Na ☕️ s Vojtěchem 01. 09. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné úterní odpoledne, vážení přátelé, vážení chcemíři, výdrazí slovaní i vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme nad tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, denně a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Musím říci, že by mě nikdy nenapadlo, že budu muset natáčet takové video. Ale to by nesměl být admirální generál a jeho vystoupení na primému.

Musím říci, že jsem několik měsíců nedostal tolik žádostí, abych to uvedl na pravou míru, protože to, co tam vytvářel, to, co tam říkal, to bylo naprosto neskutečné.

A jde o jedno naprosto konkrétní téma.

Já jsem to včera nakousl na Facebooku Doktor vajíčko, kde to máte v písemné formě.

A teď si tady k tomu něco řekneme.

To znamená, máme prý moc nemocnic a magnetických rezonancí, jak nám sdělil prezident republiky s vážnou tváří proti paní Tománkové.

Přátelé, dobrý den. Vítejte u dnešní kávy.

Dnes jsem si kávu skutečně potřeboval udělat, protože když jsem poslouchal vystoupení prezidenta republiky, admirálního generála na primému a debatu o českém zdravotnictví, tak mě tam zarazilo mnoho věcí.

Máme prý příliš mnoho nemocnic, máme příliš mnoho drahé zdravotnické techniky a jako příklad zazněla magnetická rezonance neboli MR.

A já jsem si řekl: dobře, pojďme si tedy dneska na chvíli odložit politiku. Nebudeme řešit, jestli máme Petra Pavla rádi nebo neradi. Já myslím, že u nás je to celkem jasné. Nebudeme řešit hrad, vládu, dokonce ani opozici. Budeme řešit nás, potenciální pacienty. Takže v jednotném čísle pacienta, protože jestli máme skutečně příliš mnoho magnetických rezonancí, mělo by se to nějak projevit. Pozitivně.

Samozřejmě pacient přijde k lékaři, dostane žádanku, zavolá na radiologii a řeknou mu: "Samozřejmě přijďte příští týden." To je z CFI, co přátelé?

Psali jste mi mnozí, že jste si zaplatili přednostně 34 000 a že vám to zachránilo život. Velmi se musím držet, protože jsem fakt jako rozčílen tady z toho. Jenže česko-moravsko-slezská realita vypadá úplně jinak.

A tak se ptám: jak může mít zdravotnictví příliš mnoho diagnostické techniky, pokud současně řešíme její dostupnost a čekací lhůty?

A teď pozor, prezidentův argument bohužel není úplně hloupý, jo. To znamená, on to jádro, které vzal, tak vypadá velmi pravdivě. On totiž v zásadě říká: jestli koupíme drahou magnetickou rezonanci a necháme ji běžet dvě hodiny denně, je to ekonomický nesmysl. S tím samozřejmě naprosto souhlasím.

Magnetická rezonance za desítky milionů, někde i za stovky milionů Kč, nemá být pomník převnostovny kliniky. Já myslím, že to je jasné. Má pracovat ráno, odpoledne, večer nepřetržitě 24 hodin a tam, kde je dostatek personálu a medicínská potřeba, klidně i o víkendu.

Ale z toho přece ještě nevyplývá, že máme magnetických rezonancí příliš mnoho. Vyplývá z toho něco úplně jiného. Možná je neumíme dostatečně využívat a to je obrovský rozdíl.

Uvedl Izrael? No to mě zarazilo asi úplně nejvíce. Srovnávat nás s Izraelem jenom proto, že máme přibližně stejný počet obyvatel, když už to asi není pravda, a rozloha země je přibližně stejná. To je nebe a dudy.

Jo, prezident při argumentaci použil Izrael. Tak se na něj podívejme.

Podle posledního přehledu OECD má Česká republika přibližně 6,4 nemocničního lůžka na 1000 obyvatel. Izrael 3, takže polovina. Česká republika má skutečně mnohem větší lůžkovou kapacitu a já nemám problém přiznat prezidentovi bod tam, kde ho má. Česká nemocniční síť má historickou strukturu. Máme velké fakultní nemocnice, krajské nemocnice, okresní nemocnice a dokonce i řadu městských menších nemocnic. Víte, jak se o ně vždycky bojuje. Ty nemocnice byly skutečně rozprostřené tak, abyste tam dojeli konským povozem. To je holý fakt z dob Rakouska-Uherska.

Je legitimní diskutovat, jestli opravdu každá nemocnice musí dělat úplně všechno. To je úplně v pohodě. Takovouhle debatu bych bral. Jestli někde nemáme příliš mnoho akutních lůžek, jestli nepotřebujeme více následné péče, jestli některé výkony nemají být koncentrovány do center. Tohle všechno je naprosto legitimní odborná debata.

Ale teď přijde druhé číslo.

OECD u souhrnu CT, magnetických rezonancí uvádí pro Českou republiku přibližně 32 přístrojů na milion obyvatel. A víte, jaký je průměr OECD? 51.

To znamená, my jsme hluboce pod průměrem. Bez ohledu na to, že jsem si nevšiml, že by do Izraele z východu přišel milion jiných obyvatel. To je velmi důležité tady říci, bez ohledu na nějakou preferenci. To je prostě holý statistický fakt.

Takže jestli někdo vytvoří dojem, že jsme diagnostickou technikou úplně přehlceni, musíme si říci: jsme hluboko, ale opravdu hluboko pod průměrem zemí OECD. Izrael má přibližně 17. Ano, je to ještě méně, ale proč má být právě Izrael normou pro Českou republiku? Tomu fakt nerozumím. Proč to nemá být průměr OECD? To znamená, když to já vezmu podle admirálního generála, tak nám jich 21 chybí.

Proč ne Rakousko, proč ne Německo? A hlavně samotný počet přístrojů ještě vůbec nevypovídá o tom, jak rychle se k nim pacient dostane. To říkám ze 17leté zkušenosti v intenzivní péči a také ze své vlastní zkušenosti.

Když mě nemohli diagnostikovat, mysleli si, že mám kostní tuberou. Ano, to byla skutečně první nahozená moje diagnóza v roce 2017 a dělaly mi různá speciální vyšetření, která se třeba nedělala biologicky tři roky, protože to nebylo potřeba. Tak tam na mě koukali jak na zjevení. Tak jsem na magnetickou rezonanci měl čekat čtyři měsíce. Čtyři měsíce.

A kdyby tehdejší můj kolega záchranář nepracoval na detašovaném pracovišti v Českých Budějovicích a neznal se s tím primářem, tak bych skutečně ty čtyři měsíce čekal. Takhle jsem čekal měsíc a půl.

Hlavně samotný počet přístrojů ještě vůbec nevypovídá o tom, jak rychle se k nim pacient dostane. Přístroj není vyšetření, jo, to je prostě důležité tady říci. Tohle je podle mě úplně nejdůležitější věta dnešní kávy.

Magnetická rezonance stojící v nemocnici není totéž jako dostupná magnetická rezonance pro pacienta. Jo, takže ještě jednou. Magnetická rezonance stojící v nemocnici není totéž jako dostupná magnetická rezonance pro pacienta.

Potřebuji radiologického asistenta, potřebuji lékaře, potřebuji někoho, kdo vyšetření popíše, potřebuji servis, potřebuji peníze na provoz a především potřebuji, aby zdravotní pojišťovna byla ochotná potřebný počet vyšetření také uhradit.

Jestliže mám přístroj schopný udělat například 20 vyšetření, ale systém mi dovolí udělat 10, problém není v tom, že mám přístroj. Problém je v organizaci práce například.

A pokud mi chybí personál, problém také nevyřeším tím, že ten přístroj odvezu.

Proto bych se admirálního generála zeptal: pane prezidente, máme opravdu moc magnetických rezonancí nebo máme málo lidí, kteří na nich pracují?

Máme špatně nastavené úhrady, máme špatně rozložené kapacity, nebo je problém kombinací všeho, protože to jsou čtyři úplně rozdílné diagnózy a každá vyžaduje úplně jinou léčbu.

Za další věc – teď mě napadá 1,14 milionů lidí – teď přichází věc, která podle mě v podobných mezinárodních srovnáních nesmí zapadnout. Česká republika se během posledních let populačně výrazně změnila. Podle ministerstva vnitra zde bylo k 30. červnu letošního roku registrováno přes 1 140 000 cizinců. Ještě jednou – přes 1 140 000, konkrétně – registrovaných cizinců, to je více než 10 % populace, dokonce je to 11 %.

Neříkám to jako výtku vůči těm lidem. To zdůrazňuji. Lidé tady žijí, pracují, mají děti, odvádějí pojistné a samozřejmě také potřebují lékaře, alespoň někteří. Ale právě proto je musím zahrnout do plánování zdravotnických kapacit. Já je nemůžu vynechat. Já je nedám někam jinam. To prostě nejde. Nemůžeme plánovat zdravotnictví pro Českou republiku tak, jak tomu bylo v roce 2015, když jsme v roce 2026.

A nejde jenom o magnetickou rezonanci. Praktičtí lékaři, interisté, gynekologové, stomatologové – to dvakrát potrhuji – urgentní příjmy, laboratoře, CT, MR, operační sály – to všechno obsluhuje skutečně lidi, nikoliv nějakou statistickou tabulku. Pokud počet lidí využívajících systém vzroste, musí se to nějakým způsobem projevit také na potřebné kapacitě.

Tak, cizinci – pojďme si to říci zpátky k Izraeli. Ještě opravím jednu často opakovanou představu. Izrael rozhodně není vymírající země. Naopak je demografickou výjimkou mezi vyspělými státy. Podle OECD má plodnost kolem 2,8 dítěte na jednu ženu a jako jediná země OECD zůstává nad hranicí prosté reprodukce populace, protože má charedim, samozřejmě chasidé a tak dále. O tom se tu často bavíme.

Tam 25letý kluk v tomhletom uskupení má třeba 12 dětí, ta jeho žena. Oni jsou spolu od 14 let. OK, někdy od 13. Je to nelegální. Ale je to tak, nebo – oficiálně je to nelegální. Já jsem to viděl na vlastní oči. Já jsem tam byl na svátek sukot. Jsem v životě neviděl tolik dětí pohromadě. Myslel jsem, že tam pustili někde mateřskou školku se školou a že jich tam musí být tak 30 těch školek a škol.

Jo, takže to je – pozor – v dostupných datech kolem šesti dětí na jednu ženu? Jo, charedim, neboli ultraortodoxní Židé, mají porodnost mimořádně vysokou, ale vysokou plodnost má v mezinárodním srovnání i zbytek izraelské populace. No, zcela logicky se nad tím člověk zamyslí. Takže to není nic zvláštní. To znamená i sekulární. Takže Izrael rozhodně nevymírá.

A právě proto je ještě zajímavější otázka: jak dokáže provozovat zdravotnictví s podstatně menší lůžkovou kapacitou? Tady bych se klidně od Izraele učil, ale učil bych se organizaci, ne mechanickému počtu přístrojů.

Co bych udělal já, přátelé, kdybych měl tu moc? Tak zaprvé bych nezačínal rušením nemocnic. Nezačínal bych odvážením magnetických rezonancí nebo vypínáním. Nejdřív bych udělal něco mnohem nudnějšího, ale užitečnějšího. Vzít každou magnetickou rezonanci v České republice, zjistit její vytížení, kolik hodin skutečně denně pracuje, kolik pacientů vyšetří, jaká je čekací doba, kolik má zaměstnanců, kolik by mohla udělat vyšetření při dvousměném nebo třísměném provozu a proč je nedělá.

Pokud zjistím, že mám 20 km od sebe dvě magnetické rezonance – což se téměř děje – například České Budějovice versus Písek, jo, když – jasně, není to 20 km přesně, jo, je to 50 – obě jedou 2 hodiny denně a obě mají nedostatek personálu. Potom ano, tak máme problém.

Pokud ale zjistím, že rezonance jede od rána do večera a pacient přesto čeká tři měsíce, pak mi, proboha, nikdo neříkejte, že těch přístrojů máme příliš mnoho. Tam nám kapacita evidentně chybí. Nebo se to nadužívá, jako píše někdo – zbytečně z těch odborných lékařů? Asi ne. Ne.

Nemocnice zkrátka nejsou jenom číslo. Stejně opatrný bych byl při rušení nemocnic. Česká republika není 11milionové město. Máme Prahu, máme Brno, ale máme také Šumavu, Vysočinu, Jeseníky, pohraničí a stovky menších měst. Nemocnice není jen počet lůžek na 1000 obyvatel. To není čistá statistika. Je to také dojezdová vzdálenost.

Jestli zruším 100 lůžek v Praze, může to být organizační změna. Ale jestli zruším jedinou internu v nějakém regionu – támhle v Domažlicích například – může to pro tam 80letého člověka znamenat dalších 50 km sanitkou navíc, takže mi stoupají ty náklady vedlejší.

A přesně proto nesnáším reformy dělané pouze v tabulkách někde v Excelu. Čísla jsou samozřejmě nezbytná, ale za každým číslem je člověk, pacient.

Jo, takže tak. Jinak má pravdu v tom, že potřebujeme samozřejmě strukturální změny. To tady říkám celou dobu, jo, ale to, jak tady to řekl, bylo opravdu velmi, velmi nešťastné. Prostě říct, že máme moc nemocnic, máme moc přístrojů, tak jejich počet snižme. No, tak to v žádném případě, jo. To je vidět, že prostě neví.

A teď si to vezměte – že to bylo, nebylo živě, jo. Takže on si to musel připravovat, to mu dělal ten tým. Kolář to neumí přečíst po sobě. To není zdaleka všechno, co on tam žvatlal. To bychom se tady mohli bavit dlouhé hodiny.

Já vás tím nechci otravovat, přátelé, ale tole mě teda opravdu totálně dostalo. To musím říct – že to fakt nemám, nemám vůbec slov.

Jo, takže přátelé, pište do komentářů, mějte se všichni krásně, opatrujte se a brzy zase na viděnou. M.