Česká politika, NATO, Írán a svět po summitu | Glosář týdne

Dobrý den, přátelé. Je tu další glosář. Zdravím vás u něj.

Není snadné psát si scénář v takovém vedru, protože se lepím na papíry, které jsem si připravila. Na druhou stranu asi tvořím menšinu těch, kteří mají i větší teplo opravdu rádi. I když teda 40 plus je hodně i na mě. Okurková sezóna? Žádná nebude.

Hlavní téma minulého týdne na české politické scéně je jasné. Prezident chce a chce a chce jet do Ankary a všem tam velet a hlavně podepisovat, aby jeho sponzoři zbrojního průmyslu dostali pěkný nový kanálek na dobývání renty a na okrádání nás ostatních. Na věčné časy, snad tak, a nikdy jinak. Proto je taky větší rozbroj na hradě.

Pokud to někdo z vás ještě nepochopil, Ústavní soud rozhodl skandálně s předběžným opatřením, což lidový humor okomentoval: do půlnoci objednáš, ráno v Baxa boxu máš. Humor ještě máme.

Já jako pedagog jsem velmi ráda, že je to tak průhledné. Kdo teď nevidí, kdo je součástí českého hlubokého státu a jak funguje, ten je s prominutím idiot a nemíním s ním ztrácet čas. Vidíme to krásně. Ústavní soud, Česká televize a rozhlas. Samozřejmě Seznam, který pouští ven údaje, aby Zdíša, přátelé, je mohla využívat ve své novinářské činnosti. Oni tomu tak říkají.

Jinak postup u pana Pauknera, o kterém se nyní hodně píše a hovoří, je vlastně stejný jako u mě. Kde rozebírat obsah toho, co člověk říká nebo píše? Jede se na hráče. Když je teď ten fotbal, tak připomenu, dá se, tak říkajíc, hrát míč a dá se hrát na protihráče. A u nás je to hra na protihráče. Křiváctví, sprostota, špína, podepřená médii hlavního proudu, které nám zajišťují demokracii, soudy a taky naším gangem Frecops. Jeho členové porušují neustále zákon, ale nic se jim nestane.

Už jsem o tom mluvila, ale fascinuje mě neustále víc a víc, jak ta současná vláda z téhleté struktury neřeší nic. Očividně chce mít hlavně klid na práci. Ty hlavní mocenské kultury tím pádem zůstávají stejné. A třeba taková paní Šlerová se asi rozhodla inspirovat u pana Staňury. Konec června, základní rámec rozpočtu – nic. Jednání se sociálními partnery – nic. To je změna k lepšímu, že?

A pak další dobývání renty u větrníků, aby nezůstalo jenom u jednoho kanálu na zbrojení, ale aby i další přišli na řadu z našich daní. Tady jsem ale pozitivně překvapena tím obřím odporem obcí a jednotlivých aktivních občanů, protože ty větrnice jsou velkého množství rizik a hlavně je to totální destrukce naší krajiny a to pak nejde vrátit.

Já se budu samozřejmě taky zajímat o to, jak se bude znárodňovat ten čas, protože to je jedno z našich velkých aktiv. Je to jedna z mála věcí, která se ještě u nás dá ve velkém rozkrást vedle důchodového systému a zdravotnictví. Takže tady je potřeba mít pozorné oko.

Malá odbočka k fotbalu. Nebojte se, nebudu mluvit o té hrůze, kterou předvedl tým ČR, který tam byl stejně omylem. To už jsem se vyjadřovala minule, ale potěšením řeknu, že Ronaldo Boban dal góly na šesti mistrovstvích a spáchal tak další ze svých mnoha rekordů. Aspoň na něco se dá koukat.

Jinak myslím, že jsem poprvé ve svém životě plavala ve Vltavě v 8:00 ráno, ale pardon, to už zase zabíhám k nějakým personálním věcem.

Zpět ke světové politice. Írán – Spojené státy sice jednají, ale občas taky proti sobě střílejí. Uvidíme, zda se Íránu podaří prosadit si dopravní rentu v Hormském průlivu a uvidíme, jaký bude finální postoj k Ománu. Zaznamenala jsem mnoho různých vyjádření.

Venezuela zažila obří zemětřesení. Nejdřív jí gangstersky unesli legitimního prezidenta. Vláda se zcela podvolila. Chová se jak říšský protektor vůči severnímu gangsterovi. A teď ještě tohle – ubohé malé Benátky sedící na velkých zásobách ropy.

No, a když jsem sleduji – nejen americké servery. Víte, že já sleduji i CGTN a mnoho indických kanálů, samozřejmě, ale na těch amerických se nám, přátelé, začíná objevovat Sergej Karaganov. A já se domnívám, že to něco znamená.

Karaganov je samozřejmě strana války v ruské politice a jeho názory patří k tomu radikálnějšímu křídlu. Velmi doporučuji. Podívejte se na jeho rozhovor s Johnem Mearsheimerem. To je mnohem důležitější než nějaký summit v Ankaře, který nechci podceňovat. Tam se budou poplácat a slibovat, že vlastně už brzy celý rozpočet půjde jenom na zbrojení a samozřejmě hlavně do USA.

A případně, když se to bude chtít, tak necháme všechny zdechnout v boji proti jaderné velmoci, protože takhle to cítí americký vojensko-průmyslový komplex. A také pan Mert si myslí, že by se tím mohly napravit ty hrozné historické křivdy vůči jeho zemi.

Koneckonců takto cítí i ten, řeknu si, nacionalismus. Ty revančisté se nám většinou neobjevují separátně. V Polsku někteří mírně procitají z extrémní rusofobie a uvědomují si, co je obsah ukrajinského režimu a co to znamená, když si něco takového vedle sebe s radostí vykrmujete. Co živíme? To nás ovlivňuje. Když si vykrmujete pochodující Azov, tak hádejte, co zklidíte.

Ono to platí i vnitřně. Není bez důležitosti to, čemu se věnujete, čemu dáváte svůj čas, co čtete, s kým se stýkáte, co to ve vás probouzí, co vám to dává a někdy i bere.

Já glosář připravuji s tím, aby byl pro vás souhrn uplynulého týdne, na kterém se zamyslíte, možná někdy i pobavíte, a budu o to usilovat i v horkém létě.

Příští týden zase na slyšenou.

M.