Brázda: Větrníky mohou vydělat obcím miliony. Proč je odmítáme? | Vysoké napětí #112

40 miliard ročně se platí teďka v té provozní podpoře.

A je potřeba říct, že to není selhání těch investorů, ale toho státu, protože to prostě špatně nastavil a ty projekty taky se nedají jakoby v nějakým čase jakoby dobře zpovolovat.

No, ale kdybychom se dostali někde k těm 60–65 eurům na větru, tak je to úplně úžasný a vidíme znova, kolik na to můžeme ušetřit.

Takže přesně jako ten cíl: přetvořit ten NIMBY efekt na ten PIMBY efekt.

Please in my backyard.

To jsem ještě neslyšel.

To je krásný nápad, ne?

Tak já si myslím, energetice zdar a vysokému napětí.

Zvláště s obnovitelnými zdroji v Česku je to, přátelé, složité. Buď je milujete, nebo je nenávidíte a nic mezi tím.

Tak s tím zkusíme dneska něco udělat.

Mým hostem je Jan Brázda, spoluzakladatel společnosti Revoltum.

Pane Brázdo, dobrý den a vítejte ve Vysokém napětí.

Dobrý den a díky moc za pozvání.

Pan Brázda se živí už 20 let poradenstvím v oblasti zejména moderní energetiky, obnovitelných zdrojů a tak dále a poslední rok už má tu svojí společnost investorskou, takže tady budeme mít zkušenosti jak ze strany toho řekněme poradenského sektoru, tak ze strany přímých investic.

No na úvod: když se řekne obnovitelné zdroje v Česku, tak synonymum dotace.

Ale já se chci zeptat, není to už dneska tak, že se vlastně bez provozní dotace nepostavi, ale vůbec nic, ani prostě psí bouda?

Jsme pořád samozřejmě v energetice, jo?

A já si myslím, že to je přesně tak, že taková ta aura je, že jenom obnovitelné zdroje potřebují dlouhodobou podporu, ale vidíme, že podporu potřebují od paroplinky přes biometan až vlastně po jádro a nejedná se o malé prostředky a není je taky důležitý si uvědomit: podpora a podpora, jo.

Jedna věc je monetární podpora a jedna věc je nějaká garance státu, který vlastně spíš jenom vyhladí ty dlouhodobé fluktuace té ceny elektřiny, což je vlastně to, o co jde teďka primárně těm investorům do těch obnovitelných zdrojů.

Teďka samozřejmě obrovská je téma, je to jádro. Připadá nám, že já jsem teda jako hodně pro jaderný, to si přiznávám, ale samozřejmě ty náklady mě taky děsí a tam ta podpora bude asi taky vysoká.

No, bude a myslím, že se to možná málo jakoby opakuje, protože i když porovnávat OZE a jádro, já jsem taky zastánce jádra, ale bavíme se v čase plus 15, 20 let, takže pořád máme okno dělat 20 let něco s OZE, obnovitelnými zdroji, ale je to jádro jakoby monetárně, že jo.

Tady lítají čísla 90, 100 € na MWh podpora na 40 let, což je takzvaná overnight jakoby cena té podpory.

Pojď, když se podíváme třeba do zahraničí, vlastně teďka se staví nebo dostavují v Evropě dvě reaktory z toho Hinkley. V Americe odsouhlasili si tuším 92 liber provozní podporu.

Pak to stouplo na, teďka přepnu do EUR, na 120 €, pak 140, teď jsem v poslední měsíc viděl prodražení, bude to kolem 170 €, ta CFD, což je jako extrémně drahý zdroj, když si řeknete, že spotová nebo forwardová cena jako na příští rok v Evropě je něco kolem 102 €.

Jo, proti tomu máte jádro za 170.

V Čechách to nebude tak drahý z titulu toho té podpory vlastně státu, která nabízí desiletou bezúročnou půjčku, ale i tak bezúročná půjčka samozřejmě ty náklady přesune někam jinam, jo.

Takže čistě jako selským rozumem: jádro má stát 400, má stát, ale bude stát 500, 600, 700.

Kdyby půlka z toho prostě byl ten úvěr vlastně nabíhal v čase, ten 10etý, tak financuje ten stát v průměru 300 miliard.

Stát si půjčuje za 5–6 %.

To máte 15 miliard ročně jenom na těch úrokových nákladech státu krát 10, takže 150 miliard ten stát bokem vlastně zaplatí.

To znamená daňoví poplatníci na daních, jo.

Takže je potřeba si to uvědomit v tom kontextu.

To bude super, perfektní, stabilní zdroj, ale nebude levný a budeme na něj dlouho čekat.

Samozřejmě na druhou stranu dá se i říct, že pokud to bude zdroj na 60, 80, možná 100 let, tak samozřejmě ta investice na začátku vypadá děsivě, ale pak ve výsledném účtování už to tak děsivé být nemusí.

Nicméně souhlasím s tím, že 15, 20 let tady můžeme sedět, čekat na jádro a nadávat a nestavět nic.

Nicméně pojďme se vrátit k těm obnovitelným zdrojům.

Já tady mám samozřejmě zase spoustu grafů, poprosím o první z nich.

Chtěl bych se věnovat ze začátku těm historickým podporám. To znamená úplně na začátku a my se k tomu neradi samozřejmě vracíme všichni: rok 2008, dneska se tomu říká solární tunel.

Ty výkupní ceny, to je ten sloupeček F, tak úplně ta první 19 000, to když se přepočte na eura, tak to je přes 700 €.

Zelené bonusy, to je ten druhý typ podpory.

Pojďme možná vysvětlit, jak se to vlastně liší.

Když mám garantovanou cenu, tak mám nějakého protipartnera povinně vykupující subjekt, zatímco když mám zelený bonus, tak mi někdo přilepšuje a já jsem normálně jako na burze.

Jo, je to přesně, je to přesně tak. Krásně jsem to popsal, Petře.

A je potřeba si uvědomit ten kontext, je tam obrovský množství peněz.

Ano, je to kolik?

Až 40 miliard ročně se platí teďka v té provozní podpoře. To teďka na sebe vede stát, zase zaplatit daňový poplatník. Stejně bude to ještě dražší.

Ale dobře, je to politické rozhodnutí.

Ale je potřeba si říct, že v tom roce 2008, 9, 10 tam byla nějaká přihrážka za tu inovativnost té technologie, která byla prostě nová, drahá a ty státy se rozhodly prostě do toho jít, aby to podpořily.

Jo, to už samozřejmě tam dneska jako vůbec není a o provozní podpoře teďka, možná se k tomu dostanem, se bavíme úplně v jiných řádech, aby ty zdroje jako vznikaly.

Jo, je to tak.

Nicméně tady ty staré podpory dobíhají a když si přičteme 2008 plus 20 let, tak v nějakém roce 28 by todle mělo odejít.

Tady ty podpory byly docela vysoké ještě do roku 2010, pak už to šlo významně dolů.

Ale třeba toto, když se bavíme dneska o záporných cenách -400, -500 €, tak prosím, toto je ten důvod, jo, je to vlastně ta přepálená podpora na začátku z těch důvodů, ale jsou a není to a není to jenom v České republice.

Je to samozřejmě napříč Evropou, je to i ve Španělsku, je to ve spoustě dalších zemí.

Co se týče vlastně, ještě bych zmínil to, co v České republice nebylo. To znamená takový ten klasický net metering, to bylo třeba v Maďarsku a myslím si, že v Nizozemsku, kdy se vůbec neřešilo, že je nějaký trh a že když já spotřebovávám svou energii ze své fotovoltaiky nebo posílám do sítě nebo naopak čerpám ze sítě, takže je to úplně něco jiného.

To je vlastně asi dobře, že se tady nezavedlo, že jo.

No, je to je to dobře.

Ano, to samozřejmě zní velmi dobře z pohledu těch, jako jsou obyvatelé, a když se pak řeknete, jak to vlastně narušuje ten trh, že ty spotřebitelé jsou úplně vlastně odtržení od té reality a vůbec se nechují tak, aby energetice vlastně pomohli — a vlastně to vede. Ono to bylo myšleno tak zejména v Maďarsku: pojďme podpořit ty nízké ceny voličstva, jakoby tu celkovou základnu tímhle. Ale pak si vlastně uvědomí — mimochodem oba státy od toho upouštějí nebo upustily a od příštího roku to už nebude nikde, myslím.

Tak to vede k tomu, že až tenhle režim skončí, tak se to brutálně jakoby navýší ta cena.

A zejména to také vede k tomu, že ten, kdo tu fotovoltaiku nemá — což jsou stejně ty nejchudší — tak oni vlastně doplácí na tu energetickou distribuční neflexibilitu, kterou ty zdroje způsobují, jo.

To znamená, že se to vlastně úplně jako popírá, proč to bylo zavedeno, a ty státy od toho ustupují.

Ještě to ubližuje té síti vlastně, protože když mám neting, tak je mi úplně jedno, jestli posílám do sítě, beru si ze sítě. Pak se to jednou za nějaké to zúčtovací období sečte, já doplatím ten zbytek.

To už by vlastně dneska v Evropě nefungovalo nikde.

A myslím, že u nás šlo hezky tou cestou vlastně sdílení, jo, těchto společenství a tak dál, což je také možnost, jak to vlastně řešit a podporovat, ale jde ta inteligentní cesta, kterou jsme zvolili. Takže aspoň něco se v Čechách tomhle povedlo.

To je dobrá zpráva.

Ty provozní podpory samozřejmě byly a jsou i na větrné elektrárny. Poprosím o další tabulku.

Tam jsou ta čísla podstatně nižší. Zase tam máme sloupeček garantované výkupní ceny a zelené bonusy.

Co k tomuhle? Proč je to vlastně o tolik nižší než ta fotovoltaika?

Je to zejména víc jakoby baseloadový zdroj. Ten vítr má prostě výhodu. Koukej, i v České republice fouká. Není pravda, že by tady nefoukalo. A fouká samozřejmě víc. Daleko více hodin, než než svítí.

A co se mi přijde jakoby zajímavé, je to, že v poslední době ta provozní podpora u toho větru je v České republice — a klobouk dolů — že ji pořád máme. Bohužel ty ceny jsou jako pořád zase vysoké, jo.

Takže teďka bychom si říkali: hele, vítr je super, podívejme se, jak může být dobře vysoutěženej. V České republice to tak není. Ale jediný důvod je, že není dostatek projektů. Není to tak, jako by to — jakože ta cena té elektřiny — byla tak drahá.

My se k tomu dostaneme. Já ještě dojedu ty historické podpory, protože tady jsme pořád ještě v nějakém roce 2011 — startu té podpory, nebo respektive — hrozně málo megawů. Jako musíme si taky říct ten objem, že no, v tom větru toho moc bohužel nevzniklo vlastně dosud, že jo.

Jo. Poprosím o další tabulku ještě jen ze zvědavosti pro zajímavost.

Malé vodní elektrárny také samozřejmě mohou nebo mohly čerpat podporu tohoto typu. Teď se dělaly taky nějaké aukce.

Nicméně ještě bych měl zmínit, že vlastně pokud by to bylo nastavené jen takhle, tak by byla tendence, že by ty záporné ceny v tom příznivém období byly v podstatě pořád. Ale už je tam ta pojistka — že po x hodinách vlastně se nepřiznává ta podpora.

Jak je to teďka — vím, že v Německu mají asi 4 až 6 hodin. Když je záporná cena, tak prostě nedají podporu. Takže to motivuje, aby tam házeli nabídky nad nulou.

V Německu se to postupně jakoby ty historické režimy — ty feed-in tarify, ty garantované — vlastně vyprší v čase. A to Německo to přesně, jak jste řekl, to mění. Nejdřív to bylo 6 hodin, potom 4, teď už nově to vlastně žádné jakoby další hodiny se nehradí.

U nás to vlastně bylo pořád fixní. Nicméně řekl bych, že minulého roku — dokonce v těch výkupních cenách i u těch fotovolt — už se platí záporné ceny, jo.

To znamená, že to snižuje tu cenu, kterou pak nakonec přijde tomu investorovi na účet.

Dobře. Dokonce se v České republice — v poslední době jsem se letošní rok díval — že to může vést až tak, že pokud ta cena bude k těm 500 €, což je teda hodně výjimečné, tak by se dokonce mohlo vyplatit vypínat tu elektrárnu, která má ty šíleně vysoké výkupní ceny v České republice. Což spousta lidí neví.

No. [smích]

Pojďme ještě dál. Dostáváme se k aukcím.

To znamená, teď už jsme v současnosti a bavíme se o contract for difference — tedy o rozdílových smlouvách — a najednou jsme úplně v jiném režimu. Bavili jsme se o garantované ceně, tam nás nezajímá trh. Bavili jsme se o zeleném bonusu, tam když je cena příznivá, tak já stejně dostanu zelený bonus a nic nevracím.

Jestli to říkám dobře, tak mě kontrolujte.

A ten contract for difference je vlastně příjemný v tom, že je to taky provozní dotace. Ale je to vlastně nějaká referenční cena.

Tady je vlastně ta nabízená cena, jak dopadly ty nabídky, jak byly vlastně přijaty.

A když je ta cena pod tou nabídkou, tak stát mi doplatí, abych se dostal na tu cenu. A když je naopak nad tou cenou, tak já naopak doplatím státu, protože mám prostě pořád tu samou. Říkám to takhle správně.

Je to přesně tak. Možná bych ani nepoužíval to slovo dotace u toho CFD, protože pak vzniká aura, že ten stát permanentně něco platí. Jak se pak možná uvidíte — myslím, že tam uvidíme i ceny v Německu — tak ten stát spíš ty peníze dostává, než že by je platil.

Jo, tam jde fakt o tu dlouhodobou garanci od toho státu.

Ono vlastně v momentě u toho soláru to tak asi nemusí být, jo, tam se to kanibalizuje hodně. Ale u větru se dost často může stát, že docela fouká, ale ty ceny jsou poměrně ještě vysoko. Takže tím pádem ti výrobci dostanou tu referenční cenu a přeplatek dají státu.

Dobře. Tahle aukce dopadla na první pohled už lépe než ta předchozí.

Myslím, že ta předchozí tam prostě bylo pár účastníků. A myslím si, že to bylo kvůli tomu, že tam bylo potřeba mít stavební povolení, že jo. To bylo tuším úplně fiasko.

Tam myslím, že stát — bavíme se o větrných aukcích v poslední době v České republice, poslední rok, dva zpátky — tam stát chtěl vysoutěžit 180 MW a přihlásila se myslím jedna nabídka — 8 MW.

Takže není to málo, Antone Pavloviči.

Přesně tak. A je potřeba říct, že to není selhání těch investorů, ale toho státu, protože to prostě špatně nastavil. A ty projekty také se nedají jakoby v nějakém čase jakoby dobře zpovolovat.

Na druhou stranu tady už máme těchto nabídek víc. Ale ta nabízená cena je poměrně vysoká. Je to přes 3000 Kč. To znamená v eurech jsme rozhodně nad 100 nebo 120 € zhruba.

Co tomu říkáte? Co s tím?

[povzdech]

No, aspoň něco, aspoň nějaký ten vítr máme, byť ho máme — nevím, jaká jsou letošní čísla — 400 MW, něco prostě malého. Je to úplně nevýrazné na tom evropském trhu.

A tak, jako je to cesta dobrým směrem.

E, bohužel to vytváří takovou auru, že ty OZE a ta provozní podpora je drahá, což mně jako investorovi samozřejmě vadí, protože to není problém těch zdrojů. Je to problém toho, že v Čechách trvá 8 let povolit větrnou elektrárnu. Tak ten investor si samozřejmě ty náklady promítne do té ceny a toto je toho výsledek.

Pak je těch projektů málo, všichni bijují maximální cenu, takže bohužel to není obrázek toho, kolik má stát větrná elektřina v Evropě.

Může hrát roli i třeba subdodavatelský řetězec a tak dále. V Německu to prostě jede. Částečně také jako vy — když máte 4 MW nebo jednu turbínu — tak se ten Vestas, ten výrobce, s vámi prakticky nebaví, nebo řekne: počkejte si dva tři roky a možná vás tam zařadíme, že jo. To není tam, není tam ta kritická masa.

To je určitě tak.

Eh, nutno zmínit, že ten aukční mechanismus a rozdílové smlouvy se neuplatňují jenom u větrných elektráren, ale samozřejmě i u těch paroplynových zdrojů. Pojďme se na to ještě podívat. Tam ty ceny jsou samozřejmě ještě trošku vyšší. Pojďme prosím ještě jednu tabulku dál.

Eh, to je ta nabízená referenční aukční cena. To jsou vlastně teplárenské zdroje. Takže kombinovaná výroba elektřiny a tepla, referenční cena kolem 3750 až přes 4000. Takže není pravda, že se to vztahuje jenom na vítr. Každopádně toto ukazuji s určitou licencí. Srovnáváme nesrovnatelné. Rozhodně nelze říct, že je to dražší nebo levnější, je to něco jiného. Je to ovládatelný zdroj, je to na druhou stranu fosilní zdroj. Větrná energie je naopak neovladatelná, ale zase nemá žádné emise v momentě, v místě, kde vlastně působí.

Tady u těch je zajímavý říct, že tam je spousta těch zdrojů, který nedosáhli na tu podporu, což je vidět, že ta aukce aspoň funguje a že tam nějakej kompetitivní tlak a ta cena se prostě někam tlačí. Zatím si u těch větrných to není. Kdo má větrnou, tak automaticky dostane prakticky nejvyšší, jo, a nedává to moc smysl. Není tam ten tlak na to, aby dávaly ty ceny.

No, a my se samozřejmě srovnáme i se zahraničím. Pojďme ještě dál. Máme tam Německo a potom i Polsko. Tam takový krásné tabulky jako máme my bohužel nemají, protože to tam mají vypsané bez těch cen. Takže tady aspoň máme a oni myslím, že ani nezveřejňují konkrétně, kdo dostal jakou cenu. Ale mají tam vlastně napsáno vždycky nejnižší cena, co byla, jaká byla maximální cena, jaký byl ten průměr. Tak já jsem si to dovolil převést vlastně na eura, na megawathodiny.

To je krásné.

To jsme úplně někde jinde. [smích] Čím to je?

Kromě toho, že na severu fouká o dost víc než u nás. V moři jako rozhodně — nemyslím, že v Jižním Německu fouká o hodně víc než u nás — ale nejsem si jistý, to bylo možná jenom onshore.

No právě. Takže to víc ještě srovnatelné jako s námi. Takže vidíme, toto je ta reálná cena větru — 50. Oni dokonce mají už ten luxus, že i když vyhlašují ty aukce, je tam taky předvídatelnost těch investorů. Oni prostě vědí, že každej rok vyhlásí 10 GW prostě celkem jednoduše na ten vítr nebo na tu provozní podporu, na to CFD. A ty investoři prostě vědí, mohou se na to nachystat, protože vědí, že další roky to prostě bude stejně. To my vůbec nemáme. Takže i proto vlastně oni vědí, že když do toho jdou naplno v tom celém scaleu, eh, tak dokážou prostě vysoutěžit až takhle nízkou cenu.

Je to taky dáno financováním. Je to dáno, že do toho vstupují penzijní fondy, který to dál zlevňují. Těch faktorů tam je hodně, nejenom o tom, že trošku víc fouká, jo.

Semka — bychom se ne asi k 50, ale kdybychom se dostali někde k těm 60, 65 eurům na větru — tak je to úplně úžasné. A vidíme znova, kolik na to můžeme ušetřit, protože ta forwardová cena je teďka kolem stovky, jo.

Hm. Hm. Hm.

Je to zase stejně pravda, že ten sever Německa — jo, Mecklenburgsko-Pomořany — že to bude trošku jiné s těma podmínkama než Vysočina a podobně. Ale ještě je třeba říct, že v Německu mají ještě kompenzační mechanismus a že ta cena trošku klame. Nevím, o jak moc se to zvedá v momentě, kdy stavím v Bavorsku a oni mi přiznají, že máš horší podmínky, tak bude ta cena vyšší. To se do tohodle nepromítá, že jo.

Je to tak.

A ještě v Německu měli donedávna vlastně jednostranné ty vyrovnávací platby, ten CFD, jo. To znamená, je to taky trošku nefér, že ti investoři měli ten upside — že jako mohli mít víc, že nemuseli tomu státu vracet — a ten stát jim garantoval jakoby ty minima, jo. Taková trošku ekvivalent toho zeleného bonusu. Což teďka už v těch nových aukcích ta Evropská unie to dokonce snad už nepodporuje nebo zakazuje výsledně. Takže ty nové jsou všechny jakoby oboustranné a to samozřejmě taky vede k tomu, že ta vysoutěžená cena je potom ještě jako o to nižší, protože tam je ten upside toho investora, jo.

Mhm.

Eh, posuneme se ještě dál do Polska.

Eh, tam ta aukce už nefunguje tak dobře. Tam byly tři nabídky, jo, v té poslední. Ale víme proč. Tam totiž prošlo něco, co tady doufejme neprojde v rámci stavebního řízení — nějaké to pravidlo 10H. V momentě, kdy postavíte nebo chcete postavit větrník vlastně příliš blízko obci, jo, tak se změří 10krát výška toho větrníku a jestli ta vzdálenost je jakoby menší od té obce, tak vám to… a to je podle mě důvod, proč to takhle ztroskotalo.

Nicméně oni se dostali i tak na docela sympatickou cenu. V průměru nebo v maximu dokonce 75 € za megawathodinu.

Jasně. Polsko je výš, eh, má moře, bude tam foukat. Ale to zjevně nebude to jediné.

Přesně tak.

A mě to u toho Polska fascinuje ta rychlost, jak oni to zvládli vlastně překlopit tu fosilní energetiku — ne plně, ale do velké míry — v tu obnovitelnou. Jo, vlastně si my jsme se s Polskem srovnávali a ještě si pamatuju pět sedm let zpátky. Říkali jsme si, pojďme se s nima spojit, pojďme podporovat ty uhelniky. Oni taky na tom jsou, že mají ty doly a to. A teďka prostě pět let jako uplynulo a oni ze 17, tuším, procent — podíl OZE na celkové spotřebě — se dostali k 32. A my jsme furt za těch 17. Jo, to je úplně absurdní. Jo.

Tak jsme probrali ty základní finanční mechanismy. Já myslím, že je to důležité, protože zejména na sociálních sítích se dost často vedou divoké diskuze o tom, jak to vlastně je. Tak takhle to prosím je a pojďme o tom diskutovat dál, samozřejmě. A cílem vlastně celého našeho snažení je spíš vrátit to do nějaké racionální roviny, než opravdu překřikovat se mezi sparťany a slávisty a já fandím jednomu zdroji a ty druhému. To asi k ničemu nepovede.

Ale teď to podstatné téma — proč by to vlastně ty obce chtěly mít, jo? Protože někomu se to nemusí líbit, někomu může vadit hluk, někomu může vadit prostě, že se na to musí koukat, někomu vadí, že to zastiňuje a podobně. K tomu se ještě dostaneme. To jsou i ty různé mýty v té energetice. To můžeme rozebrat.

Ale já vím, že zákonné minimum vlastně, co ta obec, v jejíž katastru vznikne větrník, tak má být těch 50 Kč za megawatu, což vypadá jako docela málo a když se to rozpočte na ten rok, tak to málo být nemusí.

Zejména když ta obec je malá.

>> Jo, je to přesně tak.

Já myslím, že těch 2 € na tu megawatu vychází zhruba na milion až milion a půl ročně, což samozřejmě jsou hezké peníze pro malou obec.

To může být velká část toho rozpočtu, ze kterého ta obec může postavit školku, kino, dotovat místní jednotu a tak dál.

Mít novou čistírnu, jo, což jsou fakt peníze, se kterýma si ta obec může hrát.

Takže přesně jako ten cíl – přetransformovat ten NIMBY efekt na to, co se říká PIMBY efekt – please in my backyard.

>> To jsem ještě neslyšel.

To je krásný ten… mě teďka napadlo, ne?

Tak já si myslím, že by to bylo super, kdyby fakt ten starosta a já myslím, že by to i vedlo k tomu, abychom nalákal, aby tam ti lidé zůstávali, protože tak co – mám někde za obcí tři větrníky a díky tomu mám krásný domov důchodců, školku, prostě kino – a proč to nepostavit úplně naopak?

A může to ještě přitáhnout potom firmy, zaměstnanost. Ono je to samozřejmě širší.

A vy jste zmínil, že to je vlastně nějaké minimum, který teďka nově vyplývá z té vyhlášky.

Nicméně ti investoři se teďka tak perou o tu lokaci, která možná, že to jako výrazně přeplácí, jako úplně jinde.

Takže oni tu mi navíc nabízejí nějakou novou infrastrukturu, že zaplatí sami, jo, podporují místní spolky, fotbal, jako cokoliv.

Takže ta obec, kterej ten starosta je osvícený a kterej si fakt řekne – nebo to těm obyvatelům dokáže vysvětlit – hele, pojďme na tom všichni vlastně zbohatnout.

Tak si myslím, že teďka jsou fakt na koni v České republice.

Jo.

>> A to říkáte jako investor.

Takže prosím, to je zpráva z trhu přímo z první linie.

Pokud vám hrozí větrník za humny, běžte za panem starostou a řekněte mu, že zákonné minimum ne – že chcete víc.

Je to ten vzkaz.

>> Přesně tak.

Je to tak.

Já to možná ještě řeknu k tomu, jak jste zmínil, že jsem investor.

Jako my hrozně rádi v tom Revoltu chceme dělat vítr, ale v České republice je to tak těžké, obtížné, drahé, že my bohužel ten vítr budeme muset dělat – nebo ho děláme – prostě v Rumunsku, v Polsku a všude jinde.

A mě to jako trhá žíly, že tady peníze, co jsme tady vydělali, zdanily, tak my teďka investujeme někde jinde a podporujeme vlastně růst HDP v jiných zemích v Evropě, protože to nemůžeme dělat v Čechách.

Je to hrozně smutné.

>> Je to smutný příběh a není ojedinělý.

Už jsem to slyšel několikrát, že česká firma musí investovat v zahraničí, protože u nás to z různých důvodů nejde.

Možná ještě zkuste zmínit, co ještě konkrétně by vlastně mohly ty obce očekávat jako podporu navíc. Jestli tam jsou i třeba nějaké běžné příspěvky na elektřinu?

Oni nemůžou mít přímo elektřinu z toho větrníku. To tak nefunguje, ale kromě toho klasického sponzoringu – jestli se dělá běžně i to, že jim dáme účelový příspěvek na kontrakty na elektřinu, jestli to potřeba takhle?

Jo, jo, často se to dělá přesně takto.

>> Dobře, teď se dostáváme k těm mýtům okolo obnovitelných zdrojů.

Já poprosím o další obrázek.

Existuje web Nová energie Česka, kterou zpracoval Svaz moderní energetiky.

Doporučuju velmi, projděte si to.

Je tam spousta zajímavých věcí.

Se spoustou nemusíte souhlasit.

Ani já se spoustou věcí nesouhlasím, ale ten web klade dobré dotazy a to je docela podstatné v rámci té diskuze a zároveň tam jsou informace, které dávají smysl z pohledu toho zákonného požadavku.

Například co se týče hluku – to je moje oblíbené téma.

Já mám pocit, že co se týče hluku, tak my Česká republika jsme ještě explicitně úplně nejpřísnější z nejpřísnějších.

Poprosím ještě o jeden slide dál.

Tam máte prostě fakta – fakta místo strašení. A samozřejmě ano, můžete nesouhlasit se spoustou věcí, může vám to připadat, že je to ohnuté zase opačným směrem.

Ale pojďme o tom diskutovat a pojďme se bavit o faktech.

Co tomu říkáte?

>> Já tomu hrozně fandím.

Mimochodem se toho snažím i nějak aktivně účastnit.

Já myslím, že je krásné to prostě odidealizovat a fakt si říkat – toto jsou fakta a pojďme se bavit o těch faktech.

Jo, každej na to může mít jinej názor, ale když to říkají odborníci vysoké školy, jsou tam ty hlukové studie vlastně nějakým způsobem – já jsem viděl, že se teďka dokonce zadávají a budou se znova měřit a tak dál – tak mně přijde, že to je aspoň nějaká diskuze, která dává hlavu a patu a jestli to vyjde prostě, že to nějakým způsobem někomu škodí, tak se o tom pojďme bavit.

Jo, ale zatím takové studie ani v Evropě třeba u těch větrníků – infrazvuku, infrahluku – neexistují, jako že by to prokázali.

A já jako laický obyvatel Česka bych se zeptal – a počítám na to – v těch zemích jako Nizozemí, Velká Británie, Německo, Japonsko – proč to desítky let staví větrníky, když by to tak zásadně ničilo lidské zdraví?

No, asi to neničí to lidské zdraví, že jo.

Může to být vizuálně někomu nepříjemné.

To je validní názor, ale pojďme se bavit, jaká je varianta B.

Nebudeme mít větrníky, no.

Tak co budeme mít?

Jo, vždycky je tam dobré říct tu variantu B.

Je to tak.

Potřebuje byznys v obnovitelné energii – respektive se zeptám trošku jinak, protože už slyšíme ten protiargument – je to jenom nějaká kolonka v ESG u velké firmy?

Si voškrtneme – dobrý, máme zelenou energii.

Nebo mi to přináší ještě něco navíc?

>> Bývalo to tak, že to byla spíš ta kolonka.

Ono to začalo od sázení stromům, pak to přešlo na zelené certifikáty na elektřinu a tak dál.

Teď je to už daleko dál. Je to spousta firem, zejména těch globálních – prakticky všechny ty globální, které mají nějaké své vlastní klimatické závazky a je to úplně mimo nějaký Green Deal a tak dále, jo – a ty se snaží nějakým způsobem promítat do toho svého dodavatelského řetězce a je to fakt až třeba tak daleko.

Když řeknu úplně konkrétně – Volkswagen má taky nějaký klimatický závazek.

Netzou, eh, do nějakého roku, tuším 2030.

Přenáší to na všechny své dodavatele, to znamená na Škodovku.

Škodovka má v Čechách tisíc subdodavatelů, který mimochodem nepřímo zaměstnávají půl milionu obyvatel v České republice a ty klimatické závazky takhle jdou v tom subdodavatelském řetězci.

Takže nově prostě Škodovka tendruje na uhlíkovou stopu a ten dodavatel, který není schopný snížit uhlíkovou stopu – například zapojením obnovitelných zdrojů do výroby – tak z toho řetězce třeba může vypadnout.

Jo, takže já si myslím, že to je dost podstatné a nejsou to jenom evropské věci.

Je to třeba teďka nově jsem teďka viděl minulej týden příklad Asahi, což je vlastně japonský vlastník pivovaru, jeden z největších na světě, vlastní plzeňský Prazdroj a zase velmi přísné klimatické závazky z Japonska. Jo, takže žádná Evropská unie, která říkají 100 % elektřiny ve všech našich pivovarech musí být zelená, takže český Prazdroj si musí najít zelený zdroj proti sobě a tak dál.

Mimochodem, víte, že asi Microsoft se tady rozhodl – myslím, minulý rok – nepostavit obrovský datacentrum v Praze a jeden z těch hlavních důvodů bylo, že máme nedostatek zelené elektřiny zejména v zimě.

Jo, to samé jsou giga faktory a podobně, to bychom mohli pokračovat dál.

Takže to není jenom o tom jako „nice to have" u toho byznysu, ale je to tak, že když někdo přemýšlí „půjdu do Česka, zainvestuju tam, utratím tam desítky miliard, výrobnu půl, cokoliv, AI systémy" – ty datacentra jsou krásný příklad – tak se na tohle začíná dívat jako velmi aktivně.

A pokud my to neukazujeme, že tady ty zdroje máme, nebo když vláda nemyslí vážně, že je prostě dostaví, tak oni půjdou jinam a jdou většinou do Polska, do Skandinávie. Což ten Microsoft asi udělal.

>> Což udělal, ten šel do Skandinávie.

>> No přesně tak.

[Hm.]

[odkašlání] A ostatní jdou teďka do Polska, což je zase hrozně smutné, protože to vede k tomu, že prostě budeme levná montovna, že jo, v budoucnu a tady ten hightech jako nový, noví investoři, co by k nám mohli jakoby mířit, k nám prostě nemíří.

>> Ještě možná zmiňme, jakým mechanismem vlastně ty firmy tu elektřinu pořizují.

>> To jsou ty speciální PPA kontrakty. Zase je to něco, o čem se divočně diskutuje, ale málokdo ví, jak to funguje.

>> Přesně tak.

No a hlavně v České republice jich bylo těch velkých uzavřeno asi pět, šest, sedm – prostě na dvou rukách – jo, T-Mobile, Vodafone a tady to Asahi zmíněný Škodovka a tak dál.