🎙️ Nuda a žádné překvapení? Pávek jako Bílá velryba. Schází nám kapitán Achab | Petr Hájek

Jak interpretovat výsledky proběhlých komunálních voleb těch senátních alespoň z části? Byly nepřímým referendem o prvním roce vládnutí koalice ANO SPD a motoristé. Jak o tom před měřením sil vykřikovali někteří z obou stran politické barikády a budou znamenat nějakou změnu ve vztahu vlády a poražené fialové opozice včetně hradu? To jsou asi jediné otázky, které mají smysl. Volební výsledky, což je dáno charakterem tohoto hlasování, jsou jinak pochopitelně místo od místa tak rozdílné, že z hlediska dalšího směřování naší bruselské kolonie nemají praktický význam. Samozřejmě s výjimkou několika větších měst na prvním místě Prahy a Brna, kde se opět jen potvrdilo známé beznadějné či opět mírně nadějné třeba v Ostravě. V nejobecnější rovině lze asi konstatovat žádné velké překvapení. Potvrdilo se snad jen několik trendů, které za úvahu stojí. Mají v sobě totiž ukrytou časovanou nálož. Nikdo ji však nebere příliš vážně nebo o tom alespoň veřejně nemluví. Ve všech dosavadních komentářích z obou stran politického spektra ve smyslu koalice versus opozice tato skrytá mina zcela absentuje a to přesto, že se vynořila a zase zanořila z hlubin mediálních mystifikací jako podivná variace na Mobidika, aby nám připomněla, co v pěně dní. Obvykle nechceme vidět a vědět. Všichni, kteří teď jásají či naopak vraští čela, pomíjejí nejzákladnější fakt, jenž vysvětluje posuny naprosto dostatečně a spolehlivě. Volební ne účast. Vzhledem k tomu, že ve volbách tohoto typu byla víceméně obvyklá, tedy kolem 48%, minule dokonce asi o 2% méně, nevidí v tom komentátoři podstatnou příčinu výsledků a přitom je věcí zcela kardinální. Právě ona je obalem, který skrývá zmíněnou nálož vloženou do základů. Při loňských sněmovních volbách přišlo volit, teď vynechme naštěstí nepodstatnou část zahraničních korespondentů, téměř 69 % z těch, kteří volit mohou. Ačkoli i to znamená, že větší čtvrtina Čechů, Moravanů a slezanů souboj s fialovou mafií ignorovala. Je to skvělé číslo proti té více než polovině, jež se nenamáhala přijít tentokrát. Ti, kteří z objektivních důvodů nemohli, jsou statisticky zanedbatelní. Ten rozdíl je totiž obrovský a zásadní. Především kvůli tomu byla fialová mafie poražena. Tak proč se ty statisíce voličů tentokrát a jak víme vlastně stabilně k těmto volbám neobtěžovali a tím rovněž nepřímo hlasovali? Lze totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že většina z nich patřila k těm, kteří se na loňské změně vlády podíleli. Odpověď je jednoduchá a vypovídá o stavu celé společnosti mnohem víc než všechna statistická data, z nichž teď budou nejméně několik týdnů vařit nevýživnou polévku výkladů obvyklé sestavy propagandistů v ČTČRO a dalších přidružených chapadlech mediálního korporátu. Prostě jim to nestálo za to. Je jim to jedno. A pospěšme současně říci, že vítka je to jen z části, protože sociologicky vzato jde především o lidi, kteří vnímají situaci ve své zemi spíš intuitivně než racionálně. Chceme-li to říci mírně urážlivě, činí tak první signální soustavou, nervovou reakcí na podnět podle jeho intenzity a pohybu v davu. Moře však bylo tentokrát na pohled jen mírně zvlněno nezajímavými a z větší části vylhanými žvásty o státním rozpočtu či podobnými nesmysly. Válka či mír se neřešili. Loď se pohupuje, ale pluje. Potvrdila jim to nad jinné přesvědčivě událost, která vzrušila jenty na palubě, tedy tu část posádky, která vnímá, že bouře je na dohled a může kdykoli smést bárku do hlubin. Do když plastový panák dosazený manipulacemi do křesla prezidenta republiky oznámil, že se voleb nezúčastní, protože si zrovna vezme dovolenou a jeho ze státního rozpočtu rovněž královsky vydržovaná souputnice Rudá Pulitručka učinila totéž. Dokonce si ještě dala záležet, aby na úrovni své omezené inteligence, proto jim to tak dobře v tom luxusním hnízdečku asi klape, obhajovala tento provokativní, dosud nevídaný a neslýchaný faul vůči zemi, která ji zdaní živí. Zažvaněla si s drzostí vlastní všem beznadějným tupcům. Vlnka pobouření se tentokrát ale zvedla i z médií, která si Petr Pavel Pávek platí. Buď přímo ze státního jako skandální smlouva na miliony se Seznamem, nebo nepřímo bojem za udržení daně zvané rozhlasové a televizní poplatky, ale především legalizací a podporou kriminální fialové mafie. toho času v opozici do jejího ščela se v zájmu svých miliardářů postavil a co čert nechtěl nebo spíše chtěl jeden z miliardářů kteří PPP Petra Pavla Pávka na jeho africkém safari doprovázeli a zřejmě platili i soukromé tryskáče, jimž se plastový bojovník za bruselský Green Dean dopravoval se na báječných projížďkách africkými dunami převrátil a zranil. A to natolik vážně, že jej bylo třeba dopravit domů. No a při té příležitosti PPP, který do té chvíle tvrdil, že se na volby navzdory drobné korporátní bouřce demonstrativně vykašle, skočil do dalšího soukromě pronajatého tryskáče, aby se nečekaně vynořil ve své domovské obci u volební místnosti. Tím ovšem dal své drzosti aroganci nezamýšlenou korunu. Kdyby vůbec nepřijel, šlo by to brát jako umanuté dětinské gesto vojenské gumy, která si myslí, že už všem velí. No a jeho média by to za pár zašěkání pokryla. Ale využít nehody jako dobré příležitosti, nechat se dovést k urně a po několika trapných sebkritických slovech má tu formálně ponižující metodu naučenou ze svých rudých dob. Zase šupky dupky tryskáčem za kámoše z veselé společnosti. To je i na naše poměry otřásající drzost. Bílá velerryba se prostě nečekaně vynořila a bez ujmy opět zanořila. Voličům oné čtvrtiny potvrdila, že jejich nechuť k volbám je správná neb sdílená hlavou státu. Co je však horší, na palubě se nenašel žádný kapitán Achab, který by na něj zaútočil. Přitom to byla jedinečná příležitost, nejen posledních hodinách zájem o volby trochu zvednout, nestalo se však nic. Naopak ještě padla pochvalná slova o té takzvaně nalezené odpovědnosti. Vždyť přece chybu může udělat každý, jak pravil sám žvanivý Mobidik. Že mlčel Andrej Babiš příznačné. Jeho plánované obchody s Pávkem se již rýsují, že ale ani zbývající šéfové koaličních stran nezkusili obludu z hlubin a morálních tekel harpunovat. Ptát se minimálně po fakturách za prý soukromně placené letadlo. Prostě cokoli. Nabízejí se toho hromady. To je v skutku nepochopitelné. Ta kořist byla přece na dohled. Jenže z bílé velryby se u nás stala plastová treska. Pokud něco může dokonale objasnit průběh a výsledky těchto voleb, je to právě tato příhoda. Nezájem demonstrovaný méně než polovinou oprávněných u volebních urén je tím plně legitimizován. Nezájem o ulovení bílé veleryby, když se nečekaně vynoří, je ale neuvěřitelný. To signalizuje něco mnohem hlubšího, než že Babiš není kapitán odhodlaný k boji. Jistě obvyklý malý zájem o tento typ voleb kombinovalo několik dalších faktů. neschopnost se opět alespoň v rámci vládní koalice propojit a jít před voliče sešikovaně. I to by mohlo zvednout zájem alespoň nějakého procenta lho stejných intuitivních. Nemluví o celkově velmi chabé předvolební kampani, kterou jednotlivé osobnosti, asi nejviditelněji Jenřich Rajichl, šéf pro SPD, nemohli sami utáhnout a dát jí pointu, respektive motivaci. Tak trochu to dalo za pravdu těm v čele s PPP, že vlastně o nic nešlo. Jenže šlo. Ono to totiž bude mít dozvuk. Například fakt, že dozimetrový kapodituty Kapy Rakušan zvítězil v Praze a jeho souputníci pod falešnou vlajkou starostů i na mnoho dalších místech. Je lho stejné spekulovat o tom, že ODS pod Kupkou umírá ještě rychleji než pod fialou, nebo že piráti s hřibem dostali v Praze jejich dosud jediné bruselské pevnosti ránu, ze které se možná už sotva zpamatují, stejně jako úvahy o tom, že senát zůstane v rukou fialové bandy. Takže je to jedno nebo z toho cosi plyne? No něco přece, když už si pohráváme, trochu krkolom mě přiznávám, příměrem ke slavnému příběhu Hermana Melvilla, docela dobře na náš případ sedí především klíčová epizoda s Quíquagem. Harponář Kvíkvek, původně kanibal z fiktivního ostrova Rokovoko, si v předtušené štěstí a své neodvratné smrti nechá vyrobit bytelnou rakev ve chvíli, kdy to ostatní pokládají za nepochopitelné počínání primitivního divocha. A přece právě na ní, když celá loď jde ke dnu, se zachrání alespoň mladý vypravěč příběhu. Tak tedy znovu. V nejobecnější rovině lze o proběhlých volbách konstatovat žádné velké překvapení. Rozhodl je nezájem na všech stranách, tedy s výjimkou stále ještě ne příliš velkého procenta nepodvolených. kteří si možná jen s ještě větší nalhavostí uvědomili, že ten skutečný zapálený kapitán dosud na můstku není. Kormidlo je stále opuštěné. Loď se přitom řítí do prudké bouře a relativní klid je spíše známým efektem ticha v oku uragánu. Co s tím? No, bylo by tragické, kdyby se jediná naděje měla jmenovat Kvack.