Na ☕️ s Vojtěchem 03. 09. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné odpoledne, vážení přátelé, vážení chcemíři, drazí Slované i vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme nad tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, denní dění a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Tak dnešní téma bude opravdu pro silné povahy, přátelé.

Já tady čtyři a půl roku minimálně říkám, že mám strach s provokací, sabotáží a eskalací ze strany pobaltských států. To tady říkám celou dobu.

Co se týče možnosti třetí světové války, celosvětového konfliktu, a já doufám, že k tomu nedojde, ale víte, o čem je doufání, tak tam mám spíše strach ze středního východu versus Spojené státy americké. Ale to, co se teď děje mezi Německem a Ruskem, je nejhorší eskalace od dob berlínské zdi sto procent.

A my si to, přátelé, musíme rozebrat, protože ten veřejný prostor je zaplevelen tolika informacemi, že dát to dohromady bylo opravdu oříšek.

Takže vítejte opět u společné kávy.

Vážení přátelé, dámy a pánové, dnes si skutečně tu kávu udělejte pořádnou a silnou, protože téma, o kterém budeme mluvit, není veselé.

Poslední dobou mám stále častěji pocit, že se svět úplně zbláznil a nemyslím to jako nějakou otřepanou frázi.

Před několika lety bychom při zprávě, že někdo připravuje útok výbušnými drony proti strategickému letišti uprostřed Německa, pravděpodobně zbystřili všichni.

Dnes je to jedna zpráva mezi deseti dalšími.

Sabotáž, drony, výbušnina, hybridní válka, Rusko, Severoatlantická aliance, odveta, sankce, další zbrojení a tak dále. A za chvíli následuje počasí.

A právě tohle mě možná děsí nejvíc, že jsme si na podobná slova začali zvykat.

Proto se dnes podíváme na to, co se v Německu skutečně děje. Nikoliv na základě toho, co bychom si přáli, aby byla pravda. Pokusím se oddělit doložená fakta od tvrzení a doměnek a potom se podíváme na druhou část německého problému, a tím je Friedrich Merz, propad popularity německé vlády na plné minimum a logicky růst AfD a stále se vracející debata o tom, zda může být AfD zakázána.

Protože když všechny tyhle věci položíme vedle sebe, dostaneme obraz Německa, který podle mého názoru stojí za velmi vážnou diskusi.

Co se stalo v Libsku?

Začneme případem letiště Libsko. Pokud se nemýlím, tak to bylo v srpnu, konkrétně 4. srpna.

Začátkem srpna se tam odehrála událost, která by ještě před několika lety působila skoro jako scénář z nějakého špionážního filmu.

V blízkosti ukrajinských transportních letadel Antonov byla nalezena bezpilotní létající aparatura vybavená výbušninou a roznětkou a nebyla to nějaká hračka koupená v obchodě.

Německá spolková prokuratura začala vyšetřovat podezření na pokus o způsobení výbuchu a nebezpečný zásah do leteckého provozu. Navíc existovalo podezření, že dronů mohlo být i více.

A proč je právě Libsko tak citlivé místo?

Protože nejde jen o civilní letiště. Je to významný evropský logistický uzel a v současné situaci také místo spojené s logistickou podporou Ukrajiny.

Takže pokud někdo plánoval útok právě tam, výběr cíle rozhodně nevypadá náhodně.

A teď přichází zásadní posun.

Německá vláda už veřejně tvrdí, že stopy vedou k ruským státním strukturám. Ministr vnitra Alexander Dobrindt uvedl, že poznatky německých orgánů ukazují na osoby jednající pověřené ruských státních míst.

To je, prosím pěkně, opravdu velmi závažné obvinění.

Jenže já bych tady chtěl udělat přesně to, co bychom měli udělat vždycky: rozdělit si dvě věci.

Co tvrdí vláda, ta či ona, a co je veřejně doloženo, protože to bohužel čím dál tím více není totéž.

Vyšetřovatelé podle německých médií identifikovali dva podezřelé.

První má být muž pocházející z Běloruska, který má ruský pas. Jeho DNA se měla objevit na místech souvisejících s přípravou útoku. Němečtí kriminalisté ji podle zveřejněných informací porovnali s evropskými databázemi.

Druhým podezřelým má být muž ruského původu, který disponuje ovšem lotyšským pasem a také prý ruským pasem. Ten měl podle vyšetřovatelů sehrát spíše organizační a logistickou roli.

Měl přecestovat přes berlínské letiště, pronajmout si automobil, pohybovat se v Sasku a ještě před samotným pokusem o útok Německo opustit.

A teď pozor, tady začíná být celý příběh mnohem zajímavější, protože jestli je tento popis správný, dostáváme se k metodě, o které Evropské bezpečnostní služby mluví už několik let.

Nemusíte posílat profesionálního příslušníka tajné služby s diplomatickým pasem. Můžete použít prostředníka. Člověka, kterého lze najmout. Člověka s kriminální minulostí, člověka, jehož spojení se skutečným objednavatelem je velmi obtížné dokázat.

Bezpečnostní služby pro takové osoby někdy používají označení jednorázový nebo postradatelný agent.

Právě tím se dostáváme k podstatě hybridních operací. Jejich účelem je mimo jiné vytvořit nejasnost, aby nebylo úplně jasné, kdo za útokem stojí, aby existovalo několik prostředníků a aby stát, který je případně na konci řetězce, mohl říct: "My s tím nemáme nic společného."

Ruskou odpovědnost za případ libskoha odmítá. Ruská ambasáda označila německá obvinění za provokaci a hovoří o protiruské hystérii.

Takže máme dvě naprosto protichudné verze.

Berlín říká: "Stopy vedou k ruskému státu." Moskva říká: "Nesmysl a provokace. To se mohl najmout kdokoliv."

A když vidím, co se děje na Ukrajině mezi rozvědkou a kontrarozvědkou, oni po sobě střílí na ulicích, tak odkud se dá čekat provokace?

Kdo na to má největší zájem?

Pokládám si jednoduché logické otázky. Má Rusko zájem na Německu kromě spuštění Severního proudu 1 a 2? Jaký by mělo zájem? Co by tam chtělo? K čemu by jim to bylo?

Jednoduché otázky a vy mě na to dejte odpovědi, přátelé. Co vy si o tom myslíte? Máte důkazy? Tak je ukažte.

Pokud existuje spojení mezi organizátory útoku a konkrétní ruskou zpravodajskou službou, zveřejněte maximum toho, co lze zveřejnit bez ohrožení vyšetřování, protože obvinění cizího státu zorganizování útoku výbušninou na vašem území není žádná maličkost. To je mimořádně závažná věc.

Současně ale platí druhá věc. Nemůžeme říct, ten člověk má ruský pas, takže útok provedlo Rusko. To by byla naprostá hloupost.

Stejně jako lotyšský pas nedokazuje, že za akcí stojí Lotyško. Pas není objednávka k sabotáži.

Rozhodující je, kdo útok připravil, kdo ho financoval, kdo vydal instrukce a komu vedla komunikační cesta. Právě tam musí směřovat vyšetřování.

A pak přicházejí další sabotáže.

Jenže sotva začalo Německo řešit Libsko, přicházejí další události. Tentokrát energetická infrastruktura v Braniborsku a Severním Porním Vestfálsku u rozvodny poblíž elektrárny.

A teď abych ji správně přečetl, v Jenchwalde byla objevena zařízení připomínající improvizované rakety s hracími náložemi.

Jednomu zařízení se podařilo způsobit výpadek.

Rozsáhlý blackout naštěstí nenastal.

Vyšetřovatelé ale začali pracovat s možností úmyslného útoku proti kritické infrastruktuře Německa, která už tak je na tom dost špatně.

A téměř současně další případ.

Bergheim, nedaleko Kolína nad Rýnem.

Tam byly úmyslně způsobeny zkraty elektrického vedení.

Vyšetřovatelé nalezli zařízení v nedalekém kukořičném poli a podle dosavadních informací někdo přes elektrické vedení natáhl vodivé kabely.

Důsledkem bylo odstavení několika uhelných energetických bloků a teď přichází přesně okamžik, kdy bych měl být mimořádně opatrný, protože velmi snadno vznikne titulek další ruská sabotáž Německu.

Jenže to v tuto chvíli nevíme.

Vyšetřuje se možnost zahraničního působení, vyšetřuje se ale také možnost domácího extrémismu.

A v době, kdy toto natáčíme, nebyli u těchto energetických případů veřejně označeni konkrétní pachatelé.

Hlídám to, přátelé.

Kontroluju všechny zprávy z Německa, co jsou a nic víc tam teď není.

Takže Libsko — německá vláda už veřejně obviňuje Rusko a uvádí, že má zpravodajské a kriminalistické poznatky.

Energetická infrastruktura — sabotáž je velmi pravděpodobná, ale objednavatele zatím veřejně neznáme.

Dvakrát potrhuji.

To jsou dvě naprosto rozdílné věci.

Ovšem naše mainstreamová média, čest výjimkám, ty už mají naprosto jasno.

Bohužel i náš ministr zahraničních věcí a premiér vlády.

To je prostě holý fakt.

Dovolím si krátkou odbočku, protože výraz hybridní válka se dnes řekněme nadužívá.

Co to vlastně znamená?

Já to zjednoduším.

Chci protivníkovi škodit, ale nechci proti němu oficiálně vyhlásit válku, takže nepřijede žádná tanková divize.

Místo toho můžete mít kybernetický útok, sabotáž železnice, poškození podmořského kabelu, žhářské útoky, dronové útoky ve smyslu toho jednoho dronu, například v Lipsku, dezinformační operace, špionáž, narušení GPS, útok proti logistice a především chcete, aby protivník nevěděl úplně jistě, kdo to udělal.

Tomu se říká možnost popření odpovědnosti a právě Evropa je pro takové operace velmi zranitelná.

Máme tisíc kilometrů železnic, rozvodny, elektrárny, datové kabely, přístavy, letiště, produktovody do vody, telekomunikační infrastruktura.

Nemůžete ke každému sloupu vysokého napětí postavit policistu.

To zkrátka nejde.

A tím se dostáváme k mnohem širšímu problému.

Německo a Rusko, spirála eskalace.

Vztahy Německa a Ruska jsou dnes snad nejhorší od konce studené války.

A během několika posledních dnů se situace ještě zhoršila.

Německo otevřeně obviňuje Moskvu z hybridního útoku.

Rusko to rasantně odmítá.

Německo uzavírá ruský generální konzulát v Bonnu a omezuje další ruské instituce.

Bonn je bývalé hlavní město, takže to je dost důležité.

Evropská unie diskutuje o dalších opatřeních a sankcích.

Rusko reaguje diplomaticky a každý další krok vyvolává další krok na sebe navazující reakce.

A právě tady mám problém.

Ne proto, že bych tvrdil, že se Evropa nemá bránit.

Samozřejmě, že se má bránit.

Pokud jakýkoliv cizí stát organizuje útoky na evropskou kritickou infrastrukturu, je povinností státu či států chránit své občany.

Ale současně potřebujeme politiky, kteří dokážou zabránit tomu, aby se z reakce stala nekontrolovatelná eskalační spirála, což se teď děje, protože dějiny nás učí jednu nepříjemnou věc.

Velké konflikty nemusí vždycky začít tak, že si jednoho krásného rána někdo sedne ke stolu a řekne: "Tak dnes zahájíme světovou válku." Někdy vzniknou řetězcem náhodných událostí.

Akce, reakce, odveta, odveta za odvetu a najednou se dostanete do situace, ze které už nikdo neumí a nechce ustoupit, aniž by doma vypadal jako slaboch.

To je velmi nebezpečné.

Dvakrát potrhuji a do toho kancléřem je Friedrich Merz.

A teď si k bezpečnostní krizi přidejeme krizi politickou, protože Friedrich Merz rozhodně nezažívá nejlepší období svého politického života.

Podívejme se na čísla.

Ta většinou nelžou, i když samozřejmě si je můžete vymyslet.

Tady jsou naprosto brutální.

Podle srpnového ARD Deutschland Trend by AFD získala 29 % a CDU/CSU 20 %.

SPD, sociální demokracie v Německu, maximálně 12 %.

AfD je tedy v tomto průzkumu o 7, 8 až 9 procentních bodů před unií CDU/CSU.

A ještě zajímavější je hodnocení vlády.

Spokojenost s prací spolkové vlády je u 13 % dotázaných.

Nespokojeno hrubě je 85 % a Friedrich Merz osobně 14 %.

14.

To je Petr Fialenko.

To je šílenost.

To už není nějaké běžné kolísání popularity.

To je vážný politický problém.

Pro srovnání ministr obrany Boris Pistorius měl ve stejném průzkumu 53 % spokojenosti.

53 % za SPD.

Takže nelze říct, že Němci automaticky nenávidí naprosto každého politika.

Ne, tak to není.

Merz má vlastní problém a AfD z něj logicky těží.

A proč AfD roste?

A tady bych byl zase opatrný s jednoduchými odpověďmi, protože velmi pohodlné vysvětlení zní: AfD roste, protože se Němci radikalizují.

Jenže ono je to daleko složitější.

Část voličů samozřejmě podporuje ideologii AfD, ale další část hlasuje pro AfD jako protestní stranu.

To bych rozhodně nepodceňoval.

Migrace na prvním místě, ekonomika, ceny energií po odtržení se od ruského plynu a dostávání plynů od kamarádů čtyřikrát a šestkrát ráž.

Průmysl — katastrofa, propouštění Volkswagen, čtyři zavřené fabriky, 115 000 pracovních míst.

Tady se není o čem bavit.

Nespokojenost s tradičními stranami, pocit, že Berlín neposlouchá běžného občana.

No a samozřejmě válka na Ukrajině a vztah k Rusku.

AfD se v řadě těchto otázek staví proti hlavnímu proudu německé zahraniční politiky.

To znamená — doktorka Weidel jasně prohlásila vůli Německa.

To tady musím ještě rozebrat úplně zvlášť, přátelé.

Na to musím někde udělat kávu nebo se podívat do nějakých zpráv, protože to nemůžu odbýt jednou větou.

To bylo nejlepší prohlášení, co jsem od německého politika slyšel od dob Gerharda Schrödera.

Takhle bych to klidně řekl.

Takže to není žádné překvapení, že opozice roste.

Překvapivé je spíše tempo.

Ve volbách do Bundestágu v únoru 2025 získala Alternativa pro Německo 20,8 bodů a CDU/CSU 28,5 %.

Zhruba rok a půl poté ukazuje Deutschland Trend přesný opak.

Přesný opak.

To je obrovská změna politických sil. Teď přichází zákaz AfD.

To je demokratické, přátelé.

Takhle se to dělá, jo?

Vzpomeňme si na naši SPD, jak jim to uškodilo a jak to dopadlo.

Naše SPD je úplně zdevastovaná.

Kolik jim to uškodilo?

Hodně jim to uškodilo.

Já mám ve svém okolí spousty lidí, kteří řekli: "My jim to nehodíme, protože oni je pak zakážou podpěrou BI z ministerstva vnitra a tak dále jako extrémistickou stranu a radši to hodíme Andreovi."

Proto je tam i teď takový propad u ANO, až 5 procentních bodů.

Protože to jsou ta procenta, která by za normálních okolností dostalo SPD.

Já neříkám, že všechna, ale rozhodně drťovou část z toho.

Takže jdeme zpátky.

Tady začíná podle mě jedna z nejzajímavějších politických debat současné Evropy, protože čím více AfD roste, tím častěji se vrací otázka: neměla by být zakázána?

Německá ústava takovou možnost skutečně připouští. To je na tom to nejhorší. Německo má vzhledem ke své historické zkušenosti koncept takzvané obranné schopnosti demokracie. Demokracie podle této myšlenky nemusí pasivně čekat, až někdo demokratické instituce použije k jejich vlastnímu odstranění. Má to historickou logiku a možná i paralelu. Výmarská republika je pro Němce dodnes obrovským varováním.

Jenže zákaz politické strany je v demokracii jedna z vůbec nejtvrdších možných věcí, a proto o něm nemůže rozhodnout sám Friedrich Merz. Nemůže se sejít vláda a říct: AfD se nám nelíbí, odzírkání neexistuje. O zákazu politické strany rozhoduje Spolkový Ústavní soud. Kdo tam nominuje lidi? Kdo tam má většinu? Aha, teď nám zasvítla žárovka s naším ústavním soudem. Všímáte si toho? Soudřacie, to není problém jenom České republiky. Zdaleka ne!

Tak a požadavky jsou mimořádně vysoké. Muselo by být prokázáno, že strana směřuje proti svobodnému demokratickému základnímu řádu a že jsou splněny další ústavní podmínky pro její zákaz.

A samotný Merz je k zákazu stále velmi skeptický. No jasně, když ji zakáží, tak se udělá jiná apartaj, jako to měl připraveno Tomio Okamura – budeme to nazývat AfD+. A ta pak nedostane 28 %, ale 40, 45 %. To je ten problém pro ně tedy.

Tak ještě na konci srpna zopakoval, že právní překážky jsou velmi, velmi vysoké. Takže prosím, pozor na tvrzení, že Merz chce AfD zakázat. Tak jednoduché to není.

Uvnitř Německa jsou politici, právníci a organizace, kteří chtějí řízení o zákazu. Chtějí ten proces spustit. Jsou ale také politici, kteří říkají: AfD musíme porazit politicky, nikoliv soudně.

A já vám řeknu, proč je to celé politicky výbušné. Představte si situaci. AfD vede průzkumy 28 % a vládní CSU má 21 %. No a právě v tomto okamžiku začnou říkat, že ji zakáží. Co to asi tak udělá s těmi lidmi? To znamená opravdu v tomhle – já si to neumím představit, že by něco takového udělali, ale oni jsou schopní to udělat – a potom to spustí řetězovou reakci, kterou si nikdo z nás podle mě neumí ještě ani představit.

Takže když se teď hledají ty paralely neustále v třicátých letech dvacátého století, což je pochopitelné a i ta citlivost Němců je na to pochopitelná, tak je ale třeba se podívat na ty dva extrémy, které tam jsou. To znamená, máte extrém – nebo já si nemyslím, že to je úplně extremistická strana, protože každá partaj má někoho, kdo je extrémistický. Ale podle třeba CDU, CSU je AfD extremistická strana. No, ale co je potom Die Linke? Sára Wagenknecht a ty ti zelení šílenci tam, protože ti také rostou.

Pozor, to není jenom o tom, že roste AfD a má miliony příznivců. A ve východním Německu už to můžeme počítat skoro v podstatě na nízké desítky procent. Jde o to, že stejné miliony narůstají u opačného tábora.

No tak jak to může dopadnout tuhle?

Takže přátelé, zdánlivě nesouvisející témata velmi spolu souvisí. Já ještě udělám úplně zvlášť video na Alici Weidel, kde se vzala, co je AfD a tak dále, protože když nám vítr začne vát z Německa, tak to v minulosti nikdy neznačilo nic dobrého. Ale teď by se poprvé mohlo stát, že naopak bude potřeba se spojit, protože slovo mír se stává sprostým slovem. Všimněte si to. To se nesmí vyslovit.

Admirální generál teďkon pro americkou CNN v angličtině. On sice anglicky umí dobře, to se musí nechat. Bylo by to smutné, kdyby se nenaučil jako agent za tu dobu, že jo? Když se naučil francouzsky, tak proč by se nenaučil anglicky? To je podstatně snazší než francouzština. Hodně podstatně. Tak vůbec nemluvil o míru. Říkal o tom, jak mladí Rusové nechtějí do války. Já nevím, neviděl on ta videa? To chytání těch mladých Ukrajinců, 230 000 uteklo, pozor, jako odvedených dezerce a tak dále. 230 000 a miliony jsou v Evropě.

Takže přátelé, pište do komentářů, co vy si o tom myslíte. Já vám všem přeji krásný den, úspěšný den. Ať se vám všem moc daří a u večerních zpráv na viděnou. Přeji vám všem krásný den, vážení přátelé.

Léto uteklo jako voda a máme tady opět konzultace. To znamená, pokud potřebujete konzultaci, finanční poradenství, není žádný problém. Napište na tento email. Barunka to s vámi domluví a buďto se uvidíme osobně v kanceláři v Českém Krumově, nebo se uvidíme například videohovorem přes WhatsApp, vždycky jednu hodinu. Takže budu se těšit.

Září už se pomalu a jistě plní a brzy na viděnou.