Skálova simultánka – Triumf AfD, jak s ním naložit i další aktuality

Krásný, příjemný, dobrý večer, vážení přátelé, všem vám, kteří jste dorazili 9. ledna 2026, nikoli 90:09, ale 20:04 středoevropského času.

A samozřejmě středa simultánky, třeba jak říká Klasik.

A já tady vítám našeho hostitele pro dnešní večer, doktora Josefa Skálu.

Ahoj, Peťo.

Ahoj.

Ty jsi dokonce zvládl takovou dynamiku řeči už, že ztišíš, pak zase zesílíš svůj hlas. V tom byl velmi vzorem Fidel Castro a ty ses rozhodl kráčet v jeho šlépě a blahopřeji.

Děkuji.

Já zůstanu u mě jakoby bližšího vzoru. Můj učitel fyziky pan Mgr. Pištora, který dneska je samozřejmě už dávno v důchodu a byl to dlouholetý ředitel druhé základní školy, tak on měl přesně takovej projev, že vždycky snižoval tu kadenci a potom náhle vystřelil a když si na to nebyl připravenej, tak to probudilo všechny, jo, v tu chvíli.

Samozřejmě děti tenkrát, ty infarkty ještě nebyly, jo, takže dneska se to asi už moc nemůže dělat.

Ale faktem je, že mě tu fyziku naučil tak, že já když jsem pak šel na střední a tam jsem tenkrát si mě vyvolali prostě jako prvního a říká mi ten učitel: "Tak z čeho chceš být zkoušenej? Seš úplně první." A já říkám: "No, mně to je úplně jedno." A on na mě tak kouká a říká: "Dobře, máchniješ." Tak vzal pravítko a fláknul ho někam do učebnice a otevřel tu učebnici na té stránce, jo.

A teď něco začal, elektriku nebo odpory, jo, a todle.

No a já jsem plynule prostě přednášel, protože jsme to opravdu měli všechno v té hlavě seštosované z té základky a hlavně pan ředitel se nebál i názornějších ukázek, jo, takže člověk i pochopil, jak to funguje, když to vidíš, že jo. No, oni úplně žasli a říká: "Dobře, píšu ti jedničku a u půl roku máš klid."

To je hezký.

To je hezký. To ti závidím skoro, Petře. Já jsem měl smůlu na učitele přírodních věd. Bylo to nudné, bylo to takové kožené a ty, řekl bych, důvody, proč se zabývat praktické důvody, познavací důvody, proč se zabývat tím členitým tématem, zůstávaly někde v mlze, takže to bylo o takovém biflování různých vzorečků a podobně. Moc mě to mrzí. Pak jsem v dalších věkových stupních se to snažil nějak dohnat, ale to už není úplně ono, jako když ti to vykládá nějaký učitel. To ti závidím.

Já jsem měl ještě jednu epizodu. Eh, nejel jsem v osmičce, ne, v sedmičce jsem nejel na lyžák nebo na něco kvůli tomu, že jsem marodil, a potom jsem šel na první třídu základky a tam byla paní učitelka Vokurková. To byl pojem. Paní Vokurková, podle níž se možná Svěrák inspiroval, protože ona neuznávala zákaz tělesných trestů. Učila matematiku, fyziku a ještě pozemky, co si pamatuju, a já jsem se jí téměř nezbavil. Ona nám dávala, normálně, že jo, nás učí, ale teď zrovna rovnice se dvěma neznámými, to si pamatuju už jakoby tou novější metodou, složitě jinou prostě, jo, že ona tu starou a špatnou neuznávala. Tohle je lepší.

A ona druhej den, když já jsem přišel, tak jsme odevzdali ty domácí úkoly a ona říká: "A kde máš svoje nepovinná cvičení?" Já říkám: "No, ty byly nepovinný." A ona říká: "A to si myslíš, že ty rovnice odvozeně umíš na jedničku? Jako že nemusíš cvičit ve svém volném čase?" Jo.

No tak samozřejmě jsem to neuměl na jedničku, jo. Pak jsem dostal ještě mimo jiné, roztrhala mi sešit a musel jsem ho přepsat, protože moje okraje nebyly 3,5 cm, ale někde jen 3 mm bokem.

Jo.

Ale co jsem ocenil, byla jedna úžasná věc. My když jsme byli na těch pozemkách a makali jsme tam. Mimochodem, hodina končila, čili vyučování skončilo ve čtyři, si pro mě přišla máma už jakože bysme mohli, že by mi to, že to dítě si bere domů. Ale ona normálně například právě na tom naloženém kolečku hnoje nebo nějakého bordelu vysvětlovala tu páku, jo, tedy jednostrannou, jo, že když si to vezmeš vepředu, je to těžší, než když jdeš od toho dál, jo, a tak dál, jo, a takové věci.

Takže ona to jako všechno propojovala a to byla učitelka, jako každým coulem. Je fakt, že nás prostě mlátila pravítkem a vším, co jí přišlo po ruce, ale to vůbec neřešil. A hle, nikdo si nestěžoval a do dneška všichni na ni vzpomínají.

Bylo málo lidských práv, dneska jich je víc.

Tak to je jasný. Prostě podle toho to vypadá.

No přesně. Ale člověče, její předměty. Hle, i když je ten člověk hloupý jak punčtok, tak ji rovnice se dvěma neznámými dát vždycky. Ona to opravdu lidem narvala, namlátila prostě dobře do tebe investovala. Zaplať.

Můžu ti závidět ty dnešní generace asi vesměs.

No nic, přejdeme asi k věcem, které se odehrály a které se odehrají. Já napřed avízuji na několik akcí a taky na dva rozhovory, které spácháme tady u Petra Bureše. Tři akce, už jsem o nich zčásti hovořil, ale pro jistotu připomenu, pokud to někdo neslyšel.

A prosím vás, věnujte pozornost onomu kalendáři, kalendáři alternativy. To jsme nevytvářeli jen tak proto, abychom se tím sami bavili. To je seriózní zdroj, kam každý, kdo pořádá cosi alternativního, tak to tam může poslat. Kolega, který to spravuje a vytvořil tu webovou stránku, je velice ochotný a prostě vychází vstříc. Stává se, že tam chybí i akce, které tam dávno měly být. Nebudu jmenovat, ale je to i ostuda někdy.

Tak prosím vás, kalendaralternativy.cz. Tam jsou pozvánky na akce, které pod některou dobu někomu prostě unikají, pak se zlobí, telefonuje, píše a my neřešíme nic jiného, než že mu pořád vysvětlujeme, že ono. Tak tady vidíte nejbližší akce.

Ano, 14. ledna, to jest v pondělí se v 17:00 sejdeme na informační diskuzní podvečeru s doktorem Petrem Balou, což je hungarista, tedy expert na maďarské otázky. Sto dní pádu Viktora Orbána a sto dní nové maďarské vlády. Já se na to těším. To bude zajímavé a věřím, Petře, že buď od tebe nebo Honza Dolenc nebo jiní z Raptoru tam budete, protože si myslím, že kdo to nebude moct sledovat přímo, tak si užije záznam.

Sedmnáctého. To je pouhé tři dny na to. Nový předseda UVKSČM Roman Roun vystoupí na téma Vietnam, příběh odvahy a míru. To je po návštěvě Romana Rouna ve Vietnamu, kde se setkal s některými činiteli, včetně ministra zahraničí, a chce nás seznámit s tím, k čemu tam dospěl. Údajně tam měli hovořit i o nějakých šancích na obchodní spolupráci a tak dále.

A 21., to je další pondělí, je Milan Krajča, který v 17 hodin navštívil Kubu u příležitosti výročí narození Fidela Castra a chce nám popsat nynější situaci na Kubě, složitosti, která trápí tamní lidi a samozřejmě i státní a stranické orgány a tak dále.

Tak na to se těšíme prostě také. Tak to jsou tři nejbližší akce, s nimi již počítáme.

A teď ještě dvě věci vám chci povědět. Já jsem si skočil do myšlenek. Počkejte.

Tak dva naši hosté v nejbližších dnech, v pondělí večer, to znamená po té akci, já to stihnu nějak ve dvaceti hodin, bude naším hostem u Petra Bureše paní magistra Eva Kaprálová, což je ředitelka, pochopil jsem, řadu let základní mateřské školy v jedné z obcí Královéhradeckého kraje.

Je zastupitelkou krajskou, je členkou strany Pro, kterou uvede Indra Reichl, a budeme si s ní povídat o problémech dnešního školství, řekl bych z první ruky, protože ona v tom žije den co den, o inkluzi, ale o spoustě jiných věcí, které jsou problematické.

A já se velmi těším, jak nám paní magistra povypráví.

Ona kandiduje znovu a neskrývá, že rozhovor, který spolu spácháme, využije i jako určitý propagační, řekněme, nástroj, kterým bude oslovovat své voliče.

Já velice rád s ní takový rozhovor dám dohromady.

A teď pojďme k akci, která se odehrála v sobotu na Malostranském náměstí.

Petr vám to všechno zprostředkoval i s kolegy, takže to jste viděli.

Reakce, které se na to objevily, jsou příznačné.

Pochopitelně se někteří radovali a říkali, že to náměstí nebylo plné.

No, tak nebylo úplně plné. To je pravda.

Nebylo prázdné to ani náhodou.

Reakce publika byla velice živá a taková vstřícná.

To náměstí tím žilo tou akcí.

To je třeba prostě zdůraznit.

Podařilo se tam přivést hosty, které někdo možná nečekal.

Dva herce, Ivana Vyskočila, Míšu Guliaše, ale Ivana Davida, europoslance za SPD, který vystoupil mimořádně, řekl bych, hutně a soustředěně a k jádru věcí.

Chci mu za to poděkovat i tady.

A také doktora Jána Čarnogurského, tedy muže, který v 70. a 80. letech byl v Disentu, pak byl prvním, pak byl místopředsedou první polistopadové federální vlády, předsedou slovenské vlády, později ministrem spravedlnosti a tak dále.

A Jano je dneska muž, který je v řadě otázek s lidmi jako já na jedné lodi.

My jsme to zpečetili i rozhovorem, který Petr natočil s kolegy.

Máte ho v nabídce, kde jsem se já natázel na to, jak vidí, řekl bych, perspektivy geopolitických zvratů, co to znamená pro země, jako je Česká a slovenská republika.

A já si myslím, že Janovi stoupnul velmi sympaticky v něčem, možná až velmi odvážně na české poměry.

Já mu za to chci poděkovat taky.

My se uvidíme za nějakých pět neděl v Běladě, kde se bude konat další dějství mezinárodní vědecké konference o genocidě Slovanů, ale zároveň tam tentokrát proběhne i zvláštní taková sekce nebo součást té konference věnovaná specificky České a připustme i Slovenské republice, respektive jejich osudu v mnichovských dnech, po Mnichovu, kdy se rozpadla republika, jak víme, na Slovensku klerofašistický stát, u nás protektorát.

A jaká byla, řekl bych, politika té genocidy nás, Čechů a Slováků, která se v něčem odlišovala od vztahu třeba k Rusům a dalším národům Sovětského svazu, odlišovala se spíš v tom, že byla na etapy a tak dále, a pochopitelně se tam budeme bavit i o tom, co to znamená pro dnešek.

Já se na to velmi těším.

Budeme zvát ještě minimálně jednoho poslance.

Organizátoři osloví Tomuru a osloví také prostě Václava Klause.

Já zkusím oběma gentlemanům nějak to popostrčit, aby minimálně se tam jaksi přihlásili nějakým třeba pozdravným poselstvím, nějakým textem, kterej by tam byl přednesen a tak dále.

Takže asi tak.

Zajímavé je, že ta reakce státních, státních médií, když to tak řeknu, byla velmi podrážděná, a to mě potěšilo.

Zejména v tom, řekl bych, rozměru naší argumentace, a já jsem jí věnoval velkou pozornost, a sice ona schovívavost, ona tolerance k fašismu a k těm, kdo se hlásí a jsou pyšní na nacistický rodokmen.

Dnes někteří na nás vyhlili prostě celé kýbly špíny za to.

To je vidět, že si uvědomují, že toto je jejich velká a chylovka.

A já chci vyzvat nás všechny, abychom to přesně tak pojali a znovu a znovu zviditelňovali, zpřehledňovali, do jaké míry dnešní takzvaný mainstream, který má plná ústa liberálních všelijakých svatouškovských žvástů, se ve skutečnosti tiše prostě přihlašuje k silám, které jsou pyšné na nacistický rodokmen.

Jejich lejtnanty je všelijak vypěkňují, jejich obraz, jako strká kamsi do pozadí, do stínu tyto neuvěřitelně skandální vazby prostě na nacistické zločince, ty rituální gnusy v Kyjevě těch největších grázlů prostě z dob banderovské fáze a tak dále.

A pojďme tohle dělat ještě víc a víc.

Pojďme je neustále tlačit do kouta z úhlu, který je naprosto, kdy jsou absolutně zranitelní, kdy jsou úplně nahoti.

A nedělejme to, co se někdy děje, že někteří křičí: Vy jste fašisti! A myslí tím nevím co, papala všechny dnešní České republiky.

Tak to formulovat si člověk jako uleví.

Já tomu rozumím, ale to naši věrohodnost před širší veřejností vůbec nezvyšuje.

To lidé říkají, to přeháníte a to tak není a nebude vás příliš poslouchat.

Dejme si na tohle pozor.

Klíčové otázky jsou dvě, a já jsem je tam v tom kratičkém pětiminutovém jaksi termínu, který jsme si slíbili, že dodržíme – já jsem dodržel, někteří ho nedodrželi – se aspoň v hutné podobě pokusil zformulovat.

Obejdou se vítězové privatizačních převratů bez Majdanu?

A pokud ne, proč?

A zadruhé, proč se nestaví proti té, řekl bych, glorifikaci všelijakých nacistických rázů a oživování hnědého moru a obejdou se vůbec bez podpory těchto sil?

Jsou to velmi zásadní otázky.

Pojďme se vrátit k tomu, co to byl Majdan sám.

Já jsem to tam mohl naznačit jenom krátce.

Nedodržel jsem teda ten časový limit.

Majdan nebyl analogií, co já vím, Letenské pláně a Václavského náměstí v listopadu 89, protože tehdy cinkaly klíče naplněné, řekl bych, sněním, provázející sněním o tom, že to, co už máme, nám nikdy nikdo nevezme.

Budeme mít bydlení za 10 až 15 procent jednoho čistého platu.

Žádná nezaměstnanost to nebude.

Možná nebude přebytek banánu, já nevím, ale kultura bude velmi snadno dostupná, zdravotnictví bude dostupné.

Za zubařem se nebude jezdit bůh ví kam.

Opravit si zuby nebude stát 10 000, ne?

List a mohu pokračovat.

Prostě byla tu jakási existenční bavlnka a lidé si mysleli: Aha, tak to nám všechno zůstane a k tomu ještě budeme jezdit na ten západ a tam si nakupovat nějak v lepším balení to či ono, prostě co u nás třeba není až v takovém balení nebo možná ani ne tak někdy a až na takové úrovni.

Majdan nebyl replikou téhož.

Majdan byl akcí těch, kdo zbabrali celé ty privatizační převraty, respektive pro sebe je nezbabrali.

Sami na nich neskutečně vydělali bez jakékoliv zásluhy a uvrhli vlastní země do velmi těžké krize.

A Ukrajina z tohoto hlediska byla docela takovým učebnicovým příkladem.

Kdo byl na Ukrajině v 90. letech, tak mi dá za pravdu, že ten úpadek byl příšerný už v 90. letech.

Jet po vedlejší silnici? To byl tankodrom.

Tam byla jáma každých, já nevím, půl metru, metr.

Prostě tam všechno rozkradli, takže ani neopravovali silnice, snad s výjimkou těch hlavních tahů.

Kdo se musel jaksi uchýlit do nemocnice, tak si musel všechno přinést.

Prostěradlo, ručník, léky, eh tohle všechno a ještě zaplatit.

Koneckonců pro nás přeci názorným svědectvím byl příval ukrajinských dělníků u nás, což vůbec nebyli mnohdy lidé nějak jako bez vzdělání a podobně. Já si pamatuji na chlapy s krumpáčem a lopatou v Praze dělající výkopy a když s nimi člověk promluvil, tak on to byl někdy kandidát lékařských věd Ukrajiny a jemu nezbylo než jet živit vlastní rodinu touto prací v České republice.

Takže kdo říká, že jako Ukrajina upadá až teď díky tomu, co se odehrává od února 22, tak strašně lže samozřejmě.

No a Majdan byl co?

Majdan byl pokusem, který se jim podařil dočasně. Viníci této zkázy, tohoto úpadku, kteří rozkradli kdeco, rozvrátili kde co, a teď cítili, že narůstá mezi lidmi nespokojenost, tak to vyhrotili do naprosto umělého střetu kolem členství v Evropské unii.

A ten Janukovič, což taky nebyl žádný archanděl, to jako určitě ne.

To už byly produkty toho převratu prostě u nich, teda v případě Ukrajiny, toho rozbití Sovětského svazu a samostatné Ukrajiny od roku 91 a tak dále.

Tak oni potřebovali nějak tu masu naštvaných lidí zaměřit směrem, který jim neublíží těmto zlodějům a mafiánům, ale který je prostě dostane do rozporu úplně s někým jiným, který vytvoří falešné zdání, že viníci jsou úplně jiní lidé, tak to vyhrotili takhle.

No a zaprvé a zadruhé Majdan nebyl jako nějakým demokratickým přechodem od jedné vlády k druhé.

To byl masakr, kdy se střílelo v centru prostě Kyjeva, vzpomenete si, kdy dokonce se pak přiznali ti gruzinjští odstřelovači, ti žoldáci, kterého tam najali, že měli za úkol střílet ze střechy, tuším toho hotelu nebo odkud na obě strany. To znamená jak proti pořádkovým silám, tak do řad těch, kdo jako bojovali za to, že se půjde do Evropské unie.

Eh, mimochodem příbuzná jednoho z těchto eh odstřelovačů, jak známo, je nyní v našem českém parlamentu, má takové gruzínské jméno a je to docela pohledná baba, ale jinak je to hrůza.

Tak tohle byl Majdan a někdo zase by si to mohl vysvětlovat tak, že to musí mít ten samý žánr úplně, že se musí střílet a že krev musí téct.

Pokaždé nemusí.

Pokud se někdo pokusí o Majdan u nás v České republice, nebude tomu říkat Majdan, bude tomu říkat nějak jinak, tak se o to může pokusit, tak říkajíc, v rukavičkách, že nebude střílet do lidí.

To, že naše elity bez zásluh začínají být velmi nervózní z toho, co se odehrává, a teď se dokonce navzájem obviňují z toho, co nesporně velkým problémem je.

No, jestli stát dokážou uřídit jakž takž při všech slabinách, které narůstají a děrách v těch mechanismech a to, že se na letectví čeká dlouhé měsíce a že se vlastně neví, jestli se přidá důchodci víc než tři sta stovek, že se vytváří takové zdání, že to je vlastně velká přítěž ti lidé, kteří celý život pracovali a že jako pomalu, kdyby tady nebyli, tak tím lépe. A že radši by bylo dobře vyloučit z voleb a dát volební právo lidem od 16 let a tak dále a tak dále.

No, tak to je, řekl bych, materiál explozivní, který neexistuje žádný viditelný důvod se domnívat, že tyto problémy teď nějak zmizí nebo se zmenší.

Naopak oni budou narůstat. 400 miliard dluhů plus ještě nějaké dluhy nad rámec na militaristické účely a podobně.

To je velmi vážná věc.

A proto očividně na hradě tam hrají v tomto směru velmi významnou roli.

Výroky, které padají, jsou čím dál tím skandálnější.

Všichni si je pamatujete.

To znamená Spojené státy evropské, které by zlikvidovaly eh suverenitu České republiky. Eh euro místo koruny. Dokonce nevadila by nám obnova monarchie a známe dokonce. Setkali jsme se s dědicem toho Habsburského trůnu. Eh, zelená sudeťácké provokaci u nás a dýchánky na hradě prostě s lidmi, kteří vedou ten sudetoněmecký leathaft, eh, a tak dále a tak dále.

Můžete přidáte jistě ještě celou řadu dalších prohřešků.

Tak v situaci, kdy ta parlamentní opozice má v čele takové legácky, takové legrační týpky jako je ten Kubka a ty další a tak je hra zřejmě se stává hlavním idolem a tváří, abych tak řekl, z této sestavy v České republice, která by ráda provedla něco na způsob Bidenu samozřejmě třeba úplně v jiné konkrétní poloze. A k tomu přibývají důvody typu nahromaděných kriminálních kauz sahajících do nejvyšších pater moci. A kdo sleduje třeba to, co se odehrává kolem toho dozimetru a nejenom, tak četl jsem takové rozbory, že vlastně se dělá vše pro to, aby to nějak vyšumělo, aby se to nedostalo teda před soud a tak dále a tak dále.

Přitom to jsou očividně kriminální případy a v každé normální zemi by už dávno před soudem ti viníci, včetně těch, kdo sedí hodně vysoko v politice, museli stanout.

U nás to vypadá, že někdo se pokusí to někam zahrát a tak musíme to sledovat a neustále jako oživovat pozornost k tomu, co je zvláštní a vyvolává to velmi podivné otazníky.

Čím to, že máme novou vládu a já bych očekával nějaký tlak z vlády na to, aby se přistoupilo k věcnému řešení podle zákona?

Já chápu, že někdo může namítat, že ministr nebo předseda vlády nemohou ukládat něco soudům.

To jistě je pravda, ale mohou se zcela jednoznačně vyjadřovat veřejně a zdůrazňovat pádné argumenty ve prospěch toho, aby se to jaksi nehrálo kamsi do auta.

Já to v podstatě možná, že to nestačí sledovat, ale zdá se mi, že se tak v podstatě neděje.

No a teď pojďme k ke klíčovému tématu poslední.

No prosím tě, Robine, já ti řeknu ještě jednou, kterou tady říkal Indra Reichel a sice to, že se tak neděje v té kauze Dozimetr, jo, ale ono se třeba neděje ani v tom, že eh za vlády právě toho Rakušana eh byl, že jo, v rámci toho krytu a všech těchhletěch opatření prostě státní zastupitelství zaúkolováno tím, aby ty projevy jakékoli sympatie a tak dál a tak dál nemilosrdně trestalo, stíhalo podle těch novějších paragrafů a kdesi cosi.

A všimni si a to je důležitá věc, ono to nařízení pořád platí.

No ministr vnitra ho nezrušil.

Dobře, že to říkáš, Petře.

Máme poslední jaksi ukázkový případ, příklad na mítinku na Malostranském náměstí. Byl takový mladý kluk a měl někde na rukávu nebo kde je to písmeno Z.

No, no, no, eh okamžitě zasáhli přítomní příslušníci pořádkových sil. Měl jsem, že byl jaksi předvolán na policejní vyšetřovnu, tam s ním bylo provedeno nějaké zřízení a mainstream s velkým gustem popisuje, jak se mu hrozí až tři roky vězení a dom za schvalování genocidy a tak dále.

Jestli písmenko Z je teda tak závažnou věcí, ale desítky miliard rozkradených prostě daňovým poplatníkům mohou tak někde jako se schovávat nějak za jakýmsi paravánem, tak to má Jindřích Rychle absolutní pravdu.

Já jsem rád, že on tlačí velmi na to, aby se i ta parlamentní komise třeba ke Dozimetru mohla věnovat tomu, čemu se věnovat má.

Pochopil jsem z jeho některých informací, že se tomu brání tím, že vlastně to je součást vyšetřovacího spisu a že to je živý případ a že se teda některé ty dokumenty nemohou ukazovat parlamentní vyšetřovací komisi.

To jsou opravdu argumenty jako převratné a Jindra proti tomu tvrdě bojuje, za což mu chci poděkovat.

Brzy během několika málo měsíců se ukáže, jestli opravdu platí, že s novou vládou přichází cosi opravdu nového, nebo žel dojde na slova, která předvídala něco zásadně odlišného, když to řeknu hodně diplomaticky.

Takže asi tak. Pojďme k tomu, co... prosím tě, já jenom promiň. Já jenom doplním: ten postižený se jmenuje Tomáš Hrdlička.

Ano.

A já tady mám... Lojza Hek mi totiž poslal... já to najdu, doufám rychle.

On samozřejmě hrozí mu tedy toto obvinění. Má se tam příští týden jít zase znova dál, jako na výslechy a podobně.

A tak kluci nějak zveřejnili někde i číslo účtu na pomoc právě s těma náklady na soudní řízení a na právníka, protože prostě i policajti mu řekli: "Vezměte si právníka, protože asi je zle."

Prostě je tady zase ta chuť někoho podělat kvůli úplné blbosti.

A tak, přátelé, buďme vděliči. Já to najdu, šoupnu to tam nějak vedle tebe, jo, prostě bude to dobře.

Dobře, udělej to, jo?

Děkuju, určitě, Petře. To jsem rád, že to takhle sleduješ a že na tom takhle pracuješ.

Přátelé, pojďme se zamyslet nad podstatou věci. Tady se sypou desítky a desítky miliard do režimu, který zahořel opičí láskou k nacistickým zločincům. Jako pardon, to tak je.

Zkusí někdo vyvrátit, že to tak není, když se konají rituální funusy provázené pochodňovými marši prostě kolem rakve, kdesi vykutaného v zahraničí ostatků vykutaných grázlů, kteří stáli v čele té příšerné nacistické, řek bych, mašinérie, schopné takové zločiny páchati, že i řadový mancha Vermachtu se odvracel a bylo mu na zvracení z toho.

A to se odehrává v centru města, kam jezdí ti liberální farizejové, jakože musej pomoci a zaštítit a tak dále.

Neslyšel jsem od jediného z nich, s výjimkou Poláků, kteří se trošku ozvali, že by řekl: "Si to dovolujete, my do vás sypeme velké prachy, zbraně a tak dále, a vy tu světíte nacistické grázly. Jak nám to vysvětlíte?"

Ne, to nikdy nikdo neudělal. Bohužel to neudělala ani česká politická reprezentace, ani trochu.

Jo. Tak a tady vyjde kluk a má z někde na tričku, nebo kde to měl, já nevím, a je z toho kriminální kauza.

Já bych rád připomněl, že ten symbol Z vznikl v antifašistickém, jaksi, kurzu, nebo jak bych to řekl, prostředí. A sice když byl zavražděn řecký vlastenec, poslanec, tak se odehrál masivní pohřeb za účasti sto tisíc lidí.

A to písmeno má v řecké abecedě a řek bych, v symbolice, zcela určitou roli. A tenkrát tím bylo řečeno, že, jak že nezemřel, že se jakože přijde, že se vrátí — řečeno symbolicky.

To, že si to teď někdo zvolil za svůj symbol a tak dále. Kdybychom takhle chtěli kriminalizovat lidi, kteří teď cosi jako mají k něčemu a přitom by to mělo takto ušlechtilé kořeny, to by nějaké státní zastupitelství to vzalo, to by se tím zabývali.

Jestli připadám opravdu... jako, to je sám fakt, že se ten dvojimetr je takto brutální a takto průhledný. To je sám o sobě mimořádně zajímavou vizitkou dnešní doby.

To, každopádně, ale pojďme k tomu, co se odehrávalo v Německu.

Alternativa pro Německo získala na čtyřicet čtyři procent hlasů v Sasku-Anhaltsku. Ty strany patřící do establishmentu, ty, jak já jim říkám, strany liberálních svatoušků a farizeů, dostaly na zadek neuvěřitelným způsobem. Klesly jim volební preference vždycky na polovinu — jak CDU, tak SPD a tak dále.

A reakce toho establishmentu a některých zahraničních kruhů je absolutně hysterická a svědčí jednak o naprosté defenzivě, ale zároveň o odhodlání uplatnit i zřejmě nějaké silové prostředky, které by zabránily tomu, aby demokratická vůle lidí prostě byla naplněna.

Merkelová už se nechal slyšet, že ta AfD chce provádět etnické čistky, že ohrožuje bezpečnost prostě Německa a tak dále. Pronesl spoustu velmi nepěkných slov.

Já bych, kdyby to byla Alicia Widl, nebo tím chrupalou, nebo tím Sickfeldem, jak se jmenuje, ten, co vyhrál v Sasku-Anhaltsku, tak bych se asi smál, protože není lepší způsob, jak nahrat AfD ještě víc sympatizantů.

Mimochodem, malá odbočka. To Sasko-Anhaltsko přece je tou součástí Německa, která patřila do německé demokratické republiky.

Kdyby byla pravda to, co žvaní hnojomety antikomunismu, tak by přeci tito lidé museli strašně nenávidět Rusko. A přeci tam byli utlačeni a osvobodili se tenkrát za toho pádu a teď musí věrně až na věčné časy prostě se otočit zády ke všemu, co přichází z východu, a věrně se podřídit Evropské unii a tak dále.

No, ale tady vyhrává subjekt, který říká, že až by se dostal k moci víc, no, tak pojede do Spojených států a do Moskvy a tam dohodne nějaké řešení toho bezpečnostního problému a řekne si tam o obnovu dodávek energetických komodit a prostě dalších věcí, které by normalizovaly vzájemné vztahy.

Tusk dokonce, tento příliš liberální svatoušek, prohlásil, že kdo se jaksi raduje z výsledku AfD, takže to může dělat jedině idiot nebo zrádce.

Tihleti zoufalci už jsou na úrovni takových těch, co chodí pokřikovat na ty naše demonstrace a sprostě nám nadávají.

No, tak když to dělá předseda polské vlády, tak to opravdu musí být velmi nervózní.

Celoneměcká tendence je taková, že ta AfD nejenom v těchto spolkových zemích, ale v celém Německu má preference někde blízké třiceti procent a tedy výrazně víc než CDU, CSU a SPD a tak dále.

Jedna věc je — je třeba ji také vnímat a nepřehlížet. A sice ta AfD není subjektem, který by se narodil někde na ulici a který by svoje finanční a jiné zdroje čerpal pouze z kapes řadových Němců.

Je za ní velmi silné bankovní a podnikatelské zázemí, které nepochybně bude mít i nějaké motivy, proč podporuje AfD.

A je otázka, do jaké míry AfD může zůstat nezávislá na takových silách, které jí pomáhají se dostat do těchto výšin.

Mám všelijaké otázky kolem toho. To nepochybně nebude snadné.

Ale pojďme k samotnému jádru věci. AfD zaujímá řadu stanovisek, která jsou sympatická a připustme, že kdyby na ně došlo — například by se skoncovalo se šovinistickou hystérií i u nás, a místo toho by se obnovily normální zahraniční vazby v souladu s národními zájmy České republiky — no, tak to by nepochybně prospělo naší zemi, našemu podnikatelskému sektoru, naší veřejnosti a tak dále.

Stejně tak kdyby se začala konečně provádět racionální, zdůvodněná, řek bych, politika ve vztahu k přílivu migrantů, nekontrolované migraci prostě z třetího světa, to nepochybně je také důležité.

Jestliže Merkelová pokřikuje, že požadavek remigrace je sám o sobě požadavkem etnické čistky, tak to už je superdagogie.

A zároveň argumentuje tím, že co by si Německo počalo, kdyby jako přišlo o tuto levnou pracovní sílu.

Tak za prvé — lež jako věžtu je v tom smyslu, že všichni chodí pracovat.

Je to vždycky z Německa známo, že nadpoloviční většina těchto lidí do žádné práce nechodí a že jsou v podstatě, řekl bych, břemenem pro německý sociální systém a tak dále.

A za druhé Friedrich Merz, co tady přišel z té investiční banky, která se roztahuje všude, a řekl bych, sirenu z reálné ekonomiky, tak si nerádil položit otázku, čím to je, že pracovní místa tohoto typu jsou zaplňována i lidmi prostě z třetího světa.

No přeci je to proto, že Němcům, kteří jsou v Německu doma, tyto úseky ekonomiky prostě nenabízejí důstojné zaměstnání. Zaměstnání, které by je důstojně uživilo, které by jim umožnilo prostě nějak normálně vegetovat, mít rodinu, děti a jakési kulturní vyžití a tak dále.

To nám pan Friedrich Merz laskavě neráčil sdělit a zdá se, ani ho to netankuje, nezajímá se ho to.

No, jeho popularita je rekordně nízká, když je pod dvaceti procenty všech Němců, a uvažuje se o tom, že ho vymění někdo jiný a tak dále.

Já si nemyslím, že ty strany patřící k establishmentu, že jsou schopny vygenerovat nějakou zásadní změnu.

Takže bude zřejmě narůstat trend jaksi preferencí příznivých AfD.

A tady jsme na křižovatce, na kterou se je třeba postavit včas čelem.