochranu zákonem pro ten dům, do kterého ten vodovod prostě vede, patří. A ten vodovod jako takový bez toho domu prostě nedává smysl.

Takže ta novela vlastně říká a vyrovnává, odstraňuje tu diskriminaci té výstavby z toho legislativního prostředí.

Co se týče těch projektů na 10 000 m, tak ty se stávají vyhrazenými stavbami. To samo o sobě neznamená, že pro ně lze vyvlastnit. Musel by být ještě splněn nějaký další krok. Musel by být určen ten titul.

Takže by například v zákoně o strategických stavbách státu musela být určena konkrétní lokalita. Když by třeba stát řekl: na tomto státním pozemku a sousedícím pozemku budeme stavět třeba byty pro vojáky, a je to prostě ve veřejném zájmu, že tady ta výstavba pro tu naši obranu má vzniknout, tak pak by vznikl už jako ten soubor podmínek pro to vyvlastění, a tam by se mohlo k něčemu takovému dojít.

Novela jako taková žádné výhody developerům, soukromým firmám nedává.

Developer je v podstatě ve smyslu stavebního zákona každý stavebník, kdokoliv, kdo staví. Takže je to i třeba správa národního parku Šumava, když si bude chtít postavit svůj dům, tak je vlastně developerem toho projektu. Je to i třeba obec, která bude chtít postavit školku nebo radnici, tak je v takovém případě developerem.

Prostě každý stavebník je jiným slovem developer, a ta novela dává pravidla tomu, jak se mají stavět ty domy, jaké podmínky musíte splnit při výstavbě konkrétní stavby, ale nerozlišuje mezi tím, kdo ji staví.

Když se podívám na kritické hlasy, které doprovázejí příchod na svět této novely, tak jsem se dočetla, že tato novela byla předložena jako poslanecký tisk bez standardního připomínkového řízení. Úplně tomu nerozumím, ale vy nám to určitě vysvětlíte.

A pokračuji – mění nejen stavební zákon, ale circa 42 dalších zákonů. De facto je to nový zákon bez žádné odborné přípravy.

Neproběhlo meziresortní připomínkové řízení, neexistuje posouzení legislativní rady vlády, ani kvantifikace dopadů na rozpočet.

Vzhledem k tomu, že neexistuje dodnes dopadová studie celého Green Dealu na Evropu, tak mě to nepřekvapuje, ale přeci jenom pokud vy tady plédujete za novelu, tak není na těchto výhradách něco pravdy?

>> Něco pravdy na tom je.

Skutečně ta novela byla podaná jako poslanecký návrh v prosinci loňského roku. Vítězové voleb tak reagovali nebo se snažili doručit ten svůj volební slib, že stavební právo zrevidují vlastně okamžitě, ihned, rychle a konečně udělaj něco pro to, aby se tady stavět dalo. A nejenom jsme hovořili o tom, jestli se stavět dá nebo nedá.

Nicméně ten obsah potom toho konstatování je takový trošičku nepřesný. Ta novela je založená na původním návrhu Kláry Dostálové, která ho tehdy předkládala jako ministryně pro místní rozvoj po dvouletém přípravném procesu už tehdy za jejího volebního období, včetně RIA, včetně několikanásobného či několikakolového projednání v legislativní radě vlády. Tak to je ten jaksi základ té teďko té novely.

K tomu se připojují další úpravy, které přinesl prostě čas a které se řešily už za nebo od té doby v různých pracovních skupinách u ministerstva pro místní rozvoj vedených v uplynulých šesti, sedmi, osmi letech. A vlastně ta novela přináší kromě toho, co už bylo tady prověřeno v tom roce 2021, ještě další shodné nebo další části, například úpravy v územním plánování, nad kterými byla nalezena shoda v rámci těch pracovních skupin.

A já když jsem hovořila třeba s paní Vinklárkovou z Arniky, tak ona potom vlastně říkala: ano, tyto věci, které tam jsou zapracovány, tam nad nimi shoda byla, ale my jsme chtěli ještě další věci a ty tam nejsou. No, samozřejmě ty, nad kterými shoda nebyla, tak tam zapracovány nejsou, protože to by v uvozovkách ta novela jaksi dlouhodobě nemohla unést.

>> Ale když se tak vymezuje Česká komora architektů nebo komora autorizovaných inženýrů a techniků, tak mě to jako lajka znepokojuje, když říkají, že nebylo připomínkové řízení, není posouzení dopadů. Co s tím?

Posouzení dopadů – ona ta novela už předtím měla RIA. My tu RIA aktualizujeme, ale neděláme jaksi ukvapené závěry nad některými proklamacemi, které běží v tom mediálním prostoru. My si prostě ta čísla ověřujeme.

Takže aktualizovaná RIA, která byla předložená v roce 2021 na současné ceny, na současné částky, tak existuje, je součástí práce v tom implementačním týmu, probíhá pod dozorem všech resortů a probíhá za účasti ekonomů, kteří se na to specializují a kterí tu RIA skutečně provádějí.

Meziresortní připomínkové řízení, včetně toho, že jsme zohlednili v komplexním pozměňovacím návrhu spoustu podmětů od architektů a od autorizovaných inženýrů, prostě proběhlo ve zrychleném režimu. Máme vlastně usnesením – jednu jednomyslnou shodu vlády z 134 nad textem toho komplexního pozměňovacího návrhu bez výhrad a bez rozporu s resorty.

Takže já zase tyhlety výhrady beru tak trošku jako mediální hoax, protože členy pracovních skupin, ze kterých ten návrh vycházel, byly samozřejmě zástupci všech těchto organizací, včetně těch autorizovaných inženýrů.

A když se dívám třeba na vyjádření šéfa komory architektů z poslední doby, tak on říká: když se pořád scházejí ty meziresortní skupiny, ve finále není žádný výsledek. Novela obsahově jde správným směrem. To, že tady se bavíme o procesu, je sice pravda, ale obsahově to podporujeme a hlavně už to prosím schvalte.

Reforma mimo jiné počítá s přesunem agendy z obecných stavebních úřadů na nové úřady rozvoje území.

>> Mhm.

>> Svaz měst a obcí upozorňuje, že to zasáhne přes 1000 obecných úředníků a zásadně změní dostupnost agendy v menších obcích. Nevzniknou nám tedy další úřady, velké přesuny a ve výsledku lidé budou na úřady rozvoje území jezdit desítky kilometrů.

>> No, svaz místních samospráv má nějaký dokument, kterému říká analýza, která právě má upozorňovat na tyto možná rizika. My jsme od nich tu analýzu k dispozici bohužel nedostali, takže ověřit ta čísla a ty základy, se nám bohužel zatím nebylo umožněno, ačkoliv jsme o to několikrát žádali.

Ale situace se má tak, že v dnešním rozložení je to tak, že Česká republika má asi 650 stavebních úřadů pro zhruba 6500 obcí. To je zhruba 10 % obcí má svůj stavební úřad, respektive má na starosti provádění agendy, kterou jim stát v přenesené působnosti svěřil, aby se prováděla.

Současně platí, že zhruba 25 % z těch úřadů je dlouhodobě personálně podhodnoceno. To znamená, je tam nula nebo jeden úředník v těchto úřadech. Ta agenda, kterou jim stát přenesl, se vlastně neprovádí, protože prostě ji nemá kdo dělat.

Ten systém dál trpí tím, že zhruba třetina úředníků na úřadech chce odejít nebo odejde do důchodu, protože je v důchodovém nebo předdůchodovém věku. Takže ten stav dnešní dlouhodobě směřuje k poklesu schopnosti úřadů dodávat ty produkty, které dodávat mají.

Nový úřad má převést ty úředníky pod jedno IČO, tak aby mohli sdílet pracovní kapacity a aby ten, kdo má kvalifikaci, náročnou kvalifikaci stavebního úředníka, nedělal v odpoledních hodinách agendu známky pro psy nebo vydávání známek na popelnice, ale měl bude mít možnost vlastně věnovat se té agendě stavební třeba pro jiné území a budou ty úřady schopny sdílet ty svoje odborné personální kapacity.

Kromě toho chceme vlastně – ta novela přináší zásadní redukci počtu těch procesů a i obsahovou redukci co do rozsahu toho, co ten úřad přezkoumává. Dáváme jaksi jasnější linku mezi to, za co odpovídá projektant, co je odpovědnost projektanta, co je podrobnost projektu a co by měl ten úřad kontrolovat.

Takže ta situace dneska je taková, že úřady vlastně nevykonávají ty povinnosti, které jim stát dává, nebo nikoliv plošně. A stát prostě potřebuje, aby když si dává nějaká pravidla, která od těch stavebníků čeká, že budou plnit, tak aby proto připravil ten systém, a to je cílem té reformy, aby se to stalo.

Hanolandová, když připustíme, že skutečně novela zrychlí povolení změny územního plánu, zrychlí povolení stavby třeba z let na měsíce, je, za jak dlouho se to může projevit na dostupnosti bydlení a cenách? Je to běh na desítky let, nebo už teď třeba mohou posluchači alespoň doufat, že se jim uleví a že jejich děti si budou moct v budoucnu pořídit bydlení?

>> Není to běh na desítky let, ale není to běh na týdny ani na měsíce. To si musíme otevřeně přiznat. Nicméně ta novela má pro to široké území platit od 1. 2. 8., což znamená pro tu dostupnost bydlení poměrně velmi dobrou zprávu.

My jsme vlastně právě v dohodě s komorou architektů a s komorou autorizovaných inženýrů, ale také v dohodě se svazem měst a obcí. Vlastně v rámci jednoduchých staveb umožnili výstavbu takzvaných jednoduchých nebo malých staveb, nebo stavb pro bydlení malého rozsahu, což má prostě parametry zhruba čtyři patra do 500 m zastavené plochy.

Jsou to vlastně malé bytové domy a jsou zařazeny do jednoduchých staveb.

To znamená, že pokud třeba budou mít souladné vyjádření i sousedů dotčených a přinesou ten projekt připravený od 1.2.8 na úřad dobře, tak můžou to povolení dostat takzvaným prvním úkonem řízení do 30 dnů.

Takže z mého pohledu, s ohledem na to, že jsme skutečně odbourali zdržení na těch dotyčených orgánech, zjednodušili jsme dokumentaci a vytvořili jsme vlastně poměrně přehlednou a jednoduchou strukturu.

U těch menších bytových domů vlastně je i jednodušší povolování, co se týče požární bezpečnosti. V těch opravdu jednoduchých bude dokonce stačit ten autorizovaný projektant a tak dále.

Tak já věřím, že tady to zjednodušení a odbřemenění umožní vlastně minimálně tuhle výstavbu poměrně rychle.

U těch větších bytových projektů zase ta novela umožňuje, že se začnou povolovat v tomto zjednodušeném nebo v tom zrychleném povolování s tou menší náročností procesní od 1. 2. 2027.

Takže i ty stavby mohly vznikat už někdy od poloviny roku 2028.

Budeme to sledovat, budeme vás kontrolovat a věřím, že se nad tímto tématem ještě znovu sejdeme, protože to, co říkáte, zní hezky, ale všichni víme, že divná teorie, zelený strom života, tak uvidíme, jestli se skutečně velkým městům a jejich obyvatelům uleví.

Paní Hanno Landová, já vám děkuji za to, že nad čistými zákony, novelami a směrnicemi přemýšlíte a co si velmi považuju, dokonce do nich aplikujete zdravý rozum. Díky moc.

Já vám moc děkuju za pozvání do toho vašeho pořadu. Moc si toho vážím. Těším se na viděnou, naslyšenou s posluchači.

Díky za to, že jste přišla.