Ptejte se ŽIVĚ Markéty Radhi Šichtařové v úterý 7.7.26 ve 20 hodin

Zdravím, tady je Markéta Šichtařová z Rádia Šichtařová a tohle je pořad Ptejte se živě.

Jaká témata nás dneska čekají, záleží hlavně na vás a na tom, jaké vy pošlete otázky.

Ale já bych se ráda ještě navíc k tomu, co vy se budete ptát, dneska zmínila o jednom tématu, které spadá do posledních dnů.

Paní Ursula von der Leyenová nás totiž straší, že bez nových zdrojů nebo bez vyšších přídavků jednotlivých států by se musel unijní rozpočet škrtat o 40 %.

Což nás všechny určitě strašně moc mrzí a hrozně se toho bojíme.

Ale posvítíme si na to v průběhu dnešního pořadu.

Vy určitě pište vaše otázky, protože já jsem tady proto, abych vám na ně odpovídala jako ekonomka.

Nezapomeňte kliknout na odběr a jedna malá rada ode mě.

Pokud chcete posílat dotazy a pokud se díváte přes mobil, je lepší sledovat nás přes aplikaci YouTube než přes webové rozhraní, protože tam ne vždycky správně funguje posílání dotazu.

No a jak se zeptáte?

Zeptáte se nejlépe tak, že dole pod tím živým chatem kliknete na ikonku dolaru.

Tam si vyberete nějakou částku a napíšete zprávu. Ta se zvýrazní barevně a zůstane připnutá nahoře v tom chatu, takže já si ji všimnu a na 100 % jí odpovím.

Zatím se vždycky stalo, že některé zprávy nám vybyly a už jsme neměli čas ani odpovídat.

Tak pokud to uděláte tím způsobem, jak vám teď radím, tak se nemůže stát, že by váš dotaz nebyl odpovězen.

No a kdo pošle takzvaný největší super chat za nejvyšší částku, tak ten získává a vyhrává knihu s věnováním, kterou mu pošleme poštou.

Ještě jedna malá rada a já si myslím, že i dneska na ní dojde.

Pokud totiž některá témata, která tady nakousneme, vás zajímají víc, tak určitě větší množství informací se dozvíte na HeroHero.

Není v tom nic tajemného.

Eh, ten důvod je jednoduchý, protože na HeroHero není žádná kontrola obsahu a můžeme tam říci úplně všechno, což je to, co třeba na běžných sociálních sítích si nemůžeme dovolit.

A mně něco říká, že i dneska si to ukážeme, že jsou určitá témata, která tady nebudeme rozebírat příliš důkladně, ale vy o nich můžete více informací najít právě na HeroHero.

Tak pojďme na první dotazy, které tady máme prozatím z minula, než pošlete nové dotazy přímo dneska.

Pan nebo paní, těžko říci, který si říká DSFA, tak píše. Já se to pokusím přečíst přímo ve slovenštině, kdyžtak moji slovenštinu omluvte.

EU a korporácie zo Slovenska a i Česka vypumpují obrovské množstvo zdrojů mimo Slovensko.

O tom se vůbec nehovorí.

A EU používá eurofondy na křivení vnitřního trhu a kupování si domácí elity a jejich servility, závislosti na vytváření struktury nepodnikatelé, ale pobíratelné dotací, tvářících se jako podnikatelné, závislých na dotacích.

Takto držia v šachu celé populácie a kupuju různé skupiny a influencery, který mají dosah na veřejnou mínění.

Je to moderný koloniální systém a je vynikajícně prešpekulovaný.

EU v podstatě systémově korumpuje elity a i podnikatele, alebo prímo vytvára přes evropské peníze kasty falošne úspěšných lidí, který by v reálnom kapitalismu nikdy neprežili.

To křivení všeho má obrovské ekonomické dopady, které nikdo není schopen vyčíslit.

To pak ještě trošičku pokračuje ten dotaz, ale to už je spíš jenom takový komentář.

Eh, já myslím, že ten pisatel to vlastně řekl ehcelkem přesně.

My jsme tady o tom už mluvili mnohokrát, ale to, co mě tady zaujalo a s čím musím výslovně souhlasit, je to, co tady zaznělo, totiž, že ve skutečnosti ty zkorumpované elity skutečně nikdy kapitalismus v pravém slova smyslu nezažily.

On sice na světě nikdy neexistoval a nikde neexistuje, ani nebude existovat úplně čistý kapitalismus bez jakékoliv účasti státu, stejně jako nikde neexistoval naprosto čistý komunismus, úplně bez jakéhokoliv soukromého sektoru.

Dokonce ani Pol Pot v Kambodži, který se pokusil zavést komunismus na 100 %, tak to nakonec nedotáhnul a po několika měsících se mu to sesypalo na hlavu, protože to nemohlo fungovat.

A stejně tak úplně čistý kapitalismus taky nikde nefungoval.

Ale co je fakt, je, že hrozně často slýcháme, že ten marasmus ekonomický, který třeba my vidíme kolem sebe, tak že to je důkaz toho, že kapitalismus nefunguje.

Houbelele, to, co tady vidíme, nemá s kapitalismem dneska už prakticky vůbec nic společného a já vám to dokonce můžu doložit i číselně.

Já sice teď ta čísla nemám úplně na desetinku v hlavě, ale řeknu to tedy přibližně.

V podstatě my bychom mohli klidně říci, že takovým předělem mezi socialismem a kapitalismem je nějaká míra přerozdělování ve společnosti.

Pokud už ten stát přesáhne, dejme tomu, 50 % veškerých hodnot, co jsou v té zemi vytvořeny, tak už určitě můžeme mluvit o socialismu.

A pokud by těch hodnot bylo přerozděleno, dejme tomu, méně než 50 % HDP, tak asi ještě můžeme mluvit spíš o nějakém kapitalismu.

A z tohoto pohledu dneska už Evropská unie je v socialismu.

Jsou tady země, třeba Francie, které přerozdělují více než 70 % HDP.

Jen tak mimochodem, před rokem 1989, v roce 1988 v Československu socialistickém bylo podle různých výpočtů přerozdělováno zhruba 82 nebo 83 % HDP.

Eh, těch zbývajících třeba 15, 16 %.

Tak to byly takové ty vlastně drobnůstky, že někdo měl doma králíka a vyměnil ho bartrem za to, že někdo mu vymandloval prádlo.

To se vlastně taky počítá do HDP a eh vlastně díky tomu, že takhle v malém množství nějaký soukromý trh, třeba i za hranou zákona, existoval, tak vlastně díky tomu to tak nějak fungovalo a nebyli jsme v úplně čistém socialismu.

Ale když si vezmete nějakých 74 % Francie a něco málo přes 80 % u nás socialismu, jak říkám, není to úplně na desetinku, protože to bych si musela připomenout ze svých papírů, tak v podstatě tam už ten rozdíl opravdu není moc veliký.

Takže Evropská unie dneska je socialismus a ten pisatel tady má velkou pravdu, že vlastně ti lidé, kteří dneska těží z toho systému, kteří vlastně žijí z toho přerozdělování a s dotací, oni pravý kapitalismus vlastně v podstatě nikdy nezažili.

To, co vidíme, není kapitalismus, to je korporátní socialismus, úplně jiný systém.

Tak zdravíme pana Sichru, který nám posílá super chat.

Veliké díky za to.

A jestli tedy chcete, tak pošlete ještě nějakou otázku, ale vážíme si toho, že nás tímhletím způsobem podporujete.

Pan Ondřej S7y píše, to je zase tady ještě další dotaz, který nám zbyl z minula.

Miloš Zeman v Evropském parlamentu 26. února 2014 řekl, že je pro co nejrychlejší a bezpodmínečné přijetí eura.

No tak to je spíš komentář než dotaz, ale já i ten komentář okomentuju.

Tak zaprvé si myslím, že dneska vy už, Miloš Zeman nejspíš mluvil hodně jinak než tehdy v roce 2014, protože od té doby eurozóna prošla něčím, čemu se říkalo dluhová krize, což v podstatě byla krize eura.

Za druhé, mě už strašně moc nebaví omílet pořád jako kolovrátek stejné informace.

Prosím, než budete komentovat euro, než se budete vyjadřovat k přijetí případnému eura, poslechněte si moje videa na toto téma, abyste se mohli vyjadřovat kvalifikovaně.

Prosím, než budete komentovat euro, než se budete vyjadřovat k přijetí případnému eura, poslechněte si moje videa na toto téma, abyste se mohli vyjadřovat kvalifikovaně.

Například na tomto kanálu Markéta Rád Šichtařová najdete video s názvem "Euro nakonec může být přijato". Odhadem může být staré tak možná dva až tři měsíce. A v tomhle videu je celkem detailně vysvětleno, co by přijetí eura pro nás obnášelo, jak strašně moc by nás to ekonomicky poškodilo. Tam najdete relevantní argumenty, takové ty výkřiky, že pan XY tehdy a tehdy řekl to a to na adresu EUR. Ty vážně moc relevantní nejsou, pokud jde o diskuzi na téma, jestli přijetí eura pro nás je nebo není v roce 2026 výhodné.

Paní Eba Rybanská píše slovensky: "Čítala jsem, že Evropská unie vraj zavádza nové clo od 17% na výrobky vyrobené v Číně z každého druhu. Je to pravda? Je to už v praxi? Chcela jsem si nějaké drobnosti do domácnosti objednat na Temu. Tam mají široký výber za dobrou cenu. To clo jsem pochopila, že si objednám jeden druh hrnca pět kusov, platím iba za jeden druh jeden kus a za pět kusov. Kolik procent z ceny bude clo? Alebo to bude pevná suma. Veď ten balík je zložený z veľa malých sum. Prosím o vysvětlení. Ráda by jsem věděla, či budou výrobky velmi predražené, či to platí iba například na balíky nad jistou sumu. No, omlouvám se ještě jednou za svoji slovenštinu."

Kolem téhleté změny panuje na internetu spousta nepřesných informací, nejasností, takže je samozřejmě pochopitelné, že kolem toho vzniká veliký zmatek. Evropská unie to taky příliš dobře nekomunikovala před zavedením toho cla.

Není pravda, že by od 1. července Evropská unie zavedla nové cla na všechny výrobky z Číny. Takhle definováno to není. Evropská unie připravila změnu pravidel pro zásilky malé hodnoty ze zemí mimo Evropskou unii, tedy mimo jiné i z Číny. Není to proti Číně, je to prostě vůči všem zemím, které jsou mimo Evropskou unii. Ale faktem je, že nejčastěji si ty levné zásilky malé necháváme posílat z Číny.

A cílem je samozřejmě nikoliv takové to, co Evropská unie tvrdí, aby se já nevím, šetřila pracovní síla a uhlík, aby se emitovalo málo CO2 při malé zásilce a tak dál. Samozřejmě cílem je úplně normální věc, sprostý konkurenční boj, a cíl je omezit tu dosavadní výhodu velmi levných internetových obchodů. Nic jiného v tom není. Prostě Evropská unie si chce chránit svůj trh.

Neplatí tedy, že byste platila clo za každý druh toho výrobku zvlášť. Clo ani nějaké případné další poplatky se neurčují podle počtu různých druhů zboží nebo podle počtu kusů. Posuzuje se celá zásilka. Pokud si objednáte třeba pět stejných hrnců, tak to neznamená, že zaplatíte clo jenom za jeden z nich. Tak ten systém nefunguje.

Kolik se ten nákup prodraží, to bohužel já teď říct nemohu a neumím, protože záleží na tom, jak vždycky to posoudí ten daný celník na ten jeden konkrétní balíček. Záleží na tom, jaká pravidla budou platit v době té, které zásilky. Ono se to totiž ještě bude měnit, jaká bude hodnota zásilky, jestli budou účtovány i případné manipulační poplatky u dopravce a tak dál.

A proto já vám doporučuju sledovat tu konečnou cenu, kterou tyhlety velké obchody zobrazí před zaplacením. Ty velké platformy typu Temu, Amazon a další obvykle se umí velmi rychle přizpůsobit a umí do toho finálního zúčtování ceny promítnout všechny poplatky a už vám tam píší, na kolik vás vyjde celá ta zásilka. Takže se nedívejte jenom na cenu u toho jednoho zboží. Dívejte se na cenu celé zásilky poté, co je spočítaná nakonec. Tyhlety velké obchody to většinou už umí uvádět.

Pan Pavel Sichra nám píše: "Hezký dobrý večer vám, paní, i všem ostatním váženým lidem dobré vůle se srdíčkem na pravém místě. Jen poslouchám, jsem v práci na odpolední směně, tak přejeme vám hodně štěstí nebo dobré nálady na odpolední směnu v práci."

Pan Pet Bar píše: "Ačo, zlato, porasti je."

No, zlato, jak víme, vyfouklo část bubliny, která u něho byla, protože ono si připsalo zisky o mnoho desítek procent za poslední, dejme tomu, tři roky až do konce prvního kvartálu. A zhruba tak někdy, já bych řekla třeba v listopadu, v prosinci minulého roku, už se to přehouplo do stádia, že už ten nákup zlata přestal být o tom, že třeba nakupují jenom centrální banky a že nakupují lidé, kteří se chtějí krýt proti třeba inflačním rizikům, ale už si toho drastického nárůstu cen všiml kdekdo a objevili se lidé, kteří se chtěli jenom takzvaně svést na trendu, svést se na vlně. Důsledkem toho bylo, že ten cenový nárůst v prvním kvartále tohoto roku byl fakt extrémní.

Takže ono je jenom dobře, že to zlato vyfouklo část tohoto extrémního nárůstu. A teď když si třeba proložíte ten graf graficky, uděláte si nějakou dejme tomu technickou analýzu, tak zjistíte, že teď jsme se vrátili zhruba do stádia, jako kdyby ten cenový nárůst z posledního kvartále minulého roku pokračoval víceméně lineárně. A my jsme se dostali přibližně do toho stádia, než se začala nafukovat tahleta jakoby mini bublina, takové to vezení se na trendu.

Takže já opravdu neumím odpovědět na otázku, jestli z pohledu příštích týdnů zlato posílí nebo oslabí. Na co umím odpovědět, to je otázka, co to zlato udělá z dlouhodobějšího pohledu, protože z dlouhodobějšího pohledu cena vyrovnává krátkodobé výkyvy. Takže z dlouhodobějšího pohledu několika let celkem jistě bude zlato výš, než je dneska. Já si dokonce myslím, že i na konci tohoto roku bude o něco výš, než je dneska, ale jak to bude třeba během příští 14 dnů, to je fakt sázka do loterie. To je do jisté míry kasino.

Takže já si myslím, že teď už je docela zase příznivá chvíle, kdy už zase se to vyplatí nakupovat. Určitě pokud chcete držet delší dobu, tak za takové situace myslím si, že teďka už je zase rozumná cena.

Pan Kouddelka píše: "Jací soudruzi z Brusele."

To polemizuje se mnou s jedním videem, kde já jsem soudruhy označila jako soudruhy. Pan píše: "Doporučuji nastudovat pojem soudruh. Jinak dobré. Podle mě Evropská unie potřebuje další prachy na zbrojení a Ukrajinu. Každý zdroj je vítaný. To samé platí o výpalném 3 euro za drobné položky z Číny. Že by dosyp těch 40 miliard ročně pro Ukrajinu, pro Čecha to prý činí spolúčast 30 miliard pro Ukrajinu ročně, a to se vyplatí tedy jak komu."

V zásadě s tím komentářem ano, tak je to skutečně o tom, že Evropská unie chce peníze nejenom pro Ukrajinu, nejenom pro zelenost. Jinak děkuju za doporučení, že si mám nastudovat pojem soudruh.

A jelikož já historii, zejména ekonomickou historii, studuju velmi pilně posledních 40 let, mimo jiné i kvůli své profesi — protože kdo chce být dobrým ekonomem, tak musí studovat ekonomickou historii. Bez toho v podstatě nepochopíte současné dění.

Právě proto tenhleten výraz používám. U soudruhů je totiž o způsobu uvažování. Tam jde o víru, že úředník ví líp než občan, jak má občan žít, co smí spotřebovávat, co smí nakupovat, co smí vyrábět, co smí říkat. A v tomhletom ohledu ten bruselský aparát označení soudruzi splňuje velmi dobře.

Takže budu ten výraz používat dále.

Tak, pane Petbau, píšete: "Predikcia na stříbro podle vás." No, myslím si, že stříbro už to má za sebou ten nárůst.

Stříbro se utrhlo procentuálně řádově ještě mnohem víc než zlato.

A stříbro proti zlatu má jednu obrovskou nevýhodu. Tam se u něj daleko ochotněji nafukuje cenová bublina než u zlata.

Protože u toho zlata tam přeci jenom jde o měnový kov, o kov, který nakupují třeba centrální banky do devizových rezerv a nakupují ho i dneska, i když třeba tak úplně obsahově nevypadá, ale prostě světové centrální banky nakupují zlato do svých devizových rezerv.

Stříbro prakticky žádná centrální banka nemá v devizových rezervách, nebo aspoň já o žádné nevím.

A navíc třeba z pohledu našince – a ono to platí pro větší část Evropské unie – na stříbru je DPH.

V některých zemích se platí daň z příjmu při držení stříbra, čili tam máme daleko více jaksi takových technických otravování při tom nákupu stříbra.

Ale hlavně stříbro je především technický kov, průmyslový kov.

Takže když jede ekonomika, tak průmyslové firmy nakupují stříbro, protože to prostě potřebují pro ty průmyslové procesy.

Zlato ne – to nefunguje moc v průmyslu.

Zlato je kupováno hlavně pro měnové účely a pro tezauraci.

U stříbra tam je vidět velmi silná korelace mezi růstem HDP a mezi růstem ceny stříbra.

To, že tomu teďka tak nebylo právě v těch posledních letech, tak to bylo právě důkazem toho, že se tam nafoukovala docela velká bublina.

Mimochodem hodně podobně tomu u platiny, jo – když uvidíte, že světová ekonomika jde do kopru, ale že výrazně roste cena platiny, je to špatně. Tam asi se nafukuje bublina.

Já taky platinu považuju mnohem spíš za průmyslový kov, než za měnový kov, ačkoliv spousta lidí ráda investuje do platiny.

Já ne.

Takže u toho zlata tam je to trošku jinak.

Tam je vlastně skoro nulová minimální korelace mezi růstem nebo poklesem HDP.

Tam spíš ta korelace mezi tím, jak moc se lidé bojí něčeho finančního vývoje.

A protože – a to si zase říká samo o sobě – o novém videu existuje mega mega mega bublina na cenných papírech.

Tak já si myslím, že s tím, jak postupně přichází ta chvíle, kdy ta bublina začne splaskávat, tak to zlato ještě má ty svoje nejlepší časy dokonce před sebou.

Zase nebavíme se o tom, co to udělá během příštích několika týdnů, ale z dlouhodobějšího pohledu.

Ohledně stříbra to neplatí.

Spousta lidí argumentuje takovou tou známou poučkou, jakože údajně je tradiční nějaký procentuální gap mezi cenou zlata a cenou stříbra – jakmile se to příliš rozevře, ty nůžky, tak to znamená, že stříbro je podhodnocené.

To historicky platilo.

Dneska už to podle mého soudu tak moc neplatí.

Takže já bych se dneska hodně rozpakovala klientovi poradit, aby dneska investoval do stříbra.

Stříbro má smysl třeba, když si koupíte hrstičku, třeba uncových mincí – to je relativně levná záležitost.

Jedna uncová mince vás vyjde kolem tisícovky, tisíce korun třeba řádově.

A pro případ nějakého blackoutu, války, jakýchkoliv problémů tohoto typu, když chcete někomu věnovat dárek nějaké hmotné a podobně, tak se hodí mít tyhlety mince doma v nějakém rozumném množství.

Ale pro investici větší části svého majetku si nemyslím, že stříbro je moc vhodné.

To je dobré třeba pro nějakou průmyslovou firmu, která si to může odečíst z DPH a podobně a může nakoupit větší zásoby a může nakupovat po kilech, tak budiž, ale pro fyzickou osobu si nemyslím, že to je stejně dobrá varianta jako zlato.

Tak další otázka, zase pan Ondřej S7 píše: "Jan Zahradil řekl 1962014 v pořadu Máte slovo, že se vsadí, že některé státy budou muset eurozónu opustit. Zatím žádný stát eurozónu neopustil. Naopak některé státy do eurozóny vstoupily."

Tak to je opět spíš komentář než dotaz.

A nezbývá mi než říci – tak to tu dlouho nebylo.

Obcas se dozvídáme, že pan někdo něco tehdy a tehdy řekl na téma euro.

A co, že někdo něco řekl o Euru?

Především Zahradil mluvil o Euru ještě předtím, než byla na vrcholu dluhová krize, neboli krize eura.

Takže potom, co tenhleten výrok padl, tak teprve potom si eurozóna prošla dluhovou krizí, při které se ukázalo, že je ještě mnohem méně demokratická, než jsme si do té doby mohli myslet.

Řecku by bývalo ohromně pomohlo, když mělo problémy a když bankrotovalo, kdyby eurozónu opustilo.

To měl Zahradil tehdy pravdu, ale ono mu to nebylo dovoleno.

Doslova – slovo "povoleno" je na místě.

Mario Draghi, tehdejší šéf Evropské centrální banky, totiž prohlásil, že euro bude zachráněno doslova za každou cenu, čímž musíme rozumět tak, že on v podstatě řekl, že žádnou zemi z eurozóny nepustí, nebude jí dovoleno odejít z eurozóny.

Proto taky říkám, že přijetí eura je jednosměrná jízdenka.

Takže musíme to vnímat i v historickém kontextu.

Právě.

Tak další otázka.

"No, prostě půjde ke 3 000 dolarům za unci, ale za rok dva bude 8 000."

Píše pan Tvrdé máslo.

Tak tím zřejmě má pan na mysli to, že jsme se bavili před chvílí o zlatu, o ceně zlata.

No, 8 000 dolarů za trojskou unci za dva roky.

To je moc i na mě.

To si nemyslím.

To zase bych takhle nepřeháněla.

Ano. Zlato bude stát 8 000 dolarů za unci.

To bude, ale ne za dva roky podle mě, ale mnohem později, jo.

Všechno je jenom otázkou času, všechno je otázkou míry inflace a doby, po kterou si na to počkáme.

Já neumím říct, za jak dlouho se došplháme na tuhletu šílenou částku, ale pravděpodobně za nějakou dobu se na tu částku opravdu došplháme.

Když se podíváte, jak se cena zlata vyvíjela za posledních 10 let, podíváte se na graf, tak pochopíte, co mám na mysli.

Tak paní Šárka Durajová komentuje: "Pryč z Evropské unie – vůbec jsme tam neměli lézt. Z područí východu jsme vlezli do područí západu. Proč nemůžeme být neutrální a dělat si svou politiku? Posíláme tam peníze a oni určují, za co je máme utratit, jinak je vám nedáme. Co je to za logiku? A to nemluvím o tom, jak Evropská unie hnědne."

No, tak my už jsme byli jaksi součástí RVHP, byli jsme součástí Varšavské smlouvy.

Taky jsme si tam nemohli dělat, co bychom chtěli.

Takže po téhle stránce jsme už tak nějak zvyklí, že jinak – ale ano, funguje to přesně tak, jak paní popsala.

K tomu není moc co dodat, tam nemůžu nic moc komentovat.

Pane, nám posílá super dotaz – 5 euro – vřelé díky za tuhletu podporu.

A pan Radislav Kantor píše: "Vážená paní Šichtařová, stále se vyplatí koupit byt? Je to lepší než koupit zlato?"

Eh, záleží na tom, jaké zlato, záleží na tom, jaký byt.

Asi vám to teďka připadne jako Filipika ode mě, ale upřímně nemůžu komentovat, když nevím, o jaké konkrétní nemovitosti se bavíme.

Pokud chcete koupit třeba byt, dejme tomu, v centru Prahy, no hodně bych si to rozmýšlela už dneska, protože podle mého soudu jsou nemovitosti – hlavně ve velkých městech – už dneska hodně přehřáté a trvá strašlivě dlouho, než se vám ta investice vrátí.

Kdybyste si koupili byt vyloženě pro investice, začali ho pronajímat a pak třeba tím pronájem spláceli hypotéku, tak vám bude trvat rozhodně déle než 20 let, třeba 25 let ve velkých městech, než se vám to splatí.

To není zrovna moc dobrá investice, nehledě na to, že dneska právě byty v těchto velkých centrech se pronajímají hodně cizincům za podmínek, kdy potom ty byty jsou fakt zničené a vlastně se musí pronajímat téměř jenom jako holobyty.

Takže úplně moc výhodné už to dneska není.

Na druhou stranu zase umím si představit výhodnou koupi bytu na nějakém malém městečku, pokud třeba žijete v nějakém okresním nebo dokonce ještě menším než okresním městě, někde třeba blíž u hranic, kde ty ceny ještě nejsou tak přehřáté.

Umím si představit, že se to může fakt rentovat, ale to bych musela vidět tu konkrétní nemovitost.

Jinak zase vždycky s klienty řeším, za jakým účelem tu investici chtějí provozovat.

Pokud prostě někdo už třeba toho zlata má nakoupeno fakt hodně a nemovitost ještě žádnou nemá, tak je lepší to diverzifikovat a vsadit si zase na něco jiného.

Obráceně, pokud někdo má 10 nemovitostí investičních a už by někdo měl a chtěl by koupit 13, tak to asi není úplně nejlepší nápad a spíš bych to diverzifikovala do toho zlata.

Takže je to potřeba vždycky posuzovat i v kontextu, ale obecně, velmi, velmi obecně můžu říct, že nemovitosti se v tuhletu chvíli jeví dost hodně na vrcholu.

A vypadá to, že už jsou tak trochu za zenitem a že už tam začíná se vyfukovat ta bublina.

Takže myslím si, že u některých nemovitostí, některých, zdůrazňuju některých, by ta cena už mohla jít dolů.

A navíc, nebo případně třeba ne úplně dolů, ale mohla by jenom kopírovat inflaci.

Tedy v podstatě by mohla tak nějak stagnovat, ale mohla by být zespoda dorovnávaná jinými cenami.

Pan Dušan Lašák píše: „Je zajímavé, že od uhlíkového cla je osvobozený dovoz pro vojenský průmysl. Ten asi neprodukuje CO₂, na které umřeme."

Eh, tak ano, tohle je jedna z věcí samozřejmě, která krásně ukazuje rozpor mezi deklarovanými cíly a mezi praktickou politikou.

Můžu li to tak říci.

Pokud argumentem pro uhlíkové clo má být údajná snaha o snižování emisí CO₂ a zase důvodem k tomu snižování emisí má být údajné nějaké úplně strašné šílené oteplování.

Pak by z čistě ekologického hlediska vůbec nemělo záležet na tom, jestli někdo dováží ocel pro pračku nebo pro tank.

Uhlíková stopa je stejná a to, že se tady dělají výjimky podle nějakých politických priorit, tak to prostě jednoznačně demaskuje, že o klima tady jde až v poslední řadě.

Takže spíš tady jde prostě o nějakou politickou ideologii, než že by tady opravdu šlo o nějaké čistě zelené úmysly.

Pan Marek Šambberger píše: „Dobrý večer, Markéto. Mají podle vás smysl technologie využívající obnovitelné zdroje jako správný směr do budoucnosti? Vezmeme-li v potaz Karašovu škálu?"

Jestli mají smysl technologie využívající obnovitelné zdroje.

To je strašně široce položená otázka na to, abych jí mohla odpovědět nějak kategoricky.

Já vám odpovím trošku obloukem.

Fakt nemá smysl vůbec uvažovat o tom, že by se celá země dekarbonizovala a že bychom měli energie založené pouze na obnovitelných zdrojích.

V jednom z videí v pořadu Na pravou míru jsem vysvětlovala, proč to technicky nejde, proč vůbec prostě nemá fyzikálně smysl uvažovat o tom, že by se mohla taková dekarbonizace podařit.

Na druhou stranu, v poslední době jste si třeba všimli, jak moc se rozmáhají různé elektrokoloběžky, elektromotorky, elektrickodělátka pro prostě pohyb nejenom dětí, ale i dospělých.

Spousta lidí na odlehlejších místech se připojuje na obnovitelné zdroje, na soláry.

Ne proto, že by to bylo levnější, ale proto, že prostě tam v tom místě ani nejde jinak dotáhnout třeba elektrické vedení.

Můžeme se bavit o ostrovech.

Můžeme se bavit třeba o některých lokalitách hodně na severu a podobně.

Takže ono tady neexistuje nějaké kategorické dobře nebo špatně.

Tady prostě to musíme posuzovat vzhledem ke kontextu.

Zatímco pořídit si elektroauto je do dneška úplná pitomost, protože se to prostě nevyplatí.

A teď já vím, že mi zase budete všichni psát, co jsem to teďka řekla, že pořídit si auto je pitomost, ale já si na tom trvám, protože nikam s tím nedojede.

Uhlíková stopa je mnohem větší než u běžného auta a materiálová náročnost je mnohem větší než u běžného auta a pokud vám to někdo nezadotuje, tak tam to prostě nemáte.

Takže elektroauta vůbec, ale vůbec nejsou ekologická ve srovnání s normálními spalovacími motory.

Klidně vám to propočítám, klidně vám na to udělám speciální video, kde vám to důkladně zanalyzuju, propočtu a vysvětlím, jak to myslím a prostě trvám si na tom.

Ale zároveň pokud prostě vaše dítko chce jezdit na elektrokoloběžce, úplně super věc, prostě tahleta technologie má smysl.

Takže nemá smysl kategoricky trvat si na tom, že stát bude prosazovat jednu konkrétní technologii, ale co má smysl, je nechat evoluci, ať si vybere, která technologie se přirozeně prosadí v té, které oblasti.

A s největší pravděpodobností, kdybychom to takhle udělali, tak by se ukázalo, že se vedle sebe prosadí paralelně nejrůznější technologie.

Třeba u aut by to byly spalovací motory i elektroauta, i vodíkové pohony.

Všechno by to bylo vedle sebe, protože každé z těch oborů by bylo používáno trošku v jiném segmentu a trošku na jiný typ jezdění a trošku jinými zákazníky.

Takže ta otázka prostě nemá kategorickou odpověď: ano nebo ne.

Ale ta otázka má odpověď: má smysl nechat evoluci, aby si vybrala.

A některé typy těchto nových technologií smysl prostě mají a prosadí se do budoucna.

Pan Mentron píše: „Uhlíkové clo platí zase jen pro nejchudší masu. Ti, co tohle určují, taky létají ve svých soukromých tryskáčích."

Tak to je vlastně hodně podobný argument jako v těch předešlých dvou otázkách.

Ano, tak obyčejně platí, že ty celebrity, které mají nejvíc plná ústa o CO₂, taky nejčastěji létají soukromými tryskáči, protože na to mají.

Takže zase tady platí to, co už jsem říkala, o nějaké klima tady nakonec vůbec nejde, že to je prostě jenom pohádka pro ty, kdo se bojí, aby se báli ještě víc.

Pan Jumper píše: „Dobrý večer, paní Ráy Šichtařová. Tak to jenom pozdrav. Taky zdravím pane Patricusi. Dobrý večer, paní Markéto. Co říkáte na propad akcií Microsoftu?"

No, to je pěkná věc.

Já tak trošku cítím v kloubech, že to je taková první vlaštovka.

Já už jsem tady několikrát mluvila i na tomhletom místě o tom, že u technologických akcií je strašně velká mega bublina.

A když se podíváte na některé poměrové jakoby ukazatele, nemyslím teďka P, to to může být zkreslující, ale když se podíváte třeba na ocenění celého trhu a nějaký třeba kumulovaný průměr za několik let, tak zjistíte, že ten trh dneska má jenom dva precedenty v historii, kdy byl podobně přehřátej, a to byl rok 1929 a rok 2000, když byla dot-com bublina.

Dokonce ani rok 2008 se s tím nemohl měřit.

Taky byl hodně přehřátej, ale některý ukazatele nejsou vysoko, jako jsou dneska.

Takže třeba když si vezmete – teďka mě napadá index KOSPI – eh akciový index KOSPI – který ukazuje vývoj burzy v Jižní Korei.

Proč je pro nás zajímavý?

Protože vlastně mezi nejúspěšnějšími, jaksi, akciemi světa v poslední době patří Samsung.