Rajchl: Lipavský jako postava ve vtipu Zdeňka Izera. A zážitky s Ukrajinci

Vítejte u rozhovoru Parlamentních listů.

Mé jméno je Radim Panenka a s námi ve studiu je dnes pan poslanec Jindřich Reichl.

Dobrý den.

>> Dobrý den, Radime. Děkuju za pozvání a přeji všem divákům a čtenářům Parlamentních listů hezký den.

Jsem rád, že jste po čase opět dorazil. Témat, ač je tedy léto, je víc než dost.

>> Přehršel.

>> Ano.

No, já bych nejdřív začal Ukrajinou, respektive Ukrajinci na našem území, protože my jsme ji v uplynulých dnech řešili. Vy jste koneckonců taky odpovídal na tu anketní otázku — v té věci, že těm Ukrajincům v bojeschopném věku už nebude udělována dočasná ochrana. Na to se vás ptát nebudu, protože to si čtenáři vaši odpověď mohou najít v tom článku.

Ale mě zajímá vaše reakce na názor, který nám do toho článku poskytl poslanec Jan Lipavský za ODS, který zdůraznil, že bychom především měli Ukrajině pomáhat tak, aby mohla tu válku vyhrát a aby vyhnala ruské okupanty ze svého území. Já se přiznám, že už není moc politiků v Evropě ani v České republice, kteří vlastně stále trvají na tom, že Ukrajina musí zvítězit ve vztahu k té realitě na frontě. Tak jak to vnímáte — je možná to i věc třeba k ocenění, ne, že si skutečně stále trvá na stejném názoru?

>> Tak já myslím, že Jan Lipavský je skutečným unikátem v tomto ohledu, protože jeho výroky, že už se blíží jeho dovolená na Krymu a podobné záležitosti, tam už to spíš jaksi spadá namísto sféry politické do sféry humoru. Myslím, že on by mohl vystupovat v nějaké varietě a rozhodně bychom se všichni pobavili, protože tohle už jsou názory, které jsou absolutně mimo.

Mně to připomíná takový starý vtip, který dělal ještě Zdeněk Izer s Markem Dobrodinským, kdy Marek Dobrodinský dělal jakoby reportéra a ptal se — tehdy to byly 90. a Zdeněk Izer v pozici z Kýny. Tam mu říká: co říkáte, že romský spoluobčan Dezider Kotlár drží hladovku kvůli porušování práv romské menšiny v České republice? A ten Izer odpověděl, že mu držím palce, ať to vydrží až do konce.

Jo.

A mně to přijde úplně to samé. Tohle je absolutně nerealistický pohled na tu situaci, která tam je. A já myslím, že už nikdo normální tohle ani nemůže myslet vážně.

Bohužel se dostáváme k tomu, že dochází na slova těch rozumných, normálních lidí, kteří to říkali už na začátku, včetně mě, že ta válka prostě není možná vyhrát proti Rusku. A ať se nám to líbí nebo ne, to prostě jsou nějaké emocionální subjektivní pocity, ale prostě objektivně není možné to Rusko porazit.

A teď už to je jenom o tom, jestli budeme válčit ještě dalších pár měsíců či let, zemře dalších pár stotisíc lidí a pak to dopadne tak, jak my jsme říkali už na začátku. Nebo jestli konečně vyhraje zdravý rozum a ty strany si sednou ke stolu a domluví nějaké rozumné příměří, případně mír, což musí samozřejmě zprostředkovat Spojené státy americké, a bude to vyžadovat i to, aby odešel Volodimír Zelenský, protože Putin se s ním bavit určitě nebude.

A já myslím, že ta chvíle, kdy Zelenský odejde, už se blíží. Ty demonstrace na Ukrajině, které pokračují, už to zdaleka není jenom o Michailovi Fedorovi, už to je o mnoha mnoha dalších věcech, které se těm Ukrajincům nelíbí. Já myslím, že už všichni konečně otevřeli oči.

Dokonce i náš mainstream otevřel oči a publikuje články, že Zelenský se chová jako totalitní vůdce a že omezuje svobodu projevu a tak dále. Tak najednou otevírají oči to, co my jsme všichni viděli už čtyři roky. Najednou mainstream objevil Ameriku a zjistil, že Zelenský není žádným lídrem svobodného světa, ale že to je kleptokrata, diktátor, který fakticky je tou nejtragiČtější postavou na celé Ukrajině, protože on byl hlavou té korupční mafie, která rozkrádala tu zahraniční pomoc. Pomoc, jež se nedostala k těm obyčejným Ukrajincům, ale oni si prostě za to stavěli ty zlaté záchody, zlaté bidé a luxusní sídla a kupovali si za to drahá auta.

>> Ano.

No, tak ten obrat je vidět nejen tady, vlastně i v tom západním tisku. Často v těch periodikách, která pro která byl Volodimír Zelenský nedotknutelný dlouhá léta, tak už tam ty kritické články jsou taky. A koneckonců i v tom našem prostředí došlo k velmi zajímavému, řekl bych taky do značné míry obratu vlivem těch událostí. A to jest tedy, že bývalý prezident republiky Miloš Zeman prohlásil, že by Zelenskému měl být odebrán Řád bílého lva, který mu on sám udělil na začátku té války.

>> Já jsem vlastně tohle téma přinesl hned poté, co to navrhli v Polsku, a byl jsem rád, že prezident Zeman, kterého si mimořádně vážím, vlastně řekl, že dnes už by mu ten řád neudělil a že by souhlasil s tím odebráním. Ale to není jediné, v čem já bych se v Polsku rád inspiroval.

To odebírání toho řádu Bílé Orlice je samozřejmě naprosto v pořádku. Prostě člověk, který pojmenuje vojenskou jednotku po nacistických zrůdách, které vraždily děti a těhotné ženy, tak přece nemůže být držitelem našeho nejvyššího státního vyznamenání. Vždyť to je ostuda. Pro nás je to ostuda, že on je držitelem toho vyznamenání. To už je opravdu — Mussolini a Zelenský, jako nikdo jiný, horší ho nedrží.

Ale to je první věc. Druhá věc, kterou ti Poláci udělali — oni v podstatě, když jsme se bavili na začátku o tom, že ti muži v odvodovém věku už nebudou dostávat dočasnou ochranu, tak Poláci jdou ještě o krok dál. Konkrétně opoziční strana Právo a Spravedlnost, která ale velmi pravděpodobně bude ve vládě po volbách, tak ta už říká, že zcela jednoznačně navrhne zákon, že bude deportovat ty muže, kteří jsou v odvodovém věku a nemají zaměstnání.

A já myslím, že to je naprosto správný postup, ale hlavně je to velké memento pro nás, protože my, pokud neuděláme to samé dřív než ti Poláci, tak ti muži z toho Polska logicky přijdou k nám. Logicky přijdou k nám. Takže já především doufám a budu to navrhovat, abychom úplně stejné pravidlo uplatnili i u nás, abychom ty muže, kteří tady nemají práci, případně pracují na černo a jsou v odvodovém věku, vrátili na Ukrajinu. A myslím si, že je to logické a správné. Takže já v tom nevidím žádný problém. A v Polsku se tenhle návrh setkal s velkou podporou.

>> Mhm.

Já se zastavím ještě v jedné otázce právě u otázky těch Ukrajinců, kteří jsou u nás v České republice, protože jsem viděl to, co vy jste zveřejňoval, myslím někdy konce minulého týdne — ten dopis zdravotní sestry, české zdravotní sestry, která popisuje tu každodenní realitu s Ukrajinci tady. A mohl byste říct divákům něco o tom víc? Já vím, že logicky nemůžete prozradit její jméno — to dá rozum — ale to, co psala, ji znáte, předpokládám, asi víte, o koho jde.

>> Znám, vím, o koho jde.

To opravdu jaká-si dáma, která pracuje ve zdravotnictví už delší dobu a která vlastně věrně popsala to, co se děje v těch jednotlivých nemocnicích, v ordinacích, s čím se ostatně nejenom zdravotníci, ale i lidé setkávají na každém kroku.

Teď jsem byl u jednoho známého, ten zas říkal: "Já prostě v bazénu chodím a tam polovička toho bazénu jsou Ukrajinci a ještě pod павkama mají trenýrky." Prostě něco, co je u nás absolutně z nějakých hygienických důvodů nemožné.

A oni nám dávají jasně najevo, že se nebudou přizpůsobovat té naší kultuře, tomu, co my tady máme, našim pravidlům. Oni nám dávají jasně najevo zcela arogantně, že si budou dělat, co chtějí.

Ta zdravotní sestra tam samozřejmě popisovala to, jak to je v nemocnici, jakým způsobem tam přivážejí zraněné Ukrajince s bodnými ranami, se střelnými ranami a tak dále, že řeknou, že nemají telefon, že nemají bydliště. Samozřejmě už ve zdravotnickém personálu, že jsou Ukrajinci.

A mně na to přišlo spoustu dalších reakcí od policistů, dalších zdravotníků, lidí, kteří pracují v sociální sféře a tak dále. A v podstatě všichni unisono mi sdělují, jak neuvěřitelná arogance a povýšenost je úplně spojuje vlastně všechny ty ukrajinské migranty, kteří velmi často zneužívají těchto služeb.

Dokonce mě psali lidé, kteří provozují dentální ordinaci a tam říkali, že ti ze začátku dokonce ubytovali tady Ukrajince, že se k tomu postavili jaksi velmi otevřeně, že si vzali právě jaksi do své ordinace Ukrainu, poskytli jí čas na to, aby se školila. A když se vrátila, tak se hned hodila marod. A potom, když prostě s ní to dál nešlo, protože se chovala nesmírně arogantně, tak jim ještě začala vyhrožovat a posílala na ně všechny možné úřady a prostě je udávala na všechny možné úřady. Takto se jim odvděčila.

To znamená, my tady prostě nevidíme absolutně žádnou vděčnost.

A to je bohužel výsledek činnosti té předchozí vlády, která nám tady z Ukrajinců udělala posvátnou krávu. Víte, když někomu budete čtyři roky říkat, že si má dávat každý den řízek, tak za čtyři roky už ten řízek nebude chtít ani vidět a bude se mu z něj dělat špatně. A tohle je přesně to, co ta vláda předchozí dosáhla, která nám tady říkala, jak jsou úžasní, báječní, vítakušan, že jsou slušnější než Češi, že mají nižší kriminalitu než my.

Všichni unisono tam nám říkali, jak jsou obrovským přínosem pro Českou republiku a tak dále a tak dále. Ekonomicky, jak se nám vyplatí — lež, zálži. A ti lidé samozřejmě v momentě, kdy vidí ten rozpor mezi těmi deklaracemi těch politiků a svým každodenním životem — jeďte se podívat do Plzně, zeptejte se tam lidí — tak logicky u nich začíná vřít pocit nespokojenosti.

A už to není o tom, že by ti politici z té opozice tehdy samozřejmě z vlády s nimi hráli fér hru. Oni vidí, že jim celou dobu lhali, a dnes prostě se střetávají s plody toho, že jsme otevřeli bránu a nechali jsme ji otevřenou i nadále.

A já myslím, že už je nezbytné, abychom tuhle situaci začali řešit, protože začíná být neúnosná. Podle odhadu tady máme milion a půl cizinců. Z toho převážná část jsou Ukrajinci, a to už je prostě každý sedmý člověk tady v téhle zemi. A já myslím, že už to jako neprospívá naší zemi. Už v tu chvíli, kdy jsme na 15 %, už nebude docházet k nějaké asimilaci, ale naopak k tomu, že se budou sdružovat v určitých skupinách, ani se nebudou chtít učit česky a tak dále, a to je podle mě špatně.

Takže já určitě tohle beru jako svoji prioritu a budu to chtít řešit.

>> Napadá mě mě jenom ještě jedna věc. Jak při tom, řekněme, budoucím řešení tady toho problému, který vyvstává, docílit toho, že se takzvaně s vaničkou nevyhodí dítě. Tím myslím to, že tady zcela jistě jsou i tací i z těch, kteří přišli až po začátku té války, kteří tohle všechno nenaplňují a mohou být často i velmi zoufalí z toho, jak se tu chovají jejich krajané. Jinými slovy, aby jsme neublížili třeba i těm, kteří skutečně jsou lojální k naší zemi a že určitě nebudeme pochybovat o tom, že takový jsou, že?

>> To máte absolutní pravdu. Je potřeba samozřejmě nevzít to jaksi z jedné vody na čisto, ale skutečně rozlišovat.

Já se zabývám tím, že velmi důrazně rozlišuji mezi Ukrajinci, kteří sem přišli před 24. února a po tomto datu. Ti lidé, kteří přešli předtím, tak museli splnit naše národní pravidla. Museli přijít na základě našich zákonů. A v drtivé většině případů tady pracovali, odváděli daně, byly slušní a tak dále. Já jsem nikdy neříkal Ukrajincům UK hanlivě, tak jako mnoho těch, kteří dnes mávají tou modrozlutou vlajkou. Nikdy. Já jsem si jejich práce vážil a musím říct, že to byli lidé, kteří byli rozhodně přínosem pro naši zem.

Problém nastal v okamžiku, kdy skutečně jsme rozpustili ta pravidla a řekli jsme: "Přijďte všichni bez ohledu na to, jestli přicházeli ti lidé skutečně z válečné oblasti, kde probíhal ten konflikt, kde by se to dalo pochopit zcela jistě, nebo jestli přicházeli tady z Elvova, z Užhorodu, jenom jakožto ekonomičtí migranti." A ta pravidla jde podle mého názoru nastavit jak na krátkodobé bázi, tak na bázi nějaké dlouhodobé.

Krátkodobá báze za mě zcela jednoznačně: Kdokoliv tady spáchá trestní čin nebo přestupek násilného charakteru a nemá české státní občanství — je to cizinec. Bez ohledu na to, jestli je to Ukrajinec, nebo Polák, nebo Maďar, nebo Uganďan — tak automatický trest vyhoštění. Automatický. Pokud my otevřeme ty dveře, přivítáme tě pod naší střechou a ty tady páchаš trestnou činnost, tak tady prostě nemáš co dělat. To je naprosto jednoduché.

Za druhé samozřejmě je potřeba — a podle mého názoru je to věc, která lidem obrovským způsobem leží v žaludku — že ti Ukrajinci vlastně říkají, že uprchli z Ukrajiny, a potom tam jezdí na dovoleno. Kdykoliv máte Vánoce, Velikonoce, letní prázdniny, tak vidíte ty 12 hodinové, 20 hodinové kolony aut. No tak to je přece z principu nesmysl a každý normální člověk to chápe. Pokud odněkud prcháte, no, tak tam nejedete na dovolenou. To je nonsens.

A myslím si, že prostě kdokoliv, kdo se rozhodne odjet zpátky na Ukrajinu, tak pokud by se měl vrátit do České republiky, tak už pouze na základě českého azylového práva a nikoliv na základě té dočasné ochrany. Ta dočasná ochrana je výjimečný institut pro ty, kteří prchají, ne pro ty, kteří se sem chtějí přijet jaksi užívat naše sociální dávky a mít se tady dobře. Má zachránit život jiný.

>> Přesně tak.

>> Takže pokud jaksi zachraňuju život a ten člověk sám dobrovolně jede zpátky, tak z principu je to nesmysl.

A v momentě, kdybychom ukončili tu dočasnou ochranu, tak podle mého názoru by mělo dojít skutečně k revizi povolení k pobytu všem těm Ukrajincům, kteří sem přišli na základě té dočasné ochrany.

A mělo by se jednotlivě skutečně zjistit, zda tady pracuje, platí daně, nespáchal žádný přestupek, žádnou trestnou činnost, případně se tady třeba oženil nebo vdal, založil rodinu.

Pak samozřejmě je to člověk, kterého nech tady zůstane.

Ale pokud tady máme dnes spoustu lidí, mnoho lidí je tady na černo, pracují na černo, tím totálním způsobem destruují náš pracovní trh, my máme tady nejvyšší nezaměstnanost za posledních devatenáct let, přes pět procent.

To je prostě alarmující číslo.

Pokud jsou to lidé, kteří tady skutečně jenom čerpají naše zdravotnické služby a zatěžují ty systémy, ať už zdravotní, sociální a tak dále, tak prosím, ale ty tady podle mého názoru nemají co dělat.

My nejsme armáda spásy a já jsem tady od toho, abych se na prvním místě postaral o české občany.

My pořád řešíme, že Ukrajinci jsou na tom špatně, ale tady je taky spoustu českých občanů, kteří jsou na tom špatně.

Zkuste dnes vyžít za důchod 17 000 měsíčně.

Já bych si to vůbec nedokázal představit.

A tihle lidé na ty zapomínáme.

Ti jakoby tady nebyli.

Takže pokud někdo chce volit politiky, kteří budou mít na prvním místě ty Ukrajince a budou se starat především o ně, tak si může vybrat ze všech těch pět stran v opozici.

Oni jsou všechny stejné.

A pokud chce někdo, abychom se starali primárně o naše občany, kteří na tom také nejsou dobře, o naše invalidní důchodce, lidi, kteří si nezpůsobili tu situaci sami, ale například mají nemoc nebo nějaké zranění, tak nechť volí nás, protože to jsou lidé, kteří pro mě budou na prvním místě.

K té migraci ještě otázka obecnější, která se zdaleka netýká jenom Ukrajinců.

Možná v tomto případě vůbec nebo minimálně, ale na základě těch šílených záběrů, které jsme viděli před několika týdny z té španělské Ceuty, kam přišlo nevím, 70, někde se píše 80 000 migrantů z Maroka, neříkám Maročanům, protože oni byly evidentně z jeho původu za jediný den.

Pak se psalo, i některá naše média psaly, že všichni odešli, ale vidíme dnes denně ty živé záběry z těch pláží, kde jsou různé chatrče z nějakého dřeva a celá ta pláž a moře je zahlcené nějakými odpadky. Tak my víme, že náš premiér Andrej Babiš se připojil k dalším 21 evropským lídrům, kteří to odsoudili, požadovali nějakou koordinaci a řešení do budoucna.

Naproti tomu předsedkyně Evropské komise von der Leyenová pochválila španělského premiéra Sáncheze, který v době, kdy se tohle dělo, tak odjel na dovolenou.

A vlastně se nedělo nic.

Ten stát, Španělsko, nebylo prostě schopné, evidentně ani ochotné zabránit tomu, aby ti lidé přišli.

Máte, a teď je tady nějaká iniciativa italské premiérky a myslím si dánské premiérky, jestli se pamatuju dobře.

To znamená, lze tady vidět nějakou řekněme naději v tom, že se ta Evropa trochu aspoň v některých svých částech a zemích probírá k tomu, že bude potřeba to nějak řešit.

A koneckonců je tady už několik měsíců i ta občanská iniciativa Safe Europe Act, která sbírá podpisy na remigraci, vracení a tak dále.

To znamená, jak tohle vidíte?

No, a to je obrovské téma.

Zaprvé já myslím, že to vyjádření Ursuly von der Leyenové na adresu Petra Sáncheze prostě jasně ukazuje odtržení té Evropské komise a celého Bruselu od reality.

Absolutně.

Oni na jednu stranu říkají, že chtějí ten problém migrace řešit, ale na druhou stranu dělají všechno proto, aby ta migrace pokračovala nebo se dokonce stupňovala.

Ještě vlastně do loňského roku byla komisařkou pro domácí záležitosti Ilva Johansonová, Švédka, která říkala, že by byla pro to, aby do Evropy přišlo každý rok milion migrantů.

Milion.

No a dnes mimochodem ona je vyslankyní pro Ukrajinu.

To je skvělá pozice.

Myslím si, že si asi dovedeme představit, jak na tom postu bude působit.

Ale k čemu bych se chtěl vyjádřit, je to, že ohledně toho Španělska, té Ceuty, my opět řešíme důsledky a ne příčiny.

Samozřejmě, že je to obrovský problém.

Samozřejmě, že Španělsko se utrhlo, zažívá chaos, potřeba se k tomu nějakým způsobem postavit.

Plně souhlasím s Andrejem Babišem v této oblasti.

Ale ten problém je prostě v tom, že tady fungují profesionální převaděči a politické neziskovky.

Ty politické neziskovky, NGO, Sea-Watch, SOS Humanity, oni mají lodě Humanity 1, Humanity 2, Humanity 3 a jezdí, brázdí ty vody u Libye a u Maroka a nabírají tam samozřejmě ty migranty, kteří si tam propichují čluny jenom proto, aby oni je mohli jaksi zachránit.

A pracovníci těchto neziskovek jsou v Africe a oni verbují ty lidi.

To jsou oni, kteří je tam posílají, kteří jim říkají: Jďte do té Evropy, my vás tam chceme, my na vás čekáme.

Dostanete tam mobil, dostanete tam dávky, nebudete muset vůbec nic dělat.

Čekají na vás tam ženy, které určitě všichni milují, všichni milují ty mladé černé chlapce.

Prostě to je to, že tyhle neziskovky tam tímto způsobem působí.

Takže chceme-li vyřešit příčiny a nikoliv řešit důsledky, tak je nezbytné si uvědomit, že neexistuje žádné řešení do doby, dokud v Bruselu bude sedět von der Leyenová.

Neexistuje, protože oni to nechtějí řešit.

Tudíž bychom tu správu migrace měli seřadit i jednotlivým členským státům.

V jeden okamžik by si Itálie s tím poradila velmi rychle, to vám garantuju.

A mnohé další státy by si s tím poradily velmi rychle.

Prostě společná migrační politika je mrtvá.

To si pojďme říci jednoznačně.

A druhá věc je, pojďme prosím zastavit ty politické neziskovky a ty převaděče.

Když někdo bude chtít, je to jenom o vůli, tak do měsíce nic z toho neexistuje, protože oni žijí z nějakých peněz, oni provádějí reálně nelegální činnost. A my místo toho, abychom tady posilovali Frontex a posílali miliardy korun a euro na nějakou pofidérní ochranu, která stejně nebude fungovat, protože Frontex nejsou policisté, jsou to úředníci, kteří jenom zapisují nic jiného.

Tak prostě pojďme zlikvidovat všechny tyto nesmyslné nelegální převaděče a politické neziskovky, které tam vozí nám jako převozníci, jako trajekty vozí ty migranty sem do Evropy, a máte to vyřešeno.

Oni se sem jinak nemají jak dostat.

To znamená, my sami si to způsobujeme tím, že vlastně nechceme řešit tu příčinu a že vždycky se probudíme až když nastane nějaká taková Ceuta a začneme řešit ty důsledky.

Já bych chtěl řešit ty příčiny a jak říkám, tím prvním krokem je odmítnutí společné migrační politiky, protože to je prostě naprosto nefunkční systém, který totálně selhal a který nemůže České republice přinést nic dobrého, včetně samozřejmě migračního paktu, což je vazalský akt, který musí být zničen.

Ještě se posuneme k dalšímu tématu, protože je to docela zajímavé.

V Praze na Letné se nedávno uskutečnil koncert Marka Ztraceného.

Viděli jsme potom fotografie narvané letenské pláně a články, že Ztraceného zaplnil Letnou.

Dorazilo 70 000 fanoušků, diváků, prostě 70 000 lidí.

A bylo zajímavé, že to napsala ta stejná média.

Když jsem si pak porovnával ty titulky s těmi fotografiemi, kde prostě ten DAF byl stejný nebo podobný, tak v případě Milionu chvilek ta média psala, že tam bylo čtvrt milionu lidí, několik 70 000. Ten rozdíl tedy od toho koncertu.

Samozřejmě to byly odhady, protože na tom koncertu byly vstupenky, turnikety. To znamená, že to číslo je v podstatě přesné, že jo.

A teď jsme ale viděli dokonce i článek, že někteří ti novináři se snaží potom těm čtenářům vysvětlit, že vlastně to je rozdíl a že prostě to je možné, aby se tam na Milion chvilek vešlo 250 000 lidí a na koncert jenom 70.

Tak to, jak si to dovedete představit, jako je to, je to možné, jako v hlavách jenom někoho, nebo to je takový ten moment, že jim nedošlo, že když napíšou pravdu, tak se jim to vrátí, jak bumerang.

Oni prostě řekli, tak na Marka Ztraceného přišlo 70 000 lidí, a teď prostě jim vůbec nedoteklo, že si to někdo srovná, jo, že někdo si řekne, tak poslouchej, ale 70 000 tedy na Ztraceného, plná Letná, a na Minářovy akce 250 000, no, tak to je tři a půl krát víc.

Možná 300, že jo, někteří říkali. Přesně, dokonce já myslím, že i půl milionu, že tam bylo podle některých.

A já jsem říkal, tak to tedy buď to Mikuláš Minář totálním způsobem zrušil všechny fyzikální zákony a na jeden metr čtvereční se vešlo asi 10 lidí, nebo si to prostě vymyslel a ta média mu to spolkla.

Já si pamatuju, kdy jsem já pořádal demonstrace a měli jsme tři čtyři Václavské náměstí plného a psali nám tam, že tam byly jednotky tisíc lidí. Jo, jednotky tisíc a byl Václavák až do tří čtvrtí, až vlastně po Vodičkovu ještě kousek za Vodičkou plný. A najednou prostě na Letné si někdo vycucá z prostě 250 000 lidí a teď se to střetlo s realitou, že jo.

A teď, jako, jak z toho ven? Tak musíme napsat vysvětlující článek, že Letnou musel zaplnit 70 000 lidí i 250 000 lidí, jo, což samozřejmě je absolutní nesmysl.

A ty výmluvy ve stylu, že tam byly toalety a bezpečnostní zóny a že tam bylo pódium, no, tak to už je přece druhá třída základní školy. To už jsou tak trapné výmluvy, že s tím by mně nepřišla domů ani desetiletá dcera, protože logicky ty toalety, to pódium, ty bezpečnostní zóny tam byly i na té demonstraci Milionu chvilek.

Takže tady vidíme, jak novináři vlastně jsou neuvěřitelně vychýlení z toho mainstreamového prostředí a v momentě, kdy přijde na Václavské náměstí 10 000 lidí – nebudu říkat, kolik jich tam přesně bylo, protože to samozřejmě jsme neměli jak spočítat – tak napíšou, že to jsou vyšší jednotky tisíc. A tady, když přijde zhruba těch 70 000, kterých tam reálně mohlo být, což jsme říkali už od začátku, tak prostě z toho udělají 250 000 naprosto nekriticky, aniž by to jakýmkoliv způsobem řešili nebo zkoumali.

A teď ta jejich snaha se z toho nějakým způsobem vykroutit, už je jenom trapná. Lidé to jako trapnou lež povětšinou také vnímají. Dokonce i čtenáři toho mainstreamového prostředí, což je překvapivé.

Já jsem si všiml, že po nějaké pauze, kdy vlastně o Milionu chvilek jsme téměř neslyšeli, kromě nějakých řekněme příspěvků na sítích, které moc nikoho ani tam nezaujaly, tak to vypadá, že se zase trochu probouzí k životu s tím blížícím se koncem léta, začátkem podzimu a především volbami.

A teď v těch posledních dnech jsem koukal, že vlastně vysvětlují lidem, jak je pro ně Milion chvilek důležitý a jak může být skutečnou pojistkou a protiváhou proti současné vládě a současné poslanecké sněmovně v tom složení, v jakém je.

Tak ta otázka moje by měla dvě roviny. Ta první: do jaké míry myslíte, že by se mohlo povést, když už ne tam, aby ta vládní koalice získala většinu, tak minimálně zlepšit ten náskok? A zadruhé, viděl jsem, že i vy jako strana nasazujete vlastní kandidáty, tak kdybyste k tomu něco málo mohl říct.

Velmi rád. Jenom se vyjádřím k tomu Milionu chvilek. Ono je to jednoduché, tak je potřeba dotankovat finanční prostředky, že jo. To prostě počkejte, až začne Česká televize, to zas budeme mít velkou show na Letné, ne?

Prostě tohle demonstrování může být velmi výnosným byznysem a Milion chvilek nám to dokazují každou jednu minutu.

Já myslím, že Mikuláš Minář musel slavit, když vyhrál Andrej Babiš volby, protože on, kdyby nevládnul Babiš, tak nemůže demonstrovat. Takže podle mého názoru bych si dokonce tipnul, že on šel volit Babiš, protože jeho byznys závisí na tom, že je Andrej Babiš u moci.

Ale pojďme zpátky do vážna. Podívejte se, samozřejmě ten Senát je nesmírně důležitý. Mě mrzí, že jsme nedokázali najít na té vládní úrovni společný konsenzus, abychom postavili v každém z těch 27 obvodů jenom jednoho kandidáta. Ten Senát skutečně je důležitý.

Můžeme stokrát tady debatovat o tom, jestli je zbytečný nebo není zbytečný, ale dle současné ústavy je to prostě horní komora parlamentu, která má výrazné pravomoci a minimálně může brzdit tu sněmovnu velmi účinně. Za mnoha okolností prostě může být skutečně takovou překážkou v tom, aby my prosazovali i některé ústavněprávní akty, protože tam potřebujete samozřejmě i souhlas toho Senátu.

Já jsem zvědav, jak to dopadne. Myslím si, že první kolo bude velkým úspěchem hnutí ANO, protože je to spojeno s komunálními volbami. Lidé půjdou volit. Ano, a velmi často zdvojují tu obálku. To znamená, že zvolí i toho senátního kandidáta.

Nicméně velký problém vždy nastává – ta bolístka v tom druhém kole – že ti lidé, když si přečtou, jak v tom prvním kole uspěli a jak to bylo skvělé, tak vlastně k tomu druhému kolu už nepřijdou, protože si myslí, že je všechno hotovo.

A právě proto si myslím, že jsme měli najít ty společné kandidáty, protože naši voliči jsou disciplinovanější a chodí i do toho druhého kola.

A já bych chtěl velmi k tomu pozvat, protože my jsme nasadili, řekl bych, čtyři lidi, za kterými opravdu velmi jednoznačně stojím.

Tím prvním je Milan Lopis, kterého jste tady měli na rozhovoru. Myslím, že každý, kdo ten rozhovor viděl, si bych řekl udělal dojem, že by to byl skvělý senátor. Obrovský nadhled, klid, inteligence, čestnost. Prostě tak si představuju senátora a myslím si, že v Ostravě by jméno Lopis mohlo zaznít a že bychom si takového senátora zasloužili nejenom my, ale celá Ostrava.

Pak máme v Trutnově Heřmana Berana, což je člověk, který taky velmi často publikuje na parlamentních listech. Je to takový hlavní tvář odporu proti stavbě větrných elektráren. A jestliže chceme někoho, kdo bude opravdu tvrdě bojovat v parlamentu, konkrétně v Senátu proti větrným elektrárnám, tak si myslím, že Heřman Beran je zcela jednoznačně ta správná volba.

V Děčíně máme Honzu Skalického. To je vlastně šéf Ústecké větve spolku Svatopluk, dopravní expert, který rozumí nejenom Labi, které dominuje Děčínu, ale vlastně komplexně celé dopravě. Má perfektně zpracovaný plán na síť dálnic a železnic a tak dále. Obrovský pracovitý člověk.

A na Příbramsku je to pan doktor Šorna, což je člověk, který tam desítky let léčí lidi, učí, trénuje fotbalisty a tak dále.

Takže člověk, kterého tam velmi, velmi znají a myslím si, že řada příbramáků by určitě stála o to, aby pan Šorna také zasedl v senátu.

Takže čtyři lidé, za kterými opravdu stojím, za které dávám ruku do ohně a vím, že jsou to natolik morálně integrovaní lidé, že v žádném případě nezradí ty ideály strany, pro které se snažím reprezentovat v poslanecké sněmovně.

Pane doktore, děkuju za vaše odpovědi a za návštěvu.

Já děkuju Radime za pozvání a kdykoliv přijdu znovu.

Díky moc.