Jak poznat, čemu věřit? | Otázky z publika | Zuberecké chodníčky 2026

[hudba] [hudba]

Já mám dotaz, lebo tady tu hovorili, že v podstate nečítate mainstream nebo nečítá mainstream. A prvé, čo ma šokovalo, bola informácia, že bojovníkov je len 20%. To ma naozaj šokovalo.

To odhady. Pozor, to není výzkum jako vědecký. To je náš odhad.

Jo, tak to už ma začíná uklidňovat taze.

Ale vy jste hovorili, že teda nečítať mainstream a tak. Já si myslím, že po druhé svetovej vojne vznikli organizácie v Spojených štátoch a vo Velkej Británii, ktoré študujú ľudí, tak ako hovorili. Oni nás majú prečítaných komplet. Oni vyvolávajú určité situácie, akcie a čakajú reakcie ľudí a tak. Čiže ide tam o psychológiu, ako sa ľudia zachovajú a tak a tak. My keď nebudeme čítať mainstream a nebudeme počúvať týchto ľudí, tak ako zistíme, kým sme, pretože my musíme všetky nástroje použiť proti ich nástrojům.

Ale to tady bylo, kde je ta kniha, cos tady ukazoval, to je popsáno. To je tak detailně popsáno všechno, jak oni s náma manipulují. Jasně, to vím.

A pak se jenom dívám kolem sebe a nemusím číst méda, vždyť to vidím. Pak to vidím a vidím to denně. Takže podle mě je potřeba si nastudovat to, kdo to viděl, kdo to pochopil, a teď se na to dívat, jestli je to pravda. Samozřejmě.

Jo, to je ještě u té pravdy. Já jsem zapomněl nebo neuvedl jako věc, že běžně říkal vlastně Jaroslav, jak o té pravdě, jak se hodnotí v té alternativní sféře. Ale tady, když se dostanete dál, tak uvažujete jinak. Vy si říkáte, že jsou zákonitosti jak nahoře, tak dole. Jo, třeba sedmidílní složení, sedmileté v mém životě. Potom jak uvnitř, tak vně. To jsem už uváděl, jo? Takže jsou určité zákonitosti, tady ty duchovní, které mě umožňují na velmi vysoké úrovni rozlišovat tu realitu kolem sebe. Takže opravdu, kdybych měl poslouchat tu negaci a tu manipulaci, která je v těch mainstreaming médií, proč se tím mám živit? To není moje strava.

My jsme tady nemluvili, protože my tady neřešíme teďka jak změnit společnost. My se bavíme o médiích. Ale třeba v tom v té Bratislavě, v tom loňském roce, listopadu, tak jsme řešili, jak vytvořit nový středoevropský civilizační model. Na čem to má být postavené. A tam na té nástěnce je ten billboard od těch přednášek a pak je tam odkaz, kde si můžete stáhnout myšlenkovou mapu, kde jsou odkazy na ty přednášky. Snažíme se taky o to. Nejenom, že bychom, ale teď je tady to téma, toto a tak řešíme toto téma.

Chtěla jsem se zeptat třeba pana Mikše, jak teda má rozeznat běžný čitatel, posluchač a teda i pozorovatel na YouTube kanálu, eh, jestli neslyší tam řízenou opozici a už ten název alternativa, to myslíte si, že je to správně pojmenováno? Nemělo by to být jako, že třeba nezávislé médium? A ta rozlišovací schopnost, jak to mají ty běžní lidé poznat, co sledují, jestli nejsou ohrožení.

No, těžko. [smích]

Podívejte, i to rozdělení, které jsme tady udělali, je samozřejmě nějakým způsobem, je to prostě jakési rozdělení. Vždycky, když děláte nějaké dělení, můžete to rozdělit na dvě, na tři. Můžete si to udělat třicet kousků. Čili tady tohle je dělení velice hrubé, to dělení, které jsme udělali. A je to vlastně jenom výběr určitých typů. Vy bez nějakých předchozích zkušeností, vy to nepoznáte. To, na co vy se ptáte, jo, jestli prostě nakolik, jestli to je něčím ovlivněné nebo ne. Vy musíte opravdu, jediné, co vám zbývá, je opravdu si ty informace ověřovat z více míst, byť i tam zase nemůžete vědět, jestli nakonec nečerpají z jednoho zdroje, což se taky často stává. A hlavně opravdu to chce ten čas a zkušenost.

Ano, jako jednorázově přijdete najednou k tomu, teď si to přečtete, tak tam vy se nemáte o co opřít. Tam je velice důležité právě ten váš osobní vývoj. To je vlastně i to, co tady celé zaznělo, ty naše přednášky. Tak to nemělo nějak někoho vyzdvihovat a někoho zatracovat, že je špatný. Ano, protože každý je nějaký v dané chvíli a [odkašlání] každý má, bych řekl, každého někde v uvozovkách ta bota tlačí.

Lidi, my jsme tady, to rád používá tady Zdeněk, že tady vlastně celý ten prostor, že to je vlastně trenažér, který nás má něčemu učit. Pokud by bylo všechno OK, jo, jak se říká, jako cigárko, jo, kola v puse a jo, sedíte někde u moře, tak to jste v klidu a nic vás nenutí, abyste se někam posouvali, takže vy vlastně ten, jako ten diskomfort určitý, potřebujete mít.

No a teď ten vlastně ta situace funguje tak, že když ten diskomfort vás nikam pořád ještě nezatlačil, no, tak on přitlačí, no a bude to pokračovat tak dlouho, až vás to někam posune nakonec. Opravdu, z jedné zprávy to nepoznáte. Tohle je proces a trvá to nějakou dobu a každý z nás je na jiné úrovni.

Já to vždycky přirovnávám třeba, jo, k naší devítiletce. Jo, je fajn. Ano, určitě deváťák toho asi bude vědět, než ty první třídě. No, ale co řešením je, že všechny vezmem a nacpem do té deváté třídy. No takhle to nejde. Vždyť to je proces. Oni tím musí projít všemi těmi stupni. A znova, tak i my, každý z nás má svoji nějakou individuální nějakou cestu a postupně prochází těmi stupni. A třeba teď si přečtu tu zprávu a klidně a může se stát, že vyhodnotím špatně, budu jí věřit. Dobře, udělal jsem chybu, časem na to určitě přijdu. A takhle postupně nastane čas, kdy už to poznáte celkem bezpečně. Nejsou nějaká rychlá řešení. Ano, rychlá tabletka. Vy budete, jo, ta modrá tabletka, kde najednou všechno víte, ne? Ono to takhle v životě úplně nefunguje.

Pravá věc, čo sa týka korony, a toho, jak jste hovorili, že keď jste sa nastavili, tak ste mohli chodiť bez čohokoľvek a boli ste neviditeľní. U mě to fungovalo tak, že jsem slyšel a když se slyšel, tak jsem viděl na těch biorobotoch, jak závidí. Ako to nastavit, nastavení je úplně jednoduché. Táto hra funguje tak, ano, vy musíte dát souhlas a vy keď dáte souhlas, tak stanete sa účastníkom hry, otroku a keď vám odnímu, tak vymizne z toho koloběhu a to je celé.

Určitě, velmi dobře, velmi dobře, děkuju za doplnění.

Děkuji moravské koncepční skupině. Nie. [potlesk] [potlesk] [hudba] [zvon]