🎙️ Doba zmaru: Volit, nebo nevolit? Padesát odstínů korupce a placené frašky | Petr Hájek

Za týden touto dobou už bude potom z části z té větší, z té menší bude ještě zbývat opravné druhé kolo, protože právě tak je to vymyšleno, aby pokud možno většina neprosadila svůj politický zájem. Obecní zastupitelstva se po sečtení výsledků voleb již začnou formovat. Ve většině ze 27 obvodů, kde se letos svolí do třetiny senátu, zůstanou dva na finále za týden a s nimi maximálně no 18 % odhodlaných. Je to málo, dost? Tak akorát. Co to vůbec je za lidi? Stejně tu žádná demokracie není. Tak co? Jenže rok po pádu fialové mafie se její stále živá chapadla pokusí nasát živou vodu, peníze. Čtyři roky nám spolu předváděla, že o nic jiného nejde. A teď není řeč o malinké viditelné špičce ledovce v podobě všech těch dozimetrů, kampeliček, bitcoinů a úplatkářských skandálů. 90% korupční hmoty je totiž skryto pod hladinou a korporátní média v čele s těmi veřejnoprávními takzvanými si jich úspěšně nevšímají případně je bagatelizují nebo dokonce oslavují především ty z našich daní mafie rozkrádala oklikou přes Brusel ODS slidovci na to šli rovnou přes Německo Přičemž legalizace sudeťáků byla opět jen tím vyčuhujícím vrcholkem jednoho z mnoha dalších menších ledovců doprovázejících hlavní korupční ledový balvan. Piráti jako nástroj pro lepší kontrolu pátých kolon ve členských zemích unie v Bruselu přímo vznikly. Top a stan byly vytvořeny jako její domácí centrála. V jejich vládním spojení proto nebylo nic s odpuštěním řečeno ideového. Občasná mainstreamová pozdvižení obočí nad jejich domělou předstíranou programovou nesourodostí byla v lepším případě projevem tupohlavé najivity autorů. Obvykle však šlo jen o stínování názorové plurality uprostřed totality, protože opět vždycky jim šlo jen o přísun snadných a levných veřejných peněz. Za Václava Klauze, výrazně euroskeptická ODS už během panování Mirka Topolanka a dramaticky pak za somnambulního zločince Petra Fiali v souboji s Bruselem slevila. Slevu však pochopitelně nechtěla zadarmo. Výprodej státu se nejviditelněji projevil během takzvaného předsednictví EU. Green Deal, migrační pakt, až to z dalších ochotných a často ještě poturčenějších ano, ano, ano, včetně ukrajinského penězovodu. Opět neměl žádné ideové pozadí, jen další chlemtání snadných peněz jakoby odnikud. A je zcela jisté, že v nadcházejících komunálních a senátních volbách jim opět nejde o nic jiného. Asi nejlépe je to vidět ve velkých městech a z nich to pak do očí nejvíc bije v Praze. Hlavní město je v tomto smyslu pochopitelně nejvíc podobné státu. To také vysvětluje, proč například brutální rozkrádačka starostů takzvaných sice začala ve zlíi, ale když začala růst, přestěhovala se do Prahy, kde z ní teprve se stal dozimetr. A tady už se jí účastnili ve větší či menší míře všichni, kteří na městské úrovni zachovali mafii spolu do médií a tedy nakonec i k policii, prokurátorům a soudům se dostala pouze pro neschody to kolem dělení kořisti. Z okna již roky pozoruji rozbombardované václavské náměstí. Zámínka v podobě potřeby návratu tramvají je tak absurdní, že už jen kvůli tomu by měla hospodářminálka kroužit kolem. Na začátku uprostřed i na konci náměstí jsou vstupy do metra, ale přesto je náhle absolutně nezbytné táhnout i po povrchu rachotící dopravní stroje, které z něj právě vzhledem k metru v 80. letech zmizely. I tak by to mohlo být hotovo za sezónu, možná za rok, ale staví se tu dlouho na mnoho etap, aby bylo co nejvíce jednotlivých výběrových řízení a smlouv, no a provizí. Praha má na účtech kolem 200 miliard Kč, které prý neumí investovat do skutečného rozvoje města. To je nesmysl. Ti šíbři to umějí až moc dobře a právě proto potřebují velké sousto rozdělit na jednotlivosti, aby si každý kousl a nebyl z toho dozimetr. O tom, co se děje kolem plánovaných dalších tras metra, raději ani nemluvit. Zasvěceně by o tom asi mohl pohovořit tak nejlépe Pirát Hřib. Pod nějž zničená pražská silniční doprava spadá. Ale protože patří mezi Bruselem chráněné mimořádně [odkašlání] odpudivé osoby, právě tak jako celá jeho strana, je ticho po pěšině. Jeden mimořádně vypečený lidovecký šíbr před lety nechal průchod svému morálnímu rozhořčení. Běsnil, že za nich se sice také kradlo, ale jen z těch různých provizí. Na nominál veřejných peněz se prý nesahalo. No, morální obr. A přesně totéž se dnes odehrává. To byl ostatně hlavní důvod jejich nesmyslného vzniku v menších městech až po obce. Bylo to už předtím, ale viditelný vršek vystoupil na hladinu asi až v podobě pandémie totálně nesmyslných kruhových objezdů, které nahradily často velmi přehledné křižovatky. Dnes jsou největším hitem stavby obludných krajině ili smrtelně nebezpečných větrníků, pokud možno za zády občanů, dokud nejsou podepsány korupční smlouvy. Právě odtud ta přímo psychopatávist k Andreji Babišovi, který narušil řád, dokud se od něj politici odnášeli igelitky, aniž bylo nutno sahat na nominál, bylo vše v pořádku. Když ho to ale přestalo bavit a vyrazil zařídit si své byznysové zájmy v politice přímo bez mezistupňů, usmolili na něj čapý hnízdo a střed zájmů. Přestože jde správního hlediska o naprostý nesmysl a fatamorgánu, vystačí si s tím skrze média a Brusel, respektive Berlín dodnes. Babiševi lze vytýkat nepochybně, kde co počína je covidismem a vakcinačním terorem, ale toho systémového rozkrádání se naopak jako jediný neúčastní a to je jeho největší vina. Se střetem zájmů takzvaným je tomu právě tak. Ten existuje pouze ve vztahu k jeho zbývajícímu podnikání, poté co se nesmyslně zbavil Agrofertu, čímž jen potvrdil svou schopnost hysterických zkratkových lapsů. ve svém zbývajícím širokém portfoliu totiž musí nadále brát ohled na německé a tedy bruselské zájmy a v tomto smyslu vyprodávat systémem anone ty české vlastně z úplně opačných důvodů než Fiela Rakušan a Spol Spol u Spolu. Proto jeho výprodej nemá nominálně kriminální povahu jako u fialové mafie. Je politický, ale výsledek je obdobný s tím rozdílem, že už opět nesahá na nominál, takže z ušetřeného může občanstvu na rozdíl od fialovců alespoň něco nabídnout. Což významná část voličů intuitivně tuší, oceňuje a proto má téměř nezničitelné tvrdé jádro, se kterým ani zkorumpovaná korporátní média nic neudělají, tak na něj alespoň pokřikují skrze schodek státního rozpočtu. Přitom kdyby se rozkrádání veřejných peněz snížilo třeba jen, já nevím, o třetinu, byli bychom nepochybně v přebytku. Ale jak to zařídit, když i policie, prokuratura a soudy v tom jedou s nimi? Nikdo neví. Je to jako ve Formanově slavném filmu Hoří má panenko. I kdyby se na chvíli zhaslo, v naději, že alespoň někteří Dorné tomboly něco vrátí, až by se rozsvítilo, nebylo by tam už vůbec nic. No a teď jít nebo nejít s tímto vědomým k volebním urnám do zastupitelstev a senátu. Otázka vážná a nepochybně složitá. Protože rozkrádání se už stalo úhelným jádrem systému. Nelze v nejmenším doufat, že ti noví budou jednat jinak. Nemluvě o tom, že rakovina je metastáze mi za desetiletí od převratu celým organismem tak prorostlá. Předtím to mimochodem bylo stejné, jen se platilo něčím jiným, že si zařídí, aby opět byli z podstatné části zvoleni, takzvaně titíž či jejich korupční klony. Jistě neplatí to o všech a o každém. Všude existují zhruba 4řocní ostrůvky deviace, v tomto případě té pozitivní. A to platí univerzálně pro jakoukoli veřejnou činnost či formalizované společenství. Prostě v té džungli žijí spíš asi živoří jedinci a malé skupinky těch, kteří prostě krást odmítají. Mnozí z nich se o tom ani nemusejí rozhodovat. Prostě to mají tak udělané od Pána Boha. Jiní mají ze stejného zdroje alespoň nastavené záchranné brzdy. Tak či tak nic z toho nemají. Jsou ostatním spíš pro posměch. Nebo ještě častěji seje normální pokoušejí různými hnusnými způsoby vytlačit. Protože svou poctivou existencí systém ohrožují. No asi jako ten jediný nešťastný hasič ze zmíněného Formanova filmu, když zjistí, že i jeho žena rovně škradla. Spor je pouze o to, zda čokoládovou kouli nebo tlačenku. Jenže omylem někdo rozsvítí předčasně, takže pouze on jediný, jediný nevinný je dopaden, [odkašlání] protože každý dobrý čin má býti po zásluze potrestán, jak praví cynická pravda této satanismem marinované doby. A právě tak jsou na tom i voliči. Někteří se ani nemusejí rozhodovat, zda k volbám půjdou s plným vědomím výše řečeného. Počítám se mezi ně. Tihle nešťastníci se řídí jakousi direktivou svědomí. Když něco pro celek byť jen s malou nadějí na lepší příští udělat můžeš, pak to udělat musíš. Další prožidí muka rozhodování, ale pokud nakonec k volbám nepůjdou, bude je to tlačit a svědit, ať si to přiznají nebo ne. Obecně lze říci, že v obou těchto případech jde o nepodvolené. No a konečně jsou ještě mnozí, kterým to prostě nestojí za to nějaké volby. Věrní reprezentanti této doby, často velmi úspěšní a nebo naopak ústrky a nespravedlnostmi úplně zdecimovaní. V jejich čele, ať chtějí či ne, stojí jedna mimořádně odpudivá osoba, kterou volební machinace zlodějů všeho a ve velkém dosadili až na sám vrchol pyramidy zmaru. panák bez obsahu a svědomí prezident České republiky