Pavel se točí jako na obrtlíku. Pokud Trump ztratí i Senát, bude ještě tvrdší. | Lubomír Zaorálek

Za čárou tedy co se děje v zahraničí, jaký vliv to má naší zemi a naším hostem je dnes Lubomír Zaorálek. Dobrý den, pane doktor. >> Dobrý den, přeji. >> Se dějí věci, co? >> No, to je jich hodně, spíš co vyberem. Já myslím, že bychom mohli začít od eh výroku našeho prezidenta, e který pravil nebo naznačil, že by se mělo jednat s Rusi. Ono to vypadá, že pan prezident trošku otáčí, co se týká zahraniční politiky. Zajímá mě váš názor. To je zajímavé. Máte pravdu. Jeho poslední věty mě také překvapily. Vpomínám si, že řekl, že my vlastně sdílíme s Ruskem tady společný prostor, budeme tady spolu, musíme spolu mluvit. Dokonce řekl, že si dovede představit i návrat ruského plynu. To pomě dost velká změna. Já jenom připomenu, aby to asi málokdo pamatuje. Já vím, že v roce 2023 český prezident Pavel vystoupil v Evropském parlamentu a on tam, pokud si vzpomínám, tak on tam hlásal, že jediné řešení je porážka Ruska. Ukrajina se dá vyřešit jedině porážkou Ruska a tím, že Rusko ustoupí a stáhne se z těch území, na které na které vstoupilo. V roce 2025, to bylo myslím v říjnu, to vystoupil se stanoviskem, že to bylo trochu modifikované a řekl, je třeba Rusko přivést ekonomicky vlastně k úplnému zhroucení a v této situaci před tím pádem s ním začít jednat. Takže to byla varianta 25. No, teďka máme variantu rok 26 a prezident říká, že přece tady žijeme spolu, musíme spolu mluvit. To je tam je zajímavé na tom to, že máme prezidenta, který se točí jako na obrtlíku a připadá mi, kdyby to někdo takhle si seskládal, co si má o tom myslet. To by měl člověk, kdyžtak to mění názor, říci, co se změnilo, jo, jako vlastně proč nevyšly ty předpoklady. To jsme neměli nějakou strategii a když teďka tu strategii měníme, tak kdy je jistota, že to nevybuchne také, jo, že vlastně, protože tohle je poměrně docela zmatené, ale já to o tom myslím, že je zajímavé o tom mluvit proto, protože tyhle proměny českého prezidenta vlastně v něčem odkazují na ten chaos, který dneska vládne na západě, co se týče Ukrajiny. Protože já dneska vám mohu vám vyjmenovat tři západní postoje k Ukrajině. Jeden mají Američané. Američané vlastně říkají, že je třeba, aby Ukrajina se stáhla, že jo, abystoupila na kompromis a a ty obchodní vztahy s Ruskem bude to, co bude vlastně vytvářet tu garanci jako těch nějakého míru do budoucna. Pak tu máme názor, který prezentuje Alexandr Stup, finský prezident a norský premiér Stéle, kteří telefonovali si s Putinem dost velké nevoli některých dalších vůdců Evropy a jejich názor je takový, že třeba budovat jako kdyby jakousi důvěru, budovat důvěru postupnými kroky, třeba tím, že se dohodneme na ochraně energetické infrastruktury, na dodávkách potravin, jo, a výměně zajadců. Takže vlastně ti jsou proto, aby se mluvilo. A teď si představte, že proti nim vystoupí Mete Frederiksonová, dánská premiérka rozhvaná a není sama a řekne:„Tohle je oslabování evropské pozice. To tohle vlastně to je oslavení tlaku na Rusko. To je přesně ta strategie, která vlastně zrazuje tu tu původní a jedinou správnou a to je, že my to Rusko musíme pokořit, dostat na kolena. Takže vedle sebe ten západ má několik pozic. A teď mi připadá docela pozoruhodné, že tak takto takto rozdělený západ, skoro bych řekl, že se Putinovi podařilo západ skvěle rozdělit a tento a Evropa, jo, která je teďka příkladem toho té nezhody, kde se vlastně přetahujou o to, kdo by jednal, tak tak jako vlastně jak jak chce Evropa jednat, když se vlastně tady přetahuje o to, jaký postoj vůbec má být, jako jak jak je možné, že se třeba Petr Pavel řekne v rozhovor, no já bych také vyjednával, že jo. No. A s čím jako jako když vlastně když vlastně když ten zavolá ten finský prezident, tak mu jiní vyčiní a on říká:„Já jsem nemluvil za vás, já jsem nemluvil za Evropsku, já jsem mluvil jenom za sebe. I ten NOR, i ten Fin dneska říkají, my jsme mluvili pouze za sebe." No to je teda pozoruhodná fragmentace toho evropského post. To jdeme někam do háje jako. A teďka ještě mi připadá zajímavé, když český prezident řekne, že on by i ten plyn ruský teďka snesl. >> No to je kauza plyn. Jako co zatím čtete? No, zatím čtu, já tam teda si dovolím namalovat takovou malou souvislost. Vždyť to, co teďka hodně frčí, o čem se hodně mluví, je americká představa a kterou teď Američané o ní mluví, Vitkova další, že existuje způsob, jak udělat mír. Mírový projekt. Takový mírový projekt říkají Američané by bylo, kdyby Rusové nám zase začali dodávat plyn do Evropy přes Ukrajinu. Oni říkají, Ukrajina, Kiev by z toho měl nějaké tranzitní poplatky. Američané tvrdí, že by do toho chtěli kapitálově vstoupit, takže Američané by na tom chtěli taky vydělat, jak jinak. No, říkají, všichni by na tom vydělali. Evropa by měla opět dostatek plynu z Ruska. Rusové by na tom bydělali. Ukrajina by mohla mít peníze na obnovu. No a my samozřejmě chceme také něco, protože se jsme si o to zasloužili. Takže vlastně teď mi připadá, je to důvod, proč začal český prezident mluvit také o tom, že by ten plyn snesl. Nevíme, ale je připadá mi, že to, co je na tom zajímavé, je jak se může Evropa tlačit k jednání Ukrajina, Rusko, Amerika, když je evidentní, že nemá pozici, se kterou by k tomu jednání šla a hlavně ona nemá vlastně, co by tady nabídla, protože chceme-li hledat dohodu, chceme-li, aby ta válka skončila, jako tak e to je první předpoklad je, že se musíme spojit na tom, že máme určitou představu, míru, kterého chceme dosáhnout a ta evidentně v Evropě není. Prostě zatímco zatímco paní Frederiksonová a další si myslí, že je třeba Rusko porazit a dostat na kolena, tak naopak Stup a sté říkají, toto je poměrně velmi nebezpečná chyéra, protože kdybychom opravdu možná to Rusko vyvrátili, tak může vzniknout situace ještě nebezpečnější, která je dnes. Já jenom vám řeknu pěkný příklad. To je Írán. Írán vlastně tam se to podařilo. Tam se ta věrchuška zlikvidovala. 20 lidí vlastně pobyli. No a dneska tam máme vedení ještě daleko tvrdší, než byl ten halichaj. Máme tam vahidy a další. To je teda to je teda sestava. Ta je vlastně o třídu horší než ta, která tam byla. Kdo mi nedá, kdo mi zaručí, že potom vyvrácení Ruska nevznikne ještě riskantnější sestava a budem ještě vzpomínat na Putina. Mě mně připadá, že to je to je jedna z těch námitek tedy tady v Evropě je to tak, že každá skupina tu druhou obviňuje z naivity. Jo, tak ti, kteří chtějí jednat, tak na ně křičí ti bojovníci. Vy jste naivní s Putinem jednat jste, nevím. A ti, co nechtějí jednat, ti co ti, co chtějí jednat, říkajno vy jste naivní, jako vy nemáte žádnou představu o tom, čeho dosáhnout. Je naivní si představovat, že co? Že, že tu Ukrajinu úplně zničíme. Ti, kteří chtějí bojovat, tak vůbec neberou v úvahu, v jakém stavu dneska Ukrajina je. Jako ta je ta je zaminovaná na generace. Jako odstraňování těchto následků už někdo vyčíslel na 800 miliard dolarů. Jako teďka Helsinský institut a Alexander Grable uvřejnil tam takovou studii, ve které dokazuje, že počet mrtvých na Ukrajině je daleko větší, než se myslelo. A tam v té práci dokonce tvrdí, že je to 1 340 000 spadlých na Ukrajině. To znamená, ta devastace Ukrajiny je příšerná a ti, kteří chtějí dál bojovat, tak vlastně chtějí tu Ukrajinu asi úplně vyhladit. >> Mhm. No a teď ještě do tohoto taková podkauza, která pravděpodobně není není nijak významná, ale mediálně je vděčná, to je ten hokej. To určitě sledujete, >> samozřejmě. Tak to je to je vlastně ono to nemá nějakou e souvislost úplně přímout. To není tak, že by tam do toho Američané interferovali, ale myslím si, že ten důvod, proč tam vlastně někdo nechal léta stejnou argumentaci, že se Rusové nemohou zúčastnit z bezpečnostních důvodů, tak by někdo řekl:„A proč se někdo nepokusil tu argumentaci právně vylepšit? Protože teďka to vypadá, že vlastně ono je to právně, už se to nedá jakoby uhrát. To tady nebudeme probíhat detaily. A i na to znamená těch, takže těch 60 zemí, kteří tvoří tu mezinárodní lidovou, už se mělo dohodnout na nějakou slušnější. Jenomže si představte, že byste otevřeli debatu 60 zemí, z nichž každá ale má názor jiný. A není to tak, že těch 60 zemí mají stejný názor na Ukrajinu, jako máme my tady třeba v Evropě, jako mají Poláci Bapali. To znamená, já ve slušnosti tuším, že ta debata nebyla spuštěna proto, protože na na takovéhle na takovéhle fóru by se oni asi těžko dohodli na tom politickém zdůvodnění nějakém toho, proč nemůžou Rusové. Proto to zůstalo u toho bezpečnostního. A jinak si myslím, že ta hra je obrovská, protože já skoro si myslím, že tohle může vést až k rozpadu celé té mezinárodní asociace. No určitě, protože ve chvíli, kdy se nedokážeme teď tady dohodnout a když se začne s bojkoty, bojkoty to není legrace. Jakmile začnete bojkotovat jako účastník, tak máte nejen pokuty, ale propadnete se do divize. Jo, vlastně to znamená, že ten stát, když se pustí do toho, že by to bojkotoval, tak to má pro ten lední hokej v té zemi veliké důsledky. A když se těch zemí třeba i dohodlo víc, jak se říká, no, tak se rozpadne ten šampionát. A je třeba si uvědomit, že mezinárodní lidová asociace už dneska má konkurenci v NHL, která pořádá světový pohár. No tuhle krizi, na to si oni počkaj, ty Rusi tam pozvou jako a přeberou to. To znamená, já se domnívám, nejsem expert jako že bych se zabýval hokejem, ale kdysi jsem ho poměny dost hrál. Já se domnívám, že tady jde o pro jako se tady začal rozpadat šach kvůli umělé inteligenci, tak se by můžeme taky velice divit, že se kvůli téhle kauze a kvůli eventuálním bojkotům a kvůli tomu, že se nedokážeme dohodnout, tak se může začít rozpadat i lední hokej, což je něco, co jsme si mysleli, že je skoro věčné. Tak eh pane doktore, za orálku, my >> Ale jinak ještě jednu věc posičte, abych řekl něco k tomu politického. Já se domnívám, že problém taky toho vyřazení Rusu je v tom, že když už jsme teda chtěli politicky uvažovat o tom, že postihneme agresora, tak bychom takhle museli mířit všem. A Spojené státy jsou země, která zaútočila na Iríán společně s Izraelem. Byla to jednoznačně a pozá porušení pravidel mezinárodního práva. Jako co se týče Izraele, tak tam má v gaze 70 000 mrtvých. Jako to znamená jít v tomhle v šiku. Jako je pro se něco to potom zvedneme debatu, kdo tady vlastně všechno si zaslouží, aby byl to znamená ta představa, že zase zůstanem jenom u toho našeho pohledu. Jakmile se to dostane mezi těch 60 účastníků té asociace, tak se budeme divit, jako co z toho bude. >> Pojďme se podívat teď někam jinam na chvíli, protože my natáčíme 3. listopadu odpoledne ve chvíli, kdy v Americe se volí, probíhají volby. Kdykoli, kdekoli na planetě, také u nás probíhají jakékoli volby, tak já slyším ten přívlastek, že jsou to volby klíčové, ať jsou jakékoli. >> Tak platí tady pro tyto americké volby, které teď probíhají, že jsou klíčové. >> Jsou významné, bych řekl. Za sebe bych řekl, že jsou významné určitě, protože ony budou vlastně ukazovat možná směr dalšího vývoje Spojených států. Možná třeba budou důležité pro další vývoj třeba i v republikánské straně, kde se rýsují, že jo, určité skupiny. Na jedné straně JD Vans, že jo, na druhé straně Rubio, Redcliff a podobně. Takže to jako to může to může vlastně být zajímavé z hlediska toho pohybu uvnitř republikánské strany. Ale já si kupodivu nemyslím, že by tyto volby eh dnes je situace taková, ještě neznáme výsledek, že nevíme, jak dopadne senát. Ta krajní nejnevýhodnější varianta pro Trumpa je, že by prohrál obě komory, což se může stát. To bohužel díky tomu, že jak spočítal Mudis analytik, tak na jednu domácnost střední v Americe ta válka dopadla 2 000 dolar v průběhu. Takže to je to je něco, co jako určitě se podepsalo na životě běžných lidí a to to je něco, co těžko prostě Trump odepíše nebo s tím se těžko vyrovnává. A kdyby ale i ztratil ty obě komory, tak já jsem přesto přesvědčen, že to nebude znamenat, že by Trump zmizel. A dokonce hlavně, že Trump by zmizel z té mezinárodní scény, kde nás zajímá. >> Nejde o to zmizel, jde o to oslabil a oslabil oslabil výrazně. >> Já si dokonce ani to nemyslím. Já si dobře pamatuju, jak to bylo u George Busše mladšího, který v roce 2006 odct přesně v té situaci, jo, on byl prezidentem podruhé George Bush mladší, stejně jako Trump. A protože byla velmi nepopulární válka v Iráku už v tom roce 2006, tak prohrál ty mit term. A co následovalo? Začal se věnovat výhradně zahraniční politice. Další vojáky poslal do Iráku a dokonce v roce 2008 na v Bukurešti rozhodl o tom, že Ukrajina a Gruzie bude vstupovat do by měla vstoupit do NATO. To znamená ty prohrané volby. Přesně v tomhle pozici, když byl Buš mladší, tak to znamenalo daleko větší zahraničně politickou aktivitu a daleko tvrdší postoj jako. Takže já si myslím, že když by, pokud prohraje Trump hodně, tak se bude chtít zrehabilitovat a bude chtít zvítězit jinde a mu zůstává jako americkému prezidentovi to pole zahraniční politiky. Dokonce mu zůstane jako víceméně jenom to, protože ten kongres ho v té vnitřní politice už bude dost limitovat. Já vím, že do určité míry mu může dát jakési meze ten kongres i v té zahraniční politice, co se týče třeba financování války a podobně, ale pořád tam má velký prostor, jak a tak, jak to bylo u toho Busše, tak on bude chtít dokázat, že vítězí z venku a může vítězit buď teda tím, že já nevím, zaútočí na Irán a nebo že udělá tu dohodu s Ruskem prostě navzdory všem. Takže já si myslím, pokud si někdo myslí, že bude po těch volbách oslabený Trump a že bude nějaký zkrotlý, což někteří si opravdu myslí, to víme bezpečně, protože >> to já si třeba myslím, >> ano a dokonce si to mysleli, teď Kateřané teďka, jak jsem četl, vysvětlovali Iráncům, že to není tak, že poražený Trump bude slabší. To teď to byla co proběhlo, jo? Že ti Iránci si mysleli, že když prohraje, tak bude krotký a Katařané na nějaké schůzce, teď jim to bylo zaznamenané, jim vysvětlovali, že se pletou, že to bude horší. A proto si myslím, že dokonce ta porážka, pokud k ní dojde i v tom senátu, protože ta sněmovna to asi prohraje, tak to nebude znamenat něco mírnější. Nebude to mírnější Trump, bude to stejně jako ten Muž prognóza ještě tvrdší Trump. >> Obávám se, že neberete v úvahu, pane doktore, jeden velmi zásadní element v té věci a to je osobnost Donalda Trumpa. On je člověk, který chce všechno nebo nic a toto může zahrát svoji roli. A co by to znamenalo? Vždyť to si myslím v souladu s tím, co říkám, že on bude chtě stejně skončit jako vítěz a když nedokázal vyhrát midterm election, tak bude chtít vyhrát jinde. To je to všechno nebo nic? >> Myslím si, že ta povaha, která chce všechno nebo nic v jisté chvíli, kdy cítí, že je hodně oslabená, tak to vzdává. Mám já pocit. >> Neumím si představit trampakty, kdyby to vzdal. To je mimo mou fantazii. >> Jo. Tak si přečtěte životopis Donalda Trumpa, jak vzdal několikeré svoje podnikání. >> Jo, já jsem některé četl, asi jsem nečetl ten správnej. Teď Polsko, >> ne úplně každému je vlastně srozumitelné, co se v Polsku děje. Pojďme eh to zaprvé krátce vysvětlit a udělat jakousi analýzu příčiny, jestli to budete umět nějak rádce. >> To zkusím krátce. No, máme tam ústavní krizi, máme tam ústavní krizi jako Brno a z té se Polsko jenom tak nedostane, protože nikdo nemá zájem na tom, aby skončil. To je to poslední Tuskovo vystoupení, ve kterém řekl v podstatě: "Neustoupím, není kam ustupovat. Já bojuju o demokratický stát." A proti němu stojí prezident Navrodsky a ten zase říká: "Já bojuji za ústavu, za ústavní postupy a taky nemám kam ustoupit." Jo. Takže teď oba dva shromažďují ty armády. Připomeňme si, že jsou volby v roce 2027, řekněme za rok. A Tusk nemůže a neustoupí, protože tenhle jeho čin znamená shromažďování té armády. Ta bitva je velmi riskantní, není vůbec rozhodnuto. To, co o co se Navrodský bude snažit, vytrhnout z té koalice jeho ty politické strany, které tam má především stranu lidovou a stranu, která se jmenuje Polsko 2050 2050. Tyhle strany bude chtít vytrhnout z té koalice. Mimochodem, částečně se už mu to povedlo. Ony přišli na to jednání, které on svolal. Tam nepřišla demokratická levice Tuskova, která je s ním a nepřišla tam samozřejmě ta občanská koalice Tuskova, ale přišly tam ty dvě strany z té koalice. To je přesně to, co hraje Navrodsky. Věrvat tyto strany a dá a říká jim: "Nemůžete se s ním zahazovat. Když budete s ním, tak prohrajete. Musíte jít samostatně do voleb." Ale když půjdou samostatně do voleb, tak jim hrozí, že se tam vůbec nedostanou. A to je to ovrodskému jde. Tím se oslabí celé to křídlo Tuskovo a pak pravice, ty pravicové strany, jako je Piska, jako je Konfederace, jako je Moravěcky, mají šanci získat dokonce 245 mandátů. To znamená, že by získali jasnou většinu. Takže tady se hraje o to, jak se ty armády seskupí před těma volbama a ta bitva je nerozhodnutá a bude velmi tvrdá. Takže budeme svědky toho, jak v tom ústavním soudu se budou rvát o razítka, budou se tam rvát o peníze, budou se tam rvát o přístupy do kanceláří a to a bude tam policie a bude to tam škaredé a vlastně to Polsko bude takhle zahrcené samé sebou. >> Kdo z nich, která z těch stran aktuálně drží v ruce tu delší část provazu? >> Právě, že právě, že žádná. Právě, že každý, každý má tu svou pravdu a a každý samozřejmě se dopouští, že něco pošlapává. Prezident pošlapal to, že nejmenoval soudce, které opravdu zvolil parlament. Toho také upozorňujou i ty orgány nějaké, že tohle měl udělat. No, na druhé straně zase to, co teďka dělá Tusk, když nechal vlastně suspendovat toho předsedu a místopředsedu Ústavního soudu, tak na to také neměl. Takže oni oba dva vlastně porušují něco zásadního a vlastně oba dva tvrdí, že to třeba Tusk zdůrazňuje Tus už před třemi lety přišel s tou teorií takzvané boj bojující demokracie nebo nějaké militantní demokracie. To znamená, když obhajujete demokracii, tak někdy musíte použít aj věci, které jsou třeba ve sporu s právem. To je strašně zajímavý princip, protože ve skutečnosti on teďka dělá kroky, které ale pokud se stanou precedentem, tak je zítra pravicová vláda bude mít jako na talíři a bude dělat to samé. To je vlastně ta polská politika, která se dělá tím heslem, o kterém já nevím, jestli ho tady mohu říct. Jako >> můžete říct všechno. >> Tak se omlouvám divákům, ale to je známý slogan. A teraz my a když nastoupí ta parta, tak vlastně postupuje podle tohoto sloganu jako a vlastně i bere to hlava, nehlava, určuje pravidla a říká, co je zákon a co ne. >> Vy říkáte, pane doktore, že tam se odehrává jakási ústavní krize, >> ano. >> Která může vystit v co >> to na to pravděpodobně nějaké rozluštění by měly přinést ty volby za rob, protože to jsou ty dvě armády, které dneska budou bojovat, protože žádná neustoupí, to by byla slabost a to by bylo do těch voleb katastrofa. A navíc, že jo, on opravdu potřebuje ten Tusk přesvědčit ty strany, aby kandidovaly s ním, jinak jsou ztracené a vytvořit dostatečně velkou zálohu, aby získal věčinu po parlamentních volbách. No a nám v Rody bude pomáhat rozdrobení té koalice, vytržení některých těch stran a vytvoření podmínek pro to, aby potom ta většinu měla ta pravice, kterou reprezentuje on. On totiž reprezentuje nejenom Kačinského pisku. On dneska vlastně tam je i za konfederaci i za tu skupinu, která vznikla kolem bývalého premiéra Moravieckého a podobně. Takže vlastně opravdu to bude boj Tusk versus Navrodky. To je to je bitva, která jako ke které se schyluje. A při bojové morálce a heroismu, romantismu Poláků je evidentní, že z téhle bitvy nikdo neodejde, dokud nebude poražen. >> Mhm. Ale je to jedna věc, jako jenom upozorňuju, to bude znamenat alei, že Polsko díky tomu také už dneska klesá jeho role na mezinárodní scéně, jo,že Polsko bylo samozřejmě, protože někdo, kdo vlastně ono už i Evropa je z toho rozpačitá, protože oni vidí, že ten Tusk šlapává pravidla, která jako když začnete takhle ohýbat právo, tak to samozřejmě jako vytváří velký velmi špatné příklady do budoucnosti těm, co přijdou po vás. Takže v tom Polsku teda ty instituce evropské sice částečně taková urschule von der ho bude vždycky podporovat, to je pravda, ale už některé ty soudní a podobně dávají najevo, že i on se dopouští něčeho, co je nedovolené. To znamená, že najednou ta pověst Pol jeho reputace a také to eh ta také ta ta věrohodnost Polska jako partnera začíná klesat. To znamená, pokud si Polsko chtělo být velkou regionální mocností, že jo, posilovalo armádu, tak já si myslím, že dneska ona na té mezinárodní scéně ztrácí a pokud bude pokračovat tato ústavní krize, tak budeme stále méně počítat s Polskem jako s někým, kdo bude třeba významný v tom, co se týká Ukrajiny a podobně, protože bude rozdírané vnitřními boji, dokonce i ve vztahu k Ukrajině. To je ta otázka UPY jako a toho historie ukrajinskopolské. Tam vlastně tuhle kartu bude hrát pravice velice tvrdě proti Ukrajině. >> No jasně. E, pane doktore, řekněte, dnes v naší zemi pozorujeme litý boj o placení či neplacení poplatků za televizi a rozhlas. Zajímá to někoho v zahraničí? To si myslím, že ne, protože i to, co jsem teďka říkal, tak je vidět, že ten polský boj je daleko tvrdší, vážnější a vlastně obtížněji odstranitelný, protože jak jsem řekl, ani Tusk, ani Nevodsky neuhnou, ani opiť a dokonce to vyhlašují. Takže tady tady tady není tady tedy není možné než bitvou rozřešit to skutečnou. A u nás si myslím, že je to podivně, víte, pro mě je to podivně falešné a pokrytecké to, co se u nás děje. Tak protože já jsem byl také určitou dobu ministrem kultury a v té době jsem chtěl předložit sněvovně zákon o rozhlasu a televizi, protože jsem si byl vědom toho, že je to celé strašně zastaralé, že to neodpovídá technologiím, to neodpovídá vůbec tomu vývoji společenskému. Já jsem nalehavě potřeboval to, co tady asi kdekdo taky říká, že potřebujeme znova definovat médium veřejné služby. Tohle mi připadalo, že je už všechno jako to to bylo to nabralo všechno novou dynamiku jako sociální sítě a umělá inteligence vlastně změnili všechno. Takže tohle jsem jednal se všemi těmi kluby poslaneckými, jejich představiteli v té době a vlastně mi sdělili, že pokud to tam dám, tak uvidím ten masakr, že jo, co nastane. Takže jako byl jsem poměrně přátelsky upozorněn, že to nemám šanci v rozumné podobě. Já jsem jim říkal, podpíjte se aspoň tohle vzít jako, protože to nutně potřebujeme. Říkám, radši to nedělej. Tady tě nemůžeme zaručit nic. Jakmile to tady dáš, tak vznikne bitva. Ale komické na té bitvě bylo, že to byla občanská demokratická strana. Ti, kteří dneska křičí, že ti, kteří dneska křičí, že bojujou za nezávislost České televize, tak tehny bydali jasně najevo, že oni chtějí zrušit poplatky a byli to byli oni ti, kteří to vlastně chtěli takhle rozsekat způsobem, se kterým jsem věděl, že to nebudu mít pod kontrolou to, co se bude dít s tím zákonem. Takže já jenom říkám, mně mně připadá paradoxní to, že eh vlastně ty poplatky, o kterých se tady mluví, jako kdyby držely tu nezávislost, já mám už další pocit dobu pocit, že ty poplatky byly zdrojem vydírání, protože jak to bylo? Já jsem to zažil. Byl jsem na filozofické fakultě při té strašné tragédii a tehdy, když jsem se zlobil, proč televize nevysílá přesně to, co má a objektivně o tom neinformuje, tak jsem se dověděl od redaktorů velmi rozzlobených některých, že pan Rakušan jim dal jasně najevo, jestli budete takhle si hrát s tím povídáním o filozofické fakultě, tak o ty poplatky taky můžete přijít. A potom se odehrálo to, že když se blížily volby, tak najednou pan Baxa, ministr kultury, najednou totálně změnil názor, zatímco do do té doby troubil, že nebudou se poplatky tuším měnit nebo něco, tak před volbami najednou ejhle, co se stalo. On řekl, že poplatky zvýší. No a snad i člověk, který to moc nesledal, tak mu napadlo, že tady došlo k dohodě mezi televizí, mezi veřejnoprávními institucemi. Vy nám pomůžete a my pomůžeme vám. Takže ty poplatky se staly vlastně předmětem jakési korupce ještě ještě dříve, než byly volby. A jak je možné, že tohle nikdo nevnímá, že hra s poplatky se stala předmětem korupce jako a takže ty poplatky nás nechrání před ničím. Jestli někdo chce vytvořit nějak novou podobu jako statutu veřejnoprávní instituce, tak poplatky poplatky to nezachrání. Ty jsou vlastně nástrojem kšeftu jako klidně, stejně. Dobře, děkuju vám, že jste přišel. Těším se na příště. >> Teď jsem to nestihl říct, ale možná příště. Děkuju. >> Díky. Na shledanou. >> Další díl pořadu za čárou a naším hostem byl Lubomír Zaorálek.