Ladislav Větvička 1. díl: Ukrajinci na Majdanu chtěli dotace z EU. Nevěřili, že může přijít válka

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti. Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová. [hudba] Svět je jako kniha a ti, kdo necestují, čtou pouze její první stránku. To je výrok nejčastěji připisovaný svatému Augustinovi. I dnes, kdy máme otevřené hranice, existují na jedné straně lidé, kteří tuto knihu ani pořádně [hudba] neotevřeli. Na druhé straně pak ti, kteří už přečetli nejednu kapitolu. S cestovkou se dá procestovat mnohé, ale dá se opravdu daná země poznat, když většinou postupujeme podle názvu filmu Jestliže je [hudba] úterý, musíme být v Belgii. A tak jsou destinace po hříchu mnohem blíže než ty, které máme obvykle [hudba] navštěvovat organizovaně a o těch nevíme často prakticky nic, ale právě na ně máme obvykle pevný názor. Můj dnešní host postupuje podle teorie našeho společného kamaráda zvané Šuterhandova břitva. Nevěř tomu, [hudba] co si nemůžeš ověřit. A tak cestuje křížem, krážem, světem a zprostředkovává nám svůj osobitý pohled na země, lidi a události, na které bychom bez něj nohdy nedohlédli. >> [hudba] >> Mým hostem, který nejenže usilovně čte v knize světa, ale sám pro ostatní píše další příběhy, je Ladislav Větvička. Několikanásobný [hudba] bloger roku, jeden z nejosobitějších cestovatelů, spisovatelů a vypravěčů. napsal více než 20 knih, mezi [hudba] nimi například osudové setkání 1913, kronika korona podfuku, zrnko písku a nejnovější chybičky české propagandy. [hudba] Už několik let má svůj blog na našem webu Rádio Univerzum a my jsme tomu moc rádi. Láďovi Tvičko, vítej. >> Ahoj, Martinko. Já jsou tak šťastné, že jsou tady u tebe. Zdravím tebe i všecky ty, kteří nás poslouchají. Eh, Láďo, ty říkáš, že jsi šťastný, že jsi tady. Já myslím, že ta tvá odpověď má v tuto chvíli dva významy. Ten jeden je doufám, že jsi opravdu rád, že se zase vidíme a ten druhý je, že vlak eh mezi dvěmi největšími městy v naší republice, mezi Prahou a Ostravou, měl opět pouze 200 minut spoštění. Řekni mi, ty jak se tak touláš světem a navštěvuješ Uzbekistán, Kirgistán, Arménie, Azerbajdžán, Ukrajina. Eh, narazil jsi v poslední době na něco podobného, což je u nás poměrně běžné. >> Ne, nenarazil. Ale mi se líbí, jak ji hezky vynechala Brno jako z těch dvou největších měst, [smích] protože já taky Brno nepovažuju za město. Pro mě to je ta divná křižovatka, která nám komplikuje Ostravákům cestu do Vídně nebo do Bavorska. >> To je odvěká záležitost mezi Brnem a Ostravou, [smích] >> ne? Tak máme kolik? Máme 3 hodiny odpoledne a já jsem ráno vstával v 5:00, abych tady byl 2 hodiny dopředu. No a jsem tady s dvuhodinovým zpožděním, protože, protože naše dráhy eh mají zpoždění, ale všechny, všechny. Jak Leo Express, tak Regio Jet, tak České dráhy, všichni prostě mezi Ostravou a Prahou měli tak příšerné zpoždění. Ten můj vlak měl eh skoro 200 minut. Tři tři t hodiny. Neuvěřitelné. Před týdnem jsem se vrátil z Tadžikistánu a z Uzbekistánu a tam ty vlaky jezdí na minutu přesně a jsou nádherné a mají nádherná sedadla, všude je čisto a pořádek. Tady měli akorát Teplou Plzeň za, já nevím, 50 Kč za třetu a a to jsem řekl, že prostě nebudu házet e hrách sviním a perly na stěnu, tak jsem nekoupil vůbec nic. Ne, hrozné, hrozné, co tady se děje v této republice. Takže i proto jsem rád, že jsem tu. >> Eh, Láďo, když si to teď tak jako shrnul, tak ať nevylijeme s vaničkou dítě. Eh, jezdíš do destinací, jak už jsem zmínila, které nejsou obvyklým cílem turistů. Podle čeho si je vybíráš? >> Oy si vybírají mě. >> Jo, já si je, já si je nevybírám. Oni si vybírají mě, protože když jsem se podíval nedávno do mojí jedné z mojí prvních knížek Tajemství bohatých, tak už tam bylo rok asi 2008, tak jsem psal o tom, jak si mají lidi plánovat cesty a aktivity. Tak jsem tam udělal takový příklad a napsal jsem, že prostě jedným z mých cílů jsou eh kavkské země. Arménie, Gruzie, Azerbajdžán, Severní Kavkaz a tak dál. A pak jsem na to zapomněl úplně. Teď jsem se na to díval, uvědomil jsem si, že něco mě prostě táhne do těch zemí a něco mě tam přitahuje. Takže je to kombinace e dobrých cen letenek. Eh, je to kombinace toho, že ta země je něčím zajímavá. A když vezmeme třeba Gruzii, tak ta mě ta mě přitahuje e takže snad za posledních pět let tam jezdíme s přáteli a s těmi našimi mikrovýpravami snad třikrát, čtyřikrát ročně. Protože v té zemi je opravdu naprosto všecko od vysokých hor přes subtropy v Adžárii až po sběr vína a mandarinek prostě někdy v prosinci. Takže to to jsou úžasné věci. To to jde tak samo. Takže potom se dostaneš do zemí, jako je Karabach, kde už dneska nemůžeme, že? Protože už to ukradl Azerbajdžán. Dostaneš se do Palestiny, dostaneš se do Tatarstánu, dostaneš se do Dagestánu. Eh, teď jsme třetím rokem byli ve střední Asii, což doporučuju všem, protože všechny ty země, které tam jsou, tak zaprvej jsou eh turisticky velice atraktivní. V Uzbekistánu Tomáš Samarkant, eh Bucharu a Chyvu jako nádherná historická města. Eh, v Tadžikistánu jsou úžasné hory a Češi na to ještě nepřišli. Tak jako před 10 lety, když jsem všem doporučoval a dědu do Albánie a všichni mi říkali, že jsem pitomec, že tam je bída a svrab a já viděl, že tam prostě jsou nádherná místa, eh, [frknutí] tak dneska už to vědí. Ale až zase na to přijdou, tak už tam budou všichni jezdit a ty ceny se z z eh zvednou eh o spoustu peněz a bude to škoda. >> Zatím tam myslím eh takový e přetlak nebude, protože řekla bych, že o většině eh z těch zemí, které jsi vyjmenoval, máme zkreslené představy. A to je otázka. Máme předsudky vůči destinacím, které navštěvuješ? Stoprě stoprně Češi jsou bohužel velice konzervativní na rozdíl třeba od Poláku, protože když lítám z naší domovské základny Ostrava Katovice, tak ta letadla jsou plná Poláků a je tam třeba jeden, dva tři, jsou tam jeden, dva tři lidi z Čech, e a létají ty ty spoje do různých zajímavých míst. Teďka teďka mě napadá třeba Tuzla v Bosně. Bosna je nádherná, úžasná a z tu zvě se dostanete autobusem za 2 hodiny do do Sarajeva. Eh, do Sedmihradska lítají letadla, lítají i z Bratislavy, takže i pro lidi z Prahy se tam dá pěkně dostat. A Češi jsou bohužel velice konzervativní, protože čekají, až jim někdo řekne, nebo až jim soused ukáže fotky a řeknou, tam tam je to krásné, tam musíš jet, protože tam je to fakt dobrý jako. Jo. A pokud jim to neřekne, tak tam sám nejede. Máme předsudky, bohužel. Řekni mi, ty říkáš, že je to možná kvůli našemu určitému konzervatismu, ale není to vlastně na základě informací, které o těchto zemích máme a nota bene na základě toho, že jsou to takzvané bývalé postovětské republiky a to jenom v našich očích jejich atraktivnost ještě více zhoršuje. Nevím, ale teď budu škaredý k nám, e, protože já si myslím, že je to i důsledek jisté nadřazenosti české. My si o sobě myslíme pořád, že jsme pupek světa a že jsme mnohem lepší než tam ty země na východě. Eh, srovnejme to třeba s Polskem. Jo, já když píšu o tom nebo když jsem psával 10, 15 roků zpátky a fotil jsem blogy o jídle a o cestování v Polsku a o tom, že tam jsou úžasné dálnice, tak jako tady mi nikdo nevěřil. Mhm. >> Dneska už se to trošku lepší, ale >> spíš už je to meka, zase už tam táhnou davy. >> Ano. Dneska už tam táhnou davy, ale pořád ti Poláci nás předběhli prostě o 10 let dopředu a my si pořád myslíme a díváme se na ně zvrchu. Jenže oni se dostanou dneska od Ostravy až po Balt na dálnicích zadarmo. My ne. My si platíme svoje dálniční známky. Jako chápeš to? Je to normální, aby si eh abychom si my sami vybrali peníze na daních, dali je vládě, vláda postaví dálnice a pak ještě řekne:Občane, tak tady máš a zaplať si ještě tu známku, aby si za ty prachy, které ji, které jsi mi dal, tak ještě my na tobě vyrýžujeme. Jako to je to je něco neuvěřitelného. Ano, Tabene, když postaví dálnici konečně do Ostravy, které se teď říká Ostravské moře, protože tam může našinec skutečně zažít eh pořádné vlnobytí a to proto, že tam dali prostě strusku do základu, která tam být neměla, ale nikdo za to nikdy nenese zodpovědnost. [smích] >> Já bych tady byl trošku opatrný. Hele, eh, já jsem si to myslel taky, protože to je typický český tunel, že když tam můžeš dát levnější strusku, tak proč bys jí tam nedala, když to nikdo nikdy nezjistí. Ale eh když člověk jel v té době, když to začalo, řekněme rok 2012, 13, když tenkrát jel z Ostravy do Katovic na letiště, tak ta dálnice byla naprosto perfektní a rovná. První se to zvlělo u Ostravy a bylo to opravdu vlnobytí. Jenže asi po pěti letech se ta polská dálnice zvlnila také. Takže to nebude jenom jenom prostě nějakou změnou z trusky a tím, že to prostě dali, že tam dali něco, co tam nemá být, ale je to dáno podle mě i tím, že prostě ta krajina je poddolovaná. E a všude, kde se podíváš, kde se to houpe i v tom Polsku, tak někde na obzoru vidíš buďto Haldu nebo šachtu, těžní věž. Eh, takže je to dáno tím, že prostě ta krajina je taková a to, že se to dneska opravuje a za hrozné miliardy někdo za to platí, tak to je zase podle mě další z typicky českých tunelů. >> Když říkáš, že by to mohlo být tím, že je [odkašlání] Ostrava přece jenom hodně poddolovaná, tak se zdá, že máme poddolovanou [smích] komplet celou republiku vzhledem ke kvalitě. E ano, ano, ta si pod toule tak je, že jo, tam je to metro, tak zase máme omluvenku. To, co ty píšeš o e zemích, které navštěvuješ, bych nazvala vlastně podobně jako kdysi e psal své cestopisy Luděk Freeboard, svět bez růžových brýlí, eh, a říkal tomu politické cestopisy. Eh, ty se snažíš eh dostat se v těch zemích trošku pod pokličku. sedíš eh s normálními lidmi v jejich hospodách a ne v turistických lapačkách. E řekni mi, jak se ti daří dostávat se eh k těmto lidem a jak se ti daří je rozmluvit a a co tě vlastně překvapuje, co ti říkají? >> Eh to je docela jednoduché. Musíš být sama. Jo, když seš eh ve dvou, už to není ono a když seš ve čtyřech, v pěti, v šesti, už to je nemožné. Když seš sama, tak ti lidé se tě nebojí a sami se otevřou a sami, když slyší, že prostě neumíš jejich jazyk a že se pokoušíš nějak komunikovat s číšníkem, tak sami přijdou, zeptají se a funguje to a funguje to v taxíku, funguje to v hotelu, funguje to na ulici. Eh, musí tam být člověk bez cestovky, samozřejmě musí tam být sám a pak i se pak se dá dostat eh na k těm lidem, že prostě oni přestanou mít obavu z cizince a normálně s tebou komunikují. >> Která ze zemí, co jsi v posledních letech navštívil, tě nejvíc překvapila? Protože i ty sis dopřál třeba luxus předsudku a takového toho názoru, který sis udělal na základě informací, které o té zemi dostáváme u nás. >> No tak jasně, že i já mám svoje předsudky a taky si myslím, že že ta země bude nějak vypadat a pak mě překvapí a je úplně jiná. Ale která mě překvapila? Já nevím. Nevím, protože si uvědomuju, že posledních snad dva nebo tři roky jezdím už do skoro stejných destinací. Co mě překvapilo možná, tak byla Gambie v Africe, v západní Africe, kde jsem byl poprvé e v životě, což je taková uzoučká země, která má snad na šířku, já nevím, od od na sever od jedné řeky snad 40 km a na jih dalších 40 a dovnitřku má do centra Afriky má 200 km, takže taková úzká nudle. A to bylo velice příjemné překvapení, protože tam nemluvili francouzsky, mluvili anglicky a je to bývalá britská kolonie. A ti afričani, když mluví eh když mluví anglicky, tak je to nějakým způsobem formovalo. Eh, nechci zas být negativní vůči Francouzům, i když jim říkám, že to jsou žabožrouti a trhají žabičkám nožičky a jsou to potvory, ale prostě má >> trošku předsudku [smích] >> vyšleme jinám. Dobře. >> Ale eh ta země mě překvapila svou eh vstřícností. k eh ke mně jako k turistovi. Eh překvapila mě relativní čistotou, což každý ví, jak to v Africe vypadá, ale prostě byl tam jistý typ, řekněme, britského pořádku. E a tím, že spousta lidí jezdí do Karibiku, což je odhadem 8 hodin letu. Tady je to třeba taky 8 hodin letu, ale je to ve stejném časovém pásmu, takže je to nám cestovatelům mnohem příjemnější, protože to má stejný čas jako jako má e Paříž nebo Londýn plus mínus 1 hodinu, že jo. Takže tuto zemi bych možná slíp zmínil, protože jinak mi ty země připadají jako, že už mě asi nemají čím překvapit. Mm. Jak jsem zmínila, ty se často vracíš do takzvaných postsovětských republik, e, [frknutí] ať už jsou to ty vyjmenované Arménie, Azerbajdžan, Gruzie, Kirgistán, e, Tatarstán, Uzbekistán, Bělorusko, ale také, eh, řekni mi, máme my šanci u nás se dozvědět o těch zemích, eh, to, jak to tam skutečně ě chodí a nebo když se vrátíš z té země a čteš si nějaké tady naše zpravodajství, tak si říkáš: „Škoda, že jsem v té zemi nebyl. Sám bych se tam nerad podíval nebo rád. >> Máme šanci. Moc nemáme. Moc nemáme. Jako když člověk chce a když hledá informace, tak je samozřejmě najde, ale eh jsou to nejrůznější cestovatelské blogy v typu hedavábné stezky. Jsou to nejrůznější záznamy na Wikipedii o cestovatelskejch věcech. Ale to není to, co by člověk chtěl vědět, že člověk chce vědět, jak tam lidi žijou, jaká je životní úroveň, kolik stojí benzín, kolik stojí pivo, kolik stojí chleba. e, kolik stojí ubytování a to se většinou moc nedozvíš. Takže >> jaký třeba, jak tam funguje politický systém? Jestli funguje nebo jestli jsou vůči tomu lidé velmi kritičtí, jestli je tam na spadnutí třeba nějaký eh meziobčanský konflikt. To se e asi taky u nás často nedozvíme. >> Hele a víš, že mi to je vlastně úplně jedno. >> No, ale hodně se tomu věnuješ v těch svých blzích, že to komentuješ. >> No, ale následně. Následně. Ano, neblíží převrat nebo něcoho. Ono je blbé vlítnout zrovna do prostředku státního převratu, že? >> Ale pokud to není něco něco hrozně aktuálního, tak to vlastně ani nezjišťuju a spíše e se soustředím na to, co mi lidé řeknou tam a co zjišťuju tam. Jo, ta Gruzie byla třeba poslední dva tři roky zajímavá, protože tam se to hýbalo zleva doprava a protože je to sousední země s Ruskou federací, tak se je snažil někdo z Evropské unie dostat do podobné situace, jako dostali eh Ukrajinu v roce 2014, protože se pokusili eh je připoutat více k Evropské unii. Jenže to, že by je připoutali, e, a udělali třeba eh něco nějaký jednodušší celní stykich zboží, tak to by znamenalo, že oni přestanou mít možnost vyvážet do Ruska, což je jejich nejdůležitější partner, protože Rusko samozřejmě nedovolí, aby aby přes hranice bezcelně proudilo zemí zboží z Evropské unie. Takže tam to hrozilo podobným podobným eh scénářem jako v Ukrajině, ale myslím si, že tím, že nastoupil prezident Trump a stoupnul eh finance pro místní neziskovky, tak prakticky ze dne přestaly jakékoliv protesty a protože když je nemá kdo platit, no, tak oni protestovat nebudou, že jo. A přitom těm snahám, o kterých ty tady mluvíš, byla velmi nakloněna ta prezidentka. >> Prezidentka? Ano, ale nejsilnější politická strana ne. Eh, a nejsilnější politická strana patří místnímu miliardáři, něco jako tady našemu místnímu miliardáři. Eh, akorát, že tam on má asi větší větší slovo a větší vliv. Takže eh takže mladí hloupí eh zblbnutí, kteří si mysleli, že v Evropské unii prostě lítají lítají pečení holuby všude a stačí jenom otevřít pusu a sníst je. Eh, tak ti ti jsou ti jsou prostě ovlivněni tou propagandou a samozřejmě, když jsou v západní Evropě, tak se jim tady všecko líbí a myslí si, že když se přičlení k Evropské unii, tak se budou mít taky tak dobře. Akorát jim nedochází, že prostě ty granty a dotace to není všecko naopak, že to je cesta do pekla. Ti starší lidé, kteří tam jsou, eh, tak ti, eh, aspoň ti, se kterýma jsem mluvil, tak ti chápali velice dobře, že to je past. ze které prostě není úniku. Dokonce po nich chtěli, aby otevřeli druhou frontu, protože samozřejmě mají svůj problém mezi mezi Gruzí a Ruskem ve formě Abcházie a ve formě jižního Osetie, e, kde ruské mírové jednotky nějakým způsobem udržují eh ten setrvalý stav, i když je to oficiálně Gruzie. Ale to bychom zacházeli moc do detailů. To klidně zacházejme. Ale dá se tedy říci, že eh Gruzie je ukázkou země, kde eh [frknutí] ekonomický pohled na věc e ve výsledku zvítězel nad tím ideologickým. To si nejsem úplně jistý, jestli to byl ten ekonomický úhel pohledu možná možná praktická zkušenost z toho, co viděli, jak to dopadá, když eh když prostě rok předtím probíhal podobný problém v Kazachstánu, že jo. tam došlo vlastně k otevřenému eh převratu a eh k otevřenému pokusu o puč nebo vzpouru nebo nevím jak to jak to nazvat. A velice rychle eh velice rychle to bylo naštěstí ukončeno. Eh ti lidé tam viděli, jak to dopadlo na Ukrajině 10 let předtím. A eh teď mimochodem probíhá podobný proces v Arménii, kdy eh kdy se úplně podobně snaží Evropská unie eh rozmíchat nepokoje a udělat nějaký nějaký rozkolemi, v zemi, kde mimochodem došlo k genocidě, kdy vlastně 100 000 arménů bylo eh nedá se říct, že bylo vyhnáno, protože oni opustili tu tu svoji oblast Náního Karabachu v uvozovkách dobrovolně, jo, ale utekli, protože tušili, e, jaká by byla asi jejich budoucnost pod muslimským vlivem tam, kde byl v Azerbajdžánu. >> Takže, eh, bohužel, no, je to je to naše strana světa, která rozmíchává konflikty a nepovedlo se jim to v Gruzii, teď co o to pokoušejí v Arménii. >> A je to pořád vlastně stejný model té přetahované. >> Naprosto, naprosto stejný. Ty říkáš, že si tě ty země volají sami a právě, že jsem se dočetla, že jsi ne tak dávno byl v Kazachstánu a říkala jsem si, jestli jsi právě už tehdy tušil, e, že se tam změní ústavní poměry, že zruší horní komor komoru parlamentu a aktuální volby se vlastně konají pouze do té zbývající. Eh, tušil to už >> vidíš to. A to ani nevím. >> Mhm. Jo, to ani nevím, protože já to já říkám, já se dopředu o politickou situaci v té dané zemi eh nezajímám. A to, že to takhle proběhlo, já byl v Kazachstánu v loni jenom na pár dnů, tři čtyři dny, když jsme když jsme měli chviličku času v Almátě a eh vrátil jsme se tam asi po 10 letech po té době, co jsme tam co jsme tam pracovali. A na ulicích samozřejmě nikde nikde nic takového nepoznáš. Nevíš, jestli mají senát, jestli mají parlament, kdo funguje, kdo nefunguje. Takže toto toto je pro mě novinka, ale byl tam klid a pořádek. Já jsem si právě říkala, to mě mrzí, že ses tomu nevěnoval, jestli si z toho třeba [frknutí] nečerpal inspiraci z toho, co udělali v Kazachstánu. Eh třeba, e to nevstáhl na náš tak diskutovaný senát >> a tak já bych tady senát jako na jednu stranu bych ho rád zrušil, e na druhou stranu bych měl spíš radost, kdyby fungoval. Nemusí tam být 100 senátorů, může tam být třeba 20 a můžou to být třeba chytří lidé, jako je eh paní Hamplová nebo teďka kandiduje eh Milan Lopis a určitě se najde prostě spousta zajímavých lidí, kteří by tam mohli být, ale prostě z nějakého důvodu my tam stejně nakonec prohlasujeme lidi, kterých si potom člověk nemůže vážit a kteří jsou spíš směšní, tak jako jako je současný šéf parlamentu. Ani ani nebudu říkat jeho jméno. >> Řekni mi, čím si myslíš, že to je. Pořád cestuješ. Jak říká jeden můj kamarád, já také cestuji, abych neumřel hloupý. Tak co ses vlastně na těch cestách dozvěděl o eh politických elitách daných zemí? Protože e jsou různé eh podléhají různým eh parlamentním systémům nebo třeba náboženským systémům. Co ses o politicích dozvěděl na cestách? >> Hele, je to je to dáno systémem. ten systém takzvaný demokratický, který je, tak je prostě navržený tak, aby prostě dostával nahoru lidi průměrné, spíše podprůměrné, e, kteří eh jsou eh viditelní pro lidi, kteří je volí, eh, kteří do toho dají více peněz, kteří mají prachy na to, aby si zaplatili billboardy a tak dál. Obávám se, že takhle je to nastavené a staré dobré rčení říká, že kdyby volby něco mohly změnit, tak už by je dávno zrušili. To se obávám, že je naprosto naprosto přesné. A eh sem tam systém vygeneruje zajímavou osobnost nebo dostane eh dostane tu osobnost nahoru, ať už do parlamentu nebo do senátu, ale obávám se, že ten princip je takový, že to prostě jinak ani být nemůže. A lidé jsou potom z toho znechuceni. Eh sami nechtějí někam kandidovat, sami vidí, že že politika je svinstvo, jak říkají, a je to špinavá věc, eh, která každého ovlivní. A eh obávám se, že to nemá nemá řešení. >> Na cestování je kromě toho, že poznáš onu zemi, do které jsi přijel, zajímavé [frknutí] i to, že se přes ty hranice pak díváš úplně jiným pohledem zpátky domů. Eh, ze které země byl ten pohled na Česko e pro tebe zkličující, protože jsi byl v zemi, kde sis říkal„To jeo zvláštní. Tady to funguje. Tady to funguje. Tady eh vlak jezdí na čas. [smích] Eh benzín eh nestojí. To, co chaton v dipup deci. Eh, [frknutí] ze které země jsi měl pocit, páni, tak ono to jde. [frknutí] >> Hele, Martino, já ti řeknu, že za poslední rok, dva už si to říkám skoro z každé země. >> Nech ten pesimismus. To máš z toho vlaku? Ale ne, teď jsem se vrátil z Koločavy z Podkarpatské Rusy a se mnou tam bylo pět nádherných lidí. A když jsme nejdříve jsme byli v Solotvinu dole na Solných jezerech u rumunských hranic a pak v těch horách v Koločavě a když jsme se když jsme tam byli a seděli jsme v v hostinci Četninská stanice, což je ten známý dům, kde kde naši četníci tenkrát sma vydávali honit Nikolu Šuhaje a teď jsme vnímali tu krajinu a ty lidi, eh jak si dokážou užívat života a jak se krávy sami eh vrací z pastvy domů. Eh a lidi tam dělají z mlíka eh sýry a mezi sebou si ten sýr prodávají. Eh o kousek dál je je krásný malý pivovar a nikdo nikomu na první pohled samozřejmě neháže klacky pod nohy jako tady u nás. Tak si už i na té Ukrajině prostě řekneš jako co my jsme to za pitomce, že jsme si prostě sami tak zkomplikovali život. A samozřejmě, že ta, že ta Ukrajina ani zdaleka není ideální. Ani zdaleka. Mají rozbitou infrastrukturu a to není válkou, to je prostě tím, že oni kradou. Veškeré věci prostě, které jsou ve státní správě, tak někde mizí. Takže eh silnice jsou v příšerném stavu, eh komunikace jsou v příšerném stavu, eh jejich řemeslnické schopnosti jsou v příšerném stavu. Ale když zapomeneš na tyhlety věci a podíváš se na mezilidské vztahy, tak prostě si řekneš tady prostě jsme se zbláznili. Nebo já nevím co, proč to děláme, když přijedeš do Polska vedle eh a eh trošku e se vcíš do těch lidí, jak se k tobě chovají v restauraci, v hotelu, e na ulicích, tak prostě si připrav, že my jsme tady prostě 20 nebo 30 let. Prostě my bojujeme sami proti sobě a všechno se tady zhoršuje. O Uzbekistánu a o dalších zemích ani nemluvím. Jo, je to ano, je to pesimistické, ale bojím se, že že my si komplikujeme eh situaci a každodenní život eh sami sobě úplně zbytečně. Ty jsi před nějakou dobou komentoval článek, který vyšel na Idnes, ukrajinská katastrofa a týkala se, že toho, že úmrtnost čtyřnásobně převyšuje porodnost a týkala se toho, že Ukrajina měla v roce 1991 přes 50 milionů obyvatel a jakpak odcházeli a eh ty to komentuješ po svém, v tomto případě ostravštinou. A co jste čekali, pitomci? 30 roků si do čela státu volíte korupci, politiky podporované cizími mocnostmi a tak dále a tak dále a konč končíš. My Češi se nesmějme. Jdeme stejnou cestou. Eh >> ano, jdeme stejnou cestou. Já jsem byl shodou okolností eh u Majdanu v prosinci v roce 2013 a v lednu 2014 Čirou náhodou, protože jsme tam měli nějaké obchodní jednání. A viděl jsem a zažil jsem ty milionové demonstrace, které byly na Majdanu a ty byly ještě tenkrát mírumovné a nikdo nikoho nezapaloval, nikdo na nikoho neházel molotovy koktejly, ale bavil jsem se prostě se svými obchodními partnery. Říkám jim:„Co vy vlastně chcete?" Oni říkali: „No, my se chceme mít dobře jako vy. My chceme se zbavit korupce. My chceme cestovat do Evropy a chceme tady mít normální politickou situaci. A já jim říkám:„No dobře, ale Evropská unie vás v životě nevezme. Chápete to? Francie nemůže nikdy souhlasit s tím, aby Ukrajina se stala členem Evropské unie, protože to je proti eh proti základním zájmům eh Francie jako takové, což je zimedělská eh zemedělská >> konkurence. konkurence a a jedna z nejsilnějších zeměděleckých mocností vlastně v Evropské unii. Nikdy vás nevezmou. A co uděláte, když místo tedy těch oligarchů, proti kterým teďka bojujete proti Janu Kovičovi, když vám přijde jiný oligarcha a co když tady bude válka? Oni říkali: „Ne, to se nemůže stát. Tady všechno bude už naprosto v pořádku. Protože my až se dostaneme teďka, my teďka si to vybojujeme tu eh tu eh to přidružení k Evropské unii a budeme mít konečně ty dotace, jako máte vy. A já říkám: „To si děláte srandu, jako vy si myslíte, že prosperita je daná tím, že my někde ukrademe v Portugalsku někomu z jejich daní peníze a vrazíme to tedy na cyklost desky? Vy jste se zbláznili?" Ne, ne, ne. My vidíme, my to vidíme. My jsme u vás byli v Karlových Varech, v Praě my byli a my vš ho znajem tam v pořádě. Říkám:„No, to jste pěkný pitomci. >> Tys jim tehdy vzkazoval v tom svém článku. Já některá slovíčka vyměním. Oy by ode mě zilly >> eh zněla by ode mě divně. Eh, byli jste jedním z nejbohatších států východu po roce 1990 a prokoučovali jste naprosto všechno. Průmysl, zemědělství i vlastní lidi. Jste otroci ve vlastní zemi a můžete si za to sami. A tady právě říkáš tu věc a my se nesmějme. Jdeme svojí cestou. No, ale nás do unie vzali. [smích] Tak řekni mi je, kde je ta třetí cesta? No tak řekněme si, co by se stalo, kdyby nás nevzali. O co bychom přišli? Přišli bychom o ty desítky miliard dotací, které skončily kde? Na cyklostezkách, skončily na nejrůznějších školeních nejrůznějších úředníků. Podívej se, kolik kolik peněz skončilo na školení nejrůznějších ministerstev. Jo, možná bychom [povzdech] měli lepší dálnice, kdybychom nevstoupili do unie, protože dneska my se vymlouváme, vždyť my nemáme hotovou ani základní dálniční síť. Co by se stalo, kdybychom nevstoupili do unie? Já si pamatuju, když vstupoval Rumunsko, když v roce 2004 2005 jsem tam začínával jezdit a viděl jsem ty rozdíly mezi Rumunskem a náma, protože okamžitě u u silnic byly krásnější billboardy, eh, a najednou u nás jezdívala krásnější auta a na tom Rumunsku to bylo vidět, že prostě oni jsou ještě takoví zaostalí, že tam prostě ještě nemají tu podporu a vstoupili eh do Unie 2007, jestli se nepletu. Okamžitě bylo na první pohled vidět, že a a zvláště v hlavním městě, že ty peníze jsou znát. Naposled jsem byl v Rumunsku v Sedmihradsku letos v květnu v Brašově. Mimochodem nádherné městečko v Sedmihradsku, které stojí za návštěvu. A já si nejsem jistý, jestli se mají lépe než v tom roce 2004, jestli opravdu eh se podařilo pozvednout průmysl nebo zemědělství. Eh a u nás povedlo se nám něco od roku 2004. Opravdu díky eh vstupu do unie postavit? Nejsem si tím jistý. Vladislave Větvičko, já ti děkuji, že se harcuješ po světě mnohdy namísto nás, že nám raportuješ o tom, co jsi viděl a že si nebereš o nepříslovečné růžové brýle, e, protože ty už mají na očích jiný. Je dobře, že tys je odložil. Díky za to. Děkuji, >> milí posluchači, celý rozhovor si můžete poslechnout vcelku a v předstihu na platformě Herohero. Jinak všechny díly najdete postupně, jak jste zvyklí, také na našem webu Rádio Univerzum, [hudba] na Facebooku i YouTube. Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 103496/2700. Upřímně děkujeme. I díky vám můžeme klást otázky, na které se jiní neptají lidem, [hudba] které jinde nezvou. Martina Kociánová se na vás těší zase příště. Zatím se mějte [hudba] hezky a něco proto dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá. [hudba]