Čtu ezoterní média | Jaroslav Škvařil | Zuberecké chodníčky 2026

[hudba] [hudba] Dovolte, abych vás taky pozdravil.

Jmenuji se Jaroslav Škvařil a já bych se měl dostat někde do té polohy a ukazovat jí, kde je ten tvůrčí potenciál, protože jenom to silové působení proti tomu, že se nám něco nelíbí, nemusí vůbec vést k žádnému úspěchu. Protože řekněme ten protivník, který stojí proti nám, těm s tím počítá a čili on už na to čeká.

Takže my bychom se měli na to podívat právě z té vyšší úrovně, z toho bezstrukturního řízení, a to vyžaduje určitý jiný vnímání.

Já jsem tady na ten první slaj a budu to zase popisovat. Dal jsem něco, co se mně jeví jako velmi podstatné, a to je to, jak já vnímám tu realitu, jo?

Jestli se domnívám, že ty vnější děje ovlivňují mě, můj vnitřní stav a moji situaci, anebo jestli já svou změnou vnitřního stavu ovlivňuji situaci kolem mě.

Co byste řekli? Co je pravda?

Pravda je to, jak to cítíme, jak to děláme.

Víte sami, v době covidové někdo, kdo neměl v sobě ani zlobu, ani strach, tak mohl jít bez roušky a nikdo si ho nevšiml. Prostě on byl neviditelný. Prostě to, jak na nás působí okolí, záleží na našem vnitřním stavu.

A to je právě o tom, že když bychom chtěli tu společnost měnit, tak bychom potřebovali tento vnitřní stav, protože to nám umožňuje úplně jiným způsobem vnímat tu realitu.

My jsme to nazvali ezoterní duchovní média, ale může nás to klamat, protože to, co je dneska to ezo, to jsou například věci jako: postavíte se na nějaký správný kopec a vesmírní lidé vás naloží a odvezou vás a zachrání vás, jo? Nebo se převstoupíte do jiné dimenze, do páté dimenze, jo? A tím pádem ti všichni zůstanou tady, ale vy, kteří to dokážete nebo vám to pomůže zvenku, tak budete zachráněni.

Vezměme si ten pasivní přístup. V podstatě úplně stejně to je to, že já očekávám, že zvenku mě někdo zachrání.

Ale my musíme zachránit sami sebe. To je základní věc. Musím prvně zachránit sám sebe.

Víte, jak je to v letadle? Tam máte pokyn: prvně si musí ten rodič nasadit tu masku, aby mohl dýchat, a pak může pomáhat dítěti. Protože pokud začne pomáhat dítěti, tak zemře sám a zemře to dítě.

Právě v té úrovni těch alternativních médií a nebo lidí, kteří to tak vnímají, není ten pocit, že člověk má pocit, že musí to vnějšně něco zničit, někde to překonat. Ale ten problém je v nás.

A právě když se na to podíváme z toho duchovního hlediska, z toho řízení, je to vyvíjeno proto, aby my jsme něco pochopili, aby my jsme se někde posunuli. A pokud by jsme dosáhli tohodle stavu, tak tady to všechno skončí. Ono to nebude mít nárok pokračovat dál.

A tady ta hrůza, co proti nám jde, jo. Začíná třetí světová válka, všechno jsou snaha ožebračit, nebude jídlo. Jo, to fakt běží, že jo. To vidíme, že se to děje a zabránit tomu nemůžeme, že jo. Nemáme tolik tanků a nemáme ty letadla, že jo. Ani nejsme ve vládě, tak prostě my máme největší tu možnost právě provést tu vnitřní změnu a tou ovlivnit to vnější prostředí.

No a o tom je vlastně to, že začnu jiným způsobem vnímat tu realitu kolem nás.

Jestli to někdo vidíte ten slaj, jenom někteří asi, tak já tam mám ty ezoterní duchovní média. To jsou ti lidé, ti kteří todleto vysvětlují. A pak tam mám to konceptuální, to by mělo být ještě výš, protože ty ezoternosti to je většinou, že to naciťují. Ale i to naciťování může být velmi přesné. Ale problém je, že to je pro mě. Já to nejsem schopen předat dál. To nesdělím. To je nesdělitelné.

A pokud to má být možné předat dál, tak potřebuje to, aby to bylo zpracované i rozumově, logicky uspořádané. Pak s tím jde pracovat. Můžeme se o tom na tom domluvit. Ale jestli to mám jenom já svůj pocit, tak na tom se nedomluvíme. To je problém.

Takže je potřeba obojího. Pro tvoření té nové reality potřebujeme tu změnu v sobě, že todleto pochopíme a jinak se budeme na tu realitu dívat. Ale musíme tam dávat i to rozumový, ten způsob řízení.

Ten způsob řízení, zatím co je nejpropracovanější metodika, která je k dispozici, tak to je ta koncepce obecné bezpečnosti. Určitě je dobré se s tím seznámit.

A teďka se podívejme na ty lidi, kteří – které bychom řekli – že jsou teda, kteří mají tvořit tu novou společnost.

Upozorňují předem na to, že to je něco, k čemu bychom měli směřovat, protože ani já takový nejsem. Já nemám tyhle vlastnosti, které jsou tady napsané, ale uvědomuji si to a chtěl bych takový být. Je to těžké. To je běh na dlouhou trať. Ale už to, že si toleto člověk uvědomí, tak jinak vnímá realitu kolem sebe.

Není to o dokonalosti. Já vždycky říkám, že absolutní dokonalost je vždycky problematická, protože ti, co jsou skutečně dokonalí, o těch to nepoznáte. To poznaj jenom ti, kteří jsou stejně dokonalí. A ti, co se tváří jako dokonalí, tak vždycky dokonalí nejsou.

Ale tady je pár těch vlastností, jo? Rozdělil jsem to do těch tří úrovní.

To znamená, pokud máme být šťastní, tak nám musí fungovat průtok energie. A ten průtok je tak, že mám příjem – to je otázka citu, vnímání – musím to umět zpracovat – rozum – a pak výdej – vůle. A pokud to mám v rovnováze, tak mě proudí energie a já můžu o sobě tvrdit, že jsem šťastný.

Štěstí není muška zlatá, ale je to to, že mám dostatek energie a mám ji, kdy ji potřebuji. Tak tehdy se cítím být šťastný.

No a tady mám teďka ty tři oblasti. Když to chci brát tím citem, tak co mi k tomu pomůže?

Pravdivost vůči sobě, vděčnost za vše přijaté, úcta a obdiv ke všemu, co si tu úctu a obdiv zaslouží nebo co mě převyšuje.

Tohle mě otvírá a umožňuje mi, abych nabíral energii. Pokud se bojím nebo se stekám, chci někde jenom působit, tak prostě ztrácím tuhletu schopnost a ztrácím prostě energii.

Takže je dobré si to uvědomit. Jako zní to velmi jednoduše, ale určitě mi dáte za pravdu, že v životě je to těžké.

Potom v té oblasti rozumu je zvolit si ty hodnoty, jo? Čili poznání pravdy v současu.

To kdyby jsem měl víc času, tak bych vysvětloval, co to je, jaký jsou druhy pravdy. To ale máme zase zpracovaný dokument vůbec, co to je pravda, jak je vnímaná, co člověk, tak řekne, že je pravda něco jiného. Ale má to nějaký řád a souvisí to zase s tím vývojem, chápáním toho, co je kolem nás.

Takže nemám prostor to tolik rozebrat. Ale co je důležité a budeme vědět, tak je sebepoznání. Protože tím, že poznám, jak funguji já, tak zjistíme, že úplně stejně funguje každý, každá bytost jako sociální útvar. To znamená nějaká skupina zájmová a nebo i národ nebo i lidstvo. To má stejné principy.

Proto se říká: „Kdo poznal všechno a nepoznal sám sebe, nepoznal nic. A kdo poznal sám sebe, poznal všechno." Protože on to je schopen potom odvodit.

Důležitej moment: uvažovat o sobě.

Co to znamená? Rozlišuji, jestli ta emoce je moje, nebo je zvenku. Chci tu emoci. No, pokud ji nechci, no tak asi není moje. Jako myšlenky – běží mi myšlenky a já s nimi nesouhlasím. Jako chci, jsou to moje myšlenky.

No, většinou všechno je importovaný, jo. Když se to jenom co dělá reklama v té nižší úrovni a v té vyšší ta manipulace. No to je přece obrovský. To je tak promakaný systém. Rozumíte?

To dělají lidi, kteří jsou velmi dobře placení.

Oni rozumí nám.

Oni nás mají jak na dlani a oni ví, kde maj zahrát na kterou strunku.

Ale pokud my sami si to uvědomujeme, co to v nás dělá, tak nás nedostanou.

To já řeknu: „Ne, ne, ne, ne, kamaráde, to není můj problém, to je tvůj problém." Takže to je tam pro obrovský důležitý.

A tím můžu získat jaký si vnitřní klid, kterej je důležitou hodnotou.

A cílem zase byla tady řeč o rovnovážném rozvoji, čili jeden z rovnovážných rozvojů je vlastně cit, rozum, vůle, aby byla v rovnováze, ale pak jsou další úrovně, kde můžu usilovat o rovnováhu.

A jsou to velice pragmatické věci.

Není to nic jakoby nedostupné obyčejnému myšlení.

Nemusím na to mít žádné zvláštní duchovní schopnosti, že bych měl nazírání.

Ne, jsou jenom prostě je potřeba o tom přemýšlet.

Určitě ten člověka, který takle se dívá na život, tak ty mainstreamová média nezajímají.

On ani nesleduje.

Já například nemám televizi, já jsem si koupil televizi v roce 84, kdy jsem dostal byt, ale vydrželo mě to asi měsíc a pak jsem pochopil, že mě vlastně nic není.

Takže od té doby nesleduji televizi ani rozhlas, ale jako se dívám kolem sebe, samozřejmě, jako jaký si mám na měření jakoby toho počasí, myslím tím ne počasí venku, ale jak lidi prožívají, jak reagují na různé podměty, tak to mě samozřejmě zajímá, ale určitě se to nedozvím dobře v těch mainstreamových médiích.

Alternativní čtu, ale velmi už jako omezeně, protože ty emoce, který tam často jsou, je to nepříjemné.

Když potom zjistíte, že nechcete prožívat zlobu nebo strach někoho jiného, tak to nechcete číst, protože to nechcete prožívat.

Právě si myslím, v tom je jako něco fantastického, když sledujete pořady, které dělá Petr Modrý Jelen, tak tam je vysoká kultura prostě toho vysvětlení problémů.

Jak to funguje a není tam žádná emoce, není tam žádné odsouzení, je tam pochopení pro to, jak to funguje.

Tak si myslím, že Petr Modrý Jelen je obrovský příklad, si myslím, pro všechna alternativní média, jak pracovat.

Užitečnost je, co mě, jak tady už bylo řečeno, co mě něco přináší.

A v podstatě to, co mě něco přináší, tak pro mě jsou lidé, kteří mají takzvaně bytí, oni to mají zažitý.

A teď mě učí něco, co sami prožili a co umí.

A já to vidím, že oni to umí.

A tak já tam rád jdu a od nich se poučím.

Já nevím, třeba, já nevím jestli Rost Václavek, jestli někdo sledujete Dýchání, nebo Bára Englišová.

Jo, to jsou lidé, kteří fakt to mají zmáklý a dávají jakoby z hlediska toho, co oni si uvědomují a co umí, tak dávají ještě něco jednoduchého, praktického těm druhým a co jim potom funguje, jo, čili zabývat se tím, co mě opravdu pomůže, že to funguje, že se můžu změnit a posunout.

No, to je boží.

To je to, co mě zajímá.

To je to, co má pro mě užitečnost, to, co má pro mě hodnotu.

No a dobro a zlo, to je nejzajímavější.

Vy, když se dostanete do toho pohledu, tak pak můžeme říct, že zlo neexistuje.

To zní hrozně, že?

Ale vezměte si třeba nemoc.

Je takové tvrzení, že nemoc těla je léčivý proces uzdravování duše a ducha.

Myslíte, že to tak je?

A nějaký doktor Hammer, který přišel s germánskou medicínou, tak on vyvinul takovou metodu.

Měl diagnostiku a vyléčil asi 60 000 lidí.

Často to bylo z rakoviny toho čtvrtého stádia.

On říkal, že tam byl nejúspěšnější, protože ti lidé, když ztratili naději v tu medicínu, tak začali poslouchat a uvažovat nad sebou.

A on pracoval s tím, že udělal scan mozku.

Tam zjistil, kde je problém v těle a pak měl na základě toho, že to sepisoval a snažil se to pochopit, jak to funguje, tak měl ke každému tomu neduhu, nazvěme to neduhu, měl přesně, jak to souvisí s psychikou, jaký řeší ten člověk psychické problémy.

A to není, že ten člověk je špatnej nebo něco, ale to je, že jo, může to být z dětství, může to být z pracovních vztahů, v rodině, tak ten člověk se dostane do nějakého, má v sobě nějaký problém v té duševní oblasti a ten se mu časem promítne v té fyzické a on to dokázal přesně definovat.

Ty znalosti, že to tak je, ty jsou jako dlouho, ale on to udělal naprosto přesně, vědecky a má to sepsaný.

Má k tomu spoustu těch tabulek.

Takže ani dneska neznám třeba u nás v Česku lidi, který by jako lékaře, který by se tím zabývali, ale jsou lidi, který se tím jinak zabývají a který vám to můžou sdělit, nebo je to sepsaný, tak se na to můžete podívat.

Ale já to říkám hlavně proto, že je tady důkaz toho, že zlo neexistuje proto z tohohle pohledu, protože on ukazuje, že to tělo vlastně to chce řešit.

To tělo vám chce pomoci řešit ten problém.

A ve společnosti je to to samé.

To, že je tady ten chaos, to, co považujeme, proti čemu bojujeme, to je jenom léčivý proces společenské nemoci, duše a ducha té společnosti.

Čili pokud my nepochopíme, v čem ten problém je, v čem jsme teda, v čem je ta společnost nemocná, tak ji nemůžeme vyléčit.

Budeme postupovat jak ta konvenční medicína.

Vyříznout, jo, zalepit, ale tím se to nevyřeší.

To, co my jsme si dali vždycky, to červené tlačítko, jo, co, jaký udělat, jako co řešit, co byste mohli pro to udělat, abyste se posunuli, a tak mně tady vyšlo, že prostě zabývat se smyslem života.

Protože vezměte si, jaký je dneska smysl života?

Ve čtvrtém století jsme přišli o to, že je reinkarnace, čili žijeme tenhle život.

V devátém století jsme přišli o to, že máme ducha.

Eh, Marx nám vzal i duši, jo, že máme tělo, který má počítky.

A my v podstatě máme to, že Darwin má právo, ty silnější ti vydrží a potom vydrží ti, co se přizpůsobí.

Tak to je vlastně to, co je, co bysme měli, jo, přizpůsobit se, nebo být ti, a když jsme ti silní, tak můžeme ty druhý být, protože na to máme od přírody právo.

No, ale tak to není, jo.

Když si vezete ty staré náuky, tak bylo vždycky, že jsme obrazem Boží, máme se Bohem stát a máme tady ten vývoj k tomu, abychom toho dokázali.

A ty překážky, které máme, tak jsou proto, abychom je zesílili jejich překonáním.

A každý má takovou překážku v takové míře, že ji je schopen překonat.

Je potřeba jenom naslinit prst a zjistit to řešení.

A to řešení vždycky znamená, že musím něco překonat.

Jednou jsem poslouchal nějakého pohádkaře a ona se ho ta redaktorka ptala: „A kterou pohádku máte nejraději?" A on povídá tu, jak ten princ jede na tom koni a nadé zlatou podkovu.

A teď se ptá toho koně: „Mám zdvihnout nebo ne?"

A ten kůň mu povídá: „Když zdvihneš, bude zle a když nezdvihneš, bude ještě hůř."

Jo a v tom je ten vtip, jako.

Jo, že vlastně musíme do toho jít.

Děkuji vám za pozornost.