Ilona Švihlíková: "Militarizace ekonomiky vyžaduje militarizaci společnosti."

Dobrý den, vítám vás u dalšího videa.

Je tu téma, které se sice mihlo i v tom našem hlavním proudu, který nám tak pečlivě selektuje, o čem máme vědět a o čem ne, ale nebyla tomu věnována dostatečná pozornost a kontext, který si podle mého názoru toto téma zaslouží.

Jedná se o výraznou změnu německého výrobního modelu, přičemž se hovoří o tom, jak moc jsme my na tento model napojeni.

Možná jste si všimli toho, že proběhla malá zmínka, jaké velké škrty pracovních míst plánuje Volkswagen, ale už k tomu není dodáno, jak moc se právě mění zaměření německé ekonomiky a to směrem k masivnímu zbrojení.

Potvrzují nám to nejenom výdaje státu a výdaje na zbrojení, jak si ukážeme za chvíli, ale už to vidíme třeba také na zakázkách a na růstu jednotlivých sektorů průmyslových výrob.

Pojďme se na to podívat.

Vítám vás na kanálu Ekonomika v souvislostech, kde se věnuji tématům, která jsou u nás buď úplně mimo, jako byl ten brazilský systém Pix, který vyvolal takovou nevoli až nenávist Spojených států.

To je tak, když se pokoušíte o digitální suverenitu, nebo témata, která nejsou prezentována v kontextu, případně velmi jednostranným způsobem.

Jako Seznam, novinky a další miláčkové, které tady máme k dispozici.

Tenhle kanál je jiný.

Ještě jednou vás na něm vítám.

Teď jsme v trošku letním režimu, protože je mi jasné, že přece jenom jak počasí, tak možná letní nálada trošku ovlivňuje to, jak moc často se chcete dívat na poměrně vážné analýzy, ale od září zase najedeme plnou parou. Bude nás čekat spousta témat – státní rozpočet a tak dále.

Ale teď už pojďme na to, co nám tady provádí Volkswagen.

Tady jsem si nechala vyjet něco k těm významným automobilkám, ať se můžete podívat velmi stručně na určitá srovnání týkající se tržní kapitalizace, výrobních kapacit a případně tržeb.

Tady je několik titulků, které se objevily v německém tisku, ať už to je Tagesschau, která je takzvaně veřejnoprávní, takže informuje velmi umírně řekněme o některých věcech, ale je patrné, že hlavním tématem bylo, že ve Volkswagenu se může objevit ztráta dalších až 50 000 pracovních míst a samozřejmě zřejmě je to téma, které se v Německu velmi intenzivně rozebírá.

O panu Oliverovi Blaumovi už jste bezesporu slyšeli, ale i kdybyste neslyšeli, tak já už jsem na mém kanálu ho zmiňovala ještě s jednou výraznou souvislostí a to bylo ve chvíli, kdy se pozitivně vyjadřoval k tomu, že by volné kapacity, a těch bude nejspíš víc než dost v Německu, mohly být využity právě pro zbrojní výrobu.

K ohlášeným 50 000 pracovních míst se nově přidalo dalších 50 000, takže se bavíme o 100 000 pracovních míst, i když je možné, že se tohle číslo bude vyvíjet.

Je to koneckonců nějaký předběžný odhad.

Tady máte také před sebou jména těch měst, ve kterých sídlí dcerky Volkswagenu a které budou více postiženy.

Dominantně se ty škrty mají orientovat na Německo, které má samozřejmě největší problém s kombinací velmi drahých energií.

To si ale vybrali sami.

Dražší pracovní síly a celkově, jak uvidíme za chvilku, nižších marží.

Oliver Blaum tvrdí, že koncern jako takový celý má o 20 % vyšší náklady než srovnatelní konkurenti.

Podotýkám, že Volkswagen má samozřejmě v té německé ekonomice velmi specifické postavení nejenom určitého symbolu, ale také poválečného úspěchu a efektivity v německém zpracovatelském průmyslu.

No a tahle éra je samozřejmě u konce.

Je to symbol toho, že skutečně ta německá průmyslová výroba od roku 2008 klesá a nyní má být nahrazena – ten pokles té civilní průmyslové výroby – něčím jiným, a to je právě zbrojení.

Samozřejmě, že nejde jenom o škrty pracovních míst – a teď já to nechci nějak poceňovat – o škrty pracovních míst, a tam jde zkrátka o to, že Volkswagen má nadbytečné kapacity.

Chtěla bych zdůraznit, že se tedy jedná o šok, který má strukturální povahu.

Nejde o to, že máte krizi, jako byla velká recese, a pak zavedete třeba šrotovné nebo jiné podpůrné nástroje.

Teď je nehodnotím, konstatuji prostě, že je máte k dispozici.

Tohle je strukturální problém německé ekonomiky, který je nejpatrnější v tom průmyslu automobilovém, ale dotýká se i velkého množství dalších sektorů.

Nedotýká se pouze velkého koncernu, ale samozřejmě i navázaných firem toho takzvaného středního stavu.

Ten pojem Mittelstand v Německu má minimálně politicky velmi silnou konotaci, tak samozřejmě tam všude se ty škrty budou prolínat směrem dolů.

Tady vidíme, že skutečně se jedná o nadkapacity ve smyslu tedy návrhů na snížení počtu modelů, variant – vyrábět méně aut.

Provozní marže už dnes není příliš vysoká.

No a tady je potřeba říci, že je to kombinace mnoha faktorů.

Ten problém, který má Volkswagen, potažmo ekonomika – jeden z nich je to spoléhání se na export.

Z tohoto ohledu jde o dva základní trhy a sice jde o trh německý a o trh čínský, o jakých už jsme často hovořili, ale je tu určité uvědomění si té důležitosti Volkswagenu jako vlajkové lodi.

Americký trh je samozřejmě ovlivněn politikou Donalda Trumpa.

No a čínský trh je zase ovlivněn jinými faktory, které si hned představíme.

Takže o co nám jde?

No, jde vlastně o to, že Německo jako průmyslová země udělala velké množství chyb a zároveň země, kam byla zvyklá vyvážet – kam Volkswagen byl zvyklý vyvážet velké objemy – mění svojí politiku a svoje zaměření.

Spojené státy jsou dnes zemí, která je poměrně výrazně protekcionistická.

To se netýká jenom cel, která jsou různě zaváděna a rušená, ale i požadavků na lokální obsah.

Zkrátka Donald Trump si přeje, aby se více věcí vyrábělo ve Spojených státech.

Dělá to blbě.

O tom si taky natočíme nějaké jiné video, ale je to zkrátka problém, který se propisuje do prodejů.

Ještě větší problém je Čína, protože obrovský odbyt čínský nejenom u automobilů, ale u řady dalších průmyslových statků – v Číně, vlastně umožňoval ta ten velký odbyt z Číny z toho obrovského bohatnoucího trhu 1,4 miliard lidí – umožňoval Německu živit ten model, zejména německý, ne Škodovku, ale zejména ten německý.

No jo, jenže tohle se prostě změnilo.

Čína je dnes sama velmi silným konkurentem.

To znamená nejenom, že nekupuje VW, ale vytlačuje VW z čínského trhu svými výbornými elektromobily, což není jenom BYD – levný navíc, že?

A obsazuje stále více i ten evropský trh.

Tady máte odhady, jak se budou zřejmě vyvíjet kapacity.

Ta nejhorší situace je samozřejmě ve městě Zwickau.

To jsou ty elektroauta.

Tenhle problém má celá Evropa.

Celá Evropa.

To znamená, že to zaměření evropského průmyslu – u Německa je to vidět nejdříve – se bude nutně měnit a bude to nejspíš dost ošklivý proces.

Evropská komise a Německo zejména se rozhodli, že tento proces budou brzdit tím, že budou militarizovat ekonomiku, což ale nutně znamená, že budou militarizovat společnost, a to se jim daří, nutno říct, v České republice beze sporu.

Tady vidíte grafik využití kapacit v Německu.

Není to drama, ale je to beze sporu strukturální záležitost – pokles, který ukazuje, že je tady hluboký a vážný problém. Mohlo by to být podstatně horší ještě.

Jo.

Tak nové objednávky, řeknete si – hm, dobré kulisování, ano, jasně, ale možná teď nějaké dobré tendence. Jenže tady je potřeba se skutečně podívat po těch jednotlivých sektorech, nedívat se jenom na ta agregovaná data.

Ona se totiž mění ta německá výroba, protože se mění německý model a už to vidíme i na těch objednávkách. Už se to tam začalo propisovat. To znamená, nejde jenom o politické deklarace.

Připomenu, že právě kvůli zbrojení byla proražena ta takzvaná dluhová brzda Schuldenbremse, která vlastně Německu byla schválena jako ústavní zákon od roku 2009.

Tak žádné velké problémy, které Německo mělo se zaostáváním infrastruktury, rozpadem vzdělávacího procesu – to bylo totální – s problémy samozřejmě s migrací, která nebyla nikdy zvládnutelná, nějak nám ti syrští inženýři nefungovali. Tak to všechno prostě ne. Schuldenbremse bude a teprve to zbrojení to prorazilo a pan Oliver Bulma má pravdu.

V tomhle mají Němci výraznou tradici a bezesporu nás všechny těší, že na ní chtějí hezky navázat. To, co dnes vidíme, je, že klesají zakázky v automobilovém průmyslu, ale i v dalších segmentech průmyslové výroby – poměrně těch s vyšší přidanou hodnotou. Ale zároveň je patrné, že se objevují nové zakázky, které se týkají vojenských vozidel, letadel – zkrátka toho, co je spíše spjato s tím posílením zbrojí.

Jen tady ten nárůst je enormní, ne?

Nepřeřekla jsem se.

Vidíte dobře.

Jo.

To znamená ten pochod k té militarizaci je výrazný. Podotýkám, že militarizace ekonomiky je bohužel jednoznačně spjatá s militarizací společnosti.

Je to podobné jako Spojené státy – musí neustále vést války – jako Izrael třeba. Mají to společné. A koneckonců Trump řekl, že nemá čas se starat o nějaký Medicare a podobně, protože oni musí válčit, že jo.

No, tak to je přesně ono. A tohle se má stát s tou německou ekonomikou. To znamená má se vrátit k té své podobě, která se jim tolik osvědčila za prusiáků a podobně – militarizovaná, hysterizovaná společnost, která už se chystá na nepřítele a vidí v tom nějaký svůj vyšší smysl.

Máme zkušenost, že ovšem bohužel řada z našich spoluobčanů na tuto zkušenost jaksi ráda zapomněla, protože si z nějakého záhadného důvodu myslí, že jsou na správné straně.

Tak mění se struktura německé průmyslové výroby. Člověk si slajdy kontroluje neustále a vždycky tam má překlep, pardon.

Takže oslabuje ta civilní výroba a roste výroba vojenského zboží.

Co je potřeba ale říct? Zbrojní průmysl se chová jinak. To znamená je tam vždycky velká závislost na politických rozhodnutích. Bude financován z našich daní, respektive v případě Německa a nejen v případě Německa, bude financován na dluh. Což se zdá, že tenhle dluh – to zadlužování našich dětí – tam kde to vadí u důchodů, tak tady to nevadí. To vám vždycky o té zemi a o jejich preferencích řekne velmi mnoho. Ta hysterie, která se týká, jo, že prostě je dluh, který je fajn – to je ten dluh na třetí světovou válku – a pak je ten dluh, který je špatný, a to by byl třeba dluh, kterým byste kompenzovali sociální systém třeba.

Samozřejmě, že ten zbrojní průmysl bývá poměrně hodně koncentrován. To znamená máme tady pár lidí, kteří z něho enormě zbohatnou. Opět máme zkušenost i zčera, že jo. A těch pár lidí má občas tendence být třeba politicky velmi aktivní a platit si svoje loutky a vyžadovat následně politiku, která jim vyhovuje. Což je typické rentní chování. Nic překvapivého, ale prostě takové to je. Je potřeba to říct.

Je to prostě otázka, do jaké míry je tam export – kam jde samozřejmě a tak dále. Ale každopádně vám to nikdy nevykompenzuje nezaměstnanost danou poklesem té civilní výroby. A stejně tak nebude mít – to je obrovská zátěž samozřejmě z hlediska veřejných financí. To vidíte i na těch Američanech, jo. I pro ně je to obrovská zátěž. Mohli by mít úplně lepší, mnohem lepší ekonomiku, než kdyby. Ale kdyby bylo bývalo, tak by bylo bývalo.

Někdo říká, že za tím americkým dolarem jsou právě všechny ty střely a podobně. A samozřejmě ani ten multiplikační efekt v případě té zbrojní výroby není tak velký. Myslím, že už jsem hovořila i o tom, že ty studie uvádí velmi optimisticky třeba 0,9, takže když vložíte jednu korunu, vrátí se vám 90 haléřů. Ten multiplikační efekt nebude vyšší než jedna.

Ale tohle je prostě to směřování. To má být ta záchrana, to má být to spasení.

Připomenu, že tím druhým bodem je samozřejmě ekonomická válka vůči Číně, kterou si třeba hodně přeje paní Kalasová.

Máme rádi, máme štěstí, že takovéhle lidi – pan Merce a paní Kalasová – co se může pokazit, že s takovým úžasným vedením, která si ji přeje.

Hovořila jsem o tom v jednom z minulých videí, že vlastně tou optimální kombinací má být vojenská válka proti Rusku a ekonomická – zatím tedy jenom ekonomická – a že paní Kalasová pak řekne, že budeme bojovat za Taiwan – proti Číně. Což je samozřejmě sebevražda na mnoha frontách. Ale jim to asi přijde jako báječný ekonomický plán.

Ale tohle jsou prostě ty úvahy. Místo, abychom se podívali dovnitř na ty problémy, které nejen Německo, ale řada dalších zemí a zejména Německo udělalo nejen z hlediska cen energií, ale v mnoha dalších ohledech – z hlediska vzdělávací soustavy, migrační politiky a samozřejmě neskutečného podcenění modernizace té ekonomiky – vlastně spoléhání se na to, že my děláme ty spalovací motory a to je ono.

No, asi ne úplně. Ta obrovská ztráta a orgáně samozřejmě s tím spjatá, tak ono vás to prostě doběhne, že?

Ale místo toho je jednodušší říkat, že Čína je ošklivá a vyrábí to lépe, levněji, chytřeji a má víc patentů, což je drzost.

Tak tady jen k potvrzení toho, co říkám – aktuální výdaje na zbrojení dle SIPRI. Můžete si najít ty základní materiály, jsou volně ke stažení.

A tady zkrátka už je dobře vidět, že z hlediska celkových výdajů se Německo dostává na čtvrté místo. To znamená realizuje postupně ten svůj plán militarizace německé ekonomiky. To znamená problémy automobilek a navazujících odvětví – což je celá obrovská kaskáda. Včetně třeba těch dalších výrob, které jsem zmiňovala – elektronika a tak dále – tak má právě vyřešit ta masivní zbrojení. Které ale podotýkám znova – se chová i ekonomicky jinak.

Kdybych vynechala tu militarizaci společnosti, což teda nechci a nemíním, tak ekonomicky vzato – prostě ty zbrojní výdaje se chovají jinak. Mají jiný dopad na ekonomiku, vytváří úplně jiný profil, jiné ekonomické vazby a podobně.

Pokud vás tahleta témata zajímají, tak se prosím přihlašte k odběru tohoto kanálu.

Letní provoz je trochu mírnější a jak už jsem naznačovala, září to znovu pořádně rozjedeme, protože témat bude hodně a nebude před nimi kam utéct.

A samozřejmě je to i můj ekonomický klub, kde třeba s lidmi z podnikatelské sféry máme to velmi pestré, musím říct, což jsem fakt ráda, od startupů a různé další firmy.

Diskutujeme o těchhle věcech a bavíme se o tom, co je možné udělat v rámci České republiky, jak ty věci chápat, jak je vhodné reagovat.

Pokud vás to zajímá, podívejte se na odkaz pod tímto videem.

No a to je pro dnešní vysílání všechno a já se budu těšit zase brzy na viděnou, na slyšenou.