🎙️ Soudní mafie v ČR: Proč jestě zůstává Vondrášek? Rošada Okamury? Jaro udeří nečekaně | Petr Hájek

Jedna vlašťovka samozřejmě ještě jaro nedělá, ale nějakou zprávu o možném blížícím se tání přece jen nese, i když to nevylučuje, že v zápětí zahučí ještě ostřejší mrazy a ona zahyne.

Senát Městského soudu v Praze za předsednictví Jarmily Pavlátové z větší části osvobodil skupinu Československí vojáci v záloze za mír.

V tomto jednoznačně vykonstruovaném politickém procesu požadoval státní zástupce Martin Bílý, věrný dědic slavných tradic urvákovských politických procesů z 50. let, pro obviněné vězení kolem 10, respektive 6 a půl roku. No, jako za vraždu. Někdy ani to ne vrazi nedostanou.

Z tohoto hlediska je čin paní soudkyně jednoznačně statečný, i když jde teprve o nepravomocný rozsudek, protože prokurátor Bílý se proti němu na místě odvolal.

Co bude následovat? No, z toho lze mít samozřejmě oprávněné obavy. Připomíná to totiž proces proti Andreji Babišovi a Janě Naďové v absurdně vykonstruované nekonečné kauze Čapí hnízdo. Tam rovněž soudce pražského městského soudu Jan Šot dospěl ke stejnému závěru jako nyní Jarmila Pavlátová, tedy že žalovaný zločin se nepodařilo prokázat, a obviněné osvobodil.

Pak nastala známá přehazovaná s pražským vrchním soudem. K němuž se odvolal nějaký malý urválek. Ten vrátil případu městskému soudu k novému projednání. A protože ho tento nalézací soud znovu osvobodil, nakonec mu nařídil, že musí obžalované odsoudit. Basta! Fidly konec hrátek na nějaké hledání spravedlnosti. Na to už není čas.

Šlo o flagrantní popření nejen proklamované soudcovské nezávislosti, ale i základních pravidel fungování justičního systému. Takže i pár korporátních médií dalo v první chvíli hlas několika expertům, kteří se toho otevřeného ignorování práva a spravedlnosti oprávně zděsili.

Klid. Brzy média dostala správné noty, takže od té chvíle je opakovaně osvobozovaný Andrej Babiš pro ně opět prostý zločinec, který se vyhýbá trestu jen díky poslanecké imunitě.

No, už je to pár roků, co bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová otevřeně přiznala existenci zákulisní justiční mafie. Později jí sice donutili, aby odvolala, aby se takzvaně za pravdivý výrok omluvila, ale všichni věděli, že její galileovské „a přece se točí" veřejným prostorem nadále rezonuje.

Samozřejmě to platí dodnes, ba mnohem hůř. Justiční mafie je po dalších letech zdokonalování daleko silnější a mocnější.

Takzvaným předběžným opatřením Ústavního soudu, který se naráz vloupal i do svých vlastních pravidel, protože předběžné opatření nelze v tomto případě uplatnit. Jen aby pomohl Petru Pavlovi a celé hradní klice k etablování dalšího mocenského centra, tím byl Rubikon totality překročen definitivně.

Již nelze mluvit o souracii jako o něčem teoretickém. Je prostě tady. Prochází od shora dolů a napříč celou soustavou represivního státního aparátu během děsivých čtyř let okupace moci fialovou politickou mafií.

K němu totiž jeden z jejich kmotrů, ten staňař Vít Rakušan, připojil i vedení policie. Rychle si najmenoval za policejního prezidenta Martina Vondrážka a ten už se pak postaral, aby kauzy jako masové vraždy na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze či Dozyimetr a tak dále zůstaly mimo špičky stanu. O fialových kampeličkách, bitcoinech a dalších vládních krádežích a šmelinách, často propojených na zkorumpovanou kyjevskou nacistickou chuntu, ani nemluvě.

Je pouze záhadou, proč toho policejního prezidenta současný ministr vnitra Lubomír Metnar nechává dál ve funkci. Pro některé nabízející se odpovědi nemáme dost důkazů, takže si je zatím ještě necháváme pro sebe.

Ostatně týká se to rovněž našeho nepřestávajícího zájmu o objasnění pozadí děsivých manipulací při zmíněném vraždění na Univerzitě Karlově. Doufali jsme, že se změnou vlády bude snažší dostat se k některým informacím, ale zatím je to stejné jako bylo.

Mafie drží basu.

Jedna naději se však možná přece jen rýsuje. Andrej Babiš totiž za tichého přihlížení Tomia Okamury mezitím vykuchal ministerstvo obrany. Významnou část lukrativních a tedy ve vládě mocensky zajímavých pravomocí přesunul pod Karla Havlíčka, nejmocnějšího ze svých mužů na černou práci, a ministra Jaromíra Zunu, reprezentanta SPD, tím učinil už zcela bezmocnou figurkou. Před pár dny po něm ještě veřejně, proč prý ho neinformoval o údajně vznikajícím projektu na unijní systém protivzdušné obrany při zjevné přípravě na válku s Ruskem.

Nechme stranou, že takový projekt je ještě řádkomichtější zlatokopeckou linkou na drancování státních rozpočtů a další zadlužování než projekt takzvané koalice ochotných, od níž se Babiš chvíli předtím distancoval.

Podle našich informací si tím ale připravuje půdu k první vládní rošádě. Vymění prý z SPD ministerstvo obrany za vnitro. Zůna zůstane na obraně prvním náměstkem a Okamura obsadí, doufejme, že tentokrát už skutečně nějakým svým člověkem ministerstvo vnitra.

Nevidíme šéfovi SPD do hlavy. Možná jde skutečně o strategicky zajímavý přesun, ale faktem je, že s polknutím obrany Babiš opět ve vládě posílí pozici ANO. Kompletně dostane pod kontrolu všechny silné páky.

Ve světle těchto všech skutečností lze nicméně konstatovat jistý pohyb pod povrchem části represivního státního aparátu, který si fialovci totálně podřídili a zprivatizovali. Musíme přivědět, že odchodem do opozice zdaleka neskončili. Nejde jen o stále fungující viditelné postavy, jako je zmíněný policejní prezident.

I po částečném rozbití zkorumpovaných struktur na předsednictvu vlády provázaných s významnou částí takzvaných politických neziskovek, zůstává mohutný hluboký stát, onen příslovečný Deep State, stále plně funkční.

O nějaký úderyproti němu se pokusili především motoristé na ministerstvech zahraničí a životního prostředí. Něco také započala SPD na obraně. Je to ale běh na dlouhou trať. Chobotnice je fantasticky síťovaná a má vybudované pevné zázemí. Mnoho chapadel vede do Bruselu. Další spolu s částí korporátních médií, včetně České televize a Českého rozhlasu, jsou propojena s tajnými službami, což jen znovu zvedá otázku, kdo nahradí britsko-amerického agenta Michala Koudelku v čele BIS, až mu v únoru příštího roku skončí funkční období.

Proč ho premiér po nástupu nové vlády neodvolal? Je to asi stejná otázka jako v případě policejního prezidenta, s tím rozdílem, že Koudelka je ještě mnohem, mnohem nebezpečnější. Jenže zase, pokud si připomeneme jeho políbení prstenu v centrále CIA v americkém Langley společně s Babišem za jeho první vlády, je asi odpověď docela na snadě.

Ale především srdce té lehce oslabené chobotnice se nyní přesunulo na Pražský hrad. Tam ji spolu se zkorumpovanými soudy, tím Pavlem jmenovaným ústavním, v první řadě právě dodávají čerstvou transfuzi černé krve. Úzké propojení především na Rakušanův stan už nikdo a zvlášť ne prezident Pavel neskrývá.

Generál bez falešné přísahy nyní fakticky velí obrovské armádě nevolených, jmenovaných. Hradní gang tak skrze svou mluvící hlavu nestojí jen v čele opozice, ale celého Deep State.

Pražský soud, tedy československé vojáky v záloze za mír, v pátek sprostil obvinění.

Abychom byli přesnější, vedoucímu domobrancu Ivanu Kratochvílovi uložil roční podmínku a pětiletý, citujme, zákaz organizování uskupení zaměřených na vojenský či polovojenský výcvik.

Ano, toho se bojí.

Vladimír Štádler pak dostal půlroční podmínku za takzvané nezákonné ozbrojování.

U ostatních obžalovaných, včetně spolku samotného, se, cituji, nepodařilo prokázat, že skutek spáchali.

Jakkoli je rozhodnutí předsedkyně senátu Pavlátové nepochybně projevem osobní statečnosti, absurdní obžalobu tedy celou neodmítla.

To po ní chtít už by asi bylo moc.

Tím ale nicméně žalovaný skutek nadále zůstává naživu.

Vrchní pražský soud se na tom dost pravděpodobně otočí a pošle politické obvinění malého Urválka zpátky Pavláové k novému projednání.

Povšimněme si té metody.

Vrchní soud, stejně jako v případě čapího hnízda, může ve věci rozhodnout sám. To ale neučiní.

Museli by se těmi případy zabývat a dělat přitom právní kotrmelce jako brněnský gang 15.

Při pravděpodobném dovolání odsouzených politických obětí k Nejvyššímu soudu by jeho protiprávní eskamotérství mohlo vyjít najevo.

Nejvyšší je totiž o něco blíž k ministerstvu té nespravedlnosti vedenému nyní Jaromírem Tejcem. Za ano.

A proč to riskovat?

Prostě to vrátí a následuje několik let přehazované.

Mezitím možná už bude v právním řádu připravovaný zákon, který dobře živinou justiční mafii na odvolacích soudech ve vztahu k soudům nejnižším nalézacím, poněkud znehybní, a tak vše nakonec uplyne do ztracena.

Mafie se trochu ztiší a bude čekat, jestli po příštích parlamentních volbách nedostane lepšího spoluhráče, takového dalšího fialového Dona Pabla Blaška či Kapody Tuti Rakušana.

Pokud se mezitím podaří znovu instalovat srdce chobotnice na druhé hradní funkční období, nepochybně se to celé oživí a opět rozjede naplno.

To je celý princip oné západní demokracie, jež ve skutečnosti je sokracií, stříknutou mediokracií, totalitní vládou nevolených, proti níž není dovolání.

Je tedy částečné osvobození těch československých vojáků onou příslovečnou vlašťovkou ohlašující vzdálené jaro?

Ano, i ne.

Je to asi tak jako když zakladatel naší civilizace před více než 2000 lety vysvětloval apoštolům, že blížící se konec světa poznají podle jasných znamení.

Když se nalévají pupeny fíkovníku, říkáte, že bude jaro a máte pravdu.

Ty naše pupeny zemětřesení se ale navzdory některým osamnělým vlašťovkám ještě ani zdaleka nenalévají.

To už spíše vidíme znamení přibližujícího se konce našeho světa v děsivé jaderné apokalypse.

Nicméně každá kapka naději je balzám.

No a třeba to jaro náhle jako zázrakem udaří.