Jednou nás zachraňují před virem, pak před Rusem. Tlustý se vysmál politikům

Vítejte u rozhovoru Parlamentních listů.

Mé jméno je Radím Panenka a ve studiu vítám pana Vlastimila Tlustého.

Dobrý den.

>> Krásný den.

>> Děkuju, že jste přijal naše pozvání.

>> S radostí.

A vážil jste cestu?

>> Už dlouho s vámi komunikuji.

>> Ano.

A jsme rádi, že můžeme dnes i takhle poprvé před našimi diváky.

No, já bych začal s tím výhledem na ty nejbližší týdny, podzimní či babího léta a předvolební kampaň. Ona je teda, pro sice pomalu končí ty letní prázdniny, ale ani tak se úplně nedá říct, že by byl klid, jaký jsme znávali dřív. Okova sezóna to už dnes prakticky neplatí, že jo.

A myslíte, že se čeká předvolební kampaň, ale Milion chvilek se pomalu aktivizuje. Už sleduju na jejich sítích, že poučují ty své sledující, jak je strašně důležitý senát jako protiváha zvlášť v současné době té vlády a poslanecké sněmovny. Myslíte si, že nás čeká nějaký horký podzim?

>> A vládu tedy především, možná vládní koalici. Španělé tomu říkají dekadence. Já jsem si vždycky myslel, že je to něco pěknýho.

[smích] Jsou oblasti, ve kterých to má >> ano >> spíše pozitivní význam, ale původně to znamená úpadek. A úpadek, který tady v celé západní civilizaci probíhá, tak se projevuje všude, včetně politiky.

>> Takže očekávat nějaké zlepšení té politické války na život a na smrt, to se nedá. Jsou tady zkrátka dva tábory. Já podle oblíbené písně Pink Floyd říkám: my a oni, nebo pouze jenom někdo další. Buď jste bílej nebo jste černej. Jakmile se pokusíte být jakýkoliv odstín šedivé, zatracení přijde, protože to nechápou ani bílí, ani černí. Když řeknete, že pan prezident tohle udělal dobře a tam to udělá špatně vláda, nebo špatně vám prezident, tak je s vámi konec.

Tak nevím, jestli v tom mám pokračovat, když to nikam nevede. Musíte se přidat tam nebo onam, že jo.

>> Právě to. Já nechci, protože já už dlouho říkám, možná to ani nemusím upravovat, pro mě Fiala nebo Babiš jeden za 18, druhý bez dvou za 20. Až takhle.

>> Jo.

>> Ano. A mám k tomu i čísla, jestli je chcete slyšet. Jeden má na kontě 800 miliard, druhý 100.

>> A já jako bývalý ministr financí tahla čísla nesnáším. To jsou dluhy, teda jsem zapomněl uvést. A tím se vyznačují tihleti lídři a ti, co po nich pokračují, tak ty dělají přesně totéž. Takže nic nového.

Na druhou stranu, ono se často opakuje. Nebo v tomhle případě, když přijde na tohle téma v různých debatách, tak zástupci vládní koalice opakují a připomínají, že u toho Andreje Babiše to bylo covidem a tím, že se snažili nenechat padnout ekonomiku, průmysl a tak dále. Ale udělali hodně propadnutí, [smích] zatímco u té Fialovy vlády, jako to tak úplně nebylo, ale to já nechci... nevím, jestli...

>> To jsou záminky. Záminky v jednom případě zachraňovali lidstvo před virem, ve druhém případě zachraňovali lidi, teda občany České republiky před Rusem. No tak někdo [smích], kdo chce, tak tomu věří jednomu i druhému. Ani jedna záchrana se nepovedla. Výsledky v případě covidu ukázaly, že ty, co tolik nezakazovali, tolik nevynakládali peněz, tak měli fakticky stejné výsledky jako ty, co to dělali. Česká republika bohužel v těch dramatických zakazovacích krocích patřila k těm nejdůkladnějším.

No a co se války týče, to je něco podobného. A já se tady odvážím říct, že vše, co dosud dělaly vlády během ukrajinské války, nebezpečí pro Českou republiku zvyšovalo, nesnižovalo, jak je tvrzeno. Ale lidi chtějí slyšet, že jsou zachraňováni, tak část lidí si to myslí.

>> V čem podle vás to nebezpečí zvyšovalo? Protože netřeba opakovat všechna ta hesla, která jsme slýchávali hlavně od té minulé vlády, jak je potřeba prostě navyšovat výdaje na obranu, jak musíme vlastně bojovat s tím Rusem, i když dnes jako na dálku prostřednictví někoho nebo něčeho. Jan Lipavský do dneška trvá na tom, že musíme Ukrajinu podporovat až do jejího konečného vítězství a vytlačení ruských okupantů.

>> Ty podpory jsou různé. Kdyby ta podpora způsobovala péči o sirotky, vdovy, tak bych tomu rozuměl. To je úplně logické, že zůstane rodina na Ukrajině bez živitele a hledá uplatnění. Hledali ho po celé Evropě. Co by ho nehledali u nás, to určitě ano. Nicméně to angažmá té minulé vlády bylo už zbrojní. To znamená, tam šlo hodně. Oni i ty nadpisy byly jasné: zbrojní iniciativa, vrtulník, tank, dodávky zbraní.

No a když se ptáte, z čeho se to dá vyrozumět, no tak někdy nedávno jsem si přečetl, že Rus vydal seznam možných cílů pro svůj protiútok a tam poskytl, jak odvozoval ty cíle. Jsou to prostě ty, co buď řídí nějaké zbraně na dálku – to znamená, jsou to nějaké řídící centrály, odkud se řídí pohyb raket, dronů. Ty nejsou jenom na Ukrajině, jak se ukazuje. Za druhé jsou to ti, co dodávají velká množství zásadních zbraní, případně jejich komponent. No a tam už se najednou objevují logicky i výrobní závody na našem území. Takže například dodávky zbraní, masivní dodávky zbraní vedou k tomu, že některé cíle už Rus uvádí jako možné.

>> Hm.

>> No, ne, že bych chtěl tohle úplně zlehčovat, ale lecko by mohl říct, že vy to vlastně vidíte cynicky, jo, zatímco přece oni do toho vkládali ten zápal boje dobra se zlem.

>> Já cynicky se snažím ochránit lidi před raketami a oni zodpovědně dělají všechno pro to, aby přilítly.

Vidíte, protože nezdá se, že by Spojené státy – ač Donald Trump měl nějaké záměry a avizoval je o ukončení té války na Ukrajině a pravda, že se o to zřejmě několikrát pokoušel – tak to nevypadá, že by nějaká iniciativa významná ze strany Spojených států probíhala nyní, nebo alespoň o ní nevíme. Asi mají zjevně jiné starosti na Blízkém východě.

Vidíte v té Evropě něco, nějaký pokus, směr, že by někdo jednal nebo se pokoušel ten konflikt ukončit? Protože já se přiznám, že ho nevidím. Za ty poslední měsíce si nevybavím nic, že by ta Evropa, respektive Evropská unie, vyvíjela nějakou iniciativu, která by válku mohla ukončit.

>> Když pan premiér Fiala prohlásil, že jsme ve válce, tak jsem zásadně protestoval, že jsme nebyli. Trvalo mi to dlouho, než jsem pochopil, že to je propaganda, že to je snaha použít strach jako významný nástroj v politice. Protože vyděšení lidé hledají záchranu a když někdo začne říkat „jste ohroženi, já vás zachráním", tak mu to přinese velkou podporu. To se teda naprosto jasně stalo.

A tady, v těch počátečních dobách, před těmi lety jsem zároveň říkal: historie mě vede k závěru, že když se mezi sebou do války pustí kyjevský a moskevský Rus, tak se do toho nepletu. Z té historie to jasně vyplývá. Pak se ukázalo, proč to tak je. Ukázalo se, že bohužel pro Ukrajinu se stala mocenským nástrojem západní Evropy, ale v té době i Spojených států amerických. Bylo jasné, že jsou to zájmy, jak Rusko oslabit právě vůči západní Evropě i Spojeným státům americkým.

Máte pravdu, že v současné době už to na žádnou demarkační linii, které jsem také dlouho věřil, vůbec nevypadá. Vypadá to podle vyjádření obou stran.

Buď my dobudeme Moskvu, nebo oni dobudou Kyjev.

Je to taky černobílé.

A prezident Spojených států se pokusil tu demarkační linii najít.

Úplně logicky, když si obě dvě strany myslí, že vyhrají, tak těžko najdete demarkační linii, protože pro obě strany je to málo. Obě chtějí všechno a podle toho to teďko vypadá tak, že já teďko předpokládám, že všechno směřuje k tomu jednomu totálnímu, nebo druhému totálnímu vítězství nebo porážce.

>> Hm.

Jak jsme na tom u nás, řekněme s nějakou možností svobodné veřejné debaty podle vás?

Protože těsně po začátku, nebo nejen těsně, ale rok dva řekněme po začátku té války, ve smyslu po té ruské invazi v únoru 2022, se zdálo, že – nebo ne se zdálo, ale takřka se jako nemohlo ani nic jinak říct, protože kromě toho, že některé weby, byť menší, byly vypnuty v podstatě vládou, i když to ona udělala tak chytře, že to bylo jako nepostižitelné nějak.

Ale ta situace – >> Vy jste taky byli vypnuti, nebyli?

>> My ne, my jsme nebyli.

>> Jenom jste byli zvažováni k vypnutí.

>> Ano, byli jsme zvažováni k vypnutí.

[smích] A nicméně, jak čas plynul, tak se to řekněme rozvolňovala ta sešněrovaná atmosféra a já jsem si myslel, že je možné i nejen něco říkat, ale vést svobodnou debatu třeba o tom, co k té válce vedlo.

Já nevím, jestli jste viděl buď celý rozhovor, nebo minimálně nějaké části z televize Nova, kde byl Václav Klaus.

>> Ano, viděl.

>> Kde moderátorka v podstatě nepřipustila debatu, nebo nechtěla připustit debatu o tom, proč ta válka vůbec vznikla. A její logika byla: to nebudeme poslouchat, to nám tady vůbec neříkejte, to vám nedovolím. Něco podobného říká Rus. Ano, že když to Václav Klaus aspoň něco velmi v kostce řekl, tak se s tím upořádal a to je vlastně ruská propaganda. Jdeme k dalšímu tématu.

>> To je klasická cenzura.

Mimochodem, když sledujete ty reakce, tak ti příznivci té paní redaktorky nebo slečny redaktorky nechápou, že to je vlastně úplně nepřijatelné pro redaktora. On tam má říkat: „Já s váma zásadně nesouhlasím. Mně se to tady špatně poslouchá. Víte, co vy to tady vyprávíte?" Jo, ale chtít mu v tom zabránit v podstatě říkat „ne, ne, ne, to se tady říkat nebude, stop" – to tady u nás není možné.

>> Jo.

>> No, tak to je samozřejmě cenzura a byla dost taková energická, řekněme. Takže já to považuju za nepřijatelné, protože ho nechtěla nechat říct, co on si o tom myslí. A to, že si to myslí i někdo jiný, to, že si to myslí někdo jiný ve světě, kdekoli jinde, to může uvádět jako komentáře, ale nesmí mu bránit to říct.

>> Hm.

>> No, neměla by to dělat.

>> Pokud jde o již nikoliv bývalého, ale současného prezidenta republiky. Nejdřív obecně by mě zajímalo – když se podíváte za těch více než tři, tři a půl roku od doby, co je Petr Pavel na pražském hradě – jak hodnotíte jeho působení?

Mě napadlo – položte si otázku, nebo mě ji položte, já se pak budu pokoušet odpovědět.

Čím prospěl průměrnému občanovi České republiky?

Asi výborně jezdí na motorce, zcestoval celý svět, dokázal si vydobít účast na zbrojní konferenci. No, ale pro občana České republiky z toho nevyplývá vůbec nic. Já si myslím, že nic. Vynaložil obrovské úsilí pro co největší angažovanost České republiky právě ve válce na Ukrajině.

>> To už jsem tady řekl, že si myslím, že nám nepomohl. Zbrojařům pomohl, teda.

>> Jo, to asi ano, ale občanovi České republiky rozhodně nepomohl. Takže – no, nevím, abys tam mě neoznačil za cynického, ale já –

>> Já [smích] já mám cynismus rád.

>> Jo, takže to nebyla chyba. [odkašlání] Já už tady potřetí budu říkat veřejně, že česká politika, nově souboj reklamních agentur, dospěla do stádia, kdy – jestli nějací sponzoři poskládají miliardu, tak očekávám v příštích prezidentských volbách vítězství Brouka Pytlíka.

Protože když pochází děťátko – ten kandidát je správný –, myslím, jo, když projede se na motorce, bude sbírat houby, chovat kočičku, projde se s pejskem, [smích] skočí z padáku – jo.

Těch nápadů, co se dá zveřejnit, je moc. No tak to vypadá, že většina lidí si řekne: „To je ale šikula, toho potřebuji jako prezidenta."

>> No, já jsem se nedávno bavil s někým v hospodě – známým, který je podporovatelem, volil ho a zatím nedospěl do stádia, že by v příštích volbách volil někoho jiného. A já jsem ho požádal, jestli mi může říct jednu věc – myšlenku originální –, kterou si s Petrem Pavlem spojuje jako autorem. A nějak – >> Šaty pro manželku?

>> No, nějak jsme rychle přišli na jiné téma. Přiznám si, že – no, protože to je fandovství. Tam v tom nemůžete hledat žádné racionální jádro. A když někdo někomu začne fandit – je jedno, jestli ho dojmulo to miminko, nebo ta motorka, nebo něco jiného –, od té chvíle, jakmile začnete fandit, tak to můžete vidět na každém stadionu, kam půjdete na hokej nebo na jakýkoliv jiný sport. Dokud to nepřesáhne určité meze, tak ten člověk nemůže změnit názor. Víte proč? Protože by musel začít říkat – to jsem se asi splet. To je to nejtěžší, co se v životě dá dělat sám sobě – říct si „to jsem se asi splet."

Takže ti fandové si to neřeknou a pokud se nestane něco opravdu mimořádně strašného, tak ten názor nezmění.

>> A myslíte, že to povede k tomu, že svůj mandát obhájí?

>> No, já nevím, kolik ti jeho sponzoři dají do hry. Nevím, kdo bude ten Brook Pittlik. Nebo ještě tady dodám, že kdyby se podařilo druhé straně nominovat nějakého Ferdu Mravence – to znamená schopnějšího než bude půl desítky – tak by možná stačilo půl miliardy, jo. A to bude souboj médií, obrovských prostředků. Já si dokonce myslím, že v těch minulých volbách stačily 100 milionů a teď bych řekl, že už to budou miliardy. Budou jít do výšky. No a jakýkoliv skvělý kandidát, jakmile nebude za sebou mít párset milionů, tak je v podstatě beznadějný.

>> Proč je to tak důležité – a teď myslím hlavně pro ty sponzory –, když reálně prezident republiky v našem prostředí podle naší ústavy nemá nějaké exekutivní, v podstatě výkonné pravomoci, kde by mohl reálně něco změnit? Může do všeho mluvit.

>> Eh, pravda je, že pokud má k tomu na pomoc Ústavní soud, tak – no, měl k dispozici vládu podstatnou část funkčního období. Pro mě zvenčí je těžko v tom uvnitř hledat, jak to fakticky fungovalo. Vidím jenom vnější projevy a ty vnější projevy jsou jasné. Zbrojní iniciativa – přinejmenším desítky, stovky miliard korun managované z velké části z České republiky, dodávané zbraně z velké části také firmami z České republiky. Máme tady zbrojaře, který, snad jsem si to přečetl správně, vydělával v těch ideálních dobách zisk 4 miliardy měsíčně. To kdybysme vynásobili krát 12 krát 4...

Tak potom pro člověka takhle ovlivňovaného politikou, to znamená, je zbrojní iniciativa, nejsou, jsou ve hře miliardy nebo stovky miliard a tak dále. No tak jestli na konci jsou přinejmenším desítky nebo stovky miliard, no tak přeci investice do toho správného, který to bude podporovat, ve výši raz, dva, tři, žádný problém.

Já když teď lehce odbočím k tématu, které jste zmínil, a né, řekl bych si, že by ekonom nebo vaše ekonomické já mohlo jásat. Když jsou naši zbrojaři tak úspěšní a platí tady daně státu a státnímu rozpočtu, to pomáhá, ne?

>> To bysme museli vědět, kolik na těch daních zaplatili.

Možná hodně.

Pak budem jásat.

Ano, to máte pravdu.

No, ale vy jste se mě ptal na logiku. Příští volební kampaně a peníze v tom, a já se snažím ukázat, že když v politice převládá reklama, to stojí peníze, tak na ty kandidáty to musí mít, pak se hledá, komu je to ku prospěchu. Různým kandidátům to můžou být i z jiných oborů. Může někdo tušit, že mu bude vynášet nevím co, zdravotnictví nebo cokoliv jiného. A jakmile si někdo vypočítá, že bude mít příznivou politickou reprezentaci k jeho záměru a vypočítá si, že půjde o desítky nebo stovky miliard, tak si umím představit, že pro něj do té kampaně pro toho správného kandidáta vložit 100 milionů nebo miliard není žádný problém.

>> Mhm.

Viděno tou optikou. My a oni, jak říkáte, vidíte na té protější straně, než je Petr Pavel a jeho sponzoři, podporovatelé, voliči, nějaké jméno nebo nějaká jména, u kterých byste věřil tomu, že s dostatečnou podporou finanční a tak dále, mohou uspět a toho současného prezidenta porazit?

>> Určitě mohou.

Čili existují. Zatím o nich možná nevíme. Já jsem přesvědčen o tom, že ono vždycky všechno má rub a líc. Ono totiž ty kroky, které teď v posledním půlroce pan prezident ukazuje nebo demonstruje, jsou kroky, kterým se jedněm líbí a druhým to pomáhá pochopit, jak to vlastně je a komu je to tedy vlastně ku prospěchu. Takže on se tak trošku, když použiju pohádku Císařovy nové šaty, o jednotlivé vrstvy postupně přichází. Řekl bych, že zatím sice není nahý, ale může se k tomu propracovat a pak už se jenom čeká na to děťátko, které to vykřikne.

No a v takové situaci, proto jsem začal odpovědí, že určitě existují takoví, pak už to nebude až tak velký problém, aby se našli lidé, kteří se s ním budou moct snáze na úspěch utkat.

>> Mhm.

A pokud jde řekněme o nějakou strategii antipavlovskou, nebo jak bych to nazval, protože tady vidíme aspoň naoko, tedy se zdá, že ta vládní koalice zatím není příliš jednocena v tom svém vidění, jestli by se měli dohodnout a nominovat otevřeně jako vládního kandidáta, anebo jestli Petr Macinka říkal, že by to mělo tak, že by se měl objevit nějaký, řekněme, občanský kandidát, kterého později třeba vláda podpoří nebo řekne: „Ten je určitě lepší, než by byl Petr Pavel opět."

Tak to, co se teďko ptáte, tak to je otázka pro nějakou drahomilou PR agenturu, která, jak jsem si někde přečetl, za to nechá zaplatit miliardy.

>> Tak to chápu, že nebudete odpovídat.

[smích]

>> Když to vymyslí, tak já jim teďko budu fušovat do Řemysla zadarmo.

>> Oni si musí ti, co to budou koncipovat, vybrat, jestli se ho pokusí porazit v tom šarmu, tak to nazvu, a ve všech těch krásách typu miminko a motorka. Anebo jestli vsadí na témata, jestli si vyberou souboj nad nějakými zásadními tématy, které veřejnost zajímají a u kterých si ty lidé budou odpovídat v jednom případě ano, v druhém ne.

Já osobně, protože kdysi dávno taková bývávala politika, ale už není, kdysi dávno to byl souboj právě témat. Ale to už tak dneska není. Takže já kdybych v tom týmu byl, tak bych zastával ten historický názor, že to má být o tématech. A docela se mi líbí, že se už vyrýsovala ta témata.

Podívejte, pan prezident naprosto otevřeně říká, že koruna má být nahrazena eurem, a já bych myslel, že ten jeho protikandidát má říkat, že ne, že koruna má být zachována a euro v žádném případě. Měl by se ekonom s ekonomy nechat vyzbrojit argumenty, proč je koruna mnohem lepší pro českého občana, proč by euro znamenalo zdražení, placení dluhů a tak dále a tak dále. Takže to máme jedno silné téma.

Pan prezident řekl, že by bylo nejlépe, kdybysme se zřekli práva veta. Jinými slovy, kdybysme jednou provždy vzali na vědomí v Bruselu diktát velkých zemí, jako je Německo, Francie a tak dále, a dopředu jsme řekli: „Ono je lépe, když to rozhodují za nás. My to stejně vždycky nějak popletem."

Jo. Tak ten protikandidát by říkal: „Ne, ne, ne, žádné zbavování se veta. Naopak je třeba posilovat roli při rozhodování, dávat se dohromady s dalšími – Maďarskem, Itálií, Rakouskem – a snažit se chování Bruselu ovlivnit."

Tak to máte druhé naprosto jasné téma. Teď nám pan prezident dodal třetí...

>> Monarchii. Myslíte?

Jo, ne.

>> No, já teď mám trošku problém, abych to nepřehnal s tím cynismem, ale když říkal, že by mu nedělal problém monarcha, předpokládám rakousko-uherský, tak jsem se zaradoval a řekl jsem si: „No, oni z té monarchie pošlou místo místodržícího – nevím, jestli si většina veřejnosti pamatuje druhou pražskou defenestraci."

>> To byli místodržící na pražském hradě, neboli správcové českých zemí, nominovaní Habsburgy.

No a proč jsem se zaradoval? No tak myslíte, že by z Vídně poslali zrovna jeho?

[smích]

>> Třeba by ho neposlali. Třeba by vymyslel metodu, jak by byl rychle nahrazen. Ani by se nemuselo čekat na volby.

>> No.

No nicméně ano. To byste to jmenoval jako další téma, že jo, pro toho kandidáta nebo protikandidáta.

>> No.

No. Tak on by říkal: „Monarcha nebude špatný."

Protikandidát by říkal: „Nikdy."

Těch témat je myslím ještě dokonce víc podobných. Je to úplně jednoduché. Ano, ne.

>> On něco chce, něco nechce. Ten protikandidát by mohl tak, odhaduji, pětkrát to popřít, říct pravý opak a říct: „Lidičky, nevolte podle značky motorky."

[smích]

>> Volte podle toho, jak se vám líbí těch těch pět odpovědí.

Hm. Viděl jste teď o víkendu ty videozáběry, které běhaly, z toho, jak mocného potlesku nebo intenzivního potlesku a různé úsměvavé fotografie z Trutnovského festivalu, kde...

>> A tak ty potlesky jsou přesně stejné jako to miminko nebo ten pejsek.

Já si říkám: „Přece dobře, tak celá řada lidí ani vlastně těžko může třeba se na to někdo zlobit, když má opačný názor, když si myslí, že se třeba nechali ovlivnit nějakými kampaněmi a tak dále."

Ale já jsem si myslel, že přece tohle jsou lidé, hlavně minimálně z řad těch organizátorů toho festivalu, který v 80. letech vždycky byl rozehnán státní bezpečností a veřejnou bezpečností a kde hlavní ikonou je Václav Havel, který nedaleko Trutnova měl tu slavnou chalupu. Takže tam již několikátý rok po sobě vítají prezidenta s takovou – nechť všechno opakuji – minulostí a tehdejšími názory jako přátelé ze Sovětského svazu a tak dále.

Tak to mě úplně si přiznám, hlava nebere.

Je na to jednoduchá odpověď.

Je to modifikovaný název jedné písně a to je "Síla peněz je znát".

Já myslím, že jo, že to je prostě součást té placené kampaně, to je všechno připravováno, jsou pro to najímáni lidé.

Já myslím, že se nakonec dokonce veřejnost dozvěděla, že když někde jednoho toho hrozného politika vypískali na nějaké podobné akci, tak pak se našli lidi, kteří řekli, že k tomu byli najatí, aby pískali.

Takže nic nového, pane poslanče.

Ono se ukazuje, že jich stačí pár na rozpískání stadionu. Tam stačí, nevím, 20 lidí. Teď odhadovat, kolik to každý mohl dostat. To je strašně levný, jsem tím chtěl říct. To je strašně levný.

Máte pravdu. Já si pamatuju, když byla prezidentská kampaň před těmi prvními přímými volbami – tohle bylo někdy na podzim, koncem roku 2012 – kdy tedy ještě hlavním favoritem byl Jan Fischer a proti němu on byl tehdy na primě v živé debatě, to se konalo v nějaké hale, už nevím kde, v Praze s Milošem Zemanem. Nám se tehdy podařilo zjistit, že minimálně tedy část toho fanouškovského tábora Jana Fischera byl najatý kompars.

No vidíte to. Takže jenom nám chybí, za kolik?

Ano, já myslím, že možná bych to našel, že to bylo i v tom článku, ale to není podstatné. Já jsem to říkal proto, že se to zkrátka děje. Je to snadné, je to levné. Já neumím odhadnout, jestli jsou to spíše tisíce nebo 10 000 toho honoráře, ale v každém případě v kampani, ve které se hraje o 100 miliony nebo miliardy v nákladech, tak je to úplně nepodstatné.

A vytvářet neustále atmosféru – hurá, nejlepší kandidát, všichni ho milují, má rád kočičky. Kočičky mají rádi jeho.

Víte, co jsem si říkal? Já jsem to krátce tam na začátku zmínil ten Milion chvilek, který se teď jakoby probouzí po vlastně snad několika měsících téměř nečinnosti. A přitom byla tam předtím ta plná léta, kde se burcovalo, že demokracie je téměř na svém konci kvůli návratu Babiše k moci a SPD a ještě horší a motoristům a všemu tomu zlu, jak oni říkali.

Pak se nic nedělo a teď pomalu začínají teda, že bude ta senátní kampaň. Není to už ohrané? Myslíte, že tohle bude fungovat? Zvlášť teďka ještě, když se tím obřím koncertem toho Marka Ztraceného, který zaplnil Letnou k 70 000 divákům, ukázalo, že tam asi úplně ti chvilkaři nemuseli mít 300 000, jak říkali.

Já budu pokračovat. Zase jsme u těch peněz. Síla peněz je znát. To je přeci součást té kampaně. Už se i objevily informace, že pro ty organizátory je to výborný výdělek – že to není jenom politická sympatie, která je vede, ale je to prostě byznys. Řekněme si to férově.

Z těch mávajících lidí se stávají konzumenti propagandy. Dělá jim to radost, mají to mít. Někomu to přináší politickou podporu, jinému to přináší peníze. Krásný.

Jeden známý říká: "Krásná práce."

No, tak oni vybrali, teď už to asi bude víc než 160 milionů korun, jo. Za ty roky, kdy poprvé začali proti Babiši.

Mají nějaké náklady, ale stejně ti organizátoři jsou bohatí lidé.

Ještě jedno téma, než to tady uzavřeme a to s tím souvisí – mám na mysli média. Nebo řekněme, ono se někdy říká mainstream, někdo říká tradiční, velká média, opoziční média. Dneska můžeme to nazývat jak chceme – různé zpravodajské servery, deníky nebo Česká televize a další.

Já jsem sledoval, než jsme začali natáčet, tak byla po těch vládních prázdninách tisková konference pojednání vlády, kde premiér naštvaně – já bych ale řekl, že možná i trochu s chutí – četl titulky různých článků za tu dobu, co byl na dovolené, a komentoval to a vyvracel lži, jak on říkal.

Což je mu teda velmi vyčítán, že si dovoluje – v optice těch jeho kritiků – útočit na média, že vlastně to se nesmí, že jo.

Napadá mě heslo: "Nerušte, tankujeme."

Jo, ale je to zajímavé, že teda. A les, kdo by mohl říct, že já bych se měl k nim přidat, jo, jako tedy taky novinář, ale já si úplně nemyslím, že je někdo nekritizovatelný, ne? Takže každý děláme nějakou práci a kdokoliv druhý nás za ní může kritizovat.

A když média kritizují vládu, proč by tedy vláda nemohla kritizovat ta média, když zvlášť tedy média tak významně se podílejí na tvorbě veřejného mínění. A síla peněz je znát.

Pan reaktor Půr zveřejnil – tak já ho budu citovat – že tady v Praze existuje reklamní agentura, která vyfakturovala vládě Petra Fialy 4,2 miliardy za reklamu jeho vlády.

Kdybych to neslyšel a někdo by se mě zeptal, tak slyšel jste o tom, vláda si platila reklamu, že to dělá dobře – jo. Tak už samotný fakt, že vláda si kupuje veřejné mínění, aby si myslelo, že to dělá dobře – jo, to mi připadá trochu divný. To kdyby to platili ze svého, tak jo, ale oni to platí z našich daní, tak to by neměli.

Ale teď ta částka. Kdyby se mě někdo zeptal, já bych řekl 40 milionů. No, tak těžko si to umím představit, že by mohla ta reklama stát 40.

Pardon. Ono se tady nějak to řešilo, jestli to tak bylo nebo jestli se nespletl ten Michal Půr nějak, že jo. Si to ho cituji. Já samozřejmě nevím, jak to tedy je, a budu tedy říkat – kdyby.

No, 40 je představitelné, 400 je nějaká zlodějna a kdyby to byly 4 miliardy, pro to už není vůbec žádné slovo, jo.

A ono to ukazuje, jak potom ta tehdejší opozice se za své snažila té propagandě odolávat. Dokonce nakonec byla úspěšná, vyhrála volby. To já už konečně chápu, proč si ta vláda Petra Fialy myslela, že nemůžou prohrát, když takový gigantické prostředky byly vynaložené, pravděpodobně.

No a o nějaký, pardon, nějaký minimálně jako nižší stovky milionů se jednalo, protože o tom snad i Andrej Babiš mluvil, že to našli na úřadě vlády, kolik z toho šlo, a tak dále.

Je to strašné v každém případě. A aby z toho náš divák nebyl tak smutný jako my, jo, tak to je přeci závěr: to všechno by mělo být zákony uloženo jako povinně deklarovatelné. To znamená, ano, dobře, nějaká vláda tady vynakládá obrovské prostředky, musí to zveřejnit, je to zdanitelné.

Stejně tak taky informaci, kterou nemám ověřenou, ale údajně v letošním státním rozpočtu je přes bilion státních subvencí. Když to vydělíte 10 miliony obyvatel, tak na každou hlavu v tomto státě připadá 100 000 vynaložených. To je snad celý státní rozpočet, ne?

Není, není ten nějak necelý tři, myslím.

No tak už takhle. Takže prý přes bilion jsou subvence. Na jednoho z nás je to 100 000, takže já třeba s dcerou, třemi vnuky, tak postrádáme někde 700.

No tak, jde se o ně přihlásit, že 700 000, které někam jedou na nějaké blaho. Možná, že to blaho je neodolatelné.

Jo, třeba řeknu, jestli se z toho bude financovat výstavba jaderné elektrárny. Hurá, to není špatný nápad, ale určitě jsou z toho placené neuvěřitelné věci.

A teď se vracím k té myšlence. Já to chci vidět.

Já chci od každého ministra každý rok na internetu najít tabulku, kde bude přesně napsáno, kam ty jeho subvence putují.

A myslím, že je to povinnost vlády, když nakládá s daněmi občanů, říkat, kam to posílá. Jestli nějaký pán Novák dostane na jakýkoliv účel.

Výborně, ale my to máme vědět.

Děkuju vám moc za vaše odpovědi, za návštěvu. Čas plynul velice rychle a budu moc rád, když nás zase někdy navštívíte.

Se dostavíme.

Děkuji za pozvání.

Vypadá to se stalo.