Beseda Svatopluku a Pro Budějce- I. Švihlíková, P. Šimek, J. Čítek, L. Pána, 10.9.2026

Dámy a pánové, milí přátelé, vítám vás na dnešní veřejné debatě Jihočeské větve spolku Svatopluk. Původně měl dnešní setkání moderovat Richard Štěpán, který se nemůže zúčastnit a proto se na jeho žádost této role ujmu. Eh, dovolím si tedy zahájit a v zahájení představit naše milé hosty. Hlavním hostem dnešního večera je docentka Jona Švihlíková, ekonomka, vysokoškolská pedagka a spolu pateku. předení zudupovala mezinárodní obchod na vysoké škole ekonomické a dlouhodobě se zabývá mezinárodní ekonomikou, globalizací, hospodářskou politikou a především vztahem ekonomiky a politiky. Ve Svatopluku je správkyní prutu Solidarita. Právě tento vztah ekonomiky a politiky je zajímavý i pro dnešní debatu. Řadu zásadních ekonomických rozhodnutí samozřejmě činí vláda a parlament. Jejich skutečné důsledky ale lidé pociťují tam, kde žijí. To znamená ve své městě, ve své obci. Děkuju. >> A naopak město rozhoduje o tom, jak hospodaří se svým majetkem, jaké vytváří podmínky pro bydlení, dopravu, životní prostředí nebo veřejné služby, na co máme zaměřený náš 10odovní program. Proto má smysl mluvit o velké ekonomice a současně se ptá, co z ní vyplývá pro České Buděhovice. A paní docentka se na tuhletu klíčovou otázku pokusí zaměřit. Miloně Šilíkové budou dnes sekundovat dva naši jihočeští odborníci, členové jihočeské vě spolku Svatopluk a současně kandidáti na společné komunátní kandidátce za politické hnutí pro. Jinak jsme udělali název toho šesti politického uskupení pro Budějce a támhle při příchodu jsem si dovolil vám dát propisovačky, balónky a tuž takový ty cvočky do vozíku v samoobsluhách. Takže viděl jsem, že jste si nikdo nebral, tak až budete odcházet, je to tady připravený pro vás. Doktor Petr Šimek je vědeckým pracovníkem biologického centra Akademie věd České republiky a přihláší do dnešní diskuze pohled přírodovědce, to znamená člověka, který se profesně zabývá vědou a může spojovat otázky ekonomického rozvoje s ochranou přírody a životního prostředí. A jenom dodám, je opravdu renomovaný vědec. Víte, že v Českých Budějovicích vědců máme několik, ale jenom několik je renomovaných a on patří mezi ty renomované. Stejně tak jako profesor Jindřich Čítek, který působí na zemědělské a technologické fakultě Jihočeské univerzity, je genetikem a dlouhodobým vysokoškolským pedagogem a vědcem. Do naší diskuze také přináší zkušenost zemědělství, vědy, vysokého školství a vztahu člověka ke krajině. Dovolím si jednou větou představit i sebe. Jsem správcem jihočeské větve svatého kluku a dlouhodobě se zabývám veřejnou správou a samosprávou. Dnes tedy máme u jednoho stolu ekonomii, přírodní vědy, zemědělství a samosprávu. A právě jejich propojení může být pro České Buděovice zajímavé. Také proto se dnes budu snažit vracet naši debatu od velkých ekonomických otázek ke konkrétním problémům města. A to bude mít za úkol pan doktor Šimek, který bude dnešní besedu moderovat. Já to pak jenom za Já to pak jenom zakončím a teď už nebudu zdržovat. Paní docentko, začneme ekonomikou. Kdysi kdyby ji měla říci tři ekonomické problémy, které dnesce obvňují každodenní život lidí v Českých Budějovicích a podobných městech, které by to byly. Takže dobrý den. Já bych chtěla v první řadě moc poděkovat e za pozvání, protože eh ty doby, když se takhle pravidelně jezdívala, se mi zdá, že už jsou pryč. A tak jsem ráda, že tady Lubošovi a Richardovi se podařilo mě vyburcovat k činu a že jsem e mezi vás přijel. Eh, já ti začnu od toho velkýho a pak se přesunu k tomu menšímu, boši, jestli ti to takhle nebude nebude vadit, protože já vidím jako tři velká ekonomická témata, která možná vypadají, že se týkají jenom celé republiky a že by to byl třeba úkol jenom pro vládu, ale ve skutečnosti myslím, že na konkrétních případech ukážu, že se týkají právě měst, jako jsou český Budějovice nebo Český Krmov a nebo další pěkná místa tady v jižních v jižních Čechách. Já jsem z ním moc ráda. Je to moje, je to můj můj oblíbený oblíbený region tady. Tak ale když už se teda přesunu, tak jedno z těch témat takový asi, který mě nejvíc profiluje ze všech, je e téma odlivů zisků z ekonomiky. To víte, že prostě tímhletím já se zaobírám mnoho, mnoho let. A nedávno jsem zase, možná jste se dívali na článek v parlamentních listech, jsem dostala chytré otázky. To není vždycky pravidla. Chytré otázky k tomuhle tématu. Co s tím dělat? Ono to souvisí hodně s tím rozpočtem a s tím vysokým schodkem a teď se bude všude hledat, kde co vzít a nevzít. Tak jsem si tam jako dovolila připomenout, že za situace, kdy prostě ty schodky se nám tady blíží a blížit budou, pokud se nic nezmění v daních, k nějakým 400 miliardám, tak jaksi nelze úplně ignorovat, co od nás jako pravidelně eh masivně odtéká. A to jak na těch oficiálních tocích, který nám eviduje Česká národní banka, tak na těch řekněme méně méně viditelných, ať už se to týká různých licenčních poplatků a poradenských služeb a konzultací a marketingu, do toho se dá vždycky tak nějak vtěsnat ledazco. No a samozřejmě papy za úroky v rámci půjček mezi mezi matkou a dcerou a podobně. No a to jsou prostě obrovské zdroje, které asi nemůžeme nebo neměli bychom jen tak jako nechávat ležet ladem do taberech, když máme teda takovýhle jako velký velký problém v tom v tom centrá v tom centru v tom státním státním rozpočtu. No a jeden z těch ottů, který má jednak teda tu dimenzi finanční samozřejmě, ale taky bezpečnostní, eh jsou odtoky z našeho vodárenství, nebo nevím, jestli mám vlastně říkat z našeho, že jo, vodárenství prostě. To je součást klíčové prostě strategické infrastruktury. Já osobně si myslím, že je to podstatně důležitější než kupovat nějaký pofiderní stíhačky, o kterých vůbec jako nevíme, jestli se budou vyrábět a k čemu nám budou za nějakých 10 nebo kolik kolik let. Takže tohle je prostě jedno z těch konkrétních témat, které v sobě propojuje jednak ty odlivy, takovou i tu zároveň tu nesamostatnost, jo, ten prostě pohled, že si neumíme určité věci spravovat sami a nebo nechceme, nebo někdo nechce. A k tomu samozřejmě i ta i ta součást toho, že prostě vodárenství je součást strategické infrastruktury. Že jestli to není vodárenství, tak už nevím, co to je, upřímně řečeno. No, eh, já jsem se v posledních e dnech dívala na ta na ta čísla, která máme, tak ty největší odlévači, co asi nepřekvapí, jsou samozřejmě banky nebo respektive banky a další finanční instituce, jako jsou i pojišťovny, ale vedle eh vedle bank to samozřejmě e jsou i další firmy, že se to týká průmyslu, že jo, včetně toho automobilovýho samozřejmě a ať se to týká maloobchodu, ale právě se to týká taky taky toho toho vodárstí. A tak jsem si říkala, že namířím své oko eh trošku podrobněji na to jako co se e co se děje. A eh já budu zítra v Moravský Třebový, takže já teďkon se tady takhle pohybuju. a máte společný problém totiž jako cevová je daleko od vás poměrně, ale ten problém máte máte společný a eh u nich to VHS a vy máte tady tady čimak, ale ten problém prostě je, že nad tím vším je eh rakouský holding a ten holding je z velké části tvořen podílem vlády Horního Rakouska, což musím říct, že je pozoruhodný, jo, protože ono to vlastně říká, že část část strategické infrastruktury naší země je v rukou jiné země, jo, ani ne tak soukromé firmy, teda mně by vadilo i to řečeno, ale jiné země. A říkala jsem si, že to je nějaký jako zajímavý vzorec, kdy očividně některé země jako úplně nepodlehly tomu blábolení 90. let, že všechno jako e prostě je potřeba zprivatizovat a že stát je hroznej a nemá se o nic starat. A Kubodivu si tohle nechali, že? A nejenom, že si to nechali ještě na tom báječně teda vydělávají, jo, protože ty platby, eh, které prostě jdou k těm zahraničním koncernů, to můžou bejt takový 3 miliardy ročně. Já vím, že ty banky dělají víc teda jako jo, ty banky, tam se hovoříme o vyšších desítkách miliard, ale já bych to nepoceňovala právě proto, že se to prostě týká vody a energií AG tady v tom bezesporu hraje eh hraje důležitou roli. Já když jsem se na to dívala na ten na ten mechanismus často takovej docela jako sofistikovanej, no to spíš vypadá, že jako město nic nevyplácí, že tam je vždycky nějaká společnost, že jo, nějakej čev nebo něco jinýho, který jako nad tím bdí a teprve od něho potom jdou ty platby. včetně třeba úroků nebo včetně prostě eh dalších plateb za já konzultace a tak a tak dále, tak mě napadlo, že vlastně něco podobnýho teďkon řeší cely nafty, jo, tak jsem říkala, podobný vodus operandy my máme i u toho u těch rafinérií, jo, protože my bysme chtěli něco udělat s těma rafinériema, což jakoby dneska chtěl ledas kdo, protože tam samozřejmě oni si ty marže jako docela dodávají, tak my vlastně nemůžeme, protože ty rafinérie, ty dvě, co máme litvínov a krouy, Tak patří PKM Orlen a ten scénář se opakuje. To znamená, tam je zase podíl božskýho státu. Jo. Tak já si jako říkám, to je zajímavý, že jako my jsme se zbavili všeho, čeho jsme mohli. Neustále tady posloucháme blbé kec s prominutím o tom, jak stát je ten nejhorší vlastní, jak se musí všeho zbavit. Když jsme tady vidějící, tak musím samozřejmě spojenout dva, že jo. Jo. Pořád odrážet ty tlaky. Jako vzpomenu nechválně tady pána z pechyně, který říkal, co má co stát vařit pivo, jako. Jo, tak vidíte, tak co má co stát jako rafinovat ropu? A koukám, že to dělá jako jako proč ne. A nebo spravuje jako vodárnství v cizí zemi ještě do tebene, jo. Takže eh tohle je docela jako docela zvláštní úvaha, která se nám tady rozvinula. Velmi velmi špatná. A v obou případech, jak je rafinérie, tak to vodárenství je to prostě něco, co výrazným způsobem zaprvé nejenom, že my to platíme a že to jako něco stojí, jo, to samozřejmě a ono to má tu výraznou bezpečnostní dimenzi prostě, jo, prostě v dnešní době nemít pod kontrolou základní jako strategickou infrastrukturu, tak jako nezlobte se na mě, jako tady si budeme hrát na to, že se zadlužme smrtelně kvůli nějakým nesmyslným stíhačkám, protože jenom tam vede nástroj útoční války, ne obraný, ale útoční války, jo. a nejsme schopni si ohlídat základní bezpečnostní infrastrukturu. Co to je? Co to je za bezpečnostní ú? Takže to si myslím, že je špatně. Já jsem velmi ráda, že eh tady provodějce eh o tomhle takhle správně uvažujou a chtěli by prostě tu vodu dostat pod svou kontrolu. Já opravdu nevidím žádnej důvod, proč by zahraniční koncerny měly být těmi jedinými, který tomu jako rozumí a my tady být v roli jako nějakých jako, já nevím, někoho, kdo právě sleze ze stromu a musí to za ní řešit jako vláda horních Rakous. To si myslím, že snad Rakouskou hskou už nemáme, ne? Tak není potřeba v tomhletom pokračovat. To si myslím, že je hrozně důležitý program a nebo bod bod toho programu a jsem hrozně ráda, že tahleta úva se rozšiřuje, že tady máme čím dál víc měst a obcí, který si uvědomujou, že tenhle model, který byl často nastaven třeba už v těch 90. letech, byl prostě fatální omyl. nejenom finančně, to samozřejmě taky, ale právě i i výrazně bezpečnostně, jo, protože ve chvíli, kdy to máte tak, že potom se jako neinvestuje eh do obnovy té sítě a že tam ty investice nejsou úplně malý, jako jo, ono to prostě něco chce, no. Tak jako o čem se tady potom bavíme, o jaký bezpečnosti se bavíme, jako bez vody vydržíme, jak dlouho jako bez stíhaček vydržíme bez sporu 10 let. E, jestli je vůbec někdy dostaneme, já doufám, že ani ne teda a bez vydržíme jak dlouho, jo. To znamená, tohle já považuju za naprosto klíčový téma, jo. Snažit se všema silama se prostě z tohodle podčí dostat a spravovat si tyhle věci sami. Jako jaká bychom to byla samostatná republika a Budějce jsou v řadě ohledů si myslím velice úspěšný město, který to hodně dokázalo, tak proč by proboha nebylo schopný spolu s dalšími obcemi tady si prostě tohleto se o to starat samo, než to dokážou eh obce jako je jako je Litomyšl. A naštěstí čím dál víc dalších, jak dokladuje třeba Radek Novotný, to možná znáte z jeho nadace Pravda o vodě. Takže tohle to považuju za základní věc. vám to tady prospěje a já jako makroekonom budu ráda, že zase ty odlevy jsou trošku menší a že ta odlost český ekonomiky je trošku větší. Tak to je první. Druhý téma se s tím přímo váže a to je ta otázka bezpečnosti, protože to je téma jako dneska, když zapnete jakoukoliv debatu v televizi, já už to teda na to upřímně řešenom často nemám nervy jako jo, ono už to ani není debata. Ono je to prostě kdo koho jak urazí a kdo je vulgárnější. Jo, proto já taky už jako necítím potřebu se tohodle zúčastňovat, protože je to prostě je to fakt závod ke dnu jako z hlediska vulgarity a primitivnosti. No, ale prostě o té bezpečnosti se tam hovoří neustále. Ale zajímavý je, že ta bezpečnost je prostě vnímaná čistě jako taková ta vnější, jo, jako tanky a drony a sníhačky a strašně se podceňuje ta vnitřní bezpečnost. Podle mě ta je teda mnohem důležitější a v zemích našeho typu se projevuje mnohem víc. Jo a tohleto má spoustu dalších dimenzí. Samozřejmě to, že prostě na naše území přišli prostě statisíce lidí odjel, že jo, tak to nutně prostě to zamává s každým státem. To nemá co dočinění s nějakým rasismem nebo šlovinismem nebo já nevím čím. A prostě jakmile vám prostě přijde ze zahraničí velký množství lidí, tak je to nutně problém. Prostě objektivně za to je. ta země se s tím musí nějakým způsobem kulturně, politicky vypořádat a koneckonců, jak vidíme třeba u Německa, tak jako při jako velmi vzdálených kulturách se s tím vůbec pořád nejde, jo. A je nesmyslím to chtít. Prostě ta mě to nikdy nemůže zvládnout a dopadá to pak velmi špatně. Gratuluju AfD k jejíu vítězství v Sasku Anhalskou. Tím to dostali to na sedírová zznačný bezznačnými, takže to je vnitřní vnitřní bezpečnost a ono ta vnitřní bezpečnost souvisí ještě s dalšíma věcma a to je s tím, že se vůbec dovoláte pomoci. Jo, v poslední době jako tak nějak tuším, že prostě jako těch policistů není úplně dost a všude tam, kdyby měli mít a te když se nedovoláte, když potřebujete pomoc jako nebo vám řeknou, my vám přijedeme za dvě hodiny, jo? Rozumíte mi? Jako jak jak potom vypadá vaše důvěra ve stát? Copak copak tohle není bezpečnost? Mě má uklidňovat to, že jako tady za 10 let budu mít nějaký super stíhačky, ale já potřebuju pomoct třeba teď hned v tuhle chvíli jako jo. Támhle prostě se mi rvou jedna menší naproti druhé jako tady, jo, což já teda zrovna jako v Praze to jako je docela no prostě je to nějakej scénář, jo. Jo. A nikdo mi řekne: "No, my nemáme zrovna hlídku, nejsou lidi jako jo, to mám cítit bezpečné." To znamená, ta vnitřní bezpečnost je podle mě něco, co je strašně poceňovaný a fakt si tady jako zahráváme s ohněm, protože tady se pak ztrácí ta důvěra lidí v ten stát. Tady se ztrácí důvěra lidí ve stát, tak jako o čem se potom bavíme? O nějakém územní osídleném jedinci, kteří náhodou mluví společnou řečí. No, to už potom jako ta jednotka úplně nefunguje. Takže já si myslím, že ta vnitřní bezpečnost je hrozně důležitá. posílení spolupráce mezi mezi městskou policií a mezi státnížů za hodně důležitou a já si nemyslím, že to je odstrašovací strategie, když ty policisty prostě vidím v ulicích. Já myslím, že ty dělaj prostě svojí práci. Já si myslím, že to je dobře a nikdy to nemají lehký, protože jsou často na ně kladený velký byrokratický nároky a eh často je to opravdu o tom, že se musí něco sepsat a vyplnit a potom to, co ti občané nejvíc oceňujou, tak tam není. A tohle si myslím, že je potřeba výrazně změnit. z Prahy, takže jako tam jako opravdu je to eh trošku jako vyhrocenější. Samozřejmě mimochodem Praha se strašně povhoršila ve srovnání e v rámci bezpečnosti, jo. A já to jako vidím sama na sobě. Já jsem rodilý Pražák. Vím, že tady jsem mezi přátelé, tak mě nevyhodíte z okna kvůli tomu, ale prostě jako dokážu pozorovat tu bezpečnostní situaci a můžu vám říct, že jako je to horší a horší opravdu, že doprava je samostatný nebo to trošku se. Takže tohle bych vám nepřála tady v jišních Čechách, protože vy jste byli vždycky taková jako do značný míry nech říct oáza klidu, ale prostě námi vnímáno jako prostředí velmi velmi přátelský a zároveň velmi bezpečný, ale ono je potřeba taky pro to něco udělat, jo. To znamená myslet méně na tanky a myslet víc na to, aby bylo bezpečně prostě v mým eh v mým okolí. Tak to je to je druhý zásadní téma, který bych viděla. No a to třetí, eh, třetí zase začnu z toho makrajdu dolů, protože ono to tak většinou jako funguje, nejenom jako, že by to bylo v učebníci, ale ale v tý realitě. Ta naše ekonomika v tuhle chvíli ještě nějak roste dokonce docela slušně, hlavně ve srovnání třeba s tím, jak špatně se daří Německu. Ty udělali velký množství chyb, za to dostávají účet, ale u nás prostě jako to není, není zas tak špatný, no. Ale ta ekonomika roste hlavně spotřebou, jo. To znamená, že po těch letech, kdy víme, jak se strašně propadly reálný mzdy, my si všichni pamatujeme, jak obrovská byla ta inflace, že jo, pádivá dvouciferná. To byly ty těžký roky, e, 21, 22, částečně 23, tak prostě ta chuť lidí jako si něco pořídit prostě je obnovená. Ona taky jako říkám byla nějakou dobu zamrzlá, takže bylo co bylo co obnovovat a ona ta spotřeba nám to dneska skutečně táhne, jo. To znamená, kdyby jako ta spotřeba těch domácností nám tady zamrzla, tak ta ekonomika se nám docela kopce zastaví. No a tam je tahleta spotřeba je závislá na takovejch několika faktorech. Jeden z nich je samozřejmě vývoj mest. To znamená určitě chceme prostě, aby rostly nominální mzdy a hlavně ty reální mzdy, aby nám rostly. Určitě je dobře, že eh máme máme vládu, která tohle ví a která tak nějak se netváří úplně, že by chtěla, aby jako e zase tady byl byl nějaký poklesm nebo aby minimálně mzda nerostla a podobně. To je všechno dobře, ale my k tomu ještě potřebujeme to, aby ta spotřeba domácností se co nejvíc orientovala na to český zboží, protože ve chvíli, kdy kupujem to zahraniční, tak ono se nám to vlastně. Ten výdaj je tady, ale nakonec ty peníze jedou do toho zahraničí. My potřebujeme, aby to šlo co nejvíc za tím za tím domácím. Jo. A tohleto jako je částečně pro tu velkou vládu, pro to centrum. Jasně. Ale tohle je taky pro pro ty kraje a obce tohleto. Jo. A tady každej může z tohodle hlediska něco něco udělat. A jedna věc taková ta úplně základní je samozřejmě mít dobře fungující tržiště v tomhle městě. Jo, to je prostě základ. A opravdu si to ale hlídat. Na řadě míst se vám prostě dostanou produkty z Polska, takový ty, co Poláci by doma nejedli, protože oni mají doma velmi kvalitní produkty a to to, co je hrozný, to vyvá váží k nám jako za ty ceny a a a radujou se, že se toho zbaví tady, jo. Takže pečlivě to hlídat, jestli to opravdu jsou ty producenti tady z toho okolí blízkýho, který se stanoví nějakým prostě perimetrem 20, 30 km, co já vím. A to je hrozně důležitý tohleto, aby prostě bylo místo, kde víte, že se prostě setkáte s těma českýma výrobkama, s českýma řemeslama. A dá se tomu udělat samozřejmě mnohem víc. E, djí se dělat akce na prezentaci českých podnikatelů v tom daným místě, ať se to týká služeb a jich veletrhů nebo ať se to týká výrobků. Tady to město toho může opravdu dělat moc. A já uvedu jeden příklad, který jako eh je zase trošku jako dál, ale abyste viděli, že jako se snažím v rámci možností trochu cestovat, jo, tak jsem nedávno měla natáčení v Karlových Varech v družstvu řídlo, který dělá kosmetiku českou z toho z tý z tý vody, z toho vřídla. má prostě unikátní unikátní zdroj a je to moc dobrý družstvo a dělají spoustu značek, který určitě znáte a možná i používáte každý deně víte, že to je, že to je řídlo. Česká česká firma absolutně česká. A ty měli takovou zajímavou zkušenost s tou s tou jejich radnicí, že když tam přišli a chtěli jako se domluvit na pronájmu některých prostě prostor, aby mohli prezentovat svoje výrobky a oni jsou velký zaměstnavatel a mimochodem i velký zaměstnavatel postižených lidí, jo. Tak a ta úřednice jim tam řekla: "Vřídlo a vy ještě existujete." Jo, takovýhle přístup jako k místnímu podnikateli jako by neměl bejt teda jako. Jo, to znamená jednak se taky asi trošku starat, jak se těm místním podnikatelům daří. Eh, pokusit se je propojovat a pokusit se jim maximálně dělat reklamu, protože my potřebujeme, my jako ekonomové máme rádi, když ty peníze a ty lidi zůstávají na tom daným místě, protože ono když se nedaří, tak se z toho regionu prostě utíká. Tohle není váš případ. Zaplať pánů. O tomhle bych říkala, kdybych byla třeba někde na severu u Čech, třeba v Hansdorfu nebo někde, tak jsou prostě místa, kde se odkud se zdrhá, jo? A ono když se oděkud zdrhá, tak bohužel jako potom se tam často kumulují různé jako patologické jevy a to není úplně dobrý. Tohle samozřejmě není vůbec váš případ, ale zase je to práce. Jako vždycky proto můžete něco udělat a vždycky prostě je jsou další cesty, jak to podpořit a těm lidem říct jako tady prostě máš nějakýho prostě českýho řemeslka, tady máš prostě českou firmu, tak zvlášť jestli jí třeba nedá přednost eh před tady něčím, co je Rakouská nebo nebo někde jinde zahraničí. To město tady vůbec nemusí hrát prostě pasivní pasivní roli. Tržiště je takovej jako základní příklad, ale eh můžou bejt různý aplikace, můžou beýt jako lokální měny, můžou bejt poukářsky, který to město vydá. který můžete utratit jenom prostě u podnikatelů, který prostě vyrábí v tom daným místě zaměstnáv místní lidi a podobně. Tohle my hrozně potřebujeme, protože ta spotřeba domácností je, teď mluvím zase jako makroekonom, je to největší součást HDP, to znamená někde okolo, u nás je to relativně málo, ale je to pořád hodně, řekněme okolo těch 48, 49 %. A ono jako když se tady jako něco stane, tak to pocítíme všichni. Tohle je jako báječní na tom, že tohle je jako věc, kterou fakticky děláme pro sebe a hned to poznáme, že se nám ty peníze prostě v tom místě točí i spolu s těma lidma. A já jsem ráda, že probudějce vlastně mají tyhlety body tak nějak všechny všechny v programu. Takže když to shrnu, tak to, co bych tam viděla já, to první je samozřejmě eh zbavit se toho, aby prostě nejenom naše jakože zdroje jdou finance pryč, jasně, ale aby to prostě tady nebyla kontrola cizí vlády nad naší strategickou infrastrukturou. Tomu fakt není důvod jako. Jo, je to je to takový opravdu jako fakticky koloniální tohleto, ne? Nepotřebujeme to. Eh, druhá věc je myslet na vnitřní bezpečnost, nepodceňovat jí a nemyslet si, že to je něco, co tady s náma bude vždycky jako fakticky v řadě ohledů, nevím, že Praha je patologie, tak jí nechám stranou, jo, ale v řadě ohledu prostě pracujeme na tom, abysme si tu vnitřní bezpečnost co nejvíc ohrožovali. Tak jako ta prevence a další jako je dobrá, je to užitečný a to je dobrá investice, kam se hrabou nějaký biblioteky. A třetí je vždycky, aby abychom nejenom my občané, ale aby ta obec, město, kraj mysleli na to, jestli dělají dost pro ty, co vyrábí a spotřebovávají v tom daným místě. jestli o sobě aspoň ví, jestli je prostě možnost, aby byly vzájemně vzájemně propojení a jestli je možnost jim udělat reklamu, protože to je něco, co nakonec pomůže všem. My chceme, aby ty peníze, co tady prostě vyděláme, tak aby zůstaly tady a točily se nám tady. Ono už nám toho odchází dost opravdu. Jo, my jsme taková odtoková ekonomika. Já jsem napsala tu knížku, tak jsme se stali kolonií, někdo tomu říká, že jsme Krmelec. Najdete různý vyjádření, ale jako fakt jako prostě máme tuhle charakteristiku a není potřeba k tomu ještě přidávat. A když to můžu trošku z tý úrovně města, jako je český Budějce nebo českýlo, to je hodně speciální turistický město, ale vždycky můžu prostě něco udělat proo abych to malinko třeba omezila a dala prostě preferenci těm místním. A to se mi líbí napravějíci, že všechny tyhlety body tak nějak v tom programu zohleňujou a přemýšlí eh přemýšlí nad nima. A myslím si, že jeden, každý jeden z nich by přinesl docela docela výraznou změnu. Eh, já víte, Budějce, to je takový tady vám dávat rady, že jo. bych říkám, kdybych byla na severu Čech, jo, tak to by bylo by byl jeden problém než druhej, jako u vás je to takový jako pořád ještě příjemný, ale ono fakticky my někdy zapomínáme, že hodně žijeme z tý podstaty, že hodně žijeme z toho, co bylo vykonáno v těch uplynulejch desetiletích a ono to svádí trošku k pohodlnosti, jo, k tomu, že prostě, jo, tady je dobře, tady je prostě, tady bylo vždycky dobře, ale ono se to vždycky musí odpracovat jako vždycky, jo. a jako žít jenom z podstaty, to není úplně není úplně dobrá cesta. Vždycky je potřeba vymejšlet něco dalšího a obhospodařovat to, co jsme co jsme v tomhle ohledu sděli. A to platí jak na tý velký úrovni, kterou já třeba se zaobírám jako makurátor, tak na tý úrovni každý obce, každýho města. Tohle je prostě univerzální způsob uvažování. Takže tolik ode mě. Děkuju. Takže já teď se ochopím mikrofonu. Nevím, jestli bych měl stát. Vidíte na mě? Nebuduž budu sedět. Já teda stejně stoupnu, jo, protože jsem si pro vás připravil podklady, abych navázal na e paní docentku a eh já jsem jeden z tůrců programu pro Buděnice tady pro komunální volby, které se vlastně dotýkají všech těchto témat. Takže já bych si vám dovolil a bohužel jsem to nestihl, protože jsem potíženej vytisknout to víckrát, ale mám to asi třikrát ten program. Je tam webová stránka, takže pokud byste někdo měli osobně zájem ten program získat, napište buď eh plu docentu, panu docentovi a nebo mně a nebo komukoliv i i profesoru Čítkovi a my vám rádi ten program zašleme v PD formátu, kdo budete mít zájem. Já bych na to navázal stručně, že ten program nechám kolovat. My jsme my jsme v podstatě se na to podívali trochu jinak, než se na to dívá běžná komunální politika. První pohled je, že se na to díváme strategicky. To znamená ne na čtyři roky, ale snažíme se v tom programu zapracovat s určitou delší vizí, jo, protože co dělá úspěšný třeba azijský ekonomiky Čínu, dlouhodobý, střednědobý a krátkodobý plánování, když to u nás je v podstatě jenom krátkodobý a to je obrovskej problém, jo. A řada těch problémů se dlouhodobě neřeší právě proto, protože ty politici řeší všechno jenom na čtyři roky. Jo. A spousta věcí se tady vleče. Eh, samozřejmě Budějovice jsou také mají problémy tohodle toho charakteru. Já možná velice stručně, než to rozdám tady mezi vás, abyste si to problídli, kdo budete chtít, tak vám to samozřejmě pošleme na některé ty věci upozorní. Já si tady to dám ke stolku s dovolením, abych to mohl listovat, protože jsem denné ruce držet mikrofon. První věc je ta voda. Ta voda je velice zajímavá záležitost, protože jsme si provedli docela detailní analýzu, jaká situace je s Čevakem v České republice. Eh, první upozornil tady kolega Pána na to, že vlastně to má horno rakouská vláda, takže eh politici takzvaní pravicoví ODS a lidovci a ty navázané všechny konglomeráty, kteří tvrdí, že všechno musí bejt privátní a má to řešit trh, tak u strategické infrastruktury to neplatí. Jo, k tomu se ještě vrátím. U tý vody je to tak, že všechny ale strukturu, celou infrastrukturu vlastní město České Buďovice, ale provozovatelem za takzvané pachtovné je společnost Čevak. Jo, celá ta problematika je docela složitá. Nicméně všechno, co ten Čevak dělá, je naprosto legální podle Evropského unijního práva, včetně českého práva. To znamená, není možné to nějak zpochybňovat a není ani možné a vhodné útočit na Čevák jako zahraniční společnost nebo respektive českou společnost zahraniční rukou, protože za to samozřejmě zodpovědno zastupitelstvo města Českých Buděveic. Paradox je, že když jsem jako se díval na ty na ty na ta data, tak se ukázalo, že Buděovice mají nejlevnější kubík vody ze všech srovnávaných měst, třeba s Radcem, Pardubicem a dokonce i s Plzní, která má vlastního provozovatele body. Jo, je to velice zajímavý, ale tam je strašně moc komponent a jedna z nich je, kolik dáváte do obnovy a údržby těch vodovodních sítí a v Budějovicích prostě na to rezignovali. Tady se velká část té vodovodní sítě a té kanalizační sítě blíží hranici své životnosti. Mělo by se investovat asi 140 milionů ročně a investovalo se v posledních asi čtyřech letech pouze 40 milionů zhruba. Jo, oni tam jsou ještě nějaký dotace, takže to se velice obtížně jako přesně vymezuje. Nicméně jasné to, co tady říkala paní