PPLK. William ASTORE, A. NAPOLITANO - Militarizace společnosti, korupce v mocné armádě usa_6.8.2026

Dobrý večer, vážení přátelé.

Já vás opět vítam a zdravím všechny z celé České a slovenské republiky. Jak já říkám, z Československa. Komu se to nelíbí? Bohužel. Nebudu se za to omlouvat.

Já myslím, že všichni víme, o co jde. Nad nikoho se nepovyšujeme, nikoho neponižujeme. Prostě tak to bylo a v našich srdcích to tak je pořád, protože to umí každý: rozděl a panuj. A nejhorší jsou ti, co tomu ještě podlehnou a ještě se tomu klaní.

Ale já jsem za sjednocování. I kdyby to mělo být Rakousko-Uhersko znovu. Prostě v jednotě je síla, ne v rozdělování. Když nás bude víc pohromadě, tak nás nebudou takhle zametat. Jo, ty loutkovodiči a ta globální lichva, ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Pojďme dál.

Já vám, přátelé, moc děkuju za ty fantastické reakce, komentáře. I ty pozitivní, i ty negativní, i ty doplňující, i ty informativní, samozřejmě jako vždy. A pod tím novým videem s profesorem Jeffrey Sachsem obrovský úspěch, na rozdíl od těch předešlých. Teď se to podařilo nějak zlomit. Nevím, jestli se YouTube nade mnou slitoval a začal to víc propagovat naše videa, ale to je prostě tak.

Eh, já mám pro vás připraveno další video. Dnes je pátek, je 8. srpna, léta páně 2026. Člověk, kterého vám chci dnes představit a zprostředkovat jeho vystoupení, je z mého oblíbeného kanálu Judging Freedom. Je to americký, vlastně bývalý podplukovník amerického letectva US Air Force William J. Astore, jak oni říkají.

Sloužil 20 let v letectvu Spojených států, mimo jiné v jaderném velení během studené války a později v jednotlivých štábních funkcích. Vyučoval historii na akademii amerického letectva US Air Force Academy. Na námořní postgraduální škole získal titul bakaláře strojního inženýrství, magisterský titul z dějin vědy a techniky na Johns Hopkins univerzitě a doktorát z moderních dějin na oxfordské univerzitě.

Po 20leté službě v americkém letectvu odešel v roce 2005 do výslužby a od té doby se věnuje především psaní a komentování vojenských, bezpečnostních a zahraničně politických témat. Je známý tím, že patří mezi známé americké komentátory kritické k současné americké zahraniční a obranné politice.

Ve svých článcích často upozorňuje na příliš vysoké vojenské výdaje Spojených států, na příliš vysoký vliv vojensko-průmyslového komplexu, na příliš vysoká rizika eskalace konfliktů jako je Ukrajina, Blízký východ, Čína, nebezpečí jaderné konfrontace a militarizace americké společnosti.

S tímto člověkem má zřejmě pravidelně jednou za čas určitě vím, že jsem ho tam zahlédl na kanále u soudce Napolitána, ale nikdy jsem se mu nevěnoval. Dnes tedy fantastický rozhovor a půjdeme rovnou na to.

Čili 3, 2, 1 z Chile student pro vás opět bývalý soudce Andrew Napolitano a jeho dnešní host podplukovník William Astore, bývalý příslušník amerického letectva.

Pojďme tedy na to.

Tady jsou [hudba] [hudba] [hudba] přátelé, zdravím vás ještě jednou. Zde mé oblíbené tlačítko play na to. Pojďme žít, jak by řekl klasik.

Takže podplukovník William J. Astore se k nám připojil, aby pohovořil o americkém militarizovaném šílenství.

Podplukovníku Astore, vítám vás, můj drahý příteli, říká Andrew Napolitáno. Děkuji vám za váš čas. Děkuji vám také za článek s názvem The Militarized Insanity of this American Moment – Militarizované šílenství současné americké doby, který jste napsal a který je k dispozici na vašem webu Substack. Rád bych o něm hovořil, ale nejprve mám pro vás, podplukovníku, otázku týkající se širších souvislostí. Je Izrael hrozbou pro národní bezpečnost Spojených států?

Na to podplukovník Astore odpovídá: No, dobré ráno, Andreu. Zdravím vás. Viděl jsem, že jste měl v pořadu Johna Mearshaimera a ten hovořil právě o této otázce. Víte, myslím si, že musíme být velmi opatrní, když se s jakoukoli zemí spojujeme příliš úzce. A to rozhodně platí pro Izrael, protože Izrael má, jak všichni víme, obrovský vliv na prezidenta, na kongres a na války, které vedeme.

Když se tedy podíváme na tu lopotu, do které jsme se dostali v Iráku, a na tu, ve které se nyní nacházíme v Íránu, vidíme, že Izrael měl nepřiměřený vliv na směřování naší zahraniční politiky a na vystavování našich vojáků nebezpečí. Takže ano, příliš úzké spojenectví s jakoukoli zemí představuje vždycky hrozbu.

Zase tam vypadává signál, podobně jako s Jeffrey Sachsem. Mají tam problém s internetem. Evidentně tentokrát už i v Americe se začíná blokovat signál těmto kanálům.

Zaseklo se připojení.

Ano, otázka byla, zda Izrael představuje hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států. A ta je velmi zásadní.

Odpověď zní, říká Andrew Napolitáno: Ano, představuje. Izrael vůči Spojeným státům se dopouští špionáže a více narušování vojenských a diplomatických tajemství než jakákoli jiná země.

Vysvětlil jste pod pulkovníku své postřehy poté, co jste slyšel, jak jsem už otázku položil Johnu Mearshaimerovi. Zeptal jsem se na ní tento týden téměř všech svých hostů a myslím, že vím, kam jste směřoval, ale prosím pokračujte.

Říká podplukovník Astore: Ano, myslím si, že spojovat naše zájmy s jakoukoli jinou zemí je velmi nebezpečné. Mám na mysli to, že před čím nás varoval už George Washington, náš prezident před více než 200 lety, před nebezpečím zapletení se do spojenectví.

A tak ano, pokud nám Izrael v podstatě říká, že bychom měli jít do války s Irákem, měli bychom jít do války s Íránem, měli bychom přesunout naše ozbrojené síly a v jistem smyslu je téměř sloučit s výzkumem a vývojem, s pravodajskými službami a tak dále. Myslím si, že to představuje hrozbu pro naši národní bezpečnost jednoznačnou.

Ptá se právě Andrew Napolitáno: Jaký myslitelný prospěch by pro Spojené státy mělo sloučení Pentagonů a izraelských ozbrojených sil, CIA a Mosadu?

Na to odpovídá podplukovník Astore: No, CIA a Mossad jsou už prakticky spojeny, ale poskytnout izraelskému vojenskému vedení přístup k americkým vojenským tajemstvím je pravděpodobně porušením americké suverenity, ústavy, amerických zákonů. Jelikož se tak neděje na základě smlouvy, jde pravděpodobně i o porušení právě naší ústavy a našich zákonů.

Ale čistě racionálně: Jaký myslitelný prospěch, pokud vůbec nějaký, z toho mají Spojené státy?

No, to je právě ta otázka. Vidím v tom spoustu výhod pro Izrael, protože budou mít úplný přehled o našich názorech, našich nejnovějších zpravodajských informacích, naší síti pro shromažďování zpravodajských informací a budou moci tyto informace využít. Neřekl bych nutně proti nám, ale rozhodně ve svůj prospěch.

Pro Spojené státy v tom nevidím vůbec žádný prospěch, ale přesto je to výsledek činnosti vlády, kterou fakticky ovládá malá země o velikosti New Jersey s počtem obyvatel přibližně jako New Jersey vzdálená 10 000 mil, což znamená nějakých 15 000 km, která však má mimořádný politický a finanční vliv na vládu Spojených států.

AIPAC významně přispívá na politické kampaně a více než dvě třetiny členů obou komor kongresu a je tu také ta nechválně známá kontrola, kterou paní Adelsonová a její sionističtí oligarchičtí přátelé mají přímo a osobně nad prezidentem Spojených států již dlouhodobě.

A samozřejmě mě udivuje, že někteří z našich senátorů jsou ještě horší.

Víte, senátor Fetterman z Pensylvánie, ten se rád zahaluje do izraelské vlajky a objevuje se na sionistických demonstracích na podporu čehokoli, co Izrael chce. Myslím, že si nedokážu představit, že by někdy mohl být proti čemukoliv, co Izrael chce.

Je tu jeden člen Sněmovny reprezentantů, myslím, že se jmenuje Brian Bost. Možná si to jméno pletu a pokud jsem se v tom mýlil, omlouvám se skutečnému Brianovi Bostovi, který přišel o nohy pod koleny v jedné z amerických válek a do Sněmovny reprezentantů často chodí v kraťasech, aby ukázal své protézy pod koleny, ale nosí také uniformu izraelské armády.

Jak ale může člen kongresu nosit uniformu cizí vlády v sálech kongresu? — ptá se Andrew Napolitano.

Na to odpovídá podplukovník. Tam jsou teď ty fotky na monitoru právě toho člověka.

Vzpomínám si, jak jsem slyšel Teda Cruze v pořadu Tuckera Carlsona, kde také mluvil o tom, že jeho první myšlenkou bylo být tím nejlepším senátorem, jakým pro Izrael může být.

Je to jako: „Já jsem si myslel, že jste senátor za Texas, ne?" Je úžasný, jaký vliv tam panuje.

Já ale nedokážu si představit žádný racionální důvod, který by byl formulován jako přínos pro Spojené státy v souvislosti s tímto vzdáním se americké suverenity.

Ve skutečnosti jsem neslyšel žádnou debatu o tomto navrhovaném paragrafu. Ve skutečnosti jsou v zákoně o schválení národní obrany celkem dva paragrafy.

Přejděme tedy k Pentagonu. V jakém svém článku správně poukazujete, Spojené státy nevyhrály žádnou válku od roku 1945. Dá se říci, že jediným důvodem, proč jsme vyhráli tu druhou světovou válku, byla smrt 27 milionů sovětských občanů, občanů Sovětského svazu, nejenom Rusů. Když Hitler udělal tu chybu, že si myslel, že to zvládne lépe než Napoleon a napadne Sovětský svaz potažmo Rusko. A když to všechno skončilo, nacistická válečná mašinerie byla vyčerpaná a oslabená.

Od roku 1945 jsme již žádnou válku nevyhráli. Teď Pentagon neuspěl v posledních osmi auditech a teď by měl být odměněn rozpočtem ve výši 1,5 bilionu dolarů. Co s tím 1,5 bilionem dolarů udělají? — ptá se Andrew Napolitana. Na to mu podplukovník odpovídá: „No, prostě obohatí své kamarády z obranného průmyslu vybavením, tučnými konty a tím vybavením, které je tak technicky náročné, že jeho výroba a opravy trvají věčnost."

Je to přesně tak, Andrew? Jak říkáte, je to znepokojivé, když se podíváme na to absurdní navýšení rozpočtu Pentagonu o 500 miliard dolarů v příštím roce, které nemáme, opakuji, nemáme, budou muset být natištěny. Výsledkem je, že dostanete jen seznam vysněných zbraní za obrovské náklady.

Teď se tedy bavíme o bitevní lodi třídy Donald Trump. Která má po dokončení stát více než 200 miliard amerických dolarů. Prostě se nakupuje čím dál více zbraní, které ve skutečnosti připomínají zbraně používané ve druhé světové válce.

Takže ten spor ohledně americké munice — a za chvíli přečtu titulek z Washington Postu — říká Andrew Napolitanu: „Promrhali jsme životně důležitou americkou munici, ať už tím, co Joe Biden dal Ukrajincům, nebo tím, co Donald Trump utrácí na Írán."

Ano, v jistém smyslu jsme byli velmi rozmařilí. Situace je taková, že Írán a Rusko jsou schopny užívat relativně jednoduché bezpilotní letouny a balistické rakety, zatímco my se v reakci na to snažíme tyto zbraně zachytit pomocí velmi drahých raket Patriot a THAAD. V důsledku toho se naše zásoby těchto zbraní nebezpečně ztenčily.

A zde jsou první dva odstavce úvodního článku v dnešním vydání deníku Washington Post:

„Frustrace prezidenta Donalda Trumpa ohledně války s Íránem vyvrcholila minulý týden v Camp Davidu, kde požadoval od ministra obrany Pete Hegsetha vysvětlení, proč byl zjevně uveden v omyl ohledně extrémního nedostatku munice, který nyní hrozí omezit vojenské možnosti v konfliktu s Íránem. Sdělili deníku Washington Post dvě osoby obeznámené se situací."

K setkání došlo v pátek v Camp Davidu v rámci zasedání kabinetu, kde Donald Trump Hegsethovi vytkl, že si myslel, že problém s munici byl vyřešen. Uvedli obě osoby obeznámené s rozhovorem, které, stejně jako ostatní, mluvily pod podmínkou anonymity z obavy před odvetnými opatřeními.

Bílý dům nyní popřel, že by k tomuto rozhovoru došlo. Samozřejmě, jak jinak, dodávám já.

To uvedla Karolina Lívitová, tisková mluvčí. Řekla, že byla v Camp Davidu s prezidentem Donaldem Trumpem a ministrem Hegsethtem. K tomu se doslova nikdy nedostalo z Washington Postu. A Washington Postu jsme to opakovaně sdělili.

No, teď jsem se možná ztratil trochu v překladu. Tuto nesmyslnou historku. Ano, tam šlo o nějaký nesmysl.

Tuto nesmyslnou historku rozšiřoval v mnoha médiích někdo, kdo z jakéhokoliv důvodu zjevně chtěl ministra diskreditovat. K jejich smůle má prezident ministra v oblibě a myslí si, že odvádí skvělou práci. A ty jeho práce jsou většinou falešné zprávy.

Teď pokračuje Andrew Napolitano. Krise, volej na svého asistenta. Můžeš zobrazit celou obrazovku s informacemi o trestech odnětí svobody?

Tady to tedy je. Tohle je tedy prezident Spojených států včera večer ve 23:30 a říká, že USA disponují obrovským množstvím munice, zejména určitých typů. Navíc se podle potřeby vyrábí a do USA dodávají velké množství munice.

Nevím, co to znamená — dodávají do USA. Pokračuje Napolitano. Zeptám se za chvilku.

Teď zpět k příspěvku: Obranné společnosti staví největší počet závodů a továren ve historii naší země, říká Donald Trump.

Jo, ti, kdo tyto tvrdy zrádné výroky vynesli na veřejnost, jsou pronásledováni. Bude se usilovat o dlouhodobé tresty odnětí svobody.

Samozřejmě, nic z toho není zrada.

Všechny úniky informací jsou chráněny rozhodnutím v kauze Pentagon Papers ve prospěch tisku.

Kde to všechno vidíte? Ptá se Andrew Napolitáno.

Byli jsme v této válce v Íránu, rozmařili, říká podplukovník Astori, a ve využívání armády a plítvali jsme vojenskými zásobami.

Důkazy jednoznačně dokazují, že ano.

A myslím si, že by se možná měl ministr Hexet začít velmi obávat.

Když Donald Trump řekne, že někoho miluje, je to často znamení, že ho brzy vyhodí.

Ale ano, netuším, o čem prezident mluví, když říká, že se do Spojených států dovážejí zbraně.

Myslím tím, že Tomahavky, Patrioty a systémy ATACMS a tak dále, ty se přece vyrábějí přímo tady.

A možná se administrativa snaží urychlit výrobu dalších kusů těchto zbraní, ale to má dlouhodobou dodací lhůtu a bude to trvat ještě minimálně rok nebo dva, než se tyto zásoby doplní.

Tady je Daryl Cooper, bývalý důstojník námořní rozvědky.

Trvá to asi minutu a půl ten jeho proslov, ale je to velmi fascinující.

Vysvětluje, či spíš alarmujícím způsobem vysvětluje mému příteli Tuckeru Carlsonovi, jak a proč Spojené státy vyčerpaly své zásoby.

A moc se těším na vaše komentáře k tomu, protože jste bývalý příslušník letectva a právě letectvo je zde předmět jeho kritiky.

Krisi, prosím tě, záznam číslo deset.

A to tam teď právě běží.

Jo, z technického hlediska ten člověk, co tam je, říká: Jsme věděli, že sestřelit balistickou raketu je velmi obtížné.

Asi týden po začátku války s Íránem uvidíte přilétat balistickou raketu a uvidíte, jak proti ní vystřelí Salva, dva nebo dvě salvy po dvou raketách.

Velmi často raketa dopadla a někde vybuchla, aniž by zasáhla svůj cíl.

Dva týdny, respektive asi deset dní, jsem začal vidět všechna ta videa po deseti, po dvou, po dvou, po takhle po dvou. Ježíši, po deseti dnech až dvou týdnech jsem začal vidět ta videa s přilétajícími balistickými raketami a bylo to prostě tak, že bychom zaplavili oblohu protiraketami.

Osm, deset protiraket na každou přilétající balistickou raketu z Íránu.

Vím, jak jsou účinné systémy protiraketové obrany a mimochodem máme ty nejlepší na světě.

Ale technicky je to prostě těžko proveditelné.

Vzhledem k těmto omezením mě zpočátku překvapilo, že jsem viděl salvy po dvou a čtyřech raketách.

Jakmile se dostali k salvám po osmi, deseti, dvanácti raketách na jednu přilétající íránskou raketu, řekl jsem si: „No, to dává větší smysl." A oni pak vystoupili a prohlásili: „Víte, máme úspěšnost sedmdesát sedm procent.

My sestřelujeme sedmdesát sedm procent přilétajících raket." Je to jako, že na každou z nich vystřelujete deset protiraket, takže ji sice sestřelujete, ale za jakou cenu?

A když se to začalo dít, uvědomil jsem si, že ta věc je mnohem iracionálnější, než jsem si na začátku vůbec myslel.

Není možné, aby to byla velká válka, protože jich prostě nemáme tolik.

Nemáme obrannou průmyslovou základnu, která by nám umožnila to nějak rychle navýšit ta čísla.

Tyto systémy jsou dnes tak specializované a technologicky vyspělé, že to není jako za druhé světové války, kdy stačilo říct General Motors a Fordu, aby začaly vyrábět součástky do tanků.

Jde o to, že i kdybyste měli vyčleněný rozpočet, i kdybyste měli všechny zdroje potřebné k vybudování dalších pěti továren, nemáme na to personál, který by v těchto továrnách mohl pracovat.

Museli bychom nechat naše současné zaměstnance vyškolit zcela novou pracovní sílu, aby tyto věci vyrobila.

Je to prostě něco, co by i za nejlepších okolností trvalo několik let.

Trvalo by to prostě roky.

Takže se ptá Andrew Napolitáno, o čem je vlastně řeč, o čem my se tady bavíme, podplukovníku, říká podplukovník Astory.

No, jasně.

Eh, to je přesně tak, jak říká ten člověk.

Jedná se o vysoce komplexní systémy.

Jejich výroba vyžaduje dlouhou dobu přípravy a částečně jde také o to, že naši vojenští důstojníci nutně nechtějí nakupovat velké množství raket Patriot ATACMS a podobných obranných raket.

Velká část našich peněz jde na útočné zbraně.

Utrácíme totiž spoustu peněz, například více než bilion dolarů za stíhací letoun F-35 a to za celou dobu jeho vývoje a zavádění do služby.

Ve skutečnosti to ani nechceme.

Když říkám „my", mám na mysli vyšší důstojníky, generály Pentagon.

Ti jsou mnohem více nakloněni utrácet za drahé zbraňové systémy, než aby kupovali, víte, například rakety Patriot.

Eh, ptá se Andrew Napolitáno.

No, tak.

Copak o těchto věcech letectvo nepřemýšlí?

Eh, chci říct, že kdo by při smyslech, kdo by při smyslech poslal deset raket, aby sestřelili jednu.

Ty, které vysíláme, jsou dražší než ta, kterou sestřelujeme.

Nemáme možnost těch deset raket nahradit.

To tedy si představme, že by Peking příští týden vojensky vtrhl na Taiwan.

Co se vlastně stalo s tou nejmocnější armádou na světě, která údajně dokázala vést dvě války najednou a obě vyhrát?

Na to reaguje podplukovník Astory.

No, ta armáda je těmito neustálými válkami, které vedeme, opravdu velmi zatížena.

Už to není ta armáda, jakou známe z před třiceti let.

A samozřejmě také tím, že část této výzbroje dodává i Ukrajině.

Eh, jak se ptá Andrew Napolitáno, co to znamená ta takzvaná Zlatá kopule, ten Golden Dome?

Pokud jste absolventem univerzity Notre Dame jako já, pak Golden Dome, Zlatá kopule, je na administrativní budově, na jejímž vrcholu stojí zlatá socha Panny Marie, ale tohle je trošku jiný zlatý dům nebo zlatá kopule.

O čem Donald Trump a Pete Hexet mluví, když říkají Golden Dome, Zlatá kopule, podplukovníku?

No, Andrew, říká podplukovník Astory, pro kohokoliv, kdo tento zbraňový systém vyvíjí, je to zlatý, je to zlaté, je to mrhání peněz, je to zlatý dům peněz spíš pro ně.

V podstatě jde o vylepšení návrhu hvězdných válek Ronalda Regana z počátku osmdesátých let, tedy iniciativy strategické obrany, myšlenky, že bychom mohli vytvořit protiraketový štít, který by chránil Spojené státy před přilétajícími mezikontinentálními balistickými raketami a raketami tohoto druhu.

Je to však nesmírně obtížné, není nemožné a pro naši zemi to bude znamenat obrovské náklady peněz, které vlastně ani nemáme, dodává podplukovník.

Odhadované náklady na takzvaný Golden Dome, čili ten zlatý deštník, neboli zlatou kopuli, chcete-li, se pohybují nad hranicí bilionu dolarů, pokud by měl být někdy nasazen tak, jak to plánuje Trumpova administrativa.

A zahrnuje to i militarizaci vesmíru, konkrétně nějaké vesmírné stíhače a satelity, což způsobí nejrůznější problémy s ostatními zeměmi, které by se mohly eskalovat i do vesmíru.

Zajímalo by mě, [frknutí] eh, bude mě zajímat, jak to bude všechno vypadat.

Admirál Bradley Cooper, který stojí v čele Centcomu, poslal email sto tisícům vojákům, námořnictvu, letectvu, námořní pěchotě i armádě s žádostí o kreativní a nekonvenční nápady, jak potrestat Írán.

Já se tomu musím smát.

Je to vhodná výzva, kterou by měl čtyřhvězdičkový velitel centrálního velení Centcomu, takzvaného, adresovat vojákům v terénu.

A k čemu to vlastně směřuje?

Ptá se Andrew Napolitáno, to co jste teď řekl?

Eh, jaká je to vůbec strategie?

Čeho se snažíme dosáhnout, jaké jsou mise?

Nemělo by jít o to, jak potrestat Írán co nejvíce nebo jak vymyslet nějaké šílené způsoby, jak ještě zvýšit tlak. Opakuji, armáda by takhle fungovat neměla.

Mělo by spíš jít o to, jaké jsou vůbec cíle, jaká je celková strategie, čeho se snažíme dosáhnout. Nejde o to, abychom byli trestajícími. Jak je to vlastně s naší armádou?

Podplukovník odpovídá: „No, vůbec jsme ještě nezohledněli Hormský průliv. Hrubě jsme podcenili asymetrickou reakci Íránu. Oni totiž přesvědčili prezidenta, říká podplukovník Astory, že pouhá letecká síla svrhne vládu v Iránu, zničí její balistické rakety, zabrání jí ve výrobě bomby, kterou ostatně nevyráběla a zničí její obohacený uran, který se používá pro civilní účely v jaderných elektrárnách, které Írán má. A žádný z těchto cílů ale nebyl dosažen.

Když se ohlédnu třeba za obdobím války ve Vietnamu, vidím, že se kolem civilních vůdců shromáždilo příliš mnoho lidí, kteří jen přitakávají. Ať už jde o Lyndona Johnsona ve Vietnamu, nebo nyní o Donalda Trumpa. V armádě vždy panuje tenhle pošetilý přístup: všechno zvládneme.

Když se elegantně salutuje a souhlasí se s prezidentem nebo s ministrem obrany, který si o sobě namlouvá, že je ministrem války, je to prostě ta tendence říkat: ano, jasně, všechno zvládneme. Letectvo to zvládne, námořnictvo to zvládne, všichni to zvládnou. A ne, jenže my to často nebo respektive nikdy v podstatě nedokážeme.

Pouhou silou lze dosáhnout jen do určité míry. Dodává plukovník Astory.

Ano, do určité míry potřebujeme generály s odvahou a páteří, kterou jsou ochotni říct prezidentovi: ne, takhle to prostě nepůjde. Dodává a tím končí tento rozhovor plukovník Astory.

Plukovníku Astory, bylo mi potěšení. Moc vám děkuji. Opravdu potřebujeme generály a plukovníky s páteří, kteří dokážou prezidentovi říct ne, jako jste vy.

Napadá mě ještě jeden a tím je plukovník Douglas McGregor, který samozřejmě vydržel na ministerstvu obrany méně než rok, protože jim řekl ne, takže byl vyhozen. To bylo v první Trumpově vládě. Tam byl Douglas McGregor, který byl po zásluze odměněn vyhozením, protože říkal ne, tudy to nepůjde. Vážně to ohrozí i vaši jistotu zaměstnání.

Jo, mockrát vám tedy děkuji. Vím, že máte radost, že vaši Boston Red Sox dotahují New York Yankees. Je polovina srpna. Baví se teď o tom jejich baseballu, jo?

Takže tím baseballem bych vás, přátelé, už nezatěžoval. Oni tady teď řeší na konci jejich sport. Přeji všechno nejlepší a budu se těšit na další setkání s vámi. Doufejme, že co nejdříve.

Tímto skončí rozhovor s plukovníkem Williamem Astory, který byl u nás poprvé na našem kanále. Já doufám a věřím, že informace těchto dvou pánů budou pro vás přínosné. Občas jim tam vypadával signál, ale ten rozhovor naštěstí šel až do konce, na rozdíl od včerejšího rozhovoru třeba s profesorem Sachsem. Tak doufám, že to pro vás bylo přínosné.

Plukovník Astory, či podplukovník Astory, jak mu pořád říkám plukovníku, jeho hodnost je podplukovník ve výslužbě už 20 let. Budu se s vámi těšit, přátelé, opět na viděnou, snad už třeba ještě dneska večer nebo v sobotu ráno. Uvidíme, co nám nabídnou všechny kanály během dnešního dne.

Já se s vámi pro tentokrát loučím. Buďte dobří, jak říká John Spartan a Lenina Haxleyová, a pište, komentujte, lajkujte, dávejte doporučující i negativní komentáře, jakékoliv. Cokoli nás může samozřejmě posunout dál.

Zareaguji ještě na ten jeden komentář poslední, který jsem zaregistroval včera. Na to, že můžu být rád, že vůbec se mnou někdo komunikuje, respektive že ty lidé jsou samozřejmě zaneprázdnění a můžu být rád, že mě neposlali do řiti. Naopak, milej zlatej, já jsem rád.

Byl bych rád, kdyby na rovinu tito pánové, protože vím, jak jsou zaneprázdnění, já to moc dobře sleduju, kdyby mi napsali: sorry, jako kámo, je ten kanál pro nás nezajímavý. Zkusili jsme to jednou, dvakrát, nezájem prostě. Máme tady velké ryby, na které si musíme udělat čas a já to respektuju.

Je mi jasné, a to spíš mě překvapilo, že k nám přišli na pidi kanál. Když tu poprvé byl Scott Ritter, tak nás tady bylo 2000, proboha, a on řekl: "Ano, uděláme s vámi rozhovor." Ten rozhovor má 30 000, dohromady skoro 40 000 shlédnutí. Jo, ta anglická originál i ta česká verze. To jsem zíral, že mi řekl ano.

Stanislav Krapivník, který má hosty třikrát denně na svým kanále, včetně hostů, kteří k nám v životě nepřijdou. Jo, samozřejmě Larry Johnson, ten si na nás udělal čas třikrát v době léta. Takže já jenom čekám, kdy mi řeknou: ne, sorry, jako opravdu dejte nám vědět, až vás bude 50 000, pak to pro nás bude mít třeba i nějakou hodnotu vám předávat naše informace.

Takže to je pro mě relevantní informace a za to bych jim byl moc vděčný. Oni by řekli: "Ne, sorry kámo, až vás bude víc, pak se zase spojíme." Nemám s tím problém. Jo a já to beru, protože oni chodí na kanály, říkám to tu vždycky, že je mi s podivem, že nám řekli ano, když oni jsou na kanálech, které mají půl milionu, tři čtyři sta tisíc odběratelů. Proboha, my tady máme 6800, za což vám samozřejmě, přátelé, moc děkuji, ale na jednu stranu, uvidíme, jak to bude dál.

Mám přislíbené další hosty i z České republiky. Uvidíme, jestli ze Slovenska i některé zahraniční. Nebudu říkat dopředu, dokud to nebude černé na bílém potvrzený termín.

Přeji vám ještě jednou krásný večer nebo krásný celý den, pěkné ráno, odpoledne, večer, kdykoli se na ty videa budete dívat. Mějte se hezky a budu se těšit opět na viděnou.