www.doktorvajicko.cz #doktoregg

A teď se podržte, přátelé. V roce 1938 to bylo kolem 18 miliard. To je víc, než je ekvivalent na přepočet dnešních peněz, těch 10 bilionů eur, o kterých se budeme bavit. A právě tady se dostáváme k principu, který je důležitý i pro pochopení dnešní ekonomiky.

Když máte peníze na bankovním účtu, neleží někde v trezoru samostatná obálka s vaším jménem. Ta banka s penízi pracuje. Ty peníze v podstatě patří bance. To je velice důležité si uvědomit.

Finanční systém pracoval také s úsporami tehdejšího německého obyvatelstva. Banky, spořitelny, pojišťovny a další instituce mohly nakupovat státní cenné papíry a tím poskytovat další kapitál státu. Můžeme se proto setkat například s pojmem říská půjčka nebo státní dluhopis.

A najednou před sebou máme velmi zajímavý řetězec. Občan vydělá peníze, část neutratí, uloží je do banky nebo spořitelny. Finanční instituce získává kapitál. Část kapitálu může skončit ve státních cenných papírech. Stát tím získává financování. No a stát potom získané prostředky používá pro své priority.

V Německu 30. let se mezi nimi hrála stále větší úlohu zbrojení. Je třeba zdůraznit jednu věc. Neznamená to, že rakouský malíř jednoduše přišel do bank a Němcům sebral peníze z účtu. Tak snadné to nebylo.