2026 08 30 PŘEVZATO Jindřich Rajchl Část bitcoinové kauzy o které se nemluví

Krásný, dobrý podvečer, dámy a pánové.

Vítám vás v posledním prázdninovém živém vysílání na svém kanále, na své stránce na Facebooku a jako tradičně v obvyklém čase.

Každopádně i dnes se pokusím být stručnější. Minule jsem to už stáhnul asi na nějakých 45 minut a myslím si, že dnes opravdu, tím že je poslední víkend před začátkem školního roku, byste ho měli trávit spíše s vašimi dětmi. Takže si to popovídáme jenom o těch nejzávažnějších tématech, ale myslím, že to bude stát za to, protože všechny ty věci, které vám budu sdělovat, ty okruhy, jsou podle mého názoru extrémně zajímavé.

Jednak to, co jsem už přislíbil – takovou tu odvrácenou stránku bitcoinové kauzy, o které se příliš nehovoří. Já bych vám tady rád vysvětlil, proč se o ní nehovoří a proč nejsou někteří lidé stíháni.

Jednak to je trochu sonda do toho, co možná mohl dojednávat a o čem mohl mluvit šéf CIA John Redcliff v Moskvě při svých rozhovorech, při svých jednáních. Mimochodem tam byl i šéf vatikánské diplomacie, takže vidíme, že se skutečně ledy hýbají.

No a v neposlední řadě se určitě vyjádřím k té katastrofě, kterou jsme mohli slyšet v 11:00 na CNN Prima News, kde Petr Pavel se předvedl, že opravdu nepatří na Pražský hrad.

Podle mého názoru každý, kdo si ten rozhovor pustil, se musel jenom držet za hlavu a každý, kdo mu šel dát hlas v roce 2023, tak po tom, co nám tam předvedl, si musel podle mého názoru buď to nafackovat, nebo alespoň se nařezat na ruce, nebo si je nějakým způsobem potrestat za to, že tam ten lístek vhodil. To byla ukázka hlouposti, prázdnoty a argumentační zoufalosti. Nevím, jak to dál ještě pojmenovat.

Škoda, že Petr Pavel – a právě proto je to za mě špatně – byl zvolen člověk, který nikdy nebyl v politice, protože on fakticky nikdy nebyl v přímé politické debatě ohledně těch klíčových národohospodářských problémů s jakýmkoliv oponentem. A věřte mi, že kdybych se s ním jednou setkal, tak by to byla pro něj ještě větší ostuda, než to, co jsme dnes viděli na primě.

Pojďme ale po pořadě. Budu rád, když budete sdílet mé živé vysílání, protože dnes to myslím opravdu bude stát za to a bude to kratší. Nebo když si vyberete jednu z těch pasáží, které jsem tady avizoval a o kterých budeme hovořit.

Takže pojďme na Johna Redcliffa, ředitele CIA, který zavítal do Moskvy, jak už jsem říkal, společně se šéfem vatikánské diplomacie. Já jsem o tom již částečně hovořil u Petra Hajka na jeho Protiproudu. Moc děkuju za ty reakce. Ten rozhovor už má přes 50 000 shlédnutí na YouTubu, což je nádherné číslo, vysoce nadprůměrné na Protiproud. Takže moc děkuju za všechny vaše vzkazy a komentáře, které mi přišly od vás, jež jste si ten rozhovor poslechli. Ty jsou opravdu na 100 % pozitivní, takže z toho mám opravdu velkou radost a moc za to děkuju.

My jsme se tam toho dotkli, ale podle mého názoru jsme ještě jakosi neměli čas a prostor to rozebrat ve vyšších důsledcích. Ta návštěva je třeba hodnotit z pohledu kontextu současných událostí, které vidíme na geopolitice a na celém světě.

Tou první událostí je samozřejmě íránský konflikt, na který se Spojené státy americké soustředí v tuto chvíli jednoznačně nejvíce. Pro Trumpa je Ukrajina už fakticky jenom příží a byl by velmi rád, kdyby ta válka skončila. On tam už nemá co získat. To, co Američané vlastně chtěli, tak už toho dosáhli. To znamená, že Rusko bylo tou válkou zcela jednoznačně oslabeno. O tom není žádná pochyba, ale především oni v podstatě uzavřeli kontrakty se Zelenským velmi výhodné pro americké firmy, pro Spojené státy americké. Takže Ukrajina je dnes z velké části v rukou amerických korporací. Tudíž ta válka, její pokračování nemá pro Spojené státy žádnou hodnotu. To je myslím v tuto chvíli jasné.

A zadruhé sami Ukrajinci už říkají, že se jim ta fronta rozpadá. Zejména u Slavjansku a Kramatorsku fakticky Rusové postupují velmi rychle na tato dvě zásadní, klíčová poslední města v doněckém regionu, o která Ruská federace ještě stojí. To je myslím v tuto chvíli naprosto klíčový fakt.

To znamená z mého pohledu, že to, co John Redcliff přijel vyjednávat do Moskvy, je nabídka – debata nad podmínkami, za kterých by bylo možné ten konflikt ukončit. Trump už nechce posílat další zbraně na Ukrajinu, rozhodně ne patrioty. On je potřebuje u Perského zálivu a rozhodně ne štěpit svoje síly a kapacity svých zbrojerských koncernů na dvě různé strany. To je v tuto chvíli jasné.

V Íránu opravdu je ta válka velmi zaseklá, ale je pro Trumpa mnohem důležitější, protože Hormuský průliv a vlastně veškeré ty ekonomické vazby, které tam v danou chvíli probíhají, jsou z pohledu Spojených států amerických tisíckrát důležitější, než to, co se děje na Ukrajině. Já myslím, že je to v danou chvíli očividné a že Trump potřebuje se z té války, z toho konfliktu s Íránem, odnést úspěch. V současné době to tak nevypadá. To znamená, on potřebuje něco změnit.

Jediné, jak může Írán v tuto chvíli skutečně donutit k nějakému jednání, k ústupkům v rámci těch jednání, je ekonomický tlak. Za žádný zásadní ekonomický tlak nemůže vyvinout do doby, dokud s Íránem bude spolupracovat Rusko a Čína. Írán z hlediska své geografické polohy má skvěle krytá záda a z hlediska ekonomiky v tuto chvíli rovněž, protože jak Čína, tak Ruská federace s ním velmi úzce spolupracují a tím pádem mu pomáhají ustát ten konflikt s mnohem technologicky vyspělejšími státy, jako je Izrael či Spojené státy americké.

Proto si dovedu představit, že Redcliff přijel vyjednávat podmínky, za kterých by bylo možné ukončit konflikt na Ukrajině, kdy Spojené státy by fakticky nabídly tlak na ukrajinské vedení. Ono by to už pravděpodobně bylo bez Zelenského, protože samozřejmě naše média vás o tom neinformují, ale na Ukrajině se fakticky na denní bázi konají masové protesty vůči Volodimirovi Zelenskému.

Je to dáno tím, že další korupční aféra pod krycím jménem Forest Gump, která zasáhla v první vlně Ininu Mudru, ale v druhé Kirila Budanova, šéfa prezidentské kanceláře, už fakticky dokazuje, že Zelenský je součástí té korupční sítě. To je v tuto chvíli naprosto nezpochybnitelné.

Prvním ředitelem kanceláře prezidenta Zelenského byl Andrej Jermak. Ten už musel odejít, protože se ukázalo, že samozřejmě byl prolezlý korupcí skrz naskrz. Kiril Budanov, o kterém se říkalo, že je čistý jak liliový květ, tak byl zachycen na nahrávkách právě při telefonátech s Idenou Mudrou, ale i s dalšími představiteli, kde zcela jednoznačně z toho plyne, že se podílel na rozkrádání té zahraniční pomoci. A dokonce se tam zní nádherná věta, kdy se ho zeptali v tom telefonu, jestli chce bojovat s korupcí.

A on říká: „Ne, s korupcí nechci bojovat, korupci chci řídit a usměrňovat." Takže myslím si, že to je krásné přiznání v plném rozsahu, že Kirilo Budanov byl součástí celé té sítě a logicky s ním i Volodimir Zelenský.

Tudíž ty protesty už jsou masové a ty protesty také někdo řídí. Oni se nedějí jen tak pro nic za nic. Většina těch masových protestů je řízena různými skupinami, které pracují po celém světě. A na Ukrajině to není výjimkou. Stejně tak, jak byl řízen Majdan, tak teď je zase řízen protest proti Volodimirovi Zelenskému.

Tudíž dle mého názoru se vyjednával v Moskvě konec Zelenského a ta podmínka míru, která spočívá v tom, že by Rusko získalo zbytek doněcké oblasti, ten Slovyansk a Torecz, který získá dříve nebo později buďto silou nebo odchodem a že by v podstatě nastal mír tím, že by Rusko vrátilo část Charkovské oblasti, získalo zbytek té doněcké oblasti, ponechalo si kontrolu nad Luhanskou oblastí celou, kterou kontroluje v tuto chvíli a nad těmi územími, které kontroluje v cherzonské a záporožské oblasti.

Co bych za to chtěly výměnou Spojené státy americké? No, já jsem přesvědčen, že právě pomoc vůči Iránu, nikoliv vojenskou, ale právě tu ekonomickou, to znamená zprostředkování toho jednání případně i s Čínou, aby tam došlo k nějakému tlaku na Írán, aby se domluvil a Donald Trump neodešel z té války v Íránu jako poražený. Cokoliv jiného, samozřejmě, není to jistota. Někdo jsme u těch jednání neseděli. Sto procent to vědí jenom ti zúčastnění, ale za mě nic jiného nedává logický smysl.

Cokoliv jiného, jakékoliv jiné varianty, představa, že by tam Redcliff jel vyhrožovat Rusku, že na ně Spojené státy zaútočí nebo že uzavřou vzdušný prostor, to si vůbec v tuto chvíli nedokážu představit. To je prostě holé science fiction. Dle mého názoru tam prostě probíhala dohoda na těchto parametrech.

Já osobně říkám, že je smutná ta záležitost a ten aspekt celé té války, že mnohem lepší dohodu pro Ukrajinu, pro Evropu jsme mohli uzavřít už před čtyřmi lety. V té době, když my jsme apelovali, abychom se dohodli, abychom sedli za ten jednací stůl, za kterým teď seděl John Redcliff. Nevím, jestli je Redcliff proruský zrádce a vatikánský diplomat nejvyšší, jestli je také jaksi prorusky zaměřený. Nemyslím si to.

Když jsme říkali, že tohle jednání mělo proběhnout už před čtyřmi lety, protože jinak ten, kdo na tom nejvíc bude tratit, je Ukrajina, tak se teď ukázalo, že jsme měli absolutní pravdu. Absolutní pravdu. A že v podstatě mohla mít Ukrajina mnohem širší území, nad kterým by se zachovala kontrola. Tehdy v dubnu 2022 byl na stole v Istanbulu úplně jiný návrh. To znamená, že Ukrajina mohla mít stále kontrolu, plnou kontrolu nad Záporožskou oblastí, Charsonskou oblastí a Luhansk a Doněck by se staly autonomními republikami. Byl by to stokrát lepší návrh a stokrát lepší dohoda, než to, co musí Ukrajina a bude muset podepsat v nejbližší době.

Za nejvtipnější mě připadá, když Martin Dvořák tehdy, možná si to pamatujete v televizní debatě, říkal, že my nechceme mír, ale že chceme kapitulaci Ukrajiny. Víte, co je na tom paradoxní? Že tahle dohoda bude faktickou kapitulací Ukrajiny. Tahle dohoda, kdy Ukrajina vydá zbytek té doněcké části, tak to bude kapitulace Ukrajiny.

A kdo ji k té kapitulaci donutil? No, lidé jako Martin Dvořák. Lidé jako Martin Dvořák, kteří prostě naprosto nerealisticky se bili v prsa a tvrdili, jak válka skončí, až vyženeme posledního Rusa z ukrajinského území, kdy posílali ty Ukrajince do toho masomlýnku, který neměl žádný jiný účel, než to, aby právě z toho vyšli ti mocní, bohatší a mocnější Spojené státy americké, jak už jsem říkal, mají kontrakt na využití ukrainského průmyslového, či spíše nerostného bohatství. Mají samozřejmě nakoupený už tam půdu, tu nejlepší půdu, která v Evropě je. Rusové si z toho také odnesou to, co chtěli a Ukrajina bude tou největší obětí.

To, co je samozřejmě nejzásadnější, je, že nemuselo zemřít zhruba dva miliony lidí. Nemuselo. Bylo to naprosto zbytečné. A kdyby tehdy lidé vzali rozum do hrsti a v podstatě realizovali to, co my jsme navrhovali od prvního okamžiku, ať si sedneme za ten stůl, ať jednáme, tak by to bylo mnohem lepší.

Rusko bylo dokonce v Istanbulu připraveno přistoupit i na to, že by západní velmoci garantovaly pomoc Ukrajině při dalším napadení ze strany Ruska. To znamená, Ukrajina by měla mnohem lepší garance do budoucnosti. To nechtěli podepsat západní velmoci. To byl ten Boris Johnson, který přijel v tom důmu 2022 do Kyjeva a řekl: „My s nimi nic podepisovat nebudeme. Dáme vám zbraně a půjdeme bojovat." To byl Boris Johnson, to byl jeho vzkaz. Kdyby tehdy západní velmoci na to kývly, dva miliony lidí, Rusů, Ukrajinců, to je jedno pro mě, člověk jako člověk by mohli být dnes naživu.

Ukrajina mohla kontrolovat mnohem větší část svého území, nebyla zadlužená na sto let dopředu a nerozprodala všechno, co má na Ukrajině vůbec nějakou hodnotu.

Faktem je, že ti kleptokraté, kteří vedou ten režim kolem Zelenského, si přišli na své. Tedy musím říct, že ti asi na tom zbohatli nejvíc. To jsou ty Ferrari a Lamborghini, které nám jezdí po celé Evropě s ukrajinskými značkami. Zelenský si nakoupil spoustu majetku a část majetku má také v Izraeli. Ale ti obyčejní Ukrajinci na to doplatí nejvíc. Doplatí na to nejvíc obyčejní lidé jako obvykle a doplatí na to Ukrajina jako země, která dávno po odchodu Zelenského někam do ústraní bude v totálním problému, jelikož ji bude chybět celá jedna generace mladých mužů.

A tím pádem logicky zdravotní a sociální systémy budou velmi, velmi napjaté. Každá země po válce má tyto problémy a Ukrajina nebude výjimkou. V tu chvíli samozřejmě už nikdo nebude chtít Ukrajině pomáhat. Bude to zapomenutá země, kde lidé budou žít v obrovské chudobě, v obrovské korupci a nečeká je vůbec nic hezkého.

Kdyby mi těch lidí nebylo líto, tak bych řekl: „Chtěli jste to, máte to mít." Ale je to škoda. Je to nesmírná škoda, protože každý ten jeden člověk, který tam zemřel, byl něčí syn, něčí bratr, něčí otec, něčí vnuk. A to už se prostě nedá vzít zpátky.

Vezměme si z toho ponaučení, že tyto vojenské konflikty nemají absolutně žádný smysl a že kdybychom vzali tehdy rozum do hrsti, tak mohl být ten výsledek úplně jiný. Válka je vždy prohra. Benjamin Franklin kdysi řekl, že neexistuje dobré války a neexistuje špatného míru. Mír i za sebehorších podmínek, který by byl uzavřen v dubnu 2022 v Istanbulu, by byl lepší než čtyři roky války. A to už ani nemluvím o zátěži pro Českou republiku.

Česká republika díky ukrajinské migraci, která konstantně čtyři roky probíhá, aniž by byla jakýmkoliv způsobem regulována zejména tou vládou Petra Fialy, my už jsme nějaké kroky udělali, byť uznávám, že i z mého pohledu ne dostatečné. Já bych šel ještě mnohem dál.

Inspiroval bych se například Dánskem, které udělalo to, po čem já jsem volal od začátku a vy, kdo mě sledujete, tak to moc dobře víte.

Definovat bezpečné oblasti na Ukrajině, kde válka prostě nemá žádný zásadní dopad a odkud není jeden jediný důvod přijímat ukrajinské migranty, protože v tu chvíli to jsou skutečně pouze ekonomičtí migranti a žádní uprchlíci.

My jsme mohli přece selektovat, my jsme mohli skutečně pomoct těm ženám a dětem, kteří přišli z té oblasti od Charkova, od Doněcku, Luhansku a tak dále. Tam jsme logicky pomoct měli a mohli, ale my jsme rozprostřeli ty peníze a sociální dávky a náklady tohoto státu na lidi, kteří přicházeli od Užhorodu, ze Lvova a z dalších měst a oblastí, kde válka fakticky nebyla vůbec ani na minutu.

Dánsko definovalo 14 bezpečných oblastí na Ukrajině a jasně řeklo, že z těchto oblastí už nebude přijímat žádné ukrajinské migranty. To jsme mohli udělat před čtyřmi lety, kdy jsem to navrhl. Ale to jsem byl proruský sluha samozřejmě.

Takže Dánsko je tedy taky proruské, když to teď udělalo to, co jsme my tvrdili a navrhovali už na začátku toho konfliktu, abychom pomáhali selektivně a nikoliv plošně, abychom neotevřeli brány naší země, našich hranic a řekli: pojďte sem všichni. Nám je jedno, jestli přicházíte od Černé Řeky a nebo z Donbasu. To přece byla zásadní chyba.

My jsme to tvrdili od prvního momentu. Byli jsme Putinoví sluhové. Takže Dánsko pravděpodobně je Putinova kolonie, nebo jinak si to neumím vysvětlit, protože fakticky realizovali to, co my jsme dávno navrhovali.

No a logicky v tuto chvíli ta ukrajinská migrace je obrovskou zátěží pro nás. Znovu zdůrazňuji pro ty, kteří ještě to neslyšeli, ale jasně to opakuji a říkal jsem to už stokrát: obrovský rozdíl je mezi Ukrajinci, kteří sem přišli před 24. únorem 2022 a po 24. únoru 2022.

A dokonce spousta Ukrajinců, kteří sem přišli před tímto datem, dnes nadává a zpívá těm takzvaným novým Ukrajincům, protože vědí, že jim tady kazí reputaci. Vědí, že jsme tady žili až do roku 2022 v naprostém souznění. Nikdo neměl s Ukrajinci problém. Já určitě ne.

Ti, kteří dnes mávali ukrajinskou vlajkou, tak tehdy říkali těm Ukrajincům „Ukáčka" a měli je za podřadné lidi. Já ne, já jsem měl dokonce a mám mezi nimi kamarády a známé a vždycky jsem si jich vážil a odvedli tady spoustu dobré práce pro nás. Oni dnes sami říkají, že jim vadí, jakým způsobem jim tady ti nově příchozí pokazili reputaci.

Ty vztahy se za ty čtyři roky obrovsky zhoršily mezi českou většinou a ukrajinskou menšinou. Obrovsky zhoršily. Dnes už sami Ukrajinci říkají, že se bojí mluvit na ulici ukrajinsky, protože lidé se na ně dívají přes prsty. Já ne. Já ne. Bohužel.

A to říkám bohužel, protože předtím to nebylo. Před tím rokem 2022 to nebylo. Když někdo mluvil ukrajinsky, když někdo byl normálním občanem Ukrajiny, který tady přišel a pracoval tady, tak s nikdo neměl problém. A neměl by ani do dneška, kdyby sem nechodili právě ti, kteří tady ve velké části jenom čerpají dávky, zvyšují kriminalitu a zatěžují naše zdravotní a sociální systémy.

Najednou tento týden jsem vám dával článek o tom, jak se nám prodlužují čekací doby u lékaře. K tomu se ještě dneska dostanu ve vztahu s Petrem Pavlem, ale jakým způsobem se tady čeká na vyšetření na magnetické rezonanci, na CT a tak dále. Často déle než tři měsíce, což opravdu může být hranice mezi životem a smrtí u mnoha a mnoha onemocnění.

Takže za mě, přátelé, John Redcliffe přijel předjednat podmínky případné dohody o míru na Ukrajině. Já za sebe říkám, čím dřív, tím líp, protože jsou dvě možnosti. Buď si Rusko vezme ten Slavjansk a Kramatorsk silou a bude to stát další destisíce lidských životů, nebo se dohodneme a uděláme konečně ten peace treaty, jak říkají Američané nebo Angličané, tedy mírovou dohodu, která stanoví podmínky, které budou nejhorší možné pro Ukrajinu, které mohly být.

Ale to je dáno tím, že lidé jako Martin Dvořák, Vít Rakušan, Petr Fiala, Jan Lipavský, ten je úplně mimo, tak že to jsou lidé, kteří prostě nemají vůbec žádný rozhled a jsou ochotni pro své politické body obětovat životy statisíců lidí. Já bych to neudělal. Na to opravdu nemám žaludek. To ať se na mě nikdo nezlobe.

Přátelé, pojďme na tu bitcoinovou kauzu. Ta je za mě naprosto zásadní a klíčová, protože se nám rozjela obžaloba, která viní pana Jiříkovského, pana Titice, pana Blaška a pana Daňhela. Ale jak jsem si pozapomněl na jednu zcela klíčovou osobu v celé té věci – a to je pan znalec Jiří Berger.

Jiří Berger je člověk, který je tady v Praze poměrně známý. Je to sběratel vozů Ferrari, velmi dobře situovaný, zajištěný člověk, který byl hlavní propojkou mezi Kárimem Ticem, Pavlem Blaškem, ale také mezi směnárníkem Stránským a mezi Zbinkem Stanurou.

Jiří Berger byl znalec, který vlastně díky němu se dostal ten počítač, ten notebook, ve kterém byly ty přístupové klíče k té bitcoinové peněžence zpět do rukou Jiříkovského. A Jiří Berger jakožto znalec řekl, že notář pan Mengench byl mimochodem spolužákem pana Blaška, že by měl otvírat ten počítač zapečetěný.

To znamená, že u soudu, když jej vydávali, tak ten počítač měl být zapečetěn a pan znalec měl osvědčit – on to sám doporučoval – že zapečetěný přijde k tomu notáři a tam se přepošle ta částka, která se měla přeposlat na to ministerstvo spravedlnosti.

No, ale ono se tak nestalo. Ten počítač přišel k notáři nezapečetěný a den předtím, než jej otevřel notář a poslal tu miliardu na ministerstvo spravedlnosti, tak někdo, pravděpodobně Tomáš Jiříkovský, poslal přes 2 miliardy Kč na jiný účet.

Ty peníze jsou, pevně věřím policii, v tuto chvíli trasovány. Ty bitcoiny a doufám, že se k nim ještě dostaneme, protože nezapomeňme na to, že největší část té bitcoinové peněženky dodnes je pryč. To jsou ty peníze, které byly převedeny ještě předtím, než se vůbec dostal ten počítač do ruky notáři.

Pan Jiří Berger, pan znalec, seděl v restauraci s panem Jiříkovským, s panem Ticem a se směnárníkem Stránským a dohadovali podmínky, za kterých by ty bitcoiny měly být směněné. Stránský si řekl o vyšší provizi, protože se jednalo o velmi jaksi vysoký obchod za vysokou sumu a pro něj to bylo velmi náročné.

A Stránský byl také ten směnárník, který nakonec dal ten podnět na FAÚ, když se tam zeptal, jestli ty bitcoiny jsou v pořádku, a FAÚ okamžitě zajistilo a zahájilo trestní stíhání.

Ale pan Berger se s nimi seděl v restauraci, on je propojoval, on je napojil na toho směnárníka Stránského. On ty obchody domlouval. On byl ten, který tvrdil, že počítač má být zapečetěný a nebyl.

No a co je na tom nejlepší? Pan Jiří Berger je spolužákem Zbinka Stanury.

A co lépe, on pracoval jako poradce Zbinka Stanury na ministerstvu financí od roku 2022 až do vypuknutí té Bitcoinové kauzy. A jeho společnost Efraktal s.r.o. si účtovala jak ministerstvu financí, tak generální finanční inspekci, která spadá pod ministerstvo financí – tudíž jej rovněž ovládá Stanura – miliony, celkem přes 10 milionů Kč za toto období od roku 2022 a dál.

Chce mi opravdu někdo říct, že klíčová postava, která propojovala všechny ty účastníky té bitcoinové kauzy a která je spolužákem Zbinka Stanury a poradcem Zbinka Stanury, že o takovéhle věci, o tak významném obchodě, panu Staniorovi Bergerovi to neřekl? Opravdu si to někdo myslí? Opravdu mi to chce někdo s vážnou tváří tvrdit?

Všichni vědí, že Berger se Stanury jednu ruku. Všichni to vědí. Jiří Berger není obviněn. Já se ptám proč? Já se ptám z tohoto místa, proč? A budu požadovat odpověď z pozice poslance v parlamentu České republiky. Budu požadovat odpověď orgánů činných v trestním řízení, proč není obviněn pan Berger.

Pan Berger, když byl předvolán na výslech, tak odmítl vypovídat s odůvodněním, že by si tím mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání. No, bodej by ne. Ale pokud policie a státní zastupitelství věděli, že Berger seděl na tě schůzce s Jiříkovským, Ticem a Stránským a domlouval směnu těch Bitcoinů a moc dobře věděl, odkud ty bitcoiny pocházejí, tak jak to, že není obviněn on? Vždyť on má stejnou míru vininy, nebo i větší než Blažek, Daňhel a Tit. On má mnohem větší zavinění v té věci. Proč není obviněn?

No, já si myslím, že je to právě proto, že by to okamžitě vedla ta stopa od něj ke Zbínkovi Stanurovi. Okamžitě. To jsou prostě siamská dvojčata a všichni to vědí tady v Praze.

Takže přátelé, tyhle odpovědi já budu zcela jednoznačně požadovat, jelikož za situace, kdy tady máme jasnou kauzu a člověka, který se na ní evidentně podílel, tak nerozumím tomu, proč on je selektivně vyřazen z toho trestního stíhání, proč není ta obžaloba podána i na něj. Respektive vím, ale pak se musím ptát, proč tedy se k tomuto dochází tady v České republice, proč stále neplatí princip „padni komu padni" a proč nestíháme všechny, kdo se na téhletéto věci podíleli? Protože je to v tuto chvíli jasné.

Sám Petr Fiala řekl, že na těch Bitcoinových transakcích – to řekl den poté, co to vypuklo, nebo dva dny těsně potom – na tiskové konferenci řekl, že se na této transakci podílely desítky úředníků napříč různými sférami státní správy. To řekl Petr Fiala a dodal, že to nebyla sólo akce jednoho nebo dvou ministrů, což je pravda. Výjimečně Petr Fiala měl nějaký záchvat pravdomnosti. To jest, přátelé, tady máme jednoznačně věc, která úplně bije do očí a není v tuto chvíli předmětem trestního stíhání. Jak je to možné?

Já pevně doufám, že se dostaneme i k této větvi bitcoinové kauzy a že orgány činné v trestním řízení budou konat. Jinak nám nezbyde podle mého názoru nic jiného než zřídit další vyšetřovací komisi a celou tu věc pořádně prošetřit z hlediska těch dotazů – proč tedy nejsou stíháni lidé, kteří evidentně měli zásadní podíl na celém tom průběhu, jak říkáme my právníci, na tom skutkovém ději. Jednoznačné, jasné. Já jsem přesvědčen, že David Uhlíř o tomhle chtěl psát. Já jsem o tom přesvědčen.

Je to můj názor, který jsem zcela jednoznačně si vyvodil ze všech těch okolností, kdy David Uhlíř ve své zprávě – ten koordinátor, kterého si najala Eva Dekrová – a já věřím, že David Uhlíř je čestný člověk, že to je opravdu poctivý chlap, který prostě to chtěl napsat tak, jak to cítil a tak, jak to považoval za správné. A proto s ním Eva Dekrová ukončila spolupráci.

A budu žádat, aby byl David Uhlíř sproštěn mlčenlivosti, aby nám to řekl, aby nám řekl, proč tedy nakonec Eva Dekrová ho propustila ze svých služeb. Zaplatila mu, tuším, 400 000 nebo kolik, aniž by on odvedl takhle – on tu práci odvedl. To není kritika Davida Uhlíře. Pokud prostě pracujete na něčem dva nebo tři měsíce a pak vám někdo řekne: „Ne, nepište to," tak na shledanou – no, tak logicky si to necháte zaplatit. Já mu to vůbec nevyčítám. Naopak si myslím, že ještě si vyúčtoval málo za své služby. Ale Eva Dekrová mu dala kontrakt. Eva Dekrová to zaplatila z našich peněz, z našich společných peněz, a Eva Dekrová nakonec řekla: „Já ten výsledek práce nechci." Představte si, kdyby jakýkoliv ministr řekl: „Pojďme něco stavět," vzal stavební firmu, zaplatili zálohu, zaplatili dalších peníze a pak by řekl: „Ne, ne, my to vlastně stavět nechceme." Asi by ten ministr měl za to nést odpovědnost.

Přátelé, já v této souvislosti znovu zdvihám kartu hmotné odpovědnosti politiků. Já prostě nemohu dál se dívat na to, že Eva Dekrová tady jsou to statisíce. Dobře, to nejsou žádné obrovské peníze, ale jsou to peníze. Ale mnoho dalších úředníků, ministrů tady podepisuje kontrakty, které prostě mají obrovskou implikaci na daňovou strukturu, na použití vašich peněz, které vy jste vydělali, které vy jste odvedli do státního rozpočtu. A potom, když vlastně z toho není vůbec nic, tak oni odejdou a na shledanou. Neměla by Eva Dekrová zaplatit alespoň tuhle částku, která se vyplatila Davidu Uhlířovi? Ona byla ta, která to rozhodla. Ona ten kontrakt s ním uzavírala. Ona byla ta, která nakonec rozhodla, že od něj vůbec nic nechce, že by to údajně duplikovalo ten interní externí audit, který také nikdo neviděl. No, tak to mohla vědět už na začátku, že to bude duplikovat ten audit, a nemusela ty peníze vůbec posílat a ten kontrakt uzavírat.

Proto se Eva Dekrová samozřejmě bojí se mnou jít do diskuse. Tehdy, kdy jsme se o tom bavili v televizi, si možná vzpomenete, že Pavlína Wolfová řekla, že nikdo z ODS neměl čas dorazit. Logicky, protože to by byla naprostá poprava – to všichni vědí. Takže nakonec tam vyslali piráta, aby náhodou to nedopadlo tak, že celá slavná ODS na tom zakuká naprosto zásadně. Mimochodem, Eva Dekrová od doby, kdy se provalil její románek s panem Havránkem, tak ještě nebyla ve sněmovně. Tak nevím, možná si prodloužila prázdniny, OK, ale z mého pohledu to jaksi není úplně férové.

Takže já jsem prostě přesvědčen, že třeba na tomhle příkladě je zřejmé, že zcela jednoznačně ta hmotná odpovědnost a trestní odpovědnost je na místě. Chcete jít do státní správy, tak ale jdete s nějakým rizikem. Máte skvělý plat, OK, máte na tom postu ministra – tak ale se vší odpovědností. Manažeři v soukromých firmách také mají odpovědnost. Kdyby jakýkoliv manažer v soukromé firmě tímto způsobem utratil peníze, tak vám garantuju, že mu to akcionáři neúčtují. Bez váhání. Bez váhání. Problém. Tvůj problém. Ty seš tady manažer. Dostáváš od nás dobré peníze. Tady jsi udělal chybu, takže to taky zaplatíš.

A v politice by to mělo platit rovněž. Jinak se nepohneme. Spoustu úředníků – a teď nemyslím ty poctivé a je jich obrovská spousta – ale spoustu úředníků dělá nezákonné rozhodnutí. Alibisticky říkají: „Ať to rozhodne soud. Nám je to jedno."

Jenže ten soud trvá tři roky a tím brzdí podnikání. Tím brzdí lidi, kteří chtějí něco stavět. Lidi, kteří chtějí těžit, lidi, kteří chtějí prostě cokoliv dělat. Oni řeknou, ať to soud rozhodne.

No, ale ty tři roky to jsou samozřejmě často desítky, stovky milionů. A když ten soud vlastně řekne, že ten úředník neměl pravdu, že to povolit měl, tak ten úředník řekne: „No jo, no, tak jsem se splet a nic." Možná už tam ani není na tom ministerstvu nebo na tom daném úřadě.

A co si kdo vezme v tu chvíli? Zaplatí to zase Česká republika ze svých daní, tu náhradu škody, protože logicky ten, kdo ten soud vyhraje, tak se těch desítek, stovek milionů bude domáhat. Stát to zaplatí my z našich daní. A úředník, který to způsobil, který mohl vydat povolení, který mohl nějakým způsobem nechat tu těžbu nebo to stavění rozběhnout, tak ten úředník si sedí a říká: „Já nic, já muzika."

Takhle to přece nejde, přátelé. Proč to máme platit tyhle chyby a nebo i úmyslná poškození těch některých podnikatelů v České republice my z našich daní? Já tomu nerozumím.