Prof. Peter Staněk: Nový svět se rodí bez Západu

Lidově řečeno, teď vyjednávači američtí byli u prezidenta Putina, pak byli u prezidenta Zelenského, vyměnili si informace.

Ruské podmínky jsou ještě tvrdší. Už to není jenom vyprázdnění Donbasu, ale i další šířka takzvaného demilitarizovaného pásma a podobně.

Čím déle bude ukrajinské vedení odmítat ochotu k nějakému dohovoru, tím tvrdší podmínky z ruské strany budou.

Čtyřicetidňová strategie prezidenta Zelenského, kdy útoky na ruské civilní cíle a energetické centrály a rafinérie, ukázala se jako absolutně minutá cílem.

Druhá věc: Rusové pokračují v totální menšení infrastruktury Ukrajiny, ale co je hlavní, zamezili jakémukoliv vývozu potravinářských produktů, obilí, rostlinných olejů, hutních výrobků z Ukrajiny ven. Tyto vývozы přinášely Ukrajině kolem 25–27 miliard dolarů ročně.

Teď to všechno stojí, protože Oděsa, Mikolajev, Južnomorsk jsou zablokovány.

Když nebudou mít tyto peníze, tak buď budou požadovat další peníze od Evropské unie, která je nemá, nebo dojde k ekonomickému kolapsu. Nebudete moct financovat ani armádu, ani nic jiného.

Druhá věc: vytvoření triády Turecko, Pakistan a Saudská Arabie je zvláštní právě proto, že jsou to Sunité, ale přizvali Irán, který je šiitský. To znamená, jako kdyby se zapomínalo na náboženské rozdíly a vytvářeli vlastní soustavu nového bloku, který má garantovat jistotu zemí na Blízkém východě po zániku schopnosti Spojených států garantovat bezpečí těmto arabským zemím.

Třetí věc: všimněte si, jak se námořní doprava změnila charakterově. Většina dopravovaných produktů jsou energetická média. Buď LNG, buď ropa, ropní produkty a podobně.

Klíčovými se staly neurologické body světové lodní sítě. Je to nejenom Hormuzský průliv. Malacký průliv, který je bránou k Suezskému průlivu. Je to Malacký průliv v Indonézii. Je to průliv mezi kontinentální Čínou a Taiwanem, kudy prochází 60 % námořní světové dopravy. Je to Suezský průliv, Panamský průliv, který má obrovské problémy, protože vysýchá a museli znížit hloubku ponoru lodí, které proplují Panamským průlimem.

A k tomu přistupuje další klíčová věc: budování pozemních dopravních tras, například propojení mezi Iránem a Čínou po pevnině.

To všechno vede k tomu, že jelikož energie se stává základním faktorem, krevním oběhem současné moderní společnosti, tak ovládnutí energetických toků, buď dopravních nebo jiných transportních, se stává klíčovým nástrojem geopolitického tlaku.

Jelikož prezident Trump uvázl v slepé uličce v Íránu a rychle musí něco dosáhnout, tak sílí i v jeho administrativě názory na použití taktických jaderných zbraní.

Ale všimněte si: o taktických jaderných zbraních mluví i NATO ve vazbě na Ruskou federaci, ale mluví i Rusko ve vazbě na útoky a reakci na útoky NATO.

Nemluvíme o použití jedné nebo deseti megatonových trojfázových kobaltových bomb, které by zničily 1200 km², ale mluvíme o taktických zbraních, které zničí čtverec 5×5 nebo 10×10 km a tím se ten práh citlivosti k použití jaderných zbraní výrazně snižuje.

Samozřejmě použití jaderných zbraní, i když taktických, je otevřením Pandořiny skříňky, kterou už pak nedokážete zavřít.

Jednoznačně vývoj ukazuje i teď ta Šanghajská organizace pro spolupráci, která měla v Biškeku svůj summit, kde se ukázalo velmi jasně, že je to nejenom otázka přechodu od dolaru na národní měny, že je to nejenom otázka vybudování nové rozvojové banky s podstatně větším kapitálem, než má Banka BRICS, tam byl jeden bilion dolarů. Tady se mluví o dvou až třech bilionech dolarů, ale je to taky obrovský rozvoj energetických sítí, dopravních sítí a podobně, který podporuje Čína, Rusko i další členské země Šanghajské skupiny.

Uvědomme si jednu věc: Indie je takovým lavírujícím státem. Modi byl na tom závěrečném sumitu a podepsal prohlášení a podobně, ale Modi sám manévruje mezi Američany, západem a asijskými zeměmi.

V každém případě Šanghajská skupina pro obnovu a rozvoj představuje zhruba 43 % světové populace, 28 % světového HDP a představuje klíčové předpoklady pro multipolární svět.

A proto je hlavní přínos summitu v Biškeku v tom, že jasně vytyčil teorii multipolárního světa.

Západ ovšem zůstává ukotven ve představě o vlastní dominantní roli ve světě a o tom, že nadále bude diktovat svět podle pravidel.

Bohužel si nechtí uvědomit – a osobitě to platí pro západní evropské elity, včetně anglických elit – že doba jejich dominance již dávno skončila. V tomto ohledu buď se přizpůsobí realitě světa, nebo narazí na další problémy.

Klasická ukázka: evropští zemědělci měli jít pryč, protože v rámci Green Dealu produkují metán a podobně. Jejich produkci měli nahradit smlouvou s Mercosurem o dovozu pšenice, sójového bobu z Brazílie a masa z Argentiny.

Jenomže sucho postihlo taky Brazílii a produkce je o 30 % nižší a v Argentině mají problém se zásobováním vodou státu.

Když půjde o to, jak se říká, bližší kolšile než Kabat, tak budou se starat o vlastního obyvatelstva, ne o dovoz potravin do Evropské unie.

Na druhé straně máte absurdnost dneška, kdy absence umělých hnojiv se projeví v příštím roce a už se mluví o hrozbě ohrožení potravin pro 600 milionů na planetě.

Ale přitom se úplně klidně zapomíná, že podle FAO – a to já to uvádím rád – se ročně zničí 1,3 až 1,6 miliardy tun potravin. Zničí, neprodá, nerozdá.

Takže prosím vás, o jaké potravinové krizi mluvíte?

Nedostatek energií, nedostatek vody, nedostatek potravin má vzbudit strach. Na druhé straně má to extrémně zvýšit akcie obchodované na burzách.

U vody si připomenu jednu drobnost. Mezinárodní měnový fond, ale hlavně Světové ekonomické fórum prohlásilo, že voda a nárok na vodu není přirozený lidským právem. Voda je obchodovatelná komodita.

Mezitím dokončili financializaci přírodního prostředí včetně vody. Od roku 2028 by se voda měla obchodovat přes kapitálové trhy na základě nabídky a poptávky a ve vazbě na akcionářské procesy.

Teď si vezměte do úvahy ty diskuze o nedostatku vody. To vyhene ceny vody do stratosférické výše.

Jelikož bez vody nevydržíte déle než několik dní, tak voda se stane základním faktorem obchodování důležitějším než ropa nebo plyn.

Toto všechno se nám rozvíjí přímo před očima, ale převážná většina populace se tváří, že to nevidí.

Trošičku to viděli například ve Spojených státech, Mesě nebo některých dalších státech, kde budovali cloudová úložiště dat, která bylo třeba chladit vodou. Zjistilo se, že voda pro tato cloudová úložiště by odčerpala vodu pro obyvatelstvo, tak vznikly zuživé bouře proti budování těchto cloudových úložisť.

V Evropě je to další zvláštnost energetická. Buď máte chladící věže, jako máte v Temelíně, v Jaslovských horákách nebo v Mochovcích, kde chladíte vodu a znova ji recyklujete, takže potřebujete maximálně 5 až 7 % nových zdrojů vody pro chlazení jaderných reaktorů.

A nebo to máte tak jako v maďarském Pakši nebo v Rumunsku, anebo v Bulharsku, kde vodu chladíte průběžným čerpáním vody z řeky a vypoštěním vody zpátky do řeky.

A najednou zjišťujete, proč ti Američané přišli s nápadem rychle rozvíjet malé modulární reaktory, které používají na chlazení tekuté olovo, anebo další typy jaderných reaktorů, které používají jako chladící médium ne vodu.

To je thorový reaktor v Číně a podobně.

No a takhle se vlastně ta otázka vody promítá do všech dimenzí: zemědělství, obyvatelstvo, průmysl, energetika a všude je voda klíčová.

No a ten, kdo bude vlastnit vodu, tak bude klíčovým parametrem, který udržuje a bude určovat podnikatelské prostředí.

A paradoxní je, že jestliže například ve slovenské vizi, která byla vypracovávána akademií v letech 2008 až 2010, hlavním parametrem byla odhadnutelnost změn podnikatelského prostředí, což mimochodem požadují podnikatelské svazy i dnes vůči nové vízi, tak přibude k tomu nejenom daně a odvodové zatížení, ale i cena dopravy, cena energií a cena vody.

A všechno toto bude novým zajímavým parametrem pro podnikatelské prostředí do budoucna.

Ale nebuďme úplní pesimisti.

Evropská unie přijde s geniálním nápadem. Místo toaletního papíru bude používat bidet, který prapodivně používá na oplachování zadní části vašeho těla vodu.

Zřejmě proto, že té vody je dost.