Čelenka svatého Václava se znaky USA a zednářů? Pavel dal na nádvoří říšskou orlici | Václav Hrabák

Vítejte, vážení a milí přátelé proti proudu, proti proudaři. Scházíme se při plavbě na hlubinu v předvečer opravdu významného výročí. Já si to neodvážím sám kormidlovat a proto jsem si pozval člověka, kterého možná znáte ze soubojů o navrácení významného korunovačního kříže z našeho pokladu. Je s námi Václav Hrabák. >> Dobrý den, zdravím diváky protiproudní televize a jsem moc rád, že můžeme mluvit o tématech, které jsou mnohem důležitější, než na první pohled vypadají. Ta témata opravdu jsou nesmírně důležitá. Ten vývoz teď, který proběhl svatovíckého pokladu do New Yorského židovského muzea, je jedním z těch témat. Druhým z těch témat je pochopitelně věc, která se bezprostředně týká tohoto dnešní [odkašlání] nastávajícího výročí. Jde o problematiku té čelenky svatého Václava. No, dostaneme se k tomu. Pojďme na to. [hudba] [hudba] [zpěv] >> Eh, Václave, prosím vás. Já jsem tady před časem udělal takové fópa. Eh, když jsme vysílali naší pravidelnou pondělní poradu nepodvolených, tak se mě tam nějaká eh paní ptala, co říkám tomu, že opět míří svatovický poklad do zahraničí, aniž o tom má česká veřejnost jakoukoli jakékoli zdání. Já jsem jí, protože jsem se tak zběžně jenom orientoval, jsem jí říkal: "To já o tom nic nevím, skoro. Je mi to divné, že by." No, ale ukázalo se, že ano. A vy jste mě sám pak říkal, že už se o to vlastně zajímáte docela delší dobu, že už o tom víte i od jara. Eh, pojďme se dostat k tomu, co to vlastně opět znamená, protože vy jste opět, řeknu, postava známá. tím kromě jiného, kromě národního proudu a všech těchhle věcí, eh, známá tím, že jste intenzivně bojoval za to navrácení toho korunovačního kříže. Také jste k tomu udělal výzvu takovou významnou docela a myslím, že to byl byla součást toho, proč nakonec se opravdu ten kříž vrátil. Ale pojďme si říct teď v předvečer svatov svatováclavského výročí opět zmizel svatovícký poklad z naší země. Co to pro vás znamená? >> Je to je to na jednu stranu šílené, na druhou stranu podařilo se nám, to je velmi důležitá, pozitivní zpráva. Podařilo se nám skutečně zachránit ten korunovační ostatkový kříž, že neodjel znovu, protože od začátku, když jsme když jsme o tom rozvířeli ty informace, že eh v roce 2024 15. března na výročí okupace ještě v tak velmi důležitý symbolický den. >> Ano. >> Tak byla otevřena výstava v Drážďanech, kde byl v jedním z těch hlavních předmětů právě ten ostatkový kornulační kříž, který nechal zhotovit Karel IV. A eh tu výstavu otevřel i prezident Pavel, což eh >> eh jako ve velmi podřízené pozici v nějakém v rámci Německa okresním městě. Samozřejmě je to velké město Drážďany, ale >> Ano. No a hlavně pryč z naší země. prý z naší země a mělo to právě i další spojitosti, včetně té okup výročí okupace, včetně toho, že to tam otevřel prezident Petr Pavel, eh korunovační kříž, který nikdy neměl opouštět e opouštět vůbec naší zemi. Karel IV kvůli tomu kříži a korunovačním klinantům postavil Karlstein. >> Takže něco nehorázného. My jsme kolem toho rozvířeli velmi intenzivní informační kampaň. Udělali jsme i moc hezkou, myslím povedenou celkem velkou demonstraci před arcibiskupským palácem, protože ty předměty jsou ve vlastnictví svatovícké kapituly, takže oni o tom >> rozhodují primárně, ale samozřejmě, protože to jsou národní památky, tak o tom spolu rozhoduje i ministerstvo kultury. No a od začátku kurátor Jiří Fight mluvil o tom, že se následně chystají další cesty toho svatovíckého pokladu, ale hlavně toho korunovačního kříže i do Spojených států. Takže eh to se skutečně tou informovaností, tlakem veřejnosti se tomu podařilo zabránit. Nicméně, nicméně už od jara, kdy vlastně po dlouhé době byl konečně znovu ten svatovícký poklad i s tím kornovačním křížem vystaven v jízdárně Pražského hradu. O tom si můžem taky ještě říct. Ta výstava byla z mnoha úhlů pohledu velmi podivná záměrně. Nicméně přesto jsme ho mohli navštívit a od té doby, co jsme udělali tu výzvu, vlastně pravidelně monitoruju přes přes ministerstvo kultury, jestli náhodou se kolem toho kříže nic neděje. Zatím zatím se nic neděje, akorát, že se pak najednou objevila informace, že už byla podána žádost o vyvezení eh svatovíckého pokladu. Naštěstí ne teda toho kříže, ale nějakých částí toho svatovíckého pokladu. >> Čem si o nich. Ano. >> A takže to už to už jsme nějak věděli už před létem. Pak už nám to potvrdilo i to ministerstvo kultury. A pak už eh chvilku předtím, než než ta výstava byla zahájena 18. září, tak už proběhla taková drobná notick v médiích vlastně, aby se nemohlo říct, že to jako o tom veřejnost nebyla informovaná, ale už v době, kdy ten poklad musel bejt v New Yorku na místě. Ano. No, já myslím, že to je už to samo o sobě skandální, že se veřejnosti nikdo ani nezeptá. Kdyby to bylo, samozřejmě, ono to pravděpodobně bylo plánováno ještě před nástupem této vlády, ale eh spíš to vypadá na to, že to ministerstvo kultury to vůbec nepokládalo za nic tak závažného, aby se o tom nějak vůbec mluvilo. Eh, já bych řekl, že to souvisí s tím, čím jsem začal. My se k těmto věcem dostaneme hned, ale já bych se k tomu vrátil. Eh, když poslouchám málo sice, ale jsem tam rádio české, takzvané veřejnoprávní a takzvanou veřejnoprávní českou údajně českou televizi, tak jsem několikrát slyšel zopakováno. Je před námi prodloužený víkend. Eh, ona je před námi to svatováclavské výročí. Před 100 lety, řekněme v roce 29, jistě bylo to 1000 let a tak dále, ale to [odkašlání] bylo obrovské vzedmutí národního národní hrdosti na to svatováclavské výročí. Kam se to ztratilo za tu dobu? že dnes je to jenom prodloužený víkend. >> Já to celkem jasně identifikuju a tím se dostáváme k tomu druhému tématu, že to byla skutečně snaha tu svatováclavskou energii co nejvíc potlačit >> a právě i i proto proto zřejmě vznikl nápad s tou e čelenkou. H, o čemž si teda povíme povíme asi za chvilku, >> ale eh, ta svatováclavská úcta je skutečně s námi 11 let. To není něco, co nějak jenom rozvířil třeba i Karel IV, ale to bylo skutečně od samého začátku. Ano. >> Eh, po smrti Václava ho vlastně jeho bratr nechal tři roky, myslím po smrti převést do rotundy svatého víta na hrad, kterou založil založil sám svatý Václav nebo tou dobou kníže Václav. A eh tou dobou to byl méně důležitý kostel na Hradě, protože tím hlavním kostelem byla bazilika svatého Jiří, kde byli pochováváni přemyslovští vládci. A ve velmi krátké době po té smrti toho svatýho Václava se z toho z té rotundy svatého Víta stává ten úplně nejdůležitější kostel v zemi vůbec. >> A takže tam narůstala jakoby ta síla, ta úcta. Rotunda se přestavila pak na baziliku svatého Víta. Pak Karel IV na stejném místě s tím hrobem svatého Václava vlastně není od té doby hnuto. Jenom přestavil zase tu baziliku na tu kapli svatého Václava a k tomu vlastně jako přilepil toho svatého Víta tu katedrálu. Ale to ten středobod toho je vlastně ta ta kaple svatého Václava. >> Ano. >> A eh takže na tom svatém Václavu skutečně stojí ta naše národní identita. a nejenom identita v tom jakoby sociologickopolitickém smyslu, ale ta skutečná duchovnost, která tady je od příchodu Cyrila a Metodě od od svaté Ludmily, opravdu ta ta naše ta naše esence. Hm. >> A když vlastně se rozhýbával během 19. století ten český národní duch, tak ta ústa úcta k svatému Václavu byla ta ten hnací motor, ten ta to úžasný, jak se ten národ začal probouzet, tak skutečně ta nejvyšší duchovnost toho Václava eh, tak se rozhýbávala o svatováclavském chorálu se uvažovalo jako o národní státní hymně, takže to to bylo velmi silný. No a do toho nastoupili vlastně ta jako partička Zednářů v čele s Tomášem Garikem Masarikem, kteří, kteří teda se podařilo dostat na hrad, vlastně se jako získat velmi důležité postavení v té nově vzniknší republice >> a tím nastala snaha ten skutečně ten duchovní odkaz, to nebylo to zámínka katolicismu z Habsburkové To byly všechno zámínky, na které se to dobře nalepovalo, ale >> politické zámínky. No, ale vlastně to hlavní byla ta skutečná duchovnost a oni toho toho toho ten odkaz svatého Václava vlastně z hlouby duše nesnášeli a snažili se ho jakkoli potírat, což se do války do jisté míry povedlo. A pak samozřejmě zas zas komunistické straně se na to už jenom navázala, eh, protože ty to taky samozřejmě neměli rádi, ale už to pochází od toho 1918. Já jsem se jenom chtěl pozastavit tam u toho, co jste říkal, u té partičky. Já nepochybuji o tom, že e vstup Masariků do celého dění eh a vlastně abych tak řekl, ukradení si toho vzniku československé republiky, eh, přes Ameriku ve svůj prospěch, byl politickým činem, ale zásadním. Ale vy jste zmínil ty Zednáře, my o nich ještě budeme mluvit, ale podle mých informací eh Tomáš Garik Masarik Zednářem nebyl. Beneš? Ano. A řada dalších významných mužů i z té takzvané mafie a tak dále. Ano, ale přece Masarik nebyl snad zednář. Potom, co jsem zjišťoval všechny možné souvislosti a a studoval i i různé prameny, tak eh je varianta A, že Maserek Zednář byl, varianta B, že byl Zednáři úkolován jako jejich eh jejich loutka, což by o eh [frknutí] Masarikovi mluvilo ještě spíš v jeho neprospěch, >> ale stejně si myslím, že Zednářem byl, [frknutí] protože eh řada souvislostí na hradě, když působil spousta vzniknších zednářských symbolů, pyramidky a tak dál, i ty takový dva sloupy tam takovej ten vstup. >> Eh, jeho syn eh Josef Jan [smích] Jan Masarik, tak tak byl taky zednář. Zednářství je často rodinná záležitost. A důležité je to, že vlastně Masarika na tu na tu funkci připravovali už řadu let dopředu, zřejmě už od konce 19. století. Takže oni ho plánovali, že to bude hlava nově vzniknšího státu. Třeba se koncem 19. století ještě nevěděl, jestli to bude Československo nebo nějaká Česká republika jiného tvaru, [frknutí] ale rozhodně s ním počítali jako s hlavou s hlavou státu. A eh tou dobou samozřejmě ještě navíc, když když byl ten velký to národní vzednutí v čele s tím svatým Václavem, [frknutí] >> tak oni věděli, že kdyby ten člověk, kterého chystají na tenleten post, byl přiznanej přiznanej zednář, takže by si tím jako možná zavřeli dveře. Takže oni si ho tak jako připravovali připravovali velmi >> cílevědomě s tím, že eh to, že pravděpodobně byl Zednář, museli skrýt, aby aby tam nemohl vzniknout nějakej jako odpor k tomu. Ale právě, když se pak podíváme všichni kolem, všichni kolem Zednáři, tak je myslím zcela evidentní, že Zednářem byl při tom zednářství. Samozřejmě tajná organizace není nikde žádnej povinnej index, že by se museli někdo registrovat. >> Ono to bylo jako pak už docela i módní záležitost. >> To samozřejmě to samozřejmě, ale jako v e v tom roce 1918 bylo u nás 90 % katolíků. Jako myslím si, že to by rozhodně jako byl problém pro to jmenování prezidentem. Toho se chci jenom dotknout ještě v rámci právě toho odkazu svatého Václava, že vlastně Maserik na něj zaútočil skrze Husa, abych tak řekl, a e toho svatého Václava odsunuje a zvedá Husa. Ovšem samozřejmě jenom po svém. To znamená například na tu na tu standardu prezidentskou nechá napsat pravda vítězí, ale nikoli už pravda páně vítězí, což je skutečný citát Husův nebo respektive Husův. Je to evangelium, >> kde Hus se hodně vztahoval k evangeliu svatého Jana je a to pravda páně vítězí. Masarik utrhl to pádě a nechal pravda vítězí a obdobným způsobem skutečně skoro bych řekl zednářsky postupuje protikatolické církvi, kterou eh rozhodným způsobem pronásleduje a vlastně nechá vytvořit uměle státní československou církev, která je později se stává církví husickou takzvanou. československou bratřu husickou, čili protestantskou. Já jsem se chtěl u toho zastavit aspoň na chvilinku, abychom pochopili kontext té doby, abychom pochopili kontext toho, o čem teď budeme mluvit. Totiž já bych se ještě znovu vrátil k tomu vývozu toho svatovíckého pokladu teď v tuto dobu. eh opět z České republiky za moře do židovského muzea v New Yorku. Ono je to docela podle mého soudu symbolické, že právě eh se to má odehrát v židovském muzeu. Eh jak vy si to vysvětlujete? Vy jste vy znáte pana Fightta e kurátora té nebo spolukurátora té výstavy neworské. Co to je prostě za kroky tohleto kříž a teď tohle? >> Ono i ty billboardy na tu výstavu, co byla v pražské jízdárně, to byly jako černá plocha a na tom jakoby taková zkrumáž hebrejských symbolů. Přitom zrovna v tý jízdárně Prajského hradu tam ty judaistické předměty jako nebyly. Eh, takže to jsou nějaké nějaké jako hodně podivné podivné snahy už i ta výstava vlastně v pražské jízdárně. Eh, v podstatě mi přišlo, že záměrně odpuzujou lidi, aby tam chodili. >> Mhm. >> Byla celkem tématicky podobná výstava. Teď ještě probíhá v Národním muzeu výstava s názvem Přemyslovci. Tam nejsou zdaleka tak působivé předměty. Je k tomu udělaná propagace. Byl jsem tam nedávno, normálně ve všední den a tam je opravdu jako plno lidí. [vzdechy] Naopak v té jízdárně Pražského hradu eh ta výstava lákala na to, že to je vlastně nějaké moderní umění s s hebrejskými písmeny. Eh takže [frknutí] oni se spíš snažili, aby tam opravdu lidi nechodili. Přitom eh jako když člověk vstoupil už do toho pavilónu s tím svatovíckým pokladem, tak to bylo nádherné. Tam opravdu ty předměty zářily nejenom tím nasvícením, ale tou tou úžasnou energií. Takže oni to tak jako tak nemůžou jako zadusit tu sílu, ale snažili se to obklopit těma eh těma moderníma prapodivnýma věcma i s i s prapodivnou jako dunivou nepříjemnou hudbou. jako snažili se to zahltit tou negativní energií a eh když se >> ta symbolika mimochodem té výstavy je obsažena v tom eh takovém plakátu, my ho teďkon vidíme, eh kterej já zaprvé nechápu příliš, ale eh uvědomuju si, že vlastně tam vidíme paži svatého Václava, ten relikviář, v němž jsou ostatky svatého Václava a vedle toho ho jakousi jakýsi hrnec [odkašlání] s nějakou pravděpodobně zvířecí kostí. Co to tam [odkašlání] dělá? Co to je za Co to je za spojení? >> Právě oni to ten kurátor fight to vydává samozřejmě on to je ten ta plechovka od barev s tou zvířecí kostí je nějaký objekt vytvořený jakýmsi světově jako známým umělcem. Nevím, jestli je nějak světově uznávaný. Hm. >> To zas jsem nechtěl až zas tak zkoumat, ale je to jako [frknutí] eh prostě legální autor, kterej ale tu tudletu thleten předmět vyrobil někdy v 70. 80. letech v minulým století. [frknutí] Už je dávno po smrti. Takže to, že nějakej umělec si vytvoří jako něco naprosto naprosto v pořádku, ale to, že ten kurátor Jiří Fajt to umístí ten předmět zesměšňující vůbec eh princip ostatků svatých jako takových, protože na tom na tý zvířecí kosti ještě jako křížek, >> takže to je zcela jasná symbolika, tak jí jako vystaví hned vedle relikviáře svatého Václava, kde je v něm jako uchovává jeho jeho část kosti pažní. Tak to je něco neslýchaného. On sám eh Jiří Fajt na jedné přednášce řekl, že jedním z dvou hlavních témat té výstavy je kritika katolické církve. >> Aha. Eh, což jako zapůjčuje si to nejcennější, s čím vlastně disponuje vůbec česká církev, konkrétně teda >> katolická, >> svatovíck svatovícká kapitula. Ty [frknutí] to mají jako ve zprávě. Spolupodílí se na tom kanovník svatovícké kapituly Kelnar. Nejsem si teď jistej křesným jménem, což je taky farář působící ve svatém týnu vedle Staroměstského náměstí. Takže tím, že se na tom podílí přímo ta svatovícká kapitula na něčem tak jako zesměšňujícím vůbec princip ostatků zrovna i konkrétně s ostatkem svatého Václava. opět další další jako znevažování, zesměšňování nejenom té církve jako takové, ale i jmenovitě toho svatého Václava. A zrovna do té na tu výstavu eh na tu výstavu do toho New Yorku byla odvezena, naštěstí neodvezli teda ten kříž, co už jsem zmiňoval, ale byla tam odvezena relikviářová bysta svatého Václava. Také tadleta ten relikviář ve tvaru ruky s tou kožní s tou pažní kostí svatého Václava. >> V té bystě je také jsou ostatky. >> V té bystě také ostatky svatého Václava. v té paži taky. Eh, ještě navíc sanktuárium eh z eh kaple svatého Václava, o kterej jsem právě mluvil, to je ten ta kaple, kterou postavil Karel IV nad hrobem svatého Václava, tedy ten >> nejdůležitější náš eh národně státní místo vůbec, na kterém je postavena naše země těch 1100 let. Tak eh tam v té době v roce 1375 bylo právě vyrobené to sanktuárium, což je skříňka na na hostie, na tu >> na ten nejsvětější předmět, e, který kdy se promě proměňuje tělo Páně během během eucharistické bohoslužby. Pě, >> což bylo právě ještě v době života Karla IV. On umřel až pár let potom. Takže Karel IV přímo byl u toho, jak bylo todleto sanktuárium s tou hostí používáno na tom nejdůležitějším místě pro náš pro na pro naši zemi. A toto sanktuárium je taky odvezeno do do toho židovského muzea eh do New Yorku. Celkem nevýznamné. E jestli jsme tam viděli tu fotku >> ano >> toho muzea. To je takovej celkem obyčejnej barák jako na Vinohradech. To není nějaké >> oproti tomu v Drážďanech to byla celkem důstojná, i když pouze jako výtvarná galerie, ale jako ostatky svatých křesťanských vystavovat eh v židovském muzeu s dalšími judaistickými předměty, jako >> kdesi na rohu v Manhattanu. >> No to přeci jako i jenom při zdravém rozumu to vůbec nedává smysl. A myslím, že každý zatím instinktivně musí vnímat nějakou neplechu. M >> hm. Eh, co je v té, mimochodem v té by, o které víme, že tam tedy je? [frknutí] Co je v té bystě eh svatého Václava za ostatky? Nevíme to. H >> to bych se musel podívat. Nevím přesně, jaká je část. Jinak jako >> ale jsou to všechno vlastně předměty, které jsou naplněny eh abych tak řekl částmi těla svatého Václava. Čili mají ten majský obrovský eh vyzařovací, abych tak řekl, efekt. A my to tady na oslavu eh svatováclavskou teď nemáme. Oni nám to odvezli tentokrát do Ameriky, do židovského muzea. Já myslím, že ten e Doufejme, že se to vrátí. Mimochodem, eh já eh myslím, že ten symbolický rozměr toho je naprosto jednoznačný a naprosto jasný. Ale já bych se teď rád vrátil k tomu, co jsme sotva zmínili, protože eh říct v naší realitě slovo zednáři, to znamená, že si část lidí bude ťukat na čelo, protože si myslí, že jsou to nějaké pohádky a nebo něco strašně starodávného, co vůbec už nefunguje. Ale ono to se proměnilo do jistého znaku právě v souvislosti se svatým Václavem. Takže pojďme teď ke té zmíněné čelence svatého Václava. Co to vlastně ta čelenka je a jak to vzniklo a a co co na ní uvidíme? Hned se jí na ní podíváme. Ale co to vlastně je ta čelenka? >> Eh, tak z toho hlediska e jako symbolického jsou tam eh je to ze zlata, vypadá to hezky. On to ten návrh udělal známý český architekt Fanta. Většina lidí zná asi Fantovou kavárnu. On navrhoval celé nádraží hlavní. >> [povzdech] >> Ona je hezká na první pohled, zajímavá, ale když se na to podíváme trošku podrobněji, tam vidíme přímo pod eh tou svatováclavskou plamenou orlicí, což teda je ten nej samozřejmě na tom hlavním místě, tak hned pod tím jsou eh pruhy eh americké státní vlajky, sedm červených pruhů, mezitím šest bílých. Takže přesně tak, jak je americká vlajka po stranách tam ještě vidíme pěticípé hvězdy na modrém podkladu. >> Mm. >> Takže velmi silná symbolika e Ameriky. >> A zároveň, když to zkoumáme ještě blíž, tak tam můžeme rozpoznat zednářskou symboliku. >> Mhm. >> Eh, nevím, jak moc zabíhat do detailů. Ono když si to člověk trošku jako načte ty, co jsou hlavní zednářské symboly, eh takové ty dva sloupy, třeba i e akáciová akáciový list nebo taková větvka se zelenými lístky. Při víceméně akáci asi člověk zas tak často nezná, ale je to velmi podobné akátu. >> Hm. Tak to jsou zelené lístky kolem nějaké středové středového středové části. Velmi silně to připomínají právě ty zelené polodrahokamy na tom jako na na té čelence, co jsou jako na nasazené na takových drátkách. No a pod tím visí dolů, dolů na takových řetízkách, korálkách visí znaky e českých zemí a Slovenska, protože tou dobou samozřejmě Československo, takže Čechy, Morava, Slezko, Slovensko a už na když se na to trošku jako naladíme, tak je vidět silná zednářská symbolika, silná americká symbolika v čele té čelenky a pod tím visí v jaké jaké ji podřízené pozici ty jakoby naše naše země a vlastně právě vy už jste zmiňoval v roce 1929 blížil se velmi důležitý svátek právě pro celou naší e celou naši zemi. Eh tisícileté mileniální výročí smrti svatého Václava. Všichni [vzdechy] se na to těšili, připravovali velké oslavy. No a Zednáři zřejmě, aby právě eh jako sdělili nějakým způsobem, kdo je tady pánem, tak eh v Americe proběhla nějaká sbírka, jako na na pohled jí organizovali nějaké nějaký klub českých dam z Chicaga, ale právě zase, když se koukáme trošku do detailů, tak to byly manželky z jednářů, takže oni to tam zpunkt punktovali, vytvořili něco esteticky hezkého nahoře se s tou plamenou svatováclavskou orlicí, aby to přeci jenom s tím Svatým Václavem korespondovalo, ale ta silná zednárská symbolika tam byla do toho vetknuta, ta americká >> a ono se jim podařilo vlastně eh tu to naš to naše to nejvyšší to to naše nejvyšší, na čem stojí ten náš ten náš národ, stát země. >> Ano. >> Tak [frknutí] tímhletím způsobem vlastně pokořit. >> Hm. >> Ale zas nechci v tom škarohledět. Jako nemyslím si, že ta přímo ta síla toho svatého Václava, to co on skutečně vyzařuje z toho z toho ostatku a tak, [frknutí] že by tím byla oslabena, to si nemyslím. Ale je to velmi důležitá symbolická symbolický akt, který vlastně i tě eh americkým zednářům a i těm jiným těm skrytým skupina skupinám a každý rok si to připomíná, že jo, protože každý rok je vyzvednuta ta svatováclavská lebka a je vždy ozdobena touto čelenkou. >> Ano. >> A při těch hlavních poudních mší mších mši ve Staré Boleslavě je to s tou čelenkou. Takže každý rok je připomínáno, že vlastně eh Zednáři to tady mají pevně v rukou v podstatě >> nepřetržitě od toho roku 1929. >> Já myslím, že je v tom okamžiku dobré se zamyslet ještě nad jednou věcí. to, že jim to vůbec, abych tak řekl, stálo za to zednářům všechny tyhle věci podnikat a že jim to stojí za to stále. Eh, například vis, korunovační kříž, vis vyvezený eh od nás pryč, vis teď tento unesený svatovícký eh poklad, to svědčí o tom, že se ten tlak proti eh církvi, proti katolické církvi e nezmenšuje. Naopak, jak když se koukáme na Vatikán a na všechno, co tam probíhá, eh ten satanský kouř ve Vatikánu ještě stále houstne. My tady ale máme toho svatého Václava. Řekněte mi jen spíš názorově. Eh, je možné, že se to právě ta diskrepance toho zednářského politického tlaku a ta vyzařovaná energie ze svatého Václava, není to něco, co vlastně symbolizuje diskrepanci celé té naší doby a ohrožení našeho státu a našeho národa. E, já v tom možná ale vidím právě i ten potenciál obrovský, >> to, že oni do toho takhle pořád tlačej, tak oni se bojí vlastně, jo, že skutečně, když se navrátíme k tomu duchov tomu k té duchovnosti, >> ano, >> tak my eh máme v rukách ohromný nástroj, který oni oni se snaží stále kontrolovat, protože protože se jim vlastně velmi nelíbí, jak jsme i jak jste i mluvil o tom eh vzniku republiky, velmi podobným způsobem jako proti svatému Václavovi bojovali i proti paně Marii. >> Mhm. >> Eh, propojili jí eh velmi intenzivně se snažili a povedlo se jim to. propojilí jakoby z Habsburgy, aby ten odpor v Čechách vůči Habsburkům samozřejmě byl velký. Takže [frknutí] jim se podařilo jak i toho svatého Václava, což je vlastně takovej nonsens, protože svatý Václav to jsou ty naše kořeny a oni z něj v podstatě udělali téměř Habsburka taky jako aby ten odpor Ale u něj se jim to tolik nepovedlo, ale snažili se o to. To jsou opravdu opravdu různé různé >> eh zajímavé odkazy. Tak mnohem víc se jim podařilo spojit vlastně ty Habsburky s pannou Marií, takže i ten stržený sloup na na Staroměstském náměstí, to je zase dílo dílo těch stejných skupin. Samozřejmě byly tam nějak nějací nastrčení nastrčení lidi včetně toho známého ze Ježíškova. [frknutí] A eh ale on dokonce při umírání sám jako to jsou záznamy, jak že to je to nejvíc, z čeho v životě litoval, že se na tom podílel. >> [frknutí] >> A samozřejmě ne nemohlo nemohlo se zase veřejně veřejně dělat, že to dělají, že to dělá přímo hrad, ale hned potom to vlastně sám Tomáš Garik Masarik jako pochválil v podstatě to stržení mariánského sloupu. Takže oni se skutečně těch těch nejvyšších duchovních energiích Krista, Panny Marie svatého Václava, ze kterého právě je také dobré si říct, co to vlastně jsou ostatky svatých. Ano, >> protože z nich právě to nejsou ti svatí nebo něco nějaké vzpomínky nebo tak. Tím, jak oni byli svatí, z nich skutečně vyzařuje Kristovo světlo. >> Hm. A právě to zacházení s těmi ostatky, kdyby do Ameriky odvezli nějaký zlatý zlatý cetky, myslím, že by to bylo jedno. V rámci svatovíckého pokladu jsou také různé jako hezké předměty, ale jako proč ne, to klidně ať lidi vidí, ale přímo ty ostatky svatých, k které to Kristovo světlo vyzařují, >> tak to je právě něco naprosto naprosto šíleného. Takže to jsem chtěl vlastně dokončit tuhletu myšlenku. Oni skutečně ta síla je obrovská a oni se snaží jí kontrolovat, protože >> možná se bojí, že skutečně by se mohla probudit. >> No, já myslím, že v mnoha ohledech se sem tam něco probouzí. Eh, znovu postavený mariánský sloup s vámi ostatně souvisí. Vy tam cosi podnikáte. Řekněte nám, co tam děláte. >> Eh, už je to více než dva roky. Každého 13. v měsíci od 18 h tam pořádáme eh pořádáme modlitby za mír a za český národ >> a zpíváme u toho velmi hezké písně Ave Maria i českou hymnu dvouslokovou a je tam nádherná energie a ale má to i tu sílu, že skutečně ty modlitby jsou vyslyšeny. přesvědčen, že i se tam skutečně dělá jako důležitá duchovní práce pro náš národ. >> Hm. Myslíte v této souvislosti řečeno, že vyvezení toho, opětovné vyvezení teda těch ostatků svatého Václava eh může souviset i s tím, co se teď tady u nás, abych tak řekl, politicky děje. Je to i nějaký pokus odzbrojit tu eh nepodvolenou část národa, která ještě si nenechala vymazat eh z hlavy a a vyrvat ze srdce eh tu duchovní ten duchovní rozměr, na němž vlastně všichni stojíme. Je to pokus nějaký takhle konkrétní, eh, deodzbrojující, demobilizující je a nebo je to prostě jenom jejich tupost a prostě to vemou a jdou si to vyvést. Co je v tom podle vašeho názoru? >> Myslím, že tam je, že oni to využívají pro několik věcí současně, že to ani není jeden nějakej první plán. Oni s tím můžou samozřejmě něco něco dělat a je to pokus oslabit naší zemi, pokus nás skutečně jako likvidovat nejenom jako tu duchovnost, ale s tím i ten jako náš stát, včetně té politické té politické aktivity. Ale tak jako se ukázalo s tím korunovačním křížem, kdyby jsme nic nedělali, proběhla by nějaká malá notická v médiích, tak by se jim to podařilo. To, co to, co oni se snažili prostě bez vědomí veřejnosti oslabit tady ty naše naše důležité energie světu ukázat, že jsme úplně pitomí, že si necháme líbit, co co se jim zlíbí >> a že jsme podvolení. Mhm. >> Ale právě to, že se kolem toho rozvířela ta eh ta informovanost, to najednou lidi, kterým dřív ten kříž kříž vůbec nic neříkal. >> A to je opravdu velmi silný předmět. Eh, já jsem tam strávil několik hodin v té v té jízdárně Pražského hradu >> hned před ním. A eh to je něco skutečně nádherného. A tím, že vlastně se ta pozornost k tomu přitáhla, tak oni tím aktem toho odvezení do těch drážďan si sami způsobili velké bolení. >> Mhm. A myslím, že i to, že to odvezli jako do toho New Yorku, tak ty plány jsou takové, že že eh že nás se snaží oslabit, ale jak říká klasik, který přede mnou sedí, že žádné plány [smích] nikdy nevyjdou, tak ono se to zase obrátí proti nim. Ale je na tom důležitá ta spoluúčast >> lidí >> a ty modlitby, které eh které naopak, když se když se obrátíme ke svatému Václavu, který je teď zastoupen i na druhém konci zeměkoule v New Yorku, tak vlastně my to světlo můžeme naopak jako šířit šířit dál. A >> a eh tím nechci říkat, že oni vlastně udělali dobře, ne? Oni se snažili snažili dělat zlo, ale ono se to proti nim opět obrátí a >> my těmi naš tou naší pozorností a modlitbami můžeme eh naopak to jako pro tu vzrůst té duchovnosti použít. My >> mám ještě poslední otázku. My jsme teď konfrontováni nejen s tím, že je vyvezen svatovícký poklad do New Yorku, nejen s tím, že máme svatého Václava zítra s tou čelenkou, eh, [frkn