Německý landsmanšaft - historie a hodnocení | Jan Jandl (3 část) 🇨🇿 Památník Kounicovy koleje

Ještě jednou chci moc poděkovat za tydletu, já bych možná řekl, první část našeho povídání, ale i to naše první setkání tady najdete e v samostatném rozhovoru. K těm tématům se vracíme i k novinám. Budem rádi za vaši podporu a tak. Ale já bych tady eh vlastně se nejenom takhle rozloučil v tý první části, ale hned bych rád navázal, protože my si teďka povídáme a kladu otázky v eh vlastně v místě, které je velmi spojeno s československým odbojem, s moravským odbojem, kde za svobodu a bojovalo mnoho lidí, který za svobodu bohužel teda i zemřelo tady v těch pár metrů od toho prostoru, kde jsme, my mu řeknu hned takhle i na závěr a v úvodu videa. videa, že eh todle todle místo můžete navštívit se školami, s rodinami, s přáteli, projít si to tady. Eh možná by bylo záhodno, aby právě pro školy tady natočíme krátké video, abysme ten památník kounicových kolích přiblížili, protože je to důležité si připomínat naši historii a statečné Čechoslováky, který bojovali za svobodu. No a já bych právě pokračoval v tom příběhu těch válek. je to smutný se na to vůbec ptát, že se na to musíme ptát a že to musíme takhle připomínat. Ale když jsem se v té první části našeho povídání bavil o nebo ptal jsem se na tu federalizaci, tak dneska můžu s čistým svědomím, s čistým srdcem říci, že jsem si přečetl knížku Bernta Posota jako jednoho z pokračovatelů sudotoněmeckého lcmhaftu, jenž měl setkání tady v Brně v roce 2026 za přítomnosti a pozvání českých politiků. A jednak jsem si přečetl jeho knihu myšlenek o budoucnosti Evropy a jednak jsem na základě přečtení tý knihy mu položil aspoň pár otázek tady na náměstí a to je právě na tu armádu, na tu e budoucí vizi Evropy. Eh, tak se zeptám, jak vy zpětně vidíte to setkání sudec Němců, tady českých Němců, Moravských Němců v České republice >> velice špatně i s našimi kolegy z Českého svazu bojovníků za sluhu, kteří tady pečujeme o ten památník v kolnicových kolejích, tak jsme to nesli velice těžce a už vlastně od loňského podzimu, kdy už bylo nějak rozhodnuto, že se to letos v květnu uskuteční, tak jsme pořádali několik několik protestních shromáždění Posílali jsme na všechny možné strany různé rezoluce a tedy předvečer toho samotného jednání jsme ještě i my tady za za naši organizaci v kovicových kolejích vydali takové dvoustránkové prohlášení, které jsme adresovali zejména těm hlavním organizátorům, kteří je pozvali. To je ta organizace Meeting Brno, brněnský magistrát, krajský úřad a všechny podobné instituce, které nějak se za to postavily nebo víceméně neprotestovaly, nějak byl eh alibisticky prohlašovali. To je na pozvání prostě organizace samostatné a státní orgány do toho nemají co zasahovat. Současná tedy vláda premiéra Babiše, respektive tedy poslanecká sněmovna k tomu sice přijala jako odsuzující stanovisko, ale stejně nic se jako nezměnilo. Ten sjezd čtyřvědní se tady konal. My jsme se tedy většiny těch akcí nebo naši členové účastnili a můžu říct tedy za svůj můj pocit už tehdy a když se k tomu zpětně vrátím, eh skutečně jsem se tehdy cítil trapně a měl jsem takový takový pocit jakoby prostě po mně dupalý. Já jsem byl úplně bezbrannej, nemohl se bránit. Působilo to na mě jako výsměch prostě Čechům už ty jejich akce, které prostě pořádali na tom Moravském náměstí. s tím pivem a prostě s párkama. Prostě nevím, nevím, co to mělo jako znamenat. Jestli pan Bert Poslci si přál být přijatej českejma politikama, jednat s nima, tak klidně přijet musel. Nakonec, pokud vím, tak to těch návštěv České republiky tady koná několik, ale nemusel kolem toho být prostě tenhleten vyloženě cirkus. Mě to jinak prostě nazvat nejde. My jsme to odsuzovali, účastnili jsme se těch protestních akcí. Bohužel jsme zaznamenali, že bylo i [frknutí] spousta tedy Čechů nebo obyvatelů tedy Brna či okolí, kteří naopak vyjadřovali tomuto suloněmeckému sjezdu v Brně podporu podporovali a velice se na nás hněvali, že my tam prostě pokřikujeme proti nim. Takže jako >> a bohužel tedy velikým zklamáním jsou tedy pro nás vedoucí politici města Brna a krajského úřadu paní primátorka Vaňková a Hejtman Grolich, které přestože jim jsme adresovali tady nějaké to naše prohlášení, že s tím nesouhlasíme, tak paní primátorka nám odpověděla asi v tom smyslu, že také jako chápe chápe ty naše pocity a obavy, ale ona to prostě jednoznačně podporuje. je nevidí v tom žádný jako problém. A kdykoli jsme sem zvali při různých příležitostech výročí z pjatých z druhou světovou válkou, tak nikdy nepřišla. Málokdy přišel někdo z jejich náměstků. Krajský hejtman tady byl naposled před 10 lety Michal Hašek. Od té doby tady žádnej hejmanů nebyl, ale bohužel >> se hejmanůjte se radních kolejí, bez jakéhokoli ohlášení nahlášení prostě nezván přijel bavorský premiér Zér, který se jednou jeden den účastnil nebo tady těchhletěch eh tady toho sudeckého sjezdu. No tak samozřejmě tady prostě paní primátorka, pan krajský hejtman asistovali, poklonkovali. No, já jsem to tady viděl, bylo mě u toho tedy velice, velice trapně. Oni se pak účastnili těch dalších akcí a myslím si, že prostě to mnohým našim tedy členům, sympatizantům, což už jsou lidé vyššího věku, kteří buď se narodili na konci války těsně po válce, nicméně jejich rodiče příbuzní tu válku zažili ještě naplno, takže velice mnozí byli eh postihovaní, byli zavřeni za odbojovou činnost, mnozí tedy bohužel popraveni utýrání v koncentrační táborech nacistických. Takže těmto těmto lidem prostě těžko někdo vysvětlí, že to je nějaké prostě nevinné setkání tady bavorského nějakého prostě krajanského sdružení. Něco na způsob Mnichovskýho Oktoberfestu, kde se pije pivo, kí se prostě párky, precíky a všichni se tam veselí, hraje, hraje hudba. No tak ať si to ať si to tedy dělají jako Bavorsku. Nevím, nevím proč. Když už teda to musejí konat. Už před lety jsme kritizovali, že se těch bavorských nebo toho setkáním do Rimberku účastní i přední čeští politici. To nebyli poslanci, to byli ministři jednotlivých vlád. Jo. Nikdy, nikdy ta vláda nebo předseda té vlády se proti tomu neohradil, toho ministra prostě z vlády neodvolal, že prostě nesouhlasí s tímhle. Takže to prostě tak jako pokračovalo. A >> na druhou stranu my možná v některém z dalších povídání řekneme některé příběhy a setkání tady na koňicových kolích, které lze skutečně pokládat za smíření, kdy přichází eh německé rodiny a přeživší, který byli protcističtí a jsou protifašisticko nacističtí potomci Němců. Jeden z těch příběhů jsem si tady dneska vyslechl zatím mimo kameru, ale to je pro pro mě vlastně ten příběh toho smíření. Ale já zůstanu trošku doma, navážu na to, co jste říkal. V podstatě doposl bylo spoustu odborníků, spoustu historických spolků, který eh odmítli tady to a mimo to setkání Němců v České republice odsoudili, upozorňovali, proč ne. říkaliy ty historické důvody, že sudutoněmecký lansmanča se nezbavil své historie, svých stanov, e, v podstatě dokonce můžu říct i svých vizí. Sice jinými prostředky, ale v knize Berta Posota jsou vlastně obsažení myšlenky na Velkou říši s jednou armádou a s jednou vládou. M to potvrdil i do videa, ale to teď nechám stranou a zeptám se vlastně, že až to eh velké zedmutí občanů, mnoho dopisů, mnoho videí, nejenom inovace republiky, váš dopis teprve přimělo současnou vládu, že udělala jakési, z mého pohledu, já řeknu, vyjádřím rovnou v té v tom dotazu názor. vlastně na poslední chvíli na oko, eh nic prakticky neproběhlo. Ministr zahraničních věcí mlčel. Přitom moh udělat konkrétní kroky. Eh čas na to měli. A jak vy to čtete, že vlastně se z toho nejdřív dělá malá lokální akce? Je to bezvýznamný, že se to tak jako všechno bagatelizuje? >> No tak by tady člověk zabředává do nějakejch vnitropolitickejch komentářů. Pravda je ta, že tedy jsem od naší od naší vlády čekal nějaký rozhodnější stanovisko. Jak říká ten ministr zahraničí k tomu mlčel, byť předtím nějak naznačoval, že si to tady Němci neužijí nebo ti sudeťáci. Nevím, co tím jako myslel, protože byla velká demonstrace potom na závěr na brněnském dominikánském náměstí v tu neděliště pochodě, kter máme zjištěno, že přijížděli autobusy nejen z Moravy, ale z z celé republiky, ze západních Ček, z Plzeňska a podobně. Byli tady za námi ještě v kouicových kolejích náhodní turisté, kteří si udělali výlet do Brna s tím, že se tedy musí musí připojit k této demonstraci proti sudeťákům. Ale žádný žádný člen vlády, pokud si pamatuju, tam tehdy nevystoupil. Nebyl tam ani premiér Babiš, ani ministr zahraničí Macinka. nebyl tam nikdoora, byť předtím měli tedy silácký řeči, nikdo z nich tam určitě by jim tamž bývalý prezident Zeman tam vlastně byl první, co vystoupil a byla tam spousta dalších politiků, poslanců, senátorů, tak určitě když by projevili zájem a vystoupili, měli možnost to nezečist jinak než jakýsi alibistický postoj, který bohužel tedy u téhle vlády člověk vidí jako v jiných v jiných otázkách, ne? Nejen tedy tady ve vztahu k sudeckým Němcům, ale jako nás to jako velice mrzelo a my jsme už za sebe nemohli nemohli udělat víc. My jsme prostě svoje prohlášení dali, účastnili jsme se všech protestů. Říkám, kromě paní primátorky nikdo nám žádnou odpověď nebo nebo reakci neposlal, takže to je jako těžký. No >> sedíme, sedíme v prostorách a znova zdůrazným památníku, který můžete navštívit vždycky po dohodě. My tady dáme i pod video kontakty. Myslím si, že je to velmi důležité místo pro související s moravským odbojem. Takže eh základní střední školy nebo i lidé z vysokých škol v Brně a okolí, eh tak by jste mohli zvážit, jestli navštívit vlastně eh jako formou toho, že jste pedagog ve škole a iniciujete návštěvu památníků nebo rodič nebo student, prostě si to všechno projít, udělat si svobodně svůj názor. Ale může být mnoho z vás, který vůbec netuší, o jakém místě mluvíme. Tak aspoň stručně se zeptám na památních kounicových kolej. Vy tady tomu najdete i rozhovor, kde o tom mluvíme. Nejde teďka o nějakou historii, ale možná tu otázku ještě zacílím. Eh, budu vlastně takovej osobnější k těm lidem, který tady umírali za naši nezávislost a svobodu. E, co by podle vás jako e říkali tomu vývoji toho, že tady pomalu musíte bojovat za zachování památníků? No, >> že najednou ta historie se setkává s bagatelizací a nezájmem a že bez ohlášení přijede. Jo, já teďka nechci vyvolat, ale vy se tím zabejváte velkou část života a s plno lidma z těch rodin pozůstalými jste se i setkali. Jak jak by oni na to koukali? >> Tak určitě zase se nestavme na to, že jako všichni Němci jsou špatní. No to určitě ne. To určitě ne. Různých částí Německa i Rakouska, kteří mají o tu historii zájem a kteří skutečně chápou tedy to zlo, které nacistické Německo spáchalo a to určitě nejsou prostě přívrženci tady těch sovětských Němců a všech těch akcí, ať je konají v Německu nebo se teď konali v Brně. Ti naopak jsou rádi, že tady navštíví naši historickou expozici pamětní síni. Vyslechnou si, vyslechnou si tedy tady odborný historický výklad ze strany doktorky Hejlové, mé mé kolegyně nebo tedy mého. A tak za takové jsme jako velice rádi. Eh, snažíme se sem dostávat školy, ano, ale v podstatě v posledních letech si chcem pravidelně nachází, jak už jsem tady říkal, cestu, akorát chemická průmyslovka v Brně, která ve dnech matury sem vozí vodí ty mladší ročníky, aby je na to dopoledne nějak zabavili. Poslední dobou máme nějaký kontakt z dečkovického gymnázia, kde jedna paní profesorka, co učí dějepis a angličtinu, tak sem vodí vodí studenty. Eh, >> pojďte nám pomoct. Pojďte nám. Já já omlouvám se, že vám do toho >> vstupuju, >> ale jestli pracujete v nebo teda takhle jste v radě rodičů na základní škole, střední škole, jestli jste pedagogem nebo jste partnerem někoho z učitelů, pedagogů, eh pobavte se o tom vo svých rodinách jako inspiraci k tomu vzdělávacímu, vlastivědnému místu, které velmi upozorňuje na některé věci, protože je spojený s velkou bolestí, ale taky s velkým pozitivním příběhem mnoha odvážnejch lidí. Já se omlouvám, že jsem vám do toho vstoupil, ale tady cejtím e tu potřebu jako vás inspirovat a a po poprosit, požádat, abyste nám pomohli vlastně oživit tento památník svoji návštěvou a dát ho do ruky mladým lidem. Ano, my jsme se o to už mnoho lety snažíme, ale bohužel už jsme zjišťovali na několika školách základních, středních prostě ředitelé těch škol neradi vidí takový jakoby v průběhu vyučování jakoby návštěvy expozic, muzeí. Oni prostě pořád kladou hlavní důraz na tu na tu výuku ve škole v té klasické vyučovací a proto říkají my velice i ti vyučující rádi bysme přišli, ale je to velice problém a samozřejmě mimo vyučování jsem ti učitelé ty žáky nedostanou. To už je potom věc rodičů, e, těch žáků nebo studentů, aby aby je sem přivedli, pokud k té historii mají nějaký vztah. Protože vím, že před lety, když jsme tady konali nějaké pijetní shromáždění k různým výročím a chodívali tady studentky i posluchačky historie z brněnské filozofické fakulty, eh, se svým učitelem, který prostě vedl ten historický seminář, tak oni jako přišli, ano. Když jsem potom vznesl nějaký dotaz, no, tak mi tady pořád řeko, máme svoje projevy nebo svoje proslovy, že by třeba příští rok nebo při nějakém jiném výročí některý tady ze studentů nebo studentek historie mající k tomu vsak, by si připravili třeba nějaký referát, vystoupení, oni řekli: "To mě nemůžeme nutit, to je prostě jejich svobodná vůle." nebo jsou tady, i když jsou tady jako buď jim to můžeme zadat v rámci nějaké výhuky, ale pokud to má být mimoškolní, no, tak my je nemůžeme k tomu k tomu upřímnět a pokud sami nenajdou k tomu nějak jako cestu a postoj, takže ono je to velice složitý, >> ale je to hodně na vás, ta prosba teďka míří na vás. Je to velmi eh jakoby místo, které je spojeno s československým odbojem. Já nechci prozrazovat víc, protože my tady vlastně na já teďka koukám do toho památníku tady do té expozice, eh, která je vlastně za kamerou, takže když na vás mluvím, tak to mám jako celé na očích a my tady k tomu uděláme i krátké video, kde řekneme, eh, vlastně další praktické informace. Ale já bych se v závěru takhle našeho setkání dnešního a rozhovoru, dvou částí rozhovoru, zeptal vlastně a zopakuju tu otázku, když vidíme, že celý svět vidí lék eh ve zbrojení. E já teďka znova zdůrazňuju, není to, že člověk stojí na té či oné straně. Co by na tom na to říkali ty lidi, kteří tady umírali za naši svobodu a nezávislost a vidíme, že naše identita je tak nějak jako otupováná, že se ruší památníky, muzea. Jak to, jak to co by na to řekli ty lidi, který pojti? Včera jsem zaslechl názor jedné paní, že prostě lidstvo je nepoučitelné. Lidstvo je nepoučitelné. Nikomu nestačí to, co má. Každý stát chce prostě víc a víc víc moci, víc vlivu zdrojů, území. zbraní a tak dále. Prostě chce mít chce mít prostě převahu nad ostatními rozhodovat, ovládat, že jsme tak jako ve 30. letech před druhou světovou válkou nepoučitelní, jsme bohužel nepoučitelní teď a nejsme nejsme prostě prostě schopni krizové situace řešit. No jako bohužel tady říkám tř 4 a pů roku probíhá regulérní válka na Ukrajině. Nikdo není prostě prostě schopný ty válčící stany přivést k jednacímu stolu a prostě tu válku ukončit. Prostě není jako k tomu vůle. Jeden stát útočí, druhý se brání. No to je jako Takže potom se nedivme, že se prostě zbrojí, že zbrojí i to i to Německo, na které pořád se tak nějak díváme prostě přes prsty. No tak ono má také také své své historické zkušenosti, že s tou okupací poválečnou. toho východního Německa. Určitě by si už nic nic takového nechtělo ve své ve své historii zopakovat. Tak způsobili si sami, že jo, je to teprve 80 let od války. Rusko zbrojí Francie, zbrojí Británie, Německo. >> Nedivme se, nedivme se, že to je prostě artikl, který někdy v 90. letech se ty zbrojovky přece rušily, že i u nás v Československu vesměs na území bývalýho Slovenska. Ano, >> by to kritizován, že to způsobilo tam v těch lokalitách nezaměstnanost. To je totiž takhle, když si to srovnáme jak po první, tak po druhé světové válce vždycky zavládla taková jakási jakási euforie mírová, taková vlna pacifismu, která prostě řekla, tak teď prostě teďka jsme vynakládali peníze na zbrojení, ta válka skončila, tak teď to musíme přeorientovat a musíme si vybrat tu mírovou pacifistickou dividendu, tak řeknu. No, takže se začínají snižovat stavy arma, začínají se prostě, že jo, likvidovat zbraně a tak dále, ruší se povinné vojenské služby, takže vlastně ty státy jsou odkázaný na větší či menší profesionální armády a když vidíme, že prostě tady tady hrozí globální konflikty, tak to prostě na to by ty profesionální armády nestačily, takže potom by skutečně muselo dojít k něčemu jako prostě k odvodům. Ale v době, kdy prostě ti mladí dneska vůbec vůbec neví, co je to vojenská služba, mají dneska jiný plány, studují v zahraničí, v zámoří, že znají prostě jazyky, protože už vyrostly v jiné době, mají mají ty možnosti a ti si asi tohleto tohleto jako nepřipouští. No, ale jako >> úplně poslední otázka a to je, jsme to trochu malinko zapovídali, ale nevadí, protože ten rozhovor je z mého pohledu velmi zajímavej, abych se ptal dál a dál a dál. Například, jak jste zmiňoval, ty snahy nějaké mezinárodní konference řešit války dohodami, jak jste zmiňoval jednu. Která to byla z těch konferencí >> je, to byla to byl takzvaný Brian Kelogů pakt. To byl francouzský ministr zahraničí Arist Brianudý ministr zahraničí Kelok. V roce 1928 v Ženevě byla tahle dohoda podepsána. Účastnilo se toho i Československo tehdy v osobě ministra zahraničí Beneše, který skutečně pro to udržení míru v meziválečném období udělal prostě maximum a neprávem je dnes prostě kritizován. pořád o něm vycházejí nové a nové knihy, které mám pocit, že jo, čím dál tím více dehonestují, dehonestují, ale jako prostě on skutečně proto ve své době udělal prostě maximum spolu s dalšími politiky jiných zemí, ale bohužel prostě tohle tohleto úsilí nestačilo. Ty agresivní síly byly prostě silnější a státy, které tomu mohly zamezit, se k tomu stavěly benevolentně, ustupovali jenom ne žádnou válku, jenom ne válku. Bohužel to slyšíme i dnes, ale tenhleten postoj tu válku neukončí. To jenom ukazuje těm agresorům slabost, že prostě oni tedy rozhodně nejsou tedy připraveni válčit, nechtějí válčit, ale to ten agresor rád slyší, že >> hm >> je to jak dvě strany té té mince, že vlastně vidíme, že ten egoismus je v pojetí eh těch velkých národů, stejně tak napojených na velké peníze, že jo, a velké zdroje, ať už jsou to ty energetické první, druhá, třetí válka. Já jsem si nedávno dával jen tak do internetu banka pro mezinárodní transakce a její vlivy na války. Na to jsem se nestačil divit, protože jsem velmi rychle se mi to propojilo, protože té, že osoby pracovaly za druhé války po válce, po roce 48, potom i pro zrod Evropské unie a to jsou jenom jenom fakta vlastně banka pro mezinárodní transakce, ale eh úplnej závěr a to je letáče, Kounicovy koleje. pár vět, kdybyste řekl, proč navštívit, když tady tolik lidí eh bohužel zemřelo za naši nezávislost a svobodu, tak bysme v dnešní době o tom si to měli připomínat. Proč navštívit Kounicovy koleje. Vzkaz do základních středních škol. Tak >> Konicový kolej je dnes vlastně stoletá budova, která se začala stavět na počátku 20. let minulého století. V roce 1978 byla potom československou vládou prohlášena za národní kulturní památku, kterou je doteď a od roku 1984 je tady vlastně zřízena ta stálá pamětní síň se stálou historickou výstavou, expozicí týkající se historie této budovy a zejména toho tragického období druhé světové války a všeho toho, co tragického, co se tady, co se tady odehrávalo. My jsme tedy klasické muzeum, které bylo tak, jak ostatní. To mají většinou od tu úterý do neděle. Pondělky jsou zavírací dny. My jsme tady s kolegyní doktorkou Hejovou k dispozici na zavolání nebo máme tady kontakty emailové telefonní najdete tady v titulku nebo podem. >> Takže kdykoli budete mít možnost, dáváme ty dáváme ty naše letáčky i do tiskového a turistického centra v Brně, které má na několika místech stánky pro turisty, návštěvníky Brna. Kdybyste je chtěli pomoci rozdistribuovat, tak se ozvěte do náhrního centra a pošleme vám je k dispozici a jsme rádi za každého nebo jednotlivce nebo skupinu, která se nám přihlásí a samozřejmě jsme potom na základě předchozí dohody, kdy se dohodne určitý den, čas nebo termín. Může to být všední den, může to být víkend či státní svátek. Na tom nezáleží, aby abysme prostě se těm návštěvníkům mohli mohli maximálně věnovat a tu historii jim tady prostě co nejvíce tedy přiblížit. Ale myslím si, že to je tak asi naplnění toho odkazu těch, kteří za tu naši svobodu v obou nebo za svobodu našeho státu, konkrétně v obou světových válkách bojovali a určitě by byli připraveni bojovat i v současnosti, když by náš stát byl nějak ohrožen, napaden. Takže všichni ti, kteří už třeba nejsou mezi námi, nebo ještě žijí jejich potomci už dnes tedy vyššího věku, tak určitě určitě si myslím, že tento odkaz maximální měrou naplňujeme a pokud budeme moci a bude v našich silách, tak budem naplňovat i dále. >> Moc děkuju. Moc vám děkuju za veškerý povídání mimo kameru. Děkuju za vaši práci toho, co tady eh vlastně s paní doktorkou Hejovou eh držíte, takovou stráž. >> Mhm. čestnou stráž, průvodcujete, e, spousta zajímavých i osobností ze stran Německa, že vlastně zažíváte to smíření celé roky, to přirozené smíření, které by stát odspodu měl podporovat a ne do toho dávat zase zvláštní vize, zvláštní politiku a vlastně takový manipulativní prvky, který jdou z shora. Ale to už nechci zabředávat. Já jenom ještě ukážu, že když pravda vychází na povrch, tak já tady tak slavnostně, já vám pak řeknu, o co jde, ale mám to teprve od včerejška v ruku, od ne od 22. eh září to bylo včera. E tak to držím v ruce a je tam slogan spojený s československým odbojem a logo československého odboje jako vzpomínka na eh vlastně celej odkaz e všech občanů, nejenom vojáků, ale občanů statečných lidí, který distribuovali informace eh těch statečných rodin, které trpěli. A napsali jsme tam pravda vyjde na povrch jako olej na vodu, což je sice poslední poslední slova před smrtí Jana Antonína Bati, ale myslím si, že ty skryté pravdy jsou dneska velmi důležité pro uvědomění si vlastní podstaty a vlastního sebevědomí národa a taky pro naši budoucnost. Takže ještě jednou moc děkuju za setkání. Pan velice >> a jsem rád, že mince tady tak nasává tu energii památníků koicových kolejí. Mějte se krásně. Najdete tady i předchozí rozhovory. Najdete tady zvlášť reportáž z památníků, další informace v novinách a nebo taky rozhovor s paní doktorkou paní Hejlovou. Mějte se krásně. Ještě jednou díky. >> Taky děkuji. Na schválou. Jan Ános Komenský, Stříbrná medaile, komunitní mince vyprodána. Kde domov můj, velký symbol našeho národa? Otázka i odpověď zároveň posledních 200 kusů, které je dostupných. Ale je tady třetí medaile a možná mnohem důležitá v tom ohledu, že díky příběhu bratru Baťovým, to je příběh spolupráce, příběh bratrství, příběh lásky, příběh podnikavosti, inovace a hlavně globální příběh. Bratři, kteří se měli rádi, ale mluví se bohužel jenom o Tomášovi. Jan Antonín Baťa jakoby byl vyčleněn, vytěsnán, vymazán z našich dějin. Přitom podporoval československý odboj, nakoupil letadla, věnoval obrovské množství č osobního zlata československé vládě a mnoho dalšího, co je prokazatelné. My se totiž hlásíme k jeho příběhu, k jeho vizím, k jeho průmyslovým městům a taky k československému odboji a tomu všemu, co tvořil Jan Antonín Baťa. Chystáme se na dokumentaci, knihy, materiály a další věci, které vám postupně budeme eh představovat. Budem rádi, když pořídíte stříbrnou medaili, podpoříte veškeré aktivity, najdete tady odkaz na pořízení této stříbrné medaile. Moc děkujem za vaši podporu, zájem, podklady, sdílení a případné pořízení jedné mince a nebo třeba i víc mincí. Děkujeme moc.