Miloš Zeman: Senát není pojistkou demokracie. Je odkladištěm neúspěšných kandidátů na prezidenta

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti. Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, je to tedy polovina národa, uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa. Autorem tohoto výroku je muž, který ve vysoké politice strávil tři desítky let. Z jeho slavných bonmotů by se už dala sestavit kniha. Zároveň plnou měrou naplnil citát jiného známého muže Jana Vericha, který řekl: "Ukažte mi někoho, koho jsem neurazil a já vám ukážu někoho, kdo mě nezajímá." Ale my tady dnes nejsme proto, abychom se častovali bonmoty, byť na ně asi také dojde, ale především kvůli tomu, abychom si povídali právě o zmiňované mnohotvárnosti a mnohoznačnosti světa. Mým dnešním hostem je prezident Miloš Zeman. V letech 1998 až 2002 předseda vlády České republiky a mezi roky 2013 a 2023 třetí prezident České republiky. Pane prezidente, náš rozhovor začal cvaknutím vašeho zapalovače, takže naši posluchači vědí, že jste stále v dobré kondici. Jsem moc ráda, že jste si na nás udělal čas a přijal nás ve vašem novém sídle. Díky, >> milá Martino, já vás hned na začátku opravím. >> Proč mě to nepřekvapuje? >> Skutečným autorem onoho Bonmotu je psychiatr Cyril Hel jsem ho ve federálním shromaždění s velkým potěšením ocitoval, ale nechci se chlubit cizím peřím. Bohužel Cyril Hel je už po smrti, aby to mohl potvrdit. Nicméně on tento výrok publikoval, takže je dohledatelný jménem autora. >> To znamená, děkuji. To znamená, že tento výrok nevychází jenom z vašeho pozorování světa v úkol, ale také z vědeckého zkoumání odborník. Řekněte mi, pane prezidente, vy jste, když se k tomu bonmotu vrátím, dokázal urazit část politiků, část spoluobčanů. Řekněte mi, kdo nebo co v současné době dokáže urazit vás? Co se vás dotýká? >> Nevzdělenost. především nevzdělanost, protože jestliže nemáte dostatek informací a přitom z nedostatků vyrábíte suverénní závěry, pak svým způsobem zapelevelujete informační pole svojí nedostatečností, čímž samozřejmě vůbec nemyslím vás, opravdu ne, ale v každém případě nevadí mě odlišné názory. Dokonce se musím přiznat, že mě inspirují, že mě nutí, abych o nich přemýšlel a čím více odlišných, zajímavých a argumentovaných názorů, tím lépe. Pane prezidente, za několik dní nás čekají volby, byť tedy v uvozovkách jen komunální a částečně senátorské, ale přesto mohou hodně napovědět o tom, jak si jako společnost stojíme, stejně jako napověděli volby v okolních státech. Řekněte mi, kde si myslíte, že se nacházíme, když notabene podle onoho výroku polovině národa, jak říkáte, uniká podstata věcí, které se kolem nás dějí a média jenom umocňují to černobílé vidění světa. >> Úkolem kvalitních novinářů, jako jste vy, už vám lichotím podruhé, jak jste se vyštila. >> Dělám si čárky. Ano, úkolem kvalitních novinářů, třetí čárka jako jste vy, je tu informační nedostatečnost kompenzovat vlastní produkci. Koneckonců právě proto sedíme my dva tady spolu, abychom si popovídali. Proto je důležitá otázka, co si myslíte, že je nám obecně předkládáno jako předmět našeho zájmu a zatím je to možná a nebo vy to považujete za kouřovou clonu, abychom si nevšímali skutečně zásadních jevů pro Evropu i svět. Ano. No, tak mohl bych mluvit jako komunisté o ideolové diverzi a mám dojem, že někteří lidé používají komunistickou hendírku i dnes, ale spíše bych řekl, že ti, kdo vytvářejí onu informační clonu, jsou mluvčí nejhrůznějších lobistických skupin. Eh, to může být desítky a desítky případů. kdy ekonomický zájem vede ke vyzdvižení nějakého kandidáta, ať už senátního nebo třeba komunálního. Ale samozřejmě my jsme vlastně nepřijali všechny zákony proti lobismům. Vzpomínáte si? Jo, to byly Wisobylarus mimo jiné. Jo, druhá strana by je nevlídně označila jako praskače. No, ale dejme tomu tedy nikoli udavači, ale informátoři, abych pomůžel neutrální význam. No a samozřejmě byla zde snaha o cenzuru. Víte, Martino, evidentní příklad cenzury je zrušení několika blogů nebo několika serverů, jestli si na to ještě vzpomínate. >> CZ Nik >> na začátku Fialovy vlády, organizaci, která se příznačně jmenovala Nic. Jo. A teprve po velkém časovém odstupu to jako protizákné označil soud. To znamená téměř každého politika, který cítí, že prohrává, tak je pokušení, pokud má tu moc, nasadit cenzury, aby utlumil protivné, protivné v tom smyslu opoziční nebo opačné názory. Protivné je mimochodem krásný archaismus v češtině. To, co teď říkáte, mě vede k pochopení tomu, proč kolem sebe tak kope momentálně Evropská unie. Proč všechny ty DSA, proč u nás nemůže projít zákon fara? Myslíte si, že je to právě proto, že cítí, že se atmosféra v Evropě, nobené i u nás proměňuje? >> Já bych poněkud tvrdě odpověděl dvěma faktickými připomínkami. Připomínka číslo jedna. V prezidentských volbách mezi panem Drahošem a mnou vznikla skupina miliardářů. která pana Drahoše tak říkajíc nominovala. Tataž skupina nominovala Petra Pavla. A já se trochu bojím žít ve státě, kterému vládne skupina čtyř, pti 10, víc než 10 to nebude miliardářů, nikoli milionářů. To je velký rozdíl. Ale když jsem řekl, že se bojím, tak to byla spíš taková koketní sebestylizace. Ve skutečnosti se nebojím a pro právě proto o tom mluvím. >> Chápu, že tady tohoto se nebojíte, jenom to pravděpodobně s rozladěností pozorujete a jak si berete na vědomí. Ale řekněte mi, čeho se opravdu bojíte. Bojíte se války? Vy jste na přednášce v bývalém skladišti sovětských jaderných zbraní v Brnech, kde jsme se potkali, je tam dnes atomové muzeum, řekl, že se jednoznačně bojíte radikálního islámu a s tím souvisejícím terorismem. Těch důvodů ke strachu je možná kolem nás více. Který způsobuje největší stažení žaludku u vás? No tak kdybych považoval za největší nebezpečí Rusko nebo Čínu, tak bych o tom mluvil, ale protože za největší nebezpečí nejenom pro nás, ale pro celou evropskou civilizaci a kulturu považuji islámský terorismus, tak jsem na tom semináři mluvil o tomto nebezpečí. A na jakém stupni stojí strach z války? Protože to, jak jednotlivé státy Evropy chřestí zbraněmi a jsou připraveni sedlat do boje. Schválně říkám sedlat, protože tolik kusů moderní bojové techniky asi nemáme. Tak ta ochota se zdá, že roste výrazně. A dokonce bych řekla, že možná i méně roste mezi politiky než mezi lidmi. Pro lidi se najednou zdá válka jako docela zajímavé řešení a dokonce se podařilo implementovat do našeho myšlení to, že když někoho nebo nějaké etnikum opravdu zduše nenávidíme, tak jsme lepší lidé. Ano, já používám velmi rád termín lepšo lidé v poněkud širším kontextu, než jste ho teď používala vy, ale to není tak příliš podstatné. Podívejte se, Martino. Největší překážka proti vypuknutí války se jmenuje jaderné zbraně. Je to velmi paradoxní tvrzení, ale pokusím se vám ho argumentovat. Nevím, jestli jste viděla filmy typu Day After nebo podobně. Jo, >> to je povinná literatura. Každý si může představit po Hirošimě, Nagasaki a podobně a nebo třeba i po Černobylu, co by nukleární válka znamenala. A myslím si, že tyto obavy existují i u politiků na obou stranách. To znamená, nebyl by to zrovna konec civilizace, ale vrátili bychom se někam k Neandrtalcům nebo v nejlepším případě do hlubokého středověku. Takže nevěřím tomu, že vypukne válka, protože ten, kdo stiskne tlačítko, tak ten v podstatě rozpoutá takzvanou nukleární zimu. Víte, co to je nukleární zima? No a co je horšího rozpoutat de facto genocidu, včetně genocidy svých vlastních lidí. Pane prezidente, vy jste řekl, jestli vím, co je to nukleární zima, já ještě patřím k té generaci, která absolvovala brané cvičení a běhali jsme s igelitovými sáčky na rukou na nohou a nesmírně jsme se báli jaderných zbraní, ale já vidím velký posun i ve vnímání nebezpečí jaderných zbraní, protože najednou tady posloucháme odborníky nebo samozvané odborníky, kteří říkaj říkají, že to zase až taková katastrofa být nemusí. Stačí, když to ti fyzikové dobře spočítají, aby těch kilotun bylo tak akorát, aby zůstal jenom někde kráter. Není toto vlastně nesmírně důležitý posun? >> Já vám odpovím o klikou, ale bude to odpověď. Podívejte se, Putin na Ukrajině de facto prohrává válku. Údajně největší nebo minimálně druhá největší armáda světa se naprosto znemožnila právě na ukrajinské frontě. A toto znemožnění dokonce pokračuje, když Ukrajinci svými drony zasahují hluboko v týlu třeba ruské energetické závody. Tak a teď si simulujte možnost, že Putin sáhne na Ukrajině k použití takzvaných taktických jaderných zbraní. Promyslete si tento scénář. To znamená malý atomový hřib se objevil nad některými ukrajinskými městy. A abych pokračoval vaším příměrem, několik lidí by říkalo, ono se vlastně tak nic moc neděje. Ale ten atom, >> pokud by to nedopadlo k nám do Čáslavy nebo do Mošnova, což jsou takové strategické, >> já si myslím, že ve věku televize a internetu, jo, sama demonstrace důsledku působení taktických, tedy malých jaderných zbraní, by byla dostatečná, aby tu válku zastavila. Kež byste měl pravdu v tom smyslu slova, že nás udrží jaderné zbraně při zemi. Tato válka by byla prostě likvidační. Nebojíte se, že si nabíhá evropská elita a snaží se zkrátka toho chřestíše dráždit bosou nohou? >> No, podotykám a vy to víte, že Nordstream vyhodili do povětří Ukrajinci. >> Nevím to. Nevím to, protože dvě země severské, které byly pověřené, aby to vyšetřili, nakonec řekli, že nejsou kompetentní dokonce ani Německu sdělitě proti nim bylo zahájeno e >> zahjeno soudní řízení a stíhání a dokonce se znají i jejich jména z ukrajinské tajné služby. Ale pojďme k důležitějším věcem. >> Myslím si, že jim ale někdo musel technicky pomáhat. No, ten případ byl poměrně podrobně dokumentován. Ukrajinský člun, ukrajinští potápěči. No a jestli měli nějakou technickou pomoc z jiných zemí, to je možné. Ale to, co je podstatnější, já bych odlišil, protože o tom jsme zatím nemluvili, Evropu a Spojené státy. U Trumpa se celkem jasně projevila snaha s Ruskem se dohodnout a to setkání na Aliašce mělo svůj význam. Čili Evropa a evropští radikální lídři, čím slabší, tím radikálnější, zůstali tak trochu bez americké kotvy, což bych zdůraznil. No a když si vezmete nástup pravicového konzervatismu a podotýkám, že konzervacismus může být i levicový, nejenom pravicový. Ve všech evropských zemích a pravicové konzervativní strany jsou často podezříváy za sympati k ruské federaci. Tak si myslím, že nebezpečí, o kterém mluvíte, že by tedy Evropa jako celek vyprovokovala Rusko, je málo pravděpodobné. Možná, že by ho vyprovokovalo Mercovo Německo, ale Merc je odtouzen k volební porážce. totéž proí u Macronova. Sterman už dokonce padnul, že? Takže mluvíme-li o Evropě, mluvíme o malé skupince neúspěšných politiků. >> Já jsem se vás ptala vyzbrojena nedávným výrokem eh slovenského premiéra Fica, který řekl: "Někteří západní politici usilují o konflikt mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem." To řekl před několika dny eh ve videu na svém Facebooku. Konkrétně říká: "Selelehání strategie zničit Rusko skrze válku na Ukrajině vede více politiků na západě k přesvědčení, že pokud to nepůjde přes ukrajinskou armádu a její plnou podporu, je třeba udělat vše, aby došlo ke konfliktu mezi NATO a Ruskem." Vy jste s Robertem Ficem přátelé. Jak tedy vnímáte jeho slova? Přestože jste mi svým způsobem již odpověděl, ale teď konkrétně jeho výrok. >> Shodou okolností jsem nedávno pro jedno televizní studio přesně na tuto otázku odpověděl, protože je to opravdu razantní výrok. Podobně razantní jako když Babiš v prezidentské kampani byl dotázán, jestli by pomohl Polsku a on odpověděl, že ne. V obou případech se jednalo o článek pět. No tak já bych chtěl především doporučit, aby si ten článek lidé přečetli. V tom článku se totiž říká, že nejdříve budou zahájeny konzultace. Opakuji, konzultace to znamená žádná jednomyslná semknutost, ale konzultace. A výsledek těchto konzultací může dopadnout všelijak. Čili myslím si, že text článku pět je rozmazaný. Fázy se tomu říká nejednoznačný. A i když by bylo krásné, kdyby jako u třech muškatýrů byli všichni za jednoho a jeden za všechny. Obávám se, že by to také mohlo dopadnout epismentem a nakonec po dlouhé době vyjednávání by se nestalo nic. Pane prezidente, vy jste zmínil, myslím, že ve své knize, že čtete a nebo posloucháte své rozhovory, abyste měl zpětnou kontrolu a tak pod těmi rozhovory, možná někdy, to nevím, sledujete i diskuzi občanů. Já se za chvíli to téma upustím, ale ještě u něj chvíli zůstanu, protože je to věc, která znepokojuje mě osobně. Já si nemyslím, že byste sledoval módní trendy nebo dámskou kosmetiku a tak se s vámi chci podělit o takovou poměrně čerstvou zkušenost, byť už nějakou dobu trvající. Přijde mi zvláštní, že vlastně najednou obaly na kosmetiku, ty nové řady mají barvu kaky nebo uniformy, když se proplazíte bahnem, stanový dílec, když se podíváte na letošní kolekci módních návrahářů, tak je zásadně v kaky, v takové té nejujošklivější zelené a nebo hnědé. Eh, střih sak dánských je ve valné většině střih oficírských uniformem. Česká televize ze dne na den změní svůj víkendový program proto, aby živě vysílala v přímém přenosu ukázky bojové techniky, kterou návštěvníci vojenské show v Mošnově navštěvují, obdivují. A to jsou drobnosti, kterých si všímám, protože si myslím, že ďábel tkví v detailu. A tak by mě zajímalo, jestli když vám to takto vyložím, jestli je to i pro vás špatné znamení, že se zkrátka mění trošku to vnímání lidí a zatímco dříve zbrojení, válka bylo sprosté slovo, tak najednou se to zkrátka dostává různým v různých podobách v různých podobách do našich životů jako něco normálního. >> Tak především děkuji za informaci. To myslím zcela vážně o dámské kosmetice a dámském udívání, protože toho jsem si opravdu nevšiml. Ale eh v zásadě bych s vámi souhlasil. Podívejte se, člověk, který se jmenuje Michal Koudelka a je šéfem Bis, tak nedávno prohlásil, že válka začne za několik měsíců. Toho jste si možná všimla. No tak náš trestní řad bych to kvalifikoval jako šíření poplašné zprávy se sazbou kolem několika let, ale zatím se nikdo neozval. A koudelka je takové tykadlo těch, kdo jsou za ním a prostřednictvím něho si zkouší, co lidi vydrží. Takže když by to ty lidi nevydrželi, tak řeknou ti miliardáři, že to byl jenom koudelka, koudelníkov syn. A to nebyl člověk, který ho můžete brát vážně. Ale co když ty lidi si řeknou, no tak dobře, budeme stavět jako v Izraeli kryty pro každý domov, pro každou rodinu. Samozřejmě, že i ženy budou muset nastoupit povinnou vojenskou službu. A podobně jako v tom protiatomovém krytu, o kterém jsme spolu mluvili, začnou vznikat nebo obnovovat kryty další. A vznikne tady hysterie, kde potřebujete zločince, zloducha, vtělené zlo, nepřítele. Ono se dělá svým způsobem nejenom z Putina, ono se dělá i z Číny, protože Čína v posledních 20 letech a o tom jsem také mluvil na jednom semináři, předstihla Spojené státy o Rusku nemluvě a stala se nejvýznamnější světovou velmocí. Zatím nebylo vyzkoušeno, jak silná je jejich armáda. Zatímco ukrajinsky dokázali slabost ruské armády, tak Taiwanci, ale nejenom Tajvanci, budou muset prokázat sílu nebo slabost čínské armády. A to je mimochodem konflikt, který nám hrozí, pokud se Velmoci nedokáží domovat. >> Aha. Jaká je cesta k tomu, aby se eh velmoci dokázali dohodnout? Víme, že třeba v arabském světě je velmi těžké, když představitel nebo ta země ztratí takzvaně tvář. Vy jste byl člověkem, politikem, který následnou válku v Afghanistánu po teroristickém útoku 11. hozí podporoval a vždy jste tvrdil, že s teroristy se nevyjednává. Jaký vlastně byl váš pocit, když nakonec západní vojska v první řadě, především ta americká odtamtud v podstatě uprchla? A to byl projev velké slabosti v očích oněch zmíněných radikálů? Nedávno jsme s Václavem Klausem pro nějakou televizi rozebírali neúspěchy na to a já jsem mluvil právě o té zbabělé kapitulaci v Afghanistánu a teď nedávno jsem k tomu ještě doplnil jednu poznámku. Izraelský prezident Hercog mi říkal:„Miloši, víš proč Putin napadl Ukrajinu? protože se vyhodnotil slabost NATO po jejím krachu v Afghistánu. Prostě dospěl k názoru, že na to je cosi, čemu Číňani kdysi říkali papírový tygr. Obávám se, že nebyl tak daleko od pravdy. To znamená, vyhodnotil si, že můžu napadnout Ukrajinu a reakce na to bude, jemně řečeno, velmi zdrženlivé. A to se také stalo. >> Teď zase trošičku odbočíme a já tady za to asi pak zklidím hroznou bídu, protože budu vypadat jako eh advokátu z diavoly, ale baví mě vám v tomto oponovat, protože vy jste člověk, který podle mě vždycky trval na tom, že se v problémech musí jít adfontes. >> Jistě. >> A teď říkáte to, co vám říkal izraelský prezident Hercok. Ano, proběhl mezi vámi tento rozhovor, ale stejně se mi nechce věřit, že eh člověk, který tak dobře zná historii, tak eh přece nemůžeme zase tvrdit, že toto byl jediný důvod, proč Rusko napadlo Ukrajinu. >> Já jsem neřekl jedinej důvod. >> Ano. Je to měli vždycky se hovořilo, že Rusko zachránila hloubka obrany za Napoleona i za Hitlera. Víme, že se vždycky o Ukrajině mluvilo už od Bismarka jako o podbříšku Ruska. Zkrátka ani tento svět, byť útok je útok, ale ani tento svět, čin, krok, není asi černobílý. Podívejte se, já znám veškerou argumentaci, kterou Rusko odůvodňuje svůj útok na Ukrajinu. Jistě to nebyl jediný útok, ale samozřejmě, když si uvědomíte, že váš protivník je slabý, protože kapituloval v Afghanistánu, tak máte daleko větší chuť na tu Ukrajinu zaútočit. Já bych mezi další důvody, kromě toho, co se uvádí o různé sliby, nerozšiřování NATO směrem na východ a podobně, uvedli občanskou válku na Ukrajině, kde ruskojazyčná část Ukrajinců povstala proti ukrajinské centrální vládě. Já jsem měl možnost setkat se se všemi nebo téměř všemi ukrajinskými prezidenty, naposled právě s Janukovičem a uvědomoval si, že například takové události jako v oděálení asi 50 lidí v domě odborů a další a další zločiny těch pravověrných protiruských Ukrajinců mohli vyvolat a také vyvolali občanskou válku. Byly tady minské dohody, dokonce dvě minské dohody, které mohly uklidnit tu válku mimo jiné tím, že by vznikla regionální autonomie včetně ruskojazyčných oblastí. A myslím si, že to byla právě ukrajinská centrální vláda. která tuto občanskou válku potencovala, posilovala, obhajovala a dovedu pochopit, i když ne souhlasit s tím, že pro Rusko to mohl být důvod chránit ne své občany, protože tehdy občany nebyli, ale své, jak by se řeklo, jazykově zpřízněné lidi. >> Pane prezidente, už opustím. eh toto téma, protože mám pud sebezáchovy, ale >> já mluvím příliš dlouho a omlouvám omlouvám se za to. Takhle jsem to opravdu nemyslela, ale eh když jsme se bavili o tom, jak NATO a západ jaksi demonstroval svoji slabost tím, že utekli z Afghanistánu, tak jak vnímáte to, že eh když armáda opouští území, které nevybojovala, tak je automatické, že ničí vojenskou techniku, která tam je. A tentokrát se říká, že zůstaly i klíčky v zapalování obrněných transportérů, což se pak třeba také ukázalo později na místech konfliktu, kde Taliban nebo islámští radikálové útočili. Jak vnímáte tento krok, tento okamžik? Co jsou to za podivné dohody, o kterých vlastně my můžeme mít asi vůbec tušení? >> No, tak nebyl to první případ takových dohod. Vzpomeňte si na Kysížovo jednání o vietnamské válce. Tam sice možná nezůstaly kličky v zapalování, ale Američané opustili Vietnam podobným způsobem, jako poté opustili Afghánistán. A velmocenská psychika tím nesporně poněkud utrpěla. V každém případě já jsem se v Afghanistánu setkal se zajímavou osobou s prezidentem Karzají a Američané měli možná naivní možná dětinskou představu, že v Afghanistanu vytvoří civilní vládu, která se bude opírat o některé afgánské kmeny, nikoli o paštuny, ale o to, čemu se říkalo severní spojeneectví. A to bylo právě ono, které po 11. září dobylo Kabul. To nebyli Američané, to byli samotní Afgánci. No, ten Krzejí vypadal, že by byl schopen vybudovat civilní vládu. Takže je na vojenských teoreticích a prakticích, aby teď budu jednoho z nich citovat, dokázali, jak je možné, že armáda, která jezdí na pickupech a je ubuta do sandálů, dokáže plně vyzbrojenou americkou armádu porazit. No a to je hádanka. se kterou si lámou hlavou vojensí odborníci. Já nejsem vojenský odborník. Pravda je, že když letíte nad Afganistanem a vidíte ty bezlesé hory, tak je to asi docela dobré prostředí pro Gerilovou válku. A nezapomeňte, že už to byl třetí případ. Britové, Rusové a teď Američani. >> Tak třeba si už někdo řekne třikrát a dost. >> No právě. >> Ale vy jste řekl a nejenom vy, s teroristy se nevyjednává. Zároveň máme tu tendenci takto mluvit i s některými útočníky, jako třeba s Ruskem. Řekněte mi, jak vnímáte to, že prominentní islámský terorista Giulani, na kterého Spojené státy do konce svého času jako nastoupence Alkaidy vypsaly 10 milionů dolarů, je najednou napraveným hříšníkem prezidentem Šharou a dokonce ho teď, přestože říkal, že ne, tak ho nakonec přijal i Donald Trump, přestože udělal tedy demokracii aspoň as jeden ústup, že ho přijal zadním vchodem. Řekněte mi, je to je to prostě diplomacie, že s některými teroristy se vyjednává, s některými teroristy ne, s některými teroristy ano, s jinými zase ne? >> Já si myslím, že to byla hrubá chyba prezidenta Trumpa právě proto, že zastávám názor, že s teroristy se nevyjednává. Trump doséhl své transakční politice jednoho ústupku a sice když syrská armáda vyvraždila alavity, tak tento prezident Sýrie pohnal před soud vinníky tohoto vyvražďování. Mimochodem bývalý srský prezident byl Alamita, ale to byl drobný ústupek teroristy, který byl na sankčním seznamu. Byla na něj, jak dobře víte, vypsána dokonce odměna poměrně vysoká. Takže kdybych Trump chtěl přispět americké ekonomice, když už včera byl v bílém domě, >> mohl inkasovat tuto odměnu. >> Oni jí pak stáhli. A tady by mě právě zajímal váš názor, kdy je podle vás vlastně správné se domluvit se svým nepřítelem, protože Donald Trump alespoň s přijetím Žulaniho otálel. Ale Němci tam hned poslali svojí, tuším ministryni zahraničí nebo financí, teď abych se nepletla. A nejenom oni. Tak řekněte mi, kdy je zkrátka potřeba, aby se snížilo napětí, aby se upustila pára a aby vůbec bylo možné se někam posunout. Tak kdy je ta diplomacie na místě? Je to případ Spojené státy a Izrael versus Írán. Měl by to být případ třeba Rusko versus Ukrajina. Je zkrátka čas vždycky na diplomacii a vyjednávání a nebo si politika zkrátka občas vytýčí hranice, za které prostě nepůjde? >> V diplomacii má smysl tehdy, když konflikt je přibližně nerozhodný. Když vítězíte na všech frontách, postupujete a soupeř se téměř vzdává, proč byste nasazovala diplomacií. Takže například diplomacie v případě Iránu přišla ke slovu teprve tehdy, když se ukázalo, že Irán nelze zničit a že naopak jeho kapacita v dronech nebo v raketách je tak výrazná, že škodí i těm Američanům. teprve tehdy začala diplomacie a to podotýkám, že to diplomacie za zavřenými dveřmi, že pak se dospělo k nějakému memorandu, které už elektronicky podepsal Trump a o kterém se pořád neví, jestli bude platit. 60denní příměří, které také neplatí. Toto všechno je diplomacie. Já osobně bych se být včele Velmoci řídil zásadou Theoroda Roosevelta, tedy nikoli Franklina Roosevelta, ale Theodora, ale také prezidenta Ameriky. Když jednáš s protivníkem, mluv tiše, ale za zády měj těžký klacek. Citoval jsem doslova jeho zásadu. Takže mluv tiše, to je diplomacie a ten velký klasik, to je armáda. A když poznáte, že nemáte žádnou armádu, tak vám sebelepší diplomacie vůbec nepomůže. >> Problém Evropy jako takové, tak je zejména vnitřní. A myslím, že to docela hezky vystihl profesor Drulák, když já to neřeknu přesně, ale řekl, Británii pravděpodobně není pomoci. Francie je pravděpodobně k cestě ke zničení. Všechny západní země Evropy se potýkají s radikálním islamismem a s neřešenou masovou migrací. Vidíte problém stejně černě a vlastně svým způsobem do značné míry bezvýchodně pro západní? >> No proč si myslíte, že neustále mluvím o radikálním islamismu, že mluvím o riziku obnovení Islamského státu, který má stále svoje skryté někdy i zjevné buňky. A to je právě spojeno s migrací, protože většina migrantů jsou lidé z islámských zemí. Eh, vezměte si statistiku. Nejvíc bylo Siřanům, pak Afghánci, pak Pakistanci a teď to šlo. Mimochodem, i Nigérie je z velké části islamská, takže ano, zatímco všichni ostatní mluví o Rusku nebo o Číně jako o hlavním nebezpečí, tak já se snažím říci, že islámská kultura je inkotabilní a že džihád, svatá válka je v podstatě návod, jak vraždit nevěřící. No, což se dělo v době, kdy islam disponoval jistou silou, ale kdyby například Iran dosáhl jaderné zbraně a to si myslím, že je jeden z důvodů, proč se válka s Iríánem vede, tak první, kdo by byl zcela vyhlazen, by byl Izrael. A to přece nechci lé. Vy skutečně dlouhodobě upozorňujete na nebezpečí radikálního islámu. Vlastně je to v zápětí na to i potom nebezpečí občanské války v zemích, kde dojde ke střetům. Teď jsme viděli, jak dopadly volby třeba v Berlíně, kde Dinke eh vyhrála sice přes sociální politiku a byty, ale zároveň eh vyhrála strana, která je velkorysák jakékoliv podobě masové migrace. Přestože už před mnoha lety to pojmenoval spisovatel Luděk Freeboard, že poskytujeme azyl lidem, kteří utíkají před dopady ideologie a tu ideologii si nesou s sebou. Takže ta má otázka spíš vede k tomu, co si může počít naše země. >> Víte, když jste mluvila o Berlinu, já vás možná dát překvapím, mně daleko víc vadí, aniž bych zasahoval do svobodných voleb. zvolení neworského starosty, co je prostě kondenzace všech negativních rysů, které může politik mít. A on přesto vyhrál v New Yorku. No dobře, stalo se a jak jsem říkal, nesmíme zasahovat do svobodných voleb v jakékoli zemi. >> Třeba jako v Rumunsku. >> No, v Rumunsku, >> kde kandidát místo do prezidentského paláce jde do do vazby, že jo. >> Ano. Ústavní soud Rumunsku zasáhl mimochodem podobně jako zasahuje náš Ústavní soud, abychom si nemysleli, že tady žijeme v Peřince. Protože náš ústavní soud dokonce zrušil konání voleb svého času, jo, a zrušil termín voleb. No, takže nebezpečí je Rusko v menší míře Čína, tam se to nebezpečí přeceňuje, ale nebezpečí myslím především my sami. Ústavní soud je nebezpečí. V některých diskuzích, které se odvolávají právě na precedenty typu zrušení voleb a koneckonců i teď vyhovění prezidentu Pavlovi s jeho ústavní stížností vedou k tomu, že i vnitřní mechanismy demokratického státu se mohou stát politickým rizikem, >> včetně zpravodějských služeb. Hlavně to samozřejmě ovlivňuje důvěru lidí v ústavní instituce a to může způsobit velké štěpení, protože jakmile lidé vědí, že Ústavní soud splní prezidentovi něco dřív, než si to stačí, >> dřív, než on si to stačí přát, jak >> by se říl, co mu na očích vidí. prezident, když už jsme tedy na domácí scéně, tak prezident Petr Pavel kritizoval v zahraničí českou vládu kvůli výdajům eh, konkrétně v Estonsku. >> Ano. Ano. K výdajům na obranu a pak chce, aby ho tatáž vláda s sebou vzala do Ankary. Vy jste řekl, že politik nesmí dovolit, může být nenáviděný, může být milovaný, ale nesmí být směšný. Pak jste dokonce řekl a je to i ve vaší knize, že ze sebe nesmí dělat pitomce. Tady pravděpodobně došlo v očích některých k naplnění eh této premisy, ale řekněte mi, co považujete na mandátu Petra Pavla jako bývalý prezident za nejvíce škodlivé? Protože toto je samozřejmě nepříjemná váda. odhaluje jakousi krizi parlamentní demokracie, ale co je pro vás jako nejhorším nejhorší zprávou z jeho působení? >> Já bych to rozdělil na pou dvě části. První část je vážnější, druhá je trochu nevážná, ale taky důležitá. Pokud jde o tu vážnější část, tvrdím, že prezident Pavel ohrožuje suverenitu České republiky a důvzuji to například z toho, že podpořil myšlenku hlasovaně kvalifikovanou většinou v Evropské unii, to znamená zrušení beta pro Českou republiku. Tak tady máme jeden případ. Druhý případ podporuje zavedení eura, ale ti, kdo se trochu vyznají v měnové politice, vědí, že zavedení