🎙️ Emigrujeme s Babišem na východ? Jedni dovnitř, druzí ven: Zavřít je, ať zčernají! | Petr Hájek

Příběh ze španělské Seuty opět malinko poodhrnul oponu divadla, které hraje svůj part 24 hodin denně, 365 dní v roce, již po mnoho let neúnavně dál a dál.

O migrantské invazi se přesto, nebo právě proto, už v korporátních médiích téměř nezmiňují. Recenze tohoto děsivého kusu se v nich omezují na útoky proti těm, kteří v hledišti pískají a volají: "Zastavte to." Tomio Okamura a vedle něj i celá SPD si už několik let užívají skandalizaci a trestní stíhání za plakát, který varoval před důsledky tohoto maratonského kusu u nás.

Pokud svým nezájmem připustíme, abychom byli transportováni z hlediště přímo do arény, kde se ta zabijácká opera odehrává. Chirurgové z dovozu sice denně v západních arénách vraždí, znásilňují, kradou a opevňují se v celých městských čtvrtích proměněných v přistěhovalecké zóny, do nichž nesmí vstoupit ani policie.

Ale připomenout to před volbami docela podařeným plakátem vydávají represivní složky fialového státu za trestný čin a podle zatím nepravomocného výroku jednoho soudu to tak vidí i jistá část politické justice.

Jak jinak? Pokud se veřejném prostoru, případně i v korporátu vedeném Českou televizí a rozhlasem, objeví někdo, kdo si v souvislosti s touto politickou kauzou vůbec dovolí nadhodit řeč o totální ztrátě svobody slova, musí se nejprve zaklínat: "Ten plakát je samozřejmě odporný, jsem z něho znechucen a tak dále a tak dále."

Teprve poté, někdy až den poté, smí přidat nějaké "ale" o svobodné soutěži politických stran a jejich právu na způsob a metody komunikace, jaké si zvolí s drzým argumentem, že jediným soudcem má být přece volič, který to odmítne nebo se s tím ztotožní hlasovacím lístkem.

Tím bylo názorové pluralitě učiněno zadost a odvážný naivec je v zápětí zasypán přizvanými nositeli těch správných fašistických výkladů o tom, že svoboda je sice v naší svobodné liberálně demokratické společnosti principem zcela základním, ale má hranice. Prostě nesmí zpochybňovat totalitu vydávanou za demokracii.

Někde v této orwellovské bažině ta takzvaná diskuse obvykle uvízne a utopí se. Ahoj, už vůbec nejde o to, co ten odporný plakát sděloval a vyjadřoval, ale pluralitně žvaníme o tom, jestli smí nebo nesmí vůbec existovat. Nikoli problém, na nějž upozorňuje, ale jeho znázornění.

V některých případech je tomu zase ovšem naopak. Pokud jde o soudruha na správné straně barikády obrany tyranie, zobrazení je vedlejší. Jde výhradně o obsah propagandistické teze.

Třeba když Rakušan nechá za státní peníze zhotovit a spustit z oken svého ministerstva útlaku obří billboard. Na němž je prezident největší země světa a největší jaderné mocnosti, minimálně evropského kontinentu, zapnutý ponos do pytle na mrtvoli.

Je všechno v pořádku. Haha. Haha. To se mu to povedlo.

Nejde o to, zda v někom vyvolává znechucení to rozpustilé explicitní zobrazení mrtvého člověka zjevně vykuchaného nějakým chirurgem se žlutomodrým nožem. Pluralitně diskutujeme výhradně o té vtipné myšlence.

Pluralitně znamená, že nikde nesmí zaznít, že smrt státníka, který řídí operaci na záchranu milionů lidí vystavených genocidě nacistického režimu, který se dostal k moci krvavým státním převratem, při němž odstranil demokraticky zvoleného prezidenta. Říct něco takového by se totiž mohlo rovnat trestnému činu — schvalování genocidy. Že to nedává smysl? Jakpak ne?

Vždyť ten žlutomodrý demokratický nacistický režim, který ani neskrývá formální znaky příslušnosti k dědictví po Adolfu Hitlerovi, je přece vystaven agresi, v jejímž důsledku hrozí jeho likvidace — vpravdě genocida nacismu 21. století.

Pokud se tezí o údajné agresi Ruska vůči báječným banderovcům nezaklíná případný mluvčí hned v první větě, nesmí být připuštěn do veřejného prostoru, v němž je samozřejmě svoboda slova pro němé zaručena.

Tak funguje vít rozpadavač cizích státníků a jeho liberálně demokratická parta. Byl to on, kdo sem zavlekl trojského koně, tzv. migračního paktu Bruselu. A byl to Jiří Pospíšil ze SPD, člen jeho pětihlavé vládní party v okruhu dozoru na pražském magistrátu, kdo podal na Okamuru trestní oznámení za onoho chirurga z dovozu a právě se obojí naplňuje.

Španělský premiér, socialista Pedro Sanchez, otevřel cestu přes Seutu migrantům z Afriky — hranice. Tím ji ovšem otevřel v celé bruselské unii nepta již před časem. Hranice jednotlivých států přece zrušila.

Nemluví se o tom, že jde o absolutní útok proti suverenitě členských států. Řeč se vede výhradně o tom, jak je skvělé nemusět ukazovat na hranicích pas, ale jen volně projet či projít.

Kdo se v první větě nezaklíná touto spektakulární výhodou, nemá právo veřejném prostoru mluvit o rizicích — v uvozovkách, abych tak řekl — této pokrokové metody integračního procesu. Vždyť to by zpochybňoval už samotný princip EU, která přece vznikla proto, aby z kontinentu už nikdy nemohla vzejít válka.

Jako když chtěl Hitler útokem na Sovětskou Rusko zajistit Germánům nový životní prostor, téměř nekonečné suroviny a otrockou pracovní sílu slovanských podlidí.

Rozdíl proti dnešku je přece v tom, že tento záměr má dnes celá Evropská unie — 27 Německem demokraticky okupovaných států — a to je jiná. V takovém případě ani ten kyjevský nacismus není starodávný, ale skrz naskrz moderní a konstruktivní.

Nemluvě o tom, že už nyní hrne Zelenský do Evropy otrockou pracovní sílu těch Slovanů, které nepotřebuje na zkušebním polygonu bojiště západu proti Rusku.

A tak se migrantské invazi otevírají brány jak na jihu, tak na východě. Sanchez nejenže otevřel Seutu, ale asi milionů dosud příchozích ilegálů pobyt legalizuje a brzy jim dá volební právo, čímž si zajistí další setrvání v úřadě, odkud by ho jinak ti zpytomnělí nemoderní Španělé vypudili.

V Německu zase brzy zakážou protimigrantskou Alternativu pro Německo a doufejme, že pošlou do díry i její šéfku Alici Vajdelovou. Hrozí totiž, že se její strana brzy stane bezkonkurenčně atraktivní pro původní Němce.

Nemluvě o Francii a vůdkyni protiimigrační pololidí dnes opět nejpopulárnější strany, která už si stihla dostat a kdo ví, jestli se vůbec bude smět blížících se prezidentských voleb zúčastnit.

U nás zatím hlavní postavu protimigrační strany ještě odsoudit nestihli, ale má to hodně nakloněné — a to bez ohledu na to, že voličské hlasy vynesli jeho SPD až do vlády, respektive právě proto.

Ale třeba to nebude tak horké. Vždyť i současný premiér, šéf dlouhodobě vůbec nejpopulárnějšího hnutí, je proti přílivu imigrantů — tedy jen těch z Afriky, což se zmiňuje Okamurův plakát. Proti těm z východu — Andrej Babiš naopak nic nemá. Ba přímo po nich volá.

Prý je potřebujeme jako levnou pracovní sílu do soukromých firem — i těch jeho. Už jich tu bude brzy na 10 % z celkového počtu Čechů, Moravanů a Slezanů a tím se z nich stane právoplatná menšina.

Bezpochyby si rychle řekne o stejná práva jako ta africká ve Španělsku. Ale nevadí, tihle přece nejsou z Afriky a chirurgické výkony v ulicích zatím provádějí umírně.

Očekávajíce příval hlavních primářů a operatérů z fronty, až kyjevská chunta kapituluje, kdy coming soon.

Už brzy jak stojí v reklamách na otřesná hollywoodská představení typu Nolenovi, Odysseji, na níž dobrovolně lidé stojí před kiny fronty.

Asi že se chtějí podívat, jak už jsou tam všichni pěkně promíchanní, jak to má být a jak je ta jejich civilizace odporná a znechucující.

Ostatně z řeků přece ti černoši už také brzy budou.

A tak se v krásném horkém létě mísí původní příslušníci unijních národních států při cestách za dovolenou na neexistujících hranicích s hordami invazních jednotek.

Zatím jen na jihu.

Ti, co jsou uvnitř, se ve svých vozech řítí na jih, ti druzí na sever.

Z východu je to zatím jednosměrka, ale brzy coming soon.

Představení prostě nabírá na obrátkách.

Viršafas, zvládneme to, mekla před pár lety jedna německá babizna, když otevírala trojskému koni ve střední Evropě brány jakoby vpředtuše velkopředstavení Odyssei.

Její následovník Sanchez je teď koníkovi otevírá rovnou pro celý kontinent.

Už asi stihl ten Nolanův hrozný film vidět, ale je to soutěž, jak má být.

Kyjevský následník, ještě většího režiséra, toho s tím malým směšným knírkem, se totiž pokusí nahradit Odysseu novou verzí staršího velkofilmu Den poté.

Bude to napínavé.

Mají sice jiné vzory, ale cestu a cíl stejné.

To by bylo, aby to alespoň jednomu z nich nevyšlo.

Zí Šafndas.