Petr Drulák 1. díl: V západní Evropě není země, kterou migrace neohrožuje

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti. Od mikrofonu vás zdraví Martina [hudba] Kociánová. Evropa se nevytvoří naráz ani podle jediného plánu. Vznikne díky konkrétním [hudba] krokům, které nejprve vytvoří de facto solidaritu. To řekl jeden z hlavních otců zakladatelů evropské integrace [hudba] Jean Monet v roce 1950 v Šumanově deklaraci a vytyčil tak myšlenku, že sjednocování Evropy má probíhat postupně přes praktickou hospodářskou spolupráci. V této souvislosti ale řekl také ještě jeden výrok, který získává na významu především v dnešní době. Lidé se mění jen tehdy, když jsou konfrontováni s nutností a krize, zejména [hudba] ty vážné, tuto nutnost odhalují. Jak ovlivní probíhající krize hospodářská, [hudba] migrační, ale i hodnotová další evropské sjednocování? Nebo může myšlenku [hudba] integrace nakonec pohřbít a jaká bude úloha Evropy někdejší světové mocnosti v nově rodícím se světě? >> [hudba] >> O tom všem si budu povídat s profesorem Petrem Drulákem. Jen zmíním, že byl někdejším českým velvyslancem ve Francii. Byl také prvním náměstkem ministra zahraničí. Byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů. Dnes je předsedou spolku Svatopluk a vysokoškolským pedagogem. Je mimo jiné autorem knih Politika nezájmu Česko a západ v krizi nebo Podvojný svět. To vše. Peter Druhák. Petře, jsem moc ráda, že jsi tady vítej. >> Děkuji za pozvání. Ahoj. události z léta, kdy jsme mohli v přímém přenosu sledovat, jak vypadá masové překračování evropských hranic, byť na severu Afriky, ve španělské seutě, eh, dávají poměrně jasně tušit, že s nelegální migrací do Evropy se nejenohlo, nepodaří se jí momentálně řešit, ba co víc, stále se zhoršuje. Řekni mi, co to podle tebe dále udělá se soudržností Evropské unie? Bude to nakonec jeden z z jazyčku na Vahách? No a asi bych to nevyloučil, protože když se podíváme na to, jakým způsobem zapůsobila ta poslední migrační krize v té CEUT na ostatní členské státy, tak tam jsme vlastně viděli poměrně jasný konflikt, jo, že vlastně oni řada těch představitelů, včetně Andreje Babiše, ale také Georgi Meloniové poukazovali na to, že je to odpovědnost toho státu, že prostě stát by měl být schopen chránit svoje hranice. Navíc připomněli, že Španělsko je stát, který se který vlastně tím, jak zlegalizoval ty statisíce, možná dokonce kolem milionů nelegálních migrantů, tak tím vytváří určitou vlastně i motivaci pro ty lidi přicházet nelegálně do země s tím, že jednou za čas se ten jejich pobyt zlegalizuje. Tedy vedlo to nikoliv ke sjednocení Evropy, k nějaké jednotné evropské reakce, ale naopak k tomu, že se tady skutečně otevírá ten zásadní spor mezi těmi, kteří chtějí Evropu chránit před tou nelegální migrací a mezi těmi, kteří v podstatě k tomu přistupují tak obojace, jo, tady vlastně na úrovni států, na úrovni těch nejvyšších představitelů úplně nemáme dnes žádné vyložené výtače, ale i ti, kteří to, kteří to vidí, eh, eh jako určitý e jako všichni to vidí jako problém, ale a i ti, kteří to nevidí zas tak ostře, řekněme jako třeba Meloniová nebo střední a východní Evropa, tak vlastně oni pak nemají nedokážou dostatečně rozhodně proti těm věcem postupovat a částečně proto, že nechtějí a částečně proto, že na to nemají nástroje, že prostě dneska, když nějaký e prostě představitel evropského státu chce proti tomu bojovat, tak není v lehké situaci, protože se proti němu obrátí evropská soucokracie, která vysvětlí, že v podstatě ty migranty víceméně nemůže, že se o ně vlastně musí postarat. soudcokracie. To asi narážíš na výrok španělského Nejvyššího soudu, eh, který vlastně dal migrantům zelenou, když e prohlásil, že pokud migranti přicházejí z moře a nepřekonávají žádnou technickou překážku, eh tak se jim musí dopřát plnohodnotného procesu a že je nejde automaticky vracet. Je to jenom otázka španělského nejvyššího soudu a nebo ta soudcokracie jde napříč Evropou? >> To je právě najdeš v každé členské státě Evropské unie soudní orgán, který když se bude zabývat otázkami migrace, tak přijde s něčím podobným. To znamená, není to španělský problém. Je to problém všech států Evropské unie. Je to problém Francie, je to problém Itálie. Vždyť si vemme jak nešťastný Mateo Salvini, který byl před lety ministrem vnitra a byl jedním z těch ministrů vnitra, kteří se skutečně snažili chránit Itálii před legální migrací. Tak pak strávil několik let před soudy, kde mu skutečně hrozilo vězení za to, co dělal. Eh, takže ti státníci, ti představitelé těch států si dvakrát rozmyslí dělat nějaké radikálnější kroky, protože pak jim hrozí vězení. Ano, ten španělský soud, to je jedno z posledních rozhodnutí, které jde tímto směrem, ale skutečně je to jenom drobný kamínek v mozaice, která skutečně pokrývá všechny členské státy Evropské unie. Tys řekl, že nemáme vyložené vítače. Mně to zní tedy trošku jako novinka, protože dá se říci, že některé země byly vstřícné natolik, že přivodily značné sociální a ekonomické problémy své zemi. >> Ano, já právě mluvím o dnešní situaci. Já nemluvím o situaci v roce 2015. >> Takže už jsme si řekli v celé Evropě, že máme trochu problémeček. No, já myslím, že to vnímají jako problém. Ta evropská elita to vnímá jako problém a koneckonců proto tak tlačí na to, aby středo středo a východo evropské státy, které tou migrací nejsou tak zasaženy, aby prostě přijímali ty migranty, které oni nechtějí. Kdyby to brali, kdyby skutečně brali tu migraci tak jako to obohacení, jak se to občas, jak to ti aktivisté říkají, eh, tak by samozřejmě na nějakých kvótách vlastně netrvali, protože by řekli, my se my se chceme obhacovat. Když se ti vých hloupí východoevropané nechtějí obohacovat, tak je to jejich chyba. Ne, oni to tak nevidí. Říkají„No tak ono to zas tak úplný obo obohacení není a proto chceme, aby ti migranti, které už u nás nepotřebujeme, kterými si nevíme rady, šli do východní Evropy. To je dneska konsenzus. Jo, to je dneska konsenzus na té nejvyšší politické úrovni. Ale samozřejmě pak jsou ty, řekněme výtačen výtačský duch žije dál. Žije na úrovni vysokých úředníků, některých politiků. e, žije na úrovni soudců, no a pak samozřejmě těch aktivistů z těch nevládek, kde to je, kde to je, kde to je samozřejmý. E, >> socialistický premiér Pedro Sanchez, e, španělský socialistický premiér, tak ty už jsi zmínil, že jaksi zlegalizoval pobyt. E, konkrétně to bylo tuším milion 200 tisíců nelegálních migrantů, což zapůsobilo opravdu jako velký faktor přitažlivosti. Proč si myslíš, že i v této době, kterou jsi právě teď popsal, proč si myslíš, že to udělal? >> Eh, já si myslím, že on měl vlastně dobrý důvody. On v okamžiku, kdy máš na svým území miliony lidí, kteří tam žijou nelegálně, tak ta vláda je vlastně ve velmi těžký situaci, jo, protože ona má vlastně dvě možnosti, jako teoreticky. Jedna možnost je ty nelegální migranty prostě nějakým způsobem policejně sesbírat, uzavřít do nějakých táborů a z těch táborů je potom eh odlifrovat do zahraničí, do zemí původu. To víceméně nejde. todle evropský správní todle nedovoluje jednak evropský právní stát a jednak to samozřejmě je nedovolují ty země toho původu, kteří se nehlásí k těm svým občanům. Takže i kdyby byl někdo schopen skutečně za nasazení policejních za mobilizace policejních složek a nejspíše i armády ty lidi sesbírat, nějak je prostě dát dohromady, tak už je neodsune. Takže to je to to je Takže tam je druhá možnost prostě říct, já nemám zájem na tom, aby tady byly miliony lidí v nelegalitě, protože když jsou v nelegalitě, tak to znamená, že se prostě chtě nechtě eh účastní přinejmenším šedé ekonomiky a nejspíš i organizovaného zločinu. Promiň, ale když nemají doklady velmi často, když velmi často nejsou schopni doložit ani odkud pocházejí, tak je legalizuji, tak že jenom z těch nelegálů udělám eh legály, kteří ale klidně mohou eh být třeba, já nevím, eh dosazeni muslimským bratrstvem a podobně. To může být, to je samozřejmě riziko, jo? A teďkon ta vláda, ta vláda prostě zvažuje, co je větší, co je menší zlo, jo. Jestli je nechat z v tý nelegalitě, nebo jestli je prostě legalizovat. S tím, že část těch legalizovaných nejspíš můžou bejt nebezpeční lidé. >> A není, promiň, a není to jenom oblíbená metoda levicových vlád, jak si podržet budoucí voliče od toho, e, myslím teď socialistů Sanchéze? To tam určitě může hrát roli, ale já se na to dívám neideologicky. Já se na to dívám z pozice prostě někoho, kdo má na starosti stát a teď tam má třeba 2 miliony lidí, kteří jsou mimo jakýkoliv systém. A celkem chápu, když si řekne, já tyhle lidi vidím jako bezpečnostní riziko a chci je mít registrovaný. >> Registrované. Takže jim přidělím jméno. >> Přidělím jméno. Přidělím. Prostě vím, vím, kde jsou, kde bydlej. Stávají se součástí systému, protože v okamžiku, kdy nejsou součást systému, tak je může považovat za ještě větší hrozbu. Jak říkám, není to dobrý řešení, ale jaký je dobrý řešení v takový situaci, když už to někdo zdědí? >> Ty říkáš, že se to snažíš eh nevidět ideologicky lze, ale odhlédnout eh nebo celý tento problém, který vznikl s masovou nelegální migrací, zdůrazňuji, je vlastně jedna velká ideologická záležitost. To je samozřejmě ideologická záležitost a je pravda, že Sanchez přichází z té strany politického spektra, která to tlectu věc nikdy neviděla a dodnes se k ní není schopna postavit s tou rozhodností. Ale já se spíš dívám na to, když by v tom Španělsku přišel třeba do vlády Vox nebo když by ve Francii se ujala ujala ujala vlády Lepénová nebo v Německu v AfD. Co vlastně by dělali? A ujišťují tě, že oni moc možností nemají totiž. Teď už ne. >> No, už několik let ne. Už několik let ne. A samozřejmě pak je tu druhá možnost nebo ještě třetí možnost teda, jo, že prostě ty e tyhlety síly budou schopny provést změnu režimu. Budou schopny prostě pro udělat ten krok pryč od liberální demokracie k nějaké národní demokracii, kde v podstatě budou schopni si vytvořit takové takový právní základo, aby ty lidi mohli odsunout. Ale todlecto současný ústavní systém evropských států ani nedovoluje. Vdyť si vem Amerika. Amerika je svrchovaný stát, mnohem svrchovanější než kterýkoliv evropský stát. A jakým způsobem vlastně se Trump potýká s vlastními soudy, s vlastními úřady v tom svém úsilí vlastně odsouvat migranty, které považuje za nežádoucí. A to je Amerika, kde ten prezident víceméně by to mohl mít pod kontrolou. Žádný evropský státník nemá věci pod kontrolou tak jako americký prezident a i ten americký prezident s tím zápasí. Tady v Evropě tole zatím možné není, pokud se nezmění ústavní systém evropských států. To znamená, že třeba na ten australský model je už pozdě, protože Austrálie přistoupila k nelegální migraci, tak že každý, kdo vstupuje nelegálně na jejich výsostné území, tak se dopouští trestného činu a ztrácí navždy možnost stát se legalizovaným australským občanem. A domnívám se, že tohle by Evropské soudy rozbily. Tole by Evropské soudy rozbili a i kdyby to nerozbili, tak pak je tu otázka, co s těmi miliony, co tu jsou už, že jo. >> To znamená, že vlastně e jediné, co ty vlastně vidíš jako cestu, je e změna ústavního systému. >> Samozřejmě já si myslím, že skutečně Evropu Evropa, pokud chce sebe sama zachránit, tak jí čekají zásadní změny. My tady v České republice mluvíme o změně režimu. Někomu z toho běhá e mráz po zádech. Ale to je něco, co se týká celé Evropy. A to se netýká v podstatě jenom migrace, to se týká i dalších věcí. To se týká toho, jakým způsobem jsme prorostli s tím Bruselem a co třeba dneska dělá Evropská komise. Tenhle systém je potřeba rozbít, pokud chceme přežít. V té souvislosti mě napadá, že stále častěji tu a tam čtu německý výraz Festung Evropa, >> to znamená pevnost Evropa, výraz, který pochází z doby druhé světové války, ale zatímco nacistická válečná propaganda, tak označovala kontinentální Evropu ovládanou třetí říší, kterou měla německá armáda ubránit před spojeneckou invazí, tak dnes se vlastně hovoří o tom, o čem si před chvílí se zmiňoval o dříve nepředstavitelných opatřeních, jak zabránit invazi nelegálních migrantů převážně z muslimských zemí. Takže Evropa to nezvládla. Pravděpodobně to nemá šanci zvládnout a na novodobý výraz Festung Evropa zatím nemá e ani kuráž, ani právo nebo ani eh právní systém. >> No tak to určitě je pravda a mě by ani ale ta Festung Evropa neboli pevnost Evropa nějak zvlášť neinspirovala. To není obraz, který by mi připadal jakkoliv přitažlivý. Protože tam je samozřejmě otázka, kdo je správce té pevnosti. Když máš pevnost, tak vždycky musí někdo velet. A kdo by teda velel té naše naší pevnosti Evropa? To znamená, byli by to teda Němci s Francouzema, byl by to nějaký bruselský byrokrat? To nevím, ale určitě vím, že my bysme v tom velení nebyli. Z tohodle hlediska já se domnívám, že když mluvíme o obraně hranic, tak si uvědomme, že obrana hranic patří k základním zodpovědnostem každého státu. To znamená, i my o té Brusel, my od toho Bruselu chceme, aby nám to nerušil, aby nás do toho, aby nám v tom nebránil, ale neočekávám od nich jakýkoliv pozitivní přínos do toho. Ať z toho zmizí, ať se tomu nevěnují, ať nechají prostě státy dělat to, co stát dělat má. Když [frknutí] jsi zmínil, že když máš pevnost, tak ji vždy někdo musí velet. Tak eh to je obrat, na který se tě budu ptát, až se budeme za chviličku bavit o trojmoří, dvojmoří a dalším eh případném eh další případné konsolidaci nebo rozdělení Evropy. Ale ještě přesto bych pořád zůstala u nelegální migrace, protože bych si stále potřebovala odpovědět eh na otázku, kterou eh položil, kterou položil jeden marcký ministr eh slovinskému premiérovi Janesovi Jančimu, eh když mu marocký ministr údajně v jejich rozhovoru otevřeně přiznal, že země se cíl íleně zbavuje drobných kriminálníků Maroko, že oni nemají takové ty drobné zlodějíčky, podvodníčky tendenci zavírat a pak je zase pustit a oni zase začnou krást a podvádět, ale že je ještě nějakou dobu nechají na svobodě a vlastně pokud jim pak třeba Pedro Sanchez [smích] nabídne, že budou všichni legalizovaní, tak se tak Maroko zbavuje svého problému. >> Mhm. A ten slovinský premiér mu říká, ale chápete, že exportujete vaše problémy do Evropy? A on mu odpověděl: "Tak proč je přijímáte?" A to je tak železná logika onoho marockého ministra, že bych potřebovala stále eh dostat nějakou odpověď, kterou jsem schopná pochopit, proč je tedy přijímáme. No ta bene lidi třeba s kriminálním velkým nebo lehkým pozadím, ale to my ani nevíme, protože přijímáme všechny tak nějak an block. >> Já myslím, že ten výrok toho marockého ministra a považuju ho za autentický a i jako ověřený. Myslím si, že skutečně mohl mluvit z marucké zkušenosti, ale že on nám trochu prozrazuje víc o takových téměř nadčasových charakteristikách masové migrace. Podívejme se, jak se kdo migroval z Evropy. Ty jsi tady zmínila Austrálii. [smích] Austrálie byla obsazena přesně z těchto lidí. H se tř mluví oých, tak Američan rádi vytvářej takový mýtus, že do Američan, do Ameriky přišli z Evropy ti nejlepší, že to byla taková ta elita, která chtěla se rozvíjet a v Evropě nemohla. Takoví lidé možná v té migraci byli, ale možná většina té migrace byli spíš byli spíš lidé jako ti, o nichž mluvil ten marocký ministr. Takže tohle patří k masové migraci, že z těch společností často odcházejí tito lidé. Takže nelegální migraci, >> no tak to už je jedno, jestli legální nebo nelegální. Prostě ta společnost e se dostává občas do situace, že nebo každá společnost má některé lidi s nimi si neví rady, nepotřebuje je, nechce je a samozřejmě evropské společnosti to takhle řešily na úkor světa, akorát, že ty státy tehdy nebo ta ta území se tomu ani nemohla bránit. A teď jsme v situaci, kdy Evropa vlastně by se teoreticky měla mít možnost bránit. No a nedělá to. Ona je v tom i možná určitá historická spravedlnost, no. [smích] Když ta Evropa prostě tohleto za to, co Evropa napáchala tomu světu, tak ten svět jí to tak trochu vrací. Já to vidím u některých zemí jako jako cenu, kterou platěj platí za ten svůj kolonialismus. >> Problém je, že se to týká i nás. >> Ano, berou nás s sebou. >> Problém je, že se to týká i nás. A Evropa, proč to ta Evropa nedělá? No tak samozřejmě je to zase ta tam skutečně je ten moment ideologický, ale zase nepodceňujme ani ten moment ekonomický. To není jenom prostě progresivistická ideologie. Kdyby to byla jen progresivistická ideologie, kdyby zatím nebyly ekonomické zájmy, tak to tak tak si myslím, že by si s tou migrací dokázali velmi rychle poradit. Ale tady přece Němci mají v podstatě jako součást své základní strategie přežití to, že demograficky vymírají, že Německo se vyprázňuje a že to právě musí řešit migrací. Na rozdíl třeba od Japonců. Japonci mají ještě větší demografický problém než Němci, ale jasně si řekli, tohle my migrací řešit nebudeme. Budeme to řešit robotama, budeme to řešit prostě nějakou jinou strategií. Německo se přihlásilo ke strategii migrace, k tomu, že vlastně ten úbytek, demografický úbytek budou řešit migrací a pak samozřejmě se jim už těžko zase dělá, pak už se jim to zase těžko rozlišuje, jo. Samozřejmě řada těch lidí, který přicházejí do Německa, jsou pro německou společnost naprosto nepoužitelní. To nejsou lidi, kteří by mohli prostě nastoupit na místa, která německá společnost potřebuje. Ale když oni si jednou řekli, že teda migrace je řešení toho problému, tak pak už se jim to zase těžko rozebírá prostě jaká migrace, jo, tam už jako zas ten jejich systém selhává. Takže kdyby tady nebyl tady tenhlecten ekonomický, řekněme, vel tady ta poptávka velkokapitálů po té pracovní síle, tak si myslím, že by ten boj proti migraci byl mnohem jednodušší. Dobře. Německo, jak ty říkáš, učinilo rozhodnutí, že své upadající demografické křivky vyřeší migrací. Stejně se pravděpodobně rozhodla Francie, stejně se rozhodly některé severské státy, ale eh zdá se, že se to všem vymklo z rukou, protože nelegální migrace se stala eh vlastně docela dobrým prostředkem politického nátlaku. Možná by se dalo říct až vydírání, protože když se podíváme na to, co se tedy stalo v Seutě, eh proč marodská pohraniční e stráž najednou přestala hlídat hranici, tak se můžeme také dostat k datu 20. července 2026, kdy se Pedro Sanchez eh oficiálně sešel eh byl na státní návštěvě v Alžíru a eh to se Maruku, které nemá z Alžírem ani diplomatické vztahy, e určitě nelíbí. Když se podíváme, jak se zachoval Erduan, když se mu něco nelíbilo od Evropské unie, eh, tak prostě přestal hlídat hranici a to navzdory tomu, že i na španělských hranicích nebo na marckých hranicích na marotskou hranici i na tu Tureckou proudí z Evropské unie obrovské prostředky eh právě proto, abychom nějakým způsobem kompen zovali hlídání té hranice. Myslíš si, že budeme dále více a více takto svým způsobem vydírání? Tak v okamžiku, kdy si ten stát sám neumí pomoct a spoléhá na ostatní, to znamená Evropa, to je problém, klasický problém Evropy a Turecka, že jo, protože Evropa říká, nám ten náš právní stát tak svazuje ruce, že my si s tím neumíme poradit, ale je tu naštěstí Turecko, které má jiné ústavní uspořádání a kde ten Erdogan, když na to přijde, tak může dělat věci, které dokonce ani ten americký prezident nemůže. Jo, to skutečně není liberální demokracie, jo. Co co to, co co je v Turecku? Tak tak my ho využijeme na tuhle špinavou práci. A to samý čekaj od Maroka, že jo. To zná zase to Maroko, když bude chtít, tak může dělat věci, který my nemůžeme. Ale samozřejmě, když teda Evropa řekne, my to neumíme, my potřebujeme někoho jiného, no tak ten druhý začne tu Evropu vydírat. To je naprosto logický, jo. Proto zase zpátky k tomu, ten základní problém je uvnitř. Pokud my si myslíme, že ten náš problém budou řešit jiní, tak se stáváme jejich zajatci. Musíme provést ty základní změny u nás, u toho u toho Maroka. To Španělsko je samozřejmě v složité situaci, protože ono sousedí v podstatě přes to moře, jak s Marokem, tak s Alžírskem a s oběma chce mít dobré vztahy, což je velmi, velmi složité, protože Marok Alžírsko se na smrt nenávidí a když Mar když Panolsko udělá nějaký vstřícný krok k Alžírsku, tak hnedc za to zklidí prostě za to zklidí problémy s Marokem. A naopak navíc ještě samozřejmě, když už teda jsme u těch interpretací té poslední krize, tak tam určitou roli samozřejmě mohl hrát i Izrael, protože Španělsko je samozřejmě terčem Izraele. Jestli nějaký stát dneska Izraelci skutečně nenávidí, tak jsou to Španělé, protože Španělé se vystupují poměrně ostře ostře pro Palestin Palestinsky a to Izraelcům vadí. Takže izraelští různí intelektuálové a takoví tiři cinktankři říkají už řadu let. za to, co Španělé dělají, tak si zaslouží, aby je zaplavili ty migranti. Jo. Takže samozřejmě do jaké míry se tyhlety síly podílely na tom na té vlně, to nevím, ale každopádně to bylo něco, co otevřeně vítali. Když se podíváme na proměnu v myšlení a v oficiálním stanovisku třeba italské nebo dánské premiérky, tak tam vidíme už jisté odhodlání zkrátka eh nenechat proudit na svá území neomezené počty migrantů. E jak už jsi zmínil, osmělujeme se i u nás. náš premiér by potápěl lodě pašeráků, zatím tedy bez eh bez nich. A někdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda, ten zase řekl, že by se nebránil masivní výstavbě plotů. To jsou dílčí názory dílčích zemí Evropy. Ty máš bohaté zkušenosti z Francie, kde jsi působil jako český velvyslanec. A ještě nedávno jsi se vyjádřil, že některé tvé zkušenosti jsou otřesné. Především to, jakým způsobem francouzská politická i soudní elita pronásleduje každého, kdo je kritický vůči migraci. Řekněme, mění se ve Francii alespoň tato oficiální doktrína a nebo zkrátka si budou stále Německo, Francie eh stát na svém? >> Vůbec jsem nezaznamenal, že by se Francie v tomhle jakkoliv změnila a ono zase to je něco, co se jedním politickým rozhodnutím ani změnit nedá. Tady je soudcovská soustava, která už je tou ideologií, progresivistickou ideologií proniknutá. Tady jsou média, tady jsou nevládky, univerzity. To znamená, ten veřejný prostor skutečně velmi pečlivě hlídá eh kritiky kritiky migrace, aby je okamžitě mohlo označit za fašisty, xenofobi a tak dále. To to se ve Francii vůbec nemění. A pokud by teda se toto mělo začít, tak to je skutečně otázka zase nějakých základnějších, řekněme důkladnějších změn vůbec v tom politickém systému. Očištění očištění prostě justice, státní správy a samozřejmě také vytvoření, výchova nějaké alternativní elity. To Francie vlastně nedělá. Samozřejmě část té část toho národního sdružení těch Lepénovců se pokoušelo o to vytvářet si tyto instituce, ale ty živoří na okraje. Takže oni i kdyby získali tu vládní odpovědnost příští rok, to se úplně vyloučit nedá, tak budou ve velmi těžké situaci a spíš budou přihlížet tomu, jak ten stát vlastně, který nominálně třeba i vedou, vůbec nemají pod kontrolou. [frknutí] Které země jsou v největším ohrožení z tohoto hlediska, protože si vlastně dodnes nejsou ochotny přiznat skutečný stav a skutečný rozsah problémů. Tak já myslím, že ty velké kupivu ty velké státy, jo, že vlastně když se podíváš na Velkou Británii, té země, která už je asi ztracená, jestli Francie se dá zachránit, pochybuju, co se stalo v Německu. A pak jsou ty menší, Švédsko. Švédsko, které vlastně ještě před 10 lety, 15 lety víceméně mělo nějaké problémy, ale zvládalo je, tak dneska už také ne. No tak oni teďkon myslím jsou robí buď mají před volbama nebo ty ty volby eh jsou ty Švédsko čekají volby, tak tam možná dojde k nějaké zásadnější změně a opět je otázka, co ta politická síla s tím dokáže dělat, když má ten systém nastavený, jak ho má nastavený. Belgie je ve velmi těžké situaci, dlouhodobě byla, nelepší se to. Takže je to spíš, když se podíváme na ty západoevropské státy, ten západ té Evropy, tam spíš by bylo jako docela výzva najít nějaký stát, který s tím problém nemá, než stát, který s tím problém má. Ta Evropa je v tomhle rozdělena na západ a východ. Ty východoevropské státy zatím jsou toho do určité míry ušetřeny. Oni mají samozřejmě jinou vízu spočívající v ukrajinské migraci, což je potenciálně také obrovský problém. větší problém než dnes. Větší problém zase než si řada lidí uvědomuje. Ale je to jiný druh problému. Je to jiný druh problému. Takže ten ta migrace spojená s radikální s radikalizací islámu, s tím, že přicházejí do Evropy, kteří lidé, kteří nejsou a nechtějí být kompatibilní s tím evropským způsobem života, to je problém především západní Evropy a řekl bych celé západní Evropy. Itálie meloniová samozřejmě snaží se něco dělat, ale také má do určité míry svázené ruce. Ty jsi zmínila tu dánskou premiérku. To je zajímavý příklad, protože Dánové, ačkoliv mají dlouhodobě levicové vlády, tak je to levicová vláda, která jsou to levicové vlády, které nejsou v otázkách migrace progresivistické. To je zásadní rozum mezi Dánskem a Švédskem. To platí posledních 12 let, jo, takže to není nic nového a možná proto i ty dánské problémy nejsou nejsou tak výrazné, jako jsou dneska ve Švédsku. >> Ty stále eh velice zevrubně sleduješ situaci ve Francii a je to už několik let, kdy mnoho bývalých vysokých armádních představitelů generálů varovalo před reálným nebezpečím prorůstání vlivu uzmíněného muslimského bratrstva. například do francouzských bezpečnostních složek. A zatímco Francie vyčkává, tak muslimské bratrstvo [frknutí] eh a jiné islamistické e složky eh jsou možná mnohem akceschopnější. Myslíš si, že naše bezpečnostní složky, evropské bezpečnostní složky vůbec mají představu, jak rozsáhlý tento problém je nebo může být? >> Já myslím, že jo. Já myslím, že ty bezpečnostní složky to monitorují. Jo, to prostě čas od času se pak prosákne, že jo, do médií nějaká zpráva kontra rozvědky, která ukazuje ten stav. Myslím si, že letos se objevil právě nějakej nějaký nějaká taková zpráva, která monitorovala monitorovala monitorovala to muslimský bratrstvo ve Francii. Já jsem přesvědčen o tom, že ty zpravodajské služby tohle vědí. Mají to. A zase teď je otázka, když ty zprávy teda dávají tomu politickému vedení, co s tím to politické vedení dělá a zase otázka, co s tím vůbec může dělat. Jo, protože zase z té Francie zajímavý příklad, případý 20 let, téměř 20 let, když vlastně přistoup, když vlastně nastupuje prezident Sarkózy, no, což je teda hodně dávno, z hlediska toho, jak jak utíkají, jak jak utíkají ty ty dny, měsíce a roky, tak v té době už bylo zřejmý, že Francie samozřejmě část těch svých území nemá úplně pod kontrolou a on se on si prostě sezval ty špičky toho bezpečnostního aparátu, toho hlubokýho státu a říkal, co by to stálo, kdybych teda chtěl třeba vyčistit tu Marsej, jo, aby prostě jsme tam tu, abysme tam měli kontrolu, aby tam nebyli čtvrti, který ovládá taková ta aliance imámů a drogových dealerů, jo, což to samozřejmě patří platí nejenom v Marsej, ale i na řadě jiných místech Francie v tý Marsej to tam to bylo vždycky vidět nejvíc. No a oni mu říkali:„No tak to fakt musíte počítat s občanskou válkou." A udělali mu i odhad obětí. Jo, prostě pokud by skutečně jsme nasadili prostě to četnictvo do těch bojů, tak počítejte. A teďkon mu říkali, nevím, kolik tisíc obětí by to prostě přineslo. A on si říkal: „No tak do tohodle já nepůjdu, že jo. Do tohodle já nepůjdu, protože eh politický z tohodle hlediska ty politický výnosy jsou omezený. Hrozil by mu samozřejmě doživotní vězení a stal by se samozřejmě takovým stal by se otloukánkem celý Evropy. Do toho žádnej soudnej politik, liberálně demokratickej politik prostě nepůde nikde. náš přítel rodinný, který je z Pakákistánu a studoval v Praze, žily, posléze se odstěhoval do Británie, eh pracoval tam na poměrně eh prestižným postu, eh, tak řekl, že se stěhuje do Čech zpátky a řekl docela hroznou větu. Podruhé v životě utíkám z Pákyu. >> Znamená to, že se vlastně o těchto zemích můžeme bavit jako o obětovaných? >> Já bych řekl, že v případě Velké Británie nedokážu si představit, co by ta země mohla měla udělat, aby se dostala zpátky. Eh, hlavně tam nevidím sílu, která je něčeho takového schopná. Tam samozřejmě je, řekněme, dochází k určité mobilizaci občanské společnosti a teďkon skutečně používám občanskou společnost v takovém tom autentickém slova smyslu. Občanská společnost a a ala Tomy Robinson. To