Profesor JEFFREY SACHS - LIVE - original ENG - Interview - Economy Future of the world_2.9.2026

Pro profesora Forscheck.

Cizí řeč.

Cizí řeč.

Cizí řeč.

Pro [funí] profesora Jeffreyho S.

>> [smích] >> Ahoj, profesore Saxe.

Je to pro mě taková čest a potěšení.

Nevím, co bych měl říct.

Chci říct, uh, dámy a pánové, tady máme jeho, toho jednoho a jediného, světově známou osobnost, ne z Hollywoodu, ale z New Yorku, z ekonomické sféry.

Uh, nejslavnější osobu, která, víte, má zkušenosti, uh, ekonoma na celý život, autora a mezinárodně uznávaného poradce v oblasti ekonomického rozvoje, globálních financí a mezinárodní politiky.

Poradoval vládám, včetně uh, před rokem 1989, že ano, v pozdních 80. letech, i ve Východní Evropě, pokud si to pamatuji správně.

Uh, vládám a mezinárodním institucím po celém světě, a byl jedním z předních hlasů volajících po jiném přístupu k mezinárodní ekonomické energii.

Je skvělé, skvělé být s vámi.

>> Uh, je to čest.

Uh, nebudeme, uh, nebudeme mluvit o žádných válkách.

Bez Donalda Trumpa, nic podobného, protože vy nejste specialista na války.

Nejste Scott Ritter ani Larry Johnson.

Jste ekonom.

Takže, ale především, dovolte mi, abych vám položil jednu malou osobní otázku.

>> Ano.

>> Protože, vzhledem k tomu, že jste už velmi známá osoba po celém světě, co je pro nás zvláštní zde v České republice a na Slovensku, Československu, je, že jste šťastně ženatý na své ženě Sónii, která pochází z Prahy, česko-slovensko.

>> To je absolutně správně.

>> Neuvěřitelné pro nás zde v tomto, víte, v tomto místě uprostřed nikde, v podstatě.

>> No, není to k smíchu?

>> Ne, já si jen dělám legraci.

Ano.

Ale dovolte mi otázku.

>> Bohém sňatkem.

>> Jak se vám dva poznali?

Kdybyste nám to mohl říci v jedné, dvou větách.

>> Ano.

No, uh, poznali jsme se, uh, v prvním roce na univerzitě, což byla Harvardská univerzita na podzim 1972.

Tak to se vracel dost daleko.

Uh, a stáli jsme ve frontě na film, a má veliká štěstí je, že Sónia stála vedle mě.

Uh, a fronta se pomaluvila.

Takže jsme se setkali, uh, a to bylo před 54 lety.

>> To, to, to byla největší štěstí v mém životě.

>> Gratulace.

Šťastný muž a šťastná žena, myslím si.

>> Děkuji.

Doufám, že ano.

[smích] Musím jí poděkovat za to, že nás kontaktovala a sjednotila nás, protože to byla ona.

No, poslal jsem jí během posledních několika měsíců pár zpráv, protože jsme se naposledy setkali 30. března.

Ale bohužel jsem měl problémy s mou výstrojí.

Takže setkání bylo skvělé, ale zvuk se nezaznamenával.

Ale teď je vše v pořádku.

Mám trojitou zálohu, a uh, pojďme na to.

>> To je skvělé.

Uh, takže první otázka by byla, no, rád bych začal otázkou, která může určovat ekonomickou budoucnost Evropy a možná globální ekonomiky, je krize v Perském zálivu, samozřejmě, ale také aktuální události po celém světě.

Například profesore Sakse, Šanghajská organizace pro spolupráci, která byla založena nebo zřízena v roce 2001, jen pár měsíců před tím slavným nebo smutným incidentem 11. září, právě skončila svůj summit v roce 2026 v Biškeku, Kyrgyzstánu.

Dnes má tato organizace 10 plnoprávných členů.

Pokud se nepletu — opravte mě, pokud se mýlím — Čína, Rusko, Indie, Pákistán, Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Bělorusko.

Kéž bych mohl říci i Československo.

To by bylo hezké.

Ale je to jako téměř úplný Sovětský svaz s několika asijskými zeměmi.

Co je podle vás nejdůležitější zpráva pro svět z tohoto summitu?

>> No, tahle Šanghajská organizace pro spolupráci je třetina světového výstupu, a jde o 42 % světové populace.

To není malá část světa.

A když se podíváte na mapu, mluvíme o Rusku, mluvíme o Indii, mluvíme o Číně, mluvíme o středoasijských zemích, mluvíme o Íránu.

Takže je to uh, srdce, vlastně, civilizace, mohl bych říci, po dobu asi 2 000 let nebo dokonce víc.

Na Západě, v Evropě a ve Spojených státech, rádi si myslíme, že jsme středem všeho, ale ve skutečnosti, když se podíváte na dlouhý průběh historie za posledních 2 500 let, je to spíše ve Střední Asii, Východní Asii, Jižní Asii, Persii — dnešní Írán, víte — byla prvním multinacionálním impériem, měl bych říci, uh, pod Kyrošem Velkým.

Uh, a tak tyto země, které se setkávají, říkají, poslouchejte, Spojené státy a Evropa, nechce si hrát.

Uh, chtějí pokračovat v uh, imperiální mentalitě, když to tak mohu říci, ohledně své vlastní země.

Uh, chtějí pokračovat ve svých válkách a konfliktech.

Chtějí bombardovat Írán, protože se jim to líbí.

Ale my vlastně chceme jít dál v životě.

Jsme vzájemně propojeni.

Jsme fyzicky sousední.

Obchodujeme spolu.

Potřebujeme cesty, elektřinu, digitální dálnice, přístavy, a to je to, co chceme.

A tak SCO je velmi praktická organizace ve skutečnosti.

Uh, a stává se to důležitějším, protože Evropa a USA mají myšlenku, že když nás nechceš poslouchat, uh, tak tě prostě vyřadíme.

A zbytek světa říká: "Co?"

Ty jsi jen 10% světa.

My jsme většina.

Co tím myslíš, že nás vyřadíš?

Když se chceš sám vyloučit, to je jedna věc, ale uh, ty nás nevyřadíš." A to je opravdu to, o čem je SCO.

A za dva týdny, možná o něco méně, se bude konat zasedání zemí BRICS.

To je důležité překrytí, protože zahrnuje také Rusko, Čínu, Indii, Írán, ale zahrnuje také země mimo Eurasii.

Takže zahrnuje Egypt, zahrnuje Brazílii a zahrnuje Jihoafrickou republiku.

Ale je to v podstatě stejný příběh.

Jedná se o tzv. dynamické vznikající ekonomiky.

Znamená to, že nejsou nejbohatšími místy na světě na osobu, ale bývají to rychle rostoucí části světové ekonomiky.

USA říkají: "Poslouchneš nás.

My ti říkáme co dělat." Evropa říká: "Obchodujeme s tebou, pokud se nám líbíš.

Jinak ne." A oni říkají: "Promiň, my budeme pokračovat, ať se ti to líbí nebo ne." Vedený svět, to byla jedna fáze v historii, ale ta fáze skončila.

Nyní máme svět, který je otevřený všem bez toho, aby byl diktován Británií nebo Francií nebo Spojenými státy.

A to je svět, který si volíme obývat.

Takže to se teď děje.

Opravdu jsme v multipolárním světě.

To znamená prakticky řečeno, že USA nemohou ostatním zemím vydávat příkazy.

Brusel nemohou ostatním zemím vydávat příkazy.

USA a NATO nemohou prostě říci: "Dobře, půjdeme na Ukrajinu." Rusko říká: "Ne, nechceme vaše vojáky u naší hranice." Docela rozumně bychom absolutně šli do války, kdyby se Rusko snažilo zřídit vojenskou základnu v Mexiku.

Neřekli bychom: "Dobře, to je Mexiko volba." Ne, řekli bychom Rusko, zůstaň mimo naši sousedství.

To je to, co Rusko říkalo o nás.

Pokud bychom byli trochu empatičtější, neznamená to soucit nebo naivitu.

Znamená to přemýšlet z perspektivy druhé země.

Pak bychom měli mnohem více míru na světě, kdybychom si jen řekli, jak by to viděli z jejich pohledu, místo abychom říkali, že můžeme dělat co chceme.

Pak bychom se skutečně dostali mimo tyto hrozné války, které jsou uh naprosto destabilizující.

>> Ano, děkuji moc za tak detailní odpověď na toto téma.

Vy jste uh skočil na mou jakoby pátou otázku v sekvenci, ale uh přesně, dochází také k jedné další události, která právě dnes začíná – Eastern Economic Forum ve Vladivostoku, Rusko.

Já to nazývám trojitou korunu summitu a tento měsíc je plný všech těchto, že se to koná jeden za druhým.

Je to jen náhoda, nebo je to jen...

>> Ano, to je zajímavé.

Já jsem se účastnil Vladivostoku pomocí videa, online, před pár hodinami.

A mohu vám říci úžasný příběh.

Víte, Rusko je, jak všichni vědí, největší zemí na světě podle rozlohy.

A já jsem poradce Borise Jelcina a jeho ekonomického týmu v roce 1991 a na začátku roku 1992.

Šel jsem na Ministerstvo energetiky kolem deseti hodin večer, a byl jsem tam, abych se setkal s novým mladým ministrem, myslím že to bylo asi v lednu 1992.

Uh a když jsem šel do ministerstva v noci, řekli uh a světla byla zapnutá, všichni tam byli a já jsem byl opravdu překvapen.

Co se děje?

A oni řekli: "Pane Saxe, je ráno ve Vladivostoku.

Víte, je to 11 časových zón odtud." A tak je měřítko té země neuvěřitelné.

A opravdu mi to zůstalo v paměti.

To bylo před 34 lety, ale opravdu to na mě udělalo obrovský dojem.

Rusko je velkou zemskou plochou.

Od 17. století je velkou zemskou plochou, mimochodem.

Takže to není nic nového a ať už je náhoda, že máme poradu Far East Economic, ať už máme BRICS a ASEAN, to, co je pravdou, je, první, že je ve světě hodně porad, ale druhé, nejsou všechny o nás.

Uh to je opravdu ten bod.

V Asii se děje spousta věcí, zejména v Asii, a to, co děláme a říkáme a máme rádi, je sotva zmíněno.

Oni si žijí svými životy a myslím, že to je také součástí této empatické myšlenky, že to není tak, že se celý svět otáčí kolem toho, co říká Ursula von der Leyenová, nebo že by mohla diktovat Číně, nebo že USA mohou vyhlásit ekonomický D-Day Íránu.

Svět není takový, ale oni si myslí, že je takový.

>> Jo.

Jaká komedie to byla, sledujeme to posledních no, chci říci šest měsíců, ale možná 250 let.

Takže jo, nebyl to vždy tak bizarní, jako je to právě teď.

[smích] Jo, teď je teď komedie opravdu jen zasáhne světové divadla a my jsme diváci, ale vstupenky na představení jsou čím dál dražší.

>> Jo.

A samozřejmě to není komedie v tom smyslu, že hodně lidí umírá a je přemístěno katastrofou.

Uh to je zcela zbytečné.

Proč máme tuto válku s Íránem?

Víte, proč je to krize roku 2026?

Žádný důvod.

Absolutně žádný důvod.

Tuto válku nevyprovokoval Írán.

Tato válka nebyla proto, že by Írán odmítl diplomacii.

Írán souhlasil s přísným mezinárodním monitorováním své jaderné energie zpět v roce 2015.

A tato dohoda byla jednomyslně ratifikována Bezpečnostní radou OSN.

Co se pak stalo?

Podváděl Írán?

Ne.

Írán pečlivě dodržoval dohodu a Spojené státy za Trumpa z ní v roce 2018 odstoupily.

Takže to je určitý druh halabaly.

Omlouvám se, ale tuto válku jsme nepotřebovali.

Mohli jsme se na čem dohodnout kdykoliv v posledních 11 letech, stejně jako jsme měli pro bezpečnost jaderné energie, pro mír, pro normální obchod.

Spojené státy to nechcou.

Chcou si podřizovat jiné země.

Jdi na Ukrajinu, stejný příběh.

Spojené státy aktivně podporovaly puč v roce 2014.

Viděl jsem něco z toho na své vlastní oči.

Chtěli vládu, která byla pro NATO, ale prezident v té době chtěl neutralitu, protože byl chytrý.

Věděl, že Ukrajina je mezi Západem a Ruskem.

Když jste uprostřed, řeknete si: „Jsme neutrální a nechceme si stát do strany."

>> Přesně.

>> Ale Spojené státy řekly: „Ne, nemůžete být neutrální.

Budete součástí NATO." Rusko řeklo: „To nemám zájmu." Spojené státy řekly: „Kdo jsi ty, aby si něco říkal?"

Uh, takže USA pomohly svrhnout uh tého muže.

Mimochodem, Evropané den předtím, než byl Janukovič svržen, s ním uzavřeli dohodu, 21. února 2014, že by zůstal u moci a byla by jednotná vláda a volby by byly na konci roku 2014.

Pak další ráno došlo k násilnému puči.

Tyto pravicové síly zabíraly vládní budovy a Spojené státy okamžitě řekly: „Dobré, puč podporujeme."

A Evropa, protože Evropa pouze následuje, co říkají Spojené státy, neřekla: „Hej, máme dohodu.

Podepsali jsme dohodu den předtím.

Janukovič je stále prezident, stejně jako sám říkal, že je stále prezident." Evropa okamžitě jela s Amerikou a pak Evropa říká: „Ó, vidíte, jak je agresivní Rusko každý den."

Takže toto je zkroucené myšlení a falešné narativy, které slyšíme.

A to, co jsem právě řekl, je zcela faktické, ale pokud to řeknete v Evropě, řeknete: „Ó, ty jsi apologeta Putina." Nejsem apologeta Putina.

Říkám vám fakta o tom, co se stalo den po dni, a jak jsme mohli tuto válku zcela vyhýbat, kdybychom si jen poslechli a chovali se, jak bychom požadovali, aby se Rusko, Čína nebo kdokoliv jiný choval k nám.

Je to stará myšlenka.

Říká se jí zlaté pravidlo.

Děláte druhým to, co chcete, aby oni dělali vám.

Pokud by se náš svět mohl řídit podle zlatého pravidla, neměli bychom žádné z těchto válek.

Věřte mi.

>> Víte, lidé u moci to nechcou, aby jsme to dělali.

To je problém.

>> To je správné.

A není to politici.

Věřím, a není to jenom já, že politici byli instalováni jako figuríny, aby vykonali rozkazy zdola.

Otázka zní, kdo jsou tito lidé nad politiky?

Existuje existuje tato uh mocná skupina, a proto vidíme toto smutné divadlo po celém světě, protože je poháněno těmito bohatými lidmi u moci, ne těmito.

>> Takže je zajímavé, že bohatí lidé dosadí politiky do moci, ale to, co zůstává, bez ohledu na to, kdo je v politice, je ten základní uh vy to můžete nazývat vojensko-průmyslový komplex, můžete to nazývat bezpečnostním státem, můžete to nazývat CIA v Americe.

Můžete mu dát spoustu názvů, ale jedná se o druh trvalého státu, který říká, že požadujeme naše prerogativy dělat, co chceme, a jsme připraveni svrhovat vlády nebo vytvářet operace pod falešnou vlajkou nebo barevné revoluce, nebo rozdrtit jiné ekonomiky, nebo je v případě potřeby bombardovat, abychom se prosadili.

A to je trvalý stát.

Měli jsme prezidenta Eisenhowera, který byl generál a vedoucím americkým generálem během druhé světové války, a on je ten, který nám řekl v posledních dnech své funkce v lednu 1961: mějte si pozor na vojensko-průmyslový komplex.

On byl ten, který uvedl tento koncept americké veřejnosti.

Ale můj Bože, generál nám to říká — on ví, o čem mluví.

Řekl, jak to bylo mocné, a byl dost chytrý, protože byl generál a byl hrdinou druhé světové války, že mohl vykonávat určitou kontrolu.

Ale tito prezidenti teď, oni neexercují žádnou kontrolu.

Prostě dělají, co si přeje tento trvalý stát.

Například i když to americký lid vůbec nechce — jsou znechuceni touto válkou v Iránu.

Protože co to dělá?

Zvyšuje jejich ceny benzínu.

Vytváří nestabilitu.

Ničeho nedosahuje.

Americký lid je dost chytrý na to, aby věděl, že to byla naprostá provokace USA a Izraele.

Toto nemělo nic společného s bezpečnostní hrozbou.

Toto nemělo nic společného s jaderným programem Íránu, protože они říkali po dobu 20 let, že chceme jednat, a oni jednat chtěli, a pak jsme dohodu roztrhali.

Takže to je to, co je tak smutné a absurdní na všem tom.

Tak hezky řečeno, profesore Sake.

Nemohl bych to říci lépe sám, protože vidím svět stejně, jak jste o něm právě mluvil.

A nechte mě jen se vzdálit od té války a takhle, protože jsem vás viděl na tolika pořadech.

Všichni se ptají na Donalda Trumpa a válku.

Rád bych změnil téma na ekonomiku, která je bohužel propojena se všemi těmito nepořádky.

Pokud se vrátíme k tomu fóru SEAO a BRICS.

Když to všechno dáme dohromady, Čína – Iniciativa Nového hedvábného stezka, alternativní platební systémy, národní měny a nové přepravní koridory – svědčíme rozvolňování západní ekonomické dominance?

Co myslíš?

Jo.

Vlastně, to není ani postupné.

Protože jen z hlediska aritmetiky, Asie nyní produkuje polovinu světové produkce.

To je výrazný nárůst za posledních 80 let.

Ale když se druhá světová válka skončila, nebo v roce 1950 – řekněme před 75 lety – Asie tvořila možná 30 % světové produkce celkem.

Teď to je 50 %.

To je dramatické.

Ale když se na to podíváš z historické perspektivy, vrací to Asii na její normální pozici.

Protože, jak jsem řekl, tyto země jako Indie a Čína, nebyly, víš, nejchudšími zeměmi světa po většinu dějin.

Byly to centra civilizace.

Spoustu pokročilých technologií pocházelo z nich.

Byly prosperující.

Byly to pokročilé zemědělské země.

My, na západním konci Eurasie, jsme byli vlastně chudou stranou kontinentu.

Takže to, co se stalo, je posun těžiště světové ekonomiky.

A zajímavě, víš, právě jako můžeš najít těžiště na Zemi v centru koule, která je naší planeta, nebo těžiště mechanického objektu, můžeš skutečně měřit ekonomické těžiště planety otázkou: jaké je místo, které je v podstatě nejblíže celkové světové produkci?

A víš, co se stalo?

Před třemi stoletími to byla Asie, protože tam bývalo nejvíc lidí a tam byla většina produkce.

A pak, počínaje 19. stoletím, začalo se to posouvat kilometry na západ.

Takže to šlo ze střední Asie směrem k Evropě, protože Evropa se industrializovala rychleji než Asie z mnoha zajímavých důvodů.

Do roku 1900 bylo těžiště víceméně ve Východní Evropě – pravděpodobně, víš, nedaleko Prahy, nevím.

Ale do roku 1950 bylo těžiště v podstatě v severním Atlantiku, protože vzestupem Spojených států tlačíš těžiště – centroid, vážený průměr – blíže k Severní Americe.

Teď, pokud si vedeš tento výpočet, jak jsem to právě udělal v projevu, který jsem měl před pár týdny, těžiště se vrátilo do střední Asie.

Takže je to doslova případ, že můžeš sledovat v průběhu dekád, jaké je průměrné místo produkce na světě, a je to zpátky v Asii právě teď.

A je s tím spojená určitá dynamika.

Evropa je vysokopříjmová.

Stárne.

Má statickou nebo klesající populaci v tomto bodě, stárne, což je v pořádku.

Já také stárnu.

My všichni stárneme.

Ale není to dynamická část světové ekonomiky.

A kvůli tomu, co považuji za velké ekonomické chyby, kterých se Evropa dopustila – zejména odříznutí se od obchodu s Ruskem, které bylo hlavním zdrojem levné energie pro Evropu – Evropa řekla: "Ne, odřížeme se.

Budeme kupovat americký zkapalněný zemní plyn šestkrát dražší.

Geniální.

Absolutně geniální." Evropa je stagnující, zatímco Asie rychle roste.

Takže nejde jen o to, že SEAO nebo BRICS jsou velkou částí světové ekonomiky nebo těžištěm světové ekonomiky.

Jsou to také rychleji rostoucí část světové ekonomiky, a přijímají nové technologie rychleji než Evropa nebo Spojené státy právě teď.

Jezdu do Číny několikrát do roka, a Čína je nejrychleji inovující část celého světa právě teď.

Jezdíme do jižní Číny, na místo zvané Shenzhen, což je hranice s Hongkongem.

Je to, i podle klasifikace OSN, první inovační hub celého světa.

A vidím to vlastníma očima, protože tam potkáváš humanoidní roboty.

Tam vidíš nejmodernější elektrická vozidla.

Tam vidíš velké průlomy, které se odehrávají.

To je poměrně zajímavé, poměrně dynamické.

A to se podílí na této myšlence, že se těžiště posunulo.

Teď, jen abych řekl – víš, Evropa je úžasné místo k životu, podmínky si myslím, že nejlepší na světě.

Vysoká střední délka života, spoustu volného času, mimochodem, pro většinu lidí, kvůli dovolené, kvůli svátkům a tak dále.

Pracovní doba klesla.

Ne pro všechny, ale pro většinu lidí.

A pokud se Evropanů zeptáš, ne víš, co myslíš o geopolitice, ale "jak se ti žije?" – lidé si stěžují, ale skóre je poměrně vysoké na srovnávací základně.

Takže Evropa má dobrý životní standard, ale neměla by se odřezávat od Číny.

Měla by se odřezat od rychle rostoucích částí Asie.

Neměla by se nikdy odřezat od Ruska.

Říci, že Rusko eliminujeme – Rusko je součástí Evropy.

Bylo velmi důležitým obchodním partnerem Evropy, protože dodávalo levnou energii.

Dodávalo spoustu kritických zdrojů, nerostů, spoustu chytrých lidí v Rusku.

Velmi technicky sofistikované.

A náhle se zeď svalila, uh, ne proto, že, víš, by ji Rusové sráželi, ale protože ji Brusel srazil, a 20 kol sankcí.

A všechno, co to udělalo, je poškodilo Evropu.

A Evropa říká: „No, izolovali jsme Rusko."

Pardon.

Rusko bylo právě na zasedání BRICS.

Vy ne.

Rusko bude na zasedání BRICS.

Vy ne.

Není to tak, že by Evropa izolovala Rusko.

Rusko se zabývá většinou lidstva.

Západ představuje 12 % světové populace, ne většinu světa.

Neuvěřitelné.

Děkuji vám moc za tak energickou odpověď na to, protože mě to vede k Rusku a Evropě obecně.

Po letech sankcí a ekonomické konfrontace, dosáhla evropská ekonomická strategie vůči Rusku skutečně svých zamýšlených cílů v tomto ohledu?

Nebo naopak urychlila rozvoj aktivních ekonomických vztahů mezi Ruskem, Čínou, Indií a dalšími zeměmi?

Ano.

Ne, rozhodně jsme pomohli upevnit Šanghajskou organizaci pro spolupráci.

Pomohli jsme budovat BRICS.

Uh, pomohli jsme vytvořit mnohem větší soudržnost ve Střední Asii, Jižní Asii, Severní Asii a Východní Asii.

A také uvedeme do této kalkulace Západní Asii, region Perského zálivu, protože země v Perském zálivu, ty s americkými vojenskými základnami, říkají: „Oh, no, my jsme jen magnetem pro útok.

Vlastně nás nechrání." Jakmile přišly rakety, odešly.

Takže nás to moc neochrání.

Uh, takže hledají také nová partnerství, částečně s Ruskem a Čínou.

Teď je tu tato nová mekská dohoda, což je Pákistán, Saúdská Arábie, Turecko, a myslím, že brzy bude zahrnovat i Egypt.

To je něco nového.

Víte, opět, Asie si bere své místo.

Pokud se Evropa a USA nechtějí účastnit, prostě pokračujeme dál.

Není to zase tak jednoduché, ale je to něco takového.

Ano.

Je smutné pro nás se na to dívat odtavad tady a nemoci nic dělat, protože bohužel dosud se svět, vůdcové spojují pouze prostřednictvím politiků, ne prostřednictvím lidí.

Takže když my, lidé z Česka a Slovenska, Československo, Spojených států, chceme se připojit k těmto organizacím, nemáme na to žádný způsob kromě prostřednictvím zvolených, uh, koruptivních politiků.

Ano.

Ale tito politici, a jak to změníme?

Je pro nás tady nějaká šance?

Například pro vás v USA a pro nás ve Střední a Východní Evropě, a já říkám klidně na západ. Nestarám se o ně.

Ale Střední Východní Evropa se dá dohromady.

Visegrádská organizace, víte, V4.

Motor V8 je výkonnější než V4, tak pojďme vytvořit V8 včetně Srbska, například Bulharska, a tak dál, a pojďme směrem k těmto organizacím.

Je pro nás v budoucnosti nějaká šance?

Nějaká naději myslíte?

No, myslím, že bych chtěl, aby země Visegrádu alespoň řekly, zrušte tuto bláznivou válku na Ukrajině.

Zastavte tuto bláznivou rusofobii v tomto bodě.

Uh, zkusme něco jiného, protože tohle nefungovalo.

Tato myšlenka, že obklopíme Rusko, oslabíme Rusko, a tak dál.

A Rusko nehrozilo.

Já, víte, všichni známe dobu po druhé světové válce, byla to jiné období, a má svá vysvětlení.

A dokonce i studená válka, myslím, že by se dala vyhnout, protože všechno sovětské myšlení a okupace Československa, obsazení Východní Evropy bylo, i když to neschvalujeme, ve skutečnosti strachem z obnoveného Německa.

A co Sovětský svaz řekl zpátky v roce 1945, 1948, 1952, 1955, bylo: demilitarizované Německo.

Učiňte Německo neutrálním.

Nevytvářejte nové militarizované Německo.

A pak bychom mohli mít neutrální Evropu, a my bychom mohli mít svou vlastní bezpečnost, a mohli bychom skončit s rozdělením Evropy.

A zajímavě, mimochodem, abych se vrátil k těm dějinám, které jsou 74 let staré, Stalin poslal zprávu Spojeným státům a vlastně Německu, že Sovětský svaz by podporoval sjednocení Německa, což se nakonec stalo v roce 1990.

Podporoval by to v roce 1952, pokud by bylo Německo neutrální.

A víte, to by skončilo chladnou válkou, myslím.

Ale Německo to odmítlo a Spojené státy to odmítly.

A nejsem překvapen.

No, ale je to tak znepokojující.

A je tu zajímavá historie.

Proč Adenauer odmítl neutralitu?

A řekl: „Raději mám rozdělené Německo než sjednocené, neutrální Německo.

Rozdělené Německo se západem, západní Německo v americké alianci, než sjednocené Německo, které by bylo neutrální." A to je velmi překvapující, protože Německo se mohlo sjednotit už sedm let po nacistickém období.

A existuje tajný memorandum, které tento historik Steininger našel v té pozoruhodné knize, kterou o této epizodě napsal.

A Adenauer si soukromě stěžoval, že odmítl neutralitu, ne proto, že by nedůvěřoval Sovětskému svazu.

A řekl: „To není problém.

Nedůvěřuji německému lidu." Řekl: „Takže chci být pevně v Západě."

Ale pravda je, že kdyby bylo Německo neutralizováno stejně jako například Rakousko, možná by sovětské vojsko opustilo Československo už na počátku padesátých let.

Ale to, co se stalo, bylo, že jsme vytvořili tuto blokovou konfrontaci, kde NATO bylo blokem proti Varšavské smlouvě, a to trvalo až do roku 1989.

A to byla tragédie, myslím, která udržovala tuto okupaci.

Ale v každém případě vím, že po roce 1989 už Rusko nechtělo to dělat.

Neexistovala žádná hrozba.

Německo, Rusko chtělo ekonomické vztahy s německým průmyslem.

Ve skutečnosti byli na cestě se Schröderem, s Helmutom Kohlem.

Ale Spojené státy to nechtěly.

Spojené státy chtěly nadvládu NATO.

Ne mírný vztah s Ruskem, ve kterém by bylo Rusko významnou mocností.

Takže takto se do tohoto průšvihu dostáváme.

Ale chtěl jsem říci něco o zemích Visegrádu, víte, Roberto Fico vedle v Slovensku je v tom velmi přesný.

Říká: "Proč provokujeme Rusko?" To je dobré.

Znal jsem Viktora Orbána, když byl premiérem.

Vlastně jsem ho znal již od roku 1989.

Byl velmi jasný ve všem tomto.

To je jeden z důvodů, proč Brusel tak moc chtěl jeho zbavit, protože Viktor Orbán říkal: "Co děláme s touto válkou s Ruskem?

Tuto válku s Ruskem nepotřebujeme."

Takže by to nebylo těžké.

Vlastně jsem právě byla s prezidentem Vučičem v Bělehradě.

Říká totéž.

My... Srbsko má, víte, stovky let vztahů s Ruskem.

Nechceme být ve válce s Ruskem.

Ale Brusel to nepřijímá.

Washington to nepřijímá.

Ale je to pravda.

Pokud se vraťte prakticky na habsburské území, chcete-li to říci tímto způsobem, lidé jsou rozumní.

Vědí, co děláme s touto konfrontací?

Co děláme s těmito válkami?

Jsou zcela zbytečné.

Rusko nebude invadovat.

To není celý bod.

Nechtějí NATO na své hranici.

A nechtějí ani Brity na své hranici, mimochodem, jen abych jmenoval jméno, protože Britové, přestože přišli o své impérium před 80 lety, stále mají imperiální mentalitu více než kdokoliv jiný, mimochodem stále si myslí, že by měli posílat střely Storm Shadow hluboko do Ruska a tak dále.

No, to nikam nevede.

Takže mám rád V4, V8 hovořící uvnitř Evropy a říkající: "Pojďte, zkusili jsme váš přístup.

Zkusili jsme to desítky let.

Pojďme zkusit mír.

Pojďme mít jednání.

Pojďme si sednout a mít skutečnou kolektivní bezpečnost v Evropě.

Naše životní úroveň by výrazně stoupla, protože ceny elektřiny by klesly absolutně hned, jakmile budou obnoveny normální vztahy mezi Ruskem a Evropou."

>> "No, profesore Saxe, jaké potěšení vás poznávat.

Děkuji vám mnohokrát za takovou odpověď – to byla poslední otázka, kterou jsem pro vás měl, a vy jste ji dal s plnou mocí, dokonce i s rozšířenými věcmi, o kterých bych vůbec neměl šanci se vás ptát.

Můžeme se brzy znovu vidět?"

>> "Uděláme to znovu brzy.

Bude to potěšení a aloha všem v Praze a v České republice.

Je to skvělý okamžik."

>> "Uh pozdravte vaši tak laskavou manželku a také vašeho asistenta.

Lidi, které potkáte po celém světě, a těšíme se, že se s vámi brzy znovu setkáme, snad letos po těchto summitlech, abychom se vás zeptali na váš pohled na to, co se stalo na summitu a fórech BRICS a dalších věcí.

A rád bych se vás také zeptal, zda byste mohl odpovědět našemu společnému – mému příteli Stanislavovi Kapivnikovi v Moskvě.

Snaží se na vás kontaktovat tak dlouho.

Řekl mi, že už tak dlouho."

>> "Ó, výborně.

Hledám to.

Rozhodně.

Povzbuďte ho, aby mi napsal."

>> "Jo.

[smích] Tak, děkuji vám mnohokrát.

Opět pozdravte vaši rodinu z Československa, České republiky a Slovenska.

A vždy se cítíme poctěni, že se k nám zase vrátíte na náš malý československý kanál zde."

>> "Super být s vámi.

Uvidíme se brzy.

Zatím."

>> "Uvidíme se brzy.

Zatím.

Dobrou noc."

Dobré odpoledne, dámy a pánové.

Co uh, jaká skvělá uh show, interview to byla.

Stále jsem ohromen výstupem jednoho a jedinou profesora Jeffreyho Saxe na našem uh malém karmánu v uh Alamo.