Budeme platit dvakrát tolik za méně spolehlivou elektřinu? Expert o skrytých důvodech vysokých cen.

Proč je jinak stabilní česká síť přetěžovaná přebytky z německé sítě, kde si Němci odstavili jádro a najeli na obnovitelné zdroje?

Co je to za zvláštní solidaritu s Němci?

Můžete laikům vysvětlit, proč Češi doplácejí na rozhodnutí Němců?

Doplácejí.

Ona na to jako technicky doplácí celá Evropa víceméně. Tam je potřeba si uvědomit celou genezi toho problému, protože na začátku byl dejme tomu nějaký byznys model mezi paní Merkelovou a panem Putinem. Ten byl domluvený, budovala se surovinová závislost Evropy na ruském plynu německým prostřednictvím.

Paní Vonder Leyenová, která teď bojuje s Rusy, tak u toho byla tuším jako ministryně obrany. Takže paní Vonder Leyenová je také spoluautorem tohoto stavu.

A pak se tedy stalo to, že Němci ve své možná posedlosti ovládat tu Evropu si zbytečně vyřadili jaderné zdroje. To normální člověk neudělá.

No, ale říká se, že se pozná chytrý člověk od hlupáka — ten hlupák, když udělá jednu chybu, že ji udělá. Chytrý člověk, že udělá jednu chybu a ten se z ní poučí. Kdežto hlupák tu chybu dělá stále.

No a teď prosím posuďte sami, abych tady nehanobil žádný národ. Němci si začali zavírat jádro. Potom na podzim jednoho roku jim vybuchl plynovod tou diverzní akcí. No a na jaře druhého roku zavírají poslední jaderné zdroje v Bavorsku. Tak já se ptám, jestli toto udělá někdo normální.

Němci se dali na špatnou cestu, pak to ještě ztížili. No tak se prostě technicky nedivte, že když nemají dvě z klíčových surovin — ani jádro, ani zemní plyn — tak že jim ta soustava funguje jak funguje.

Vyvážejí v podstatě svojí válečnou ekonomiku, svojí technickou nestabilitu a svoje předražené ceny, kde na tom ještě vydělávají lichváři, tak je vyvážejí dále do světa.

Co se týče třeba té liberecké burzy nebo těch emisních povolenek — tak ještě asi dlužno zmínit, že ta emisní povolenka není žádné objektivní palivo. Je to nějaký papír, který je určený ke spekulativnímu trhu a stávají se takové hrozné věci, že Poláci chtěli pomoct Ukrajině v zimě, když mrzli.

A co řekla Evropská unie, paní Vonderlinová? Nejprve zaplaťte emisní povolenky a pak pomáhejte Ukrajině ve válce, jak chcete.

Představte si, že by to byly potraviny a že by se řeklo: Desetkrát tolik musíš zaplatit nějakému lichváři. Už nejde ani do Evropy, nebo většina z toho ani do ekologie. Musíš zaplatit lichváři a pak můžeš pomáhat trpícím v dvacetistupňovém mrazu.

Takže v tomhle, v tomhle jako my žijeme. No a všechno, co jste říkal, jsou víceméně důsledky tohoto stavu. Samozřejmě, technicky, jak ten stav probíhá, můžeme rozebírat dále.

Plán a ideologie versus realita a byznys model. Likvidace spalovacích motorů a nahrazení elektromotory — když se ví, že kdyby většina lidí přešla na elektromobilitu, síť to neunese. Odstavení jaderných elektráren a nahrazení obnovitelnými zdroji — a opět se ví, že to nejde bez negativních dopadů.

Jak moc drahé jsou tyto experimenty? Kde přesně vznikají? A je jejich primárním cílem to, co se prezentuje v médiích?

Já bych řekl, že ta energetika je vlastně takový obor, takový technický organismus, kde vlastně, třeba jako v těle našem, když nás něco bolí, tak je to vlastně nějaký takový stav, který předchází tomu, že se zhroutíme. Zrovna tak v té energetice obvykle je něco drahé nebo předražené nebo s kolísavou cenou nebo i s kolísavou stabilitou dodávek. V době, kdy už ten systém, na který jsme byli zvyklí, začíná se hroutit.

No, takže to je ten jeden problém. K té elektromobilitě se pak ještě dostaneme. Nebo rovnou elektromobilita.

Co je to elektromobilita? Elektromobilita je všechno, co se hýbe na elektřinu. Takže elektromobilita je v podstatě i dron, který vám přiveze nějaký balíček ke dveřím. Jak se to plánuje, tak i toto je elektromobilita. Elektromobilita jsou i lodě třeba, které jezdí po Vltavě na baterie, a největší elektromobilita v této naší civilizaci je příměstský vlak.

Takže pokud si říkáme, že rozvíjíme elektromobilitu, tak to určitě není o tom, že namísto aut na benzín budou manželé dva jezdit auty na elektrické baterie kvůli tomu, že jim tam developer nepostavil nějakou příměstskou dráhu, nějaký ten ŠBAN, kvůli tomu, že jim tam nepostavil školu a školku.

Takže vždycky ta mobilita je součástí nějaké logistiky a špatně udělanou logistiku nelze nahradit bateriemi v autech. To je to první věc v té elektromobilitě.

Na druhá — když mluvíte, že by se všechna ta auta se spalovacími motory nahradila bateriemi — tak je to taková spotřeba, na kterou my nejsme připraveni, kde by se muselo postavit několik Temelínů. Takže je to zase nesmysl.

Je to prostě nějaký nesmysl. Dobré to je třeba v centrech měst, kde to nesmrdí. Dobré.

Nebo kdybych řekl příklad dobré elektromobility s obnovitelnými zdroji — tak je to třeba Indie, kde jezdilo spousty takových motorčiček na benzín. No a potom je předělávají na baterie a mají tam sóláry, svítí tam sluníčko dvakrát tolik než u nás. A to je super. To jsou jakoby výborné aplikace, ale je vždycky potřeba vybrat nějakou vhodnou technickou aplikaci a ne ideologii.

A je potřeba udělat tu technickou aplikaci tak, aby fungovala, aby fungovala přiměřeně i cenově a ne aby nám kolabovala soustava a někdo na tom vydělával. To je to prostě špatně. To nejde takhle.

Tak nám rozdělili ČEZ.

Dalo by se po vzoru úvodní věty ze známého Haškova díla říct o rozhodnutí valné hromady tohoto energetického gigantu dát lukrativní distribuční a obchodní část do soukromých rukou. Vy to velmi kritizujete.

Kdo tady prodává české rodinné stříbro? Proč a proč zrovna nyní a proč je to podle vás špatně?

No, když to řeknu, když to řeknu hodně drsně nebo hodně brutálně — protože už tady na ten výprodej nic nezbylo.

Vždyť se podívejte na to. V první dekádě po opoziční smlouvě v roce 98 jsme tady vyprodali všechny fabriky. Ve druhé dekádě jsme vyprodali všechny sítové společnosti, vodu a občas říkám, že nám nepatří ani pitná voda, která teče z kohoutku, ale není to přesně — když se nad tím diváci zamyslí — je to takhle doopravdy.

No a vzhledem k tomu, že ty vládnoucí garnitury i ten zahraniční kapitál jsou vlastně nastaveny na tento zvrácený byznys, tak zase se něco musí vyprodat, z čeho my budeme potom platit budoucí poplatky.

Je to — kdo jste třeba četli Mukaboova Egypťana Sinuheta — tak my vlastně takhle sami sebe prodáváme do budoucího otroctví prostřednictvím politiky.

A když si uvědomíme zase z druhé strany bezpečnostní rizika, tak se to takhle nedá dělat. Nejde tady jenom o ten výprodej sítí. Ty sítě prostě patří do státního vlastnictví, protože kdo jiný než ten stát vám může zaručit, že budou spolehlivě budovány, že budou odolné proti blackoutu a tak dále, ne?

Pak vám zase bude nějaký politik, který bude motivovaný investorem, vykládat, že je budeme budovat v rámci tržního prostředí.

Tak jak se to nějakému investorovi nebo nějakému cizímu kapitálu vyplatí.

Takže budeme platit dvakrát tolik za sítě, které budou z poloviny tak spolehlivé.

A tento záměr, já jsem ho nazval za zločinný a že sem nepatří a že naopak, když to vezmu i v té bilanci, kdy říkají, zavřeme uhlí a budeme dovážet elektřinu, tak odkud?

Z čeho se ta elektřina vyrobí?

Z obnovitelných zdrojů určitě ne.

Tak se vyrobí tak maximálně z ruského plynu.

Tak se sem bude vozit plyn na výrobu elektřiny z Ruska v německých zařízeních firmy Siemens a nebo se sem bude vozit německá elektřina vyrobená v zařízeních firmy Siemens z ruského plynu.

No tak pak tu závislost na Rusku tady máme dvakrát a v době, kdy se ve světě válčí, todle si nemůžeme dovolit.

Takže není to jenom výprodej sítí, je to celková politika a nejenom této vlády, ale je to celková politika už od té opoziční smlouvy, že si můžeme dovolit cokoliv vyprodat, aby na tom někdo krátkodobě vydělal a ten národ nějakým způsobem dát v šanci, protože teď není ve světě ani žádný mír, ani žádná konjunktura, takže my si prostě takovéto experimenty už dovolit nemůžeme.

A naopak ve třech základních komoditách, jako je pitná voda, potraviny a elektřina, musíme být nebo energie obecně i teplo, zejména teplo, tak musíme být soběstační.

My si nemůžeme dovolit vyprodávat budoucí závislost České republiky ve válečném prostředí.

Odkud to ty politici dovezou ten zemní plyn? Ať ukážou odkud, ale už dopředu vědí, kdo na tom bude vydělávat, když to dovezou.

Panelí diváci, pojďme si teďka něco povědět o novinářské profesi.

Jedna z klíčových věcí, co každý novinář řeší, je pokládání otázek.

Záleží na tom, kdy ji pokládáte a koho se ptáte.

To, že někdo nepokládá otázky, to je součást dnešní doby.

My ty otázky pokládáme a má to svojí daň.

Ten správný čas je pro novináře samozřejmě riziko.

Když je covid, všichni chtějí očkovat nevyzkoušenými preparáty a vy se ptáte odborníků, který mají dekády praxe v daném odboru, jestli to očkování je to nejlepší možné a jestli tady je nějaká slizniční imunita a kdy očkovat, koho očkovat, jestli jsou tam nějaké kontraindikace, jestli tam jsou nějaká rizika, tak samozřejmě jdete proti tomu proudu a má to pro vás rizika.

V dnešní době jsou to rizika a hlavně na sítích je vám snižován dosah, je to zametáno pod koberec.

Další příklad může být to, co se dělo okolo střelby na fakultě.

Bylo tam spousta otazníků.

Dneska je ta kauza víceméně soudně zakázaná, aby se řešila u jiného média.

My jsme byli jedno z prvních médií, které k tomu ty otázky kladlo v době, kdy pan Rakušan na ministerstvu vnitra říkal novinářům, že se o tom nesmí psát a že se mají ptát přes ministerstvo vnitra.

To jako vážně? Ministr vnitra vám bude říkat, na co se jako novinář máte ptát?

To nepřišlo nikomu divné.

Nám jo. My jsme ty otázky pokládali.

Kladli jsme otázky ohledně toho, jakým způsobem jdou peníze na Ukrajinu v době, kdy tady byla silně proukrajinská vláda, která řešila pomoc Ukrajině, ať už by někdo řešil, jestli tam ty peníze vlastně dojdou.

Základní motiv novináře — kontrolovat, řešit, nemlčet.

Dovedete si představit, že by nějaký novinář kladl otázku o tom před rokem 89, jestli komunismus má být spjatý se Sovětským svazem a jestli se máme s ním družit?

Dovedete si představit, jak by strana s takovým člověkem zatočila?

Já to nechci srovnávat.

Ta doba je dneska úplně jiná, ale chci tím říci to, že je důležité, kdy tu otázku pokládáte a komu ji podkládáte.

Protože s novinářskou profesí je spojeno riziko toho, že kladete nepříjemné otázky v době, kdy se to nehodí, kdy proti vám stojí lidé, který si na vás ukazují.

A dneska je to velice jednoduché si na vás tím prstem ukázat, protože tady máme sociální sítě, máme tady média, máme tady vlivové skupiny, různé čekající skupiny a stavy dalších faktorů, o kterých určitě samozřejmě víte.

Já bych vás chtěl požádat, abyste nás v té práci, co tady děláme, podpořili, abyste nám pomohli.

Žádáme vás opakovaně o to a vy na to odpovídáte a my jsme vám za to moc vděční, protože tohlecto je klíčové.

V okamžiku, kdy vy nás podpoříte, my můžeme klást nepohodlné otázky. Tak jednoduché to je.

Já vás o to žádám a děkuji vám za to.

Stát spravuje strategické komodity a měl by kromě právního termínu být řádným hospodářem také obstarat zajištění strategických surovin v čase, tedy pro další generace.

Korporacím se rozprodala voda, dále v privatizaci těžký průmysl, ocelárny a další podniky.

Jaká je v tomto historie energií a energetické soustavy?

Jak si stojí Česká republika v této oblasti?

>> No tak Česká republika, my jsme měli extrémně stabilní systém.

Česká republika byla vlastně postavená na jedné soustavě, kde tranzitní linky šly přes naše území plynu.

Měli jsme potom celostátní elektrické sítě a do toho jsme měli ještě sítě s teplem.

No a uvnitř vlastně, když se podíváte, tak v každém větším městě, většinou tam byla i továrna nějaká, tak tam byl jeden zdroj, který vyráběl současně elektřinu a současně i průmyslové teplo a v zimě vytápěl okolní sídliště.

Takže todle byla naše filozofie.

No a teďka my to pomalu začínáme rozsekávat jako třeba mrtvého mamuta.

Prvně jsme od toho dali pryč ty teplárny.

Když se podíváte, kolikrát se zprivatizovali nebo přeprivatizovali, co tady platíte za teplo a v jakém technickém stavu jsou ty tepla, ne?

Kdo to za posledních 20 let rekonstruoval?

Tak se nestihnete divit.

Potom ty elektrické sítě, tak odprodali jsme nebo rozdělili jsme nejprve časový svazek na osm krajských energetických podniků.

Z těch jsme si dva vyprodali — rovnoučeskou a jihomoravskou energetiku Eonu.

Kus zbyl v tom ČEZu a to si pro velký úspěch chceme chceme vyprodávat teďka.

Takže je to vlastně postupné ničení, postupné vyprodávání strategického odvětví.

A to bysme dělat neměli.

Je to proces, který tady trvá nějakých 20 let a je to jako třeba když vám vlhne nebo hnije barák.

Takže je potřeba todlencto už zarazit.

Není to prostě proces, který je státotvorný.

Není to proces, který je pro ekonomiku dobrý.

Je to špatně.

>> Procesy v energetice potřebují dlouhodobější horizont plánování, ale to, co popisujete, se děje napříč vládami.

Je ta energetická lobby tak silná, že si vždycky sáhne na lidi ve vládě, aby se rozprodával strategický majetek státu, nebo je to jinak?

Já to nechci úplně personalizovat a je to spíš prostě taková doba.

Myslím si, že účelem těchto pořadů není označit jednoho vynikajícího.

Takže opravdu, jak správně říkáte, ty vlády v tom jedou už někdy od toho roku 98 a ještě dříve, když se ten — takže v tom jede víceméně každý.

Jo, ale je potřeba ten proces zarazit.

Já to občas připomínám. Když si představíte, že jedete s rodinou, třeba někdo z posluchačů jedete autobusem a tam je nějaký opilý, nedbalý řidič a vy se bojíte, že někde spadnete do propasti nebo že vás vybourá a vzadu na sedačce naříkáte s celou rodinou a říkáte, toho řidiče by měl někdo zavřít.

Není to pravda. Toho řidiče by měl někdo vyrazit od toho volantu.

Takže to je, co my musíme udělat. Ať je to, kdo je to, tak vyrazit tu lentu moc od volantu naší energetiky a strategických surovin.

Čí je ta firma? Komu to patří? Mluvíme o privatizaci Čezů nebo o zestátnění ČEZ. Na druhé straně komu patří ten stát. Třeba, když se obrátím na posluchače, řeknu, kdo z vás měl nějaké srůstko, nebo si představte, že máte 70 % nějakého hotelu a budete se furt vymlouvat, že ten hotel, že musíte uspokojit minoritního 30% akcionáře a vyprodávat z restaurace skleničky a sedačky. To přece nejde. Takhle se vlastnictví nespravuje.

No a druhá věc jsou samozřejmě surovinové rezervy, to jest uhlí především. My jsme za posledních 25 let, když se bavíme o ekologii, tak jsme vyvezli zhruba 300 TWh uhelné elektřiny do zahraničí a 20 let jsme to vyváželi za dumpingové ceny, aby na tom někdo vydělal. I dneska to vyvážíme za dražší ceny, ale platíme z toho ty emisní povolenky, které nejsou vůbec pro nás.

Těch 300 TWh — Česká republika má spotřebu asi tak 60. Takže my jsme za tu dobu vyvezli tolik elektřiny fosilní, kterou jsme nemuseli vůbec vyrábět. Nemuseli jsme to vyvážet. Nemuseli jsme tolik dolovat. Nemusely se nám naklánět bagry v těch dolech. Když narážejí na těžební limity, tak jsme jí vyvezli tolik, že by nám to stačilo na pět let provozu České republiky.

A to uhlí je přitom národní bohatství a chováme se k němu takovým způsobem, že ta energetická oligarchie má zisky a dekultivace jsou obvyklé na účet státu, což vidíme v podstatě i tady v té takzvané zestátnění. Když si představíte, ČEZ chce zavřít uhelné elektrárny, nebo to říká v roce 2033. To je za chvilku.

No a kde vezeme na ten decommissioning, na to odstavení, na tu ekologizaci těch lokalit, kde to je, kdo to bude platit, z čeho se to bude platit? Z dovezené elektřiny. Tak tady zavřou Čes elektrárny a doly, budou dovážet elektřinu a budou nám ji dávat dvakrát tak draho, aby jsme zaplatili i ty zavřené elektrárny.

Prostě jste říkal správně, musí se to dělat nějakým dlouhodobým způsobem. A dlouhodobý způsob je, aby energetika v tomhle státě prosperovala i pro budoucí generaci. Musíme si uvědomit, že to je odvětví, které se plánuje tak zhruba na 50 let i déle. To jest dvě nebo i tři generace.

Dokonce i ti větrní baroni, které kritizuji, si představte, že vlastně odsoudíte budoucí generaci. Když někdo bude mít zítra miminko, tak to miminko do svých 20 let bude platit větrným baronům předraženou elektřinu. I tyhle jednoduché zdroje jsou na jednu generaci. Je potřeba na to dávat pozor.

>> Česnek, který by se dal vypěstovat v České republice, se přiveze z Číny. Větrná elektrárna se postaví na zemědělské půdě. České dřevo jako surovina se vyveze do Rakouska, kde se ze suroviny vytvoří nábytek s mnohonásobně vyšší hodnotou. Máme takové politiky a správce věcí veřejných, které si jako národ zasloužíme.

>> Já si myslím, že v podstatě máte pravdu.

Jo. A teď je otázka, jak z toho. Je pravda, že máme politiky, které si jako národ zasloužíme, protože jinak bychom měli jiné politiky. Třeba blanické rytíře nebo krále Ječmínka. To je pravda. Můžeme si o nich povídat pohádky, jak by měly vypadat.

No a teď je otázka, jak by to tedy mělo být lépe, nebo co vlastně podle těch politiků chceme a co po nich nechceme. Já vždycky říkám, že taková slova jako lockdown, blackout a Green Deal jsou nejenom nečeská slova, ale v současném slovníku češtiny jsou to víceméně sprostá slova, která už tady mít nechceme. Že do slovníku slušné češtiny to nepatří.

Co máme dělat přitom, když máme vládu, která nám slibovala, že tenhleten Green Deal nebude? Když se vrátím ke svému konkrétnímu problému, tak si asi prvně uvědomit, že chlapci a děvčata na toto nedostali mandát. My jsme je volili s jiným programem a oni na to hnedka od ledna zapomněli. Prostě ta vláda tento mandát nemá.

Jak s tím dál? Myslím si, že žijeme v demokratickém státě, takže je potřeba to té vládě hodně razantně říct. Což nejsou nějaké demonstrace nebo nějak divoké jako ve Francii, ale prostě nedat se na každém kroku říkat ne. Oni na to nemají ten mandát, aby nám to rozprodali. My jsme takovéto politiky nevolili. Co si to dovolují.

To je asi nejlepší si uvědomit. Když si to uvědomíme, že takovoudle vládu nechceme, tak možná se buďto tadle vláda začne chovat slušně podle svých volebních slibů a nebo budeme mít vládu jinou. Ať si tak vyberou.

A když si to ty lidi nechají líbit, tak ty politici si myslí, že těm větrným developerům to rozprodají, protože možná už to některým slíbili. Ty zahraniční banky na to dají úvěry, protože možná už to některým slíbily. No a národ na to bude hloupě koukat.

Pak si zasloužíme takovouto vládu a takový výprodej. Takže smysl je schovat se tak, abychom si to zasluhovat už nemuseli.