Plk. Jaroslav Štefec: Příručka radí jak přežít 72 hodin. Ale co bude potom?

Říká, že se republika nepřipravuje.

Není to pravda.

Ministerstvo vnitra přece vydalo – a ty jsi možná na to zapomněl – tady brožuru, co tedy 72 hodin, jak dělat. Příprava na krizové situace.

Takže vlastně dostali jsme knížku do schránky všichni tu brožuru.

A pro ty, co neuměj číst normální knížky, tak je to i na webu.

Takže, a podle oficiálních materiálů máme přece zásoby potravin na jeden a půl dne.

Hele, upřímně mě pobavil, přiznám se.

Jo, to byl stejný fór, jak s tou Schrödingerovou kočkou na začátku.

A já se teda přiznám, já jsem si tu brožůrku přečet. Uznávám, že některé věci tam jsou převzaté z některých preperských příruček a podobně.

Jo, ale hele, víš co je největší sranda?

Oni ti vydají příručku na prvních 72 hodin, jo, ale nikde se nedovíš, co bude poté.

Už ti tam na konci nenapsali: "Vydržte 72 hodin a pak klidně umřete." To tam nenapsali, protože není – hele, není nic. Není vlastně, kdo bude tady zajišťovat distribuci potravin z nějakých skladů?

Existují nějaké prováděcí předpisy? Protože máš na území třeba konkrétní obce – jsou tam třeba, já nevím, je tam KOP, je tam Vietnamec, je tam nějaká cukrárna, je tam nějaká hospoda.

Ví někdo?

Sleduje někdo průběžně zásoby potravin, ví, jak by byla distribuce v případě komplexního výpadku?

Dám ti příklad.

Výbuch jaderné pumy na výšce půl tunu ve věžce 90 km nad Prahou.

Víš, co by to znamenalo?

Celkem nic moc.

Prakticky minimálně žádný spád. Radiace by se utlumila ve vzduší.

Víceméně ta nějaká tlaková vlna – to by možná trošku šlehl, protože tam prakticky není atmosféra.

Většina světelného záření, ultrafialové a tak dále, to by se pohltilo taky ve vzduší.

Ale co by se neutlumilo, je elektromagnetický impuls.

A ten impuls by zničil veškerou elektroniku vlastně v kruhu o poloměru prakticky 250 km, čili kruh o průměru 500 km by byl kompletně zbaven elektroniky – telefonů, počítačů, těch rozvodů telefonních.

Nejezdila by auta, nefungovaly by bankomaty, nefungovalo by bankovnictví, nefungovaly by kšefty, nemocnice, nic absolutně.

A nebyla by, nebylo by jak to spravit.

To je to nejhorší na tom, jo?

S touhle variantou se mi nejvíc líbilo, fakt to byl fór v té příručce.

U toho jsem se opravdu hořce nasmál.

Když ti tam napíšou, že v případě, že nejsou dostupné informace – jako v té katastrofě – tak si najděte, vyhledejte si je, co máte dělat, na stránkách obecního úřadu.

Představ si takovou situaci, kdy prostě nebude fungovat elektrika, nebude fungovat nic, a ty si máš najít na internetu, na stránkách obecního úřadu, co se tam píše.

To už to hraničí prostě se stupiditou nebo debilitou těch lidí, kteří toto doporučují.

Jo.

Navíc, když bys to hledal v době míru, tak se na těch stránkách stejně nic nedovíš, protože tam to není.

Ačkoliv, když bych teď šel na městský úřad, respektive na úřad městské části, případně na obecní úřad, tak tam by ti měli – mně by měli říct, kde mám ukryt, protože za správu ukrytu pro obyvatelstvo zodpovídají zastupitelstva na daný úrovni.

A mě by fakt zajímalo, které zastupitelstvo to ví.

Já si nemyslím, že jsou zastupitelstva, kde to funguje. Nechci nijak nějakým způsobem škodit v tomhle směru, ale nemyslím si, že by to byla většina těch zastupitelstev, které tohle mají zvládnuté.

Mají spoustu papírů, ale nemají prováděcí předpisy, nemají lidi, kteří to mají řešit, a nemají v podstatě k dispozici nic.

Proto se necvičí, nepřipravují se vůbec.

Pojďme to vzít tak základní věci.

Ono to v té příručce taky je vlastně, jo, že měli bychom mít u sebe vodu.

Dost jako.

A to asi si myslím, že není takový problém na nějaké přežití, nějaký výpadek – prostě si nakoupit ty balené vody a mít je doma, jo, nebo ve sklepě, prostě v chladu, tepnu, chladu, tmě, a občas to jakoby vyměnit, a prostě to není takový strašnej zásah do rozpočtu rodinného, ani tolik nezabírá místo, a tak dál. Ale u toho jídla bych se zastavil třeba, co tam skladovat, co je dobré mít a co vydrží.

Hele, k tomu já bych – pokud se někdo o to fakt zajímá – tak navrhuju vlastně sledovat nebo si vyhledat stránky takzvaných preperů, psáno se dvěma p.

To jsou lidi, kteří se připravují na podobné situace.

Samozřejmě já nejsem Andy, támhle, kterej prodával jaderné bunkry v rámci velké televizní show.

Ale, víš co, tohle to jako doporučovat nějaké konzervy a podobně.

Samozřejmě já mám nějaké zásoby, máme.

Jenže problém je v tom, že ty jako člověk stejně dlouho nevydržíš.

Tady je potřeba, aby fungovaly komunity, jo? Aby fungovaly komunity lidí, aby se lidi byli schopní domluvit, že například na nějakém takovém průšvihu – dobře, tak někdo má solární panely, někdo má tohle, aby se vědělo, když něco takovýho nastane.

To by měly řešit obce trochu, jenže ty by k tomu měly mít nějaké podpíchnutí zvenku, jo, jak fungovat a tak dále v takových případech, ale to nikdo neřeší právě tady u nás.

A krizové situace můžou přijít velmi rychle a nemusí to být jenom válka, jo.

Může to být obrovský blackout, kterej my naštěstí máme tu síť poměrně odolnou proti tomu, což se ukázalo ten minulej rok, když tam došlo k výpadku části České republiky.

Ale přesto, přes všechno, je potřeba se na to připravit nějak.

A jak říkám, ty základy, co s tím člověk najde, jsou většinou tady v těch knížkách, které píšou lidi, kteří s tím mají dlouholeté zkušenosti, jsou tomu v podstatě velice oddaní těmto myšlenkám.

Vytvářejí určité skupiny, grupy, vyměňují si informace, schází se.

U nás třeba tady na vsi samozřejmě všechny obecní kryty, které byly, jsou dávno mimo provoz a jsou tam prostě firmy, sklady, já nevím co všechno, ale ta technika, ta technologie je už úplně mimo. A já ještě pamatuju, když jsem dělal DJ, tak v jednom z těch krytů byla diskotéka, ale ta technika, ta vzduchotechnika a všechno se používalo jako klimatizace. Zaprvé, zadruhé každých – já nevím, abych nekecal, jestli jednou měsíčně nebo jak často – jezdili vojáci a kontrolovali, jo, jestli jsou v pořádku filtry, jestli je natlakováno, ty vzduchové bomby, že jo, atd., atd., jestli to prostě všechno, jestli tam je papír u těch suchých, jo, a tak dál a tak dál, a jestli to všechno prostě funguje.

A pak to prostě skončilo, že to vyřadili úplně, že jo, po letech, a prostě šlus.

Jedinej, kdo má kryty, je Papírna.

A Papírna udělala po nějakém čase během SVO pro svoje zaměstnance speciální školení, kdy se tam šli podívat, kdy jim vysvětlili, kdo je na seznamu a kdo není, kdo bude vpuštěn a kdo ne.

Jo, normálně natvrdo.

Ano, můžete si vzít manželku, družku ne. Můžete si vzít děti, jo, ale pro rodiče ne.

Jo, natvrdo počítáme pro tolik a tolik lidí, víc ani noha.

Jo.

A normálně dostali tole školení a je fakt, že jako já když jsem to zjistil, když jsem to viděl, jakým způsobem to běží, tak jako docela tě jako lepí ten zadek, jo, že si uvědomíš, že to, že ty rizika tady fakt jsou a že už prostě striktně je oddělený, kdo má šanci a kdo nemá šanci.

Jo, že prostě najednou je to přesně jako v těch filmech Hollywoodu, že někdo jde a někdo ne. Pro někoho.

Jo, a prostě starají se.

To je na tom strašný.

>> Přesně.

E, bohužel ty, kdo by dostali tu stopku takovou, jo?

Takhle já počkej, abych tam byla vidět ta ruka.

Ty, co by dostali tu stopku, těch je bohužel absolutně většina nás.