Poplatky za ČT jsou záminka k mocenskému boji. | Ladislav Jakl

Podtrženo, sečteno, a dnes pan Ladislav Jakl, dobrý den. >> Dobrý den, děkuji za pozvání. >> Samá štěpná témata, pane Jakle, to budete koukat. Tak. Stávku vzal Babiš na vědomí, myšleno tu stávku České televize, od zrušení poplatků, ale koalice neustoupí, uvedl. Vypadá to, že se nám rodí nějaké povstání nebo druhá sametovka? >> Určitě ano, určitě ano, a nenechme se mýlit, že snad někomu jde o poplatky. Víte, umím si představit, že lidé by do ulic dostalo, kdyby někdo sáhl na platy, kdyby jim někdo zdražil nájmy, zavedl nějaká zásadní omezení života. Ale na na 100 Kč nepoznáte, jestli jde z rozpočtu a nebo z poplatků. Je to administrativní, technické, organizační opatření, které nemá samo o sobě vůbec žádné důsledky na nic, ani na objem rozpočtu, na příjmy, na na program vůbec žádný. To říkám z toho důvodu, že ta meritorní podstata toho sporu je vlastně nula. Pozdvižení na vsi, že někdo v noci nic neschválil, ale pouze rozhodl, že se o tom smí mluvit. O tom se hlasovalo, jestli se o tom bude mluvit na půdě parlamentu nebo nebude, jestli se to pustí do dalšího čtení nebo nepustí. O žádné rozhodnutí nešlo. A jsou tady lidé, kteří vyvolají obrovský dramatický pozdvižení, že někdo řekl, pojďme se o bavit, budeme se o tom bavit. A už to někomu takhle strašně vadí. Nechce si mi tomu věřit. Eh, rozhodně spíš vidím eh, že poplatky tady sehrávají roli záminky. Cokoli jiného by se hodilo taky. Eh, je třeba vyhrotit eh, tady politický střed a dokonce si myslím, že nejde jenom o mocenský boj uvnitř České republiky, že to je, že to je součástí eh, těhle těch eh, eh, rozhořčených eh, až někdy možná kličovitě eh, pozdvižení i v jiných zemích. A celý mi to zavání takovou trošku koordinovanou akcí eh, kterou někdo podporuje, někdo financuje, někdo si ji přeje, někdo podněcuje. Eh, a s cílem, že by bylo třeba v rámci Evropské unie trochu utáhnout šrouby, trochu omezit demokracii, trochu omezit právo shromažďovací, sdružovací eh, svobodu slova eh, protože těm, kteří tady v téhle části světa vládnou, se to nějak malinko rozpadá a mají pocit, že je teď třeba víc centralizovat, víc unifikovat, víc utáhnout šrouby. A eh, potřebujete k tomu vyvolat krizovou situaci, kde oni řeknou, no podívejte, tady dochází k velkým škodám a a eh, je tady velký společenský neklid. Prostě musí se něco udělat. Eh, takže tohle si myslím, že se děje a ono to všechno zní hodně vykonstruovaně, co teď říkám. Tak jenom bych chtěl dodat, že si fakt nemyslím, že svět je řízen partou nějakých pěti jako demiurgů, který tahají za nitky. Ale zase si nehrajme na to, že je nějakou nedělní školou. Eh, hrajou ve světě roli zásadní zájmy různé skupinové a některé ty zájmy jsou velmi viditelné, jiné nejsou tak zcela viditelné, některé jsou přiznané, některé jsou méně přiznané a všechny se podílejí na na tvorbě té reality, kterou kterou prožíváme. Takže iluze, že by snad do toho někdo nestrkal prsty s nějakým cílem, tak takové nemám. >> Dobře, pane Jakle. Čím to je, že eh právě ty poplatky zabraly, že na tuto návnadu ta široká veřejnost skočila? Protože já nemohu uvěřit tomu, že to je největší problém, který naší zemi >> Je to je to srandovní, když si člověk uvědomí ty holčičky s těmi s těmi s těmi čepicemi papírovými na hlavě, tak si tak říkám, o co by tak mohli přijít, co jim by hrozilo, jak jim by se změnil život. No v ničem a nijak. Ale jde o to, že to je téma, který se týká celé té kulturní a mediální levicově liberální fronty, která prochází v podstatě celým světem. A jak by vypadaly volby, kdyby volili jenom novináři? Prostě nevím, jestli si je kdo umí představit. V Americe by nikdy žádný republikán od stvoření světa zvolen nebyl nikam, ani ani do nějaké školní rady nějaký nějaký texaský horní dolní. A a jsou jsou to lidé určitého typu. Hodně z nich je navázáno finančně na struktury přes přes například přes Českou televizi, ale přes další kulturní instituce prosakují tam veliké miliony. A tihle lidé musíme říct v dnešním hodně propojeným komunikačním světě mají tuhle tu mobilizační schopnost větší než než nějaký odborářský vůdce. To si klidně umím představit. Ta otázka, když pak lidé budou si to víc a víc spojovat nebo nespojovat se svými zájmy, jestli pak řeknou, co jim vlastně stojí za to a nebo někdy z nich začnou přemýšlet, co je ve skutečnosti fakt ohrožuje, co jim opravdu může něco vzít. >> No jasně. Jedeme dál. Soud nařídil stíhat klíčového člověka prezidenta Zelenského, šéfa parlamentní frakce Arahamiu. Tam se to nějak sype. >> No tak ono se to sype dlouhá mnohá léta. Je to vlastně důsledek, každý systém degeneruje, pokud mu chybí nějaká zpětná vazba, kontrola. Tam pod záminkou, že země je ve válečném stavu jsou zakázána opoziční média, opoziční strany jsou velmi jako omezeny ve své činnosti. Nebyly tam volby a chybí tam takový ten takový ten kontrolní pročišťovací mechanismus a rozdělují se tam veliké peníze. A to když tyhle věci sečtete, tak to musí mít nějaké negativní vedlejší efekty. A ta část světa, která tam ty peníze lifruje, tohle nechce vidět a nechce vidět, co si tam vlastně vychovává, co si tam vychovává me. A jak se nám to může jednou vymstít. >> Ostatně myslíte si, že ten konflikt Rusko Ukrajina už je v závěrečné fázi? >> No tak závěrečná fáze může ještě hezky dlouho trvat, ale jsou celkem jasné, oni byly jasné v jasné míře od začátku nebo ještě předtím konfliktem, jaké jsou cíle, jaké jsou jaké jsou záměry a a kdy ty cíle jsou jakžtakž naplněny úplně ze 100 % nebudou nikdy u nikoho, ale samozřejmě jako každá akce, operace, válka a a jiné zásahy do do do poklidného života mají své náklady, mají své náklady. Ty náklady nejsou jenom finanční, jsou i politické a každý den musí někdo přemýšlet, jestli už ta cena třeba náhodou není nezačíná být větší než než než ty výnosy, který si od toho někdo slibuje. Takže je jisté, že ten konflikt se vyčerpává. Vyčerpává se a vyčerpává všechny účastníky, a ť už jsou přímo v tom namočení nebo nebo nepřímo. Takže takové to volání, aby se našlo nějaké řešení, slyšíme najednou od lidí, kteří ještě nedávno říkali, že není o čem jednat a že až do úplného vítězství a zadupání protivníka ze země není možné nic a a kdo chce mluvit, jednat, vyjednávat, tak je tak je zrádce a chce mír a najednou sami si říkají, no asi by bylo dobré o něčem mluvit, protože nás to protože prostě nás to vyčerpává. Vyčerpává to ten systém celkově až na samou hranu udržitelnosti a někomu to dochází rychleji, někomu pomaleji, někdo cítí ty náklady, které platí citlivěji a bolestněji a dřív. A teď jako probíhá v tom letom nějakej proces zrání a vyjednávání. Jak dlouho bude tohle to končení trvat, to to těžko říct. Kéž by to netrvalo moc dlouho a já při té příležitosti řeknu znova to, co si myslím 4,5 roku, že eh není správné čekat na to, až někdo ve spolupráci jakékoli vymyslí řešení, které by uspokojilo nějak jakžtakž nějak eh strany zapojené do konfliktu přímo či nepřímo, eh protože to by se tam bojovalo a umíralo ještě strašně dlouho. Já myslím, že lepší řešení je zmrazit ten konflikt, eh vyhlásit příměří bezpodmínečné, okamžité a pak jednat neomezeně dlouho. Že to bude příměří křehké, že bude porušované, to je skoro jistý, to eh takových zamrzlých konfliktů je po světě hodně a a není to žádná idylka, ale je to vždycky horší než lepší než horká válka. >> Hm. >> Ta je ta je horší vždycky a [frknutí] jestli dojde k takovýhle mezifázi, že nejdřív alespoň to na chvilku zmrazíme a pak budeme jednat eh bylo by to pěkné. Myslím si, že k tomu zúčastněné strany nedozrály ještě, bohužel. >> Škoda auto přehodnotí podporu hokejového šampionátu, pokud se zúčastní Rusko. Podívejme, kam až to sahá. >> Ta eh ten příběh je docela docela zajímavý tím, že nám se celé ty čtyři roky vlastně neříkala pravda, eh neříkaly se nám oprávněné ty důvody, na které na kterých byly bylo postaveno vyloučení těch sportovních eh federací ruská, běloruská z mezinárodních soutěží se ze šampionátu. Tak nějak jsme všichni implicitně si mysleli a měli myslet, že důvody jsou politické a morální. Prostě to jsou oškliví kluci a zlobí a a nemají co jako někde někde soutěžit, jo. A je třeba je takhle potrestat a dát najevo, že že s tím nesouhlasíme. To se tak tvářilo. Ono tak vůbec nebylo. Eh. Ten důvod byl úplně jiný. Ten důvod byl, že sportovní federace některé, například hokejová, přišly s tím, že není zaručena bezpečnost sportovců. A eh z toho důvodu, že byl že byla pozastavena ta ta účast těch těch reprezentací. No. Ale proběhlo několik arbitráží. Jedna na jaře, kdy zástupci ruského hokeje, kteří podali odpor proti tomu rozhodnutí, tak otevřeli možnost vůbec projednávání těch svých námitek a k tomu došlo minulý týden. A komise, která byla nezávislá a nebyla jmenována jednotlivými svazy, tak dospěla k tomu, že neumí přinést žádný důkaz, žádný hodnověrný, že by jakkoli ta bezpečnost byla ohrožena. Samozřejmě nikdo vám nemůže zaručit stoprocentní bezpečnost jako některý asi pamatujeme olympiádu v Mnichově v roce 1972. Stát se vždycky může ledacos. Ale že vlastně chyběly jakékoli indicie, že by ta bezpečnost měla být zásadně horší, přinášet více rizik než než v jakékoli jiné chvíli. A proto to pozastavení účasti bylo zrušeno. A teprve teď se začíná mluvit, no tak dobře, tak tak ten původní důvod neplatí, ale trvá ten náš vlastní důvod morální a politický. A teď se to teda hraje přes ten morální a politický, protože ten vlastní právní odpadl, ten se nepodařilo prokázat. [povzdech][vzdechy] Ale zatím, co u toho prvního důvodu o té bezpečnosti se nikdo nemusel namáhat hledáním nějakých precedentů, nějakých paralel, nějakých odkazů, tak tady lidé, kteří chtějí říct, že kdo válčí a má vojáky v zahraničí, by neměl soutěžit v těch sportovních akcích, no takových to není snad první případ za posledních 50 let nebo 80 let válčí mnoho zemí i dnes, i teď, má své vojáky v zahraničí, vedou bojové akce a takové hleté dramatické dopady to nemělo ani když Američané válčili v Koreji, ve Vietnamu, v Afghánistánu, Nikaragui, Grenadě, Panamě, Venezuele, Sýrii, v Iráku nebo teď Íránu, když Francouzi bojovali v Alžíru, ve Vietnamu, když Britové s Francouzi bombardovali Libyi nebo nebo Sýrii, nikdy nikoho nenapadlo, že by že by z toho plynula nějaká suspendace jejich reprezentací. Takže teď by měl někdo, když teda chce vytáhnout tu tu morální a politickou argumentaci, tak by měl počítat s tím, že musí unést to srovnání to srovnání, jestli se měřilo, měří podobným metrem a jestli z toho plyne i pro budoucnost nějaký precedent, že tak v tom případě to musíme vždycky. Prostě se najednou si mění důvod ten právní, ten dosavadní, ten padl, tak se teď to zkouší jinak a jinak Škoda Škoda Auto nebo nebo jiné firmy. Já si myslím, že do toho mluvit soukromým společnostem, koho budou koho budou sponzorovat, to je jejich věc. Je to zase otázka, jestli tam nejsou nějaké platné smlouvy a popřípadě nějakého nějakého odškodnění, ale oni si spočítají, jestli je to pro ně nějaké nějaké riziko v jejich renomé, když by když by sponzorovali nějakou takovou akci, která může být z jejich pohledu sporná. Je to na nich, to by jsme neměli soukromé firmy za tohle to popotahovat. Přemýšlejme spíš, co co dělají oficiální instituce, které by se měly chovat nějak standardně. >> Tak analýza. Americký masakr jak motorovou pilou. Je třeba myslet na časy bez Trumpa. Proč na to říkáte? >> Vždycky musíme myslet na časy bez Trumpa, protože nikdo není nesmrtelný. Trumpovi je 80, má dva roky funkčního období a je jasné, že takové časy nezačaly včera myslet na na svět bez něj, byly vždycky a a masakr motorovou pilou, jsou to ty takzvané midterms a ty téměř vždy takhle dopadly v Americe. Prostě nejenom americký volič, ale skoro každý volič na světě má tendenci vyvažovat a takové ty mezivolby, tak on jako se mu moc nelíbí, když někdo drží všechno, když má vrstvy veškeré páky mocenské a tak volič často rád vyvažuje a nejenom tím, že volí jinak, ale ty kteří volili tu stranu současné moci, tak nemají takovou velkou motivaci to ji potvrzovat. Jsou celkem spokojení, nic jim nějak nepřekáží, nic jim nevadí a a ty, kteří kteří prohráli, tak ti mají vyšší motivaci a touhu po revanši, takže má jako u nich asi je vyšší volební účast a tyhlety mezivolby hrají roli a jinak vždycky, když se my Evropané díváme na americké volby a americkou politiku, tak si myslíme, že všechno žije zahraniční politikou. Zahraniční politika při rozhodování amerického voliče hraje roli zhruba z 5 %. Je to vůbec nezajímá, co se kde děje. Je to všechno tak daleko a nemají je zajímají je zajímá imigrace, sociální politika, školství, zdravotnictví, daně, ceny. No a když pohonné hmoty vám stoupnou ze 2 dolarů za galon na 4 dolary, no to je argument. Ano, někdo říká, že to je ta hlavní věc, která ovlivňovala volby. Já to neumím změřit, ale že že válka v Íránu měla dopad na na na na tyhle ty ceny, to je v podstatě téměř jisté a a americké voliče ani moc nezajímá, čím vším byly způsobeny ty vyšší ceny benzínu, čerpadel, ale je naštvaný a nějaký nějaký nějakou roli to sehrát mohlo. A kdybychom chtěli být v duchu té nadhozené otázky, je třeba myslet na časy bez Trumpa nebo časy po Trumpovi. Ano, nadhazuje to některá témata, protože ke slovu dneska přichází například například Vance, který byl trochu upozaděn některými jestřáby a válečníky a jejich politika se ukazuje, že měli velký vliv na na na Trumpa, že má taky svá rizika. Možná, že má i své výnosy. Já to nechci takhle zjednodušovat, ale že v tom v tom okolí, které spolu utváří americkou politiku, hlavně vnitřní, hlavně, která se týká života běžného Američana, amerického voliče, tak to okolí, ten mix pozic se mění. Byla přece taková krásná politologická věda v Americe v 50., 60. letech. Říkalo se jí kremlologie a ty vyvozovaly eh různé důsledky, někdy úplně fabulativně, někdy úplně smyšleně, ale někdy ty postřehy byly zajímavý podle toho, kdo kde stál při prohlídkách eh na Rudém náměstí, na na mauzoleu, jak daleko byl od generálního tajemníka. A hele, hele, s tím to nevypadá dobře, ten je od o tři fleky dál. A něco podobnýho teď malinko takové hle šachy eh vidíme v tom týmu kolem eh kolem Trumpa, že reprezentanti některých praktik si myslím, že si teď malinko couvnou a ke slovu přijdou eh malinko jiní. Já bych si to docela přál. >> Mhm. Tak Miloš [odkašlání] Zeman byl včera v XTV a mimo jiné pravil za Českou televizi, demonstrují frustrovaní voliči opozice. Ruská armáda ukázala pozoruhodně nízkou bojeschopnost. Hřebejka ani Štětinwalda bych nevyznamenal. Tak co si z toho vybereme? >> No tak všechno lze krátce frustrovaní voliči opozice. No jasně, je to má to nějakou symboliku, přichází s tím současná vláda a pro opozici je to nabídka tématu, na které může manifestovat svoji nespokojenost eh s vládnutím, s vládou eh a nemusí nutně jít o o ty poplatky samotné, ale je to příležitost, jak se jak se konfrontovat s vládou a s vládní politikou jako jako celkem. Eh pro Českou televizi je to výsledek nepříjemný, protože eh vlastně to vypadá, že eh ten řez, kdo ji podporuje, je čistě politický, takže nikdo z toho hle tábora, všichni z druhého a to tak trošku vyřazuje tu instituci eh objektivity. Eh jestli u ruská armáda Já nevím, nakolik Miloš Zeman je vojenský stratega a a bojeschopnost eh já víte, tak když Američané je je jsou Spojené státy slabší než Taliban? Taková otázka řečnická. ne, že >> Nevím. >> A přesto a přesto prohráli v Afghánistánu Spojené státy a odešli odtamtud a dost takovým hanebným způsobem a nechali tam za desítky miliard dolarů zbraně a vybavení. No prostě tyhle ty vojenské operace a silové operace prostě mají své náklady. Musíte to prosadit u své domácí veřejnosti. Musíte prosadit ty finanční náklady a uznat omezení z toho plynoucí. To znamená ten bilanc, nakolik si můžu dovolit se do toho montovat, jestli můžu dát neomezeně 10krát víc na to peněz, no to asi nemůžu. Jestli můžu vyhlásit mobilizaci, což jako dosud ještě neudělali. No je otázka, jestli by to nezpůsobilo naprostý pád současné moci, protože to je tak strašně nepopulární věc. Čili musí to hrát tak, aby tam byly nějaké výsledky, ale nemůže to hrát tak, aby to zas tak moc stálo, aby moc krváceli a ne jenom v tom přímém slova smyslu, ale v tom politickém a a ekonomickém. Takže nejde jenom o armádu, jde o ten systém, nakolik si dovolí se do toho pustit do hlavy do hlavy všema silama. A vyznamenání to je fajn, že Miloš Zeman říká, že nikoho by vyznamenal, nevyznamenal. To rozhodnutí je vždy prezidenta republiky. Je to na každém prezidentovi a ten prezident tím souborem vyznamenaných něco říká i o sobě, o svém pohledu na svět a je to právo každého a je právo každého se nad tím pozastavovat, nad tím výběrem a kritizovat ho, ale já při té příležitosti musím říct věc, která mě strašně štve a štve mě dlouhodobě. Ještě za Havel jsem napsal asi dva články eh eh týkající se televizního programu. Bylo v televizním programu napsáno slavnostní ceremoniál z Vladislavského sálu eh u příležitosti udělování státních vyznamenání. A já jsem říkal, prosím vás, to není udělování státních vyznamenání. Ta akce se jmenuje oslavy státního svátku. Je to hlavní hlavní eh ceremoniál, kterým uctíváme vznik své republiky a své státnosti. Tak se ta akce jmenuje. Jejím hlavním bodem je eh státnický nebo má být projev prezidenta republiky, který si připraví něco jako zpráva o stavu unie, kterou my u nás nemáme, ale prostě vážné zamyšlení nad nad smyslem naší státnosti, na ta rizika, které před námi stojí, na na na tom eh kudy jdeme a můžeme s takovým projevem souhlasit, nesouhlasit, ale nějaký by měl mít a zrovna Miloš Zeman v podstatě ty projevy zrušil. Něco tak z z jednou rukou v kapse volně tak povídal o těch vyznamenaných a zdůvodňoval to vyznamenání a vlastně ten žánr velký státnický projev za těch 10 let nepronesl. A a on sám přejmenoval tu pozvánku na to, že to je Zveme vás na slavnostní akt udělování vyznamenání. Ty vyznamenání v rámci tohoto tohoto slavnostního večera vůbec být udělovány nemusí. Je to jeden z řádových dnů. Klidně může prezident státní vyznamenání udělovat třeba 1. ledna. Eh je to taková tradice, ale je ta vyznamenání jsou ornamentem, koloritem. Je to taková eh takový slavnostní bonbónek, ale to hlavní je je je shromáždění eh myslím si, že by tam měli být všichni ústavní činitelé být pozváni a nebyli ani Zemana a ani teď Petra Pavla. Myslím si, že ústavní činitel tam má být z titulu svého mandátu a ne, že tam budou vybraní někteří uctění uctění té státnosti. A pak ještě jedna věc. Těch vyznamenání podle mého názoru má být mnohem méně, aby nedevalvovali, aby to bylo, aby každej věděl, teď vyznamenali tohohle. Já si pamatuju, když potom těch vyznamenaných je třeba 50 60, tak oni čtou jméno jednoho, kamera ukazuje druhého, ale pro vyznamenání si zrovna jde třetí a teď se to tak nějak motá všechno kolem dokola. Jestli by nebylo správné vrátit se k modelu, já nevím, 22 vyznamenání, kdy o každém se přečte medailonek. Je to jeho chvíle. Neleze do kamery nikdo jinej ve stejnej moment, nedostává vyznamenání někdo jinej, nepřesouvá rukou někomu jinýmu, aby to byla nějaká výsostná výlučná věc a a ne a ne ne taková hle a a ještě pak jednu věc. Ano, ne nevyznamenával já. Až budu prezident, tak já bych nevyznamenával lidi jenom protože dobře dělají svoji práci. To mi přijde málo. Musí být něco zásadního, výlučného a pak taky nevyznamenával bych Jana Husa, Jana Žižku a a a a knížete Sáma. Prostě to vyznamenání historických postav a dávno mrtvých to jako může být naprostá výjimka při nějakým velkým silným výročí, jestli něco připomeneme, ale aby to tvořilo takovou takovou část. Jestli se podíváme do dějepisu, u koho jsme to ještě, jo, třeba Bohuslava Balbína, ten ještě nic nedostal. A a taky to převyznamenávání těch, kteří už něco dostali, tak jim dáme ještě jeden metál, to je také devalvace podle mě. >> Jsme na konci a >> já se těším na příště. Na shledanou. >> taky a díky za pozvání. >> Podtrženo, sečteno a naším hostem byl Ladislav Jakl.