Válka s Íránem pomáhá Rusku a Trumpa dostává do pasti. | Oskar Krejčí

[hudba] [hudba] Další díl pořadu Za čárou, pořadu, který se v XTV snaží objasnit některé věci, které se dějí v zahraničí, ale také to, jaké dopady mají na naší zemi.

A dnes je naším hostem pan Oskar Krejčí.

Zdravím tě, pane profesore.

>> Já tě teď zdravím i naše diváky.

>> Musím říct, můj oblíbený Oskar Krejčí.

No, dnes se teda začneme velmi zásadním tématem, Oskare, protože ty jsi pečlivě přinesl dva grafy, takže tady máme dnes ten, jak se říká hezký český šifoner s televizí, a ten graf.

Pojďme hned na to.

Ceny ropy v reakci na geopolitické a ekonomické události.

Řekni mi, teda já už to mám vysvětleno, ale pojďme říct našim divákům, o čem to celé je, to, co vidíme.

>> No, my jsme tu diskuzi začali otázkou, jestli se dá vůbec vysvětlit, proč Spojené státy tímhle způsobem, jakým válčí s Iránem, vůbec válčí, že jo.

Ty výkyvy: mír, válka, mír, válka, co je v pohybu.

Osobně se domnívám, že ve hře je dneska vytyčování nových hranic geopolitického uspořádání světa.

My ty hranice, ty budoucí hranice, můžeme identifikovat třeba podle toho, kam zasáhnou nejrůznější embarga, celní války a tak dále.

Tady se ti vytečou regiony, které jsou přizpůsobeny, podřízeny, či vzdorují.

To znamená, ten svět se začíná dělit úplně jiným způsobem, než tomu bylo v minulosti.

To znamená za studené války, případně za americké hegemonie.

Ta válka má několik rysů specifických.

Například tím, že zaútočil Trump na Írán, tak vlastně imunizoval válku jako nástroj politiky.

Od té doby, co válčí v Iránu, se musíme dívat i jinak na válku na Ukrajině.

Je absurdní, když Rusové nesmí hrát fotbal na mistrovství světa, protože válčí, a v mistrovství světa se účastní země, která vede vojenskou intervenci.

Druhou zvláštností je, že ty ceny ropy se zvedly tak, že to pomáhá právě Rusku.

Právě Rusku.

A do problému se dostává zbytek světa včetně Spojených států, protože Spojené státy udržovaly cenu ropy, tu světovou cenu ropy, na přijatelné úrovni tím, že dávali na trh část svých ropných rezerv, a to teď už nemůžou.

To znamená, jestli ta válka bude dál pokračovat, tak ta cena ropy vyskočí, protože už nemáš rezervy, které by si na ten trh vložil, a vyskočí v době, kdy se blíží v Americe volby.

Zvláštností Ameriky je, že ona sice těží dneska nejvíc ropy a plynu na světě, ale ty ceny na trhu, to znamená u benzínové pumpy, se neodvozují od nákladů těžby v Americe, ale od světových cen.

Takže on se Trump v téhle oblasti dostává do pasti, ale zároveň — a proto jsme si připravili tenhle graf — zároveň vidíme, že kdo se v těhletěch hrách vyzná, dokáže na těch výkyvech, které předvádí Trump strašně moc, vydělat.

Co tím chci říct?

Když víš, já nevím, o 10 minut dopředu, co řekne Trump — začnu válku, zítra bude mír — tak ti podle toho skáčou ceny akcí.

A když to víš dopředu 10 minut, jo, tak nakoupíš nebo prodáš, jo?

A to se pohybujeme v částkách miliardy dolarů.

Tady vidíš na tomhletom grafu, jak se cena ropy na světových trzích vyjela v době nejrůznějších krizí.

Začátek je támhle arabského ropného embarga.

To je jonkipurská válka v 73. roce, a od té doby už to skáče.

Jaký je rozdíl mezi tou jonkipurskou válkou nebo arabským ropným embargem a dneškem?

No, zásadní v tom, že máš úplně jiné informační prostředky.

Když ti vypukne arabské ropné embargo, tak si to musíš dozvědět po telefonu z informačních agentur, počkat, až banka otevře, a tak dále a seš ve zpoždění za akcí.

Když to víš dopředu dneska, tak ten pohyb akcí je v reálném čase.

V reálném čase.

Když se to dozvíš teďko v New Yorku, můžeš prodat v Hongkongu nebo nakoupit v Tokiu.

Víš, to zásadně změnilo všechno, a jak říkám, ta válka je vedená způsobem nesrozumitelným, že jo, ale jestli někdo hraje na tyhle ceny ropy v souvislosti s krizí a Trump ti řekne: "Zítra válčím, zítra uzavřu mír a tak dál," a ví to dopředu, tak vydělává miliardy.

>> Hm.

Ten výkyv kolem roku 2010, vlastně ten nejvyšší — velká recese — >> tak je ještě pořád dvakrát tak velký než ten výkyv, který byl díky pandemii.

Je to strašně zvláštní, ale pozor, tam je ještě jedna finta.

My se pohybujeme v aktuální ceně dolarů, že jo.

Takže ten graf, kdyby šel na konstantní cenu, tak se trochu pohybuje jinak.

Ale to máš pravdu.

Některé ty výkyvy jsou až nesrozumitelné, protože ta velká recese ti vlastně podváže výrobu.

To znamená, potřeba ropy klesá, to znamená cena ropy klesá.

Takže ti to padá až do okamžiku, když OPEC omezí těžbu, ta situace na trhu se zklidní a ropa si stojí.

Jo, zase vidíš globální pandemie — tam je obdobný faktor — zase globální pandemie, klesá ti ekonomika, to znamená potřeba energií klesá, cena klesá.

Válka na Ukrajině, válka v Perském zálivu, a cena ti letí nahoru oběma.

>> Ten graf končí tedy ještě předtím. To je americký graf, je americká vládní energetická agentura, která sleduje tyhle záležitosti, a i ta následující mapa, když se posuneme, >> Mhm.

>> je ze stejného zdroje.

Ze stejného zdroje.

A ta nám ukazuje, kolik barelů se protáhne denně jednotlivými úžinami v globálním měřítku.

>> Kolik milionů barelů?

>> Ano, kolik?

No, kolik milionů, samozřejmě.

A teď tady vidíš 21 milionů z Hormuzského průlivu, a Malacký průliv je kousek víc, protože tam se dostáváš i přes ten mys Dobré naděje a přes Suezský průplav.

To jsou ožehavá místa.

A když se podíváme na tu Trumpovu politiku, tak on vlastně se snaží obsadit ropná naleziště a ovládnout trasy, kudy se vozí roupa a plyn a tak dále.

To tady vidíš na Venezuele.

On ti obsadí, svrhne prezidenta a přisvojí si obchod s ropou.

To udělal i v Iráku.

Irák dneska, ten již osvobozený Irák, smí obchodovat jenom přes americké banky.

Já si pamatuju první volební období Trumpa, když se ho na tiskové konferenci někdo ptal, jak je možné, že Spojené státy okupují ropná pole v Sýrii.

To už běžela syrská válka.

A on na to kupodivu odpověděl, a tím se ta situace stává srozumitelnější.

Odpověděl v duchu jeho pojetí mezinárodního práva.

On řekl: "Já mám ropu rád."

>> Dobře.

[smích]

>> No, to znamená svým choutkovám a částečně samozřejmě vnitrostátnímu právu podřídil mezinárodní právo a tím ho vlastně ničí.

>> Hm.

No, jak je možné, když ten graf takhle někdo vidí, tak ho musí napadnout těch 20,9 %, >> že zrovna tam.

>> No, to tak.

>> Protože logiku by mi to dávalo ještě v jiných místech.

>> Takhle, historicky je to dáno. To jsou miliony barelů.

Historicky je dáno, že ty ropovody třeba ze Saudské Arabie ústí do Hormuzského průlivu.

Těch ropovodů, které směřují na druhou stranu, do Středomoří a do těchletěch oblastí, je málo.

A teď se začínají stavět.

Jeden z ropovodů měl stát přes Sýrii do Středomoří.

Syrská občanská válka to to zablokovala.

Takže teď se to znova obnovuje.

Ale pozor, zase se dostáváme do oblasti míru, když napojíme ty ropovody na střední Evropu. A teď vidíme útoky Ukrajinců na kazačské terminály v Rusku. To znamená, přes Černé moře se z toho moc do Středozemního moře nedostane.

A máš tam třeba mezi Kyprem a Tureckem a řekněme Izraelem obrovské pole, kde se dá těžit plyn. A jestliže se nám imunizuje válka, stane se samozřejmou součástí řešení sporu, tak můžeme čekat, že budou v nedaleké budoucnosti i ozbrojený konflikt o tohle naleziště plynu.

To znamená mezi Kyprem a Malou Ázií.

Z tohoto grafu to vypadá, Oskare, že Amerika je úplně v klidu.

>> Tak úplně v klidu, jak jsme si řekli, není, protože tady ceny benzínu na ulici jsou stejně drahé, jak jsou ve výkyvech těch světových cen. Kdyby se od nich odřízli, tak jsou absolutně v klidu, protože ta jejich domácí těžba je v současné situaci při téhletéto ceně ropy rentabilní a nižší než ta světová.

>> Proč to neudělají?

>> No o tom věděl, protože ropné firmy na tom vydělávají.

Jo.

>> Jo. Tak ale to jenom hádáme.

Jo. Tohle je v podstatě velká hádanka.

Jo.

Tak >> co je z tohoto grafu, na který se díváme jako element, který by měl být nejvíc varující v té době nebo pro tu dobu, kterou žijeme teď?

No, jak jsem řekl, pro nás, pro Evropany je Hormuz velmi nepříjemný, protože my dneska, když jsme se odstřihli od ruské ropy a plynu, nemáme alternativu vůči tomu Středomoří. Jenom ti Američané a Američani nám to prodávají samozřejmě za vysokou cenu, za světovou cenu. To znamená, nám ta ruská ropa a plyn chybí.

Pevně doufám, že nějaká příští generace evropských politiků – to znamená výměna v Londýně, v Paříži, v Berlíně a poté v Bruselu – nám zase otevře ty dodávky z Ruska, protože my se stáváme nekonkurenceschopní.

Tady ještě je skrytá jiná věc. Když se podíváš na Čínu, že Čína dneska staví z Pakistánu do Číny plynovody, ropovody, aby obešly Malakou průliv. To je další hrdlo, kde to americká flotila může sevřít. Ale a to je hlavní: Čína směřuje k energetické soběstačnosti po všech stránkách. Loni spustila nových energetických zdrojů víc, než je celková výroba energie v Rusku. To jsou obrovské skoky, co provádí Čína.

>> Počkej, Čína spustila – to znamená přidala na nové zdroje energie jaderné elektrárny na plyn, slunce, vítr. To, když sečteš ty nové nové loňské zdroje nebo od loňska vystavené zdroje, tak se dostaneš na počet kilowatthodin, který odpovídá součtu všech kWh v Rusku.

Toto je jiný svět. A tam se ti vymezují právě ty hranice. To podle mého názoru, to co dneska předvádí Trump, je pro budoucnost nepoužitelný.

Jo, ty struktury, které on postaví, ty hranice, ty výkyvy, tak ty podle mého názoru už další prezident neuhraje.

>> Jo, ale pár lidí si mezitím vydělá.

>> Dobře, z toho, co říkáš, přemýšlím nad tím. Čína už je asi absolutně nezastavitelný vlastně největší hráč všeho – financí, energií.

>> Ona, když posloucháš čínské správy, důsledně říkají druhá největší ekonomika na světě. Když to počítáš HDP podle parity kupní síly, tak jsou největší, jo, ale hrají pořád si na toho druhého.

Mají jednu obrovskou výhodu třeba proti Rusku – o to, že ten její vnitřní trh je mnohem větší, jo. Odhaduje se, že když chceš být v současném světě svébytný geopolitický hráč, tak potřebuješ přibližně 300 milionů obyvatel. To je dvakrát víc, než má Rusko.

Ano.

A Čína má 1,4 miliardy.

To znamená, abych to nějak přiblížil: současné ruské stíhačky jsou stejně dobré jako F-35, ale jejich rozdíl mezi nimi je v tom, že Rusko v podstatě má kusovou výrobu vedle sériové výroby Američanů. Američani mají větší vnitřní trh i zahraniční trh, zatímco Rusko má ten trh omezený.

Teďko včera nebo předevčírem vystartoval dopravní letoun nového typu, v Rusku postavený. No jak, kolik se prodá takových letadel na rozdíl třeba od Boeingu, jo? Ten trh je malý, zatímco Čína má obrovský vnitřní trh a dokáže – to ukázali, jak jsme viděli třeba tu asijskou ekonomickou krizi – ten pokles zahraničního obchodu dokázali vykompenzovat tím vnitřním trhem.

Například v osmém roce, kdy vypukla – ne, to bylo dřív – když vypukla v osmém roce ta globální krize. Čína se to netknulo, tak začali Číňani stavět rychlodráhy, vlakové. Dneska jich mají 50 tisíc km.

>> Čím to je, že Čína vlastně drtí teď přinejmenším Evropu tím automobilovým průmyslem?

>> No takhle, oni mají, jak jsme si naznačili v tom přírůstku, levnější energii. Levnější energia. To je první – řekněme nižší náklady. Pracovníci – porovnání s Českem, skoro celý svět má levnější energii, ne?

No, >> ale i než Evropa celkově.

Jo, dobře.

>> Mají asi levnější pracovní sílu, mají vyšší pracovní výkonnost, že jo, a mají obrovské investice do inovací.

Jo, to, to co dokážou dneska čínští inženýři a vědci – to znamená třeba ty počty patentů – to jsou součty evropských a amerických a japonských patentů dohromady. Těch patentů je neuvěřitelně moc.

No, ty hloupé fráze, kterých je plný informační prostor v Česku o tom, že všechno opisují, okrádají a tak dále – to bývalo tak jako kdysi někdo ukradl v Číně porcelán, střelný prach, kompas. To všechno jsou čínské vynálezy. Prostě se vymlouvat se na to, že Číňani kopírují, je dneska naivní. Ten svět je úplně jinak, i když samozřejmě existuje ekonomická špionáž. Ale podstata toho čínského vývoje je svébytná vnitřní organizace a to je podle mého názoru nenapodobitelný.

Nemáš obavu, Oskare, že obyvatelé této země a těch okolních – přinejmenším jednoho – jednoho dne v uvozovkách poděkují v uvozovkách straně a vládě za tu situaci, která je teď? Protože jak to tak vypadá, Čína už třeba automobilovým průmyslem, ale kde výrazně zasáhla i evropský a český trh. Tak až tady jednou nebude Škodovka, nebo až to bude okrajové auto třeba jenom pro určitou skupinu lidí, nemáš obavu z toho, že ten národ procitne a řekne: „Soudruzi, vy jste udělali něco špatně?"

>> No, tohle samozřejmě, jak ty říkáš, hrozí, jo, ale s některými věcmi nic nenaděláš. Toto jsme, tak říkajíc, už prohráli.

My první věc, na kterou si musíme zvyknout, je, že Číňani budou v něčem lepší než my. Měli bychom být v něčem lepší než Číňani. Představ si, my jsme lepší v lidských právech.

>> No to je otázka, protože zase ta sociální práva v Číně jako rozvojové zemi – to je fantastický růst.

Jo.

Já jako veterán třídní boje můžu jenom chválit třeba to, čemu říkají stříbrná ekonomika, protože mají propočteno, že Čína projde stejným stárnutím obyvatelstva jako Japonsko nebo Jižní Korea.

To je přirozené pokles počtu nově narozených dětí a tak dále.

Mají tu konfuciánskou tradici třígeneračních rodin, kterou ta současná civilizace rozbíjí.

A oni dneska plánovitě dopředu vytvářejí ekonomiku, ve které budou moci pracovat ty se stříbrnou hlavou a která bude pracovat pro ty lidi se stříbrnou hlavou.

Jo, to znamená ta schopnost předvídat problémy je v Číně podstatně větší než u nás.

Je to dáno tím způsobem vládnutí.

To znamená, ta meritokracie tradiční čínská osvobozená od těch některých konfuciánských nesmyslů, tak je samozřejmě racionálnější než to, čemu my říkáme demokracie.

>> Přesto všechno bych tam bydlet nechtěl.

>> No tak my jsme středohovor, paní. To, co předvádí Čína, to nemůžeš aplikovat v Česku. To prostě s naší 10 miliony nejde.

Promiň, Oskare, to, co předvádí v systému školství například — a já jsem to jenom slyšel, já jsem tam nebyl, neviděl jsem to, spis jsem nečetl — jak se říká.

Jo, tak to bychom možná byli rádi, kdyby někdo osvícený ten systém čínského školství aplikoval do naší země, nebo se snad opět mýlím?

Tohle otázka na velkou diskuzi příště, že jo.

A nemýlíš se, samozřejmě totéž platí, pokud jde o investice do vědy. Ale to znamená vrátit do základní školy a na střední školu disciplínu.

To znamená zbavit se polonického systému, který je absurdní, jo, kdy se kvůli pěti procentům studentů přizpůsobuje zbytek studentské populace.

Zbavit se iluze, že můžeš neomezeně zvedat počet vysokoškoláků bez ohledu na to, jak je jejich koeficient intelektuální.

Vždyť člověk, který má, já nevím, 100, 105, není morálně horší, než ten co má 140.

Jo, to naopak to může být.

A člověk se 107 může dělat i prezidenta, že jo.

Takže říká se, že na vysokou školu potřebuje 124, ale to by tady bylo — to by tady bylo, jestli to funguje.

>> Zapomeňme na to, co jsem řekl.

Ale to máš pravdu, ale to musíš opravdu ze gruntu sáhnout na to školství.

Jako bývalý vysokoškolský kancelářista ti můžou říct, že se to nedá srovnat — ta současná situace s tím, co bylo před 20 lety.

>> Ale hlavně z toho vysokoškolského segmentu našeho vyházet ty nesmysly — ta genderová studia a historie světového filmu a bůh ví, co všechno — absurdity.

No, to jsou absurdity, blbosti.

>> No to víš, že jo.

Takže to je celý — to musíš nějakým způsobem radikálně pozměnit.

Ten národ vymírá, že jo.

Vždyť ty máš dneska na ženu — potřebuješ 2,11 dítěte, aby měla prostou reprodukci.

My máme kolik? 1,6.

To prostě vymírá.

Pak přijde nějaká Merklová, řekne ti: my to zvládneme.

Protože o lidech přemýšlí jako o pracovních silách. Ale to je nositel specifické kultury, specifických politických ambicí a tak dále a tak dále.

To znamená to jednorozměrné pojetí člověka.

To znamená, až přijdou ty otázky změny, tak ty lidi budou připraveni je vyhnat — tyhlety současný.

Otázka je, koho nastavit, jo, protože takhle zklamání z výmarské republiky vytvořilo podmínky pro fašismus.

>> Už vím, o čem budu diskutovat příště. Moc se na tebe těším a pro dnešek měj se hezky. Ahoj.

>> Na shledanou.

>> Hostem pořadu Za čárou byl profesor Oskar Krejčí.

[hudba]