Co mají společného Zdechovský a Konečná? Sleduj po 22 hodině

Zahájil dnešní podvečer otázek a odpovědí s našimi milými hosty, které vám tedy představím.

Chtěl bych mezi námi přivítat europoslankyni Kateřinu Konečnou, která [potlesk] miluje právě v Rakovnickém divadle. Předat chtěl bych ti předat jménem vás Kytici.

>> Děkuju.

Takže dnešní večer se bude týkat hlavně kampaně do Senátu, poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, kterým bude kandidovat za nás a za Stačilo s podporou Komunistické strany Moravy Mgr. Jiří Kupsa.

Je to český politik, podnikatel a bývalý diplomat, publicista a spisovatel.

Dále bych chtěl přivítat Michala Buriáše [potlesk], kterému po tom představení předám mikrofon a on tedy jako odborník – protože je to známý český herec – tak bude moderovat celý ten dnešní večer.

No a vítám tady i kandidáty do zastupitelstva města Rakovník a to vedoucího kandidáta inženýra Václava Pajcha [potlesk]. Dále tedy vítám Dušana Korenka a nakonec Mgr. Jiřinu Lejtnerovi.

>> Dobře, dobře.

Já mám, já mám už mikrofon.

Promiňte, mám mikrofon. [smích] Vidíte, jak nás ta doba všechny posunula.

Já samozřejmě začnu asi způsobem – vy ty své kandidáty tak nějak trošku znáte – takže já je posunu maličko za a dám přece jenom první slovo asi Kateřině, protože to je největší vždycky naše hvězda.

Já říkám, a už to nemusím teďka říkat, viď, že jsi Johanka z arku české politiky, ne?

No, já to furt takhle mám stejně.

Takže předám slovo Kačence. Ona vám k celé té situaci něco řekne k těm volbám a pak předám samozřejmě mikrofon Jirkovi Kopzovi.

>> Jo, nebo já vezmu tenhle. V pohodě. My si ho s Mišou budeme nějak. Hlavně, že to Peťa snímá.

>> Krásné odpoledne ode mě.

Já vlastně jsem tady dneska jenom jako milý doprovod. Já si ty volby moc užívám, protože já jezdím mezi vás. Vy tu máte skvělé kandidáty, skvělé zastupitele, kteří prokázali, proč jsou v tom zastupitelstvu.

Já vždycky říkám, my jsme teď s Filipem, když jsme tady jeli od rána z Moravy, ještě jsem se stavovala do Pardubic a teď jsme se ocitli tady, tak jsme říkali, že je to známé heslo: nesnažte se udělat za dva měsíce to, co jste za čtyři roky podělali. Takže já nevím, jak je to úplně v Rakovníku, ale myslím si, že to platí pro řadu měst.

My samozřejmě i v rámci Komunistické strany Čech a Moravy, v rámci Stačilo, v rámci těch sloučených kandidátek, kterých je opravdu hodně po térepublice, jsou i ve velkých městech a jsem za to moc ráda, protože víte, že jsem – a přiznám se – že mám čím dál silnější pocit, že to věčné dělení na ty menší strany mi prostě nedává smysl. Dáváme smysl to spojit, dát dohromady ty lidi, kteří chtějí makat, kteří mají v srdíčku tu levicovou politiku, ať už za jakoukoli party, ale prostě chtějí to dělat pro ty lidi, chtějí to dělat tak, aby se těm lidem v těch městech žilo dobře.

A jsem moc ráda, že i tady v Rakovníku se to povedlo, že jste se dali dohromady, že máte řadu nezávislých kandidátů, máte vedoucí kandidáty za Komunistickou stranu Čech a Moravy, máte tam i zástupce SOCM. Takže si myslím, že je to vlastně tak, jak by to mělo být, protože jsou tam prostě lidé, kteří se shodli na tom programu, který – když si ho přečtete – tak vždycky říkám – je v podstatě symbolický, ale má v sobě tu jednu podstatnou věc, a to je to, aby se lidem v tom městě žilo dobře.

My si to velmi často vůbec neuvědomujeme, s jakými obrovskými rozpočty ta města a obce v České republice hospodaří. Ono se o tom tak jako nemluví. My teď všichni řešíme státní rozpočet, šílený deficit, téměř 400 miliard, zadlužování státu. Ale když si vezmete – a o tom spíš budou mluvit asi buď vaše stávající zastupitelé nebo váš lídr kandidátky – si netroufnu říct, kolik má Rakovník rozpočet, ale já vím, že 500 milionů. My máme skoro miliardu v nové míčně a to fakt nejsou malé peníze, se kterými hospodaříte a které buďto můžete utratit tak, že zaplatíte nesmyslné projekty, firmy svých kamarádů, nebo je vrátíte těm občanům v tom městě. Ať už tím, že jim ještě víc uděláte dostupnou zdravotní péči, máte dostatek školských zařízení, předškolních zařízení, ale i třeba domovů pro seniory, aby ti lidé v tom věku – potom, co si to odpracovali ten život – se měli taky hezky. Že postavíte byty, že nebudete prodávat pozemky, aby je stavěli developeři a prodávali je třikrát dráž, ale že je budete stavět vy sami.

A to všechno nemá v rukou ani Babiš, ani Pavel, ani nikdo, ale to mají v rukou ti zastupitelé. A moc bych si přála, abychom si to všichni uvědomili, protože já mám občas pocit, že ty volby do zastupitelstva jsou takové jako zástupné trošku pro spoustu možná i vašich známých. Řekl, no tak to někdo bude sedět na tý radnici. Ale ono není jedno, kdo s tím s tou půl miliardou i tady u vás v Rakovníku bude hospodařit a jak ji rozdělí.

A je strašně důležité, aby to za mě byli lidé, kteří myslí na ty lidi a ne na ty kámoše a developery.

Takže jsem moc ráda, že i tady v Rakovníku se to povedlo. Máme tu samozřejmě i Jirku Kopzu, který kandiduje za hnutí Stačilo s podporou KSČM a dalších levicových subjektů právě tady na tom Lounsku v tom volebním obvodu nejenom Rakovník, ale i Louny. Vy jste to tedy strašně promíchaní, musím říct. Já vždycky si občas kladu si říkám, kdo to vymýšlel ty volební obvody senátní.

>> Chce se pomstít.

>> Já mám pocit, že se občas chtěl hlavně těm kandidátům na senátory se chtěl pomstít.

Ale opět je to věc. Vy tu máte stávajícího senátora. Já nevím, kolikrát jste ho za těch šest let viděli. Myslím, že to mockrát nebylo. On zvládá spoustu jiných funkcí. A zase si myslím, že by bylo fajn, aby nejenom v tom Senátu seděli lidé, kteří – když už se nám podařilo alespoň trošku změnit poměry v téhle zemi a ta vláda není tak hrozná, jak byla vláda Petra Fialy – tak aby tam byli lidé, kteří budou umět podržet ty správné věci.

Ať víte, že senátoři teď přišli s aktivitou a nepodařilo se to třeba o jeden, o dva hlasy prohlasovat – ať je to v podstatě ukotvení české koruny do ústavy, ať je to jakákoliv nemožnost další federalizace v rámci Evropské unie, zrušení právoveta, ať je to to, že máme právo být offline, že s vámi na úřadě pořád budou mluvit úředníci a ne nějaký počítač, stroj, nebo nebudete muset všechno vyřizovat digitálně.

A to jsou všecko věci, na kterých Jirka Kopzu pracuje kromě řady dalších. On se samozřejmě představí a byla bych moc ráda, protože společně ty levicové subjekty v různém složení po térepublice mají 15, 16 kandidátů, tak kdyby dostali tu šanci. Protože si myslím, že by opravdu v tom Senátu – po tom, jaký ten Senát dneska je a kdo vládne, takoví ti Tajvanci a podobní – tak by mohli udělat ten správný vítr.

Takže jsem moc ráda, že i Jirka přijal tu kandidaturu do Senátu a že i tady na Lounsku, Rakovnicku máte možnost nějakým způsobem volit vašeho levicového kandidáta.

A já už skončím, pak se budu těšit na vaše dotazy, protože dneska to není podstatná já, Kateřina Konečná.

Dneska jsou to podstatní ti, kteří tady se mnou sedí, takže i oni vám určitě odpoví moc rádi na to, co vás zajímá.

A poprosím vás na závěr o jednu věc. Vy jste ve svém okolí mezi vašimi přáteli, kamarády, chodíte do obchodu, znám to. Taky nakupuju v jednotě a proberem tam s holkama po víkendu všechno, co se na dědině událo. Sbírám švestky na zahradě, kolem které chodí půlka vesnice a probereme všechno, co se děje.

Každý z nás má možnost ovlivňovat své okolí. Každý z nás má možnost se o tom bavit. A i když tady ten sál dneska není plný, tak vy máte šanci ovlivnit spoustu lidí kolem sebe.

A já bych vás chtěla poprosit, abyste to udělali. Aby u lidí, u kterých máte kolem sebe a třeba rezignovali na tu volbu, tak jste jim zkusili vysvětlit, že to má smysl. A u těch, kteří třeba váhají, koho volit, tak jim uměli naše kandidáty vaším prostřednictvím představit.

Děkuju moc za to.

[potlesk]

Tak já děkuju Kačence. Kačenko, ty jsi podstatná vždycky. To jsem chtěl jenom říct. Já jsem řekl, že ty nejsi tady podstatná, jsi podstatná vždycky.

Eh, já předám slovo teď Jirkovi Kobřovi. Jirka je zkušený politik, eh, tak on vám sám řekne, eh, co, eh, bude chtít v tom senátu takzvaně prosadit.

Děkuju za pozvání. Hezky odpoledne, dámy a pánové. Je to pro mě čest, že tady s váma můžu být a diskutovat.

Eh, Katka už řekla většinu toho podstatného. Fakt je, že my jsme vlastně jediná levicová kandidátka, protože všechny ostatní strany se hlásí prostě k pravému středu. A to je záležitost, která stojí za to, aby byla zdůrazňovaná, že my jsme ti, kteří stojí za lidma.

Eh, mě se lidi ptají, proč kandiduju zrovna v Lounech. To, co Michal neřekl tady, je, že já jsem středočeský zastupitel a navíc tady k tomu kraji mám celkem i osobní vztah, osobní vzpomínky, protože jsem sem jezdil na chmely. A když jsem si najednou na chmelu zlomil páteř, tak v Podbořanech mě dávali dohromady. Takže mám tady prostě jako těch vzpomínek skutečně hodně a považuju ten kraj za velice, velice přívětivý.

Eh, já jsem původním vzděláním geolog, ale dělal jsem eh spoustu jiných oborů, jak říkají Finové. Nosil jsem řadu klobouků a dělal jsem i eh v diplomacii pro ministerstvo zahraničních věcí. Eh, v Iránu jsem. Celkem na Blízkém východě asi 14 let a k tomu ještě půl druhého roku v Černé Africe.

Takže celkem mám zkušenosti. I třeba s tím, když mě tady vykládali něco o těch profesorech a doktorech, kteří se sem hrnou z Afriky a z Blízkého Východu, tak jsem říkal: „Nic mi o nich nevykládejte, já vím přesně, o koho jde. Protože jsem mezi nima žil."

Jo, takže samozřejmě jsem byl takový jako nepříjemný partner v televizi, v těch televizních diskuzích. Zrovna tak, když se tam jednalo o válce, tak jak jsem říkal, já jsem v tý válce byl půl roku, že jo. Když končila válka Irák–Irán, tak já jsem vedl firmu v Teheránu. Takže jsem si vyžral úplně všechno prostě, co tam mohlo být od eh kontrol, od přídělového systému.

Já, protože já jsem nebyl diplomat tenkrát, měl jsem normální přídělovou knížku jako každý běžný občan, jako každý civilista, že jo. Elektřina 5 hodin denně. Teďko tam je zima jak v Jablonci, takže půl metru sněhu. Vám nejde topení, neuvaříte si, nezatopíte si, samozřejmě nerozsvítíte, jo. A čekáte, kdy teda to zavřou.

No a potom to vypadalo tak, že vlastně Iráčani to začali ostřelovat města raketami. Takže člověk seděl ve sklepě, hladovej, zmrzlej a čekal, až to venku přestane bouchat. A pak si šel stoupnout do fronty eh na to, aby dostal ten příděl těch 5 kg rýže na měsíc.

No a samozřejmě tohle jsou zkušenosti, které v tý době byly velmi, velmi tvrdý. Ale na druhou stranu teď, když mluvím s těma lidma, kteří tak vášnivě podporujou válku na Ukrajině, tak já jim říkám: ne, ne, není rozhodující prostě, co tady říkáte. Rozhodující je prostě zastavit to, přestat zabíjet, přestat ničit.

Jo, protože přiznejme si, pořád je lepší být živej než mrtvej, jo, [frknutí] nebo být zdravej než zmrzačenej, nebo mít rodinu, než být vdovou nebo sirotkem, jo. Protože já jsem tam potom, já jsem tam šéfoval geologické firmě, jak jsem řek. A vlastně ty následné čtyři roky po podepsání příměří vlastně byly vidět teprva ty rány na společnosti a na tý zemi, co to udělalo, jo. Že tam bylo najednou, najednou půl milionu mladých, mladých vdov. Jo, které byly závislý na sociálním systému, který byl teda mizerý, jo.

A takže teďko co s nima, co s dětma, jo, a takovýhle. Takže samozřejmě to jsou zkušenosti, které si člověk nese s sebou.

Eh, v těch diskuzích s těma fanatikama, kteří prostě eh nevědí, jak se zavděčit prostě eh těm rusofobům a eh prostě těm, kteří je vedou. Oni nediskutujou, oni neberou argumenty, oni prostě opakujou ty mantry, jak ti Maoiští studenti, jak tam při velkém pochodu v těch 50.–60. letech, jak tam mlátili těma knížkama a řvali ty hesla a vůbec netušili, co to znamená.

Jo, takže to je první věc, které se musíme postavit. Musíme dělat všechno možný pro to, aby prostě to zabíjení přestalo. Nejenom nejenom na Ukrajině, ale taky třeba v Iránu, jo. Aby přestalo zabíjení v Palestině, aby přestalo zabíjení v Jemenu.

Já Blízký východ znám velmi dobře a mám tam spoustu známých. No a samozřejmě, když vidím, co se tam děje, tak se o ně bojím, jo.

No a to si myslím, že je takovej, takovej hlavní, hlavní úkol.

E, co se týče toho okresu jako takovýho, tak samozřejmě hlavní účel nebo úkol senátora je prostě lobovat, jo. Lobovat u předsedů, u těch u starostů, lobovat i v parlamentu. Prostě snažit se korigovat ty zákony, eh, například eh účelové rozdělení daní [odkašlání]. A to, aby prostě do těch vesnic šlo víc peněz. Ale aby bylo jasné, kam ty peníze půjdou.

Protože eh ta myšlenka prostě obnovit třeba družstevní výstavbu na obecních pozemcích, že jo, ta už je tady dlouho. Ale zatím všichni to smetli ze stolu, když jsme to přednesli v parlamentu. A snažíme se prostě eh to znova prosadit.

Protože obce i města i vlastně stát vlastní pozemky, jo. A na těch pozemcích klidně ty lidi si můžou stavět. Ať už by to bylo eh formou svépomocí a nebo že to prostě obec, eh nebo město zadá nějaké stavební firmě výběrovým řízením, která prostě ten barák postaví. A ta obec potom ty byty eh bude pronajímat.

Jo, tím, že to postaví ta firma a ne ten developer, tak Katka už to tady zmínila, prostě ta cena bude třetinová, jo?

A to jsou všechno věci. Které, víte, já jsem za tu dobu v politice udělal jednu takovou poměrně špatnou zkušenost, že v podstatě nemám šanci projít nic, co se nedá vytunelovat, ukrást, zbankrotovat nebo nějakým způsobem vydojit, jo. To to vám prostě nepustěj.

A pak samozřejmě, protože jsem byl ve SPD, jak všichni víte, tak další věc byla: nesmí projít nic, co je ze SPD. Jo, takže i jako takové nevinné věci, jako třeba, že jsem navrhl vyznamenat těch devět studentů ze 17. listopadu 39.

Tak protože a dokonce to řekli i v televizi – Ondráček, režisér v reportéřech ČT, říkal, ptal, že vlastně špatný poslanec navrhl vyznamenat špatné studenty, protože ho tam prezentovali jako nějaké kolaboranty.

Až nakonec se mi podařilo přesvědčit prezidenta Zemana, že jim to skutečně dal.

A to zase bylo takové zadosti učinění, když jsem viděl prostě, jak ti všichni, kteří byli proti tomu, jak skřípali zubama.

Ehm, technická věc – já jsem tady přinesl nějaké knížky, moje. Ty jsou k rozebrání. Tam některé jsou ještě ve fólii, tak to normálně otevřete. Já vám je potom podepíšu, až skončíme, aby ste si něco početli. Jsou tam věci.

Je to taková sbírka vlastně článků a politických esejí. Je tam taky můj slavný článek o politickém islámu, který vlastně stál na začátku vzniku SPD. Já jsem napsal takových článků víc, ale to bylo někdy v roce 2014. Říkal jsem si, že právě začínala migrační krize.

Říkal jsem, že musím varovat před tím, co to znamená, až se nám sem nahrnou, protože oni mají vlastně doktrínu – jakým způsobem islamizovat západ.

A tak jsem napsal pár takových článků a ty měly prostě 5–10 tisíc shlédnutí, ale pak to zapadlo někam.

No a tak jsem říkal: „Ne, já tam musím dát něco, aby to prostě řachlo. Musí tam být provokace, musí tam být prostě něco takovýho." A teďko jsem se začal vymýšlet neskutečné věci – prominou hovadiny – co má člověk dělat, aby se bránil islamizaci, když jeho zvolení zástupci, kteří to mají za úkol, to nedělají.

Říkal jsem si, že třeba si může místo pejska pořídit malé prasátko a chodit ho venčit vedle mešity a podobně.

Byla tam Tomo, to se mu to zalíbilo, tak to poslal na svůj Facebook.

No a rozjela se obrovská aféra z toho.

A dopadlo to tak, že on potom musel přiznat, že jsem to psal já, ale stejně už se to rozpadlo. Zlikvidovali mě z vedení klubů Svobodných a podobně.

No, ale vedlo to vlastně k tomu, že vzniklo SPD potom, a po těch lidech, kteří ho likvidovali – no, pes neštěstí, ale to tam je taky – takže si počtěte, určitě se vám to bude líbit, pobaví vás to.

Já nechci mluvit dlouho, aby došlo taky na vás, protože občas, když začnu vyprávět své příběhy, tak nevím, kdy přestat.

Ale ono je to tím, že jsem toho zažil, prožil a přežil strašně moc.

A to je věc, kterou mě většina redaktorů v televizi – v české – nemůže zapomenout, protože oni vždycky přijdou, vytáhnou nějakej předmět diskuze a teď zjistí, že to je věc, ve které já jsem doma, na rozdíl od nich, i když jim tam našeptávají do ucha.

Takový to byl vůbec zajímavý dialog.

Takže člověk se nesmí bát a musí vědět, že já mám argumenty, oni mají ideologii.

A tak poslední věc vám řeknu – jako geolog jsem se rozhodl, protože ty lži ohledně Green Dealu, kterej nám tady likviduje vlastně všechno – já vím, jak to bylo s klimatickými změnami a jak to s nimi je, protože to jsou planetární cykly.

Takže jsem se rozhodl, že vytvoříme skupinu a postavíme se proti Green Dealu s partou přírodovědců.

No a teďko se to docela zajímavým způsobem rozjíždí. Zase nás nemají rádi, protože lidé, kteří jsou se mnou, to jsou světově uznávané kapacity, vědci, kteří prostě říkají, jak to bylo.

Klasický příklad přístupu opačné strany bylo, že když jsme před dvěma lety dělali konferenci o klimatických změnách v parlamentu v listopadu, tak nám vypli topení v tý zasedačce. Byla tam zima jak v Márnici.

Ale nic. Nechám slovo dalším a jsem připravenej na vaše otázky.

---

Tak já to vezmu. Já bych měl dát sice první slovo dámě, ale protože vy jste lídr kandidátky, tak pana inženýra Václava Vajchara oslovím jako prvního.

Vy byste měl vlastně říci tady svým budoucím voličům, co máte za Lubem.

Dobrý večer. Já bych se vám pokusil hlavně představit, abyste vůbec věděli, kdo před váma stojí. A případně k bodu programu, kterým se máte možnost seznámit v brožurkách, které jste dostali při příchodu do sálu – tak vám potom tady ve spolupráci se svejma kolegama odpovíme vaše dotazy.

Jak tady bylo řečeno, jmenuju se Václav Wejicher. Je mi 59 let, mám tři dospělé děti, čtyři vnučata. Narodil jsem se a většinu života žiju v Rakovníku. Zde jsem vystudoval střední zemědělskou školu, následně vysokou školu zemědělskou v Praze – agronomickou fakultu, oboru zootechnický.

Jako zootechnik jsem prvních 10 let po ukončení studia pracoval na zdejším školním statku v Rakovníku. Od roku 1997 pracuju ve své firmě stavby Rakovník. Budujeme a opravujeme vodní nádrže a vyrábíme krmné směsi pro hospodářská zvířata.

Před dvěma lety jsem nastoupil do městského zastupitelstva v Rakovníku. Znovu letos kandiduji v komunálních volbách, protože bych se rád nadále podílel na rozvoj našeho města. A protože bych byl rád, kdyby se co nejvíc bodů z našeho volebního programu podařilo v následujícím volebním období prosadit.

Ty jednotlivé body máte možnost si přečíst v naší brožůrce.

A jenom bych ještě dodal, že jak řekl pan Mgr. Kopza, máme při jednání zastupitelstva podobné zkušenosti. My jsme v zastupitelstvu medvoje tady s Dušanem Korenkem. A jelikož jsme tam dva, koalici v našem zastupitelstvu de facto tvoří strany ODS a kandidovaly jsme ve spolupráci s ČSSD. Takže naše pozice tam není úplně jednoduchá a prosazovat tam body, některé naše návrhy, je značně komplikované, když se pokoušíme spolupracovat s jinými zastupiteli z opozičních stran.

Přesto se nám málokdy podaří prosadit některý z našich návrhů. I když je pak paradoxní, že se dozvíme ze zápisu z jednání rady, že některé návrhy, které jsme my podávali, potom rada vlastně na svém jednání projednala, odsouhlasila, uvedla do života – ale ovšem jako svoje nápady. Byly to konkrétně nápady, třeba jak tady v Rakovníku zajistit dostatečný počet lékařů, pediatrů a zubařů. Návrh Dušana Korenka, aby se v Rakovníku začaly budovat dobíjecí stanice pro elektromobily. A návrh na rozvoj cyklodopravy v Rakovníku. To byly třeba tři návrhy, které nám zamítli – dokonce je prohlásili za směšné, zbytečné, populistické – a pak následně je rada sama projednala a nějakým způsobem na nich pracuje.

Zatím ode mě. Když budete chtít něco vědět potom konkrétně k jednotlivým bodům, tak samozřejmě rád – co budu vědět – vám odpovím.

Tak já bych předal dalšímu kandidátovi.

Tak jak se říká, pane inženýre, krade se všechno včetně návrhů.

Víte, to je – prostě my už jsme tady.

Ano, ty obzvlášť a ty se tady – takže když už není co nakrást, tak aspoň ty návrhy.

Já si dámu nechám jako poslední.

Nebude vám to vadit?

Nebudete se cítit uražená?

Jodě, že tady nedodržuju to takzvané kinderštube, ale já dám dvojku vaší kandidátky panu Dušanu Korenkovi.

Vy jste energetik?

No – budeme mít energii nebo budeme mít energii na to ty volby zvládnout?

Tak dobrý den, dobrý odpoledne.

Jsem Dušan.

Jmenuju se Dušan Korenko.

Já tady zareaguji.

Tak já doufám a věřím, že tu energii snad budeme mít, protože vlastně to – ještě díky tomu, že bejvalí – tátové a dědové za komunistické doby tady postavili docela robustní energetickou síť a elektrárny.

Takže my z toho do dneška čerpáme.

Kdybychom byli odkázaní na to, co tady vybudovali kapitalisti za posledních 30 let, tak asi by to bylo slabší, no.

Takže já se taky představím – mám 55 let.

Narodil jsem se – celej život.

Bydlím v Rakovníku.

Dělám energetika asi celej život nebo od zhruba od 20 let.

Mám dvě děti, jedno vnouče.

V tom jsem teda – zaostávám.

V komunálních volbách jsem v komunální politice tady v zastupitelstvu čtyři roky.

Vstoupil jsem do komunální politiky z důvodu, že jsem chtěl, aby – už se mi nelíbilo, jak Rakovník neskvě.

Já jsem byl mladej a tak vždycky jsem byl pyšnej na město Rakovník, protože tady bylo všechno docela hezký.

Porovnával jsem to s jinými městy a byl jsem na město pyšnej, ale za prostě za posledních 30 let mi připadá, že se ten vývoj zastavil oproti jiným městům.

A naopak – bych řekl, že Rakovník je jeden z nejhorších měst a je to vidět i na mladých, kteří z města utíkají a stáváme se jedním rekorním městem, kde je nejvíc nejstarších lidí.

Máme vlastně největší jakoby průměr věkový v porovnání s ostatními městy.

No, teď znovu kandiduju, protože třeba například vám řeknu, že když jdu teď po centru a včera jsem šel kolem rakovnického potoka a viděl jsem tu hrůzu, tak prostě bych nejradši plakal, protože třeba z rakovnického potoka, kde jsme si ještě jako děti chytali ryby nebo i raky a koupali se, tak dneska je z toho hrozná stoka, kde jsou jenom – kde běhají potkani a smrdí to a vedle jsou metrové kopřivy. Takže bych rád, abychom teda – co jsme získali za ty čtyři roky zkušenosti v tom zastupitelstvu, tak je znovu využili a začali daleko víc ještě tlačit na radní a na ty, co tam budou nebo kdo tam bude vládnout, aby s tím městem začali něco dělat.

Vašek toho řekl hodně.

Já to jenom trošku shrnu.

My jsme se snažili být aktivní za ty čtyři roky v tom zastupitelstvu.

Teď čísla vám dám – všichni zastupitelé, kterých je tam 21, tak dali zhruba za ty čtyři roky návrhy při tom jednání zastupitelstva.

Bylo jich zhruba 22.

Z toho 20 návrhů jsme dali my jako komunisté.

Jo, zbyli dva dali ostatní strany – některý, ne?

Některý, ale většina nebo všechny asi neprošly, ale v zápětí nebo za nějaký čas se to obrátilo a dost nebo některý se potom dostali mezi lidi tím druhým způsobem, že to si přivlastnily jiné strany, ale aspoň takhle.

Takže to je asi za mě teď vše.

No a já jsem si nechal dámu naposledy paní Mgr. Jiřinu Lejtnerovou.

Tak představte se.

Ano, představím se.

Děkuju.

Dobrý den.

Jmenuju se Jiřina Lejtnerová.

Jsem bývalá učitelka, ale se školou pořád ještě spolupracuji, protože jsem dlouho učila v základní škole v Lubné a pořád ještě tam vedu pionýrskou skupinu.

Nejsem rakovnická rodačka, pocházím z Kněževce, do Rakovníka jsem se přistěhovala.

Pocházím ze staré komunistické rodiny a ty levicové myšlenky se snažím propagovat i mezi dětmi a mládeží.

Pracovala jsem – nebyla jsem teda v zastupitelstvu, ale pracovala jsem ve školské komisi a tam vlastně podporujeme všechny spolky – nejenom teda peněžně – aby i ty děti, které mají – jejich rodiče mají hluboko do kapsy, tak aby se mohly zapojit v různých zájmových útvarech.

To je všechno.

Bylo rychlé.

Bylo rychlé, ale bylo to podstatné.

To podstatné pro mě.

Ano.

Pane inženýre.

Jestli můžu.

Já bych chtěl ještě omluvit naší trojku na kandidátce Ahmeda Benahiua, který je momentálně nemocný.

Je to náš mladý sociální demokrat.

Je to autor našich videí propagačních a dělal hodně na tom našem propagačním letáčku.

Takže je to mladej, šikovný kluk, bohužel momentálně v pracovní neschopnosti, takže se omlouvá.

Já jsem chtěl říct, že mě zaujalo – bylo to sice krátké, ale zaujalo mě to, že šíříte ty myšlenky mezi mladé.

To je hrozně důležité.

Je to taky nebezpečné.

Zejména za minulé vlády to bylo velmi nebezpečné.

My to víme, protože za nás kandidovala taky paní učitelka Bednářová, která si dokonce za svou pravdu jaksi vysloužila nějakou obžalobu a tak dále.

Přátelé, já se teď vrhnu mezi vás a vy máte šanci ptát se Kačenky, Jirky i vašich kandidátů na co chcete.

Takže zvedejte ruce a ptejte se.

Coufal – jméno mé.

Zdravím Katku.

Jsem rád, že zase přijela na pozvání.

Vždycky ji rád vidím.

Takto máme tady pedagogy, kteří prošli.

Mluví se hodně o školství, ale tak nějak všichni sledujeme a občas je to i kritizováno – dokonce už i ve vzdělávacích prostředcích – že vzdělanost klesá. Takže jak to vypadá v Rakovníku, jestli tušíte, a co se dělá proto, aby to školství bylo nějak na úrovni.

Jinak celorepublikově se – jako celosvětově – blížíme k velké blbosti.

To je jasné.

Já jako učitel matematiky bych to ani tak trošku neřekla.

V Rakovníku – když se podíváte na všechny tři školy a nebo i na ty školky, popřípadě i ty jesle – tak tam se hrne docela dost peněz na úpravu učeben, na vybavení učeben, na vlastně i podporu – třeba obědy do škol, což je v pořádku.

Trošku – jestli si teda tady můžu trošku polívčičku – tak trošku mi vadí mobily.

To máme i – mluvila jsem o tom i v těch glosách na těch sociálních sítích – protože ve školství se má hlavně učit nebo ve škole se má hlavně učit.

Myslím si, že i co se týče obsazení škol učiteli – tak aprobovanost je tady v Rakovníku velice dobrá a úroveň školek bych taky řekla, že je velice dobrá, ale je to díky tomu, že ty peníze do těch škol – to zastupitelstvo nebo to město dává.

Kačinko, já ti dám.

Jo, máš mikrofon.

Máš.

Já jsem chtěla jenom krásně krátkou poznámku.

Dneska jak jsem jela přes tu celou republiku, tak shodou okolností – někde v nějakém rozhlase komentovali, že dělali nějaké testy 15letých a teď nevím, nechytla jsem z jakých všech předmětů a dělala se to celosvětově a že české děti na tom – jako nejsou nejhůř – ale rozhodně se jako nezlepšujeme, že hodně jde nahoru ta Asie a tak, a byl tam strašně zajímavý rozhovor s někým – podle mě ze školní inspekce – a on tam řekl úžasnou větu, když se ho ta redaktorka ptala proč a jak je to možné a co s tím dělat.

On říká: „No, víte, my pořád spoléháme na to, že tak jak před 30 lety se ti rodiče budou doma s těmi dětmi učit.

A což nic proti tomu.

Já mám taky dítě školou povinné a snažíme se s ním všichni napříč učit, kdo je zrovna doma.

Ale mě tak jako vytnulo na té mysli, že si myslím, že většina rodičů by se ráda s dětmi doma učila, ale to by si museli vydělat tolik, aby jim ta jedna práce stačila k zaplacení nájmu, energií a toho, co ta rodina potřebuje.

Ono je hrozně jednoduché říct, no oni se ti rodiče s dětmi neučí, ale když ta máma přijde po 12 hodinový šichtě, protože má ty práce někdy dvě, protože potom, co si to odmaká, tak pak si jde ještě někde přivydělat nějakým úklidem nebo něčím podobným, má doma dvě nebo tři ty malé děti a je s odpuštěním fakt jako vyplivnutá, tak úplně nevím, kde má brát tu energii.

Jo.

Takže já jsem si v duchu říkala, tak jestli chcete, aby se ti rodiče s dětma učili, tak ty rodiče zaplaťte tak, aby si nemuseli hledat ty tři práce, aby na ty děti tak jak to bývalo kdysi. Já si to pamatuju taky, jsem si prošla školním systémem v České republice.

Prostě měli čas, přijeli mámou v pět, udělali večeři, pak si hodinku sedli, učili se s těma dětma, měli čas s nima večer číst, protože tam hodně kritizovali, že děti moc nečtou.

Já nechci říkat, že je to to jediné, čím by se to zvedlo, ale sama vím, jak velmi složité je si někdy ten čas najít a neumím si to u řady těch rodin, které znám představit, protože prostě když si musíte vydělat na to, abyste měl na nájem, tak pak to musí jít na úkor něčeho.