2026-08-28 - Studio Italie - Zpravodajské pilulky

[hudba] [hudba] Vítejte na Svobodném rádiu.

Ze studia Itálie vás zdraví Monika Pilony.

[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]

Milí posluchači, je 28. srpna 2026.

Nyní uslyšíte převzatý pořad z YouTube kanálu Parlamentky TV. Je tam výborný rozhovor Radima Panenky s kolegou Zemánkem. A je to pod názvem: „To má snad vláda v prohlášení neziskovky, o kterých byste měli vědět." Takže já vám přeji pěkný poslech.

[hudba]

Vítejte u rozhovoru Parlamentních listů. Moje jméno je Radim Panenka a dnes to po čase bude opět vnitrakční povídání a rozhovor, protože je tu s námi můj redakční kolega Ladislav Zemánek.

Čau.

>> Ahoj Radime. Zdravím všechny diváky. No, my jsme si řekli, že to si takhle jednou za čas spolu sednem a probereme tvoje některé články, protože sem tam působí rozruch, sem tam působí změny a jsou tam možná někomu přivedou nehezké spaní, ale to je zcela v pořádku. A já bych začal tím, že se vlastně dostaneme k tomu nejčastějšímu potom na závěr, takže tímto zároveň vyzýváme diváky, aby dokoukali až do konce, protože tam to bude velice zajímavé. Ale pojďme postupně, protože ty jsi před – není to tak dávno – upozornil na to, že když se mluvilo a mluví dlouhodobě o tom zahraničním financování některých neziskovek, tak potom, co tedy Spojené státy utnuly velmi výrazně tyto aktivity, si zjistil, že nemalá část peněz pro některé levicové progresivistické organizace – nevím, jak to nazveme – přichází z Německa. Tak čeho se to týkalo?

>> Je to tak. Já myslím, že bychom se mohli zaměřit na jeden konkrétní příklad, a tím je nadace Rózy Luxemburkové, což je vlastně nadace, která je spojená s tou postkomunistickou stranou Die Linke – to znamená levice, která ale na rozdíl od třeba české KSČM je mnohem víc progresivistická a v podstatě se jí dá přirovnat k té Mini Pirate straně, kterou tady taky máme – levice, o které možná řada lidí ani neslyšela, ale existuje. A je to v podstatě taková vlna – hodně progresivistická, menšiny, tvrdě protiraelská a tak dále. Tohle to je tahleto prostředí, toto podhoubí, a tahle nadace – a není zdaleka jediná, jejich celá řada – tak je financovaná z federálního rozpočtu německého. A jenom pro představu, aby diváci měli tušení, o jakých penězích se bavíme, tak například za roky 23 a 24, ke kterým ty údaje jsou veřejně dostupné, tahleta nadace Rozy Luxemburkové dostala zhruba 3,5 miliardy Kč. S tím, že se samozřejmě nejedná o balík peněz, který by šel do České republiky. Pouze malá část z ní, ale oni s tím operují podle svých politických preferencí nebo zájmů.

A zrovna Česká republika je zajímavá z toho důvodu, že tahleta nadace tady má svojí regionální pobočku, řekněme jo, která má na starosti aktivity nejenom v rámci České republiky, ale i Slovenska a Maďarska. Je to takový model, který se opakovaně objevuje – mezi různými neziskovkami a organizacemi, třeba Reportéři bez hranic, kteří tady za fialové vlády taky založili kancelář, která má na starosti vlastně operace a aktivity v té širší střední Evropě, nejenom u nás.

No a pokud bychom se vrátili k té nadaci Rózy Luxemburkové, tak ta tady financuje spoustu aktivit, které jsou organizovány nebo spoluorganizovány dalšími krajně levicovými nebo radikálně levicovými subjekty, jako jsou Dny antikapitalismu například. Kam ale zároveň navštěvují třeba někteří politici strany Zelených nebo Pirátů, nebo tady organizují feministické konference. To jako název, jo, to není obecné pojmenování, ale akce se jmenuje Feministická konference, kde mimochodem vystupovala nebo se jí účastnila jedna z těch – pokud se prokáže, že to tak bylo, ale pravděpodobně ano – jedna z těch útočnic v Pardubicích na tu zbrojovku.

Jo, jo.

>> Financují tady ten časopis Druhá směna, o kterém taky myslím v jednom z tvých pořadů byla řeč nebo o kterém jsi o tom mluvil v těch svých pořadech?

>> Ano. Ti údajní útočníci, útočníci – ti chlapci z těch Pardubic – na to byli nějak napojeni, nebo tam existovali, že jo. To znamená, že tahle nadace Rozy Luxemburkové tady financuje tyto aktivity taky mimo jiné, jo.

>> No, ne aktivity typu útoku na tu zbrojovku, jo. Takhle, takhle [smích] daleko bych v tuhle chvíli nešel.

>> To jsem nemyslel. Ano, ale aktivity těchto organizací a lidí, jo. Lidí, organizací a lidí, kteří se prostě vyskytují v těchto strukturách a sítích, jo. Takže určité spojení a linie bych tam mohl nalézt, jo, v tomhletom ohledu. Určitou komplikací je to, že třeba ta pražská pobočka té nadace nezveřejňuje výroční zprávy na rozdíl od řady jiných neziskových organizací, respektive zveřejňují jenom to zákonné minimum, jo. To znamená, že tam člověk zjistí, jaké mají příjmy, jaké mají výdaje. Ty rostou – oboje, jak příjmy, tak výdaje – každoročně.

>> Daří se.

>> A tak dále. No, takže, nebo možná ještě bych zmínil v souvislosti s touhletou nadací subjekt, který se jmenuje Nesehnutí, což je taky taková progresivistická neziskovka. Není potřeba se jí zabývat nějak více, ale je možná dobré říct, že její zástupci zasedali v poradních orgánech vlády až do té reorganizace, která proběhla možná i trochu za přispění těch článků, které jsem o tom psal.

>> No, zcela jistě. Nebo minimálně to urychlilo celej ten proces, možná usnadnělo, že jo, protože už nebylo třeba tolik pátrat ze strany úřadu vlády, ale stačilo si přečíst naše nebo tvoje články, přesněji řečeno.

No, ještě k té tady k tomu tématu jedna věc – ty jsi zjišťoval vůbec, kde se ty peníze, které ta nadace německá tady rozdává, kde se berou? Mají nějaké svoje dárce soukromé, nebo případně – byť by to třeba byla spekulace – proč tady tyto lidi a organizace financují?

>> No, tam je potřeba vždycky rozlišovat, nebo dívat se na to, jestli ty peníze pocházejí od nějakých drobných dárců nebo soukromých dárců. Asi tam nějaké jsou, ale jak jsem říkal, tak zrovna v tomhle případě je to trochu komplikovanější, protože v těch výročních zprávách to prostě není rozvedeno. A na moje dotazy nereagují, kde jsem se jich právě na tyto i finanční záležitosti doptával. Ale dominantně – dominantně – ty peníze určitě jedou z toho Berlína, jo, z té centrály. A tahle peníze dostává podle zákona z toho německého státního rozpočtu, což je možná téma i k diskuzi – k diskuzi s německými partnery na úrovni, nevím, ministrů zahraničí třeba – že to není úplně typ aktivit, který by tady byl vítán.

Tak pravda je, že minimálně jeden případ z tohoto jsme řešili, že jo, kdy ministr zahraničí Macinka řekl, že bude chtít nebo že se mu úplně nelíbí nebo že možná jí bude mluvit, když bude mít příležitost s partnery, že v tom, že oni tady financovali nebo financují evropské hodnoty a tak dále.

Dobře.

No, pokud jde o ještě možná obecněji, bychom se zastavili krátce u toho vůbec financování ze zahraničí, tak uvidíme.

Zatím tedy asi nevíme, jakým způsobem se vyvíjí nebo bude vyvíjet ta dříve avizovaná vládní snaha o ten zákon, který by měl tohle zprůhlednit.

Ono pak byla nějaká kritika, únik nějakého návrhu, že jo.

Potom to teda nějak přeložilo, to nějak usnulo a no, tak tehdy ty články říkaly, že to je ruský zákon, že jo, [smích] že jakoby je napsaný podle ruského vzoru.

Ale ono to bylo přece, to byl v podstatě přeložený zákon ze Spojených států, ne?

Jasně.

Pokud vím, tak ano, ale shodou okolností, já jsem k tomu taky tehdy právě v reakci na ty mediální zprávy, které se objevovaly, nebo spíš na tu mediální štvavou kampaň, tak jsem se tomu věnoval a porovnal jsem si předlohy a ty podobně laděné zákony, které existují v různých západních zemích.

Nedíval jsem se na Rusko nebo na ty věci, ale zcela záměrně, protože mi šlo o to podívat se právě na země, které jsou součástí EU, nebo Austrálie a tak dále.

Prostě součástí toho, dejme tomu, globálního západu nebo jak to nazvat.

A zjistil jsem, že ty úpravy jsou různé, ale závěr z toho jsem si odnesl jeden jediný – a sice, že i ten úniklý návrh, který tady koloval po redakcích a potom v médiích, tak nebyl zdaleka nejtvrdší.

Přitom se prezentoval řadou tady liberálních novinářů v tom smyslu, že to je naprosto drakonický prostě zákon, který by tady znamenal konec svobody a demokracie a tak dále.

No, tak asi by se taky mohli udělat čas a podívat se na západ od nás na ty zákony, které platí tam v některých případech a zjistili by úplně něco jiného.

Takže říkáš tedy jinými slovy, že některé západní země i evropské – hm – mají také ruský zákon.

Jo.

Ano.

Zdá se, že to je dobrá předloha zákona, [smích] ne?

Ne, já si z toho nechci dělat srandu, ale prostě musíme narážet neustále na ten výklad, že jo, kdy to tady bylo prostě prezentováno, že to je nějaký zákon po Putinově vzoru, že pokud to dobře vybavuju a tak tam třeba nebyly ani žádné sankce jako vězení a podobného typu, ale v řadě jiných států jsou – západních, myslíš?

Ano.

Tak pokud se prokážou nějaké věci, které jsou sankcionované tím zákonem, nebo pokud zatajuješ nějaké věci nebo ničíš důkazy a tak dále, jo, tak se to může trestat i ztrátou svobody, jo.

Takže takhle daleko já myslím, že nikdo z vládní koalice asi neměl ani chuť jít, nebo minimálně ten konsenzus tam asi nebyl, ale určitě by to nemělo zapadnout a měli by si tomu vládní politici určitě věnovat a s něčím přijít, protože prostě i tyhlety případy, na které já opakovaně narážím ohledně financování těch jednotlivých subjektů, jsou evidentně důkazem, že je potřeba, aby to ten stát a potažmo veřejnost věděli, protože já mám pochybnosti o tom, jestli se tímto český stát zabývá.

No, tak napadá mě, ale v některých případech asi ano.

Napadá mě, že třeba, protože když jsi mluvil o té nadaci Rozy Lucemburkové, že není možné, že ta výroční správa je natolik stručná, že tam prostě není možné zjistit, odkud ty peníze jsou.

Tak mě napadá, že tohle by měla být třeba práce i pro BIS, že jo, aby...

No.

Nechtěl jsem to tady jako nadhazovat tuhletu otázku, ale nebuďte slušnej, řekněte jméno, jo?

[frknutí] Ale myslím si, že to je na místě, jo, protože tady se prostě bavíme o těch strukturách, kterým i sám pan premiér Babiš říká deep state, jo.

A to jsou prostě vlivné, mocné struktury.

Není žádná konspirace, jako stačí si prostě udělat čas opravdu se tomu věnovat a rozkrývat se ledacos i z těch veřejných zdrojů, které jsou v řadě případů sice omezené, ale i přesto, a ten obraz, který se vytváří nebo který člověk zjišťuje, je poměrně tristní a smutný a vede právě k tomu, že potom ty politické reprezentace, které jsou zvoleny, no, tak nemůžou dost dobře prosazovat ty svoje zájmy, protože to prostě blokuje tadleta mašinérie, která tady existuje.

A to si myslím, že je daleko větší problém než nějaký novinář z nějaké údajně nepřátelské země, který tady dělá rozhovory z politiky, nebo údajný ruský agent, který tady běhá po Praze a snaží se otrávit nějaké komunální politiky.

No, tak on neexistoval, že jo.

[smích] To je ten případ, na který si asi BIS a hlavně pan Koudelka snaží zapomenout.

Tak my jsme to v několika článcích a já ve svých článcích připomínali, protože to by byla přece neuvěřitelná ostuda, že jo, že prostě kontraozvědka tady naletí na to, na nějaké soupeření dvou nebo kolika lidí na ruské ambasádě, který si vzájemně chtěli uškodit, a nahání tady vraha s jedem, který chce otrávit několik politiků, a pak zjistí, že takový vrah není.

Jo.

No, takže přesně tohleto jsou ty věci.

I tohle jsou ty věci, na které byste prostě bezpečnostní složky a zpravodajské služby měly zaměřit.

Otázka je, na kolik se na to chtějí zaměřovat, že?

Jasně.

[odkašlání] Tak mluví se o tom, že zatímco si, já jsem to slyšel z několika zdrojů, ale zatím oficiálně potvrzeno to nebylo, že by Michal Koudelka neměl pokračovat po uplynutí tohoto druhého mandátu, to vím, o kterém končí někdy v únoru.

Příští rok.

No, příští rok.

A že tedy se vybírá nástupce ze strany vlády a premiéra.

Ale dá se říct, že ten Koudelka je taky vlastně ten deep state, který kritizuje Babiš, a to znamená, že jedna část deep statu nebude odhalovat jinou část.

To je hož.

Jasně.

Hm.

Asi to tak je.

Hm.

No, takže tohleto je obrovský úkol a výzva pro premiéra, pro vládu, aby si dokázal prosadit takového kandidáta, který prostě bude se zabývat i těmito věcmi, bude sloužit zájmům státu, bych možná k tomu dodal.

Jasně.

A když se posuneme dál k další práci, kterou ses ty zabýval, tak ministerstvo zahraničních věcí – tak já bych řekl i na základě nějakých svých zkušeností a taky něčeho, co jsem kolem toho napsal – že to ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Petra Macinky se vlastně plnění slibu v tom, co bude dělat a jak bude tady s těmi strukturami zakořeněnými nikým nevolenými, neziskovými takzvaně zacházet, se tomu daří s tím něco dělat jako nejvíc.

Asi tam to bylo ta asociace pro mezinárodní otázky, evropské hodnoty, které dlouhodobě dostávaly obrovské peníze z ministerstva zahraničních věcí.

A ty jsi upozornil i na ten případ toho členství v tom bruselském institutu pro geopolitiku nebo jak se to jmenuje, Big.

Jo.

Kde tedy Česká republika byla členem na základě iniciativy bývalé fialové vlády. To členství ročně něco stálo.

Hmm.

A ta organizace prosazovala jako dá se říci opačnou politiku, než jakou razí tato vláda.

Ještě by to pak chci říci, že ano, ano.

Já ještě, promiň, ještě bych dodal, že ten krok, že Česká republika nebude členem a že to nebude platit, byl samozřejmě částí médií a různě ten seznam a deník N a další ty opoziční média jako hodně kritizován, že to je prestižní organizace.

No, v jistých kruzích prestižní možná je, ale jako každopádně razí politiku a představu o Evropské unii, která, troufám si říci, není úplně v souladu s představami téhle vládní koalice, protože prosazuje hlubší integraci, zrušení práva veta, což je přece věc, kterou tady prosazuje pan prezident, nikoli vláda, kolektivní hrad, jak říká Rick Best.

Tak a zároveň se velice kriticky, pokud se podívá člověk — já jsem to udělal na tu produkci, analytickou produkci těch autorů, kteří jsou spojeni s tím institutem.

No, tak je to velice kritické k Donaldu Trumpovi, k Trumpově administrativě. Hovoří se tam o krajní pravicovém populismu, jo, o hrozbě spojené s krajně pravicovým populismem, což je pochopitelně tahle vláda, když si to člověk přeloží.

Tak to prostě je.

A navzdory tomu, že Česká republika patří mezi asi osm, podle těch informací, které se mi podařilo dohledat, mezi osm evropských států, které to podporují a které tam posílají ten každoroční členský příspěvek, tak vlastně Česká republika tam je od roku 2023 a každoročně tam právě posílá ten členský příspěvek, který letos podle toho, co řeklo české ministerstvo zahraničí, představuje 700 000 Kč. Což si můžeme říci, že z hlediska toho všeho, co se tady děje a co se všechno financuje, tak je to naprosto zanedbatelná věc, ale ono se to taky nasčítá, jo. Když těch drobností je 100 a 200 a 1000, no, tak ono to už potom nějakou částku představuje. A zároveň to je nějaký určitý symbolický krok.

Jo, to si myslím, že je v tomhle konkrétním případě asi důležitější, protože proč by Česká republika měla být členem něčeho, co prosazuje agendu, která nesouzní s programem té dané vlády, která zrovna je u moci, v tomhle případě s vládou Andreje Babiše.

Takže tak to je.

A ještě paradoxní je to, že navzdory tomu, že Česká republika se toho účastnila, tak jsem nedohledal, že by se kdykoliv v těch akcích, které se konaly za ty tři roky nebo dva, kdy ten institut funguje, se ho nikdo z České republiky účastnil.

Tak za milion 700. Jako asi jsme mohli poslat víc.

Je to pravda. Musli poslat víc.

No, dobře.

To znamená, že i tohle tedy skončí, jak jsi říkal, protože milion 7.

Ano.

Mimochodem jedna poznámka na závěr. Ani v tomhle případě ten institut nezveřejňuje žádné výroční zprávy a tam je to ještě méně transparentní než v případě té nadace Rozy Lucemburgové.

A co jsem zjistil, tak akorát kromě těch členských států nebo těch států, které to podporují včetně České republiky, což skončí k poslednímu prosinci tohohle roku, tak tam figuruje nějaká investiční skupina Meryfield. Otázka komu patří. Já jsem to nezjistil. Asi jsem špatný investigativec. Ale no, ono v tom Bruselu ta transparentnost úplně není populární, že jo. Když se bychom se mohli podívat na ten nákup vakcín Pfizer a dohody Urlainové s šéfem Pfizeru a to, že pak aby ten telefon dala k dispozici šetření, tak ho radši zničili.

Takže asi se jenom inspirovali.

Ale dobře.

Ještě tady máme několik věcí. Krátce — Dům zahraniční spolupráce.

Hmm.

To je asi běžná věc, kterou běžní občané vlastně ani netuší, že něco takového existuje. Já jsem na to už v minulosti narazil taky, když jsme pátrali po financování některých neziskovek, tak se uvádělo Dům zahraniční spolupráce. Řekl jsem: Co to je? Tak co to je, co dělá?

Je to docela důležitá instituce.

Hmm.

A to už proto, že za Českou republiku spravuje ty obrovské peníze, které jdou z programu Erasmus, z Erasmus Plus.

A obrovské peníze znamená co? Zhruba miliardy Kč nebo 100 milionů?

Vždycky se jede podle buď pětilek nebo šestilek, tak prostě jsou ty rozpočtová období. A v tom končí, tuším, příští rok. Eh, tak na ten program Erasmus Plus bylo vyhrazeno zhruba 634 miliard Kč. Ne pro Českou republiku — je to pro Evropskou unii. Pro Českou republiku to bylo 2,5 miliardy Kč.

Částka nikoli zanedbatelná, řekněme ve srovnání s členským poplatkem támhle za ten bruselský institut pro geopolitiku. Ale zároveň je potřeba říci, že velká část těch peněz jde na financování těch výměnných pobytů pro české studenty nebo vědecké pracovníky a tak dále, což je věc, která proti které asi nelze nic namítat, pokud to není úplně na nějakou pochybnou instituci. Ale dejme tomu, nemáme na to tolik času.

Já bych mohl vyprávět některé příběhy svých kamarádů, kteří absolvovali Erasmus, jak to bylo, jak to bylo vzdělávací a jak se tam jenom chlastalo a ještě další věci dělali. Ale to sem nepatří do dnešna.

Tak pokud to nebyla ideologická nalivárna, tak to, že si tam pili pivo nebo něco, tak to je asi méně škodlivé.

Ano. Ano.

Za peníze daňových poplatníků. Je to pravda, ale dobře.

Tak tohle je jako velká část těch peněz — přesně na ty výjezdy nebo výlety, záleží na úhlu pohledu.

Ale kromě toho ten Dům zahraniční spolupráce, který spadá pod ministerstvo školství — to je potřeba zdůraznit — měl a má svoje vlastní aktivity.

A když jsem se na to tak díval, tak jsem zjistil, že třeba vydávali v uplynulých letech nejrůznější brožury. Tak to mě zaujalo. Podíval jsem se na ně — bylo v těch brožurách.

Třeba to, že bychom neměli jíst maso nebo že je...

To platí.

Ano, to patří pod ministerstvo školství.

Jo. Tak bychom neměli jíst.

Ano. A taky je to problém.

Taky je.

No, taky je problém. Pokud muž mluví déle než ženy, to je jedna z forem mikroagrese.

Je to takhle. Já bych teda rád viděl, pokud by existovala nějaká statistika, protože mi přijde, že mezi ženami, které znám, tak je často problém dostat se ke slovu, jo.

Tak mě zajímalo, kdo tohle, ale to není podstatné, jo?

Něco z toho byly překlady, jo? Abych to byl si to dělám srandu, jo.

Ale tak ono to sranda není, jako když prostě se stát podílel na financování tady těch aktivit.

Něco z toho bylo financováno prostě z těch fondů Evropskou komisí a část, tak část jde i ze státního rozpočtu, s největší pravděpodobností.

Zase jsem posílal dotazy přímo panu řediteli Michalu Úlovi, absolventovi genderových studií.

>> Známá firma.

Ano, rodina Úlová.

Aby mi to teda vysvětlil, co přesně jde ze státního rozpočtu, co šlo z Evropské komise nebo z Evropské unie.

No, ten mi neodpověděl.

Odpověděl mi mluvčí ministerstva školství, kam jsem se taky obrátil, ale pan Ul se odmlčel, jenom se podíval na můj LinkedIn, ale možná byl zrovna někde na výměně pobytu.

Jo, ale když se podíváme na tyhle věci, tak jednak jsou to třeba různé osvětové materiály, kde se člověk dozví o zlu, jako je patriarchát, eh, globální oteplování, maso, že jo, jak už jsem říkal, a tak dále.

Ano.

>> A taky se dozví, jaké, jak jsou důležité kvóty.

>> To je bez toho bychom nemohli žít bez toho.

>> A že bychom se všichni měli inspirovat takovým typem hnutí, jako je Black Lives Matter.

Jo, tak to tam je takhle.

>> No počkej, a tohle je něco na tom ministerstvu školství a v tom domě zahraniční spolupráce, něco, co skončilo, nebo to furt trvá?

Ano, to byl jeden z dalších mých dotazů pro ministerstvo školství.

Jasnou odpověď jsem nedostal.

Ono se to tak říká spoustě lidí dost čím dál častěji.

To slyším i od těch lidí, kteří nějakou tu vládě mají blízko nebo tam různě pracují, že spoustu lidí moc nerozumí tomu, proč se tam vrátil pan Plaga. Eh, když by se hodil spíš do té bývalé vlády.

>> Hm.

Ale to asi řeknu takhle.

Když jsem se vedení ministerstva ptal na to, jestli budou pokračovat nastavení těchto programů a agenda toho domu zahraniční spolupráce ve stejném duchu, jak jsem to teďka popsal, tak mi bylo řečeno, že ty věci, které dům zahraniční spolupráce dělá, jsou v souladu s programovým prohlášením vlády a nic se na nich měnit nebude.

Takže asi tak.

Jakoby škodlivost patriarchátu, že když muži mluví déle než ženy, eh, tak je to říkána nadřazenost nebo co.

>> Mikroagrese.

>> Mikroagrese, že by se nemělo jíst maso, tak já úplně nevím, kde to je v tom programovém prohlášení.

>> Taky to tam úplně nevidím.

No, mohli bychom si klidně ocitovat další příklady, jo, těch by bylo spousta a prostě to v těch materiálech takhle figuruje.

Jo, já zase z toho nechci dělat to, že tohle je to groho nebo zásadní podíl toho, co ten dům zahraniční spolupráce nebo ministerstvo dělá, ale je to tam. A třeba i samotné ministerstvo na svém webu - dal jsem si tu práci a trochu jsem se v tom pohrabal - tak zrovna třeba genderová problematika tam je hodně akcentovaná, jo.

Takže to vlastně odráží nebo koresponduje s těmi aktivitami, které ten dům zahraniční spolupráce dělá.

No, tak já nevím.

Zároveň prostě ministerstvo podporuje třeba Jeden svět na školách, že jo, Člověka v tísni, eh, který zase je provázán s tím nadačním fondem pro nezávislou žurnalistiku a tak dále a tak dále.

Jo, prostě je to takhle - jako kdyby, ano, kdybychom to měli všechno popsat celé, tak bychom tady v tom studiu seděli hodně dlouho.

Ale já bych se ještě zastavil, posunul k jinému ministerstvu, totiž k ministerstvu vnitra, kde na jednu stranu nastal nějaký vývoj v tom, co se týče té každoroční zprávy o extremismu.

To znamená, že tam už tedy není nebo nebude uvedena SPD.

>> Mhm.

[odkašlání] E, ale tam byly ještě ty dvě, nebo jsou v jednom případě asi organizace, složky nebo odbory.

První to byl ten Kryt, že jo, vzniklý za Víta Rakušana, který měl odhalovat ty nositele nesprávných názorů ve státní správě a zostuzovat je veřejně.

>> Hm.

A druhý je to Centrum proti hybridním hrozbám, které vzniklo teď.

Nevím, to už bylo za ministra Chovance.

>> Myslím si, že jo, nějak 16 nebo tak.

>> To znám jako prostě skupinu lidí, co jakoby bojuje proti dezinformacím, a to ale teda tam pořád je, ne?

Takže bys mohl krátce jen říct, jaká je ta situace na tom vnitru, co se změnilo zatím?

Řekl bych, že je rozporuplná, nebo by se to asi dalo říct tak, že jsme někde na půli cesty.

Vyšli jsme správným směrem.

Asi tak by se to dalo říct.

>> To je základ úspěchu.

No.

>> Je to, ale je to začátek, a tak by se to mělo, mělo by se k tomu přistupovat, a rozhodně by se mělo jít dál, než se omezovat jen na to, že se rozpustil ten Kryt, což je samozřejmě eh pozitivní věc.

Eh, zároveň třeba pokud bychom se podívali na tu zprávu o extremismu letošní, tak to vlastně taky reflektuje tuhletu dvoukolejnost, která tam ještě je, e, protože ano, je pravda, že třeba SPD tam už není, ale ona tam pravděpodobně byla. Na základě těch informací, které máme, tam původně byla, ale než se to dostalo na vládu, tak zmizela.

>> Mhm.

>> Eh, já jsem měl vlastně k dispozici ten návrh, který potom putoval na vládu.

Eh, a ten naznačoval přesně tohle, protože tam prostě nesedělo číslování, jo, respektive ty jednotlivé sekce byly očíslované a část z nich tam prostě byla přeskočená, jo, což by napotvrzovalo informace jistého deníku, e, který právě napsal, že nebo který se pohoršoval nad tím, že SPD tam není.

Tak eh takhle zdá se, že to skutečně tak bylo a naznačuje to i skutečnost, že lidé, kteří se dlouhodobě na tvorbě těch zpráv o extremismu podíleli, tak odcházejí.

Jednalo se tedy o lidi z odboru bezpečnostní politiky, kam mimochodem spadá i centrum proti hybridním hrozbám.

Ten šéf Radek Šubert odešel a zdá se, nebo pokud pokud vím, odešel i jeden z těch analytiků, pan Pětioký, který teda už tam s největší pravděpodobností nepůsobí a který se podílel i na tom návrhu ještě letošním, protože to dokumentují metadata, na která jsem se v tom souboru podíval.

No a mě taky zaujalo, podíval jsem se na to, co tito úředníci v uplynulých letech dělali, jaké názory prezentovali a tak dále.

Nakolik to bylo možné samozřejmě zjistit, protože úředníci zase ne všichni se úplně veřejně nějak nevyjadřují, ale zrovna v tomhle případě se mi podařilo pár zajímavých věcí zjistit. A je to prostě, či zastávali tu pozici, kterou tam reprezentovala bývalé vedení Víta Rakušana.

Jo.

To znamená blokování webu, podpora Krytu, eh, podpora těch kampaní, které dělalo centrum proti hybridním hrozbám, jo, proti svým kritikům, jak je veřejně zesměšňovali a pranýřovali.

Tak to je přesně věc, kterou tam prosazovali.

A jednou z těch součástí je i ta agenda nebo ten koncept takzvané předsudečné nenávisti, která tvoří významnou část těch zpráv o extrémismu jako takových, což je poměrně delikátní a potenciálně problematické téma.

A to z toho důvodu, že ty skutkové podstaty nebo ta témata a typy výroku, které spadají pod tu předsudečnou nenávist, se neustále rozšiřují a rozšiřují. Mohlo by to být, mohlo by to vést velmi brzy k tomu, že by tady člověk nemohl říct téměř nic na ničí adresu, aby se ho to náhodou nedotklo.

A vlastně se to projevilo i v novelizaci trestního zákonníku, kterou provedla loni vláda fialová, která tohle taky zohlednila. A díky tomu, nebo spíš kvůli tomu, je i v současnosti trestně postižitelné nějaké kritické komentáře na adresu LGBT a tak dále, což tam do té doby nebylo. Bylo tam prostě xenofobie, antisemitismus a tak dále. To bylo prostě zákonem krytě, ale třeba ty sexuální menšiny tam nebyly, tak teď už tam jsou. Díky Fialovi.

Takže tohle by asi měla ta vláda zohlednit, ne? Jestliže deklarovala celé měsíce před volbami, že chce rozvázat ta pravidla svobody projevu.

Tak hlavně by se měla podívat, kromě té zákonné úpravy, která existuje, tak by se měla i na činnost centra proti hybridním hrozbám, protože se nezdá, že by se mělo rozpouštět. To pokud vím, není vůbec na pořadu dne.

A dobře, rozpouštět se nemusí, ale mělo by se zásadně asi revidovat to, čím se zabývá a jak k tomu přistupuje.

Tak ať se dívají na ty neziskovky třeba.

To by mohl být příklad hybridní hrozby a to financování ze zahraničí.

Přesně tak. Ať se zabývá tím a všechno bude OK potom.

To by asi ale chtělo, aby to dělali možná jiní úředníci normálně, ne pět, protože ti pak vidí hybridní hrozby tam, kde nejsou.

Dobře. No tak máme ještě jednu věc, abychom ji stihli. Čas se už bavíme docela dlouho, ale tahle věc jsem opravdu chtěl stihnou. To je ministerstvo pro místní rozvoj a nějaký ten rámec, což jsou roky 2018 až 2024. To jsou finanční evropské fondy a jejich rozdělení. Půjde o kolik?

O 500 miliard korun. Nejméně. Pokud budeme vycházet z toho, co říká sama Evropská komise, tak objem peněz na to další rozpočtové období 2028 až 2034 bude pro Českou republiku minimálně takový, jaký byl teď, což odpovídá těm 500 miliardám, ale nejspíš to bude i víc. A to v tuhle chvíli není jasné.

A ty jsi přišel na to, že určitý vliv na plánování toho, jak ty peníze budou využitý, mají i některé neziskovky. Jedna konkrétní, která je přímo napojená na okolí Petra Pavla a na sponzory Petra Pavla.

Eh, je to pravda, a já bych asi na úvod řekl, že tohle byl jenom takový výkop. Ta neziskovka, o které jsem psal, jmenuje se České priority. Není to úplně významná nebo není to žádná velká ryba.